Úvodem…
Abstract
7
Full text
Úvodem… Upříležitosti 110. výročí narození prozaika Egona Hostovského (23.4.1908, Hronov– 7.5.1973, Montclair, New Jersey, USA) uspořádal 20.dubna2018 Ústav české literatury akomparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vPraze konferenci věnovanou jeho dílu. Zastoupeni zde byli kolegové zrozličných domácích azahraničních institu‑ cí, generačně imetodologicky rozdílní zkušení badatelé, doktorandi ipregraduální studenti. Přítomnou knihu, která představuje výstup ztohoto setkání, jsme rozdělili do tří částí. Vprvní znich, nazvané Dílo Egona Hostovského– Východiska aperspektivy, jsou zastoupeny tři texty, které rozvíjejí několik klíčových témat aotázek, které jsme vy‑ tyčili jako výchozí pro jednání konference. Jiří Holý se vpříspěvku nazvaném Téma židovství vdíle Hostovského aromán Dům bez pána zaměřuje na vazby Egona Hostovského, který pocházel zasimilované židovské rodiny ve východních Čechách, kžidovským společenským akulturním aktivitám. Sleduje rovněž průměty židovské tematiky do prozaikova díla. Martin Pokorný ve stati nazvané Náčrt kHostovského autorské letoře rozvíjí několik interpretačních podnětů, opřených ovýchozí tezi, která Hostovského interpretuje jako autora vypjatě morálního, jenž exkluzivně morálním prizmatem vnímá hlasy ipodoby, ulice ikrajiny. Nejde uněj ovšem omorální systém, nýbrž omorální emoci, tedy oemocionální vědomí morálních rozporů adynamik: krásy dobra, zhnusení zlem ajisté kombinace těchto protipólů, které Hostovský pocítil na vlastní kůži anašel způsob, jak je působivě zachytit. Václav Vaněk si vtřetí zúvodních sond všímá problematiky humoru aironie. Humor chápe jako paradoxně často „krutý“ nástroj fatální proměny protagonistů Hostovského próz, ironii pak jako tu, jež vjeho díle často definuje rámec lidských životů. Tyto atributy acharakteristiky Hostovského humoru aironie se pokouší postihnout vrozsahu celého spisovatelova díla. Druhý oddíl stitulem Šestkrát v hlavní úloze. Poetika díla Egona Hostovského vletech první Československé republiky aprvního exilu (1923– 1948) zahrnuje texty, které se růz‑ norodým způsobem dotýkají rozličných aspektů poetiky Hostovského děl vprvních dvou desetiletích jeho umělecké tvorby. Erik Gilk se vtextu nazvaném KHostovského rané povídkové tvorbě zabývá ranou povídkovou tvorbou Egona Hostovského, publi‑ kovanou téměř výhradně časopisecky vletech 1923–1938. Všímá si mimo jiné jejích transformací vpozdější povídkové tvorbě ivraných románových pracích. Václav Sádlo se ve stati Regionální prvky vdíle Egona Hostovského zaměřuje na popis regionál‑
8EGON HOSTOVSKÝ ních prvků vHostovském prózách. Ukazuje napříč autorovými prozaickými díly, jak byl tomuto autorovi psychologizujících aexistenciálně laděných děl kraj jeho dětství amládí důležitým, ne ‑li rozhodujícím zdrojem jeho inspirace. Vídeňská bohemistka Gertraude Zandová se vtextu snázvem Mezi svědectvím ahalucinací – Listy zvyhnanství Egona Hostovského zaměřuje na beletristické dopisy Egona Hostovského zexilu, které napsal vletech 1939 a1940 při útěku zEvropy. Podobně jako další obdobně koncipované prózy domácí isvětové produkce dokumentují často zoufalou situaci uprchlíků ajejich úsilí ozachování jejich individuální identity vchaosu jmen, doku‑ mentů ajazyků. Současně popisují sny anaděje emigrantů, jejichž samotná existence se často podobá zázraku. Miroslav Chocholatý ve stati Obraz cizince vHostovského válečných prózách analyzuje podoby postavy cizince vprozaikových pracích. Klade si otázku, do jaké míry jsou protagonisté cizinci podle vlastního rozhodnutí ado jaké míry jsou do této role vtlačeni soudobými společenskými podmínkami. Mi‑ chal Topor se vtextu stitulem „Laurinovi rozbiji držku, kdyby se čert na koze jel“ aneb Hostovského „pseudologia fantastica“ či exilový svár E. Hostovského aA. Laurina zabývá pozadím dobového