O nutnosti psaní literárních dějin i po konci dějin

O nu nos i psaní li e á ních dějin i po konci dějin Raoul Eshelman — Ludwig-Maximilians-Uni e si ä , München Zámě oho o příspě ku se může zdá na p ní pohled poněkud ku iózní: ch ěl bych se naléha ě zas a ná a u k popisu li e á ních a kul u ních dějin podle epoch. Vzhle- dem k ý oji li e á ní ědy během posledních d ace i le ech se může en ná h zdá ochu podi ný. D i á ě šina dnešních bada elů se už dá no zdala pojmu epochy a dá á přednos e mínům, pře za ým z pos his o ického myšlení pos s uk u ali- smu a obz láš ně Michela Foucaul a.1 Podle oho o poje í jsou li e á ní dějiny ana- lýzou ůzných, zájemně se p olínajících disku zů, jež nelze pos ihnou jako celek nebo ymezi pomocí biná ních ka ego ií a pojmů. No ým ěžiš ěm li e á ních dějin se s á á zkoumání disku zi ních o mací nebo dispozic disku zů, jež nemají us ále- nou podobu, a nedají se p o o ani sp á ně pojmeno a . Ta o o e řenos ůzným ne-li- e á ním disku zům (sociálním, ekonomickým, an opologickým a d.) ede k ezig- naci na speci ičnos „li e á ní řady“, jak ji u čil Ju ij Tyňano , a y yčení jakéhokoli li e á ního nebo kul u ního období se s á á p ak icky nemožným. Výsledkem je pos his o ický s a , němž se odeh á ají nesče né malé posuny li e á ním p o ozu, a o ázka celko ých změn li e á ním ý oji už není kladena. Konk é ní podně mého ná hu ne k í om, že se chys ám és abs ak ní po- lemiku s pos s uk u alismem, nýb ž om, že chci popsa a co možná nejpřesnější u či přechod od pos mode ny k pos -pos mode ně. P oblém spočí á om, že ýše zmíněná pos his o ická koncepce li e á ních dějin zásadně neumožňuje y yčení jas- ných biná ních opozic, k e ých by bylo zapo řebí k omu, abychom koncep uálně oz- lišili jednu ázi li e á ního ý oje od d uhé. V ak uálním kul u ním ži o ě o iž na á- žíme na spous u li e á ních, ilmo ých a uměleckých děl, k e á se zře elně odklánějí od no em klasické pos mode ny a současně se yhýbají popisu pos s uk u alis ic- kými pojmy. Oci áme se dos z láš ní si uaci: nemálo bada elů po ažuje pos mo- de nu za yče panou nebo ukončenou, ale současně není schopno popsa (neřku- -li pojmeno a ) li e á ní ý oj po ní. Typickým příkladem je nedá no yšlá kniha ame ického li e á ního ědce Je eyho Nealona Pos -Pos mode nism: o , The Cul u al Logic o Jus -in-Time Capi alism (2012), níž au o yhlašuje no ou é u pos -pos mo- de ny, a šak u čuje ji jako „in enzi ikaci“ předcházejícího období pos mode ny (k e é os a ně au o chápe jako „in enzi ikaci“ mode ny). V ámci s ého pojednání Nealon 1 P oblémy, spojené s pos his o ismem, jsou předmě em ozsáhlé diskuze i Čechách. S o . řeba Papoušek — Tu eček 2005, Papoušek — Bílek 2010, Dob ý 2010. RAOUL ESHELMAN 95 zmiňuje ako á ak uální éma a jako p ůběh ekonomické p i a izace e Spojených s á ech ame ických, adminis a i ní p ak iky při zaměs ná ání docen ů na ame ic- kých uni e zi ách a s a li e á ní eo ie po dekons ukci, ale ne ozebí á ani jedno konk é ní li e á ní dílo, k e é by bylo ypické p o pos -pos mode nu. A op a du k omu nemá dů od: „in enzi ikace“ už exis ující kul u ní o mace nepo řebuje ani no ý eo e ický pos oj, ani změněný přís up k no ým uměleckým dílům.2 Když jsem se začal — spíš in ui i ně — zabý a p oblémem pos -pos mode ny na konci minulého s ole í, na azil jsem na celou řadu je ů, k e é nebyly sluči elné s pos upy pos mode ny. V řadě ikčních děl ůzných jazycích a z ůzných kul u ních p os ředí jsem našel následující endence: uza řenos příběhů namís o o e řenos i a olného přek ačo ání h anic, ynucenou iden i ikaci s p o agonis y namís o jejich i onického odhalení a ozplynu í, zaměření na anscendenci namís o nekonečného, imanen ního eg esu, a p e e enci mimeze na úko disku zu. Nesoulad ěch pos upů s pos mode nou a nemožnos jejich kladného popisu pos s uk u alis ickými pojmy mě při edly k hledání no ého eo e ického přís upu a k ú aze nad možnos í psá li- e á ní