Zvukomalebná pojmenování ptáků v angličtině

Zvukomalebná pojmenování ptáků vangličtině Petr kos (České Budějovice) ONOMATOPOEIC BIRD NAMES IN ENGLISH The paper aims to analyze onomatopoeia in bird names in English. Three basic types of onomatopoeic bird names are distinguished: pure onomatopoeia, in which the names reflect the birds’ vocalizations without any other subsequent morphological changes; onomatopoeia with added meaning, in which the names sound as if the birds were saying human utterances, and morphologically motivated onomatopoeia, in which the onomatopoeic bases take part in other word-formation processes, namely compounding and suffixation. The phonological analysis of purely onomatopoeic names searches for tendencies in their syllabic structure and in the make-up of the onset of the first syllable. The last section deals with arbitrariness in onomatopoeic names. KEYWORDS bird nomenclature, onomatopoeia, phonetic motivation, phonological analysis KLÍČOVÁ SLOVA ptačí názvosloví, zvukomalba, fonetická motivace, fonologická analýza 1. ÚVOD Fonetická motivace, vedle morfologické asémantické, je podle Ullmanna (1957) jednou ze tří motivací pro vznik nových lexikálních jednotek. Tato motivace je obzvláště relevantní vptačím názvosloví, neboť jak každý ornitolog může potvrdit, ptáky je často možno dříve slyšet než vidět. Není proto divu, že ze všech synchronně analyzovatelných pojmenování ptáků vangličtině, standardních imístních, jich 40 % bylo inspirováno ptačí vokalizací; pojmenování obsahující zvukomalbu, neboli ta, která považujeme za foneticky motivovaná, pak tvoří 27 % celku (Kos, 2011). Cílem práce je tato zvukomalebná pojmenování analyzovat, nastínit převládající tendence atyto tendence uvést do kontextu sdalšími jazyky, především francouzštinou aruštinou. Zdrojem pro výběr ptačích pojmenování je publikace W. B. Lockwooda The Oxford Dictionary of British Bird Names (1993), která vedle standardních jmen popisuje ijména místní. Etymologie zvukomalebných pojmenování byla konzultována sOED ado vzorku pro analýzu se dostala pouze pojmenování, ukterých se oba zdroje shodly na zvukomalebném původu. Do vzorku se pak nedostala pojmenování, ukterých bylo zetymologie zřejmé, že původní zvukomalba již prošla dalším fonologickým vývojem, atudíž se nejedná očistou zvukomalbu. Vzorek pro naši analýzu tak tvoří celkem 95 zvukomalebných pojmenování. Pro lepší názornost jednotlivých typů pojmenování doplňuji práci příklady českých zvukomalebných jmen. Zdroji pro tato pojmenování jsou výhradně Klůz (1977) aMachek (2010). ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1, S. 74–81 issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova v praze PETR kOS 75 2. GRADIENT VOTISKU PTAČÍ VOKALIZACE VNÁZVOSLOVÍ Do jaké míry odpovídá pojmenování motivované ptačím hlasem ptačí vokalizaci, můžeme vyjádřit na stupnici od nejvěrnějšího po nejabstraktnější. Nejvěrnějším vyjádřením hlasu ptáka je čistá zvukomalba. Jsou to zvukomalebná pojmenování, která imitují ptačí vokalizaci bez dalších dodatečných morfologických procesů (především kompozice asufixace), které by výsledné jméno zkreslily. Příklady takových pojmenování jsou Chiffchaff (budníček menší), Peewit (čejka chocholatá— místně) aShrike (ťuhýk obecný). Ač nejvěrnější svému předobrazu, jsou to stále pojmenování do značné míry arbitrární (viz