Role vodního loutkového divadla ve vietnamské společnosti

OPEN ACCESS Role vodního loutkového divadla ve vietnamské společnosti veronika Pospíšilová ÚVOD Loutkové divadlo má v řadě zemí rozvinutou tradici a patří k nejstarším divadelním formám. Různá kulturní společenství mají vlastní podoby loutkového divadla. V této práci se snažím vysvětlit, čím je loutkové divadlo výjimečné ve Vietnamu a podat informaci o prvcích, které tento divadelní žánr vytváří. Předmětem mého zkoumání je charakteristika vodního loutkového divadla a postižení jeho vývoje. Výzkumem vietnamského vodního loutkového divadla se vědci začali zabývat poměrně nedávno. V české odborné literatuře dosud neexistuje studie, která by se vietnamským loutkovým divadlem zabývala komplexně. CHARAKTERISTIKA VODNÍHO LOUTKOVÉHO DIVADLA Loutkové divadlo je jedním z prvků tradiční kultury, který je velmi pevně spjat s duchovním životem mnoha generací vietnamského lidu. Ve všech částech země se můžeme setkat s různými divadelními aktivitami, ale loutkové divadlo se soustředilo, vyvíjelo a bylo nejpopulárnější ve střední a nížinné části severního Vietnamu. Tradiční vietnamská loutková scéna zahrnuje dva typy loutek — vodní loutky a suchozemské loutky. Vodní loutkové divadlo používá jako podium vodní hladinu a suchozemské loutkové divadlo má jeviště postavené na zemském povrchu. Co se týče základu, mají tato dvě umění společné zásady, liší se jen v některých detailech.1 Múa rối nước znamená doslova „loutky tančící na vodě“2. Dnešní vodní loutkové divadlo se může odehrávat na třech různých místech: na rybníčcích ve vesnicích s nainstalovanou konstrukcí pro představení; na venkovní přenosné nádrži postavené pro kočovné 1 Hỏi và đáp về văn hoá Việt Nam (Otázky a odpovědi na vietnamskou kulturu), Hà Nội 1999, t. 246. 2 BÙI PHUNG. Vietnamese English Dictionary, Hà Nội 2004, t. 1310. 64 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2015 divadelní společnosti a ve specializovaných budovách s umělými jezírky.3 Loutkáři jsou skryti pod přístřeškem stojícím za vodní hladinou, která tvoří jeviště. Pokud je vodní nádrž větší, je jeviště umístěné uprostřed; je-li menší, je situované u břehu naproti hledišti. Přístřešek je na čelní straně zvenčí uzavřen neprůhledným závěsem. Za ním ve vodě stojí loutkáři a vodí loutky pomocí bambusových konstrukcí a drátů, skrytých pod vodou, na vzdálenost až tří metrů. Loutky jsou dřevěné, ale vyrábějí se i z jiných voděodolných materiálů.4 Tato jedinečná forma loutkářství, která byla původně pouze regionálním sezónním představením v deltě Rudé řeky, se stala v průběhu posledních dvaceti pěti let typickým prvkem vietnamské kultury. Většina vesnic, ve kterých se vodní loutkové divadlo provozuje, uznává Từ Đạo Hạnhe za patrona loutkářů. Tento buddhistický mnich, jehož původní jméno bylo Từ Lộ, žil v 11. století a vstoupil do řádu poté, co mu mág zavraždil otce. Zpočátku byl stoupencem zenové školy Thiền, ale později se obrátil k tantrismu mật tông. Jméno Từ Đạo Hạnh je kromě vodního loutkového divadla spojováno s řadou mýtů a legend o reinkarnaci v krále Lý Thần Tônga nebo o metamorfóze v tygra.5 Từ Đạo Hạnh opustil svůj domov a odcestoval do Číny a Indie, aby tam studoval. Po svém návratu nechal postavit v oblasti Sài Sơn proslulé svou přírodní krásou „Učitelskou pagodu“ (Chùa Thày), ve které žil až do své smrti. Byl v úzkém kontaktu s místní společností, ve které podporoval rozvoj tradičního umění. Obyvatele vesnice Ra učil vodnímu loutkovému divadlu, divadlu chèo a herecké společnosti Ra, kterou také založil, věnoval 3 mẫu6 rýžových polí v oblasti Đồng Vai. Slavnosti