dějiny, jež by — na zdo y dominan nímu pos his o ickému pos oji — byly schopny ozliši no é a s a é epochy. Chci při om zdů azni , že mi nešlo ani o no ma- i ní ú ok na údajně „libo olnou“ pos mode nu, ani o pokus zadními d eřmi ehabili- o a s uk u alismus. Vy s ala přede ším p ak ická o ázka, jak nejlepším způsobem nakláda s no ými, dosud nepopsanými kul u ními je y. Na jedné s aně mě o o zamyšlení na á ilo k o malismu a s uk u alismu, přinej- menším co se ýče zkoumání li e á ních dějin. S ohledem na nezá aznos pos his o ic- kých pojmů zhledem k p oblému změn li e á ních období3 bylo p o mne důleži é popsa ikční díla analýzou konk é ních unkčních jedno (pos upů) a zjišťo a jejich působení na yšší his o ické ú o ni zhledem k předcházejícím nebo konku ujícím no mám, p ak ikám a hodno ám ( j. zjišťo a , jaké pos upy nebo soubo pos upů ykazují ysy do- minan ). Hla ním cílem je při om zjiš ění speci ičnos i li e á ního nebo žán o ého ý- 2 Výče indi iduálních přínosů, os ě lujících p oblém pos -pos mode ny a současně se yhýbajících jeho řešení, je dlouhý; iz články, seb ané Klausem S ie s o e em kni- ze Beyond Pos mode nism: Reassessmen in Li e a u e, Theo y, and Cul u e (2003), časopis Twen ie h Cen u y Li e a u e 3 (2008, za edakce And ewa Hobe eka) nebo knihu Ma y K.Holland Succeeding Pos mode nism: Language and Humanism in Con empo a y Ame ican Li e a u e (2013). Něk eří au oři, např. Nicoline Timme (2010) a I m aud Hube (2014), opa ně přijímají a použí ají koncepci „pos -pos mode ny“. Timo heus Ve meulen a Ro- bin an den Akke článku No es on Me amode nism na hli pojem „me amode nismu“, de ino aný jako epis émé, „oscilující mezi mode nou a pos mode nou“ (Ve meulen — an den Akke 2010, s. 2). Pod obněji zde: pe o ma ism.de ( iz Pos č. 4, Theo y Smackdown). 3 Pojem epis émé, k e ý Foucaul za edl Slo ech a ěcech a po om sám za hl, se dosud ob- čas obje uje diskuzích o li e á ní his o ii. Jeho zásadní p oblema ičnos spočí á om, že epis émé by podle Foucaul a — na ozdíl od epochy — měla zah no a šechny o - my ědy daném období; o odpo ídá bada elské úloze, již naší době neumí nikdo spl- ni . A be eme-li Foucaul ů nie zscheo ský zámě ážně, musíme a na om, že unkč- ní z ahy nebo kon inui y mezi epis émami ůbec nejsou, j. his o ický ý oj je p oces li- bo olných skoků. Epis émé lze na íc podle Foucaul a pos iho a jen ex pos ac o, j. nelze popiso a epis émé ze ni ř sebe samé. Pojem epochy je nap o i omezen na kul u ní je y, předpokládá unkční z ahy mezi ý ojo ými období a může bý použí ána hned. 96 SLOVO A SMYSL 23 oje, dří e než se ob á íme ke zkoumání jejich zájemného působení s jinými disku zy. Ten o obecný způsob psaní li e á ních dějin, k e ý byl za eden uským o malismem a oz íjen českým s uk u alismem, ne yžaduje z láš ní zdů odnění nebo explikaci. Na d uhé s aně bylo nu né jí úplně no ými ces ami. Ani pojem s uk u y, ani ekons ukce séman izace na ůzných ú o ních uměleckého díla nebyly uži ečné při ozbo u děl, k e é adikálně po lačují disku z e smyslu pos s uk u alismu a sé- man iku e smyslu s uk u alismu. V hodnocení hla ních pos upů no é epochy jsem ozlišil pě k i é ií, k e é se hodí k u čení dobo é dominan y: 1) pod ojné ámo ání (u áření uza řeného p os o u e yp á ění), 2) sémio ický monismus, 3) oddělený, nep ůhledný subjek , 4) zaměření na anscendenci a 5) inscenaci yšší au o ské in- s ance. No ou epochu jsem pojmeno al pe o ma ismus, p o ože no ý smě nechá á p o agonis y ikčních žán ů ys oupi jako subjek y úspěšných pe o mancí, j. ne- chá á je překona překážky, o málně dané dílem, a nu í ak č enáře nebo di áka k nedob o olné iden i ikaci s p á ě ěmi o p o agonis y (s o . Eshelman 2008, s. 12). Dominan a no é epochy spočí á om, že pozo o a el je es e ickými p os ředky do- nucen u ěři cokoli , namís o oho aby zaujal zpochybňující nebo i onický pos oj k yp á ěným příběhům. Podo ýkám, že pe o ma ismu se í a neobje uje jako ná- boženský, ale