scieee AI-readable full text Open interactive document viewer

Pečetní otisk jako artefakt a jako pramen. Trendy studia staroegyptských pečetních otisků z doby Staré říše1

Jeřábek, David

Abstract

83

Full text

PEČETNÍ OTISK PES XXIV/2020 83 1 Výzkum byl podpořen Grantovou agenturou Univerzity Karlovy (projekt č. 468216 Pečetní otisky zRaneferefova pyramidového komplexu jako pramen studia chrámové administrativy). Pečetní otisk jako artefakt ajako pramen. Trendy studia staroegyptských pečetních otisků zdoby Staré říše1 Sealings as artefacts and as archaeological evidence. Trends in the studies of the Old Kingdom clay sealings David Jeřábek abstrakt Text má za cíl uvést čtenáře do problematiky studia pečetních otisků apečetní praxe. Zaměřuje se na příklady zobdobí staroegyptské Staré říše, ale využívá ivýsledky adiskuse specialistů zkoumajících materiál zširší oblasti Středomoří, aby ukázal dynamický vývoj ve studiu pečetních otisků vněkolika posledních desetiletích anaznačil iněkterá živá místa současného výzkumu. Jako rámec výkladu byl vybrán posun bádání od převážně epigrafického zájmu opsané informace na pečetních otiscích khlubšímu zaměření na materiální afunkční stránky pečetních uzávěrů ana možnosti vyplývající zkombinace všech jejich vlastností při výkladu nálezových kontextů (například při rekonstrukci detailů oadministrativních procesech vsídlech či institucích snálezy velkých souborů pečetních otisků). Na několika příkladech je též upozorněno na to, kjakým zkreslením může dojít při prezentaci stručných kvantitativních výsledků výzkumu asjakými podmíněními je zde třeba počítat. kLíčová sLova pečetní otisky– pečetní uzávěry– pečeti– administrativa– pečetní praxe– Stará říše abstract Clay sealings (or cretulae) are herein presented in the context of their history, function and archaeological research. The author shows the development achieved in recent decades in the study of clay sealings as they are studied not only as avehicle of epigraphical evidence, but as an artefact involved in specific practices and capable of providing details on the ancient economy and administration. Some intricacies implied in the construction of specialists’ reports will be elucidated. The focus of the article (and of the presentation of the methodology’sdevelopment) is specifically the study of the sealing material from the Egyptian Old Kingdom. keywords sealings– cretulae– seals– administration– sealing practice– Old Kingdom 84 PES XXIV/2020 PEČETNÍ OTISK 2 Slovem pečeť vtechnickém smyslu označujeme pečetidlo, tedy pečetní váleček či razítko, které se otiskuje do hlíny. Pečetní otisk je přísně vzato otisk pečetidla vhlíně, ale pod vlivem angličtiny je tak ivodborné literatuře často volněji označován též samotný kus jemné hlíny opatřený otiskem (sealing). Protože tento kousek hlíny může případně zůstat neoznačený pečetidlem, případně může být označen jinak (více otisky, rytými znaky apod.), navrhli někteří autoři nazývat jej cretula (Frangipane2007: 16), vtomto článku bude nazýván „pečetní uzávěr“ (podle vzoru němčiny, která umožní rozlišit slova Siegelabrollung aSiegelverschluss). Pokud je kladen důraz na samotný motiv, ať již je přítomný na pečetidle, nebo na jeho otiscích, budeme používat termín „pečetní vzor“. 3 Lze říci, že posun ve zkoumání pečetních uzávěrů čerpal významné podněty zmnoha revizních studií materiálu zKréty, Íránu aPředního východu, objevujících se vněkolika posledních desetiletích20. století (viz např. Alizadeh1994), azdlouhodobých průkopnických projektů, jaké dnes vprvé řadě reprezentuje probíhající výzkum lokality Arslantepe ve východní Anatolii (viz Frangipane2007). 4 Klíčovým „referenčním bodem“ pro bádání v období staroegyptské Staré říše a Raně dynastické doby jsou práce Petera Kaplonyho (1963,1964,1977 a1981), který se ve své době pokusil syntetizovat poznatky opečetních otiscích ztěchto období jak na teoretické rovině, tak vco nejúplnějším katalogu překreseb tehdy známých pečetních vzorů ajejich fragmentů. Nenápadné kusy vyschlé hlíny opatřené jemnými otisky pečetních válečků jsou jedním ználezů poskytujících důležité informace ostarém Egyptě. Následující text se pokusí představit problematiku studia pečetní praxe apečetních otisků. Chce ukázat, kam se vposledních desetiletích posouvají možnosti využití pečetních otisků kinterpretaci starověké administrativy spolu stím, jak badatelé stále soustředěněji zkoumají samotné pečetní vzory, tedy pečetní otisky coby jeden zdruhů epigrafických pramenů, azároveň studují pečetní uzávěry jako svébytný druh artefaktů,2 tzn. předmětů, jejichž příprava