Trampský samizdat

Trampský samizdat1 Petr Náhlík Vroce 1968 jsem byl na prvním skautském táboře anikdy jsem „nerozdýchal“ bolševický zákaz Junáka vzáří 1970. Zposledního tábora před zákazem skautování jsem si domů na památku donesl drobnou grafiku stextem: NEZAPOMEŇ! SLIB— HESLO— ZÁKON! Nikdy jsem nezapomněl. Vroce 1973 jsem poprvé čichnul kwoodcraftu avroce 1975 jsem znašeho woodcrafterského tábora na Šumavě vyrazil na první vandr. Opár let později jsem na svých toulkách potkal první trampy, vroce 1979 jsem byl na prvním trampském potlachu. Tehdy jsem dostal první trampský samizdat— časopis DÝM, „tiskový orgán“ brdské Smečky, vydávaným trampským básníkem, prozaikem aredaktorem Stanislavem Zárybnickým— Houlou. Aotevřel se mi jiný, vpodmínkách normalizace zcela svobodný svět… Protože tramping se nikdy nikomu nepodařilo zorganizovat, nemohl jej— při neexistenci organizace— žádný totalitní režim zakázat. Nepovedlo se to ani bolševikům, ač se hodně snažili. Od roku 1980 jsem se, spolu se svou dívkou, dnes manželkou, zapojil do vydávání trampského samizdatu. Poté, co jsme vroce 1982 po zásahu StB přestali vydávat trampský časopis PAJDA, zapojili jsme se, přes trampské signatáře Charty 77, do disidentského prostředí azačali opisovat avydávat i„zakázané“ autory… Inadále jsme souběžně stím vydávali trampský samizdat ve vlastním nakladatelství Pajda, azároveň jsme spolupracovali sredakcemi řady samizdatových časopisů— od trampských, přes JAZZSTOP vydávaný po zákazu Jazzové sekce, až po samizdatový měsíčník LIDOVÉ NOVINY… Bylo to zajímavé prolínání světů. Od trampingu, přes underground až po konfrontaci anakonec iotevřený střet sbolševickou mocí. Byla to doba plná paradoxů… Atak jsem na jedné straně psal pro JAZZSTOP analytické texty ofenoménu Porty… ajindy ajinde— např.vříjnovém čísle Lidovek— byla vroce 1989 otištěna reportáž snázvem 1 První verze níže uvedeného textu byla napsána vroce 2009 jako samostatná kapitola pro dlouhodobě připravovanou Velkou knihu trampingu, kterou tehdy mělo vedičním plánu Nakladatelství Lidové noviny. Kvydání knihy bohužel nikdy nedošlo. Druhá verze byla zpracována vroce 2016 jako jeden zpodkladů pro projekt Encyklopedie českého literárního samizdatu. Zde publikovaná verze byla doplněna adokončena vříjnu 2017 pro „trampské číslo“ Studia Ethnologica Pragensia. OPEN ACCESS 226 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 „MOSKVA září 1989“. Pod zkratkou -Mji pro Lidovky nenapsal nikdo jiný než šerif legendární T.O.Zlatý klíč Mirko Ryvola zvaný Miki, autor neméně legendární písně Bedna od whisky… Jisté výhody mělo to, že zpohledu StB jsme zřejmě po celá 80. léta byli zařazeni „jen“ jako trampové, kteří pro potěšení pár kamarádů vydávají trampské sborníky azpěvníky. Atak jsme se kvůli ostatním disidentským aktivitám do střetu sbolševickou mocí dostali až na konci osmdesátých let. Itak jsme si stačili užít vše— od výslechů, přes krátký pobyt ve vězení ve Vikmanově, až po nakládačku při lednovém Palachově týdnu a17. listopadu na Národní třídě… Po roce 1989 jsem se stal dědicem trampské pozůstalosti či spíše trampské části knihovny Standy Zárybnického— Houly, která rozšířila mé vlastní sbírky. V90. letech jsem začal spolupracovat swoodcrafterským časopisem Wampum Neskenonu astrampským časopisem Puchejř. Poté jsem spolupracoval isdalšími trampskými, folkovými askautskými časopisy… Dnes jsem jedním zredaktorů internetového Trampského magazínu. Protože skautských historiků abadatelů byla řada již po roce 1970, adalší přibyli po roce 1990, napřel jsem svoji pozornost do blízkých subkultur. Aprotože „nejsou lidi“ začal jsem se zabývat historií woodcrafterské atrampské subkultury… Woodcrafterských badatelů aopravdových znalců je dnes již řada, historiků trampingu, kteří jen neopisují zkazky z30. let minulého století, je podstatně méně. Skauting iwoodcraft jsou světová hnutí, tramping je ryze český fenomén, leč vzhledem kdůsledkům okupace Československa vletech 1968–1989, žijí dnes trampové na všech kontinentech. Ana celém světě opět skládají azpívají trampské písně, vyřezávají totemy— ataké vydávají trampské časopisy apublikace… Můj pohled na trampskou subkulturu, její historii ajejí vlastní kulturu je ovšem více méně subjektivní, protože tramping nejen analyzuji apopisuji, ale především žiji… Nezabývám se tedy tím, kdy akam jezdili Bob či Joe— protože je to nepodstatné, ale trampingem jako kulturním fenoménem. Snažím se zachytit nezachytitelné… Tedy to, jak trampská subkultura azní vzešlé osobnosti ovlivnily českou (aslovenskou) kulturu ajaký měly různé kulturní vlivy dopad na tramping… Zhlediska historie by bylo klíčové popsat především renesanci trampingu vletech 1960–1970. Dokud žijí (aněco si pamatují) poslední pamětníci, leč „nejsou lidi“ apředevším čas…. Atak se vníže uvedeném textu zabývám především tím, co jsem měl možnost poznat autenticky na vlastní kůži v70. a80. letech, dnes již minulého století… Jakou podobu měl trampský samizdat? Jeho definice není ani dnes jednoduchá— již vpolovině let šedesátých dvacátého století, tj.ještě před obdobím uvolnění cenzury, tj.před obdobím tzv.