jako es e ický ak nebo záži ek. Napě í mezi donucujícím, sho a mani- pulo aným yp á ěním a anscenden ním, os obozujícím s a em í y, y olaného p á ě ím o donucením, u čuje speci iku pe o ma ického es e ického záži ku.4 Pokusím se nyní pod obněji, se zře elem k základním ezím, ylíči přechod od pos mode ny k pos -pos mode ně. Za ypické las nos i pos mode ního yp á ění můžeme po ažo a o e řenos ex u nebo příběhu, h u s i uálnos í, slabé p o ago- nis y, ozp ylující se sí i znaků a zmizení au o i a i ně au o ského hlediska ne- konečném, i onickém eg esu odkazů a pa adoxů.5 Pos mode nis ické ex y yžadují od č enářů, aby se ěch o i onických he účas nili a zdá ali se hledání jednoznačného nebo pe ného ozpozná ání s ě a. Někdy během de adesá ých le — přesnou h anici u či nelze — se začaly y o pos upy yče pá a , s á aly se čím dál ím íce před ída- elnými. Bylo by možné předpokláda , že eakce na o o opo řebo ání pos mode ny přímo odpo ídala předs a ám ěch he meneu ických k i iků, k eří si přáli ná a k hie a chizaci ýznamu, acionální subjek i i ě, dod žo ání h anic a zaměření na jakýkoli ealismus nebo au en ici u. To ale p á ě eakci na pos mode nu nena- s á á. Pe o ma ická díla pos upují zp a idla ak, že uza řou p os o díla, j. od h- 4 Je po řeba zdů azni , že nejde o náboženské obsahy nebo o náboženské ob ození kul u- ře, ale o pos oj í y a zájemnou dů ě u, zako en lidské po aze. Realizuje-li pos mo- de na nie zscheo skou skepsi ůči nábožens í, pe o ma ismus ealizuje Du kheimo o přes ědčení o zako ení mode ní kul u y e unkčních zby cích náboženských z yklos í. 5 Zde a ikulo ané poje í pos mode ny pochází z anglosaské kul u ní oblas i a je o ien o- áno známým popisem F ed icka Jamesona knize Pos mode nism o , he Cul u al Logic o La e Capi alism (1991), jasně oddělujícím pos mode nu od mode ny. V Německu pře ládá koncepce Jeana-F ançoise Lyo a da, mísící p ky pozdní mode ny a pos mode ny; a o koncepce (již zachy il Wol gang Welsch e li né knize Unse e pos mode ne Mode ne, 1993) zásadně nebe e ú ahu i onický z ah pos mode ny k předcházejícímu období, nepos i- huje ak její speci ičnos . Uži ečnou ekons ukcí é o di e ence je kniha Pe yho Ande - sona The O igins o Pos mode ni y (1998). RAOUL ESHELMAN 97 nou ho od disku zi ního kon ex u. To o oddělení díla od kon ex u (k e é samozřejmě nemůže bý úplné) se usku ečňuje pos upem, k e ý nazý ám pod ojné ámo ání. To spočí á om, že dílo y áří zá azné spojení mezi yšší ú o ní yp á ění ( nější ámec) a nějakým iden i ikačním bodem ( ni řní ámec) u ni ř yp á ění. Pod- mínky oho o spojení je ěžké u či předem, p o ože se jedná o pe o ma i ní a ne séman ický nebo ema ický z ah. Jde pods a ě o o, že u ni ř díla na azíme na je , událos , bio-sociální s a nebo scénu, y olá ající poci jedno y, z eduko anos i, jed- noduchos i a p. (opods a něnos ěch o je ů p oza ím není důleži á). Nabízí se d ě možnos i: buď se a o jedno a ozp ýlí i onickém eg esu následujícího příběhu, nebo se po zuje na yšší ú o ni yp á ění. V d uhém případě dílo u áří zá azný z ah mezi oběma ú o němi, j. jednoduchá logika nebo jedno a e ni řním ámci se zopakuje a po dí na ú o ni samého díla jako celku. Vznikne ýp a ná au ologie nebo o, co bychom naz al pe o ma i ním ges em. Recipien ne nímá dílo jako jed- no u e ýsledku dynamického séman izujícího p ocesu, nýb ž jako ýsledek jedno- duchého logického donucení, p o edeného přede ším p os ředky yp á ění. „Klasickým“ příkladem oho o ikčního donucení je ilm Ame ická k ása (USA, 2000). Jeho h dina, k e ý se na začá ku ilmu zřekl společenských po innos í a z e- duko al s é cho ání na s a sobeckého pube ťáka, dí po s é sm i, že ži o (k e ý se p ůběhu ilmu ukazo al jako oškli ý a pok y ecký) je k ásný a my o aké po- chopíme po é, co sami zemřeme (pod obněji s o . Eshelman 2008, s. 1–36). Jeho ý- po ěď — k e á se s ejně nedá popří — je po zena ím, že klíčo ý mo i (igeli o á aška jakoby ančící