kapitola 4). Včeštině do této kategorie například patří dlask nebo místní pojmenování pro čížka lesního, číž. Za oponěkud méně přesnou reprodukci ptačího hlasu by se dala považovat čistá zvukomalba s„dodaným významem“ pomocí lidové etymologie. Jsou to pojmenování, která reprodukují domnělé proslovy ptáků lidskou řečí. Klasickým takovým příkladem, kdy jako bychom vptačí vokalizaci slyšeli lidský hlas, je včeštině křepelčí volání „pět peněz“. Vangličtině se tyto ptačí „promluvy“ dostávají ido lidového názvosloví, jako např. ve jménech Killdeer (zabít + zvěř, kulík rezavoocasý), Wet-me-lip (vlhčit-mi-ret, křepelka polní— místně) či High Hoe (vysoká motyka, žluna zelená). Na pomyslné třetí příčce korespondence mezi hlasem apojmenováním je morfologicky motivovaná zvukomalba. Jsou to jména, jejichž základ je zvukomalebné povahy, ale celkový zvuk těchto pojmenování je „naředěn“ dalším přidaným morfémem, ato buď kompozicí Corncrake (chřástal polní), Jack Bird (drozd kvíčala— místně), nebo sufixací Crocker (berneška tmavá— místně nebo racek chechtavý— místně), Pinnock (pěvuška modrá— místně). Včeštině tomuto typu odpovídají např. čečetka nebo sýkora. Ostupeň níže jsou deverbální deriváty, unichž slovesná složka vyjadřuje ptačí vokalizaci, ale je již plně lexikalizovaná. Jsou to jména jako Boomer (houkat + -er, bukač velký— místně) nebo Screecher (pištět + -er, rorýs obecný— místně); boom iscreech jsou lexikalizovaná slovesa vyjadřující různé typy ptačí vokalizace. Stále zvukově vyjadřují ptačí hlas, ale díky lexikalizaci jsou již původnímu vzoru vzdálenější než čistě zvukomalebná pojmenování. Včeštině by do této kategorie mohlo patřit místní pojmenování pro dlaska tlustozobého syčavec. Dalším typem korelace mezi hlasem ptáka ajeho pojmenováním jsou deriváty ze sloves vyjadřující zvuk metaforicky. Příklady tohoto typu jsou Barker (štěkat + -er, břehouš černoocasý— místně) aNicker (řehtat + -er, žluna zelená— místně). Jsou to stále slovesa zvukomalebného původu, ale na vyšším stupni abstrakce než výše zmíněná kategorie, neboť štěkání ařehtání není pro ptáky typické. Včeštině bychom pro tento typ mohli uvést místní pojmenování pro zvonohlíka zahradního vrzálek. Posledním typem, ukterého je vztah mezi ptačí vokalizací ajeho pojmenováním asi nejvzdálenější, jsou metaforické odkazy na zdroj zvuku, jako jsou vangličtině například Catbird (kočka + pták, drozdec černohlavý) aCricket Bird (cvrček + pták, cvrčilka zelená). Samotný zvuk se již vtěchto jménech neodráží, je tam pouze zpro- 76 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1 středkovaně skrz mentální obraz, který tato metafora vytváří. Příkladem zčeštiny by mohl být místní název pro sýčka obecného umíráček. Jelikož se tato práce zaměřuje pouze na fonetickou motivaci při vzniku ptačích pojmenování, zvukomalbu, vdalších kapitolách se již budu zabývat pouze jmény prvních třech výše zmíněných typů. Jména zbylých typů, jako jsou Boomer, Barker aCatbird, jsou plně morfologicky či sémanticky analyzovatelná atudíž nespadají do fonetické motivace. 