aužívání souvisí sjejich zamýšleným použitím akteré tak ve své materialitě obsahují důležité indicie. Výklad se soustředí na doklady pečetní praxe zobdobí egyptské Staré říše, na tomto materiálu však současně představuje obecnější trendy v metodologii ačerpá izpoznatků adiskusí kolegů, kteří se věnují pečetní praxi vširší oblasti starověkého Středomoří.3 Egyptologové postupně vstřebávají tyto inspirace apropojují je svlastní tradicí bádání.4 Vrámci novějších výzkumů postupně dochází kproblematizování starších syntetických poznatků, zejména zavedených typologií pečetních vzorů ipečetních uzávěrů. Část důležitých příspěvků byla dosud publikována jen v příležitostných zmínkách (popř. je vázána na materiál publikovaný vpředběžných či dílčích zprávách), anedospěla tak vplné síle do povědomí odborné veřejnosti. Autor chce vmezích možností tuto mezeru zmenšit tím, že se pokusí některé ztěchto střípků zdůraznit či spojit do ucelenějšího obrazu. Vpozadí chce nastínit iúskalí, na Obr. 1 Fragment pečetního otisku se vzorem oficiální pečeti zRaneferefova zádušního chrámu vAbúsíru, 5. dynastie (Národní muzeum– Náprstkovo muzeum P7200h; foto J. Vaněk) / Fig. 1 Sealing fragment with the impression of the official seal, from the mortuary temple of Raneferef at Abusir, Fifth Dynasty (National museum– Náprstek museum P7200h; photo J. Vaněk) PEČETNÍ OTISK PES XXIV/2020 85 5 Srv. Posener-Kriéger– Verner– Vymazalová (2006: 260–264, Pls. 44 A, 45–46 A). Orozpracování výkladu zlomku 44 AzRaneferefova papyrového archivu coby záznamu několika inspekcí pečetí se pokouší John Nolan (2018: 280–287) vzávislosti na raných návrzích Pauly Posener-Kriéger (1997: 21). Ačkoliv některé detaily dávají prostor kdivergentním výkladům, pokus je cenný právě pro demonstraci kontroly reálných otisků podle nějakého dalšího seznamu. 6 Možné či spolehlivé příklady použití dvou pečetidel na jednom pečetním uzávěru vtomto období, popř. souběhu dvou úředních pečetí diskutuje Nolan (2010: 44, 133). Na příklady souběhu úředních pečetí arazítek vBalátu na přelomu období Staré říše a1. přechodné doby zase upozorňuje Laura Pantalacci (1996: 362, viz též 360, Fig. 2) 7 Myšlenku propagovala Judith Weingarten (1997), primárně pro takové oblasti starověkého světa, znichž není doložena písemná administrativa. Možné uplatnění „pečetních archivů“ ive starémEgyptě propagovali Stuart Tyson Smith (1995: 219–220) aLaura Pantalacci (1996: 361), zatímco další egyptologové ktéto myšlence přistupují svelkou obezřetností, ne-li snedůvěrou. 8 Zejména znejstarších fází období Staré říše je doložen ityp pečetního vzoru, kde je držitel přímo jmenován (Beamtensiegel, Kaplony1977: 14–15). něž specialisté zpracovávající pečetní otisky narážejí akterých by si měli být vědomi iti, kdo chtějí jejich výstupy využívat. pečetění jako zapovězení přístupu Lidé, kteří vdávné době pečetění využívali, tímto způsobem chránili před druhými obsah nejrůznějších úložišť (pytlů, nádob, skříněk, dokumentů avelmi často celých místností, zajištěných za zapečetěnými dveřmi). Kousek pečetní hlíny, přiložený na běžně využívané uzavírací mechanismy, samozřejmě nemohl někomu fyzicky zabránit, aby úložiště otevřel. Šlo především oto, aby bylo vidět, že přístup do úložiště je kontrolován, aaby případné neoprávněné otevření nezůstalo nepovšimnuto. Na ony kousky speciálně připravené apřipevněné jemné hlíny se otiskovala pečetidla. Podle otištěných vzorů bylo možné poznat, kdo naposledy úložiště uzavíral, tedy kdo otištěním své pečeti dal ostatním najevo, buď že mu věci uzavřené vúložišti patří, nebo že on je tím, kdo má právo snimi nakládat aostatním knim omezit přístup. Pečetní praxe nespočívala jen ve fyzickém uzavření úložiště, přiložení aoznačení pečetního uzávěru. Kfunkčnímu rámci pečetí patřilo idalší doprovodné jednání. Sám akt pečetění měl vněkterých případech charakter performance, formálního úkonu vykonávaného před svědky, a tak by vjistém ohledu snesl srovnání svyslovováním performativních formulí. Zoblasti Mezopotámie existuje doklad, že ztráta (či zcizení) pečeti byla událostí, kterou bylo třeba veřejně vytroubit hlasatelem (Steinkeller1977: 48–49). Přinejmenším některé pečetní uzávěry se oficiálně kontrolovaly aoprůběhu kontroly se pořizoval úřední zápis. Zlomky papyrového archivu ze zádušního chrámu při pyramidě egyptského panovníka Raneferefa se zdají dokumentovat výsledky takových inspekcí: Neověřovala se jen neporušenost pečetí, ale ito, zda otisky na různých uzávěrech (dveřích) patří správným úředníkům.5 Pro většinu období Staré říše se obecně předpokládá, že pokud byl pečetní uzávěr opatřen vícenásobnými