před p o agonis y ilmu — příslib anscenden ního klidu a bez- pečí) se opakuje během jeho yp á ění. Séman ická in o mace, k e ou ilm nabízí, je zápo ná (h dina je sobec, ži o je k u ý a za nic nes ojí), ikční espek i e au o ské ges o slibující anscendenci (pod ojné ámo ání) je ale kladné. Recipien o i zbý á o málně jen možnos logiku yp á ění přijmou nebo ji odmí nou jako o ali u. Na- íc u o manipulaci může p o és jen au o , a ne nahodilý soubo disku zů: máme yh aněný poci , že námi manipuluje yšší au o ská ins ance, k e á nás nu í něco ěři . Můžeme se dané ins anci zepří jen ím, že se přes aneme zabý a dílem sa- mo ným, j. za hneme jeho o mu. V kladném ohledu dílo působí pe o mancí nebo pe o mam („sk z o mu“); jeho ni řní, jedno ázo á (pe o ma i ní) logika ho oddě- luje od plu ali y přís upů, nabízených disku zi ním kon ex em. Pe o ma ické dílo y olá á es e icky zp os ředko aný anscenden ní záži- ek ecipien o i ím, že ho nu í ěři cokoli u ni ř uza řeného p os o u ex u. Na ozdíl od sku ečného náboženského záži ku pe o ma ická í a je podmíněna es- e ickou, uměleckou o mou a má olný obsah ( j. není předu čena dogma em). Tím o způsobem pe o ma ismus umožňuje ecipien o i zas a i nekonečný eg es i onic- kých e lexí, jež se odeh á ají pos mode ně, a zaměři se na jedno ný, uza řený ak (pe o manci), slibující překonání nějakého ýchozího s a u.6 Kladným ýsledkem oho o ak u není nějaký u či ý obsah, ale pe o ma i ní poci anscendence nebo 6 Rozumí se samo sebou, že pos mode ní ecipien „odhaluje“ en o záži ek jako klam, po- ažmo ho chápe jako pouhé pok ačo ání pos mode ny se zajíma ým no ým ods ínem; účinek oho o záži ku je při om nap os ým opakem oho, co je ob yklé pos mode ně. Po- dobně, ecipien hledající „au en ici u“, „upřímnos “ nebo „smysl“ bude neméně zklamán, když se oci ne pe o ma ické „pas i“. 98 SLOVO A SMYSL 23 překonání nějakého s a u ( na a ologickém ohledu bychom mohli mlu i o jasném poci u událos nos i, chybějícím pos mode ně). Pe o ma ické dílo ak ynucuje ikční jedno u mezi au o em, o mou díla a ecipien em. Složi ým příkladem, jak se u áří a o jedno a, je ame ická ele izní řada Dex- e , jehož h dina je sé io ým ahem, k e ý k ůli s ému bio-sociálnímu s a u je předu čen aždi : iděl, jak byla za ažděna jeho ma ka, a imi uje en o pů odní ak násilí (pod obněji iz Eshelman 2011). Dex e ů o ec — policis a — b zy pozná á jeho pa ologický s a a učí ho aždi jenom jiné ahy. Dex e nemůže o s é si uaci s nikým mlu i , p o ože by p oz adil ak , že je ah — a je ak yloučen z no mál- ního disku zu. Di ák má při om olný přís up k jeho myšlenko ému s ě u (Dex e je yp á ěčem). Iden i ikace s h dinou — k e ý se u di áků ěšil elké popula i ě — nemá základ obsahu Dex e o a jednání (sé io ého aždění), ale na yšší ú o ni celko ého pe o ma i ního ges a: lze se s ním iden i iko a p o o, že se pokouší čini dob o ze s a u absolu ního zla. Očeká áme od h diny zá ě ečný ak anscendence (pře acení absolu ního zla dob o). Fak , že je en o ak během se iálu odkládán, jen z yšuje napě í yp a o ání, jak dokazuje ob o ský zájem eřejnos i, zaměřený na (spíše neuspokoji é) yús ění se iálu oce 2013. T oření jedno y pe o ma ismu p obíhá aké na ú o ni znaků. Jak známo, ůzné pos s uk u alis ické a pos mode ní koncepce znaků jsou založeny na poje í znaku, za edeného Fe dinandem de Saussu e. Hla ním ysem oho o poje í je yloučení e- e enčního z ahu, což umožňuje pochopení jazyka nebo disku zu jako sí ě znaků, od žených od přímé elace k ěcem. T oření i uálních s ě ů pos mode ně je jed- ním z es e ických následků oho o sémio ického pos oje. Předs a a, že slo o by mohlo u áře jedno u s jím označenou ěcí, je pos s uk u alismu a pos mode ně doslo a nemysli elná. A sku ku je ěžké předs a i si, jak znak a ěc mohou u oři jedno u, k e á by neměla mys ickou nebo klamnou po ahu. Pe o ma ická díla se ymykají pos mode nímu poje í znaku ím, že zdů azňují mimezi a os enzi, k e é