Výraz nebo jako signál sebeopravy v mluvené češtině

Výraz nebo jako signál sebeopravy vmluvené češtině1 Kamila Mrázková ABSTRAKT: Text se zabývá užíváním výrazu nebo jako signálu sebeopravy vmluvené češtině. Srovnává významy, jež jsou souřadicí spojce nebo připisovány vlingvistické literatuře, sjejím užíváním vpsaném (Syn2015) amluveném (Oral_v4) korpusu azkoumá souvislost těchto významů sužíváním nebo jako signálu sebeopravy. Analýza příkladů sebeoprav ukazuje, že užití nebo jako signálu opravy do jisté míry souvisí svymezením některých jeho významů ve slovnících, ale není jím omezeno vtakové míře, vjaké to předpokládala starší literatura. Nebo jako signál opravy často přerušuje syntaktickou konstrukci auvozuje její reformulaci, což lze interpretovat jako analogii svýznamovými parafrázemi, nebo může ale signalizovat iopravy významu, při nichž je opravitelná část zcela nahrazena vlastní opravou. KLÍČOVÁ SLOVA: oprava, sebeoprava, konverzační analýza, projektování, syntaktická projektivita, parataktická spojka, jazykové korpusy ABSTRACT: The article examines how the expression “nebo” (=or) is used in spoken Czech discourse as asignal or initiator of self-repair. Linguistic definitions of the meanings of “nebo”, traditionally classified as the paratactic conjunction, are compared with its usage in the written (SYN 2015) and spoken corpora of Czech (Oral_v4), and the connection between these meanings and the usage of “nebo” as arepair initiator is explored. The analysis of self-repairs reveals that using “nebo” as an initiator of self-repair is to some extent tied to some of its dictionary meanings, but it is not restricted to the degree presumed by some older texts on this topic. “Nebo” as arepair initiator interrupts asyntactic phrase (construction) and its re-formulation follows, but “nebo” may also signalize some repairs of meanings, i.e. those in which the trouble source is completely replaced by the repair proper. KEY WORDS: repair, self-repair, Conversation Analysis, projection, syntactic projection, paratactic conjunction, language corpora 1. ÚVOD Opravy, ať již jazykových či věcných „chyb“ či méně jednoznačně pojmenovatelných jazykových či komunikačních problémů, jsou primárně fenoménem mluveného jazyka, protože souvisí slinearitou jeho produkce ipercepce. Při psaní se sice opravujeme také, ale stopy této procesuálnosti, tj.viditelné opravy, jsou patrné pouze vrukopisech 1 Tento příspěvek vznikl díky podpoře grantu GA ČR č.15-011165 Syntax mluvené češtiny. Děkuji Jiřímu Homoláčovi za důkladné pročtení textu apodstatné připomínky. OPEN ACCESS 46 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 1/2017 avněkterých typech elektronické komunikace (chat); vtištěných textech se opravy objevují jen vzobrazené řeči, např.vdramatu nebo vpřímé řeči vbeletrii, popř. tehdy, když chce autor čtenáři zprostředkovat svoji myšlenkovou aformulační činnost. Vrozhovoru se mluvčí mohou opravovat navzájem, dále se ale zabývám výlučně sebeopravami, ato proto, že mě zajímá, jak se opravy promítají do syntaktické výstavby promluvy.2 Opravy komunikačním partnerem mají sice také důsledky pro syntaktickou výstavbu promluvy, jejich popis je ale komplikován interakčním aspektem, např.chyby výslovnostní nebo gramatické nejsou zpravidla druhými opravovány, protože to není zdvořilé.3 Opravou dále míním sebeopravu achápu ji velmi obecně jako určitý druh komunikačního jednání, které se projevuje mj.tím, že mluvčí přeruší plynulý proud řeči, aby řešil nějaký problém, který se vjeho promluvě vyskytl nebo by se vyskytnout mohl, kdyby mluvčí linearitu řeči nepřerušil. To, že po tomto přerušení bude následovat oprava, je často signalizováno iverbálně, včeštině např.výrazy jako teda, vlastně, ne, promiňte aj. Tématem tohoto textu je výraz nebo jako signál opravy ato, jak možnost jeho užití vtéto funkci souvisí se slovníkovým významem nebo asjeho užíváním vmluveném jazyce. 