„Pražského jara“ vzniklo mimo dohled cenzury spoustu takzvaných „klubových“ časopisů vznikajících pro potřebu klubů působících na troskách rozpadajícího se ČSM (Československý svaz mládeže). Tyto klubové časopisy se dříve (1967) či později (1968) obsahem přiblížily tomu, co dnes, tedy vroce 2017, považujeme za trampský časopis. Mezi takové časopisy patřily pražský Gagarinec (1967), Blesk (1967, redaktor František Rodr), Kaktus (1967); Camp, který od počátku vydával trampský Camp club (1967–1969, redakce Jan Vyčítal— Ben, Josef Šimek, Marko Čermák— všichni OPEN ACCESS PETR NáHLíK 227 ztrampské osady T.O. Hejkalové), plzeňský Tulák (1966–1969, šéfredaktor Karel Růžička— Lišák apo něm Ing. Rudolf Cozl— Fus), sokolovské Mraveniště (1968), mariánskolázeňský Kompas (1966–1968, redaktor Jan Harvánek— Havran) apozději Březová kůra (1968, redaktor Jan Harvánek— Havran), pačejovský Pošumavský hlasatel (1963–1970, redaktor Jaromír Benda— Rikitan, vydávala základní organizace Svazarmu vPačejově, pak místní středisko Junáka), českobudějovická Jižní Stezka (1967–1971), novohradský Vpřed, královéhradecký Oheň (1967), či bratislavský Táborák (1968). Vpodstatě jako klubový časopis začal vroce 1965 iten nejznámější, apozději dokonce celostátní, trampský časopis— ostravský Tramp. Voficiálních časopisech se první zmínky otrampingu apoté itrampské rubriky objevily již na přelomu 50. a60. let, první— vroce 1958 vměsíčníku Za krásami domova, vdruhé polovině 60. let se vtomto měsíčníku objevila samostatná rubrika „Psáno na březové kůře“. Na ní navázala rubrika „Táborový oheň“ vtýdeníku ČSM Mladý svět. Vněm od roku 1961 otrampingu psali autoři, kteří se později věnovali odlišné tvorbě— např.Ladislav Smoljak či Eda Kriseová. Trampská témata se objevila ivčasopise Ahoj na sobotu apředevším varmádních týdenících Signál aObrana lidu, kde působil jako redaktor ataké publikoval tramp Bohuslav Čepelák— Irčan. Další, vpodstatě trampské, časopisy vznikly po rozpadu ČSM ajejich garantem byla nově vzniklá ČTU (Česká tábornická unie)— pražské časopisy Stezka (1968, redaktor Jiří Ryvola— Wabi zT.O. Zlatý klíč), Trail (1969–1970, redaktor Jiří Ryvola— Wabi zT.O. Zlatý klíč), Uzda— občasník pražské oblasti ČTU (1969–1970) aList milovníkům trampských písní avyznavačů FCW music (1970, šéfredaktor obou časopisů Karel Jakeš— Kayman ze sportovní osady /S. O./ Kmen Iroquez, později člen T.O. Tuláci jihu aT.S. Hledači), pardubický Trampský les (1968) apozději Les (1969–1970), ústecký Hobo press (1969), litoměřické Tee-pee (1968–1970), šumperské Bambuko (1969, redaktor Karel Kučera— Plýžák), českolipský Hurá Qodě (1969, redaktor Lubomír Tolar), uherskohradišťský Táborník (1969). ČTU se posléze stala vydavatelem ičasopisů Jižní stezka aTramp. Na troskách ČSM vznikla řada organizací, které se později staly garanty vydávání trampských časopisů— vBrně vycházel Zálesák (1968–1970, redaktor Zdeněk Chmel, vroce 1970 Fedor Skotal— Ňuf) jehož vydavatelem byl Zálesák— Svaz pro pobyt vpřírodě. VPraze vycházely: Top Expres (1969)— jeho vydavatelem byla Federace organizací dětí amládeže, Pacifik Expres (1969, šéfredaktor Karel Sehnoutka— Kid)— jeho poslední (sedmé) číslo obsahovalo vpodstatě již jen dokončení románu na pokračování Toronto od Josefa Peterky— Boba Hurikána— garantem vydávání byla Juvena /Svaz zemědělské mládeže/, Kamarád (1967— 1970, šéfredaktor Petr Čížek— Pedro Akéla)— jeho posledním garantem byl Svaz klubů mládeže, List kamarádům (1969–1972, šéfredaktor Rudolf Noha— Rudan) jehož vydavatelem byl JLC / Jack London Club/. Podhoubí pro vznik trampského samizdatu vytvořil komunistickou mocí vynucený zánik trampských časopisů atrampských rubrik vjiných časopisech, které postupně likvidovala husákovská normalizace hned od počátku sedmdesátých let. Jako první zanikla populární trampská rubrika „Táborový oheň“ včasopise Mladý svět. Její vznik prosadili vdruhé polovině šedesátých let ve spolupráci sredaktorem Jiřím Tunklem bratři Ryvolové, respektive T.O. Zlatý klíč, avycházela pravidelně od ledna OPEN ACCESS 228 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 roku 1966 až do konce roku 1968. Vroce 1969 (již bez účasti T.O. Zlatý klíč) se objevovala již jen nepravidelně ave stále se zmenšujícím rozsahu, až zmizela zcela. Odva roky později zanikla vObraně lidu rubrika „Zúdolí aosad“, vedená od poloviny šedesátých let Bohuslavem Čepelákem— Irčanem apo jeho smrti vroce 1969 jeho ženou Zdeňkou. Nejdéle, do roku 1973, mohla vycházet rubrika respektive čtyřstránková (!) příloha „Pod modrou oblohou“ vnovinách Ľud vydávaných vBratislavě Časopis Trail, jehož šéfredaktorem byl Jiří Ryvola— Wabi, skončil 7. číslem druhého ročníku prodávaným na Portě 1970, zanikl iKamarád, plzeňský Tulák a3. číslem 3. ročníku (1970) skončil Zálesák atd. Českobudějovický časopis Jižní stezka zahájil ročník 1971 (apo zásahu „shora“ ihned ukončil) dvojčíslem 1–2, jehož vydavatelem byla vté době ještě ČTU. Až do roku 1971 vycházel (díky existenci ČTU) měsíčník Tramp. Dnes je vantikvariátech či na burzách běžně dostupné 1. a2. číslo Trampa zroku 1971 (splnobarevnou obálkou). Ztiskárny se podařilo před zničením ve stoupě zachránit několik výtisků 3. čísla zroku 1971.2 Celostátní časopis Tramp ležel komunistům iStB hodně vžaludku azřejmě iztoho důvodu byl poslední šéfredaktor časopisu Tramp, spisovatel agrafik Ivan Binar, vroce 1972 odsouzen auvězněn. Poté