se podle de inice nacházejí na h anici nebo pod p ahem zna- ko os i. Ty o přechodné je y yžadují úplně jiný přís up ke znaku, než je ámci pos s uk u alismu možné. Exis ují ůzná no á eo e ická pa adigma a, k e á se na- bízejí p o popis mime ické a os enzi ní znako os i. Jedno z nejdůleži ějších bylo na- ženo ame ickým kul u ním eo e ikem E icem Gansem, k e ý spojil De ido u e- o ii di é ance (odložení nějakého de ini i ního smyslu jako základ každé sémio ické ope ace) s eo ií obě ního be ánka, již nabízí René Gi a d, podle níž kolek i lumí mime ické přibý ání násilí ím, že za aždí jednoho ze s ých členů. Tím o způso- bem De ido a di é ance nabý á an opologické po ahy (odložení násilí namís o od- ložení smyslu) a Gi a do a eo ie nabý á sémio ického základu (mime ická k ize se neřeší pů odním za ažděním, ale y ořením os enzi ního znaku). Os enzi ní znak unguje jako pe o ma i ní au ologie, j. jeho ýkon nespočí á e zp os ředko ání u či ého ýznamu, ale odložení násilí popř. e o bě nějakého smiřujícího ges a. Os enze se ak yje uje nejen jako základní sémio ická ope ace, má aké klíčo ou kul u ní a sociální unkci ( íce Gans 1981, 1997, Eshelman 2008, s. 4–61).7 7 Ganso a koncepce byla y íjena bez ohledu na poje í os enze, na žené I em Osolsobě (2002) a má na íc ůzné předpoklady (Gans řeba připisuje os enzi ep ezen ační unkci, Osolsobě nikoli ). RAOUL ESHELMAN 99 D uhá ýznamná eo ie, ýkající se mimeze, je akz aná s é ologie německého ilozo a Pe e a Slo e dijka, k e ý předpokládá „s é y“, ořící se ze zájemných in im- ních, inspi a i ních p ojekcí mezi d ěma osobami a ch ánící je před h ozi ým něj- ším s ě em. S é y jsou na íc de ino ané jako monis ické ú a y, k e é se ozmnožují mimezí na sociální nebo společenské ú o ni — Slo e dijk mlu í o „pěně“ nebo o „pě- nách“ (Schäume; Slo e dijk 1998, 2004). Jako ře í ak uální příklad lze u és e ické eo ie ancouzského ilozo a Alaina Badioua, jež yžadují zaměření na dob o (a ne pouze na překažení zla) a chápou e iku jako kladnou, us álenou pozici, znikající jako singulá ní událos na zdo y běžným disku zům a yžadující alou, jedinou ě nos ůči sobě samému namís o nekonečné, us a ičně se pohybující i onické k i iky zla. Výslo ným cílem é o e iky je podle Badioua dos ižení anscendence, j. překonání bezp os ředních lidských zájmů a po řeb (Badiou 2002). Nakonec je našem kon- ex u nu no poukáza na zá ažný přínos ancouzského ilozo a Jeana-Luca Ma iona, k e ý yp aco al pos -me a yzickou enomenologii, jejímž ámci jsou yzd iženy pa adoxní, akz ané „sa u o ané je y“, yžadující pos ižení sku ečnos i in uici, j. pod p ahem disku zu a ozumu e smyslu Kan o ě (Ma ion 2002, iz éž Eshelman 2008, s. 175–192). Pe o ma ická díla p a idelně usku ečňují základní ysy os enzi ní a mime ické znako os i a při om se snaží po lači disku z, jak je o jen možné. Dů odem samo- zřejmě není o, že současní au oři se nechá ají inspi o a nejno ějšími eo iemi, ný- b ž o, že spíš pod ědomě dá ají přednos o mám komunika i ního zacházení před p ahem nebo na samé h anici s ále se ozšiřujících, nekon olo a elných disku zů. Tako ým způsobem se mohou obje i základní lidské las nos i nebo způsoby cho- ání, k e é by se jinak ozplynuly sí i disku zi ních odkazů. Zdů azňuji, že ady nejde o las nos i au en ické. Jsou způsoby cho ání, jež se zje ují jen uměleckých, nucených podmínkách, j. po lačením disku zu následkem pod ojného ámo ání. Po lačení disku zu a yzd ižení os enzi ní znako os i a mimeze e smyslu pe - o ma ismu lze ponej íce nají ěch ilmech, nichž se sko o nebo ůbec nemlu í. Dob ým příkladem je český ilm Skří ek (2005), němž úplně chybí s ozumi elný ja- zyk; příběh je p os ředko án jen ges y a in onací pos a . Vnější ámec je u ářen jed- náním skří ka, magicky zasahujícího do děje e p ospěch p o agonis ů ( íce Eshel- man 2007). V ame ickém ilmu All Is Los (2013) osamělý h dina (a jediný ak é ) na s é z osko ané lodi yslo í p ůběhu ilmu, k