Učitelské pagody trvají vždy tři dny a začínají 5. den 3. měsíce lunárního kalendáře. Každý rok do ní přináší členové hereckých společností vodního loutkového divadla obětiny, aby uctili památku mnicha Từ Đạo Hạnhe, svého zakladatele.7 Vodní loutková divadla (stabilní i mobilní) tvoří tři základní části: manipulační místnost (buồng trò), jeviště (sân khấu) a hlediště (nơi xem).8 Manipulační místnost je nejvýznamnější částí divadla. Odtud loutkáři loutky ovládají. Prostor se rozkládá na 36 m2 a jeho základy jsou položeny na dno rybníčku (jezírka). Výška místnosti od vodní hladiny po střechu je asi 6 metrů.9 Manipulační místnost má dva vstupy, a to vstup na východní straně, který se nazývá „dveře života“, kudy loutky vstupují na scénu, a na západní straně jsou to „dveře smrti“, kterými se loutky vracejí zpět do manipulační místnosti.10 Prostřední část je vpředu i vzadu otevřená. Vzadu je látkový závěs, který 3 FOLEY, K. The Metonymy of Art: Vietnamese Water Puppetry As a Representation of Modern Vietnam, The Drama Revue, 2001, 45, 4, p. 130, <http://www.jstor.org/stable/1146933>, [2013]. 4 KLINDEROVÁ, I. Vietnamské vodní loutky, Nový Orient 38, 1983, 7, s. 279. 5 HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 53. 6 Mẫu je vietnamská jednotka plošné míry a odpovídá 3600 m2; viz HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 63. 7 HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 61. 8 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 11. 9 Ibid. 10 FOLEY, K. The Metonymy of Art: Vietnamese Water Puppetry As a Representation of Modern Vietnam, The Drama Revue 45, 2001, 4, p. 130, <http://www.jstor.org/stable/1146933> [2013]. vERONIKA POSPíšILOvá 65 brání pronikání světla do manipulační místnosti. Během představení je vpředu spuštěna stěna vytvořená z bambusových tyčí, které jsou spojeny těsně k sobě. Diváci tak nemohou vidět, co se v manipulační místnosti děje.11 Tato stěna visí ze spodní střechy manipulační místnosti a dosahuje až k vodní hladině. Před ní je ze střechy spuštěn ještě závěs12, sahající zhruba do jedné třetiny bambusové stěny. Tento pruh látky, s třásněmi našitými podél dolního okraje, je většinou červený a najdeme na něm motivy draků, fénixů a dalších bájných zvířat. Jeviště je tvořeno částí vodní hladiny před manipulační místností. Tato část je považována za pódium, které je v neustálém pohybu díky větru a pohybům loutek. V tradičním vodním loutkovém divadle má jeviště vstupní branku, která se nazývá „letící kůň“ (hành mã)13, a kterou loutky zachází do manipulační místnosti o přestávkách mezi jednotlivými scénami. V tomto mezičase se buď zapalují petardy, nebo se hraje scénka na břehu jezera. (Tato kombinace představení na vodě a na zemi již většinou není zařazována do programů dnešních vodních loutkových divadel).14 Prostor pro představení je vymezen dvěma řadami tenkých, nízkých kůlů a vlaječkami, které se vždy na začátku představení zdvihají. Prostor mohou také vymezovat dvě řady loutek nazývající se rối đô15, které se objevují na začátku představení a na konci zase mizí.16 Místo pro diváky vodního loutkového divadla se nachází asi 10–15 m od manipulační místnosti na okrajích rybníčku nebo jezírka. Vodní loutkové divadlo je jedním z mnoha zábav, ze kterých se vesničané těší v průběhu vesnických slavností. Lidé se mohou přijít podívat třeba jen na určité scény, které chtějí vidět, a mohou si je vychutnat z míst, které si sami vyberou, a odkud si představení nejvíce užijí.17 VZNIK A VÝVOJ VODNÍHO LOUTKOVÉHO DIVADLA Sporným bodem v historii vietnamského vodního loutkového divadla je jeho původ.18 Historické zápisky ze 13. století potvrzují, že vodní loutkové divadlo bylo již v průběhu 11 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 17. 