Dlužní úpis jako historiolingvistický pramen. Německý jazyk pražských kanceláří 16. století na příkladu vybrané písemné produkce České komory Ferdinanda I. Habsburského

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2, S. 200–220 Dlužní úpis jako historiolingvistický pramen. Německý jazyk pražských kanceláří 16.století na příkladu vybrané písemné produkce České komory Ferdinanda I.Habsburského1 Václav Kříž (Praha) THE NOTE OF HAND AS AHISTORICAL-LINGUISTIC SOURCE. THE GERMAN LANGUAGE OF THE 16TH CENTURY PRAGUE OFFICES ON THE EXAMPLE OF SELECTED WRITTEN TEXTS OF THE BOHEMIAN CHAMBER OF FERDINAND IOF HABSBURG The article undertakes ahistorical-linguistic analysis of 27 documents written in German that are classified as “notes of hand” and issued by the Bohemian Chamber between 1528 and 1537. After abrief introduction to the history of historical-linguistic research into documents in German issued by the offices in Prague in the Late Middle Ages and the Early Modern Period, the article analyses the initial archive material from the perspective of (historical) text linguistics. Finally, it focuses on the difference between the text structure of one original draft and its register from 21March 1530. KEYWORDS German Language, Historical-Linguistics, House of Habsburg, Bohemian Chamber, 16th Century, Prague KLÍČOVÁ SLOVA německý jazyk, historiolingvistika, Habsburkové, Česká komora, 16.století, Praha DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2023.2.3 1. KDOSAVADNÍMU VÝZKUMU NĚMECKÉHO JAZYKA KANCELÁŘÍ PRAŽSKÉ PROVENIENCE 16.STOLETÍ Otázce němčiny jako jazyka kanceláří pražské provenience se dostávalo velké pozornosti ze strany germanistické jazykovědy již od 2.pol. 19.století. Jedním zdůvodů byla teze K.Burdacha, který sohledem na již dříve vyslovené teorie jazykového vývoje K.Müllenhoffa spatřoval vněmeckém jazyce kanceláře císařského pražského dvora 2.pol. 14.století počátky jednotného psaného novohornoněmeckého jazyka 1 Článek je dílčím výstupem autorova disertačního projektu pod názvem Die Prager deutsche Kanzleisprache des 16.Jahrhunderts, mit besonderer Berücksichtigung von Kanzlei der Böhmischen Kammer Ferdinands I. von Habsburg, vznikajícího při Ústavu germánských studií FF UK. Za cenné poznámky kprvní verzi textu děkuji Michalu Otáhalovi, Martinu Šemelíkovi, Lence Vodrážkové aFrantišku Zelinkovi (vabecedním pořadí). VÁCLAV KŘÍž 201 (Burdach, 1884; Burdach, 1893). Přestože byla tato teorie ze strany vědecké obce později vyvrácena, zájem oněmecky psanou produkci pražské dvorské kanceláře posledních Lucemburků inadále dominoval (Hartweg— Wegera, 2005, s.47–48).2 Období 15.apočátku 16.století ssebou jako následek husitských válek přineslo všeobecný úpadek němčiny jako kancelářského jazyka aoproti tomu výrazný nárůst administrativní správy vjazyce českém. Němčina jako jazyk městských kanceláří zůstala zachována jen vpříhraničních oblastech poblíž německy mluvících zemí (Spáčilová, 2013, s.90). Tento trend přetrvával ivprvní čtvrtině 16.století, ato do nástupu FerdinandaI. na český trůn vroce 1526. Ivtomto ohledu lze však pozorovat na úrovni pražských kanceláří městské advorské provenience značné rozdíly. Je pozoruhodné, že zatímco kancelář při pražském královském dvoře úřaduje vněmeckém jazyce— na základě dosavadního výzkumu dochovaného archivního materiálu— takřka ihned od samotného počátku habsburské vlády včeských zemích, vůbec první německé záznamy vknihách pražských měst zpohusitského období se oproti tomu objevují až téměř o20 let později, ato uopisů dvou listů Václava zOpavy aHlubčic zroku 1544. Ten se navíc ve svém listu za užití německého jazyka „omlouvá aprosí současně ovyslání českého písaře do Opavy“ (Skála, 1973, s.215). Mezi samotnou kanceláří dvorskou při Pražském hradě akancelářemi pražských měst lze tak ještě dlouho vprůběhu samotného 16.století pozorovat významné rozdíly, obzvláště pak co do zvyklostí aúzu kancelářemi užívaných jazyků. Proto je potřeba na organizaci astím spojenou písemnou produkci kanceláře dvorské na jedné straně akanceláří pražských měst na straně druhé nahlížet rozdílně.3 Výzkumu němčiny jako jazyka kanceláří pražské provenience 16.století se tak snad isohledem na výrazně dominující česky vedenou administrativu doposud nedostávalo ze strany germanistického výzkumu téměř žádné pozornosti. Jako jeden zmála příspěvků ktéto problematice je třeba zmínit výzkum E.Skály, který se však vrámci tohoto tématu věnuje výhradně popisu němčiny vrámci kanceláří Pražských měst aotázku německého jazyka užívaného při kanceláři na pražském královském dvoře nechává bez povšimnutí (Skála, 1973). Vedle takřka osamoceného výzkumu tohoto pražského germanisty zbývá upozornit na tři kvalifikační práce obhájené při 2 Kvýzkumu německého kancelářského jazyka pozdně středověké Prahy významně přispěli např.pražský univerzitní profesor V.E.Mourek (Mourek, 1901) či E.A.Gutjahr (Gut jahr, 1906) aL.E.Schmitt (Schmitt, 1936). Zatímco V.E.Mourek se tématu věnoval zpohledu kanceláří pražských měst, poslední dva jmenovaní soustředili svoji pozornost primárně na kancelář císařského dvora. Ukanceláře dvorské setrvala rovněž H.Bindewald, která přispěla svým výzkumem listinného materiálu královské dvorské kanceláře VáclavaIV. (Bindewald, 1928). Je nutno podotknout, že veškeré tyto výzkumy se věnovaly převážně analýzám grafofonematickým, tedy studiu starých středohornoněmeckých hlásek ajejich realizaci vtextech raně novohornoněmecké periody. 