odešel do emigrace. Po formální stránce nikoliv za redigování časopisu Tramp, ale za hanobení Sovětského svazu při účinkování vdivadelní hře Syn pluku, kterou hrálo ostravské divadlo Waterloo. „Hanobení“ proběhlo dle komunistické StB totiž také zpěvem písní ztéto hry na redakční víkendové akci Trampa vroce 1970. Nejdéle vycházel brněnský Tulák— začaly jej vroce 1966 vydávat S.T. O. (Spojené trampské osady) Monsun (název převzat na poctu kamarádů zS.B. O. /Svaz Brněnských Osad/) kteří jej vydávali do roku 1948, kdy vydávání skončilo po komunistických represích vůči vydavatelům. Jako osadní časopis byl množen na ormigu avycházel jako měsíčník— vroce 1966 vyšla čísla 3–12, vroce 1967 dvanáct čísel, aještě tři čísla vroce 1968 vyšla jako osadní. Od 8. čísla zroku 1967 byl již tištěn na cyklostylu. Vroce 1968 byla po dohodě S.T. O.Monzun aS.B. O. vytvořena nová redakční rada aTulák se stal brněnským (či spíše jihomoravským) časopisem. Byl jím až do 2. čísla roku 1973, kdy opět skončil po komunistických represích vůči vydavatelům. To, že vycházel tak dlouho ivdobě normalizace bylo zřejmě ovlivněno tím, že byl „pouze“ trampským časopisem, atak nikdy neměl oficiálního vydavatele (S. B.O. nikdy nebyl „registrovanou“ organizací) ataké to, že byl odběratelům předáván především osobně na trampských slezinách vBrně, nebo rozesílán poštou, nikoliv prostřednictvím oficiální distribuce. Svůj vliv mělo ito, že po celou dobu, kdy jej vydával S.B. O. (kromě prvního čísla zroku 1968, které bylo vytištěno ve formátu A5 maloofsetem voficiální tiskárně) byl rozmnožován, tehdy ještě celkem dostupným, cyklostylem, nikoliv voficiální tiskárně. Podhoubí pro vznik trampského samizdatu vytvořil mocensky vynucený zánik výše uvedených periodik— nejdéle, od roku 1967 až do roku 1973, odolával časopis Tulák Svazu brněnských osad, rozmnožovaný (stejně jako vletech 1945–1948) na vlastním cyklostylu adistribuovaný výhradně poštou či na trampských slezinách, bez oficiálního vydavatele atiráže. 2 Já jej dostal od Wabiho Ryvoly ave své sbírce mám inátisk barevné obálky 4. čísla zroku 1971. OPEN ACCESS PETR NáHLíK 229 Velký vliv na potřebu samizdatového šíření trampské tvorby měl izánik trampských rubrik voficiálně vydávaných časopisech, okterý se normalizace postarala hned na počátku sedmdesátých let. Jako první zanikla vroce 1969 rubrika „Táborový oheň“ včasopise Mladý svět, jejíž vznik prosadili roku 1966 ve spolupráci sredaktorem Jiřím Tunklem bratři Ryvolové. Ikdyž byla vroce 1971 ziniciativy SSM (Socialistického svazu mládeže) rubrika „Táborový oheň“ znovu obnovena, přinejmenším vprvním normalizačním desetiletí měl její obsah ktrampským ideálům svobody avolnosti daleko. Trampská rubrika „Zúdolí aosad“, která v60. letech vznikla varmádním týdeníku Obrana lidu (určená zejména pro trampy plnící povinnou dvouletou vojenskou službu) díky trampovi, spisovateli anovinářovi Bohuslavu Čepelákovi— Irčanovi apo jeho smrti (†1969) ji až do roku 1971 vedla jeho žena Zdeňka Čepeláková. Dříve než začnu psát ojednotlivých samizdatových trampských tiskovinách, je nutné uvést, že mnohé znich (zejména sborníky či příležitostné tisky) vyšly jen vjednom exempláři ařada znich pouze v8–12 průklepech přes kopírovací papír— tj.kolik „unesl“ psací stroj. Na druhé straně řada periodik isborníků vyšla vdesítkách kusů aněkolik periodik asborníků dokonce překonalo magickou hranici 100 kusů. Řada tiskovin kolovala vširším okruhu čtenářů adalší zas po předem stanovených trasách odběratelů— obdobně jako legendární TAM-TAM foglarovského klubu Rychlé šípy, atak zasáhla poměrně široký okruh čtenářů. Použitá technologie výroby trampského samizdatu se lišila podle možností jednotlivých vydavatelů aje nutno říct, že trampský tisk 70. a80. let byl použitými technologiemi tisku dokonce pestřejší než politický, kulturní či undergroundový samizdat té doby. Kvydávání se využívaly snad všechny možnosti— od klasického kopírovacího aprůklepového papíru, přes světlotisk, ormig, cyklostyl axerox až po fotodokument, maloofset, knihtisk či od počátku 80. let dokonce čtyřbarevný (!) soutisk (SEM-TAM), který byl kvalitou tisku srovnatelný sposledními čísly pražského samizdatového kulturního almanachu Revolver revue zkonce 80. let. Dalším problémem při popisu trampského samizdatu je zda jej členit chronologicky, atím vlastně igeneračně, nebo regionálně— obojí má své klady azápory. Tato problematika je složitá zejména proto, že např.časopis Dým měl sice redakci vpodhůří Brd (Nižbor, Zdice, Rakovník, později také Brno)— ale rozepisovali jej trampové zcelé republiky (včetně Slovenska), časopis TOULAVEC vydávalo postupně osm (!) redakcí— od Ostravy až poPlzeň. Časopisy SEM-TAM aTAM-TAM vycházely vRožnově pod Radhoštěm— ale texty byly na cyklostylové blány přepisovány vPlzni, kde se zároveň vtiskárně firmy ŠKODA načerno na maloofsetu tiskly písničky snotovým záznamem, tisk některých stránek časopisu SEM-TAM zajišťoval Jiří Dinda— Inka zjihočeské Jistebnice, další část tisku zajišťoval Viktor Zlámal— Viki vHavířově atd. Samizdatový trampský deník (!) Hurá vycházel na Portě vPlzni— ale redakci tvořili převážně trampové zPrahy aTábora, přispěl do něj ovšem islovenský tramp Gabriel Čepček— Špaky zredakce trampského samizdatového časopisu Zvitok