otisky, šlo jen ozaplnění volné plochy týmž pečetidlem; ivtéto době je však doloženo či diskutováno několik málo výjimek zonoho pravidla.6 Vposledních desetiletích se příležitostně zvažovalo, zda mohla být součástí doprovodné administrativní rutiny ipraxe přechodného archivování sejmutých pečetních uzávěrů – ty by tak sloužily jako doplňkový kontrolní mechanismus.7 Zatím nejlepší indicií, že se něco podobného vůbec někde ve starověku dělo, jsou nálezy ztureckého Arslantepe, kde byl ve stratifikovaném odpadu nalezen soubor 5 000 použitých avyhozených pečetních otisků, onichž se dá tvrdit, že byly nejprve pečlivě vytříděny apoté postupně vyhazovány (Frangipane2016). pečetidLa adruhy pečetních vzorů Pečetidla se používala kotiskování pečetních uzávěrů vzápadní Sýrii již vtamním raně keramickém neolitu: Zatím nejstarší kusy máme zTell Ajn el-Kerch zdoby kolem roku 6300 př. n. l., vTell Sabi Abjad, nalokalitě omálo mladší, již byly vykopány stovky hliněných pečetních uzávěrů sotisky (Duistermaat2012: 8). Koznačení pečetních uzávěrů byla zprvu používána pečetidla vpodobě razítek. Ve 4. tisíciletí př. n. l. se začaly rychle rozšiřovat pečetní válečky, snad proto, že umožňovaly pokrýt souvislým otiskem větší část povrchu ataké dávaly více místa pro složité pečetní vzory, kterými se mohlo odlišit zvětšující se množství uživatelů pečetidel. Přestože se kontrola skladů apředmětů pomocí pečetění stala oblíbeným nástrojem profesionálních byrokratů, kteří pracovali pro velké instituce vznikajících protostátních útvarů, pečeti byly využívány ivběžných venkovských komunitách a samy o sobě nedokládají existenci sofistikované byrokracie (Duistermaat2012: 8). Po vzniku písma pečeti tuto novinku rychle vstřebaly avřadě kultur, včetně Egypta, byly pečetní vzory obohaceny onápisy se jmény či profesemi, resp. tituly držitelů pečetí ato dále pomáhalo kodlišení jednotlivých pečetních vzorů. Zaměříme-li se na Egypt vobdobí Staré říše, můžeme se setkat se škálou pečetních vzorů, jejichž základní typologii shrnul Peter Kaplony (1977). Na jednom kraji škály se nacházejí velmi formální válečková úřední pečetidla (official seals, Amtssiegel) příslušníků královské správy, jejichž vzor podléhal přísným konvencím. Základním poznávacím znakem je střídání sloupců sHorovým jménem vládnoucího panovníka asloupců vyplněných podle okolností vybranými úředními tituly držitele pečeti, dalšími královskými jmény, epitety panovníka či bohů, případně čestnými epitety úředníka a ikonografickými detaily (obr. 1). Kombinace všech prvků použitých v pečetním vzoru úředních pečetí umožňovala identifikovat jednoho konkrétního nositele pečeti, aniž by však bylo jeho jméno přímo zmíněno.8 86 PES XXIV/2020 PEČETNÍ OTISK 9 Kaplonyho typologii pečetních vzorů doplňuje podrobně komentovaný katalog (Kaplony1977 a1981). Nolan (2010: 60–72) nabízí přehledné shrnutí problematiky, včetně diskuse orozšíření či úpravách typologie. Pro studium neformálních pečetních vzorů je též vhodné přihlédnout kpráci Wiese (1996), zaměřené na materiál připisovaný době pozdní Staré říše a1. přechodné doby. 10 Ve vzorku ztohoto souboru, který je uchováván vNáprstkově muzeu vPraze, tvoří až 95 % dochovaných otisků (Jeřábek2018: 22) 11 Vsouboru tisícovky pečetních otisků zElefantiny studovaných Pätznickem se zmiňuje přítomnost pouhých 28 otisků úředních pečetí (Pätznick2005: 63). Studovaný soubor vedle materiálu zdoby Staré říše zahrnuje imnožství otisků zobdobí těsně jí předcházející (2. poloviny 2. dynastie). Běžný pečetní váleček vdobě Staré říše měl průměr jen málo přes 2 cm (Nolan2010: 139), vzory na povrchu úředního pečetidla se mohly skládat ze dvou až dvanácti sloupců (Kaplony1977: 51) avzory se šesti sloupci se zdají být nejčetnější (Nolan2010: 62). Poměrně značně se tedy mohla lišit idrobnost kresby. Vmateriálu zRaneferefova pyramidového chrámu jsou nejčetnější vzory, vnichž se otisk šíře serechu (tedy zhruba ijednoho sloupce) pohybuje nejčastěji kolem 6 mm, až na výjimky pak vintervalu mezi 5 a11 mm. Na druhém kraji spektra stojí otisky takzvaných neformálních pečetidel, ať již razítkového, či válečkového typu, obsahujících zcela nepravidelnou či od úředních pečetí odlišně pojímanou kompozici, typicky zcela bez Horova jména vserechu, obvykle smenším obsahem textu, někdy spásy zvířat adalších tvorů; vkrajním případě může být vzor neformální pečeti tvořen pouhou variací geometrických motivů (obr. 2).9 Zdá se, že vRaneferefově zádušním chrámu, který lze pokládat za jedno ze středisek dobové královské ideologie, otisky úředních pečetí jasně převažují.10 Vprovinčních institucích jsou