3 Významný obrat vkontextu němčiny jako primárního jazyka kanceláří pražské provenience představuje až období po bitvě na Bílé hoře avkontextu pozdějších dějinných událostí pak zejm. až vydání Obnoveného zřízení zemského pro Čechy aMoravu vletech 1627/28, které lze vnímat jako počátek postupné germanizace českých zemí se značným dopadem ina následující staletí (Spáčilová, 2013, s.91). 202 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2 Ústavu germánských studií FF UK, jež svá témata rovněž opírají ohistoriolingvistický výzkum němčiny jako jazyka kanceláří při pražském královském (resp.císařském) dvoře 16.století (Jamal-Aldinová, 2015 a2018; Kříž, 2019). Na výzkum psaného německého jazyka při kanceláři pražského dvora 16.století je tak nutné doposud nahlížet jako na jedno zdeziderát diachronního germanistického výzkumu aje žádoucí mu ido budoucna věnovat patřičnou pozornost. Smysl výzkumu zde netkví výhradně vizolovaném popisu samotné písemné produkce afungování zmíněné kanceláře, nýbrž vpochopení významu arole kanceláří pražského dvora vkontextu rodícího se byrokratického aparátu habsburské monarchie 1.pol. 16.století, ato vúzkém propojení sostatními orgány správy českých zemí, jakož iscentrálními svrchovanými institucemi při císařském dvoře ve Vídni. Právě vtomto ohledu se nakonec zrcadlí potřeba interdisciplinárního pojetí výzkumu, ato vpropojení diachronní germanistiky, historie, archivnictví adalších pomocných věd historických. 2. PÍSEMNÁ PRODUKCE ČESKÉ KOMORY VLETECH 1527–1537 JAKO HISTORIOLINGVISTICKÝ MATERIÁL Jedním zvhodných výchozích pramenů pro výzkum němčiny jako jazyka kanceláří při pražském královském dvoře 16.století se vedle České dvorské kanceláře [Böhmische Hofkanzlei] jeví instituce (Královské) České komory [Böhmische Kammer].4 Jedná se oúřad správy zemských financí založený FerdinandemI. instrukcí ze dne 25.března 1527, který isohledem na svoji silnou závislost na Dvorské komoře [Hofkammer] se sídlem ve Vídni korespondoval převážně vněmeckém jazyce. Archivní azjazykovědného hlediska do dnešní doby zcela neprobádaný materiál této instituce tvoří optimální základnu pro historiolingvistický výzkum německy psaných písemností pražského královského dvora amůže tak přispět kpoznatkům ovývoji německého jazyka včeských zemích daného období. 2.1 KTYPOLOGII PÍSEMNOSTÍ KANCELÁŘE ČESKé KOMORY VE SVĚTLE DOCHOVANÝCH PRAMENŮ Instituce České komory tvořila již vdobě svého vzniku komplexní správní orgán se složitou vnitřní organizací. Sohledem na písemnou agendu její kanceláře je nutno rozlišovat korespondenci vnitřní na straně jedné, tedy písemnosti týkající se interního chodu komory,5 akorespondenci vnější na straně druhé, která zahrnuje komunikaci mezi panovníkem zastoupeným úřadem České komory aostatními kancelářemi šlechtických dvorů či měst náležejících kZemím koruny české, zainteresovaných votázkách financí souvisejících smajetkem Českého království. 4 Bližší informace o(Královské) České komoře apočátcích její organizace viz Pešák, 1930. 5 Vnitřní korespondence zahrnuje písemnou komunikaci mezi panovníkem avrchními zaměstnanci kanceláře, včetně správního orgánu Komorní rady [Kammerrat], jakož ikomunikaci mezi Českou komorou jako takovou ají nadřízenou Dvorskou komorou ve Vídni. VÁCLAV KŘÍž 203 Zde představená klasifikace jednotlivých textových druhů6 vychází primárně zkomunikativně-funkčního aspektu konkrétních textů, tedy zjejich obsahové stránky, funkce asní spojenou intencí vydavatele. Vpřípadě vnitřní korespondence se na základě dosavadního výzkumu archivního materiálu vydaného kanceláří České komory jedná očetné instrukce [Instruktion], královské rozkazy [Befehl], jako iobsahově bohaté zprávy [Schreiben / Nachricht] předních zaměstnanců komory, často obsahující dílčí rady ajiné organizační informace určené Dvorské komoře ve Vídni či přímo do rukou panovníka. Vdruhém případě patří mezi zastoupené druhy textu např.uvedení do úřadu [Bestellbrief], dlužní úpis [Verschreibung], dlužní list [Schuldbrief], lhůtní list [Fristung], milost [Gnadenbrief], konfirmace [Confirmation], povolení stavby [Baubrief], (horní) svoboda [Freiheitsbrief] či kvitance [Quittung]. Výjimkou nejsou ani méně četně zastoupené písemnosti jako účet [Raitbrief], poručnický list [Schirmbrief], glejt [Schutzbrief], příslib [Versicherung], plná moc [Kredenzbrief], zhostný list [Weglassbrief] aj. Rozbor písemností vydávaných kanceláří České komory při Pražském hradě je součástí doposud probíhajícího výzkumu, anelze tudíž zatím nabídnout komplexní inventář jednotlivých touto kanceláří vystavovaných písemností. Soporou odosavadní bádání lze ovšem říci, že rozmanitost Českou komorou vydávaných druhů písemností je sohledem na rozsah kompetencí tohoto úřadu ajeho kanceláře— ipřes téměř výhradní zaměření komory co do správy královských financí— nadmíru vysoká avmnohém převyšuje standardy jiných dvorských kanceláří na území českých zemí raného novověku 16.století. 