zNitry. Pokusím se tedy vnásledujícím textu různé pohledy na trampský samizdat zkombinovat tak, abych podchytil celou šíři asložitost vydávání trampského tisku vdobě normalizace.3 3 Podstatné je to, že vydavatelé trampských samizdatových časopisů, pokud se nezapojili do činnosti disentu, nepoužívali pro svoji vydavatelskou aktivitu slovo samizdat. Prostě jen OPEN ACCESS 230 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 První trampský samizdatový časopis Dým se objevil rok po zániku oficiálního časopisu Tramp azačal jej již vroce 1972 vydávat na ve Zdicích (respektive na Brdech) Stanislav Zárybnický— Houla, avydával jej, vpodstatě nepřetržitě, po dobu deseti let. Tuto magickou hranici souvislého vydávání (pominu-li autorské či ryze osadní časopisy) do roku 1989 nepřekonal žádný celostátní trampský časopis ani za první republiky, ani v60. letech. Dým začal spolu sHoulou vydávat Vladimír Synák— Riki zNižbora na Berounce (později zBrna). Zobčasníku T.O. RiBaBi-Bo-HoSaMa vydávaném vněkolika exemplářích dosáhl díky organizovanému systému „opisovačů“ od 25. čísla náklad téměř 200 kusů ajako „tiskový orgán“ brdské Smečky jej četlo možná přes tisíc trampů po celém Československu.4 Prvních dvacet čtyři čísel Dýmu se dokonce dočkalo po cca deseti letech 2. vydání. Dýmu vyšlo přes třicet čísel akromě toho vyšla iřada samostatných tematických příloh. Obálky byly tištěné jako linoryty apozději xeroxem či tiskem rozmnožené kresby. Včasopise se vystřídala řada přispěvatelů aměl velmi pestrý obsah: od trampské prózy apoezie přes písňové texty, reportáže, polemiky, rozhovory, ale také ukázky ztrampských tiskovin 60. let, či novinky znaší isvětové kultury. Dým poskytoval prostor psavcům zBrd, ale později zcelého Československa apřinášel inovou tvorbu starší trampské generace: bratří Ryvolů, Jaroslava Velinského— Kapitána Kida apod. Nejvýznamnějším se stal ale především proto, že jeho průkopnická role adlouholetá spolupráce Stanislava Zárybnického— Houly skamarády zbrdské Smečky dokázala propojit několik trampských generací apředevším inspirovat další trampy kvydávání vlastních tiskovin. Paradoxně (jako jeden zmála) trampský časopis Dým neskončil po zásahu StB, ale na základě cílené „antihoulovské“ kampaně po „milostné aféře“ Houly sjeho dlouholetou kamarádkou, tehdy již vdanou trampkou zbrdské Smečky. Po svém „vyobcování“ zbrdské Smečky Houla inicioval vydávání pokračování Dýmu pod názvem Toulavec, stím, že se redaktory jednotlivých čísel (celkem osmi) stali bývalí opisovači Dýmu ztrampského okruhu mimo původní brdskou Smečku. První číslo (ještě jako Dým č.31) vydal Jaroslav Derner— Humorista vHradci Králové, poslední, osmé číslo Toulavce vydalo nakladatelství Pajda vPlzni vroce 1988 abylo věnováno 3. světovému potlachu, který se konal 21. srpna 1988 ve Švýcarsku. Stanislav Zárybnický— Houla zůstal inadále trampem, ale svoji pozornost obrátil především kPortě afolku. Ač se živil jako traťový dělník uČSD, stal se organizátorem špičkových kulturních pořadů akoncertů vmládežnickém klubu vRakovníku, redaktorem deníku Portýr na národním finále Porty vPlzni iredaktorem Portýra či jiných zpravodajů na některých okresních kolech ataké vydavatelem samizdatového časopis Poportýr (1981–1988), hudebním publicistou (měsíčník pražské ZO Svazarmu— fonoklubu Jonáš, týdeník Mladý svět, měsíčník Gramorevue atd.) apředevším vydavatelem samizdatových antologií našich špičkových písničkářů— Jaromíra Nohavici, Vladimíra Merty, Jaroslava Hutky, Karla Kryla… Od poloviny 80. let začal vydávali trampský časopis. Pro tisk na kopírce používám slangový výraz „xeroxovat“, protože podle této výrobní značky se kopírování v80. letech XX. století nazývalo. 4 Slabiky vnázvu osady odpovídají přezdívkám osadníků— např.Ri=Riki=Vladimír Synák, Ba=Bacil=Ing. Jiří Mika=dnes ředitel Studijní avědecké knihovny Středočeského kraje, Ho=Houla=Stanislav Zárybnický. OPEN ACCESS PETR NáHLíK 231 spolupracovat sdalší generací trampských vydavatelů aspolupracoval na vydávání trampského časopisu Letokruhy aorganizaci trampské celostátní hry Sever proti Jihu. Vroce 1989 znovu navázal přerušené vztahy sřadou vrstevníků ze své generace, ale vzhledem krozpadu vlastní rodiny už jej ani společné vandry či sdílený pohled na kulturu, státní politiku či opoziční aktivity, dokonce ani dění po 17. listopadu 1989 nedokázaly zcela naplnit, atak skončil svůj život dobrovolně vprosinci 1989, pod koly vlaku na jeho domovských Brdech. Velkou roli voblasti trampské literární tvorby sehrála trampská literární soutěž TRAPSAVEC (TRAmpský PSAVEC), kterou poprvé vyhlásila vroce 1971 Ing. Vlasta Štefanová— Briggi zHradce Králové spolu sredaktorkou Zdeňkou Čepelákovou (vdovou po legendárním spisovateli aredaktorovi armádních týdeníků Signál aObrana lidu Bohuslavu Čepelákovi— Irčanovi) vtrampské rubrice „Zúdolí aosad“ vObraně lidu. TRAPSAVEC se stal v70. aosmdesátých letech vzorem pro další trampské literární soutěže (např.literární soutěž oDřevěný totem či Dřevěnou hubu pořádala T.O. Estacado zRožnova pod Radhoštěm, soutěž odřevěného Šosáka pořádala T.O. Slaboši zHlučína). Po zániku rubriky „Zúdolí aosad“ poskytla zázemí trampské literární soutěži TRAPSAVEC avůbec trampské literární tvorbě, obnovená rubrika „Táborový oheň“ vtýdeníku Mladý svět. Rubrika byla obnovena vroce 1971 ziniciativy SSM, možná ina základě rozhodnutí orgánů KSČ nebo dokonce StB. Jistá analogie sudálostmi kolem Porty vletech 1970–1972, respektive 1980–1981, se přímo nabízí. Portu, jako celostátní festival folkové, country atrampské písně dvakrát pomohl zachránit před zánikem tramp akomunista Jaroslav Studený— Hawakau ze Sokolova, který se podílel jak na vývoji tábornického, tak trampského hnutí. Bylo to ovšem za cenu složitých kompromisů iúliteb komunistickým „bůžkům“. Největšího vlivu, zejména na mladou trampskou generaci, dosáhla rubrika „Táborový oheň“ v80. letech pod vedením Jana Dobiáše— Honzy. Pozvolna formovala (cíleně?) mladou generaci, nikoliv ale ve svobodný trampský „národ“, ale spíše vponěkud „stádní“ návštěvníky Porty adalších folkových festivalů či vochránce přírody, pozvolna vtahované pod hlavičkou akce Brontosaurus do komunisty organizovaného SSM. Přes tyto výhrady nelze „Táborovému ohni“ upřít pozitivní úlohu zhlediska šíření informací otrampském dění atvorbě. Paradoxem je, že tato rubrika přestala vtýdeníku Mladý svět vycházet od ledna 1990, kdy se vzhledem kpádu cenzury vlistopadu 1989 mohl stát skutečně trampskou rubrikou. Jak Dým, tak TRAPSAVEC, apředevším trapsavecké sleziny, vyvolaly v70. letech přímo boom ve vydávání trampských časopisů— ikdyž mnohý znich měl jen jepičí život. Tehdy se stalo téměř pravidlem: co trampský autor, to trampský časopis. Prvním „konkurenčním“ časopisem vůči Dýmu byla Brdská lokálka vydávaná Pavlem Nedvědem— Markem „Proplýžákem“ zPodluh aMilanem Proškem— Munym zKomárova. Během čtyř let od roku 1973 vydali přes patnáct čísel množených na ormigu, včetně kresleného trampského humoru od Václava Černého— Dewiho zT.O. Tramp Boys zKladna aještě začátkem 80. let vydali jedno „retro“ číslo Lokálky sobálkou od Zdenky Kajzrlíková (dnes Škrochové)— Skutky. Vprvní polovině 70. let vyšla postupně celá řada časopisů— vroce 1973 Iva Hubáčková (dnes Synáková)— Tapi sAlenou Švábenskou (dnes Kennedy)— Mývalou vydaly vBrně jediné číslo časopisu OPEN ACCESS 232 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 Cesty, Ing. Ludmila Urbánková (dnes Pohanková)— Kolčava sOlgou Maťhovou (dnes Statečnou)— Wanylkou vTáboře dvě čísla trampského časopisu Jeřabiny, Petr Houdek— Robin vletech 1973–1974 (ve spolupráci sLibuší Nešvářovou (později Pazderovou)— Čvachtou, Jaroslavou Šálkovou— Kavčetem, Pavlem Dohnálkem— Buldokem aJanem Holečkem— Johnym) vydal čtyři čísla recesistického trampského časopisu Vypálená brdská bouda aMagazín Vypálené brdské boudy. Vroce 1974 vydal bývalý šéfredaktor plzeňského trampského časopisu Tulák Karel Růžička— Lišák vPlzni své Doupě, vtémž roce Tapi vBrně dvě čísla Obšťastníku (Zelenáč aModřín), Evžen Carboch— Jevga aJiří Olt— Slim vMostě čtyři čísla Naděje (1974, 0.— 3.), Zdenka Kajzrlíková (dnes Škrochová)— Skutka zT.O. REMIS ze Skutče vydala vroce 1974 trampské sborníky— almanachy Klíček, Jarník avroce 1976 Vánoce. Miroslav Novák— Kastelán vydal vroce 1975 světlotiskem autorský sborník Zcest aokolí. Jiří Daniel— Pifík zRychnova nad Kněžnou vydal dvě čísla autorského občasníku Klekánice vletech 1974 a1976 aMiroslav Novák— Kazatel zT.O. Zlaté dno Dačice vydal deset svých autorských sborníčků vletech 1977–1979. Vletech 1977–1978 vydal Stenly zT.O. Gingo zHavířova sborníky Chachar I. (tvorba autorů Stenly, Jim, Amo, Hans Slaboch, Vega) aChachar II. (básně Stenly aMiroslav Novák–Kazatel zT.O. Zlaté dno Dačice). Jindra Červená— Sametka aIvo Červený vydali vroce 1978 vPlzni sborník své poezie pod názvem Zvoničky. Jaroslav Derner— Humorista (známý spíše jako fotograf) vydával vté době vHradci Králové strojopisné Trampské prvotiny (např.od Humoristy, Mazala atd.), adva novoroční strojopisné sborníky Kamarádi! Vánoce anový rok!, později se připomněl světlotiskem rozmnoženým sborníčkem Malá galerie trampů (1981). Ostravská básnířka Soňa Záchová— Kuře vsamizdatu vydala sbírky Bez názvu (1979), Člověče stůj! (1979), Úplně mimo (1979), Dopis Černému městu (1980), Přátelství na křídlech ptáků (1980), Soumrak sblue (1980), Vzajetí zelených očí (1980). Autorským časopisem, který začal vycházet vroce 1972 vLíbeznici (tematicky ale vČeském ráji) je Rodocapsa, kterou vydává (dodnes!) Jaroslava Šálková— Kavče spolu smanželem Jaroslavem Šálkem— Jerrym. První dva ročníky vyšlo pět čísel do roka včetně osobitých ilustrací, vdalších letech vycházela Rodocapsa zhruba jednou za rok. Po roce 1989 se původní strojopis změnil vpočítačovou sazbu rozmnoženou na kopírce. Od poloviny 70. let pak začalo již systematičtější vydávání časopisů ařada znich vycházela několik let. Richard Forster— Bob Zmatkař začal vPraze vroce 1974 vydávat pro S.O. H. (Spojené Osady Hvězd) osadní časopis Ponny expres. Do roku 1980 vydal zněkolika téměř ročními přestávkami přes 25 čísel, deset ročníků časopisu respektive almanachu Totem (1976–1985) tištěného na poměrně kvalitním xeroxu vydal Josef Bláha— Řešetlák pro své osady T.O. Black Buffalos, T.O. aT.S. Hledači ipro další kamarády. Díky použité technice Totem otiskoval ipísně snotovým záznamem aneměl nouzi okvalitní grafiku— autoři Jaroslav Kůt— Jerry, Karel Vidimský— Cimbura zT.O. 40. míle, JUDr. Vladimír Franz— Štír. Pro T.O. Vážná známost