2. OPRAVY VLINGVISTICKÉ LITERATUŘE Opravami řeči se zabývají zejména psycholingvistika akonverzační analýza (Conversation Analysis, dále CA). Psycholingvisty zajímá na fenoménu sebeoprav především to, co opravy vypovídají oprodukci řeči (srov.např.Levelt 1983, 1984). CA (srov.např.Schegloff–Jefferson–Sacks 1977; Laakso–Sorjonen 2010) přistupuje kopravám zinterakčního hlediska, pojímá je jako komunikační jednání směřující kodstranění potenciálního neporozumění ze strany recipienta. Předmětem jejich zájmu jsou proto také opravy iniciované, popř. iprováděné jiným mluvčím (Nekvapil 2002: 383). Konverzačně analytické práce reflektují skutečnost, že opravy mohou řešit velmi široké arůznorodé spektrum komunikačních problémů, od výslovnostních přes volbu slova po věcné omyly, zpohledu analytika přitom často není jasné, co aproč mluvčí opravuje. Vymezují proto „correction“ jako opravu vúzkém smyslu slova, kdy je „chyba“ („error“) nahrazena správným výrazem, avýraz „repair“ užívají pro nadřazenou, široce vymezenou skupinu oprav, jejímž je „correction“ podtypem (Schegloff– Jefferson–Sacks 1977: 363). Jak psycholingvisté, tak konverzační analytici rozlišují různé části nebo zprocesuálního hlediska fáze opravy. Pro Levelta (1983: 41) je první fází opravy přerušení proudu řeči, které následuje po detekci problému, druhá fáze je editační, obsahující různé prostředky verbální inonverbální povahy, třetí fází je vlastní oprava. Konver2 Existují kontrastivní analýzy, jež zkoumají souvislosti mezi způsoby sebeopravy atypem jazyka (Sorjonen–Laakso 2010; Fox a kol. 2009). Tento text si vzhledem kmalému počtu analyzovaných příkladů takové cíle neklade. 3 Ve verbální interakci se uplatňuje preference pro sebeopravy (srov.Schegloff–Jefferson– Sacks 1977). OPEN ACCESS KAMIlA MrÁzKOVÁ 47 zační analýza užívá pro přerušení linearity výpovědi termín iniciace opravy (Schegloff–Jefferson–Sacks 1977). Vúseku výpovědi či promluvy, jehož se oprava týká nebo na níž operuje, lze rozlišit (1) část, vníž se objevil problém, který oprava řeší: trouble source (Schegloff–Jefferson–Sacks 1977; Kärkkäinen–Sorjonen–Helasvuo 2007), opravitelná část4 podle Zemana (2013); (2) místo, kde došlo knarušení linearity výpovědi, vCA „site of initiation“ (Fox akol. 2009), které je samo prostředkem suprasegmentální povahy, po němž mohou ještě následovat nonverbální (pauzy, hezitační zvuky) iverbální jazykové prostředky, signály opravy (uLevelta se mluví oediting terms avCA o„initiators“); poslední částí je (3) vlastní oprava či jen oprava, vCA výsledek opravy („outcome of repair“, např.Laakso–Sorjonen 2010). Včeské lingvistice věnovali opravám dosud nejvíce pozornosti Olga Müllerová (1994) aJiří Zeman (2013). Zeman označuje jako opravu jev, kdy je vrozhovoru totéž sdělení vyjádřeno vícekrát, nejčastěji dvakrát, podobně Müllerová mluví oopravách advojím vyjádření jako vpodstatě ojednom jevu. Toto ztotožnění je zřejmě motivováno tím, že opravy zahrnují jak reformulace, zpřesňující již vyslovené, tak