2.2 POPIS ANALYZOVANéHO KORPUSU Východiskem jazykového rozboru je soubor písemností vystavených Českou komorou sohledem na následující kritéria výběru: a) vydavatel: kancelář České komory,7 b) provenience: Pražský hrad, c) období: 1527–1537, d) jazyk: němčina, e) druh textu: dlužní úpis. Spolu skomunikativně-funkčními aspekty textu je pro klasifikaci písemnosti jako textového druhu dlužní úpis (popř. dlužní zápis) návodné německé označení Verschreibung,8 jež je vtextech daných písemností hojně zastoupeno. Deutsches Wörterbuch bratří Grimmů9 vykládá termín Verschreibung následovně: „[…] gewöhnlich zur bezeichnung eines documents, in dem jemand einem andern gegenüber eine verpflichtung eingeht, sich zu einer schuld bekennt (schuldver6 Pod termínem druh textu se vpředkládané studii rozumí „konkrétní formy realizace komplexních vzorců jazykové komunikace, které vznikly vjazykovém společenství vprůběhu historického aspolečenského vývoje na základě komunikačních potřeb“ (překl. V.K.).— In: Brinker— Cölfen— Pappert (eds.), 2018, s.133. 7 Oficiální vnější korespondence České komory je na základě instrukce z27.3.1527 vydávána vždy jménem Ferdinanda I. 8 Ve většině analyzovaných písemností graficky realizováno jako verschreÿbung. 9 Grimm, Jakob und Wilhelm. Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm. 204 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2 schreibung), eine zahlung, eine abtretung, vererbung u. ä. zusichert […], schärfer auch zur bezeichnung des beurkundeten rechtsvorganges […].“10 Vpodobném duchu tento pojem definuje Grammatisch-kritisches Wörterbuch der hochdeutschen Mundart Johanna Christopha Adelunga zroku 1793,11 který ulemmatu „verschreiben“ mj.zmiňuje: „[…] Am häufigsten in engerer Bedeutung, ein Ding als ein Unterpfand schriftlich versichern. Jemanden sein Gut, sein Vermögen verschreiben, als ein Unterpfand einer schuldigen Geldsumme. […] auch in weiterer Bedeutung ein jedes schriftliches Bekenntniß einer Schuld […].“12 Vneposlední řadě Encyklopedický německo-český slovník J.V.Sterzingera13 blíže definuje význam lemmatu „(sich) verschreiben“ jako „J-m et.— (durch e-eUrkunde Anrecht zusichern) upsati komu co listem, veřejnými knihami; et. als Pfand für e-eSumme— zapsati komu co zástavou vjisté sumě […]“; tamtéž pak vykládá jeden zvýznamů slova „Verschreibung“ jako „úpis“ akompozitum „Verschreibungs- -urkunde“ jako „list zápisný“ (Sterzinger, 1916, s.1272). Na základě rešerše ve sbírkách Národního archivu České republiky (NA ČR), Archivu Pražského hradu (APH) aRakouského státního archivu ve Vídni [Österreichisches Staats archiv Wien] (ÖStA) byl dle výše uvedených kritérií sestaven korpus čítající 27 dlužních úpisů ve formě dobových register, tedy věrných opisů kanceláří expedovaných čistopisů, sepsaných kanceláří České komory mezi lety 1528–1537,14 které jsou dnes součástí sbírek NA ČR pod signaturou ČDKM I: RG 166, RKP 2448. Nadto se analýza opírá odobový koncept jednoho konkrétního dlužního úpisu ze dne 21.3.1530, který je rovněž součástí výše uvedeného fondu ČDKM I, avšak bez bližší inventarizace afoliace listu. Čistopisy zde analyzovaných dlužních úpisů nejsou ve sbírkách NA ČR, jako ive fondech APH aÖStA, doloženy či se do dnešních dnů nedochovaly. 10 „[…] obvykle se užívá koznačení písemnosti, skrze kterou někdo vstupuje do závazku vůči jiné osobě, uznává svůj dluh (dlužní zápis), přislibuje platbu, postoupení, dědictví atd. […], ostřeji rovněž koznačení právního notářsky ověřeného úkonu […]“ (přel. V.K.)— In: GRIMM, Jakob und Wilhelm. Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm, lemma „verschreibung“. 11 Adelung, Johann Christoph. Grammatisch-kritisches Wörterbuch der hochdeutschen Mundart. 12 „[…] nejčastěji vužším slova smyslu jako písemné pojištění věci formou zástavy. Zastavit někomu své jmění amajetek jako zástavu dlužné peněžní částky. […] také vširším smyslu jakékoli písemné přiznání dluhu.“ (přel. V.K.)— In: ADELUNG, Johann Christoph. Grammatisch-kritisches Wörterbuch der hochdeutschen Mundart, lemma „verschreiben“. 13 Sterzinger, J.V. (1916): Enzyklopädisches deutsch-böhmisches Wörterbuch. Prag: J.Otto. 14 Celý soubor vybraných písemností pochází konkrétně zlet 1528, 1530, 1532, 1533, 1534, 1536 a1537. VÁCLAV KŘÍž 205 2.3 POZNÁMKY KMETODOLOGII JAZYKOVé ANALÝZY Korpus výše představených 27 textů je podroben jazykové analýze zpohledu lingvistiky textu. Ačkoliv se akademická obec na jednotné avšeobecně uznávané definici pojmu „text“ doposud neshodla, vkontextu komunikačně orientované textové lingvistiky je možné jej definovat jako „(komplexní) jazykové jednání, kterým se mluvčí nebo pisatel pokouší navázat určitý komunikační vztah sposluchačem či čtenářem“ (Brinker— Cölfen— Pappert, 2018, s.16, přel. V.K.). Právě jazykovědný rozbor zpohledu textové lingvistiky nabízí vrámci metodologie první optimální krok vkontextu lingvistického bádání, které se snaží jednotlivé texty uchopit, popsat jejich funkci aanalyzovat jejich strukturu. Textová lingvistika si vtomto ohledu „klade za cíl proniknout do struktury konkrétních textů, tj.do jejich gramatické atematické výstavby, jakož ido jejich komunikativní funkce […] amůže tak zprostředkovat vhled do [historicky vázaných] formulářových vzorů konstituce textu ajejich recepce“ (Brinker— Cölfen— Pappert, 2018, s.9, přel. V.K.). Svým uceleným charakterem se nabízí jako vhodný výchozí bod pro další lingvistické bádání na různých jazykových úrovních. Vkontextu analýz autentických archivních pramenů lze