naopak ve výraznémenšině.11 Celý problém je však pravděpodobně složitější, ježto uveřejněné zmínky, které reflektují velký soubor dosud uceleně nepublikovaných nálezů pečetních otisků změsta stavitelů pyramid vGíze, naznačují souběžné využívání pečetních vzorů kombinujících vrůzné míře prvky zformální ineformální části spektra (Lehner– Hawas2017: 56); nálezy ze stejné lokality rovněž zproblematizovaly dosavadní představy otom, že určité prvky příbuzné neformálním pečetním vzorům lze přiřknout nějakému konkrétnímu časovému období (např. Raně dynastické době). Pro úplnost je třeba zmínit, že mezi pečetními uzávěry se nacházejí též jednotlivé kusy, které nebyly opatřeny otisky pečetidel, avšak namísto toho obsahují krátké nápisy vyryté pisátkem přímo do pečetní hlíny (obr 3). Většinou tyto nápisy obsahují jen několik málo znaků. Nevíme sjistotou, zda šlo oprostředek ad hoc, který měl pomoci vnouzi, když dotyčný právě neměl svou pečeť k dispozici, nebo zda naplňovaly jinou funkci (např. zda zastupovaly jakési připojené „cedulky“ sdodatečnými informacemi), popřípadě podle potřeby jedno idruhé. Známe fragmenty obsahující znaky, které jsou příznačné pro úřednické tituly, případně celé kusy, Obr. 2 Válečkové pečetidlo sneformálním šachovnicovým vzorem zRaneferefova zádušního chrámu vAbúsíru, 5. dynastie (Národní muzeum– Náprstkovo muzeum P6841; foto J. Vaněk) / Fig. 2 Cylinder seal of the informal design consisting of acrisscrossed pattern, from the mortuary temple of Raneferef at Abusir, Fifth Dynasty (National museum– Náprstek museum P6841; photo J. Vaněk) Obr. 3 Pečetní uzávěr srytým textem zRaneferefova zádušního chrámu vAbúsíru, 5. dynastie (Národní muzeum– Náprstkovo muzeum P6805c2; foto J. Vaněk) / Fig. 3 Incised sealing from the mortuary temple of Raneferef at Abusir (National museum– Náprstek museum P6805c2; photo J. Vaněk) PEČETNÍ OTISK PES XXIV/2020 87 12 Přítomnost uspořádání popsaného jako vzor oficiální pečeti není nutným indikátorem období Staré říše. Tento vzor se vyvíjel včase alze najít nečetné případy pečetních vzorů, které ho anticipují či se mu později volnějším způsobem připodobňují. 13 Proti tomu královské jméno vkartuši (nomen) může být pro dataci izavádějící. Horovo jméno je sice často na oficiálních pečetích doprovázeno dalšími královskými jmény téhož panovníka, ale právě kartuše nezřídka bývají isoučástí jmen pyramidových komplexů či titulů kněží sloužících vkultu dávno zemřelých panovníků (srv. např. Verner et al.2006: 257, No.205, 225, No. 68 atd.). 14 Ke kritické diskusi tohoto předpokladu srv. Nolan (2010: 40–48). 15 Extrémní ilustrací je nález možná až tuctu pečetních otisků sHorovým jménem krále Rachefa vjedné oblasti Raneferefova pyramidového chrámu. Snad zde došlo kotevření určitého množství zvenčí přinesených nádob či pytlů, které byly zapečetěny 100 let před založením pyramidového chrámu (viz Jeřábek2018: 32). 16 Zjednodušeně lze hlavní rozdíl vidět vabsenci ostřiva, neboť tento typ hlíny není určen kvýpalu. To však neznamená, že by pečetní hlína musela být vždy prostá nečistot apříměsí. 17 Dochované fragmenty (aotisky na nich) překvapivě odolávají iopětovnému namočení, jak zjistila archeologická expedice AERA vGíze, když množství pečetních fragmentů odhalila vtzv. těžké složce po flotaci. Posléze začala AERA systematicky využívat kzískávání pečetních otisků metodu tzv. prosívání za mokra (Nolan1998: 4). Pro podrobnější kvantifikaci nálezů podle použitých metod viz Nolan (2010: 124–125). Určitá odolnost zaschlých pečetních otisků vůči vodě naznačuje, že představa případné recyklace pečetní hlíny rozmáčením použitých asňatých pečetí je problematická. (Myšlenku omožné recyklaci pečetní hlíny naopak nabízí vzhled některých nálezů, které obsahují stopy dřívějšího použití pečetního uzávěru istopy úsilí vynaloženého na nové zformování materiálu.) 18 Kdokoliv by se pokoušel okvantifikaci takových předmětů, měl by si ověřit praxi při selekci či publikování zpracovávaného materiálu. Pečetní uzávěry neurčitých tvarů abez čitelných pečetních otisků mohou být snadno vyřazeny ze souboru nálezů určených kpublikaci, popř. ke zpracování (srv. Ferioli– Fiandra– Fissore– Frangipane 1994: 301–302). kde nápis čteme jako úřednický titul (např. Verner et al. 2006: 241, No. 144), ale ikus nalezený voblasti Menkaureova údolního chrámu, jehož nápis byl přečten jako název druhu látky, která se vtéto oblasti pravděpodobně produkovala (Nolan2013). Velmi vzácně jsou doloženy ipečetní uzávěry, které obsahují jak otisk pečetního válečku, tak ryté znaky (viz Kromer1978: 98, obr. 32; Jeřábek2017: 91). obrat od