Dvojí inspirace ruské identity na počátku 20. století

D ojí inspi ace uské iden i y na počá ku 20. s ole í Vladimí S a oň Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y P aze Každá kul u a pěs uje u či é po ědomí o om, že se odlišuje od kul u os a ních. S a é Řeky ascino al „Aigyp os“ a zejména kul u ní s ě Pe sie, s níž Řeko é úspěšně bo- jo ali a ěch o álkách si y ořili předs a u o sobě samých. V Aischýlo ě agédii Pe šané je loženo do pe ských ús k ajně nega i ní idění řecké k ajiny, k e ou řeč í účas níci d ama ických he A hénách spon ánně nímali jako s ou las : je o neče- kaně a ino aný pos up — y olá a obdi né a láskyplné ci y sk ze kon as ní líčení. Pozo uhodné šak je, že pe ský s ě není předs a en jako cizí, z ůdný a hanebný, ale jako s ě „jiný“, yznačující se odlišným nímáním sku ečnos í, k e é Řeko é nahlí- žejí po s ém. Podobně Taci o ě Ge mánii. Pohled na cizí kul u u je lomen ědomím, že její odlišnos není jedno li ých p oje ech, ale jejích základech, z nichž se ůz- no odé p oje y od ozují. Jinak řečeno. že disponuje odlišnými kul u ními mecha- nismy a odlišnou op ikou. Snad je om pří omen zakládající ys e opského myšlení, o iž ědomí „hloubky“, předs a a, že boha s í mnoho á ných o em empi ického s ě a ne zniklo naho- dile, ale yplý á ze společné k ea i ní ene gie (což se ělilo Pla óno u předs a u o „idejích“ jakož o ma ečných s uk u ách šeho, co nás obklopuje). „Hloubka“ ja- kož o emanace p incipu zakládajícího sou islos celku s ojí p o i olnému sou- seds í je ů, jejich nějšímu přiřazo ání, nepřed ída elné a ne egulo ané časo é následnos i. Předs a a hlubinné s uk u y oponuje p os o o é i časo é sek enci. Poznamenejme ješ ě, že iden i a je „p ojek em“, nikoli empi icky de ino anou eali ou: jedno li á ak a ji mohou přes ědči ě či méně přes ědči ě doloži , ale ne jednoznačně p okáza . * Z láš ního ýznamu nabyly předs a y o po aze kul u ní iden i y počá ečních s a- le ích no o ěku. Zpočá ku o ládala no o ěké myšlení předs a a uni e zálního o- zumu, a edy jediné p a dy a jí odpo ídající jediné ědy. Ta áž předs a a pano ala i ú ahách o po aze umělecké o by: zákony umění jsou s ejně nez a né jako zá- kony ma ema ické, co bylo jednou obje eno, zůs á á p o ždy pla nos i. Týkalo se o přede ším p incipů A is o elo y Poe iky a z láš ě jeho pozna ků o agédii. An onio Min u no ak á u Básnické umění (L’a e poe ica, 1564) p ohlásil: OPEN ACCESS 116 SVĚT LITERATURY 53 […] p a da je jedna, a co je p a da jednou, nu ně musí bý p a da ždy, každé době, ani ozdíly mezi ůznými obdobími nemohou nic změni na om, co je p a da; i když čas může pozměni m a y i ži o , p a da při om přece zůs ane áž […].1 Sko o o s o le později zas á al u éž myšlenku ješ ě F ançois ďAubignac pojednání Di adelní p axe (La p a ique du heâ e, 1657). Na námi ku, že d ama ici s a o ěku psali p o s ou dobu, za ímco dnes by se je ili směšní, opáčil: […] jako kdyby ozum s lé y s á nul. On šak nik e ak nes á ne, naopak idí- me, že k ok za k okem překoná á chybná mínění lidí neznalých a přes ědčil bezmála šechny, že di adelní příběh má bý omezen k á kým a přesně oh a- ničeným časo ým úsekem, zcela podle p a idel A is o elo ých.2 Pos upně se šak s ále ene gič ěji p osazo alo přes ědčení, že umělecká p axe musí