sporu řešeného vlondýnském válečném exilu anově osvětluje výsek Hostovského exilové situace. Marie Zetová se vtextu Nostalgie, která neměla obsah. Kmotivům paměti avzpomínání ve vybraných dílech Egona Hostovského zaměřuje na motivy vzpomínání avzpomínek vHostovského románech, zejména vsouvislosti sjeho dopisy zprvního exilu. Třetí oddíl snázvem Nezvěstný? Tvorba arecepce díla Egona Hostovského vobdobí druhého exilu (1948–1973) otevírá stať Olgy Hostovské Egon Hostovský aVítězný únor. Příspěvek se zaměřuje na román Nezvěstný asrovnává ho sprózami paralelně vy‑ dávanými vsoudobém Československu, které tematizují komunistický převrat zodlišných, oficiálních ideových pozic – konkrétně srománem Jana Otčenáška Občan Brych arománem Bohuslava Březovského Železný strop. Autorka se také ve svém příspěvku věnuje případu románu Únor, jehož autorem byl Lubor Zink akte‑ rý byl původně připisován Hostovskému. Vpříspěvku nazvaném Nezvěstný: mezi Západem aVýchodem nebo Hostovského ministerstvo strachu se Juan Zamora zabývá otázkou, zdali lze orománu uvažovat vrámci žánru crime ficton ajak lze tento román číst vdobovém domácím isvětovém kontextu, kdy ve stejném roce vychází jak Hostovského Nezvěstný, tak např.budovatelský román Nástup Václava Řezáče či svým laděním Hostovskému blízká kniha Grahama Greena Ministerstvo strachu. Barbora Svobodová se vtextu Co zbylo zPůlnočního pacienta… aneb Les Espions Henriho- -Georgese Clouzota soustředila na srovnání Hostovského románu Půlnoční pacient (The Midnight Patient, 1954) sfilmem Les Espions (1957), který vytvořil francouzský režisér Henri ‑Georges Clouzot ajenž byl inspirován Hostovského knihou. Film není včeském kontextu příliš známý, proto se autorka soustřeďuje jak na okolnosti geneze filmu, tak se zabývá isrovnáním některých aspektů literárního textu ajeho filmové adaptace. Štěpánka Pašková uvažuje vpříspěvku Jak vydat román Půlnoční pacient? nad možnostmi současné editace Hostovského prózy. Text vychází zpraxe při přípravě vydání románu Půlnoční pacient vrámci České knižnice (Brno 2018). Závěrečný příspěvek knihy zpera polské badatelky Agaty Firlej Konfident proti své vůli. Další klíč kcharakteristice středoevropského hrdiny vpróze Egona Hostovského aJanusze Głowackého (na příkladu románů Nezvěstný aMoc truchleje) uvažuje otěchto autorech jako ozástupcích skupiny středoevropských spisovatelů, kteří ve svých
9ÚVODEM… dílech rozvrhují konkrétní způsoby, jak řešit– zhlediska zachování osobní mravní identity – problém vzdoru vůči tlaku moci. Vážení čtenáři, předložená publikace představuje výsledek třetího, resp. čtvrtého polistopadového odborného setkání nad dílem Egona Hostovského. Svým způsobem navazuje na řadu předchozích podobně založených událostí. Na jaře roku 1993 se konalo vHronově mezinárodní sympozium Návrat Egona Hostovského (srov. KAUT‑ MAN 1996). Téhož roku uspořádala univerzita vHradci Králové konferenci Laboratoř psychologické prózy, vjejímž rámci byl věnován celý blok právě Hostovskému dílu (srov. DVOŘÁK; MLSOVÁ 1994). Vroce 2003 uspořádala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy kolokvium nazvané Egon Hostovský vkontextu psychologické aexistenciální prózy 30. a40. let (vybrané příspěvky prezentovány vperiodikách Tvar aDokořán vroce 2003, srov. SVADBOVÁ; PŘIBÁŇ). Doufáme, že vám toto aktuální zastavení nad dílem pozoruhodného českého židovského prozaika přinese řadu podnětů pro čtenářské setkávání sjeho prózami. Václav Vaněk aJan Wiendl LITERATURA DVOŘÁK, Jan; MLSOVÁ, Nella 1994 Hlavní téma: psychologická próza (Hradec Králové: Gaudeamus) KAUTMAN, František (ed.) 1996 Návrat Egona Hostovského (Praha: Protis) SVADBOVÁ, Blanka; PŘIBÁŇ, Michal „Egon Hostovský“. Slovník české literatury po roce 1945 (dostupné na http://www.slovnik‑ ceskeliteratury.cz/showContent.jsp?do‑ cId=30 & hl=Hostovsk%C3%BD+; přístup 17.9.2018)