opravy chyb, gramatických ivěcných, které vyřčené zcela nahrazují. Vautentické mluvené komunikaci je sice někdy obtížné oba typy oprav odlišit, ale je jisté, že ne vždy je oprava dvojím vyjádřením, např.oprava přeřeknutí není dvojím vyjádřením téhož. Naopak dvojí vyjádření nemusí být vždy opravou, ale může být motivováno ijinak, např.snahou danou pasáž zdůraznit. Opravy je možné klasifikovat také podle druhu problému, který řeší, např.na opravy věcné či významové ana opravy formální aty pak dále lišit podle jednotlivých jazykových rovin na výslovnostní, gramatické atd. Ktomu srov.např.„Formulační potíže se mohou týkat jednak formy sdělení, např.jednotlivých gramatických tvarů, jednak obsahu avýznamu sdělení“ (Müllerová 1994: 95). Jiným (částečně odlišným) kritériem je rozdíl mezi náhradou chybného výrazu či výpovědi správným výrazem či výpovědí, které mají jinou referenci než opravitelná část, azpřesněním, doplněním, výstižnější či alternativní formulací opravitelné části, kterou přitom oprava nenahrazuje. (Nedokončená slova astriktně vzato ani syntaktické konstrukce žádnou referenci nemají.) Mluvnice češtiny 3 (Daneš–Grepl–Hlavsa 1987) rozlišuje mezi rektifikací akorekturou (sopravami jazykových forem ale nepočítá, srov.níže), Schegloff–Jefferson–Sacks (1977) vydělují opravy chyb (correction) zširší množiny všech oprav (repair, srov.výše), Levelt (1983) rozlišuje mezi error repair aappropriateness repair. Opravy výslovnostní či gramatické jsou vždy korekturami, tj.vždy plně nahrazují opravitelnou část, uoprav lexému iparafráze delších částí výpovědi nemusí být vždy rozhodnutelné, zda jsou korekturou nebo zpřesněním, doplněním, parafrází, tj.rektifikací původního výrazu či výpovědi. Dále užívám základní termíny týkající se oprav vsouladu sprací J.Zemana, jen termín speciální signalizátor nahrazuji termínem signál opravy (zkráceně jen signál) atam, kde je to kvůli jednoznačnosti vhodné, užívám pro výsledek opravy spojení 4 Levelt vprvní části ještě odlišuje slovo či segment, vněmž se objevil problém, vjeho terminologii reparandum, od původní výpovědi (original utterance) jako delší části výpovědi, která začíná posledním větným předělem (sentence boundary) před reparandem akončí momentem přerušení výpovědi (Levelt 1983: 44). OPEN ACCESS 48 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 1/2017 vlastní oprava, nikoli jen oprava. Pro úsek výpovědi předcházející přerušení linearity promluvy aobsahující problém, na jehož řešení je oprava zaměřena, užívám pojmenování opravitelná část. Dříve než se pokusím analyzovat užití nebo jako signálu opravy, shrnu, jak jsou významy slova nebo popsány včeské lingvistice, apomocí srovnání výskytů nebo vpsaném korpusu Syn2015 avmluveném korpusu Oral_v45 ukážu odlišnosti užívání nebo vpsaném amluveném jazyce. 3. POPIS NEBO VČESKÉ LINGVISTICKÉ LITERATUŘE 3.1 VÝKlADOVÉ SlOVNíKY Nebo je na základě toho, jak je užíváno vpsané/spisovné češtině, klasifikováno jako spojka. Příruční slovník jazyka českého (1938–1940: 305) uvádí uspojky nebo tři významy. Do prvního významu je zahrnuta celá škála vztahů mezi větnými členy či větami, jež nebo spojuje, od ostré disjunkce přes uvádění alternativ či eventualit až po vztah prostě slučovací. Vdruhém významu je nebo synonymní sjinak— jde oužití nebo vsouvětích, které F.Daneš (1994) nazývá důsledkově vylučovací. První věta vtěchto souvětích má deontickou modalitu (rozkaz, zákaz, instrukce ap.) adruhá pak vyjadřuje