následo a ži ou zkušenos současníků a že se zkušenos oby a elů no o ěké E opy od zkušenos i oby a elů an ického s ě a zásadně liší. Dan e ak á u O odném ja- zyce (De ulga i eloquen ia, 1303–1305) spojuje zájem o ho o o ý jazyk s neu uchající p oměnli os í ěcí lidských: […] zhledem k omu, že člo ěk je ži očich elmi nes álý a neobyčejně p oměn- li ý, nemůže bý ani jazyk alý a neměnný, naopak musí se měni důsled- ku mís ních a časo ých ozdílů, ak jako os a ní ěci lidské, například m a y a obyčeje. A podle mého není na mís ě áha , p oč jsme řekli „časo ých“, do- mní áme se dokonce, že bychom se oho měli d že : p ozkoumá áme-li o iž jiné naše ý o y, zjis íme, že se mnohem íce odlišujeme od našich dá ných spoluobčanů než od hodně zdálených současníků.3 Dů az na p oměnli os , ba nes álos člo ěka byl běžnou igu ou ehdejšího u ažo- ání. A jelikož agédie byla p o ilujícím žán em no o ěkých li e a u (až do z . o- man ické polemiky e F ancii y olané d ama y Vic o a Huga e d acá ých le ech 19. s ole í: po é mís o p o ilujícího žán u zaujal omán), počala se předs a a o s é- p á nos i no o ěkého ži o a a umění yh aňo a diskusi o jejích p incipech. S alo se ak e spo u ancouzských s oupenců agédie „přísné“ (či „p a idelné“, j. se- psané podle A is o elo ých p a idel) a agédie „ olné“. Zas ánce přísné agédie Jean de la Taille se p o i ži é zkušenos i oh azuje: […] mnohé agédie, komedie, ašky, mo ali y (k e é čas o pos ádají hla u i pa u a obsahují pouze zába ný lach, okořeněný šp ýmo nými kousky) a jiné ako é h y, sepiso ané p o i p a idlům sku ečného umění i zo ům, k e é nám zanechali dá ní au oři (Só oklés, Eu ípidés a Seneca), jsou a nemohou 1 Ci . Syphe 1971, s. 53. 2 D’Aubignac 1715, kn. 2, kap. 7, s. 106. 3 Dan e Alighie i 2004, s. 79. VLADImÍR SVATOň 117 nebý ý o y nekul i o anými, h ubými, nehodnými pozo nos i a u čenými k zába ě pouze sluhů a p os ého lidu, ozhodně šak ne lidí důs ojných.4 Naopak F ançois Ogie předmlu ě k agédii Jeana Schéland a Ty us a Sidón (1628) pokládá zře el k ozdílům kusu za nezby ný: Španělé se koří jinému d uhu k ásy, nežli je en, k e ého si ceníme e F ancii […] P očež se nemůžeme d že p a idel, jež zacho á ali s a o ěcí au oři, jako se slepec d ží s ého p ů odce. Naopak, je řeba p os udo a a o p a i- dla s ohledem na čas, mís o a lidi, k e ým byla u čena, doplni je a přeb a , abychom je přizpůsobili naší zkušenos i, což by sch álil i A is o elés. Neboť i en o iloso , k e ý se snažil us ano i ládu nej yššího ozumu a neb a po az mínění lidu, neopomněl upozo ni , že básníci mají b á ohled na po- řeby he ců, aby jim usnadnili p o edení olí, ale aké na omezenos a nálady di áků. Bezpochyby by souhlasil s přáním a míněním celého ná oda, a kdy- by měl s ano i zákony p o h y, k e é mají bý před áděny ak ne pěli ému a ke změnám náchylnému ná odu, jako jsme my, yhnul by se omu, aby nás una o al příliš dlouhými zp á ami poslů a nekonečnými sbo o ými pa iemi o půld uhé s o ce e šů.5 Po ědomí o ůznos i an ického a no o ěkého umění bylo nejp e spojo áno s li em pří odního p os ředí a klima u se e ních oblas ech E opy (abbé du Bos, Winckel- mann, k e ý ho oří o „ zduchu“6), podní ilo šak i dějinně iloso icky poja é ú ahy o ozdílné iden i ě an ického a no o ěkého ži o a, k e é