12 V dnešní době spouští herecké společnosti z okraje střechy manipulační místnosti závěs, který slouží jako dekorace. Tradiční manipulační místnosti závěsy nemívaly; viz NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 14. 13 Branka se nachází těsně před manipulační místností a tvoří ji dvě postranní řádky kůlů z bambusu. Prostor pro vstup loutek do manipulační místnosti je umožněn rozestoupením těchto dvou řad; viz NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 22. 14 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 22. 15 Rối đô nebo také rối dóng đường — loutky, které se utábořily podél cesty. Tyto loutky zůstávají pod vodou a ve chvíli, kdy divadlo začne, vynoří se z vody, aby vymezily prostor pro představení (namísto kůlů). Viz NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 23. 16 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 23. 17 Ibid. p. 31. 18 GABORIAULT, D. Vietnamese Water Puppet Theatre: Look Through The Ages, Honors College Capstone Experience / Thesis Projects, Paper 205, p. 10, <http://digitalcommons.wku.edu/ stu_hon_theses/205/>, [2013]. 66 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2015 11. století populární u vietnamského císařského dvora. Tyto záznamy rovněž uvádějí zmínky o původu vodního loutkářství na venkově.19 Řeky, jezera a rybníky jsou známou chloubou krajiny Vietnamu. V průběhu roku bylo místní prostředí sužováno častými přírodními katastrofami, se kterými se museli vietnamští rolníci vyrovnávat při sázení a sklízení rýže.20 Odměnou za jejich úsilí byla pro ně pořádána loutková představení, ve kterých loutky vysoce hodnotily vytrvalost, optimismus a úctu k zemědělskému i rodinnému životu.21 Loutková představení se odehrávala v průběhu vesnických slavností, které obvykle probíhaly na začátku zemědělského cyklu a na konci v období žní.22 Většina představení se hrála při příležitosti oslav tradičního nového roku (Tết Nguyên đán), jež připadá na období od ledna do února každého solárního roku23 a kterým začínal nový zemědělský cyklus. Rolníci vyjadřovali v průběhu těchto svátků svou úctu nebesům a žádali je o hojnou úrodu. Každá vesnická slavnost byla lidovou zábavou, která se nesměla obejít bez tradičních zvyků, jako byly závody na člunech, zápasy, houpačky, zapalování petard atd., a her, které se odehrávaly ve vodě, jako např. závody v plavání, ve veslování či představení vodních loutek.24 Dalo by se říci, že v průběhu vesnických slavností se v oblastech, kde se pěstovala rýže, zrodila jedna z prvních forem náboženství. Konkrétně v těch oblastech, kde se výsledky úsilí rolníků odvíjely od množství dešťových srážek. Modlitby za déšť k nejrůznějším božstvům byly doprovázeny zpěvem lidových obřadních písní (dân ca nghi lễ). Tyto písně společně s podobou rituálních obřadů a vesnických slavností souvisejících s vodou si obyvatelé vesnic uchovávají dodnes téměř v původním stavu. Mezi takové rituály patří např. omývání soch Budhy a ostatních božstev. Dříve se také za rituál považovalo to, když si rolníci po práci prali v rybníčcích své oblečení nebo když pořádali modlitební průvody za déšť, které měly vyzvat boha vodstva, aby seslal vodu na zem.25Ačkoliv si nemůžeme být jisti detaily a přesnou datací týkající se vzniku vodních loutek, můžeme předpokládat, že delta Rudé řeky byla místem, kde bylo po staletí tradiční divadelní umění uchováváno a odkud bylo šířeno dále.26 Delta Rudé řeky je oblastí, která je pokryta značným