3. TYPY FONETICKY MOTIVOVANÝCH POJMENOVÁNÍ 3.1 ČISTá ZVUkOMALBA Foneticky motivovaná pojmenování tvořená čistě snahou vyjádřit ptačí hlas pomocí fonologického systému jazyka bez další morfologických nebo sémantických vlivů jsou vnašem vzorku jmen nejpočetnější— 65. Jsou to následující pojmenování: Billy Whit, Billy Wix, Chack, Chait, Chauk, Check, Chiffchaff, Chink, Chough, Chuck, Churre, Clee, Coot, Crake, Crick, Curre, Cute, Darcall, Darr, Drake, Frank, Gadwall, Gnat, Hacket, Kipp, Kittiwake, Knat, Knot, Naak, Peeweep, Peeweet, Peewheet, Peewit, Pettichaps, Pewit, Pickatee, Pink, Pipit, Purre, Ralph, Scoot, Scout, Screw, Shrike, Shrite, Skiff, Smatch, Smee, Smew, Smitch, Spink, Starn, Teeweet, Tern, Tewfit, Tink, Towhee, Tuke, Tullet, Twink, Twite, Utick, Whew, Will, Wind Vnásledujících dvou podkapitolách provádím fonologický rozbor čistě zvukomalebných pojmenování— analyzuji jejich slabičné struktury aúvodní konsonantickou skupinu— asnažím se podchytit převládající tendence. 3.1.1 SLABIČNá STRUkTURA Učistě zvukomalebných pojmenování rozlišuji sedm typů slabičné struktury. Rozdělení do typů spříklady ačetností je uvedeno vtabulce níže, kde Kvyjadřuje konsonant či konsonantickou skupinu, Vvokál atečka slabičný řez. tabulka 1: Slabičná struktura včisté zvukomalbě slabičná struktura příklady četnost KV Darr, Smee 10 KVK Tink, Chauk 35 KV. KV Towhee 1 KV. KVK Peeweep, Tullet 12 KVK . KVK Chiffchaff, Gadwall 2 KV. KV. KV Pickatee 1 KV. KV. KVK Kittiwake, Pettichaps 4 Celkem 65 PETR kOS 77 Ztabulky vyplývá, že ztěchto sedmi typů jsou dva jednoslabičné, tři dvouslabičné adva trojslabičné. Jednoslabičná zvukomalebná pojmenování jsou zdaleka nejčetnější, dohromady jich je 45, tj. 70 %. Domnívám se, že tato tendence kmonosylabičnosti není odrazem jakési monosylabičnosti ptačích vokalizací (většina ptačích vokalizací má repetitivní povahu), nýbrž obecné tendence angličtiny tvořit jednoslabičná pojmenování. Zjednotlivých typů je s55 % nejběžnější typ KVK. Tento fakt je vsouladu stvrzením, které uvádí Meredig (1997) ve své analýze ptačích pojmenování vruštině, ato, že tento typ slabičné struktury je pravděpodobně obecně nejvíce rozšířen apotvrzuje to na příkladu ruských zvukomalebných jmen. 3.1.2. ÚVODNÍ kONSONANTICká SkUPINA Rozbor jednotlivých hlásek by zřejmě velmi přínosný nebyl, atak se soustředím pouze na praeturu prvních slabik. Konsonantickou skupinu vpraetuře dále dělím, v souladu sRoachem (2000), na pre-iniciální souhlásku, iniciální souhlásku apost- -iniciální souhlásku. Četnost jednotlivých souhlásek vpraetuře je vyjádřena vnásledující tabulce. Ztabulky vyplývá, že viniciální pozici jsou nejčetnější čtyři fonémy /k/, /p/, /t/ a/ʧ/. Společně tvoří 64 % všech fonémů viniciální pozici. Tento významný podíl neznělých exploziv se zdá být univerzální. Ve fonologickém rozboru iniciálních souhlásek ve francouzských zvukomalebných jménech Callebaut (1985) uvádí, že největší podíl mají neznělé explozivy /p/, /t/ a/k/ následované frikativou /∫/. Rozdíl mezi anglickým /ʧ/ afrancouzským /∫/ je systémové tabulka 2: Konsonantická skupinu vpraetuře čistě zvukomalebných pojmenování Pre-iniciální Iniciální Post-iniciální s 10 k 12 r 7 p 11 j 3 t 10 w 3 ʧ9 l 1 m 4 n 4 d 3 b 2 h 2 ʃ2 w 2 f 1 g 1 j 1 r 1 78 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1 povahy adá se doložit na rozdílné výslovnosti anglického chocolate /ʧ/ afrancouzského chocolaté /∫/. Tsur (2003) nabízí vysvětlení pro vysoký výskyt neznělých exploziv vpraetuře zvukomalebných pojmenování. Ve svém článku porovnává vokalizaci kukačky obecné sfonologickou stavbou jejího pojmenování vangličtině (Cuckoo1) za využití počítačové sonografie. Uvádí, že „kukačka vydává dva táhlé zvuky scharakteristickým výškovým intervalem mezi nimi, přibližně malou tercií. Tyto zvuky mají stálou výšku astrmý náběh […]. Je to právě tato strmost, vnímaná na počátku kukaččího zpěvu, která se projevuje jako strmé neznělé explozivy ve zvukomalbě“ (Tsur, 2003, překlad autor). Jak ukazují naše statistiky irozbor francouzských zvukomalebných pojmenování (Callebaut, 1985), tento vztah mezi vokalizací kukačky ajejím pojmenováním— strmý náběh ve vokalizaci odrážející se vestrmém náběhu neznělých exploziv /p/, /t/, /k/— se dá ve zvukomalebných pojmenováních zevšeobecnit. 3.2 ZVUkOMALBA SDODANÝM VÝZNAMEM Jak již bylo zmíněno výše, tato zvukomalebná pojmenování jsou charakteristická tím, že jsou zdánlivě sémanticky průhledná. Jakoby ptáci při vokalizaci něco říkali lidskou řečí atato promluva pak dala ptáku jméno. Je přirozené, že všechna tato pojmenování jsou pojmenování místní, lidová. Včeštině se nejblíže tomuto typu blíží místní pojmenování pro křepelku polní pětpeněžka, podle domnělého volání pět peněz. Od anglických pojmenování tohoto typu se však liší přidaným sufixem. Podle mého názoru můžeme toto sémantické zprůhledňování označit za periferní typ lidové etymologie. Na rozdíl od centrálních typů tato pojmenování postrádají primární formu, která vprůběhu času ztratila sémantickou průhlednost, ale právě snaha hledat motivovanost vjinak neprůhledných výrazech je to, co je klidové etymologii přiřazuje. Nicméně je třeba zdůraznit, že zmiňovaná sekvence procesů, napřed zvukový vjem apoté jeho sémantické zprůhlednění, je čistě teoretická, neboť asociace slidskou promluvou vzniká vokamžiku vjemu vokalizace. Vnašem vzorku je jedenáct místních pojmenování, která se dají přiřadit ktomuto typu zvukomalby: Coal-and-candle-light (uhlí + a+ svíčka + světlo), Dull Willy (hloupý + Willy— vlastní jméno), Godwit (Bůh + důvtip), Hewhole (sekat + díru), High Hoe (vysoká + motyka), Joe Ben (vlastní jméno), Joe Bent (vlastní jméno), Killdeer (zabít + zvěř), Phoebe (vlastní jméno), Quick-me-dick (rychlý + mi + vlastní jméno) aWet-me- -lip (vlhčit + mi + ret). Pojmenování typu Coal-and-candle-light nebo Killdeer mají formální podobu kompozit. Od kompozit vkapitole 3.3.2 se však liší tím, že unich zvukomalebná složka nevstoupila do následných slovotvorných procesů aže jako produkty lidové etymologie nejsou tato kompozita sémanticky analyzovatelná. Snaha osémantické zprůhlednění pomocí lidové etymologie se rovněž ve většině případů děje pouze na úrovni slov, ane 1 Pojmenování pro kukačku Cuckoo do analýzy zvukomalebných pojmenování nezařazuji, neboť se jedná ovýpůjčku zfrancouzštiny. PETR kOS 79 celých frází.2 Vyplývá tak ztoho, že utohoto typu pojmenování má věrnost imitace ptačí vokalizace stále přednost před smysluplností výsledné fráze. Zdůvodu velkého počtu jednoslabičných slov vangličtině aomezené variability hlásek vjedné slabice, jednoslabičná zvukomalebná pojmenování mající protějšek vlexiku, jako Cute (roztomilý), Frank (upřímný), Pink (růžový), Screw (šroub), Will (vůle) aWind (vítr), nejsou považovány za produkty lidové etymologie, nýbrž za pouhou shodu náhod. 3.3 MORFOLOGICkY MOTIVOVANá ZVUkOMALBA Do tohoto typu patří pojmenování, ve kterých zvukomalebná složka vstupuje do slovotvorných procesů přidávajících další morfém— sufixace akompozice. 