otisků kceLéMu pečetníMu uzávěru Vrukou archeologů získaly hliněné pečetní uzávěry nový význam– staly se archeologickými prameny. Zprvu především epigrafickými, neboť zejména vegyptologii je význam pečetních otisků umocněn tím, že některé pečetní vzory– vdobě Staré říše12 právě úřední pečeti– obsahují Horovo jméno vládnoucího panovníka, aodkazují tedy (ve srovnání sjinými nálezy materiální kultury) velmi přesně na poměrně krátký interval, kdy bylo pečetidlo vyhotoveno apředáno kužívání.13 Podle přetrvávajícího konsensu mělo při nástupu nového panovníka na trůn dojít vco možná nejkratší době kvýměně pečetních válečků za nové.14 Ztoho důvodu jsou otisky úředních pečetí jedinečným prostředkem kdatování archeologických kontextů, vnichž byly nalezeny. Je jen třeba pamatovat na to, že vjednotlivých případech mohlo mezi dobou vydání pečeti, jejím použitím kzapečetění předmětu aotevřením pečetního uzávěru, který následně nacházíme odhozený vodpadu či nepořádku na podlaze, dojít ike značné prodlevě.15 Nověji archeologové kladou větší důraz ina materialitu pečetních uzávěrů. Hlína používaná na pečetní uzávěry je ve větší či menší míře důkladně připraveným materiálem, který se vmnoha ohledech podobá hlíně na výrobu keramiky.16 Hlína je připravena vpředstihu tak, aby vokamžiku předpokládaného použití co nejlépe pojala audržela jemný otisk pečetidla. Připravená hmota je zprvu velmi měkká, amá-li udržet otisk pečeti, musí se nechat mírně oschnout. Ali Witsell vpředběžné zprávě zvykopávek zdomu ležícího na východ od pyramidového města královny Chentkaus v Gíze (Tavares et al.2014: 539) upozorňuje na nález pěti desítek drobných hliněných předmětů v podobě tence rozválených disků nebo podlouhlých obdélníkových kousků jemné pečetní hlíny, které lze snejvětší podobností pokládat za „blankety“, kousky pečetní hlíny, jež si úředníci vsýpce či skladišti předem připravili kvytvoření typizovaných pečetních uzávěrů. Analogické nálezy byly publikovány idříve, svýslovným důrazem na možnou identifikaci polotovarů (viz Frangipane2007: 70–72). Rovněž po nasazení pečetního uzávěru trvá určitý čas (podle počasí ijeden den), než hlína zcela vyschne aztvrdne. Po vyschnutí se pečetní otisky stávají relativně odolným materiálem.17 Vzácně můžeme mezi pečetními uzávěry identifikovat zmetky poukazující na to, že byly připojeny kpředmětům aopatřeny otiskem pečetidla, ale téměř bezprostředně, tedy když hlína ještě zůstala vlhká atvárná, je úředník sejmul, zmačkal azahodil. John Nolan (2010: 310–313, Fig. 3.4) popsal několik případů pečetních uzávěrů, které byly nalezeny obrácené „naruby“, poté co se vdůsledku zmačkání otištěná strana dostala „dovnitř“ pečeti, atakto následně zaschly. Obdobný jednotlivý případ je znám izAbúsíru (Verner et al.2006: 235, No. 116). Nálezy polotovarů izmetků vpodlahových vrstvách jsou důležitou indicií místní pečetní aktivity; zmetky se zachovaným otiskem pečetního vzoru navíc věrohodně dokládají aktivitu držitele dané pečeti na dané lokalitě. Známé jsou i případy nálezů částečně deformovaných použitých pečetních uzávěrů. Ity naznačují, že uzávěr byl odstraněn vdobě, kdy hlína ještě stále vysychala auzávěr se při odstraňování nerozlomil, nýbrž zprohýbal. Takové nálezy mohou případně dotvářet obrázek ofrekvenci přístupů do daného úložiště, resp.obvykle do zapečetěné místnosti.18 stopy zapečetěných předMětů Za příznivých okolností pečetní uzávěr dobře zachová otisk pečetidla, ale zároveň idalších předmětů, snimiž 88 PES XXIV/2020 PEČETNÍ OTISK 19 Podobně lze zkoumat istopy rohoží či organických konstrukčních prvků na dochovaných prvcích hliněné architektury (viz Yahata2017). se dostal do kontaktu. Nabízí se nám tak možnost studovat stopy materiálů, které se samy nedochovaly – provázků, papyrů, textilu, dřevěných prvků, rohoží či košíkářských výpletů.19 Celkově se snažíme pochopit vztah různorodých povrchů avedení provázků arekonstruovat podobu či druh úložišť, resp. typů pečetních uzávěrů. Identifikace některých typů pečetních uzávěrů má opět speciální význam pro celkovou interpretaci administrativních procesů. Zapečetěné pytle, skříňky či nádoby mohly být případně ipřineseny zvenčí, zatímco dveře anepřenosné kontejnery musely být zapečetěny na místě, aopět tedy prokazují místní příslušnost těch, kdo na nich otiskli své pečeti. Ostručnou obecnou typologii staroegyptských pečetních uzávěrů na základě materiálu převážně zRaně dynastické doby se pokusil ve svém syntetickém díle Peter Kaplony (1963: 49–55). Typologie pečetních uzávěrů zhlediska použití na různých druzích úložišť bývají součástí velkých publikovaných souborů pečetních