zejména německém klasic- kém idealismu pře os ly ucelenou koncepci spočí ající na p o ikladu mezi s ě em an iky (u Hegela „s ě em epickým“) a s ě em „mode ním“ („p ozaickým“). V pohledu na dějiny slo esnos i byl en o p o iklad yjádřen u F ied icha Schille a pojmech „poezie nai ní“ (pře ážně an ické) a „sen imen ální“ ( e lexí ní, mode ní), u Hegela a Schellinga e s o nání „eposu“ jakož o ý azu an ického ži o a a „ ománu“ coby ús ředního žán u no o ěku, nebo e s o nání agédie následující an ické zo y (čili agédie „p a idelné“) a no odobé agédie „ olné“ (Shakespea o y), případně agé- die a „ uchloh y“ (u Wal e a Benjamina). Ve s á ním uspořádání směřo al mode ní ži o k cen alizo anému s á u, jejž sp a o ala p o esionální by ok acie a němž ládla eglemen ace, neosobní p á ní řád, kalkulace, manipulace se zákony a zá- jemná lhos ejnos jedinců. Mode ni a znamenala „z á u společného p os o u“, spo- lečně yzná aných hodno . Slo esnos začala b zy g a i o a kolem ob azu (či mý u) „měs a“ jako s řediska klamu, předs í ání, kulis, pře leků, exis enční nejis o y (po- s a a „bank o áře“) a ma ného shonu (mo i y času, uplý ání šeho do nená a na). * 4 Z předmlu y k agédii Zuři ý Saul; Kozlo a (ed.) 1980, s. 251 ( knize je pa alelně iš ěn o iginální ex a uský překlad). 5 Tam éž, s. 261, 262–263. — Pod obněji jsem se ou o o ázkou zabý al e s ém článku (S a- oň 2009, s. 131–140). 6 S o . Kopal 1949, s. 235 a 244; Winckelmann 1986, s. 116–117. 118 SVĚT LITERATURY 53 Vědomí iden i y získalo edy sys émo ou podobu ú ahách nad p oblema ickým á- zem no o ěkého (mode ního) ži o a, jis ý odpo k mode ni ě byl s cí ěním iden i y ždycky spja . Za p o i áhu mode ni y byly p o o pokládány in imní z ahy a y- sněný ži o , oz íjející se souladu s pří odním p os ředím: poezie i omány epoše sen imen alismu posky ují o om dos i příkladů. Nej ý aznějším poli ickým ýsled- kem oho o názo u byla řada z . ná odních ob ození, ýznamného enoménu ne- jen u slo anských ná odů ( ý azný byl en o p oces německých zemích a I álii). Smyslem ob ozeneckého úsilí nebylo pouze us a ení samos a ného s á u (jak se še- obecně soudí), ale nas olení společens í, k e é by překonalo emné s ánky mode - ni y a bylo ni řně sceleno yznáním společných hodno . * Rusko pociťo alo ouhu po iden i ě spja ou s odpo em k mode nímu s ě u elmi os- ře. In elek uální menšina sledo ala od počá ku 19. s ole í in enzí ně e opský in- elek uální ži o , ale zá o eň poukazo ala na jeho ni řní ozpo uplnos a „neuce- lenos “. V eo e ické o ině byl odmí án acionalismus, o ině e ické byl za žen indi idualismus. Oba p incipy jsou ni řně spja y a předs a ují s ěžejní zásady e - opského no o ěku. Racionalismus předpokládal, že s ě je spolehli ě a účinně kon- s uo án lidskou myslí yba enou ap io ními ka ego iemi sloužícími e idenci a ří- dění smyslo ých danos í. Indi idualismus nep oklamo al libo ůli jedince, jak by se mohlo zdá , nýb ž schopnos o ládnou zákony, k e ými se řídí a o s a ba yzic- kého i mo álního esmí u: inspi o án byl lidskou ouhou „pozna še“ (Goe hů mý- us o Faus o i) a na základě poznání pak čini au onomní ozhodnu í. Ruš í mysli elé ú ahách o iden i ě jejich země soudili, že acionalismus může yk esli jen mechanický ob az esmí u, k e ý ne yzý á člo ěka k ů