3.3.1 SUFIXACE Vangličtině najdeme celkem jedenáct zvukomalebných pojmenování doplněných derivačním sufixem: Chickerel, Crocker, Daker, Dotterel, Jacker, Keelie, Pinnock, Tarrock, Tinnock, Veery, aWinnard. Žádný znominálních sufixů, -er, -erel, -y/-ie, -ock, -ard, nepřevládá ve frekvenci výskytu. Zprací zabývajících se zvukomalebnými pojmenováními vjiných jazycích— ve francouzštině Callebaut (1985) avruštině Meredig (1997)— vyplývá, že tendence přidávat substantivní sufixy kezvukomalebným kmenům je obecného charakteru. Liší se však četnost tohoto jevu. Zatímco vangličtině afrancouzštině jsou tato pojmenování spíše okrajová, Callebaut (1985) jich uvádí celkem 6, vruštině, podle Merediga (1997), má většina zvukomalebných pojmenování standardní morfologickou formu spřidaným sufixem. Při bližším pohledu na zvukomalebná pojmenování uvedená uMachka (2010) je možné tvrdit, že ač nám chybí včeštině detailnější analýza, jedná se rovněž opřevládající tendenci— srov. standardní pojmenování jako bukač, čečetka, čížek, dudek, kachna či sýkora. Tato relativní neochota angličtiny přidávat sufixy kzvukomalebným kmenům anaopak převládající tendence vjazycích jako ruština ačeština morfologicky motivovat zvukomalebná pojmenování spočívá vanalytickém, respektive syntetickém charakteru těchto jazyků. 3.3.2 kOMPOZICE Zvukomalebné báze rovněž vstupují do dalšího slovotvorného procesu— kompozice. Jsou buď vpozici řídícího (druhého) členu kompozita, Corncrake (obilí + crake), Ear Tick (ucho + tick), Hedge Pick (živý plot + pick), Hedge Pip (živý plot + pip), nebo vpo2 Upojmenování, ve kterých nejsou zcela jasné syntaktické vztahy mezi jednotlivými složkami, nevyjadřuji tyto vztahy ani včeských překladech. 80 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1 zici atributivní (první člen kompozita), Jack Bird (jack + pták), Jackdaw (jack + kavka), Pea Bird (pea + pták), Pee Bird (pee + pták). Ptačí pojmenování sbází bird (pták) vpozici řídícího (druhého) členu se podobají sufixálním derivátům vtom, že řídící člen je vpodstatě sémanticky prázdný— srov. Jacker aJack Bird. 4. ARBITRÁRNOST ZVUKOMALEBNÝCH POJMENOVÁNÍ Vdiskuzi ogradientu ve vztahu mezi vokalizací ptáka ajeho pojmenováním jsem zmínil, že ikdyž je čistá zvukomalba zřejmě nejvěrnějším odrazem ptačí vokalizace, stále uní zůstává prvek arbitrárnosti. „Jelikož ptačí křik je fyziologicky naprosto něco jiného než lidská promluva, nemůže být tímto způsobem věrně vyjádřen. Zvukomalebné vyjádření je tak pouze domnělé asubjektivní, jakkoliv realistické se nám zdá být“ (Lockwood, 1993, s. 10, překlad autor). Tato arbitrárnost je patrná například ze srovnání odlišností ve vnímání volání křepelky polní, srov. anglická zvukomalebná jména Quick-me-dick aWet-me-lip ačeská místní pojmenování pětpeněžka (zvolání pět peněz), podpoliška (zvolání pod- -po-lik) aprepelica (zvolání pre-pe-lic). Rovněž samotné křepelka je podle Machka (2010) zvukomalebného původu. Tato pojmenování se vpodstatě shodují pouze vtrojslabičné struktuře. Callebaut (1985) rovněž prokázal rozdíly ve zvukomalebných jménech pro tentýž druh na srovnání francouzských, anglických, německých aholandských jmen. Na základě těchto rozdílů Meredig (1997) shrnul tři důvody pro odlišnosti ve zvukomalebných pojmenováních vrůzných jazycích: a) Mluvčí daného jazyka vnímají ptačí vokalizaci podle fonologického systému tohoto jazyka. b) Dochází