množstvím řek a kde je velmi horký vzduch. Každá vesnice zde má rybníček nebo jezírko, které jsou zdrojem každodenního přísunu vody do domácností, vláhy pro pěstování životně důležitých plodin a dále mohou sloužit jako základ vodního loutkového divadla. Místo, kde se bude hrát vodní loutkové divadlo, je vybíráno v závislosti na rozsahu celého představení. Může to být např. pevná konstrukce, která je součástí nějakého architektonického komplexu a má pavilon na břehu rybníčku. Takovými konstrukcemi jsou např. Učitelská pagoda nebo chrám Dóng (Đền Dóng).27 19 HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 49. 20 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 7. 21 HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 19. 22 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 8. 23 OBUCHOVÁ, L. a kol. Maska, kostým a lidové divadlo, Praha 2001, s. 80. 24 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 8. 25 HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 49. 26 Ibid. p. 49. 27 Chrám Dóng byl postaven v Đông Anh, v části města Hanoj, v 18. století; viz NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 9. vERONIKA POSPíšILOvá 67 Většina vodních loutkových divadel, která byla postavena pouze provizorně, byla určena pro kočovné herecké společnosti a umístěna tam, kde to vyhovovalo publiku.28 Vodní loutková představení byla součástí vesnických slavností až do doby, než se stala samostatným divadelním žánrem.29 Do 11. století se vodní loutkové divadlo hrálo především na jezírcích a rybníčcích v oblasti delty Rudé řeky, kde také vzniklo. Postupně se začalo šířit i mimo vesnice a tím si získávalo stále větší obdiv prostého lidu i vyšších vrstev společnosti. Pravděpodobně nejstarší záznam o vodním loutkovém divadle pochází z roku 1121 a je vytesán do kamenné stély s nápisem „Učení o ctnosti a dlouhověkosti“ (Sùng Thiện Diên Linh). Stéla se nachází v pagodě Đọi Sơn (Long Đọi)30, kterou nechal postavit král Lý Nhân Tông roku 1128. Jako mnoho dalších památek ve Vietnamu byla původní struktura pagody Long Đọi zničena v 15. století čínskou dynastií Ming. Byla zrekonstruována, ale následně opět značně poškozena během první indočínské války. I přes neblahou minulost byla pagoda v průběhu posledních desetiletí obnovena a stala se pýchou Vietnamu. Název pagody Long Đọi může být interpretován jako „skupina draků“. Vietnamské slovo long znamená drak a đọi může být fonetická zkomolenina sino-vietnamského slova đội, které se dá přeložit jako „vojenská četa“ nebo „skupina“. Kamenná stéla v pagodě Long Đọi stojí na podstavci, který je vyzdoben několika propletenými draky. Místní obyvatelé to vysvětlují tím, že v minulosti žilo v rýžových polích mnoho vodních hadů a tato oblast bývala nebem pro posvátné hady (giao long).31 Stéla je vysoká 2,4 metru a široká 2,24 metru. Na obou stranách stély jsou vyryty nápisy, které jsou rozděleny do šestnácti úseků. První dvě části pojednávají o kosmogonii, narození Buddhy, jeho učení a uctění jeho památky. Ostatní části jsou věnovány období, kdy v zemi panoval král Lý Nhân Tông. Stéla popisuje věštbu o šťastném osudu panovníka, ke které došlo před jeho narozením, panovníkovu vášeň pro buddhismus, kaligrafii, poezii, hudbu, vodní loutkové divadlo atd.32 Výňatek textu, který je vyryt do kamenné stély Sùng Thiện Diên Linh, by mohl být přeložen asi takto: „Zlatá želva plave poklidně na hladině vody a na své hlavě nese váhu tří hor. Vlny pozvolna nadnáší její krunýř a nohy. Ve chvíli, kdy obrátí svůj pohled na břeh, otevře ústa a vytryskne vodu směrem k molu. Potom se otočí čelem ke králi, aby mohla obdivovat jeho korunu. Pokloní se a při pohledu na hladinu vody zkoumá nezměrnou a krásnou oblohu, která se ve vodě zrcadlí. Dvorní hudebníci začnou hrát předehru a vtom se objevují víly, které zazpívají a předvedou tanec s názvem ‚Vítr přichází‘. Kolem scény šveholí hejno ptáčků a vesele poskakuje stádo jelenů…“33 28 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 9. 