čím sku kům, jež by ucho á aly nebo oz íjely jeho ni řní řád. I an Ki eje skij (1806–1856), snad nejhlubší uský mysli el p ní polo iny 19. s ole í, poznamenal: […] logické myšlení z o ožňuje čin se slo em, ži o s o mulí, a p o o neucho- puje s ůj předmě celis ě, eliminuje jeho působení na duši. Pokud žijeme po- dle ako ého ozumu, žijeme plánu domu, ale nikoli domě samém, a když jsme nač li plán, myslíme, že jsme pos a ili dům. Když pak dojde ke sku ečné s a bě, je nám za ěžko uchopi kámen mís o užky.7 Racionalis ický indi idualismus ládnoucí západní E opě pak zakládá podle Ki e- je ského lidské z ahy pouze na „síle“ nebo na „dohodě“ (soglašenije, uslo ije, čas - noje azumenije), čili (můžeme doda ) na Rousseauo ě „společenské smlou ě“. Podle něho je o jedno a o éž, neboť obou případech se z ahy mezi au onomními jedinci o malizují podle nějšího ná laku (ať už síly či p a idel), lidé se zájemně odcizují a každý s řeží pouze s ůj ná ok. Ži o zde není „p olnu žádným společným a silným přes ědčením“, p o o i ozpo mezi h omadícími se pozna ky a absencí jejich smys- luplného začlenění do ži o a působí „ oz pčení a bezú ěšnou pus o u“, pos ihující 7 Ki eje skij 1979, s. 362. VLADImÍR SVATOň 119 člo ěka západní E opy8 (Ki eje skij byl současníkem pozdních oman iků, Baude- lai a například). Al e na i ou k indi idualis ickému acionalismu bylo, jak soudil jiný mysli el p - ých dese ile í 19. s ole í Alexej Chomjako (1804–1860), „ži é poznání“ (ži oje zna- nije, ži oznanije), „celis ý ozum“ ( secelyj azum), „plné ědomí“ (polnoje sozna- nije), němž není pozna ek oddělen od ži o ních ak i i , edy od smyslu, k e ým pozná aná sku ečnos zasahuje lidské cho ání.9 Indi iduálnímu pohledu je ako é o poznání odepřeno, ducho ní p o il člo ěka je u ářen adicí, nebo jak o Chomjako naz al, „pospolným ědomím“, p o něž z olil p oslulý e mín — „sobo nosť“. Nedů ě a k au onomnímu ak u jedinečného ědomí zůs ala alým pos ulá em uského myšlení: smysl lidského konání nemůže bý p ojek em jedince, je ak em „sdílení“. V á il se k němu zejména ý azný a iloso icky zdělaný předs a i el us- kého symbolismu Vjačesla I ano .10 Dodejme, že k éže ú aze dospěl po s o le ech Edmund Husse l přednášce o k izi e opských ěd a Jan Pa očka e s udii Při ozený s ě jako iloso ický p oblém: lidé pí ozpo em mezi „p oží aným s ě em“ a s ě em ědy. V e mínu „sobo nosť“ je již naznačen pojem „konk é ního his o ického ap i- o i, jež obepíná eške é jsoucno jeho his o ické zniklos i a znikání…“11 (Mohli bychom aké uží pojem „kul u ního pa adigma u“.) Ruš í mysli elé ak nas olili ( ře- bas poněkud opo ně) iniciačních o mulacích uské iden i y éma a ak uální e i- loso ii 20. s ole í. Dodejme, že ono „his o ické ap io i“ nebo „kul u ní pa adigma“ znamená o éž co „ adice“ poje í he meneu iků, edy ná odnou ýz u k jednání, ale může aké získa podobu ( k izo ých si uacích dějin) da o é men ali y, již iloso O ega y Gasse naz al „ zpou ou da ů“. * Ideje uských oman iků zno u ožily, jak bylo naznačeno, uském symbolismu. Bás- ník a iloso Vjačesla I ano (1866–1949), pok ačo al ěch o myšlenkách, přičemž se ob acel k E opě i k Rusku bez ozdílu. V ozsáhlé ú aze „O uské ideji“ (O u- sskoj ideje, 1909) ho ořil o adičním p oblému uské iden i y — z ahu „in