eventualitu, kníž by došlo, kdyby ona instrukce apod. nebyla splněna (např.pospěš si, nebo nám ujede vlak). Třetí význam nebo uváděný vPSJČ je synonymní se spojkou neboť. Slovník spisovného jazyka českého (Havránek akol. 1964) uvádí pět významů spojky nebo, ztoho čtyři rozlišuje vrámci kategorie souřadicí vylučovací spojka, oproti PSJČ zde schází význam synonymní sjinak.6 Jako třetí samostatný význam je zde vydělen způsob užití, který je důležitý právě zhlediska možnosti nebo signalizovat opravu: nebo „připojuje větný člen n. větu, kt. opravují nebo doplňují předcházející výraz n. vyjádření“, zprav. ve spoj. nebo spíše, nebo lépe, nebo vlastně aj. […] anebo, či: rybník, n. spíše kaluž; úhlová pohyblivost střelby, n. lépe pohyblivost dráhy střelby […]“. 3.2 FrANTIŠEK DANEŠ: OSPOJcE NEbO (1994) F. Daneš uvádí, že užívání spojky nebo ve funkci uvozování různých alternativ má omezení modalitního charakteru: oalternativách lze uvažovat jen tam, kde děj ještě nenastal (jde tedy oděj neempirický), a„proto vtakových výpovědích bývá určité sloveso vtvarech tomu odpovídajících, resp.jde ovýpovědi mající některou zodpovídajících komunikativních funkcí (otázky, rady, výzvy, příkazu aj.)“ (Daneš 1994: 135). Vprostě konstatujících výpovědích vpréteritu je užívání spojky nebo omezeno, ne5 Děkuji Marii Kopřivové aZuzaně Komrskové za účinnou pomoc při vyhledávání vjazykových korpusech. 6 Slovník spisovné češtiny pro školu aveřejnost (1994: 211) uvádí uspojky nebo pouze dva významy, zmiňuje se ale otom, že jako spojka vyjadřující vztah neslučitelnosti může nebo nést ivětný přízvuk. Za upozornění na tuto skutečnost děkuji posuzovateli textu. OPEN ACCESS KAMIlA MrÁzKOVÁ 49 lze říci Sparta včera prohrála nebo vyhrála, ale je možné říci nevím, jestli včera Sparta vyhrála nebo prohrála. Uvozování alternativ spojkou nebo ve výpovědích referujících ominulosti tedy vždy znamená nejistotu či neznalost mluvčího. 3.3 MluVNIcE ČEŠTINY 3 (DANEŠ–grEPl–HlAVSA 1987) Spojky nebo asynonymní spojky či ve funkci uvození doplnění či upřesnění právě řečeného výrazu či vyjádření se dotýká ivýklad osyntaktickém vztahu adordinace vMluvnici češtiny 3 (Daneš–Grepl–Hlavsa 1987: 418–435; dále MČ). Adordinace je definována jako „spojení dvou, vněkterých případech ivíce členů téže syntaktické platnosti, vztahujících se ktémuž referentu“ (tamtéž: 418), „rektifikace akorektura“ jsou jedním zdruhů tohoto vztahu. Rektifikací se míní ty případy, kdy „druhá složka ve skupině lépe (správněji nebo vdané promluvové situaci vhodněji) vystihuje skutečnost, opravuje, příp. zpřesňuje první pojmenování.“ (tamtéž: 428). Jako korektura se označují případy, kdy je „původní výraz změněn na význam odkazující kjiné, referenčně odlišné skutečnosti, např.Zavolej sestru, či vlastně matku.“ (tamtéž).7 Dodejme ještě, že zabývá-li se MČ korekturou jako případem syntaktického vztahu adordinace, znamená to, že se tu počítá pouze stěmi opravami, mezi jejichž částmi je nějaký syntaktický vztah. Vmluveném jazyce ale mluvčí opravují nejen volbu výrazu avěcné chyby, anapř.uopravy výslovnosti lze jen sobtížemi uvažovat otom, že mezi opravitelnou částí avlastní opravou je syntaktický vztah. 