29 Ibid. p. 9. 30 Pagoda Đọi Sơn se nachází ve stejnojmenné vesnici, v oblasti Duy Tiện, v provincii Hà Nam, 50 km jižně od Hanoje. Pagoda stojí na vrcholku kopce, který se nazývá Long Đọi. Tento kopec vystupuje jako ostrov z „ohromného moře rýžových polí“ v deltě Rudé řeky; viz HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 41. 31 HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 42. 32 Ibid. p. 45. 33 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 47. 68 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2015 Za vlády dynastie Lý (1010–1225) již bylo loutkářské umění na vysokém stupni rozvoje. Zpočátku se tradiční vodní loutkářství omezovalo na úzké okruhy lidí, tj. na rodiny a rody. S jeho rozvojem a s růstem obliby se však loutkářská základna silně rozšířila. Za dynastie Lý proniklo vodní loutkové divadlo ke královskému dvoru a vládu dynastií Lý a Trần (1225–1400) lze pokládat za období jeho největšího rozkvětu.“34 O tom, že vodní loutkové divadlo bylo velmi oblíbenou zábavou u dvora, se píše např. v literárních pracích Phan Trường Nguyêna (12. století) a krále Trần Thái Tônga (1225–1258).35 Po zhlédnutí divadelního představení král napsal: „Každý jasně vidí, že dřevěné loutky jsou zcela závislé na mechanismech, které jim umožňují vytvářet různé pohyby. Loutky jsou schopné se pohybovat a tančit jako živé bytosti. Kdyby ovšem loutkáři přestali hýbat mechanismy, kterými loutky ovládají, loutky by se zastavily.“36 Král chtěl zřejmě těmito slovy vyzdvihnout mistrnou práci loutkářů, kteří už ve 13. století dokázali v práci s loutkami „zázraky“. Fakt, že se loutky nepohybovaly po vodní hladině samy, ale ovládali je loutkáři, byl zapomenut ve chvíli, kdy představení začalo. Od 13. do 20. století nebyl vodnímu loutkovému divadlu přikládán velký význam a v historických pramenech o něm mnoho nenajdeme. V 15. století se totiž do Vietnamu dostaly nové divadelní formy jiných národů a vytlačily vodní loutkové divadlo z císařského paláce. Vodní loutkové divadlo se dále udržovalo především na venkově.37 Co se týče vývoje, mnoho změn v tomto období neproběhlo, protože divadlo opět začalo sloužit prostému lidu k odpočinku od starostí každodenního života. Jediné, o čem se záznamy zmiňují, je postavení nejstaršího hereckého pavilonu na vodě a jelikož se na tomto místě hrají představení dodnes, jsou Vietnamci na tento pavilon právem hrdí. V průběhu vlády dynastie Lê (1533–1708) nechala postavit divadelní společnost Ra herecký pavilon Thủy đình v Učitelské pagodě na jezírku Long Trì. Tento pavilon je dnes nejstarším existujícím místem, kde se stále hraje vodní loutkové divadlo.38 Srpnová revoluce jednak zachránila tradiční vietnamské vodní loutkové divadlo od toho, aby upadlo v zapomnění, ale také „otevřela dveře“ novému směru rozvoje loutkářského řemesla ve Vietnamu. Předtím bylo tradiční vodní loutkové divadlo rozptýleno mezi lidové herecké společnosti, které zůstaly na amatérské úrovni. Až v této době se toto umění dostává na profesionální dráhu a lidové představení je povýšeno na národní divadelní umění.39 Pro další rozvoj vodního loutkového divadla byly podstatné mezikulturní výměny mezi Vietnamem a východní Evropou. V období po 2.světové válce byla součástí fiskální politiky „východního bloku“ podpora a pomoc vietnamskému umění. Cílem bylo založit ve městech vodní loutková divadla a vycho34 KLINDEROVÁ, I. Vietnamské vodní loutky, Nový Orient 38, 1983, 7, s. 278. 