Náš milý Hannoveran. K vzájemným dopisům Jakuba Demla a Theodora Lessinga

Náš milý Hanno e an. K zájemným dopisům Jakuba Demla aTheodo a Lessinga* Daniela iwashi a Ús a p o českou li e a u u AV ČR, P aha [email p o ec ed] D ace německy psaných dopisů alís ků zle 1925 až 1933, jež se zacho aly Li e- á ním a chi u Pamá níku ná odního písemnic í P aze, předs a uje pods a ný agmen zši ší ko espondenční ýměny mezi básníkem aknězem Jakubem Demlem (1878–1961) a ilozo em apublicis ou Theodo em Lessingem (1872–1933). Deml aLessing si zřejmě psali jen několik á očně, což po zuje iLessingo a zmínka jednom zdopisů z oku 1927: „Píšeme si jen zřídka, ale čas o na sebe mys- líme.“ Kúplnos i má blíže soubo jeho sedmnác i lis ů zacho aný Demlo ě osobním ondu1 než ojice Demlo ých dopisů (jeden z oku 1925 ad a z oku 1933), k e á je součás í zlomku Lessingo y pozůs alos i  émže a chi u.2 Nejen poče ní ozdíl, ale ioz uky dopiso ání ase ká ání sLessingem Demlo ých Šlépějích adalších knihách dokládají, že napsal Lessingo i dopisů íce aže p á ě on ko espondenci inicio al. Edici šech zájemných dopisů docho aných LA PNP spolu s ozsáhlým neda- o aným lis em Pa ly Ky lico é Lessingo i publiko al  oce 1996 němčině Ma ek Nekula aopa řil je ú odem očeské ecepci Lessingo a díla ijeho agického osudu jakož o p ní obě i nacismu Českoslo ensku.3 Následující ýbě šes i dopisů čes- kém překladu Lukáše Mo yčky naznačuje ři zlomo é momen y dopiso ání, k e é byly p o Lessinga aDemla i  ámci jejich pohnu ých ži o ů pře ážně dobou „poh om azkoušek“. Na počá ku ko espondence  oce 1925 Deml spon ánně yjádřil Lessin- go i podpo u po ú ocích jeho německých s uden ů na hanno e ské echnice, na jejím konci na přelomu ja a alé a 1933 jej z al na ná š ě u Taso a po é, co byl Lessing y- š án zNěmecka do poli ického exilu. Zlomo ou událos í up os řed ko espondenční * Publikace znikla spodpo ou G an o é agen u y ČR  ámci řešení p ojek u GA 18–23843S „Deml–Flo ian–Du ych: Ko espondence apolemiky  ukopisech, dopisech, publicis ice, li e á ní o bě, překladech a yda a elském díle“. 1 Pocházejí zle 1925 (2 dopisy), 1926 (2 dopisy + 1 pa e Lessingo y ma ky), 1927 (3 dopi- sy a1 pohlednice), 1928 (1 pohlednice a2 dopisy), 1929 (2 dopisy), 1930 (2 dopisy) a1933 (1 dopisnice a1 dopis). KDemlo u ondu pa ří ijeden Lessingů lis Pa le Ky lico é z oku 1926. 2 Soupis iz Loužil 1963; opozo uhodné skladbě oho o malého ondu iz éž Heczko á 2021. 3 Nekula 1996a, ú odní s udie yšla éž česky (Nekula 1996b). OPEN ACCESS 146 SLOVO A SMYSL 40 ýměny byla březnu 1929 sm O oka a Březiny, němž Deml z a il ži o ní opo u ajejž aké Lessing obdi o al a dopisech ci o al. D ama ické okolnos i dodá aly dopisům naléha os . Pisa elé se při om přenesli přes kon esijní anázo o é ozdíly mezi ka olickým knězem a ilozo em, k e ý se hlásil kjudaismu. K omě lidské účas i je sbližo alo básnické idění k ajiny, pří ody aži o a. Sám Lessing lis u z1.p osince 1925 píše: „ač si jsou naše biog a ie anaše zdělání či náš ok uh po innos í zhledem k ůzným jazykům zdáleny— základním nas a- ení a eligiózním nahlížení oho o pomíji ého anico ného ži o a hluboce souzníme.