eligence“ a „lidu“ (jinak řečeno: o z ahu „abs ak ního poznání“ k „p oží anému s ě u“, k ži- o nímu smyslu), jako o p oblému šeobecně e opském. P incipy e opského ži o a dospěly podle I ano o a názo u do s adia k ize, k ize se aké s ala ús ředním námě em jeho myšlení. S ědčí o om už náz y jeho ú ah: „K ize indi idualismu“ (K izis indi idualizma), „Před uchy a předz ěs i“ (P edču - s ija i p ed es ija), „O k izi di adla“ (O k izise ea a). Výchozí p oblém uského symbolismu je k ize indi idualismu. Za ímco češ í spiso a elé na přelomu 19. a 20. s ole í p oklamo ali s ép á nos osobnos i 8 Tam éž, s. 250–251. 9 S o . Zeňko skij 1991, s . 1/1, s. 205. 10 Překlada el s a í Vjačesla a I ano a do češ iny Alan Če nohous překládá e mín „sobo - nos “ ý azem „sbo o os “. To o řešení ucho á á z ah k uskému znění, češ ině šak činí nejasným jeho smysl. S o . I ano 2010, např. s. 168. Ci ace z I ano o ých s a í u á- dím e las ním překladu. Dá ám přednos ek i alen ům jako „pospoli os “, „pospolnos “. 11 Husse l 1996, s. 403. 120 SVĚT LITERATURY 53 (např. F. X. Šalda Bojích o zí řek), Vjačesla I ano zahlédl její p oblema ičnos a blížící se ans o maci. Vý oj au onomie dokládá na p oslulých li e á ních h di- nech: Ce an esů don Quijo e z ělesňuje m a ní řád celis é epochy, a šak epoše odlišné se olky ne olky s al indi idualis ou, p o ože nepřijal s ou dobu, ěc do- sud neslýchaná: I ano jej naz al „P omé heem smu né pos a y“. Shakespea ů Hamle chápe po innos i, jež mu ukládá s a obylý řád ěcí, poms u za aždu o ce a zhanobení ma ky, dokoce sám ak sp a edli é poms y je schopen ykona , a šak nechce jej přijmou , p o ože mu byl „uložen“ a že jej spon ánně nez olil. Macbe h chce ukoji s ou c ižádos , ale pí ýči kami s ědomí, není s o s ou las ní ouhu či au onomní s é oli přijmou . Lea je apo eózou nezřízené h dos i a nenapadne jej, že by někdo mohl zneuží jeho š ěd os i a při és ho na mizinu: s ou sebeniči- ou důslednos í je náznakem Nie zscho a Za a hus y.12 Ti anismus indi idualis- ických počá ků šak podle I ano a pos upně o ládl ži o ní s yl E opy a u onul e šednos i, někdejší silné a jednos anné cíle byly ys řídány lo em slas ných okamžiků, „naše já se p oměnilo či é znikání, edy neby í“ (I ano připomněl é o sou islos i Baudelai a),13 „pohasla ášeň k náhodě, ke hře kons elací, k dob- od užnos i an und ü sich, k událos i jakož o kon ingenci — die Lus zu abuli- e en předs a ě i e sku ečnos i“.14 Jedinečnos silných osobnos í se s ala pouhou psychologickou ozdílnos í (mohli bychom I ano a doplni poukazem na h diny Flaube o ých ománů). Indi idualismus Goe ho a Faus a a ži o ní pe ipe ie jeho Viléma Meis e a, d ou emblema ických h dinů no o ěku, skončily ob a em k p ak- ickým činnos em: „Indi idualismus současné, bezděčné a ne ědomé me amo - óze přijímá ysy pospolnos i: příznak oho, že labo a oři ži o a zniká jakási syn éza p incipu jedinečnos i a p incipu pospolnos i.