35 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 48. 36 GABORIAULT, D. Vietnamese Water Puppet Theatre: Look Through The Ages, Honors College Capstone Experience / Thesis Projects, Paper 205, p. 21, <http://digitalcommons.wku.edu/ stu_hon_theses/205/>, [2013]. 37 Hỏi và đáp về văn hoá Việt Nam (Otázky a odpovědi na vietnamskou kulturu), Hà Nội 1999, t. 247. 38 HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water puppets, Hà Nội 2006, p. 59. 39 Hỏi và đáp về văn hoá Việt Nam (Otázky a odpovědi na vietnamskou kulturu), Hà Nội 1999, t. 247. vERONIKA POSPíšILOvá 69 vat profesionální loutkáře. Praktiky loutkářství, kterým se vietnamští loutkáři naučili v době komunismu ve východní Evropě, jsou pro podobu představení směrodatné dodnes. V březnu roku 1956 pozval prezident Ho Či Min do Vietnamu loutkovou divadelní společnost Radost z Československa. Tato společnost ovládala loutky pomocí rukou a tyčí a brzy bylo rozhodnuto, že se bude tento způsob loutkářství vyučovat na školách. Divadelní společnost, která byla vyškolena skupinou československých loutkářů, založila v Hanoji své vlastní loutkové divadlo s názvem „The Central Puppet Theatre“ (Nhà Hát Múa Rối Trung Ương), které hraje svá představení dodnes.40 Druhým, dnes velmi populárním loutkovým divadlem v Hanoji je divadlo „Létající drak“ (Thăng Long). Bylo založeno 10. října roku 1969 a pojmenováno podle dřívějšího názvu hlavního města.41 Toto divadlo bylo sestaveno podle vzoru The Central Puppet Theatre v Hanoji, ale mělo mnohem přísnější pravidla pro přijetí nových členů. Ti, kteří se ucházeli o místo v této společnosti, museli studovat alespoň deset let a mít vysokoškolský diplom.42 Významným přínosem pro vodní loutkové divadlo se v těchto letech stalo přijímání žen do profesionálních hereckých společností. Do této doby ženám nebylo umožněno stát se loutkářkou a proniknout do tajů tohoto umění.43 Co se týče témat, která byla v představeních zpracovávána, tak se zde obdobně jako v ostatních divadelních žánrech odrazila nepříznivá atmosféra 20. století. Často byl ve výstupech naznačen protifrancouzský a později i protiamerický odpor. Některé loutky měly vojenské uniformy západních mocností a ztvárňovaly negativní postavy, které ubližují místnímu obyvatelstvu. Jiné loutky hrály vesnické hrdiny z řad prostého lidu, kteří vojáky v boji statečně porazili.44 Dříve věnovali loutkáři pozornost pouze výtvarné a herecké stránce vystoupení, ale v současné době literatura, hudba, osvětlení a další vědecko-technické pokroky udělaly vodní loutkové divadlo mnohem přitažlivějším. Program her profesionálů se zabývá čím dál více tématy ze života, a to všechno přispívá k tomu, že vietnamské vodní loutkové divadlo je stále rozšířenější a rozmanitější.45 V současnosti má divadlo Thăng Long zhruba třicet členů. Programy představení jsou dostupné ve vietnamském, anglickém či francouzském jazyce. Jedno představení trvá zhruba hodinu a je v něm odehráno až 17 různých výstupů. Oproti původní po40 FOLEY, K. The Metonymy of Art: Vietnamese Water Puppetry as a Representation of Modern Vietnam, The Drama Revue 45, 2001, 4, p. 134, <http://www.jstor.org/stable/1146933>, [2013]. 41 Hlavní město Vietnamu se nazývalo Thăng Long do roku 1830, kdy bylo přejmenováno na Hà Nội. 42 GABORIAULT, D. Vietnamese Water Puppet Theatre: Look Through The Ages, Honors College Capstone Experience / Thesis Projects, Paper 205, p. 42; <http://digitalcommons.wku. edu/stu_hon_theses/205/>, [2013]. 