“ V om o ónu se ko espondence nese od počá ku do konce. Edi o dopisů Ma ek Ne- kula p á em ho oří o„ducho ním aci o ém příbuzens í“ (Nekula 1996a, s.68). P o au o a Mi iam aMých přá el ajeho způsob „č ení“ ži o a  ůzných s opách anáznacích asi nemohlo bý ýmlu nějšího znamení spřízněnos i než agický osud Lessingo y dce y Mi iam, k e á zemřela dě ském ěku. Její jméno se obje uje p ním docho aném lis ě zp osince 1925. Pa la Ky lico á o om pak neda o aném německém dopise Lessingo i napsala: „Akdyž si přeče l e ašem ži o opise, že js e, milý pane, z a il dce ku Mi iam, zbledl jako sm , ale po ch íli se usmál […] ařekl: ,Teď mám k omě elké Mi iam ješ ě dce u‘“ ( am éž, s.74, překlad D.I.). Nápadné jsou éž mo i ické pa alely mezi Demlo ými cyklem básní p óze Moji přá elé (pos upně ozšiřo áno 1913, 1917,  ukopisech až do oku 1959) aknihou k á - kých p óz Blumen (1928), níž Lessing u ažuje ořeči k ě in, například oslunečnici nebo ledo ých k ě ech, e z ahu klidské duši. Blumen šak znikaly jako eje ony p o P age Tagbla le ech 1926 a1927, edy době, kdy Lessing Mé přá ele p a dě- podobně ješ ě neče l. Německé ukázky zMých přá el yšly P age P esse  oce 1928 aLessing po é (31.března 1929) Demlo i píše: „Překlad Vašich K ě in mě sVámi zase íce sblížil, a ak eď li uji, že nejsem schopen čís česky.“4 Opě šlo edy o„bezděč- nou“ shodu, k e á pisa ele ubezpečo ala ohlubokém souznění. POTRHANÁ PŘÁTELSKÁ SÍŤ Dopisy mezi Demlem aLessingem pa ří kži é amnohos anné komunikaci, k e ou soběma ko esponden y imezi sebou na zájem edli aké Anna Pamm o á, O oka Březina adalší. Vpolo ině d acá ých le se Březina sPamm o ou po několika dese- ile ích ýh adně písemného s yku se kali uDemla Taso ě, později oba básníci na- š í ili Pamm o ou na její samo ě e Žďá ci uTišno a. Theodo Lessing zas po ná- š ě ě Taso a aŽďá ce u eřejnil 10.p osince 1926 P age Tagbla u ozsáhlý eje on Mäh ische E de (knižně éž soubo u Blumen, Lessing 1928, s.82–91, č. Lessing 1996), kde po é uje Jakuba Demla iAnnu Pamm o ou jejich p os ředí, společens í (Deml), espek i e samo ě (Pamm o á). Už o ýden později (podle zápisu z18.p o- since) půjčuje Březina ýž článek isLessingo ou knihou oNie zschem F an išku Je- cho i, k e ý zaznamená á: „Vyp a o al mi oLessingo i, jak byl ypískán německými s uden y, p o ože byl Německu an imili a is ou, jak mu Deml psal psaní anabídl mu s ůj by ( ilu), jak byl Lessing— Žid— přek apen nabídkou kněze spiso a ele 4 Naopak Deml knihu Blumen nepochybně če l, a ak lze u ažo a oinspi aci Demlo y pozd- ní básně p óze Ledo é k ě y (1959) Lessingo ou p ózou Eisblumen am Fens e . OPEN ACCESS DANiELA iWASHiTA 147 zMo a y, jak jej Deml na š í il P aze, kde Lessing přednášel, akdyž Lessing před- nášel B ně, zajel éž za Demlem. Ukazo al mi éž knížku Lessingo u oz ířa ech, na jejíchž deskách