4. UŽÍVÁNÍ NEBO VPSANÉM AMLUVENÉM JAZYCE Srovnání výskytu nebo vkorpusu psané češtiny Syn2015 avkorpusu mluvené češtiny Oral_v48 ukazuje, že mezi užíváním nebo vpsaném amluveném jazyce existují určité rozdíly, evidentní je především rozdíl kvantitativní: podíl výrazu nebo vmluveném korpusu je téměř pětkrát vyšší než vkorpusu psaném.9 Vmluveném jazyce, konkrétně vnepřipravených každodenních soukromých rozhovorech, se slova nebo užívá výrazně častěji než vpsaných textech. Můžeme se tedy ptát, zda více zároveň neznamená ijinak. Zkorpusu Oral_v4 lze samozřejmě doložit všechny významy spojky nebo, které uvádějí výše citované slovníky, svýjimkou významu synonymního se spojkou neboť.10 Porovnáme-li však nejčastější kolokace nebo vpsaném amluveném korpusu, ukážou se některé charakteristické kvalitativní rozdíly. 7 Takto definovaná korektura už ovšem neodpovídá výše citované definici adordinace, protože jednotlivé složky korektury nemají týž referent (srov.Müllerová 1992: 90). 8 Mluvený korpus Oral_v4 zahrnuje korpusy Oral 2006, 2008 a2013. Vdobě přípravy tohoto textu ještě nebyl přístupný veřejnosti, za možnost sním pracovat děkuji kolegům zÚČNK. 9 VSyn2015 je 246 325 výskytů výrazu nebo, i.p.m (poměrný výskyt na milion pozic) se rovná 862,25, vOral_v4 je 24 891 nebo, i.p.m se rovná 4 185,24. 10 Výraz nebo vtomto významu je vSSJČ označen jako knižní, zastaralý anářeční, proto jsem se tímto jeho užitím nezabývala. OPEN ACCESS 50 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 1/2017 Zdvaceti nejfrekventovanějších prostředků na první pravé pozici, tj.těch, které vkorpusu Oral_v4 po nebo bezprostředně následují, jsou nejčastější tázací zájmeno co aneurčité zájmeno něco, dále zde najdeme tázací výrazy jak akolik aobecně synsémantika, zplnovýznamových slov je tu jen vágní ade facto výplňkové prostě. VSyn2015 jsou mezi dvaceti nejčastějšími prvními pravými pozicemi také synsémantika, ale jiná— především předložky s(e), na, v(e), o, do, dále příklonky se,11 si, vytýkací spojka i, částice ne. Předložka předpokládá, že bude následovat nominální větný člen vpředložkovém tvaru, příklonka projektuje tvar slovesa. Frekvence nejčastějších pravých kolokací nebo vpsaném korpusu tedy potvrzuje, že zde nebo skutečně spojuje větné členy či věty. Nejcharakterističtější rozdíl vyplývající ze srovnání obou korpusů spočívá ve vysokém zastoupení intonačních předělů, resp.příslušných interpunkčních znamének,12 jako nejčastějších pravých kolokací nebo vmluveném korpusu anaopak naprostá absence odpovídajících interpunkčních znamének mezi dvaceti nejfrekventovanějšími pravými kolokacemi vpsaném korpusu. Ve spontánních nepřipravených promluvách nebo často končí repliku, výpověď či intonační celek— někdy proto, že je mluvčí přerušen jiným mluvčím, často ale proto, že neví, jak pokračovat (např.že sme nevodhadli, že mezi tim budeme trošku dýl přejíždět, nebo. takže nám pak zbylo trošku míň času), spojení nebo se stoupavou intonací lze chápat tak, že pokračování je elidováno (např.myslíš jako tu masnu, jak tam prodávali tu držkovku nebo?). Ještě častěji končí replika, výpověď či intonační celek na druhé pozici od nebo— tečka, čárka aotazník jsou vtomto pořadí třemi nejfrekventovanějšími výrazy na této pozici. Nejčastější kombinace první adruhé pravé pozice od nebo jsou: nebo já nevim; nebo něco takovýho, nebo co?; nebo co. (např.akorát, že ste se bavily vo, že de na ples nebo co). Uvedené příklady naznačují, že části výpovědi, jež nebo vmluveném jazyce spojuje, nejsou zpravidla významově rovnocennými eventualitami. Část výpovědi předcházející nebo mívá konkrétní, relativně jednoznačnou referenci, zatímco část výpovědi, jež po nebo následuje, poukazuje kněčemu obecnému; proto jsou zde tak časté neurčité