konkrétněji mluvit ohistorické textové lingvistice, kjejímž primárním úkolům patří potřeba „uchopení repertoáru typů a[druhů] textů psaných vnárodních jazycích vrůzných historických obdobích“ (Schuster, 2012, s.268, přel. V.K.). Stím přímo souvisí sestavení typologie jednotlivými kancelářemi vydávaných písemností, jejich kategorizace, popis jejich struktury ana bázi porovnání azevšeobecnění nakonec isestavení inventáře vkancelářích vystavovaných druhů textů relevantního pro konkrétní provenienci adané období. Terminologicky imetodologicky níže předkládaný jazykový rozbor staví sjistou modifikací na Lingvistické analýze textu K.Brinkera, H.Cölfena aS.Papperta (2018), ato spřihlédnutím kjejímu aktuálnímu komunikativně-pragmatickému pojetí. Cílem takto pojaté textově lingvistické analýzy je popsat strukturu ikomunikační funkce textů (Brinker— Cölfen— Pappert, 2018, s.155). To se promítá ido popisu vnějších aspektů zkoumaných textů, jejichž rozbor se opírá mj.oPragmalingvistiku P.Ernsta (2002). Vneposlední řadě zde představená analýza čerpá zjazykovědných výzkumů L.Spáčilové, zejm. pak zjejích textově lingvistických prací (Spáčilová, 2000; Spáčilová, 2008; Spáčilová, 2013) kraněnovohornoněmeckému jazyku kanceláří na příkladu města Olomouce. Analýza je vedena vduchu integrativního modelu, který chápe text jako souhru „propojení funkce textu ajeho struktury či jinými slovy zdůrazňuje propojení [textové] gramatiky apragmatiky […]— ato tím způsobem, že vykládá strukturu textu zúhlu pohledu jeho funkce“ (Gansel— Jürgens, 2007, s.52, přel. V.K.). 2.4 PŘÍKLAD JAZYKOVéHO ROZBORU VYBRANÝCH PÍSEMNOSTÍ Jazykovědný rozbor začíná pragmaticky orientovaným popisem vnějších aspektů zkoumaných písemností. Snaží se objasnit funkci textů azáměr vystavitele kjejich vydání (kap. 2.4.1). Jádrem analýzy je popis vnitřních aspektů textů (kap. 2.4.2), tedy analýza jejich strukturálního členění (kap. 2.4.2.1) arozbor vtextech užitých mluv- 206 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2 ních prostředků (kap. 2.4.2.2). Jazykovou analýzu uzavírá porovnání struktury jednoho konkrétního textového exempláře dlužního úpisu ve formě registra ajemu odpovídajícího autentického konceptu (kap. 2.4.2.3). 2.4.1 VNĚJŠÍ JAZYKOVÁ ANALÝZA: KFUNKCI PÍSEMNOSTI AINTENCI VYDAVATELE Jako vhodný výchozí bod textově lingvistického rozboru písemnosti se osvědčila analýza jeho vnějších aspektů. Ta se snaží zodpovědět základní otázky „kdo komunikuje ským, kdy, kde, jakým způsobem, za jakých situačních okolností asjakými zamýšlenými či reálnými důsledky.“15 Snaží se tak popsat výchozí situační kontext, jenž zároveň nepřímo spoluvytvářel vnitřní jazykovou strukturu textů. Kromě času amísta vydání rozbor popisuje obě úrovně emitenta irecipienta dotyčných písemností, sohledem na funkční aspekt textů nabízí informace kdruhu textu ake globálnímu tématu jednotlivých písemností. Německá vlastní místní jména vyskytující se ve výchozích autentických textech jsou pro účely analýzy přizpůsobena dnešnímu způsobu zápisu, např.Purgloß > Pürglitz [Křivoklát], Dachau > Tachau [Tachov] apod.16 Vnější aspekty primárního17 zde analyzovaného korpusu demonstruje následující schéma (obr. 1). Všechny analyzované písemnosti byly vydány na Pražském hradě vobdobí od září 1528 do července 1537. Na úrovni emitenta je při rozboru potřeba rozlišovat a) roli vydavatele ab) roli zhotovitele konkrétního textu. Oficiálním vydavatelem uvedené vnější korespondence České komory je ve všech případech král FerdinandI., zatímco jména zhotovitelů daných písemností sohledem na jejich dochování vpodobě dobových register bohužel neznáme.18 Přesto může být vrámci jazykových analýz právě osoba zhotovitele písemností zcela zásadní, jelikož to byli právě zaměstnanci dané kanceláře anikoliv oficiální vydavatel písemnosti, kteří se přímo podíleli na jazykové realizaci konkrétních textů.19 Podobně se pak iosoba recipienta člení do dvou samostatných úrovní: přímým recipientem se rozumí konkrétní osoba či instituce, které byla daná písemnost vdobě jejího vzniku zaslána. Sohledem na úzus jednotlivých kanceláří, závislých do jisté míry na vkanceláři užívaných formulářových sbírkách, titulářích adalších normovaných předpisech, se pak irole přímého recipienta odráží 15 Modifikováno dle Ernst, 2002, s.255–277. 16 Vedle současného názvu místních jmen je vhranatých závorkách uveden název německý, který se vrůzných grafických obměnách vyskytuje vsamotných analyzovaných textech. 17 Primárním korpusem analýzy je míněn soubor 27 vybraných dlužních úpisů ve formě dobových register, tedy bez konceptu ze dne 21.3.1530. 18 Jelikož možné diskrepance ve způsobu zápisu jednotlivých slov vregistrech oproti odeslaným čistopisům mohly být zapříčiněny také rukou písaře zde analyzovaných register, lze se tak pouze domnívat, že na sepsání všech 27 písemností se vprůběhu 10 let podílelo snejvětší pravděpodobností vícero zaměstnanců kanceláře. 