nač l p og am s é ces y po Mo a ě ( éž ks é překlada elce). Mezi Lessingem aDemlem ozdíl; Lessing je p o i kul uře“ (Jech 2001, s.31).5 Březina oLessingo ě „k ásném článku“ píše aké březnu 1927 Pamm o é (Bře- zina 2004, s.1485; iz éž Nekula 1996a, s.62) apoznamená á, sjakým „hlubokým ajemným po ozuměním píše oVašem díle“. Už zjeho dří ějších dopisů Pamm o é zle 1920 a1922 yplý á, že Lessingo a díla če l aobecně ch álil. ZDemlo ých lis ů Březino i z oku 1928 je zas zřejmé, že Deml usilo al „našemu milému Hanno e anu“ (Deml— Březina 2018, s . 1, s.333) zp os ředko a Březino o dílo co nejlepších ně- meckých překladech a d. Tu o síť ži ých kon ak ů na ušila březnu 1929 Březino a sm anásledné Dem- lo y snahy zachy i au en icky básníko y p o ikladné, neuhlazené asi uační sou- k omé ý oky. Č enáře Březino a díla nebo ad esá y jeho diploma icky psaných dopisů Demlo y záznamy zaskočily, pobouřily, přá ele osobně zasáhly ap o epubli- ko é o gány činné  es ním řízení přiměly kDemlo u s íhání p o domnělou u ážku hla y s á u, k e é pak musel p eziden Masa yk zas a o a . Vý oky sh nu é nakonec knize Mé s ědec í oO oka u Březino i (1931) se do ýkaly aké Lessinga, jeho ilozo ie apříslušnos i kžido skému ná odu. Například pasáži zachycující ozho o z10.če ence 1927 Březina oLessingo ě knize říká: „Tedy není p a dy, není c nos i, není ná oda! Asijská mys ika. Nikoli pan eism! S om ajá jsme jedno, neboť exis uje U elemen , p alá ka, ep e šak já dá ám s omu smysl, já se od něho odloučil ědomím, že jsem si jej u ědomil, ale mám se kněmu ado něho á i . Lessing, ip o i s é ůli, bezděky s ým dílem sleduje cíle s é asy: ,Vy os a ní ná odo é ne ěř e ničemu, nepo ažuj e si ničeho, aaž bude e ak o přip a eni, my ás p o s é žido ské účely o ládnem!‘“ (Deml 1931, s.436–437). Anna Pamm o á sDemlo ým ehdejším psaním oBřezino i, k e é pok ačo alo až do posledních Šlépějí, nesouhlasila a dopisu Lessingo i z2.dubna 1933 pozname- nala, že „sepisuje en o poli o áníhodný ,učedník‘ Březinů inadále s é ana ické, neuspořádané sen ence“ (Pamm o á 2021, s.146). To šak neznamenalo pře ušení komunikace mezi Demlem aPamm o ou, k e á na podzim 1933 publiko ala e Šlé- pějích XIX s é básně i ex Příslušníci doby nejno ější, ěno aný pře ážně Lessingo i. V aso ské p odukci Jakuba Demla aJana Amose Ve ne a éž září 1933 Pamm o á ydala knihu dopisů, k e é jí Březina ad eso al. LESSING VDEMLOVĚ PSANÍ Lessingo a pos a a p ochází od oku 1925 Demlo ými Šlépějemi adalšími knihami de- níko ě-memoá o ého ypu, jako je Tepna (1926), Mé s ědec í oO oka u Březino i, ale 5 Mí ně odlišné yznění má záznam Emilie Lakomé (an e)da o aný 5.p osincem 1926, kde je o něž Lessing zmíněn sou islos i sDemlem: „Při zpouře s uden ů p o i němu do- psal mu Deml s dečně, že má pod s ou s řechou p o něho mís o. Nyní popsal Lessing P age Tagbla u s ou ná š ě u uDemla aučinil kolem něho slá u“ (Lakomá 1992, s.353). OPEN ACCESS 148 SLOVO A SMYSL 40 ipozdní, za ži o a au o a ne ydaný