otisků z3. tisíciletí př. n. l. (např. Pätznick2005: 13–62; Nolan2010: 87–119) ipředmětem speciálních článků (např. Bussmann2014). Pro poučení je běžné přihlížet iktypologiím připravovaným na základě velkých souborů zjiných období (např. Engel– Müller2000; Wegner2007: 300–304), popř. ikrozsáhlým studiím hodnotícím materiál z odlišných oblastí (např. Frangipane2007). Na jedné straně si tedy autoři typologii přizpůsobují především kroztřídění nálezových souborů, které sami zkoumají, přitom však pokračují ivdiskusi o obecné typologii. V diskusi se odhalují meze zobecnění, neboť velkých souborů (čítajících stovky až tisíce otisků) bylo dosud zpracováno omezené množství a tyto soubory obvykle reprezentují vždy mírně odlišné období amírně odlišné prostředí (pohřebiště, chrámy, sídliště, popř. pevnosti; lokality vcentru či na periferiích). Odlišné kontexty navzdory rozsáhlým podobnostem mají vliv na to, že typy, které jsou vjednom souboru zastoupené běžně, mohou být vjiném souboru vzácné či zcela chybět aněkteré typy jsou vrůzných souborech přítomné vrozdílných variantách či vjiném počtu variant. Základní typy pečetních uzávěrů byly tradičně nazývány podle předmětů, které měly uzavírat (pečetní uzávěry zpytlů, krabiček, dokumentů, dveří, keramických nádob, košíků ad.). Přitom však uzávěry třídíme především podle souběhu charakteristických vlastností, jako jsou velikost aobjem, stopy materiálů na zadní straně uzávěru či identifikované postupy kuzavření úložišť. Následující charakteristika nemůže suplovat podrobný typologický manuál, může však představit základní typy azviditelnit úskalí snahy oklasifikaci pečetních uzávěrů. Například pro pečetní uzávěry z pytlů (obr. 4; srv.obr. 12a) je příznačný otisk textilního materiálu na zadní straně, který je nepravidelně zvlněný apřes který vede několik otisků provázku. Původně provázek několikerým otočením zatahoval hrdlo pytle apečetní hlína tvořila součást jeho zajištění. Podobně se pravděpodobně pečetily ikožené váčky, na pečetích bychom pak našli namísto otisku textilu strukturu kůže. Otisky textilu se mohou vyskytovat též na jednom z obvyklých typů uzávěrů nádob, na takzvaných nepřímých uzávěrech nádob (indirect jar sealings). Ty Obr. 4 Zadní strana pečetního uzávěru pytle zRaneferefova zádušního chrámu vAbúsíru, 5. dynastie (Národní muzeum– Náprstkovo muzeum P6803d; foto J. Vaněk) / Fig. 4 Reverse side of the bag sealing from the mortuary temple of Raneferef at Abusir, Fifth Dynasty (National museum– Náprstek museum P6803d; photo J. Vaněk) Obr. 5 Nepřímý pečetní uzávěr nádoby: typ pečetící okraj hradla nádoby (Raneferefův zádušní chrám, Abúsír; Národní muzeum– Náprstkovo muzeum P7195a; foto J. Vaněk) / Fig. 5 Indirect jar sealing, type attached by the neck of the jar (mortuary temple of Raneferef, Abusir; National museum– Náprstek museum P6808a; photo J. Vaněk) PEČETNÍ OTISK PES XXIV/2020 89 20 Takto masivní uzávěry dávají velkou plochu kotištění pečetních válečků aúředníci ji skutečně pokrývali dlouhými křížícími se otisky. Pro dnešní specialisty je to vzácná příležitost, jak si prohlédnout vzor pečetního válečku vjeho úplnosti anebýt odkázán jen na jeho útržkovité fragmenty, které se obvykle otisknou do uzávěrů běžnější velikosti. Na druhou stranu, kvůli typicky používanému hrubšímu materiálu se otisky zachovávaly velmi špatně. Zajímavou zvláštností je, že ustopperů někdy nacházíme vedle normálního otisku pečetního vzoru iotisknutá kolečka vzniklá přiložením boční strany pečetního válečku (obr. 9). 21 Pätznick (2005: 13–14) shromáždil doklady pro to, že některé velké nádoby byly uzavírány ve dvou krocích: menším uzávěrem vhrdle, který byl poté překryt velkým vnějším uzávěrem sahajícím až kplecím nádoby. fungovaly tak, že ústí akrk nádoby byly překryty kouskem látky, tato látka byla na nádobě přichycena provázkem, ten obtočil krk nádoby anásledně byl ve své poloze zajištěn malým kouskem pečetní hlíny (obr. 5 a12b). Na takovémto pečetním uzávěru lze sledovat otisk látky, oběh provázku, konkávní tvar, který sleduje průměr hrdla nádoby (velikost průměru hrdla se dá zněkterých otisků odvodit), aobvykle ičást vertikálního profilu nádoby se stopami ústí nebo scharakteristickým prohnutím mezi plecemi akrkem nádoby. To vše je vidět na uzávěru, který se zachová vdostatečné velikosti. Izde se může látka nařasit jako na pytli, ale je-li úlomek dost velký, převáží na něm tvar nádoby. Nádoby samotné mohly být podle potřeby zajišťovány několika dalšími způsoby, provázek mohl přecházet napříč přes hrdlo nádoby (obr. 6) aněkdy takto mohl zajišťovat víčko, které nahrazovalo krycí