zájmenné výrazy. Druhá eventualita ve své obecnosti často zahrnuje eventualitu první, popř. druhá část znejisťuje tvrzení předchozí výpovědi. Tomu odpovídají frekventovaná pokračování nebo typu nebo jak se (to) menuje; nebo, nebo, co to je. Vztah mezi oběma složkami spojenými nebo je tu opačný, než je tomu urektifikace, jak je popsána vMČ, anež utřetího zvýznamů nebo popsaných vSSJČ (srov.výše): druhá část neupřesňuje referenci části první, její formulace není výstižnější než formulace první části, ale modifikuje její modalitu, mluvčí těmito dovětky sděluje, že si prvním výrazem či jeho referencí není zcela jist. Pro mluvený jazyk je také příznačné, že výrazem nebo, či spojením anebo13 replika, výpověď či intonační celek často také začínají. Klesavá intonace, resp.tečka 11 Výraz se je nejfrekventovanější, protože údaj zahrnuje frekvenci dvou homonym, příklonky apředložky. 12 Srov.kapitolu Stručná charakteristika transkripce korpusů řady ORAL na stránkách http://wiki.korpus.cz/doku.php/kurz:hledani_v_mluvenych_korpusech. 13 Vkorpusu Oral_v4 je 1293 výskytů výrazu anebo a807 výskytů výrazu anebo. Užíváním druhé varianty jsem se nezabývala. OPEN ACCESS KAMIlA MrÁzKOVÁ 51 jako značka konce promluvy, je vOral_v4 nejčastější první levou kolokací nebo, klesavá intonace následovaná spojkou aje nejčastější kombinací dvou nejbližších levých pozic nebo. Vztah mezi takto uvozenými výpověďmi či replikami se může stejně jako vmluveném jazyce pohybovat na škále od ostré disjunkce přes slabou disjunkci po slučovací vztah, příklady jako následující ale svědčí otom, že pro mluvený jazyk je typické užívání nebo jako prostého textového konektoru: Mluvčí 1: nikdo neni silnej na to aby prostě řek teď to prostě todle . končim všechno . to je dycky ňáký vobdobí . je to složitý . to je všechno těžký Mluvčí 2: (hra na kytaru) nebo třeba Rath kerej má dvě najednou viď Příklad ukazuje, že nebo ve spontánním mluveném jazyce může uvozovat subtéma irelativně nové téma, připojovat repliky avýpovědi bez ohledu na to, jaký je mezi jejich tématy logický vztah. Výraz nebo je ve spontánních rozhovorech užíván vmnoha funkcích ajeho význam je často vágní, tím se podobá výrazům tak, jako aj., které vedle tradičního slovníkového významu slouží vmluveném jazyce jako textové konektory či pragmatické partikule. Domnívám se, že to je jistým předpokladem ipro užívání nebo jako signálu sebeopravy. 5. NEBO JAKO SIGNÁL OPRAVY Vpříkladech, kterými se dále zabývám, je nebo signálem opravy, tedy prostředkem, který přerušuje linearitu výpovědi amá metařečovou funkci: upozorňuje recipienta na to, že to, co signálu předcházelo, bylo nějak nedostatečné, ato, co přijde po něm, má daný nedostatek napravit. Lexikální signály mají vedle metařečové funkce jiný význam či významy apatří krůzným slovním druhům: např.promiňte je tvar slovesa, zpět je příslovce. Vjazykovědném zkoumání oprav je často kladena otázka, zda ajak užívání určitého prostředku jako signálu opravy souvisí sjeho lexikálním významem, (srov.Levelt 1983; Müllerová 1994; Laakso–Sorjonen 2010), aobecněji, zda mezi signály oprav neexistuje určitá specializace podle druhu oprav; vtomto textu si tuto otázku kladu pro nebo.14 VMČ (srov.výše) je nebo vjednom ze svých významů spojováno srektifikací, tj.upřesněním či doplněním významu první složky spojení. Podle Müllerové (1994: 115–116) mají výrazy nebo ači mezi lexikálními signály oprav nejmenší okruh užití anevyskytují se „vopravách výslovnostních agramatických“15. Toto omezení užití nebo jako signálu opravy vysvětluje autorka významem nebo jako spojky: „výraz nebo vjednom ze svých významů předpokládá nějakou volbu zvíce možností, což se sgramatickými avýslovnostními opravami neslučuje— unich jde vždy onáhradu výrazu formálně, gramaticky nevyhovujícího výrazem, který umožňuje pokračovat ve vytváření textu“ (tamtéž: 115). 