43 FOLEY, K. The Metonymy of Art: Vietnamese Water Puppetry as a Representation of Modern Vietnam, The Drama Revue 45, 2001, 4, p. 135, <http://www.jstor.org/stable/1146933>, [2013]. 44 FOLEY, K. The Metonymy of Art: Vietnamese Water Puppetry as a Representation of Modern Vietnam, The Drama Revue 45, 2001, 4, p. 134, <http://www.jstor.org/stable/1146933>, [2013]. 45 Hỏi và đáp về văn hoá Việt Nam (Otázky a odpovědi na vietnamskou kulturu), Hà Nội 1999, t. 247. 70 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2015 době představení jsou ta dnešní značně zdokonalena a obohacena o nové moderní prvky.46 Vodní loutkové divadlo ale není chloubou pouze hlavního města. Mezi další velmi populární vodní loutkové divadlo ve Vietnamu se řadí „Golden Dragon Water Puppet Theatre“ (Nhà Hát Múa Rối Nước Rồng Vàng), které se nachází v Ho Či Minově Městě. Bylo založeno roku 1977 a dnes hraje okolo 500 představení za rok.47 LOUTKÁŘI A DIVADELNÍ SPOLEČNOSTI V současné době ve Vietnamu existují desítky center tradičního loutkového divadla a na jejich repertoáru je přes 200 her.48 Vzhledem k tomu, že každá společnost vznikla v jiné oblasti a za jiných podmínek, je prakticky nemožné psát o hereckých společnostech obecně. Z tohoto důvodu se zaměřuji pouze na ty divadelní společnosti, které mi poskytly o své činnosti dostatek informací. V každé vesnici může fungovat jedna i více divadelních společností (phường hát/phường hội). Společnost („cech“) tvoří osoby, které mají různá povolání. Aktivity společnosti jsou založeny na psaných i nepsaných pravidlech, stanovených jejími členy. Jediným obecně platným pravidlem pro všechny společnosti je, že každá herecká společnost může vystupovat pouze se svými loutkami. Společnosti, které hrají vodní loutkové divadlo, jsou většinou zakládány vysoce postavenou osobou, která si získala svou prestiž díky vysokému věku, profesi nebo majetku. Tato osoba ale chod společnosti neřídí a není jejím „šéfem“ (trùm phường). Toho, kdo má v herecké společnosti „hlavní slovo“, volí její členové. Divadelní společnost je většinou pojmenována po vesnici, ve které vystupuje. Příkladem takové společnosti může být Đông, která je pojmenována podle vesnice Đông Các nacházející se v provincii Nam Định na severu Vietnamu.49 Kromě toho, že je divadelní společnost organizací hrající představení pro pobavení lidu, je také společností vzájemné pomoci. Tento rys je zcela běžný i u ostatních cechů či vesnických organizací. Různé vesnické organizace, jako např. sdružení bubeníků, svaz starších, společnost obchodníků s rýží, sdružení zedníků, společnost phe giáp50 nebo oktetový spolek51, měly v minulosti výsadní práva v otázkách rozhodování ve veřejných záležitostech. Stejně tak náleželo toto právo členům hereckých společností. Místní „autority“ přidělovaly některým společnostem rybníky a půdu. Ostatní bývali obdarováváni symbolickými dary, mezi které patřily např. šňůry petard, podnosy s bete46 FOLEY, K. The Metonymy of Art: Vietnamese Water Puppetry as a Representation of Modern Vietnam, The Drama Revue 45, 2001, 4, p. 136, <http://www.jstor.org/stable/1146933>, [2013]. 47 <www.mondaviarts.org/education/education_pdfs/saigon.pdf>, [2013] 48 KLINDEROVÁ, I. Vietnamské vodní loutky, Nový Orient 38, 1983, 7, s. 278. 49 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 63. 50 Společenská organizace, která zahrnovala pouze členy mužského pohlaví jednoho rodu, nebo muže nesoucí stejné rodové jméno, např. Trần, Nguyễn atd. Viz NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 64. 