e ý á 106 minu , jen několik nadá ek; éměř úplná uza řenos děje je po ušena pouze na konci ilmu au o ským zásahem slibujícím anscendenci ( ežisé na konci ilmu neukazuje, je-li h dina op a du za- ch áněn nebo pouze o zách aně sní, ponechá á plá no bílé; h dino a sm by aké měla kladnou, anscenden ní kono aci — pod obněji Eshelman, příp a ě). Dal- ším nápadným ysem pe o ma ismu je obsazení idio ů, au is ů, bláznů a hlupáků, k eří špa ně o ládající disku zi ní p a idla nebo jich nedbají, a přece se om či onom ohledu p osazují ( českém kon ex u s o . ilmy jako Ná a idio a, Kno líkáři, Samo áři, Příběhy obyčejného šílens í, Nuda B ně a p. — íce Eshelman 2002, 2014). Ve ikční li e a uře se obje ují podobné ysy. Lze poukáza na ozbo y, p o edené Za- i ou Mamědo ou oblas i uské li e a u y o pe o ma ických hlupácích a bláznech (2014), a s udie Yuan Xue o u áření „blázni ých“, ale jedno ných o em ansgende u e opské li e a uře pomocí pod ojného ámo ání a os enze (a na zdo y disku zi - ním p a idlům, předpokládaným pos eminismem; Xue 2014). 100 SLOVO A SMYSL 23 V předchozích poznámkách jsem se snažil sh nou ýsledky dosa adního zkou- mání pe o ma ismu, přičemž jsem se zabý al spíše ex émními nebo elice ý az- nými příklady. P os řednic ím s učného ozbo u jedné „ šední“ české po ídky bych nyní ád poukázal na o, jak se i zde mohou upla ni pe o ma ické no my a pos upy. Z olil jsem po ídku Seno, ykazující ypické ysy ů čí činnos i jejího au o a Jana Balabána — šednos příběhu, melancholickou základní náladu a spíš adiční způ- sob psychologického yp á ění. Děj Sena (Balabán 2010, s. 140–143) je minimální. O ec (jis ý dok o Sa inský) chce p oží bezs a os ný íkend s malým synem, k e ého mu pop é „půjčila“ oz- edená manželka. Jedná se o o, zda se h dino i podaří překona dis anci mezi sebou a synem, k e ý e spánku skřípe zuby a „ zdychá, jako by ho ápili“. Ta ínko i se při om nedaří lépe: má sen, němž si připadá jako „oha ný dok o , muž-Mengele“. Na konci po ídky se ale zdá, že oba p á ě oho o smíření dosáhnou: syn a o ec spon- ánně zkříží nesmyslné příslo í („suši seno, dokud je železo žha é“) a os obozeně se omu ozesmějí. Zdá se, že in e p e ace é o ýpo ědi jako kladné a smí né není spo ná — a po ídku lze po ažo a za příkladně pe o ma i ní ex . S ě , němž se pohybují o ec a syn, není sice bez ozpo ů, kon lik ů a zá mu ku, ale oří on ologic- kou a znako ou jedno u. P os o je o e řený naho u („nad hla ou ysoké le ní nebe“) a nabízí možnos anscendence, k e á je z ělesněna laš o kami, hledajícími bezpečí klenbě k a ína; en na d uhé s aně slouží i jako mís o ápení k a , „k e é znají jen s říkačku inseminá o a a elek ické dojení“. Uza řené p os o y (ho elo ý pokoj a ba , ženy, jež si p o agonis a předs a uje e snu jako „zkuma ky“) kon as ují s o e ře- ným, olným p os o em (A ika, od ud lé ají laš o ky, a součás i pří ody — nebe, kopce, les, po ok). O ců sen o ženách-zkuma kách je úzce spja s boles í, jíž pí jak o ec, ak syn, a zdů azňuje o ců poci iny ůči šem ženám a obz láš ě manželce, k e á je aké s o nána s p ákem („d obná p ačí žena“). Základní ozdíl mezi pří odou a kul u ou není (s o . ý az „k ajina o e řená jako pěkná kniha“). Lidé a z ířa a se na íc nalézají na s ejné emo i ní ú o ni: „ eskné oči“ k a , žen a dě í se zdají bý h dino ých ú ahách podobné. Uza řený s ě způsobující ápení a boles nabízí aké e o ické ozp ýlení: ho- elo ém ba u isí „s ě lá eklama“ s láka ou „pla o lasou modelkou“ a neklidný o ec, k e ý se pokoji nemůže sous ředi , se dí á se zájmem (a s ochou s udu) na zadek pěkné číšnice. E o ická dob od užs í ale zřejmě nenabízí dok o o i ýchodisko ze s ízelné pozice; jak už zmíněno, e snu o ůzných ženách („p ačí žena“, jis á „Taťána“ a „pá jiných“) ys upuje jako jejich muči el. Nabízejí se d ě možnos i, jak se yhnou omu o íži ému s a u. P ní je do olá ání se anscenden ního Boha („Bože, co jsme o za lidi?