vydal vroce 1975 vPraze Karel Jakeš— Kayman (později člen T.S. Hledači) pět čísel občasníku Snubák, který byl ale spíše osadní kronikou sreportážemi otrampské muzice. Měl působivou grafickou úpravu, ale byl bohužel rozmnožován na tehdy ještě nekvalitní kopírce. VHnojníku uMoravského Berouna OPEN ACCESS PETR NáHLíK 233 vydal vletech 1974–1978 cca dvacet čísel převážně cyklostylového časopisu Ahoj, ilustrovaného linoryty Oldy Pacelta, Břetislav Snášel— Babička, který po vzniku časopisu SEM-TAM ukončil vydávání občasníku Ahoj, azačal spolupracovat sčasopisem SEM-TAM. Přesto ani on pozornosti StB neunikl. VOstravě vydala Jana Tomečková (dnes Kučerová)— Klokan čtrnáct čísel autorského časopisu Skok (1979–1980) avroce 1979, také vOstravě, vydala Zora Kačírková— Kiwi jedno číslo strojopisného časopisu Canc. Dalším významným časopisem, který vycházel vnákladu téměř 100 výtisků, byl Šosák Jana Dudka— Hanse Slabocha zT.O. Slaboši zHlučína. Deset čísel zlet 1974–1976 tištěných dvojbarevně (!) na ormigu přineslo kromě literární tvorby izajímavou grafiku adokonce písně vnotách. Petr Pernický— Pet zT.O. Old Zálesák zHavířova (spolupráce Haile, Sonny, Jim) vydávala vletech 1975–1979 každoročně osadní almanach psavecké tvorby tištěný nejprve na ormigu apoté na cyklostylu, ilustrovaný kvalitními linoryty. Vroce 1976 vydal vPraze Jan Holeček— Johny ze Smečky tři čísla autorského strojopisného časopisu Prvnička, vroce 1977 vydala T.O. Slaboši sborník Johnyho Balzám aHansova Rasovna. Horymír Vyhlídal— Patrick vJihlavě vydal vroce 1974 strojopisný sborník Antipod tři, vroce 1976 světlotiskem dvě sbírky poezie Srdcem tuláka aMé generaci apoté dva zpěvníky nazvané Patrickovy songy (1. a2.). Horymír Vyhlídal— Patrick spolu sBelgií aHrochem vletech 1976–1977 (do zásahu StB) celkem sedm čísel světlotiskem množeného Kurýra. Zprostředí brdské Smečky vzešel isamizdatový časopis Vatra, zaměřený na woodcraft, který vydával vletech 1977–1978 Vladimír Oborský— Wabimatto zroverského kmene Mawaden, vprvním roce vyšla čtyři čísla, vdruhém již jen jedno. Wabimatto se zapojil spolu sdalšími trampy awoodcraftery do hnutí Charta 77, kromě Vatry vydal řadu sbírek— Almanach (texty zlet 1974–1976), Písničky ze šuplíku (1977), Dubnový mrholení (1979), Vedřiny (1979), aSituace (1985). Společně sPavlem Myslínem— Česílkem zT.O. Vlčí skála vydali jako 2. svazek edice Anýz sborník básní Smyčky aSymboly (P. Myslín: Smyčky, V.Oborský: Symboly). Jaromír Hlavatý— Juan zT.O. Idaho vydal ve Vamberku vletech 1977–1980 cca šest čísel převážně autorského (kromě Juana do něj psala ještě Baronka) časopisu ŽEN-ŠEN sbarevnými ilustracemi vytištěnými pomocí lihobenzinového roztoku. Vroce 1977 vycházel vPraze občasník Vřídlo vydávaný Karlem Vidimským— Cimburou aRejpalem, vsedmdesátých letech vycházel iosadní časopis LOKR vydávaný T.O. P.Cassiopeia, tištěný na ormigu asobálkou na fotodokumentu (redakce Vikina aViktorka) avMostě na maloofsetu tištěný občasník T.O. Černý Jaguár (redakce Ladislav Biak apoté V.Kubínková). Na konci 70. let začala vycházet iřada časopisů, které, ač sregionálním autorským zázemím, překročily svým významem místo svého vzniku. Od roku 1978 vydával vJistebnici respektive vTáboře Jiří Dinda— Inka zT.O. Wenonah aJiří Novotný— Feďa zT.O. Minnesota poněkud neortodoxní trampský časopis Studánka, který skončil 14. číslem vroce 1981, po přestěhování Inky aFedi za prací do Prahy. Oba vydavatelé ivětšina autorů, se poté věnovali další samizdatové produkci, byť ne na bázi trampské. Ikdyž byla Studánka strojopisným časopisem formátu A5, měla vždy velmi kvalitní typografickou úpravu atištěné obálky ve velmi dobré grafické či typografické úpravě. Vletech 1979–1980 vydal Miroslav Marusjak— Miky zT.O.Winoga OPEN ACCESS 240 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 zT.O.Satan. Jeho čtrnáct čísel vnákladu cca 30 výtisků vyšlo vletech 1983–1986, vydání 15. čísla na jaře 1987 zabránila StB. Po roce 1990 bylo vydávání obnoveno, vyšlo již 60 čísel, která jsou vposledních letech distribuována ve formátu .pdf. Dalším českobudějovickým časopisem byl vletech 1985–1989 strojopisný občasník Psáno zBobří hráze, jeho redaktorem byl Marian Bělohradský— Majk. VProtivíně vyšla na sklonku 70. let řada časopisů, které sice neměly dlouhého trvání (Vagabund, Mineťák aNezávislý občasník S.T. O.P.). Na ně navázalo vydávání časopisu Vosí řeka, jejíž třiatřicet čísel vletech 1983–1989 redigoval Petr Sládek –Žit zT.O. Minnetaki, později šerif T.O. Černý Havran. Ryze osadním časopisem byl Bobr, jehož čtyři čísla vydal Tomáš Machart— Tom, šerif T.O. Bobři Bechyně. Od roku 1977 pořádala T.O. Údolí hvězd zChrástu uPlzně (Kopřivovi Kamil aVěra— Jeskyňka aPetr Polívka— Poldy), novoroční pochod spojený kromě večerní zpívané také spsaveckými soutěžemi; sborníčky ksoutěžím vyšly vletech 1980–1984 apak od roku 1998 vychází opět. Další dva „potlachové“ časopisy se objevily ivPlzni— první vydávaný Ing. Jiřím Beranem— Robinem z T.O. Black Condor (1985 a1987) adruhý vydávaný Janem Pavelcem— Čápem zT.O. Dálava (1988 a1989); maloofsetem tištěný Trampský Almanach vydával Václav Balík— Fugas zT.O. Zlatá lilie aSpojených osad Údolí Úhlavky vKladrubech uStříbra (1981–1987). VPlzni vycházel také občasník Fabián, který vydávali Ivan