51 Společnost hudebníků, která hraje na hudební nástroje vyrobené z osmi různých materiálů; Viz NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 64. vERONIKA POSPíšILOvá 71 lovými listy a arekovými oříšky, či několik kusů červeného hedvábí. Hlavní úlohou společnosti vodního loutkového divadla bylo a je účastnit se tradičních vesnických slavností. Díky této roli se tyto organizace začínaly považovat za společnosti, které pracují pro blaho a prospěch veřejnosti. Členové společnosti shromažďují rýži a peníze do společného fondu, který se předává z generace na generaci. Většinou si herecké společnosti kupují rybníky a využívají je k vodním loutkovým představením a k chovu ryb. Před rokem 1945 loutkáři hráli svá představení především v rodných vesnicích (làng quê) během každoročních jarních slavností nebo v den úmrtí patrona vodního loutkového divadla.52 Každý rok v den úmrtí zakladatele společnosti vodního loutkového divadla se přijímají noví členové. Uchazeči o místo musí být decentně oblečeni a přinést dary na oltář zemřelého zakladatele společnosti. K obvyklým darům patří rýžové víno, miska s betelovými listy a arekovými oříšky. Uchazeč se pokloní před oltářem předků, předvede před odbornou porotou, co umí a zdůvodní, proč chce do společnosti vstoupit. Pokud prokáže talent, je přijat a vypije nápoj rumělkové barvy (směs rýžového vína a kohoutí krve).53 Lady Borton a Hữu Ngọc ve své knize54 uvádějí, že nápoj, který musí noví členové společnosti vypít, je směs rýžového vína a několika kapek krve každého člena společnosti. Další podmínkou k přijetí do divadelní společnosti je složení přísahy mlčenlivosti. Prozrazení tajemství společnosti se v minulosti platilo životem otce a tří generací jeho potomků.55 Loutkář Đinh Văn Tiêu ze společnosti Đào Thục působící v okolí Hanoje sděluje text přísahy: „Po celý svůj život budu udržovat tajemství této profese. Pokud ne, zemřu a tři nastávající generace mého rodu zemřou také.“56 Ten, kdo prozradil tajemství, byl ze spolku vyhnán poté, co zaplatil pokutu v podobě padesátikilogramového prasete.57 V tradiční vietnamské společnosti profesionální loutkáři neexistovali. Za loutkáře byl obvykle považován člověk, který ve vodním loutkovém divadle vykonával práce potřebné k tomu, aby divadlo fungovalo. Práce v divadle pro něj nebyla profesí, ale poskytovala mu určité sociální zázemí. Z tohoto důvodu měli loutkáři jiný zdroj obživy a hraní loutkového divadla pro ně bylo spíše odreagováním od starostí každodenního života. Ve vietnamské tradici se považuje věk za směrodatný pro postavení muže ve společnosti. Čím starší muž byl členem herecké společnosti, tím více pro spolek znamenal. Jedinou cestou, jak získat znalosti o vodním loutkovém divadle a jak se tomuto umění naučit, bylo získat zkušenosti od těchto starších členů. Stát se loutkářkou tradice dříve dívkám a ženám neumožňovala. Nebyly považovány za dostatečně fyzicky zdatné, aby mohly stát několik hodin ve špinavé a studené vodě, a navíc ve společnostech panovaly obavy, že by mohly vyzradit profesionální tajemství rodinám svých manželů.58 Až ve 20. století se herecká společností Nam Chấn z provincie Nam Định rozhodla tyto předsudky prolomit. Byla první hereckou 52 HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 57. 53 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 64. 54 HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 57. 55 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 64. 56 HỮU NGỌC — BORTON, L. Rối nước — Water Puppets, Hà Nội 2006, p. 59. 57 Ibid. 58 NGUYỄN HUY HỒNG. Vietnamese Traditional Water Puppetry, Hà Nội 2010, p. 62.