ukopis zpočá ku padesá ých le ěno aný Jose u Flo iano i (Deml 2015). Demlo o psaní oLessingo i má d ě polohy: P ní je jednoznačně přá elská, yjad- řuje zájemné sympa ie aúčas . Deml  om o duchu Lessinga u ádí na scénu e Šlé- pějích IX (1925) slo y: „25.dubna 1925 u eřejnil P age -Tagbla u d . Theodo Lessing, p o eso ysoké školy echnické Hano e u, článek oHindenbu go i. Musím docela upřímně říci, že ep e ím o článkem byl jsem pohnu dí a i se na ma šála Hinden- bu ga lídněji asp a edli ěji, než jak mi jeho podobu acha ak e byli iskli příše ní dno é álky. P o o jsem užasl, když po om jsem če l no inách, jakých příkoří apod- los í musí Theodo Lessing, ilozo -básník, zakouše i od s ých žáků, od německého s uden s a, od s ých k ajanů aod s any německých nacionálů za o, že měl k ásnou od ahu eřejně yslo i i s é přes ědčení okandidá u p eziden ského křesla říše ně- mecké […]. […] ím, co jes bojo a i anebo pě i p o sp a edlnos aco  ako é ch íli znamená hlahol b a ských hlasů s o k oků od řeřa é linie bi e ní— mimo o do s dce mi p omlu ilo několik článků Theodo a Lessinga op ácích, s omech, odě ech aos a ých lidech, p o o jsem se nezd žel a18.k ě na napsal jsem Theodo u Lessin- go i několik řádků […]. [Dále následují ci ace znedocho aného dopisu iLessingo a odpo ěď]“ (Deml 1925, s.170–174). Přá elská ko espondence sLessingem se p omí la aké do Tepny (1926). Deml jed- nak ci uje Lessingo u myšlenku ok ajině ajednak o iskuje celý s ůj německý do- pis Lessingo i z28.p osince 1925, k e ý u ádíme i naší české edici ( iz Deml 1926, s.78–79, 166–167; zde s. 152–153). Ve Šlépějích X (1928) se Deml yzná á: „Mám pana Lessinga elmi ád, je mi blízký jako člo ěk, mnohem bližší, než jsem se e s é zasloužené pokoře nadál.“ O iskuje zde iú y ek zdalšího dopisu Lessingo i zúno a 1927 ( LA PNP nedocho aný; Deml 1928, s.12 a20). Ve Šlépějích XXI (1936) Deml z ahem kLessingo i Paulu Win e o i dokazuje, že není an isemi ou: „Vy nemůže e ne ědě , že Jakub Deml nemá nic p o i Židu jako ako ému. Musím se Vám přizna i, že od p ního se kání c il amilo al jsem p o e- so a hanno e ské echniky d . Theodo a Lessinga, ačkoli jsem dobře ěděl, že je Žid, aješ ě d a měsíce před jeho za ažděním na š í il jsem jej e Kř inách uB na […] a ehdy při obědě mi řekl: ,Já ím šecko, co js e napsal p o i Židům e s ém S ědec í oO oka u Březino i, přeložil mně o Rudol Fuchs— a í e, že se nic nezměnilo mém s dci ůči Vám? Naopak, já ás od é ch íle miluji ješ ě íc, a o p o o, že js e měl u od ahu o napsa !‘ A en o Iz aelský, němž o nebylo ls i, p o . d . Theodo Lessing, oucně se ěšil snámi na o, že s á í umne Taso ě d a měsíce do olené […]“ (Deml 1936, s.15). V ýchž Šlépějích píše: „Podle mého Němci ůbec mají pěs o a jen malé umění, nic elikého umění, jen umění pamá níko é, medajlono é aminia u ní, při k e ém je hla ní c nos í pěli os , anebo podle Theodo a Lessinga, když mlu í op áci pří ody: mechanické, bezmyšlenko i é opako ání… Eins zwei, eins zwei, ech