textilii. Uvětších zásobnic apivních džbánů jsou časté masivní uzávěry, tzv. stoppery, víčka, přímé uzávěry nádob apod. Bývají ořád hmotnější než jiné typy pečetí (ataké často využívají hrubší druhy hlíny)20 a hlína zakrývá apřekrývá celé hrdlo nádoby, někdy pokračuje dál po povrchu aobepíná ikrk nádoby (obr. 12c), někdy postupuje dovnitř avyplňuje hrdlo (obr. 7).21 Pro pečetní uzávěry dokumentů je charakteristický otisk struktury papyru (který může být tak jemný, že snadno eroduje) ajemnějšího převázání zorganického materiálu (obr. 8 a12d). Vztahy mezi typy pečetních uzávěrů aúložišti však nejsou vždy jednoduché. Dveře mohly mít různou podobu (mj. dvojkřídlé, jednokřídlé) ataké mohly být zapečetěny několika způsoby, podle toho, jaký mechanismus závěru používaly. Pečetní hlína mohla zajišťovat zástrčku, která se zasouvala do rámu dveří aspomocí provázku zase vytahovala ven (viz Bussmann2014). Dvojkřídlé dveře mohly být uzavřené posuvnou závorou, jak ji známe zhieroglyfu s(O34), apečetní uzávěr mohl fixovat určitou pozici závory (Pätznick2005: 56). Vnejprostších případech se dveře mohly uzavírat také tak, že konec provázku, který znich vedl, se Obr. 6 Nepřímý pečetní uzávěr nádoby: typ pečetící ústí nádoby zRaneferefova zádušního chrámu vAbúsíru, 5. dynastie (Národní muzeum– Náprstkovo muzeum P6808a; foto J. Vaněk) / Fig. 6 Indirect jar sealing, type attached over the mouth of the jar, from the mortuary temple of Raneferef at Abusir, Fifth Dynasty (National museum– Náprstek museum P6808a; photo J. Vaněk) Obr. 7 Přímý pečetní uzávěr nádoby, resp. zátka (stopper) zRaneferefova zádušního chrámu vAbúsíru, 5. dynastie (Národní muzeum– Náprstkovo muzeum P6791; foto J. Vaněk) / Fig. 7 Direct jar sealing, resp. astopper from the mortuary temple of Raneferef at Abusir, Fifth Dynasty (National museum– Náprstek museum P6791; photo J. Vaněk) 90 PES XXIV/2020 PEČETNÍ OTISK omotal kolem dřevěného kolíčku či hrušky na zárubni apak se překryl pečetní hlínou (obr. 12e). Mechanismus provázku obtočeného kolem kolíčku či „hrušky“ (tzv. peg and string typ, obr 11 a12f) byl rozšířený do takové míry, že sloužil také kuzavření menších krabiček ivětších skříní, možná iokenic či otvorů pro výběr obilí ze sýpek. Na krabičkách askříňkách mohly dřevěné kolíčky sloužit nejen kjednoduchému obmotání konce provázku, ale ikpřichycení křížících se šňůr (obr. 10 a12g). Vtypologiích se tak bohužel vedle sebe směšují typy dvou druhů. Jedny určené podle předmětů (které mohou být případně uzavírány více způsoby), druhé vytvořené na základě charakteristických mechanismů uzavírání (principy uzavírání však mohly být využívány zároveň uvíce druhů předmětů). Tato nejednotnost vede ktomu, že při souhrnné prezentaci distribuce typů pečetních uzávěrů jsou vedle sebe kladeny výsledky různého charakteru. Nezbývá proto než typologii neustále zjemňovat aprojasňovat, přizpůsobovat konkrétním podmínkám zkoumaných souborů/lokalit a přistupovat kní vposled se zdravou obezřetností. Vdobě, kdy se pečetění stalo rutinní součástí kontroly velkých skladů ainstitucí, lze pozorovat důraz na to, aby se zapečetěná úložiště mohla snadno arychle uzavírat a otevírat. Doposud například zůstává otevřená otázka, zda se při převazování nádob či dveří vázaly nějaké uzly (případně vkterých případech). Zněkterých nálezů jsou hlášeny jednotlivé otisky uzlů na zadních stranách pečetních uzávěrů (Tavares et al.2014: 538). Sílí však ihlasy, podložené průzkumem velkých nálezových celků (Frangipane2007: 68), tvrdící, že sohledem na rychlost práce se úložiště uzavírala jen tak, že se konce provázků ovazujících úložiště jednoduše překřížily či se několikrát obmotaly kolem zajišťujícího prostředku (např. „hrušky“ či kolíčku) atento stav se zajistil přiložením pečetní hlíny. Otevírání auzavírání úložišť bylo opakující se činností anebylo vničím zájmu zdržovat sebe iostatní rozvazováním zašmodrchaných uzlů. Jako všechny úkony, které se rutinně opakují, usilovaly ityto především oúčinnost ajednoduchost. To, která místa na úložišti se zajistí pečetěmi, kde se natáhnou provázky, kolikrát se který předmět omotá, kolik materiálu se Obr. 8 Zadní strana pečetního uzávěru dokumentu (papyru) zpyramidového města královny Chentkaus vGíze (Ancient Egypt Research Associates, reg. č. 5225; foto D. Jeřábek) / Fig. 8 Reverse side of the document sealing (papyrus) from the pyramid town of Queen Khentkaus at Giza (Ancient Egypt Research Associates, reg. no. 5225; photo D. Jeřábek) Obr. 9 Otisky boční strany pečetního válečku na zátce (stopperu) zRaneferefova zádušního chrámu vAbúsíru, 5. dynastie (Národní muzeum– Náprstkovo