“15 Řešení é o p oblema ické syn ézy či spíše p ocesu, e k e ém by jedinečnos měla podle očeká ání splynou s pospolnos í, šak není uském p os ředí p os ě „dána“, není eali ě nespo ně pří omna: om je jeho pods a ná ino ace adičního uského mesianismu. I ano ji p omí l do p og amu „mys ického ana chismu“.16 Jeho před- s a a o om o mys ickém ana chismu spočí á maximální s ép á nos í či au ok acii („s é ládě“, „s ojenačalii“) osobnos i, au onomii jejích hodno a oleb, o šem osob- nos i nikoli empi ickém smyslu, nýb ž osobnos i in eligibilní, jejímž ědomím p oudí nadosobní síly (božs í, kosmos). Mys ik je: nás ojem eligiózní o by jako p o ok, ale z azuje sama sebe, pokud se skloní před au o i ou ze ně dané, ale nikoli ni e ně naby é p a dy. A šak i ak o naby á p a da se s ane z adou s obody, není-li nesena jejím alým p oží- áním a jakoby neu uchajícím a bezp os ředním nazí áním, j. z ácí-li onu dynamickou a plynulou po ahu ěčné, e s é okamži os i ozmani ě se opa- kující událos i, jež nedo olí, aby se mys iko a duše s ala uza řeným a jednou p o ždy dos a ěným ch ámem. P oměňuje mys iko u duši ko áb, plo oucí 12 S o . I ano 2007, s. 82n. 13 Tam éž, s. 87. 14 Tam éž, s. 88. 15 Tam éž, s. 89. 16 Tam éž, s. 98n. VLADImÍR SVATOň 121 pod h ězdným nebem, na němž ycházejí a opě zapadají h ězdy — s ále y- éž, ale e s ále no ých kons elacích, známé, a přece jiné, i h ězdy další, ješ ě nepoznané, ba další, dosud nespa řené.17 Jde edy o schopnos neus álé o e řenos i, nepře ušo aného souznění s podně y, jež přicházejí z hlubších s e sku ečnos i, sk y ých pod po chem p ak ického ži o a. Spojení ni e nos i (au ok acie, „s é lády“) s kosmickou ene gií pa řilo ke společným opoi é o doby, mělo bý ži o ním p incipem osobnos i, jejíž z ození očeká al sám I ano : osobnos se e s ých cholných okamžicích neměla podřizo a s a ickým no mám cho ání, ale splý a s esmí nými impulsy a ene giemi. (Tlumočníkem a- ko ého ědomí byl podle I ano a chó an ické agédie.) „Pospolnos “ (sobo nosť) se ak podobá ex a ickému chó u my ických menád: Vnější o mou pospolného spojení, p o mys ický ana chismus jedině přija- elnou, ale ím íce y ouženou, byly by pospolné s azky, zniklé mys ickou y olenos í podle zákona sou odos i, když jejich členo é y uší na zájem ono nejzazší „Dobře ak“ a „S aniž se“, zasu é jejich nejzazším mlčení.18 Jsou o samozřejmě slo a au o a ascino aného dionýským p incipem F ied icha Nie- zscheho a eo iemi Richa da Wagne a. I ano působnos oho o „chó o ého p incipu“ pos upně ozšiřo al, ú aze o k izi di adla něm spa řil obecnou endenci ehdej- šího d ama u: di adlo se mělo s á mys é iem, pospolným s á ečním ak em „sjedno- cené lidské mnohos i“, k e ý má „pře oři nespořádaný da sh omážděný na předs a- ení jednomyslné a sjednocujícím nadšením p olnu é společens í, jediné ducho ní ělo o mnoha ářích“.19 Ži o sám se ak měl sk ze di adlo u áře jako umělecké dílo. Wagne o u ideu „Gesam kuns we ku“ nelze udíž pokláda za ýlučně umělecký expe- imen , ale za p og am ži o a koncipo aného jako es e ický ý o , na k e ém se podílí řada ak i i , jež byly no o ěkém uměleckém p o ozu zájemně izolo ány. (Doplňme, že Bach ino a eo ie ka ne alizace má „Gesam kuns we ku“ s ůj pů od.) Ideál ži o a jako uměleckého díla je ideálem u opickým a jakož o u opie agic- kým, neboť e okuje ozpo mezi m a ním či mysli elským p ojek em, šepla nou a- cionali ou, a mnoho á nou chao ičnos í ži o a, ponořeného do empi ických zájmů a poci ů. T agédie byla aké ysněným žán em, k e ý měl podle názo u symbolis ů nah adi ládu ománu, a o s ým „chó o ým p incipem“, demons ací še ládnou- cího nadosobního p incipu, k e ý se přeh ne přes ná oky jedince na jeho indi idu- ální š ěs í, což učinil s ým ús ředním námě em omán. D acá é s ole í naplnilo en o ideál p o jeho hlasa ele nečekaným způsobem. * Bezpochyby po p ních zkušenos ech neklidného 20. s ole í byla o mulo ána no á koncepce uské iden i y. S alo se ak e d acá ých le ech P aze, jejími au o y byli 17 Tam éž, s. 99. 