19 Bližší prosopografické informace ke konkrétním zhotovitelům písemností jsou podstatné především při grafofonematických či dialektálních analýzách textu; při jazykových rozborech zpohledu textové lingvistiky není případné kolísání co do způsobu zápisu jednotlivých slov zásadní. VÁCLAV KŘÍž 207 vsamotné jazykové realizaci daných textů. Psaný jazyk, na kterém je historiolingvistické bádání závislé, zprostředkovává ovšem dosah sdělení ikdalším (leč primárně nezamýšleným) adresátům, kteří navíc ani nemusí náležet ktotožnému historickému diskurzu (Meier, 2004, s.26). Ti tak mohou ktextu přistupovat jak vsamotné době jeho vystavení, tak ioněkolik staletí později ainterpretovat jej na základě svých vlastních možností aschopností. Vtomto ohledu se jedná orecipienta nepřímého, který je definován proměnnou hodnotu „XY“. Ve spojitosti skomunikativně-funkčním pojetím jazykového rozboru vduchu integrativního modelu je pro text zásadní jeho funkce. Tu lze definovat jako „význam, který text získává vkomunikačním procesu, či účel, který text plní vkontextu dané komunikační situace“ (Brinker— Cölfen— Pappert, 2018, s.87, přel. V.K.). Je zřejmé, že právě intence vydavatele astím související obsah písemnosti OBRÁZEK 1.Vnější jazyková analýza 208 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2 přímo koresponduje sfunkcí textu atím ovlivňuje jeho jazykovou strukturu astyl; jinými slovy externí mimojazykové faktory determinují [interní] faktory jazykové (Heinemann— Viehweger, 1991, s.137). Ipřes to, že tematický obsah analyzovaných písemností variuje ahlavní předmět jednání je ve většině textů různý, sohledem na výše stanovená kritéria výběru korpusu zahrnující výhradně druh textu dlužní úpis je dominantní funkce zde zkoumaných textů konstantní aztextového komunikativně- -funkčního hlediska odpovídá funkci obligační, kdy „vystavitel [písemnosti] dává [přímému] adresátovi na vědomí, že se mu zavazuje kprovedení určitého jednání“ (Brinker— Cölfen— Pappert, 2018, s.117, přel. V.K.).20 2.4.2 VNITŘNÍ JAZYKOVÁ ANALÝZA: SEGMENTACE TEXTU AJEHO MLUVNÍ PROSTŘEDKY Vnitřní jazykový rozbor si klade za cíl uchopit apopsat strukturu daného textu jak na úrovni jeho makrokompozice, tedy zpohledu jeho celkového členění avýstavby,21 tak na úrovni mikrokompozice analyzující konkrétní vtextu použité jazykové prostředky. Sloučením těchto dvou dílčích aspektů lze dosáhnout co možná nejucelenějšího vhledu do vzniku samotné písemnosti avkontextu výzkumu jazyka kanceláří popsat formu, úzus atendence písemné produkce vkonkrétních kancelářích období pozdního středověku araného novověku. 2.4.2.1 MAKROKOMPOZICE: TEXTOVÝ FORMULÁŘ DLUžNÍHO ÚPISU Popis vnitřní struktury textu na jeho makrokompoziční úrovni je možný na základě rozložení dané písemnosti do jednotlivých obsahově kompaktních textových částí neboli (sub-)formulí ajim příslušným textovým segmentům. Tento postup segmentace je vmnoha směrech komplikovaný, zejm. pak „kvůli [vtextu často] chybějící interpunkci, což znesnadňuje vymezení jednotlivých vět“ (Spáčilová, 2013, s.94, přel. V.K.) atím ihranice dílčích segmentů. Přesto se právě tento postup jeví jako optimální při tvorbě typologie jednotlivých vkancelářích vystavovaných druhů textu— popisem, vzájemným porovnáním formulí napříč vybranými texty akonečnou abstrakcí lze vysledovat jisté „textové vzory či textové formuláře, tedy schémata sobligátními komponenty, které se vyskytují ve všech exemplářích daných textů, jako idalší fakultativní komponenty, které vyplývají ze specifik konkrétní komunikační situace, případně zosobnosti pisatele“ (Spáčilová, 2013, s.94, přel. V.K.). Tento metodologický postup na pozadí historiolingvistického rozboru textů vychází zteorie, že „popis makrokompozičních schémat odráží principy výstavby listů alistin apředstavuje 20 Mezi další základní funkce textu lze řadit funkci informativní, apelační, kontaktní adeklarační (Brinker— Cölfen— Pappert, 2018, s.105–121). Detailnější analýzu funkcí jednotlivých textů, např.na bázi rozboru mluvních aktů ajejich realizace vjazyce astruktuře konkrétních písemností, může nabídnout zejm. rozbor zpohledu lingvistické pragmatiky, který však není primárním cílem této studie. 21 Vkontextu historiolingvistického rozboru se jedná zejm. oanalýzu formulí jednotlivých písemností ajim odpovídajících druhů textu. VÁCLAV KŘÍž 215 nosti dokumentu [D5]. Tyto dva textové segmenty (pokud jsou případná ustanovení vtextu vůbec doložena) jsou spolu obsahově úzce propojené amnohdy jazykově realizované vrámci jednoho souvětí. Často lze však vypozorovat produktivní odporovací spojky doch [přece, přeci jen] awo aber [když však]— odkazující právě na případné protislužby či dílčí využívání majetku ze strany panovníka— nebo souřadicí spojky und wann [akdyž, tedy], so [když, tedy] či časové spojky bis [do té doby] aals dann [pak teprve]. Dalšími vystupujícími jazykovými prostředky vtěchto dvou textových segmentech jsou préterito-prézentní slovesa sollen [mít povinnost] awollen [chtít]. Př.: […]. Doch behallten wir vnns hierJnnen genntzlichen beuor, so wir […]. Vnnd wie […] enndtricht vnnd volligelich betzalt haben […] [Nr. 5], […], doch dergestallt, wann wir oder vnns[ere] erben […] [Nr. 11], […] Wo aber solchs in der selben mutz [!] nit sein möchte […] [Nr. 3], […] dieselben solanng Jnnzehalben […], bis Jr vmb mergemellt drithalbhundert Schokh Groschn […] [Nr. 1], […] vnnd so er mit todt abgeet, Alsdann sollen seine erben […] vnnd gedachter Hanns Phlueg vnnd seine erben sollen in Zeit Jrer Jnhabung […] [Nr. 2], […] Es solle vnns, auch vnnsern Erben […], Wir wollen Auch, das […] [Nr. 24], […] So sollen vnnd wellen wir ditz offternannten Ratmannen […] [Nr. 