Úvodem…

Úvodem… Upříležitosti 110. výročí narození prozaika Egona Hostovského (23.4.1908, Hronov– 7.5.1973, Montclair, New Jersey, USA) uspořádal 20.dubna2018 Ústav české literatury akomparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vPraze konferenci věnovanou jeho dílu. Zastoupeni zde byli kolegové zrozličných domácích azahraničních institu‑ cí, generačně imetodologicky rozdílní zkušení badatelé, doktorandi ipregraduální studenti. Přítomnou knihu, která představuje výstup ztohoto setkání, jsme rozdělili do tří částí. Vprvní znich, nazvané Dílo Egona Hostovského– Východiska aperspektivy, jsou zastoupeny tři texty, které rozvíjejí několik klíčových témat aotázek, které jsme vy‑ tyčili jako výchozí pro jednání konference. Jiří Holý se vpříspěvku nazvaném Téma židovství vdíle Hostovského aromán Dům bez pána zaměřuje na vazby Egona Hostovského, který pocházel zasimilované židovské rodiny ve východních Čechách, kžidovským společenským akulturním aktivitám. Sleduje rovněž průměty židovské tematiky do prozaikova díla. Martin Pokorný ve stati nazvané Náčrt kHostovského autorské letoře rozvíjí několik interpretačních podnětů, opřených ovýchozí tezi, která Hostovského interpretuje jako autora vypjatě morálního, jenž exkluzivně morálním prizmatem vnímá hlasy ipodoby, ulice ikrajiny. Nejde uněj ovšem omorální systém, nýbrž omorální emoci, tedy oemocionální vědomí morálních rozporů adynamik: krásy dobra, zhnusení zlem ajisté kombinace těchto protipólů, které Hostovský pocítil na vlastní kůži anašel způsob, jak je působivě zachytit. Václav Vaněk si vtřetí zúvodních sond všímá problematiky humoru aironie. Humor chápe jako paradoxně často „krutý“ nástroj fatální proměny protagonistů Hostovského próz, ironii pak jako tu, jež vjeho díle často definuje rámec lidských životů. Tyto atributy acharakteristiky Hostovského humoru aironie se pokouší postihnout vrozsahu celého spisovatelova díla. Druhý oddíl stitulem Šestkrát v hlavní úloze. Poetika díla Egona Hostovského vletech první Československé republiky aprvního exilu (1923– 1948) zahrnuje texty, které se růz‑ norodým způsobem dotýkají rozličných aspektů poetiky Hostovského děl vprvních dvou desetiletích jeho umělecké tvorby. Erik Gilk se vtextu nazvaném KHostovského rané povídkové tvorbě zabývá ranou povídkovou tvorbou Egona Hostovského, publi‑ kovanou téměř výhradně časopisecky vletech 1923–1938. Všímá si mimo jiné jejích transformací vpozdější povídkové tvorbě ivraných románových pracích. Václav Sádlo se ve stati Regionální prvky vdíle Egona Hostovského zaměřuje na popis regionál‑ 8EGON HOSTOVSKÝ ních prvků vHostovském prózách. Ukazuje napříč autorovými prozaickými díly, jak byl tomuto autorovi psychologizujících aexistenciálně laděných děl kraj jeho dětství amládí důležitým, ne ‑li rozhodujícím zdrojem jeho inspirace. Vídeňská bohemistka Gertraude Zandová se vtextu snázvem Mezi svědectvím ahalucinací – Listy zvyhnanství Egona Hostovského zaměřuje na beletristické dopisy Egona Hostovského zexilu, které napsal vletech 1939 a1940 při útěku zEvropy. Podobně jako další obdobně koncipované prózy domácí isvětové produkce dokumentují často zoufalou situaci uprchlíků ajejich úsilí ozachování jejich individuální identity vchaosu jmen, doku‑ mentů ajazyků. Současně popisují sny anaděje emigrantů, jejichž samotná existence se často podobá zázraku. Miroslav Chocholatý ve stati Obraz cizince vHostovského válečných prózách analyzuje podoby postavy cizince vprozaikových pracích. Klade si otázku, do jaké míry jsou protagonisté cizinci podle vlastního rozhodnutí ado jaké míry jsou do této role vtlačeni soudobými společenskými podmínkami. Mi‑ chal Topor se vtextu stitulem „Laurinovi rozbiji držku, kdyby se čert na koze jel“ aneb Hostovského „pseudologia fantastica“ či exilový svár E. Hostovského aA. Laurina zabývá pozadím dobového sporu