18 Tam éž, s. 101. 19 I ano 1991, s. 80. 122 SVĚT LITERATURY 53 Pe Sa ickij a kníže Nikolaj T ubeckoj, ucelené his o ické koncepce y ořil Geo gij Ve nadskij.20 Rusko se nemá sous řeďo a na řešení ozpo ů e opské ci ilizace, ne- boť předs a uje podle nich speci ický „eu oasijský“ ci ilizační yp, založený na souži í ( řebas kon lik ním) indoe opských i asijských ná odů. Základem Eu asie je „ elká s ep“, p os o komunikace a mig ace e nik, oh aničený ho ami a und ou (jeho ole se podobala komunikačnímu ýznamu S ředozemního moře a později A lan ického oceánu). Na jeho ok ajích znikaly elké říše (Džingischáno a, Tame láno a), k e é se pokoušely s epní e nika sjedno i a ci ilizo a : u o oli plnila i uská říše, jejíž po- slání není dokončeno a němž pok ačo al i ežim so ě ský, upe ňující ekonomickou a komunikační jedno u p os o u. Asijská e nika neznamenala p o Rusko nebezpečí, ale přínos, byla nosi elem speci ických hodno , p oje ujících se mj. úc ě k cen ali- zující a ůdco ské moci. Dějinný y mus s epního p os o u oří podle Geo gije Ve - nadského s řídání a s ře ání p incipu „lesa“ a „s epi“: „les“ je p incipem medi a i - ním, poko ným a s abilizujícím, „s ep“ je symbolem ěčného neklidu, boje a ášně. (Je o ýž p incip jako dynamická poloha I ano o a „mys ického ana chismu“.) Jed- ním z ýznamných ýsledků eu azijs í byla jazyko ědná s udie Romana Jakobsona K cha ak e is ice eu asijského jazyko ého s azku, níž ozlišil pojmy „jazyko é odiny“, jež znikla na základě společného (dá ného) pů odu, a „jazyko ého s azku“, jehož podoba se u áří souži ím ( řeba i bojem) e nik yba ených jazyky s ůznou ling is- ickou s uk u ou, a šak obý ajících společný kul u ní a his o ický p os o .21 Žádná z plodných idejí není omezena pouze na její dekla a i ní yhlášení, ale p o- niká — řeba jen pod ědomě a bezděčně — dalšími kul u ními p oje y. Týká se o i eu azijs í. T adiční zájem uských spiso a elů o Ka kaz a ka kazská e nika nebo o malebný ži o kočo ných plemen na jihu Ruska nebyl p os ě zálibou exo ickém kolo i u, ale p oz azo al snahu pochopi al e na i ní ži o ní p incipy (zejména u Puškina poémě Cikáni a p ózách L a Tols ého). Je šak možno hypo e icky u a- žo a i o sk y ém působení eu asijské ize. Manžel Ma iny C e aje é Se gej E on pa řil k čelným eu azijcům: ačkoli písemných dokumen ech, jež C e aje á zane- chala, není s opy po jejím zájmu o eu azijské myšlenky, nenaznačuje nám přece y- pja á ášni os její agédii Faid a zdálené echo oné „s epi“? Její in e p e ace mý u o Théseo i, na jehož osno ě agédii Faid a koncipo ala, přek ačuje meze dionýské ex áze u F ied icha Nie zscheho a Vjačesla a I ano a, inspi á o ů dionýského ní- mání an iky: ášeň není p o její pos a y ybočením z no málního s a u lidské exi- s ence, ale jediným možným způsobem, jak ží , by os ným osudem čl ěka. Ve s ých s a ích o Puškino i se přede ším yznala ze s ého obdi u