Čihák— Jeskyš aPavel Bureš— Daneš zT.O. Dakota— vletech 1987–1989 vyšla tři čísla věnovaná především brdskému trampingu. Na severu Čech se objevily dva časopisy— pět čísel občasníku Cestou kohňům (1980 –1987), který vydával Tomáš Rosenkranc— Tom (+ Míňa, Roby aSmrk) vnákladu cca 20 výtisků, tři čísla skreslenou obálkou, dvě slinorytovou. „Potlachový“ časopis (1986–1989) kBobrově memoriálu vydával Jaroslav Dittrich— Sup zT.O. Toulavá. Vletech 1984–1988 se objevila tvorba trampských autorů ive strojopisném občasníku mladých autorů zTrutnova aKadaně nazývaném Tsunami, který ve stoupajícím nákladu (25–72 výtisků) vydala více než dvacet čísel vKlášterci nad Ohří Alena Tučímová — Lenka, která se mezi trampy dostala prostřednictvím Trapsavce přes Stanislava Zárybnického— Houlu aPhDr. Františka Peřinu— Ještěra. VPraze se na konci 80. let objevil nejprve občasník Kamarád (1983) apoté xeroxem množený občasník Bodlák (1986–1989), obojí začal vydávat Jiří Cihlář— Daktari, Bodlák spolu sMilanem Froňkem— Medikem zT.O. Přátelství. Bodlák byl poněkud bodavý apolemický, bohužel se ale věnoval spíše žabomyším válkám než tomu, co vté době hýbalo českou společností, trampy nevyjímaje. Vzhledem knízkému nákladu koloval mezi čtenáři jen po několika trasách. Zajímavý byl tím, že zavedl pravidelnou rubriku Jaroslava Velinského— Kapitána Kida zT.O. Island. Kvydávání vlastního časopisu se vrátily pražské S.O. H. (Spojené osady hvězd)— stal se jím od prosince 1988 xeroxem rozmnožovaný měsíčník Orlí pero silustracemi od Evy Kalendové (dnes Kučerové)— Rebel, jehož šéfredaktorem se stal Karel Jůzek— Long, jeho vydávání pokračovalo ipočátkem 90. let. Na rozhraní samizdatu a„šedé zóny“ klubového literárního časopisu vznikl časopis Písmenka vydávaný Věrou Malátkovou— Tetou Věrou aKarlem Čížkem— Caisem vletech 1989–1991 vKolíně. Tento mnohastránkový výčet samizdatových trampských periodik si samozřejmě nemůže nárokovat úplnost, vždyť ze samé povahy trampského samizdatu vyplývá, že zvláště malonákladové tisky jsou dnes vpodstatě nedostupné — ato mnohdy isaOPEN ACCESS PETR NáHLíK 241 motným autorům. Přesto si troufám napsat, že žádný, pro trampskou kulturu podstatný, časopis jsem neopomněl. Nicméně pokud mne někdo přesvědčí oopaku, bude to pro mne překvapením arozšířením obzorů. Kromě trampských periodik byla vsamizdatu vytištěna také řada sbírek básní, souborů povídek, románů, sborníků písňových textů, příruček, osadních almanachů, zpěvníků snotovými záznamy, sborníků kresleného humoru, reedicí starší trampské literatury ataké mnoho nástěnných kalendářů, nejen sgrafikou či fotografiemi, ale také sbásněmi, písněmi či prozaickými texty. Samostatnou kapitolu je tvorba trampských grafiků afotografů— zvadla, novoročenky, pohlednice, pamětní listy, plakáty, kapesní kalendáře, vlajky, camrátka asamolepky. Umnohých tiskovin lze po tolika letech od jejich vydání jen těžko dopátrat, jak dalece byly „oficiálně“ vydány— mnohé mají jen falešnou tiráž, případně antidatované vydání do let 1968–1969. Podrobný seznam apopis jednotlivých samizdatových trampských sbírek, sborníků, publikací aknih by vydal na několik stran, atak zmíním jen ty, dle mého soudu, nejdůležitější. Tím prvním je příručka pro komunikaci se složkami SNB (Sboru národní bezpečnosti) jako jsou VB (Veřejná bezpečnost) aStB (Státní tajná bezpečnost). Napsala ji astrojopisem vydala vroce 1979 trampka asignatářka Charty 77 Jarmila Doležalová (dnes Štogrová)— Wickie pod názvem Tramping azákon. Obsahovala poučení ozákonných možnostech, jak se bránit proti policejní zvůli, ať již se týkala rozdělávání ohně vlese či vydávání trampských tiskovin sodkazy na příslušné zákony, ústavu či vládou podepsané helsinské dokumenty. Tato tiskovina se dočkala mnoha vydání, včetně dodatků po významných změnách zákonů. Další hojně opisovanou publikací (vDýmu dokonce vycházela na pokračování) byla publikace Jazyk atramping, kterou vroce 1979 pro pobavení ivzdělávání trampů zpracoval PhDr. Jiří Nekvapil— Sint, na podkladě své diplomové práce. Za pomoci Vladimíra Vrany— Tima zT.O. Ondatry vznikla práce jeho příbuzného Dr. Arne B.Manna „Obrady prijímania do T.O.“, která vyšla vsamizdatu vroce 1982 (oficiálně až otři roky později vpublikaci Čas života, editor Václav Frolec, Blok, 1985). Špičkou mezi sborníky je Almanach k30. výročí T.O. Zlatý klíč, který skartonovou obálkou, vynikající typografií, grafikou afotografiemi uspořádal její šerif Mirko Ryvola— Miki avnákladu několika set kusů jej vytiskl Jaroslav Bulka— Vulkán zT.O.Montana Plzeň (dnes T.O. Zlatý klíč) vroce 1986 načerno na maloofsetu vtiskárně plzeňské firmy ŠKODA. Vreedicích vyšla vsamizdatu iřada trampská literatura, která byla mladším generacím nedostupná— byly to opisy knih zobdobí první republiky: Dějiny trampingu aTrampské zkazky od Josefa Peterky— Boba Hurikána. Povídka Indiánská krčma od Eduarda Včeličky— Gézy, ale také sborník od tří autorů Mucha (Jiří— syn malíře Alfonse Muchy), Ivan Horný, Jiří Mihule: Duše trampa zroku 1931. Znovějších publikací to byl opis publikace Potlach (Kruh, Hradec Králové, 1969) sestavené Janem Vyčítalem— Benem aopis knižní prvotiny Zdeňka Šmída Proč bychom se netopili aneb vodácký průvodce pro Ofélii (Olympia, 1979). Maloofsetem byla vydána (cca vroce 