26] apod. Fakultativní subformule sanctio se vrámci analyzovaného korpusu ocelkovém počtu 27 písemností vyskytuje pouze 3x.35 Obsah sankčních podmínek se přirozeně liší písemnost od písemnosti, ovšem zřejmý formulářový rámec této subformule— tedy její úvodní azávěrečná část— je uvšech tří textových exemplářů totožný: sanctio je uvedeno bez výjimky slovesem gebieten [přikázat] v1.os. pl. prézentu ve formě pluralis majestatis apo vyčtení podmínek ukončeno neměnnou formulací bei Vermeidung […] schweren Ungnade vnd Strafe [by neupadl vtěžkou nemilost avyvaroval se trestu], př.: Vnnd gebietten daraufn vnnsern verordennten CamerRätten […] beÿ vermeÿdung vnnser vnnd vnnser nachkhumben, den Kunigen Zu Behaim, Swären vngnad vnnd Straff [Nr. 3], Gebieten hierauf Allen vnnd Ÿeden […] beÿ vermeidung vnnserer schwären straff vnnd vngnad [Nr. 8], Gepieten darauf ÿetzigen vnnd khunfftigen […] beÿ vermeidung vnnserer Schwären straff vnnd vngnad [Nr. 26]. Formuli substantia ve všech případech analyzovaných písemností uzavírá subformule corroboratio jmenující prostředky právního ověření dokumentu. Koroborace je uvozena formulací mit / zu urkund[t] dieses Briefes [na důkaz ověření listu], jež může stát ve spojení spřívlastky [ge]treulich [věrně, věrohodně] aungefährlich [bezelstně, spolehlivě]. Charakteristickým mluvním prostředkem této subformule jsou navzájem si konkurující slovesa besiegeln [opatřit pečetí] averfertigen [vyhotovit], ato bez výjimky ve tvaru příčestí minulého selipsou pomocného slovesa, př.: Ongeuerde mit vrkhundt ditz briefs verferttigt […] [Nr. 5], Vngeuerlich mit vrkhundt ditz briefs verfertigt […] [Nr. 2], Diß Zu vrkhundt Besiglt […] [Nr. 26], Alles trewlich vnnd vngeuerlich Des Zu vrkhundt besiglt […] [Nr. 27] apod. Koroboraci může fakultativně uzavírat zmínka opřivěšené pečeti či přitlačeném sekretu, opět doplněná odeklaraci královské moci vydavatele, př.: mit vnnserm Kunigelichen anhanngenndem Jnsigl [Nr. 1], mit vnnserm Kunigelichen hiefurgedrukhtem Secret [Nr. 11] apod. 35 Subformuli sanctio lze doložit utextů z4.3.1530 [Nr. 3], 20.5.1530 [Nr. 8] a26.3.1537 [Nr. 26]. 216 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2 2.4.2.3 POROVNÁNÍ VNITŘNÍ JAZYKOVé STRUKTURY KONCEPTU APŘÍSLUŠNéHO REGISTRA Jako jeden zvhodných metodologických způsobů pro bližší poznání fungování pozdně středověkých azejm. pak raně novověkých kanceláří36 zhlediska jejich písemné produkce se nabízí vzájemné chronologické lineární porovnání dílčích vývojových stupňů konkrétní písemnosti— videálním případě (1) jejího často poznámkami opatřeného konceptu, (2) samotného odeslaného čistopisu akonečně i(3) věrného registra nadále uchovávaného vdepozitu expedující kanceláře pro případ potřeby pozdějšího navrácení se kobsahu dokumentu. Bohužel, nalezení všech těchto tří vývojových forem jedné písemnosti je sohledem na roztroušenost archiválií po tuzemských izahraničních archivech velmi náročné. Dobové koncepty jsou mnohdy sohledem na ledabylý rukopis písaře, jím osobitě užívané zkratky ičasté ačasem zaviněné torzovité dochování materiálu jen těžko čitelné; ve velké části případů se pak daná forma písemnosti do dnešních dnů vůbec nedochovala, což bádání zpohledu této metodologie znesnadňuje. Vrámci zde analyzovaného korpusu se kpísemnosti ze dne 21.3.1530 [Nr. 4] ve formě registra podařilo nalézt dochovaný, avšak vnějšími vlivy částečně poškozený dobový koncept. Prostřední článek vývoje vzniku písemnosti, tedy samotný kanceláří odeslaný čistopis, se nepodařilo vrámci archivní rešerše doložit. Po prvotní transliteraci konceptu aregistra byl proveden výše nastíněný textově lingvistický rozbor vnitřní jazykové analýzy popisující makrokompozici imikrokompozici obou textů.37 Cílem analýzy makrokompozice je doložení přítomnosti (+) či absence (–) jednotlivých (sub-)formulí ajejich dílčích textových segmentů, jakož iporovnání jejich pořadí vrámci „ideální“ struktury dlužního úpisu jako druhu textu. Rozbor mikrokompozice se snaží objasnit diskrepance vrámci užitých jazykových prostředků ukonceptu aregistra písemnosti. Výsledek vzájemného porovnání obou rovin vnitřní struktury textu shrnuje následující schéma (obr. 4): Rozbor vnitřní jazykové analýzy prokázal diskrepance různého rozsahu jak na makrokompoziční, tak mikrokompoziční úrovni. Přestože byly vrámci makrokompozice registra [R] doloženy všechny (sub-)formule adílčí textové segmenty jako vpřípadě konceptu [K], zpohledu chronologického vývoje písemnosti byly prokázány dvě úpravy. Vprvním případě se jedná otextové segmenty popis zástavy [N1] avyčíslení zástavy [N2], které vystupují vrámci registra již odděleně, avšak vpřípadě konceptu je druhý jmenovaný textový segment vnořen do textového segmentu prvního. Druhou odchylkou— ovšem ze strany písaře podchycenou již vrámci sa36 Aktový materiál včetně konceptů aregister jednotlivých písemností se vnašem areálu objevuje převážně až snárůstem administrativního aparátu vdobě raného novověku. 