s schau ! Eins zwei, eins zwei, keh euch!6 To je ma ema ika ajinak ůbec si nedo ede e ys ě - li Hi le a! Ná od německý e s é pods a ě už je ak líný azpří odnělý, že nedo ede aani nechce mysli , ap o o je děčen každému, kdo jej ses a í do řad akomanduje: Eins zwei, eins zwei, eins zwei… A o o eins-zwei, eins-zwei je jediná myšlenka dneš- 6 Raz d a, az d a, p a o hleď! Raz d a, az d a, čelem zad! OPEN ACCESS DANiELA iWASHiTA 149 ních Němců! P osím, nesměj e se: o je smysl p o y mus…“ ( am éž, s.86). Ve Šlé- pějích XXII (1937) je zas zmíněn Lessingů p o ocký ý ok ošíření nacis ické ideologie anásilí: „To přijde isem!“ (Deml 1937, s.30). D uhá poloha psaní oLessingo i je pře ážně k i ická, spojená ýlučně sBřezino- ými ci o anými ý oky oLessingo ě ilozo ii (například „Lessing je p o i dějinám“, jeho ilozo ie je „ ýpáním nožem do s omu křesťans í“) azobecněními či přímo s e eo ypy oŽidech ažido s í (ahas e s í, endence o láda jiné ná ody, „je ana - chis a, p o ože je Žid“, „Žid ne ynechá žádné příleži os i, aby se nedo kl pohla í“ a d.).7 To še o šem spojeno s ý okem, že „Lessing je supe io ní duch“.8 Ta o linie začala už za Lessingo a ži o a e Šlépějích XIII z oku 1930: „Když jsem se ehdy O oka u Březino i s ěřil, že sympa izuji sd . Theodo em Lessingem, p o- eso em hanno e ské echniky, p o i jehož přednáškám německé nacionální s u- den s o se zbouřilo do é mí y, že Lessingo i nepomohlo ani minis e s o škols í, ačkoli se za něho s a ělo, ba že Lessing, Žid, se s ou odinou byl Hanno e u oh o- žo án ina holém ži o ě, kmému úžasu O oka Březina pos a il se na s anu ěch německých, á ijských, nacionálních s uden ů ařekl jaksi hně i ě: ,Oni jsou p á u! Je o unich zd a ý pud sebezách any. Kdyby dopus ili, aby p o eso ysoké školy oz- lep á al jejich nacionalismus, zesměšňo al jejich ná odní h diny adokazo al jim, že dějiny jsou jen smyslem, jejž člo ěk kládá do nesmyslného,9 bylo by o p o ně smu - ným ys ědčením! Co se mne ýče, já jsem na s aně ěch s uden ů!‘ Tak řekl O oka Březina s oucí ozhodnos í!“ (Deml 1930, s.24–25). Vý oky z ěch o Šlépějí pak Deml opako al Mém s ědec í oO oka u Březino i azčás i e Šlépějích XXV (1940) pam le u O oka Březina aŽidé (Deml 1940, s.29–30), en ok á šak bez yjádření yp a ěčské dis ance aúdi u. Vcelko ém ob aze se Deml Lessinga opako aně zas á á jako d ahého pří ele aobě i dobo é ideologie, zá o eň šak le ech 1930 až 1940 opakuje ý oky jiného d ahého pří ele Březiny o ilozo u Lessingo i způsobem, k e ý ýmž předsudkům nah á á. Jako č enáři jsme kon on o áni aké s ím, že Demlo y pos a y spolu sice e bálně ani ideo ě nesouhlasí, ale p axi jednají spíše nezá isle na idejích ařídí se sympa iemi nebo základními impe a i y, jako je pomoc bližnímu nouzi. V om o smyslu je z ah mezi Demlem aLessingem jakož o pos a ami díla modelo ý anazna- čuje hie a chii yp a ěčo ých hodno , níž je pos oj nebo čin důleži ější než názo či zdání neboli „ži o je íc než dob á po ěs “ (s o .Deml 1934, s.10). Jak ukázaly ci ace ze Šlépějí XXI, Lessing nakonec Demlo ě díle seh ál edle d oj- ole milo aného pří ele aodmí aného žido ského ilozo a ješ ě ře í úlohu: oli ideál- ního č enáře, k e ý dokáže en o ozpo přijmou apo znés se nad něj. Řeč eálně docho aných dopisů Demla sLessingem zdaleka ak kompliko aná není. Vyjadřují přímoča é obous anné přá els í, jež je i Demlo ě ozbujelé epis olog a ii s ou jednoznačnos í docela zácné. 