k pos a ě Pugačo a (Ka- pi áno a dce ka). Rebel Pugačo , na ozený jiho uských s epích, chce p oží naplno jedinou silnou epizodu s ého ži o a, boj „s epního člo ěka“ s elmocenskou admi- nis a i ou: není p o o s o přijmou poklidné ege o ání p ozaických zákou ích. Silně byl zasažen asijskou izí And ej Pla ono . Nejen p óze Džan, ale k á ké p óze Písečná uči elka (Pesčanaja uči el’nica): esnická uči elka se oci la e sp ašo é oblas i na jihu Ruska, k e ou osidlují no ě příchozí uš í zemědělci. K ajinu sužují pí- sečné bouře, uči elka se pokouší ysadi les, aby jejich účinek zmí nila (odkaz na Če- 20 S o . monog a ii Emila Vo áčka (Vo áček 2004). S o . éž důleži ou p áci Wojciecha Za- jączkowského (Zajączkowsk 2011). 21 Jakobson 1931. VLADImÍR SVATOň 123 cho o a As o a ze S ýčka Váni!), a šak po několika le ech při áhne ze s epi kočo ný ná od a jeho s áda sazenice spasou. Zou alá uči elka žaluje ůdci kočo níků, a en jí odpo ídá: T á y je málo, lidí a doby ka mnoho, s ím nic nepořídí e, slečinko. Jes liže bude na esnici íce lidí než nás kočo níků, zaženou nás do s epi na sm , a o bude s ejně nesp a edli é jako eď. My nejsme zlí, ani y nejs e zlí, ale je málo á y. Někdo umí á a p oklíná. […] S ep je naše, slečinko. P oč sem přišli Ruso é? Kdo má hlad a jí á u s é země, není zločinec.22 Eu azijs í nenabízí edy ú ěšnou pe spek i u ha monie, e k e ou ješ ě dou á „mys- ický ana chismus“, ale neu uchající álku, jak ji sku ečně přineslo 20. s ole í. * Není možno dokáza empi ickými ědeckými pos upy, zda uským dějinám odpo ídá íce mesianis ická koncepce, inspi o aná ouhou po překonání ozpo ů a p oblémů e opské ci ilizace, nebo eu asijská koncepce, pohlížející na lids o jako na ěčně neklidnou a zápasící masu. Je možno pouze ylíči íce či méně plas icky ob az dě- jinných pohybů e s ě le é či oné pe spek i y. Snad je s ále řeba mí na pamě i Kan- o o ozlišení analy ického a klasi ikujícího ozumu (Ve s and) od ozumu kladou- cího pos ulá y či koncepce (Ve nun ). Obě polohy lidské mysli mohou spolup aco a , ale nelze je slouči . Ten o článek znikl ámci g an u GAČR č. 14–01821S „Pokus o enesanci Západu. Li e á ní a du- cho ní ýchodiska na přelomu 19. a 20. s ole í.“ 22 Pla ono 1983, s. 59. LITERATURA Dan e Alighie i. De ulga i eloquen ia. O odném jazyce. Přel. Richa d Psík. P aha : OIKOYMENH, 2004. DʼAubignac, F ançois. La p a ique du heâ e pa l’abbé d’Aubignac. Ams e dam : Chez Jean F ede ic Be na d, 1715. Husse l, Edmund. K ize e opských ěd a anscenden ální enomenologie. Přel. Hana Kubo á, Pe Kuba. P aha : Academia, 1996. I ano , Vjačesla I ano ič. Po z ezdam: Bo ozdy i meži. Ed. V. V. Sapo . Mosk a : As el‘, 2007. I ano , Vjačesla I ano ič. P edču s ija i p ed es ija. Ed. S. V. S acho skij. Mosk a : Gosuda s ennyj ins i u ea aľnogo iskuss a, 1991. I ano , Vjačesla . Subjek a kosmos. Olomouc : Re ugium Veleh ad — Roma s. . o., 2010. Jakobson, Roman O. K cha ak e is ike je azijskogo jazyko ogo sojuza. Be lin, 1931. Ki eje skij, I an Vasil‘je ič. K i ika i es e ika. Ed. Ju. V. Mann. Mosk a : Iskuss o, 1979. Kopal, Jose . Dějiny ancouzské li e a u y. P aha : Melan ich, 1949. Kozlo a, N. P. (ed.). Li e a u nyje mani es y zapadnoje opejskich klassicis o . Mosk a : Izda eľs o Mosko skogo Uni e si e a, 1980.