“), něhož o ec, jak ýslo ně poznamená á yp a ěč, ne ěří. Bůh ale zůs á á jako imanen ní kons uk , jako i eálný, ale přece nu ný ad esá . Zůs á á h dino i aké cí ke — ú a u „kos elní ěže“ edle měsíce, na k e ou se noci zamyšleně dí á. D uhou možnos í je konk é ní ú ěk z muči ých podmínek šedního ži o a — om o případě ýle se synem do o e řené, olné pří ody. Je nu no jedna , yuží a ýhodnou polohu. Popud p o o o jednání mu nabídne syn, když se p á na ýznam příslo í „Suš seno, dokud slunce s í í“, k e é mu říkala ma ka. O ec odpo í pomocí jiného podob- ného příslo í („ko ej železo, dokud je žha é) a ys ě lení, jemuž dí ě zřejmě ne ozumí. Na konci po ídky se sjedno í obě příslo í nesmyslné séman ické jedno ě, y olá a- jící smích a, jak je možné předpokláda , dočasné os obození od poci u ápení. RAOUL ESHELMAN 101 P oč je a o „obyčejná“ po ídka pe o ma ická? Na ú o ni yp á ění nám nezbý á nic jiného než přijmou zá ě ečnou poin u: s uk u a po ídky nedo oluje jiné č ení. Poin a je současně ni řním ámcem na ú o ni děje (iden i ikační bod, p os ředkující poci jedno y) a označuje nější ámec na ú o ni yp á ění, j. za ře příběh jedno- značně a udělá ho zá azný p o č enáře. Ses a ené příslo í unguje na ůzných ú o - ních jako au ologický os enzi ní znak. Označuje o iž přesně o, co je řeba pří om- nos i uděla (hned jedna , yuží ýhodné si uace) a současně z ělesňuje o o jednání pe o ma i ně: je o spon ánní ges o d ou subjek ů, ořící séman ickou nesmyslnou ázi, jež je přece e s ém las ním kon ex u hned s ozumi elná. To přesně odpo ídá unkčnímu způsobu os enze, jak ji chápe Gans: znikne ady in ui i ním způsobem celko ý znak, neodkazující ani ak na označené, jako na pe o ma i ní ýkon sebe sa- mého (mohli bychom mlu i o pe o ma i ním ges ě — každém případě nejde o sé- man izující ýkon e smyslu s uk u alismu, poně adž „s uk u a“ ex u je z edu- ko ána na au ologickou o muli). Ten o os enzi ní znak poo e í á p os o ý azné událos i.8 H dina chce, „aby jim en ži o zas jednou řezal, jako žile ka“, a jeho přání se op a du splní. Za o o splnění může odpo ída jen au o , ořící uza řený li e á ní kons uk s jednoznačným yús ěním. Celko ý, os enzi ní znak, uza í ající po ídku, zniká na pozadí monis ického uni e za, nabízejícího po enciál, jenž může bý ealizo án, nebo ne (pokud ne, p o- agonis é se ápí, zůs á ají pasi ní, pe i e ní obě í; pokud ano, podaří se jim y o- ři sjednocující znaky, s é y, událos i, sa u o ané je y a d. a s anou se jednajícími subjek y). To o uni e zum je zřejmém p o ikladu k uni e zu pos mode ny, němž je ozpo mezi ěcmi a slo y a nekonečná ozmani os pohybli ých disku zů neu- možňují dosažení jakékoli jedno y; na íc nelze k ůli é o ozpo nos i a ozmani os i cíle ědomě jedna . V Seně zniká p o pe o ma ismus ypický s a me a yzického op- imismu, podle něhož s ě působí jako pozi i ní podklad p o anscenden ní jednání, i když se o o jednání ealizuje jen čás ečně (jako zde) nebo má agický zá ě . Pe o - ma ický s ě do sebe může zah nou dos smu né nebo nešťas né příběhy; hla ní je, že nepřes á á nabíze možnos aspoň čás ečné anscendence. Zůs á á o ázka ino a i nos i Balabáno a pos upu. Pos mode nis a by řekl, že Ba- labán jen opakuje yp a ěčské pos upy ealismu de a enác ého s ole í — a om by měl p a du. Znamenalo by o, že Balabáno a p óza je jen dalším příkladem ěčného ná a u s ejného, jak očeká á pos mode na, že Balabán opakuje u či é předcházející zo y, způsobující (spíš ne ědomě) i onické posuny ůči ěm o zo ům, k e é ale ne oří nic no ého dobo ém kon ex u. Významnějším p oblémem p o pos mode - nis u je syže o á ú o eň, kde na ážíme na obsahy, k e é jsou no ma i ně zakázané nebo nemysli elné pos mode ně (úspěšné y áření jedno y, úspěšné jednání a smí- ření jedno li ých subjek ů). Pos mode nis a by o odmí nul jako kýč nebo by k i icky 8 Výše zmíněné ilozo ické sys émy nabízejí další možnos i popisu. Je například možné říc , že obě pos a y u ářejí dyadickou s é u e Slo e