7 VMém s ědec í oO oka u Březino i se podobné ý oky oLessingo i ysky ují na s.310, 314–315, 354–355, 419, 436–437, 470, 477. 8 Tam éž, s.419. 9 Březina zde na áží na náze Lessingo y knihy Dějiny jako sunu í smyslu nesmyslné z oku 1919, k e á yšla českém překladu Anny Pamm o é éhož oku. OPEN ACCESS 150 SLOVO A SMYSL 40 LITERATURA Březina, O oka : Ko espondence, s . 1, 2, ed. Pe Holman. Hos , B no 2004. Da ido á, Eliška: Publicis ika Jakuba Demla. Diplomo á p áce, Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, P aha 2012. Deml, Jakub: Šlépěje IX. Pa la Ky lico á, Taso 1925. Deml, Jakub: Tepna. Pa la Ky lico á, Taso 1926. Deml, Jakub: Šlépěje X.Pa la Ky lico á, Taso 1928. Deml, Jakub: Šlépěje XIII. Pa la Ky lico á, Taso 1930. Deml, Jakub: Mé s ědec í oO oka u Březino i. Rudol Škeřík, P aha 1931. Deml, Jakub: Šlépěje XIX. Vl. nákladem, Taso 1933. Deml, Jakub: Ži o , jak já jej idím. Vl. nákladem, Taso 1934. Deml, Jakub: Ve s ínu lípy. Šlépěje XXI. Vl.nákladem, Taso 1936. Deml, Jakub: Šlépěje XXII. Vl. nákladem, Taso 1937. Deml, Jakub: Šlépěje XXV. M.R.Juno á, Taso 1940. Deml, Jakub: Sedm le jsem uVás sloužil. Vzpomínky na Jose a Flo iana, eds. Daniela Iwashi a, Pe a Pouka o á aEliška Da ido á. P aha— Podlesí, Dauphin 2015. Deml, Jakub— Březina, O oka : Pozná ám k ásu Vašich k ajin. Vzájemná ko espondence Jakuba Demla aO oka a Březiny, s . 1, 2, eds.Eliška Da ido á e al. Ús a p o českou li e a u u AV ČR, P aha 2018. Heczko á, Libuše: Dopisy An ie y. Slo o asmysl 18, 2021, č.37, s.137–140. Jech, F an išek: UBřeziny. (Záznamy ho o ů), ed. Pe Holman. T igon, P aha 2001. Lakomá, Emilie: Úlomky ho o ů O oka a Březiny, ed. Pe Holman. JOTA & ARCA JIMFA, B no 1992. Lessing, Theodo : Mäh ische E de. P age Tagbla , 1926, 10.12., s.4–5 <h ps://anno. onb.ac.a /cgi-con en /anno?apm=0&aid= p b&da um=19261210&sei e=04> [16.5.2022]. Lessing, Theodo : Blumen. Oes e held & Co. Ve lag, Be lin 1928. Lessing, Theodo : Mo a ská země, přel.Zuzana Nekulo á. P oglas, č.7, 1996, s.40–42. Loužil, Ja omí : Theodo Lessing (1872–1933). Soupis osobního ondu. Edice in en ářů č.76. Li e á ní a chi Ná odního muzea, P aha 1963. Nekula, Ma ek: Theodo Lessing und seine Rezep ion in de Tschechoslowakei. Mi einem Anhang: Ko espondenz zwischen T.Lessing, J.Deml und Pa la Ky lico á. B ucken. Neue Folge 4, 1996a, s.57–103. Nekula, Ma ek: Theodo Lessing ajeho ecepce Českoslo ensku. P oglas, č.7, 1996b, s.35–39. Pamm o á, Anna: Tři dopisy Anny Pamm o é Theodo u Lessingo i. Slo o asmysl 18, 2021, č.37, s.141–146. OPEN ACCESS