14 Cizojazyčné ekvivalenty nebo jako signálu opravy jsou doloženy např.vholandštině (of, Levelt 198: 71) ave finštině (tai, Laakso–Sorjonen 2010). 15 Zeman (2013) ve výčtu signálů, které našel ve svých datech, nebo neuvádí. OPEN ACCESS 52 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 1/2017 Na následujících příkladech (zjednání městských zastupitelstev16 akorpusu Oral_v4) se pokusím ukázat, nakolik se užití nebo jako signálu opravy podobá či liší od jeho užití jako spojky. Při popisu se dále opírám mj.opojem projekce, resp.projektování (srov.Havlík 2017), jak jej ve svých pracích oonline syntaxi užívá P.Auer (např.2009):17 (1) to sou materiály které, (.) ee které jsou, (.) ee vyhotoveny to, tím výborem nebo komisí, (MZ Jeseník) (2) tak kdyby nebyl uplně blbej. tak přece den předem nebo ráno předem zjistí kam má vodjet (Oral_v4)18 Vpříkladech (1) a(2) je nebo vsyntaktické struktuře výpovědi užito způsobem, který se nijak neliší od jeho užití jako spojky: výrazy, které mu předcházejí akteré po něm následují, by mohly být souřadně spojené větné členy: jde ostejné slovní druhy ve stejném pádu, aani ve významu daných lexémů není ztohoto hlediska nic nekongruentního. To, že nebo vtěch příkladech je signálem opravy nahrazující jeden lexém lexémem druhým (výborem → komisí; den → ráno), by bylo možné rozpoznat zintonačního průběhu daného úseku výpovědi, přepisy však ani vjednom případě nezaznamenávají intonaci dostatečně podrobně. Můžeme to ale poznat také na základě širšího kontextu promluvy aznalosti světa sdílené mluvčím arecipientem. Vpříkladu (1) je výpověď součástí jednání, na němž se mluví okontrolním výboru anávrhové komisi, jde odva různé orgány zastupitelstva. Vpříkladu (2) se nabízejí dva různé výklady: buď mluvčí spojením ráno předem míní „ráno před odjezdem“, apak jde okorekturu, tj.reference opravitelné části je nahrazena vlastní opravou, nebo mluvčí ve spojení ráno předem elidoval výraz den, tj.mínil „ráno den předem“, pak by šlo oupřesnění, rektifikaci, anebo by tu bylo spojkou spojující členy vsyntaktickém vztahu adordinace, jak jej definuje MČ (srov.výše). Interpretaci příkladu (1) jako signálu opravy podporuje iužití ukazovacího zájmena před výrazem výborem— ukazuje, že mluvčímu jde oreferenci kjedné konkrétní instituci, nikoli ovýčet eventualit. Zčistě formálního hlediska by nebo mohlo být spojkou ivpříkladu (3). 16 Jde opřepisy videozáznamů jednání zDěčína, Jeseníku aZnojma, osouhrnné stopáži přesahující osm hodin. Přepis jednání se řídí pravidly transkripce podanými vtextu P.Kaderky aZ.Svobodové (2006). 17 Auer (2009) považuje projektování, resp.projektivitu za jeden ze základních rysů verbální interakce: „While speaking, we constantly foreshadow what is going to come next. We thus enable our recipients to project these upcoming items and thereby anticipate next steps; get prepared for dealing with them; and, in general, process them more easily.