kindividuálním rozdílům ve vnímání mezi mluvčími daného jazyka. c) Samotní ptáci mají hlasové dialekty: ptačí zpěv jednoho ptačího druhu se může regionálně lišit, zvláště je-li široce rozšířen amá několik poddruhů. Vangličtině nalezneme několik dalších případů, kdy stejný ptačí druh má několik zvukomalebných pojmenování (všechna jsou lidového charakteru). Jako příklad můžeme uvést: [1] a)pěnkava obecná: Chink, Pink3, Spink, Tink, Twink b) bělořit šedý: Chack, Check, Chuck, Smatch, Smitch [2] a)alkoun obecný: Scoot, Will b) vodouš rudonohý: Clee, Tuke Jelikož se jedná opojmenování pocházející ze stejného fonologického systému, dají se rozdíly ve fonetické stavbě upříkladů [1] nejspíše zdůvodnit individuálními roz3 Srov. shodu spink včeském místním pojmenování pro pěnkavu obecnou pinkava. PETR kOS 81 díly ve vnímání mluvčími jazyka. Nicméně rozdíly ve fonetické stavbě vpříkladech [2], ukterých se jednotlivá jména liší do takové míry, že zdůvodnění ptačími dialekty nebo rozdíly vjemu nepostačuje. Odpověď však nalezneme uLockwooda uhesla Clee: „Imituje jedno zněkolika volání, neboť vodouš má značný hlasový rozsah“ (1993, s. 43, překlad autor). Můžeme tak stanovit čtvrté možné zdůvodnění pro rozdíly ve zvukomalebných pojmenováních: jména reprodukují různé části ptačí vokalizace. 5. SHRNUTÍ Zvukomalebná pojmenování ptáků vangličtině můžeme rozdělit do tří typů— čistá zvukomalba, zvukomalba sdodaným významem amorfologicky motivovaná zvukomalba. Čistá zvukomalba je ztěchto typů jednoznačně nejčetnější, se 65 jmény tvoří 68 % všech zvukomalebných pojmenování. Relativně nízký počet morfologicky motivovaných zvukomalebných pojmenování (20%) je tak projevem analytické povahy angličtiny. Zfonologické analýzy čistě zvukomalebných pojmenování docházíme kzávěru, že jednoznačně převládají jednoslabičná jména (70 %). Nejběžnějším slabičným typem je KVK s55 % výskytu anejčastějšími konsonanty viniciální pozici praetury jsou neznělé explozivy /p/, /t/, /k/ spolu s/ʧ/. Podle analýz zjiných jazyků se zdá, že tyto tendence mají univerzální platnost. Zpříkladů zvukomalebných pojmenování pro stejný druh ptáků je patrná arbitrárnost těchto pojmenování. Ta je zřejmě vnejvětší míře způsobena rozdíly ve vnímání ptačí vokalizace různými mluvčími jazyka. LITERATURA Callebaut, B. (1985): Onomatopées et noms d‘oiseaux en français. Le français moderne, 53, s. 49–77. Klůz, Z. (1977): Naše ptactvo vlidovém názvosloví avědecké terminologii. Přerov: Vlastivědný ústav. Kos, P. (2011): Bird Names in English: ALinguistic Analysis. Disertační práce. Praha: FF UK Lockwood, W. B. (1993): The Oxford Dictionary of British Bird Names. Oxford: Oxford University Press Machek, V. (2010): Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Meredig, J. S. (1997): Russian Bird Names: ALinguistic Analysis. Disertační práce. University of Illinois at Urbana-Champaign. Oxford English Dictionary. http://www.oed.com/ Roach, P. (2000): English Phonetics and Phonology: Apractical course. Cambridge: Cambridge University Press Tsur, R. (2001): Onomatopoeia: CuckooLanguage and Tick-Tocking: The Constraints of Semiotic Systems. http://www.tau. ac.il/~tsurxx/Cuckoo_onomatopoeia.html Ullmann, S. (1957): The Principles of Semantics. Oxford: Blackwell Petr Kos | Ústav anglistiky, FF JU | Branišovská 31a, 370 05 České Budějovice [email protected].cz