řešeného vlondýnském válečném exilu anově osvětluje výsek Hostovského exilové situace. Marie Zetová se vtextu Nostalgie, která neměla obsah. Kmotivům paměti avzpomínání ve vybraných dílech Egona Hostovského zaměřuje na motivy vzpomínání avzpomínek vHostovského románech, zejména vsouvislosti sjeho dopisy zprvního exilu. Třetí oddíl snázvem Nezvěstný? Tvorba arecepce díla Egona Hostovského vobdobí druhého exilu (1948–1973) otevírá stať Olgy Hostovské Egon Hostovský aVítězný únor. Příspěvek se zaměřuje na román Nezvěstný asrovnává ho sprózami paralelně vy‑ dávanými vsoudobém Československu, které tematizují komunistický převrat zodlišných, oficiálních ideových pozic – konkrétně srománem Jana Otčenáška Občan Brych arománem Bohuslava Březovského Železný strop. Autorka se také ve svém příspěvku věnuje případu románu Únor, jehož autorem byl Lubor Zink akte‑ rý byl původně připisován Hostovskému. Vpříspěvku nazvaném Nezvěstný: mezi Západem aVýchodem nebo Hostovského ministerstvo strachu se Juan Zamora zabývá otázkou, zdali lze orománu uvažovat vrámci žánru crime ficton ajak lze tento román číst vdobovém domácím isvětovém kontextu, kdy ve stejném roce vychází jak Hostovského Nezvěstný, tak např.budovatelský román Nástup Václava Řezáče či svým laděním Hostovskému blízká kniha Grahama Greena Ministerstvo strachu. Barbora Svobodová se vtextu Co zbylo zPůlnočního pacienta… aneb Les Espions Henriho- -Georgese Clouzota soustředila na srovnání Hostovského románu Půlnoční pacient (The Midnight Patient, 1954) sfilmem Les Espions (1957), který vytvořil francouzský režisér Henri ‑Georges Clouzot ajenž byl inspirován Hostovského knihou. Film není včeském kontextu příliš známý, proto se autorka soustřeďuje jak na okolnosti geneze filmu, tak se zabývá isrovnáním některých aspektů literárního textu ajeho filmové adaptace. Štěpánka Pašková uvažuje vpříspěvku Jak vydat román Půlnoční pacient? nad možnostmi současné editace Hostovského prózy. Text vychází zpraxe při přípravě vydání románu Půlnoční pacient vrámci České knižnice (Brno 2018). Závěrečný příspěvek knihy zpera polské badatelky Agaty Firlej Konfident proti své vůli. Další klíč kcharakteristice středoevropského hrdiny vpróze Egona Hostovského aJanusze Głowackého (na příkladu románů Nezvěstný aMoc truchleje) uvažuje otěchto autorech jako ozástupcích skupiny středoevropských spisovatelů, kteří ve svých 9ÚVODEM… dílech rozvrhují konkrétní způsoby, jak řešit– zhlediska zachování osobní mravní identity – problém vzdoru vůči tlaku moci. Vážení čtenáři, předložená publikace představuje výsledek třetího, resp. čtvrtého polistopadového odborného setkání nad dílem Egona Hostovského. Svým způsobem navazuje na řadu předchozích podobně založených událostí. Na jaře roku 1993 se konalo vHronově mezinárodní sympozium Návrat Egona Hostovského (srov. KAUT‑ MAN 1996). Téhož roku uspořádala univerzita vHradci Králové konferenci Laboratoř psychologické prózy, vjejímž rámci byl věnován celý blok právě Hostovskému dílu (srov. DVOŘÁK; MLSOVÁ 1994). Vroce 2003 uspořádala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy kolokvium nazvané Egon Hostovský vkontextu psychologické aexistenciální prózy 30. a40. let (vybrané příspěvky prezentovány vperiodikách Tvar aDokořán vroce 2003, srov. SVADBOVÁ; PŘIBÁŇ). Doufáme, že vám toto aktuální zastavení nad dílem pozoruhodného českého židovského prozaika přinese řadu podnětů pro čtenářské setkávání sjeho prózami. Václav Vaněk aJan Wiendl LITERATURA DVOŘÁK, Jan; MLSOVÁ, Nella 1994 Hlavní téma: psychologická próza (Hradec Králové: Gaudeamus) KAUTMAN, František (ed.) 1996 Návrat Egona Hostovského (Praha: Protis) SVADBOVÁ, Blanka; PŘIBÁŇ, Michal „Egon Hostovský“. Slovník české literatury po roce 1945 (dostupné na http://www.slovnik‑ ceskeliteratury.cz/showContent.jsp?do‑ cId=30 & hl=Hostovsk%C3%BD+; přístup 17.9.2018)