“ (Auer 2009: 181). Rozlišuje projektování interakční (relevantní pro střídání mluvčích vrozhovoru) asyntaktické, oba typy však působí vsoučinnosti aněkdy je mezi nimi strukturní homologie. Prediktabilita daná projektivitou může být slabší či silnější, nikdy se ale nerovná determinaci, protože mluvčí může započatou syntaktickou konstrukci či repliku kdykoli přerušit (tamtéž). 18 Opravitelná část, signál avlastní oprava jsou vyznačeny tučně, signály jsou navíc podtrženy; ukázky obsahují ijiné opravy, jimiž se nezabývám. OPEN ACCESS KAMIlA MrÁzKOVÁ 53 (3) byla to druhá konference která se týkala unás, (.) nebo se vodehrávala unás, (MZ Děčín) Vpříkladu (3) by nebo mohlo spojovat věty vsouvětí atéto interpretaci by nebránila ani suprasegmentální podoba výpovědi, tedy to, že nebo předchází krátká pauza avýraz před ní má stoupavě klesavou intonaci. Recipient však nebo pravděpodobně vnímá jako signál opravy proto, že mu předchází gramatická chyba: sloveso týkat se vyžaduje předmět vgenitivu, místo něj tu je příslovečné určení místa. Po nebo však nenásleduje oprava vazby slovesa, ale lexikální oprava, jedno sloveso je nahrazeno jiným, zároveň je tím ale „opravena“, resp.vysvětlena igramatická chyba: mluvčí zopakuje lokální určení unás, jež je ve spojení snovým slovesem náležité. Vpříkladu (3) nebo není spojkou, ale signalizuje vztah mezi opravitelnou částí avlastní opravou, ato přesto, že na základě intonace apozice vsyntaktické struktuře by spojkou být mohlo. Na rozdíl od příkladů (1) a(2) tu není pro interpretaci nebo jako signálu opravy nutné zapojovat širší kontext výpovědi nebo věcné znalosti. Příklad (4) se od předchozích liší tím, že nebo vněm přerušuje syntaktickou konstrukci. (4) na obrazovkách, českého, nebo kanálu české televize art, ee bude, ve od půl deváté promítána znojemská opera. (MZ Znojmo) Nebo tu následuje po výrazu českého, který projektuje pokračování surčitými syntaktickými amorfologickými rysy, resp.syntakticky amorfologicky omezuje možnosti takového pokračování. Adjektivum projektuje substantivum mužského rodu vgenitivu singuláru jako svůj řídící člen, souřadicí spojka nebo však vtéto pozici také není projektivitou vyloučena. Jak text postupně narůstá, omezují se možnosti jeho pokračování: genitiv adjektiva ve spojení snebo projektuje jiné pokračování než samotné adjektivum, totiž souřadné spojení adjektiv, v(4) si lze představit např.„českého nebo slovenského“. Naopak substantivum kanálu, projektované adjektivem českého, již po nebo projektované není, nebo zde syntaktickou konstrukci započatou adjektivem českého ruší ato, co po něm následuje, je začátkem jiné syntaktické konstrukce, vníž je lexém český užit vjiném pádu jako přívlastek jiného substantiva. Nebo zde stejně jako vpříkladech (1) a(3) není spojkou, na rozdíl od nich se tu navíc objevuje na syntaktické pozici, vníž by spojkou ani být nemohlo. Je signálem opravy přerušujícím nejen linearitu výpovědi, ale také syntaktické projektování předchozí části výpovědi. Oprava, již tu nebo signalizuje, odpovídá tomu, co Müllerová (1994: 98) nazývá „oprava se změnou syntaktické perspektivy“, zjednodušeně budu tento typ nazývat syntaktická reformulace. Podstatným rysem tohoto druhu opravy je, že opravitelná část není zcela opuštěna, ale něco zní je užito vkonstrukci nové. Také vpátém příkladu přerušuje nebo započatou syntaktickou konstrukci.19 (5) jedním zkritériem tady těch konkurzů, (.) byl samozřejmě i, (.) nebo byla i, (.) úroveň řízení těmi řediteli aúroveň té oné školy. (MZ Děčín) 19 Vcitacích příkladů jsou ponechána přeřeknutí, která mluvčí neopravil. OPEN ACCESS