37 Analýza cílí výhradně na otázku makrokompozice amikrokompozice textu zpohledu jeho vnitřní struktury— rozdíly vzápisu jednotlivých slov na úrovni fonografematické tak nejsou zohledněny. Už jen sohledem na značně rozdílný stav hláskosloví obou textů (ne/provedené asimilace, de/labializace, aspirace apod.) lze ovšem usuzovat, že autory obou textových exemplářů byli dva různí písaři, jejichž jména nám však nejsou známa. VÁCLAV KŘÍž 217 motného konceptu dokumentu38— je prohození subformulí corroboratio adatatio, kdy datace měla vkonceptu původně předcházet koroboraci. Tato posloupnost byla však ještě vprůběhu vzniku konceptu upravena auvedena do toho stavu, který následně předkládá dochované registrum akterý respektuje tradiční dělení písemnosti na hlavní formule protokol, substantia aeschatokol. Zpohledu mikrokompozice textu vykazovaly jazykové odchylky výhradně ty textové segmenty, jež náleží subformulím narratio adispositio. Právě to snad svědčí iotakřka unifikovaném formulářovém charakteru úvodní formule protokol azávěrečné formule eschatokol, jakož iotom, že vhodným metodologickým postupem ktvorbě typologie písemné produkce kanceláří pozdního středověku araného novověku je vrámci konkrétních textových exemplářů popis právě těch centrálních částí textu, které spadající do formule substantia, popř. do jejích dílčích subformulí. Vpřípadě zde analyzovaného korpusu se jedná např.okorekturu předložek aspojek, 38 […] wie mit anndern vnnsern dergleichen guettern. Vngeuerlich <Dat[um]> Mitt vrkhundt [etc.]. Dat[um] prag 21 tag Marci Anno [etc.] Jm xxx[sten]. OBRÁZEK 4.Vnitřní jazyková analýza— porovnání konceptu apříslušného registra 218 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2 př.: […] Bergkhrecht vnnd weingarten [K] / […] Perkhrechtt von weingarten […] [R]; vom Heiligen abent Zw weich[…]hten […] [K] / Zum heÿlligen Abenndt Zum weinnacht[en] […] [R], […] So er aber mit todt abgeet, {als}39 Dann sollen seine Erben […] [K] / […] So er aber mit todt abgeet, Alsdann sollen seine Erben […] [R], ale iodoplnění či naopak odstranění vybraných slovních výrazů aoúpravu synonymních slovních párů, př.: […] mit aller Jrer Zuegehorung aller massen, wie die gedachtem Sebastian von d[er] Weittmüll […] [K] / […] mit aller Jrer Zuegehörung allermassen, wie d[ie] Sewastian von der Weitmül […] [R] či […] vnns[er] Sloss vnnd herschafft Chadan, […] als nemlich die Zÿnnß vnnd geschoß, so […] [K] / […] vnnser Sloß vnnd Herrschafft Cadann, […] als nemblich die Geschoß, so […] [R], apod. 3. ZÁVĚREM Kulturní ihospodářsko-politické dějiny českých zemí jsou již po staletí pevně spjaty skulturou německou. Stím pak úměrně souvisí téměř nepřeberné množství německy psaných historických pramenů, které se přímo podílely na formování písemné kultury této provenience akteré jsou dnes deponovány nejen včeských, moravských aslezských, ale ivzahraničních archivech. Germanistický historiolingvistický výzkum může nabídnout nejen bližší jazykový popis tomuto areálu relevantních německy psaných písemností apřispět tak kvýzkumu německého jazyka včeských zemích, nýbrž může stejně tak dobře zprostředkovat idalší cenné informace ostatním blízkým oborům, jakými jsou např.obory historie či pomocné vědy historické aarchivnictví. Období po nástupu Habsburků na český trůn vroce 1526 až po vydání Obnoveného zřízení zemského pro Čechy aMoravu vletech 1627/28 lze zhlediska výzkumu německého jazyka kanceláří na území českých zemí považovat za jedno ztěch doposud nejméně probádaných. Zde provedený jazykový rozbor vybrané korespondence kanceláře České komory demonstruje příklad lingvistické analýzy archivního materiálu zpohledu textové lingvistiky, ato na úrovni vnější avnitřní struktury textu. Zpohledu vnější struktury textu je přiblížena role emitenta, recipienta afunkce zkoumaných textů. Vrámci vnitřní struktury se umakrokompozice textu na základě vzájemného porovnání textových exemplářů podařilo sestavit „ideální“ vzorovou strukturu dlužního úpisu jako druhu textu. Ta se odvíjí od struktury (pozdně) středověké listiny aobsahuje tři základní formule protokol, substantia aeschatokol. Vrámci úvodní formule protokol jsou doloženy subformule intitulatio ainscriptio. Závěrečná formule eschatokol obsahuje subformuli datatio, přičemž uodeslaných čistopisů lze sjistotou počítat isvlastnoručním podpisem vydavatele azaměstnanců kanceláře vrámci subformule subscriptio. Centrální formule substantia se rozkládá do dílčích subformulí promulgatio, narratio, dispositio, fakultativní subformule sanctio azávěrečné corroboratio. Zásadní pro uchopení apopis dlužního úpisu jako druhu textu jsou dílčí textové segmenty subformulí narratio [N] adispositio [D], podávající čtenáři bližší informace kpopisu zástavy [N1], jejímu finančnímu vyčíslení [N2], 39 Složené závorky označují vrámci paleografické transliterace dodatečné doplnění slova či výrazu do textu. VÁCLAV KŘÍž 219 kimpulsu, jenž vedl kprávnímu jednání [N3], jakož ikfakultativnímu podnětu ke kladnému vyřízení [D1], ksamotnému právnímu úkonu [D2a], často spojenému sdeklarací moci [D2b], khlavnímu jádru textu [D3], kpřípadným dodatečným ustanovením [D4] akonečně kvyčerpání právní moci listu [D5]. Zpohledu mikrokompozice textu se jeví jako jazykově konzistentní subformule intitulatio, inscriptio, promulgatio, sanctio, corroboratio adatatio. Oproti tomu subformule narratio adispositio jsou včetně svých dílčích textových segmentů isohledem na rozdílný obsah daných písemností jazykově pestřejší. Přesto však vykazují společné znaky na úrovni konkrétních mluvních prostředků, přičemž právě ty jsou také klíčem pro klasifikaci konkrétního textového exempláře jako druhu textu dlužní úpis. Vzájemné srovnání dílčích vývojových stupňů konkrétní písemnosti vjejí úplnosti (koncept— čistopis— registrum) se jeví jako jeden zvhodných metodologických postupů pro poznání fungování raně novověkých kanceláří zpohledu jejich písemné produkce. Porovnání vnitřní jazykové struktury na příkladu konceptu ajemu odpovídajícího registra dlužního úpisu ze dne 21.3.1530 prokázalo diskrepance jak na makrokompoziční, tak na mikrokompoziční úrovni textu. Veškeré zde zjištěné zásahy do jazykové realizace písemnosti vprocesu jejího vzniku lze klasifikovat jako úpravy stylistické. LITERATURA Bindewald, H. (1928): Die Sprache der Reichskanzlei zur Zeit König Wenzels. Ein Beitrag zur Geschichte des Frühneuhochdeutschen. Halle an der Saale: Niemeyer. Brinker, K.