1979) vtisícovém nákladu publikace věnovaná trampské historii— Odlesky táborových ohňů od Rudolfa Nohy— Rudana. Vydání bylo antidatováno do roku 1969 uvedeného vtiráži. Vroce 1969 skutečně publikace vyšla poprvé, ale byla tehdy rozmnožena jen na cyklostylu. OPEN ACCESS 242 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 Vprostředí brdské Smečky vyšla na přelomu sedmdesátých aosmdesátých let řada humoristických sborníků— většinou byl jejich autorem Pavel Dohnálek— Buldok (Meydlo; Buchar; Vykřičník, Pižmo) nebo Jan Holeček— Johny (Máma atáta aj.) azejména novela plná drsného humoru zvaná Ciggy (autor Pavel Dohnálek— Buldok, spoluautoři Petr Houdek— Robin, Jaroslava Šálková— Kavče), která se dočkala řady reedic stejně jako pseudotrampský román Nou-vela. Jaroslava Šálková— Kavče kromě Rodocapsy vydala iřadu novel— namátkou Obláček, Poklička aspol. I. aII., Dobře domluvený vandr, Noc na strážné hoře aDnes ve skalkovém lese. Prozaickou tvorbu zprostředí brdské Smečky přinesly sborníky Nabídka nevšedního dne aHovory H od Stanislava Zárybnického— Houly, ataké sbírka Karla Vidimského— Cimbury Vobyčejný vandry aProbrané spisy. Čtveřici trampských pohádek, silustracemi Marko Čermáka, vydal Josef Bláha— Řešetlák, avdruhém vydání, ilustrovaném Milanem Vytlačilem— Montem, ještě jednu pohádku přidal. Prvními sbírkami poezie proslul Stanislav Zárybnický— Houla— byly to první sbírka Takybásně adruhá sbírka Skoropoezie atakytexty, které se odeset let později staly podkladem pro autorský výbor Přežitky, který uspořádal Houla vlistopadu 1989, krátce před svou smrtí. Mezi významné sbírky poezie vydané vsamizdatu patří sbírka Josefa Bláhy— Řešetláka zT.O. Hledači Několik vět averšů silustracemi Jaroslava Kůta— Jerryho ana xeroxu vytištěná avázaná (Karlem Crhou— Pastorem aHanou Crhovou — Skříťou zT.O. Šumavská legie) knížka Jaroslava Šlejmara— Kutlocha zT.O. Vlčí skála Doteky na sluneční straně srdce silustracemi od Renaty Balašové (dnes Kalousové) — Smíška zT.S, Hledači. Nejvýznamnějším sborníkem poezie je antologie Pohled na okrajovou trampskou tvorbu (1979), kterou sestavil Josef Štogr — Shorty zMontana tremp — jsou vní zastoupeni Jindra Červená— Sametka z Plzně, Jana Tomečková (dnes Kučerová)— Klokan zOstravy, Lenka Gottfriedová — Kotě zPísku, Soňa Záchová— Kuře zOstravy, Iva Hubáčková (dnes Synáková) — Tapi, Jarmila Doležalová (dnes Štogrová) Wickie, Pavel Myslín— Česílko zT.O. Vlčí skála, Jiří Novotný— Feďa zT.O. Minnesota, Radomír Sedláček— Fex zTábora, Stanislav Zárybnický— Houla, Jiří Dinda— Inka zJistebnice, Ivoš Červený zPlzně, Miroslav Novák— Kazatel zT.O. Zlaté dno Dačice, Jaroslav Šlejmar— Kutloch zT.O. Vlčí skála, Josef Bláha— Řešetlák zT.O. Black Buffaloes (později zT.O. Hledači), Miroslav Seget –Seňor zT.O. Estacado, Vladimír Oborský— Wabimatto zR.K. Mawaden, Gerry, Pavel, Zrzka, Žeže, aJaroslav Kučera— Žistén. Samostatnou kapitolou jsou samizdatové zpěvníky trampských písní— ani tato trampská tvorba (kromě předválečných trampských písní) neměla na růžích ustláno. VPraze na přelomu 70. a80. let vycházely díky Karlu Jůzkovi— Longovi ze Spojených osad hvězd na fotodokumentu Písničky pardů (Liška, Jan Nedvěd zT.O. Toronto, Josef Bláha— Řešetlák zT.O. Black Buffaloes (později T.O. Hledači), Dvacátá míle, Hop- -Trop). Vsamizdatu vyšly vPraze Řešetlákovy písničky vOsadním zpěvníku T.O. Black Buffalos aH.O. (hudební osady) Cestáři avPlzni písně plzeňského trampského písničkáře Bohumila Röhricha— Bédi Šedifky pod názvem Písničky osady Komárů (1988). Na rozhraní „šedé zóny“ asamizdatového tisku se vletech 1978–1989 vydal Miroslav Štván— Bílý Pedro— profesionálně tištěné Trampské kalendáře silustracemi Jaroslava Kůta— Jerryho. Na rozhraní oficiálního asamizdatového tisku pak vyšla OPEN ACCESS PETR NáHLíK 243 na konci 80. let řada zpěvníků (obvykle pod hlavičkou ZO SSM či jiných organizací např.ČSOP, Svazarm atd.) skupin Hop-Trop, Brontosauři, Ozvěna, Karabina atd. Zde je nutné připomenout návrat ke klubovému vydávání na konci 80. let— nejvíce zpěvníků špičky folkové (Jaromír Nohavica, Karel Plíhal…) atrampské muziky (Mirko Ryvola— Miki, Pavel Lohonka— Žalman) vydal od roku 1984 Kafemlejnek Klub Jihlava, obvykle upříležitosti Folkových prázdnin vTelči. Na stejném principu— klubový sborník ktrampskému večeru pořádaném vBrně trampskou kapelou Ozvěna— se podařilo vletech 1985–1989 (kromě roku 1986) Víťovi Obůrkovi— Šupákovi aMilanu Plchovi— Belmondovi vydat sborníky vítězných prací literární soutěže Trapsavec. Sborníky zlet 1986 a1987 vyšly pouze formou samizdatu— stejně jako sborníky zlet 1979–1984. Sborník Trapsavce zroku 1982 vydal pod názvem Toulpsavec Houla, jako 3. číslo samizdatu Toulavec, sborník Trapsavce zroku 1983 vyšel jako zvláštní číslo samizdatu SEM-TAM asborník Trapsavce zroku 1984 vyšel jako samostatné číslo samizdatu TAM-TAM. Ač jsem nemohl na těch pár stran napsat vše, co je mi otrampském samizdatu známo, dostal jsem se obloukem zpátky ke klubovým zpěvníkům, sborníkům ačasopisům— tedy tam, kde v60. letech minulého století trampské samizdaty začínaly. Po 17. listopadu 1989 bylo potřeba ujít už jen pár krůčků na cestě od kvalitního trampského samizdatu ke svobodně vydávaným trampským časopisům, zpěvníkům, sborníkům, publikacím aknihám. OPEN ACCESS