muzeum P6826a; foto J. Vaněk) / Fig. 9 Imprints of the side of the sealing cylinder on the stopper from the mortuary temple of Raneferef at Abusir, Fifth Dynasty (National museum– Náprstek museum P6826a; photo J. Vaněk) Obr. 10 Zadní strana pečetního uzávěru krabičky (kanopické skříňky) zhrobky Duaptaha vhrobovém komplexu AS 68 vjižním Abúsíru, 5. dynastie (275/AS68a/2013; foto D. Jeřábek) / Fig. 10 Reverse side of the box sealing (from the canopic chest) from the tomb of Duaptah in tomb complex AS 68 at Abusir South, Fifth Dynasty (275/AS68a/2013; photo D. Jeřábek) PEČETNÍ OTISK PES XXIV/2020 91 22 Velmi důkladné využití písemných a ikonografických pramenů lze sledovat v Pätznickově typologii (viz Pätznik2005). 23 Zobdobí Staré říše zatím není spolehlivě prokázána existence pečetí, které by patřily kolektivně celé instituci (sýpce, chrámu, úřadu). Jméno instituce je však často součástí celého titulu úředníka či kněze (např. kněz Rea aHathory zNeferirkareova slunečního chrámu). použije na pečetní uzávěr, bylo zřejmě podřízeno účelnosti. Vypovídací hodnotu otom, jak uzávěr fungoval či nefungoval ajaký typ předmětu zajišťoval či nezajišťoval, může mít itloušťka použitých provázků, pozice provázků k sobě navzájem i k jiným stopám. Autor tohoto textu se domnívá, že spodobnou účelností se postupovalo ipři snímání pečetí; ten, kdo pečeti přikládal alámal den co den, věděl, jak akde škubnout, aby se pečeť snadno rozlomila aúložiště bylo možné rychle otevřít. Fragmentarizace pečetí tak nebyla zcela náhodná aněkteré druhy uzávěrů se lámaly vlastním typickým způsobem. Při zpracovávání konkrétního nálezového materiálu je ve výjimečných případech možné využít zcela konkrétní detaily, které jdou za hranice obecné typologie. Při podrobné analýze dveřních uzávěrů ze skladišť veStarém paláci vkrétském Faistu se například specialisté naučili rozeznávat dveřní uzávěry konkrétního skladiště, ato díky tomu, že se zde do hliněného pečetníhouzávěru pravidelně otiskovala jemná prasklina vdřevěné hrušce jehodveří (Ferioli– Fiandra– Fissore– Frangipane1994: 299–301). Vedle postupu „zdola“, tedy sledování ainterpretace stop na pečetních uzávěrech ajejich srovnání na „vzorových“, tj. vúplnosti zachovaných kusech, je možné inspirovat se při budování typologie i„shora“, tedy vytvářet katalogy úložišť azpůsobů jejich uzavírání na základě jejich zobrazení ve výzdobě hrobek či na miniaturních modelech, katalogy doložených názvů různých kontejnerů či jejich doložených určení, sledovat jejich výskyt vpřípiscích kobrázkům, vpísemných popisech rituálů či vsoupisech předmětů zfragmentů administrativních papyrů.22 syntéza získaných inforMací Zatímco otisk pečetidla identifikuje konkrétního uživatele pečeti, mohou stopy úložiště na zadní straně uzávěru něco napovědět otom, na které typy předmětů se vztahovala pravomoc úředníka, a nálezové okolnosti mohou určit místa, v nichž se úředníkova pravomoc uplatňovala. Videálním případě tedy můžeme kombinací všech tří prvků dostat plastičtější představu očinnosti držitele pečeti či oprovozu studované instituce. Jak bylo uvedeno výše, vdobě Staré říše jsou držitelé staroegyptských úředních pečetí na svých pečetidlech identifikováni nikoli přímo svým jménem, nýbrž jen svými několika vybranými tituly.23 Jakkoli je zajímavé sledovat iprostorovou distribuci aktivity nositelů různých titulů či zástupců institucí, případně jejich korelaci srůznými typy úložišť, chceme-li postoupit až ke sledování jednotlivých aktérů, skrývajících se za svými individualizovanými pečetidly, musíme se pokusit identifikovat v nálezovém souboru všechny pečetní uzávěry, na které se opakovaně otiskoval jeden určitý pečetní vzor. Úspěšnost takového úsilí velmi závisí na dochovaném materiálu ajeho povaze. John Nolan dokázal vtisícovce fragmentů pečetních uzávěrů pocházejících zneporušených odpadních vrstev zjedné částiměsta stavitelů pyramid vGíze (tzv. Pottery Mound) identifikovat opakující se otisky dvanácti úředníků působících zřejmě vnedaleké kanceláři písařů královských dokumentů (Nolan 2010; též Nolan 2018: 275–280). Asi 42 % otisků ze souboru bylo tvořeno 12 opakovaně užívanými úředními pečetěmi. Nejaktivnější znich byla otištěna na 91 fragmentech, dvanáctá vpořadí zanechala otisk alespoň na devíti uzávěrech. Vpočetně Obr. 11 Pečetní uzávěr typu peg and string zRaneferefova zádušního chrámu vAbúsíru, 5. dynastie (Národní muzeum– Náprstkovo muzeum P6792g; foto J. Vaněk) / Fig. 11 Sealing of apeg and string type from the mortuary temple of Raneferef at Abusir, Fifth Dynasty (National museum– Náprstek museum P6792g; photo J. Vaněk)