— Cölfen, H.— Pappert, S. (2018): Linguistische Textanalyse. Eine Einführung in Grundbegriffe und Methoden. Berlin: Erich Schmidt Verlag. Burdach, K. (1884): Die Einigung der neuhochdeutschen Schriftsprache. Habil.-Schrift. Halle: Universität Halle-Tittenberg. Burdach, K. (1893): Vom Mittelalter zur Reformation. Forschungen zur Geschichte der deutschen Bildung. Heft I.Halle an der Saale: Niemeyer. Ernst, P. (2002): Pragmalinguistik. Grundlagen, Anwendungen, Probleme. Berlin, New York: deGruyter. Fix, U.— Poethe, H.— Yos, G. (2003). Textlinguistik und Stilistik für Einsteiger. Ein Lehrund Arbeitsbuch. Frankfurt am Main: Peter Lang. Gansel, Ch.— Jürgens, F. (2007): Textlinguistik und Textgrammatik. Eine Einführung. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. Gutjahr, E.A. (1906): Zur Entstehung der neuhochdeutschen Schriftsprache. Studien zur deutschen Rechtsund Sprachgeschichte. Band II: Die Urkunden deutscher Sprache in der Kanzlei Karls IV. Leizpig: Dieterichsche Verlagsbuchhandlung Theodor Weicher. Harttweg, F.— Wegera, K.-P. (2005): Frühneuhochdeutsch. Eine Einführung in die deutsche Sprache des Spätmittelalters und der frühen Neuzeit. Tübingen: Max Niemeyer Verlag. Heinemann, W.— Viehweger, D. (1991): Text, Textsorte, Texttyp.— In: W.Heinemann— D.Viehweger, Textlinguistik. Eine Einführung. Tübingen: Max Niemeyer Verlag, s.129–175. Hlaváček, I.— Kašpar, J.— Nový, R. (1988): Vademecum pomocných věd historických. Praha: Svoboda. Jamal-Aldinová, D. (2018): Die Urkunden Maximilians II. und Rudolfs II. als historiolinguistische Quelle, mit besonderer Berücksichtigung der textologischen Merkmale. Ein Beitrag zur Kanzleisprachenforschung. 220 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 105, 2023, Č.2 Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav germánských studií. Jamal-Aldinová, D. (2015): Die Zeit Rudophs II. anhand der ausgewählten deutsch geschriebenen Urkunden aus den Jahren 1578–1598. Eine historisch-sprachwissenschaftliche Studie. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav germánských studií. Kříž, V. (2019): Zur deutsch geschriebenen Korrespondenz Erzherzog Ferdinands II. von Tirol als Statthalter in Böhmen (1547–1567) aus sprachhistorischer Perspektive. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav germánských studií. Meier, J. (2004): Städtische Kommunikation in der Frühen Neuzeit. Historische Soziopragmatik und Historische Textlinguistik. Frankfurt am Main: Peter Lang. Mourek, V.E. (1901): Zum Prager Deutsch des XIV. Jahrhunderts. Prag: Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. Pešák, V. (1930): Dějiny Královské České Komory od roku 1527. Sborník Archivu Ministerstva vnitra Republiky československé. Svazek III. Praha: Ministerstvo vnitra Republiky československé. Schmitt, L.E. (1936): Die deutsche Urkundensprache in der Kanzlei Kaiser Karls IV. (1346–1378). Halle an der Saale: Niemeyer. Schuster, B.-M. (2012): Textlinguistik. In: A.Greule— J.Meier— A.Ziegler (eds.), Kanzleisprachenforschung. Ein internationales Handbuch. Berlin, Boston: Walter de Gruyter, s.263–282. Skála, E. (1973): Opražské němčině 16.století. Slovo aslovesnost, 34, 3, s.215–223. Spáčilová, L. (2000): Das Frühneuhochdeutsche in der Olmützer Stadtkanzlei. Eine textsortengeschichtliche Untersuchung unter linguistischem Aspekt. Berlin: Weidler. Spáčilová, L. (2008): Frühneuhochdeutsche Sprache und Einflussfaktoren in der Olmützer Stadtkanzlei in den Jahren 1350–1650. Ein Beitrag zur Sprachgeschichte als Geschichte der Textsorten und Kommunikationsbereiche. In: L.Spáčilová— B.Gunsenheimer (eds.), Deutsche Sprache im Wandel der Jahrhunderte. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, s.171–198. Spáčilová, L. (2013): Historische (Stadt) Kanzleisprachenforschung in Tschechien. Aktuelle methodologische Aspekte. In: A.E.Ference— L.Spáčilová, Deutsch als Sprache der (Geistes)Wissenschaften. Olomouc: Univerzita Palackého vOlomouci, s.89–104. Sterzinger, J.V. (1916): Enzyklopädisches deutsch-böhmisches Wörterbuch. Prag: J.Otto. INTERNETOVÉ ZDROJE Adelung, J.Ch.: Grammatisch-kritisches Wörterbuch der hochdeutschen Mundart. https://lexika.digitale-sammlungen.de/ adelung/band/bsb00009134 [poslední přístup 12.7.2022]. Grimm, J. aW.: Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm. http://www. woerterbuchnetz.de/DWB [poslední přístup 12.7.2022]. Václav Kříž | Ústav germánských studií, FF UK | nám. Jana Palacha 1/2, 116 38 Praha 1 ORCID ID: 0000-0003-3510-8671 [email protected]