dijko ě smyslu nebo sa u o anou (pa a- doxní) ýpo ěď e smyslu Ma iono ě. P ní ope ace unguje pod p ahem séman iky (p o- agonis é se zájemně napodobují); d uhá působí z lumením séman iky pa adoxu. Po- dle Badioua zniká e ický subjek následkem událos i, ořící no ou si uaci, níž člo ěk pak se á á; a o si uace znikne, když se člo ěk už neo ien uje podle běžných disku - zi ních no em. 102 SLOVO A SMYSL 23 poukázal na edlejší disku zy, nějak pod ý ající jedno li os poin y (muž-Mengele, yloučení žen z disku zu, neuza řenos sexuální žádos i os i a d.). Tako á „k i ická“ č ení jsou možná, ale usku ečňují se jenom plným zanedbáním pe o ma i ního ges a po ídky. Pe o ma ické ex y ungují o iž jako pas p o pos mode nis y, k eří jsou donuceni buď p omí nou libo olná č ení na ex y, neodpo ídajícím jejich no mám, nebo za hnou ex y jako banální opako ání už známých zo ů. Pos mode nis a ne- nímá pe o ma ický ex jako celko ý znak s u či ou poin ou, ale jako podně mlu i o něčem jiném, což se ýká daného díla jen mimochodem. Lze se p á , není-li z nko p a dy pos mode ní ý ce, že Balabán pouze opakuje pos upy psychologického ealismu nebo mode ny. Nelze popří , že Balabán použí á s ejné yp a ěčské pos upy, jaké nacházíme u Dos oje ského, Čecho a, Čapka a d. P o edeme-li ale s o nání dané po ídky s klasickými díly ealismu nebo mode ny, zjis íme, že Balabáno a p óza unguje úplně jiným způsobem. Na ozdíl od klasic- kého ealismu se Balabán nesnaží zbudi mnoho s e nou psychologickou iden i- ikaci s klíčo ými pos a ami. Máme sice sko o plný hled do o co a myšlení (o ec je igu ou ambi alen ní, ne ozhodnou: je s ydli ý, ale současně p oje uje řelý zá- jem o ženy, je s a os li ým o cem, ačkoli se synem ne á í čas). To odpo ídá běžným předpokladům ealismu. Za o syn je úplně nep ůhledný: íme jen, že se ápí, špa ně spí a že jeho oči jsou „hluboké a zauja é“. Iden i ikace ne znikne psychologicky, ale pe o ma i ně, j. sk z zá ě ečnou poin u; jen ehdy se můžeme přímo iden i iko a se společným ýkonem h diny a syna ( pods a ě nám nic jiného nezbý á). To, co Balabánů ex přede ším odlišuje od ex ů mode ny, je nezájem o p oblémy noe iky a au en ici y. Noe ické al e na i y po ídka ne ozeh á á, ozp ylující se h dina není ani nejmenším au en ický e smyslu mode ny. Speci ičnos Balabáno y „psycho- logie“ spočí á om, že jeho h dina pí ypickými pos mode nis ickými cho obami jako neau en ičnos í, auma em holocaus u, ozp ýlenou e o ickou žádos i os í a p., je ale schopen je překona jedním pe o ma i ním skokem dop o odu d uhého sub- jek u, s ého syna, k e ý špa ně o ládá disku z dospělých. Cílem po ídky není zbudi psychologickou iden i ikaci nebo zp os ředko a humani ní no my, ale insceno a ak anscendence, jenž se e ýp a né pe o manci mimo olně a mimo disku z pře- nese na ecipien y. Není náhodou, že ozhodující poin u neu oří dok o , ale jeho malý syn, a že u olnění není usku ečněno přemyšlením, nýb ž nep os ředko aným e lexem smíchu. Na zá ě se pokusím k á ce sh nou s é ýsledky a s ůj základní přís up k li e- á ním dějinám. Dnešní li e á ní ěda se zabý á ůznými, elice při ažli ými éma y a in e disci- pliná ními z ahy, jež ozšiřují obzo našeho obo u a obohacují ho no ými pe spek- i ami. Jedním z edlejších účinků oho o ozšiřo ání je o, že se oci áme nebezpečí z á y ci u p o his o ickou z láš nos oho, co zkoumáme. Vě šina dnešních bada elů by souhlasila s ezí, že se během posledních d ace i le li e á ní pos upy, p ak iky a no my ý azně změnily. Málokdo z nich by byl ale schopen na hnou konk é ní u čení no ého smě u. Jedním z dů odů é o zd ženli os i je me odická ozp ýlenos našeho obo u: jsme schopni jedna o šech možných edlejších je ech, ale nikoli o om, co působí základní změny poje í li e á ních dějin. Podle mého (a souladu s o malis ickými a s uk u alis ickými koncep y dějin) nelze hleda podně ěch změn e edlejších disku zech a li ech (globalizace, pád Be línské zdi, no á e apa