K jednomu typu vyjadřování souhlasu v dialogu

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1, S. 69–88 Kjednomu typu vyjadřování souhlasu vdialogu1 Marie Kopřivová (Praha) ONE TYPE OF CONSENT IN DIALOGUE The article focuses on the use of two common collocations in contemporary informal Czech conversations: to je pravda (it is true) and to je fakt (it is afact). It examines these collocations from afrequency perspective, testing their fixedness and variation in usage among different groups of speakers. It also looks at the different functions of the noun lemmas underlying these collocations. The analysis shows that these collocations are mostly used by younger speakers (up to 35 years) and that they are established collocations, with aspecific function in dialogue. These collocations also serve to maintain the positive face of both speakers in reconciling their attitudes towards each other. At the same time, there has been asignificant increase in the use of the word fakt as adiscourse marker and this may lead to adecline in the use of the collocation to je fakt in dialogue, even though it is more informal, as is reflected in its frequently reduced pronunciation. KEY WORDS collocation, phraseme, consent, spoken language, Czech spoken corpora KLÍČOVÁ SLOVA kolokace, frazém, souhlas, mluvený jazyk, korpusy mluvené češtiny DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2022.1.4 Vyjadřování souhlasu vběžně mluveném dialogu se neobjevuje pouze vodpovědích na přímé otázky, ale slouží ikpovzbuzování komunikačního partnera vdalším hovoru, může mu vyjadřovat podporu, ztotožnění se sjeho hodnotami apostoji. Slouží ktomu nejen verbální prostředky, na jejichž frekvenční špičce stojí krátká slova, ale iprostředky neverbální, mimické agestické. Vtomto článku se soustředíme na analýzu souhlasných výpovědí to je pravda ato je fakt vmluvených korpusech. Tyto výpovědi mohou tvořit samostatný syntaktický aprozodický celek. Vúvodu jsou stručně představeny dosavadní práce vztahující se ktématu. Ve druhé kapitole je uveden postup při výběru zkoumaných kolokací, ve 3.kapitole následuje představení mluvených korpusů češtiny. Čtvrtá kapitola je věnována kombinacím bigramu to je se substantivy aformálním rysům důležitým při výběru kolokací pro analýzu. Pátá kapitola je věnována kolokabilitě lemmat pravda afakt akontextu vybraných kolokací: to je pravda, máš/máte pravdu ato je fakt. Šestá kapitola popisuje výsledky poslechové analýzy náhodného vzorku zkoumaných kolokací aroztřídění 1 Tento příspěvek vznikl díky grantu GA ČR, reg. č.19-21523S Podíl syntaktických, prozodických aneverbálních prostředků na sekvenčním utváření rozhovorů včeštině. OPEN ACCESS 70 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 vzorků do jednotlivých skupin. Sedmá kapitola představuje vývoj zkoumaných kolokací včase aosmá obsahuje závěr. 1. ÚVOD Souhlasné projevy jsou studovány vrůzných interpretačních rámcích od logiky přes zdvořilost, psychologii verbální aneverbální komunikace či výuku cizích jazyků až po konverzační analýzu apragmatiku. Projevy souhlasu jsou většinou zkoumány společně sprojevy nesouhlasu. Uveďme příklad definice souhlasu: „Agreement can be defined as aconcurring stance (verbal or nonverbal) to apreceding action or position taken by another speaker, indicating that an addressee shares the speaker’s attitude to, or opinion of, that action or position“ (Walkinshaw, 2015). Pro vyjádření souhlasu inesouhlasu vjazycích slouží krátké, zpravidla jednoslabičné výrazy, neverbální zvuky asamozřejmě gesta, jakými jsou včeštině přikývnutí či zavrtění hlavou. Krátké slovní formy jsou vběžně mluvených projevech velmi frekventované, proto plní vdialogu řadu různých funkcí, vněkterých případech jsou popisovány jako vágní až nadbytečné (srov.např.německá studie kvýrazu ja, Imo, 2013). Ve spojení sprozodickými rysy se mohou vyskytovat ve velmi odlišných funkcích (srov.např.Aijmer, 2002). Tato slova ajejich kolokace však stojí mimo syntaktickou strukturu výpovědi, jak uvádí např.Fraser (1999). Jednou zdůležitých funkcí těchto prostředků vdialogu je funkce kontinuátoru; signalizují aktuálnímu mluvčímu, že mu posluchač naslouchá, rozumí, případně sdílí jeho stanovisko. Současně je aktuální mluvčí povzbuzován ktomu, aby pokračoval2 (Schegloff, 1982). Yau-ni Wan (2018) upozorňuje také na to, že užívání těchto výrazů ajejich kolokací je sice individuální, ale pro nerodilé mluvčí je velmi obtížné ho zvládnout. VSyntaxi mluvené češtiny autorky tyto výrazy označují jako interakční responzní diskurzní markery (srov.Čermáková et al., 2019, s.259 nn). Zabývají se jednoslabičnými výrazy jo, no aneverbálním responzním výrazem, který je vpřepisu, ale ivpsaném textu obvykle zapisován jako hmm. Dále sem mohou patřit další výrazy, např.jasně, určitě, které jsou svým původem příslovce. Tato slova obvykle netvoří samostatnou repliku, aikdyž unich souhlasná funkce převažuje, podílejí se na ní vrůzné míře. Nejčastější je uvýrazu ano, nejméně častá uvýrazu no, ukterého byly jako časté identifikovány idalší funkce: členící, přípravná afunkce kontinuátoru (Čermáková et al. 2019, s.299). Tyto výrazy se často vyskytují vreduplikaci nebo se vzájemně kombinují akumulují. 2 Důležitost této funkce pro aktuálního mluvčího je zřejmá vsituacích, kdy je tato reakce omezena, jako je tomu např.vmonologických projevech avposlední době zejména vonline přednáškách. Mluvčí pak klade přímou otázku, zda může pokračovat, zda řečené bylo srozumitelné. OPEN ACCESS MARIE KOPŘIVOVÁ 71 Souhlas ovšem může být vyjádřen isamostatnými výpověďmi, jimž se věnuje především teorie mluvních aktů (Austin, 2000; Searle, 1969). Grepl (2017) definuje výpovědi skomunikační funkcí „souhlasu“ jako souhlasné/nesouhlasné reakce na názory, stanoviska, tvrzení, návrhy, hodnocení ařadí je mezi permisivní akoncesivní výpovědi, přičemž upozorňuje na prostupnost mezi těmito skupinami. Grepl (1997) uvádí především typická slovesa; zkoumané kolokace by spadaly mezi koncesivní výpovědi. Hirshová (2013, s.170) upozorňuje, že uvnitř Greplovy klasifikace komunikačních funkcí se uplatňuje iWunderlichovo (1976) rozlišování řečových aktů, vnichž je souhlas řazen kreaktivním řečovým aktům. Jako typy ustálených reakcí je pak nahlíží frazeologie (srov.Čermák et al., 2009). Tyto výpovědi jako víceslovné výrazy mají vkorpusech výrazně nižší frekvenci než krátké jednoslovné výrazy; ta je ovlivněna tím nejméně frekventovaným prvkem kolokace (srov.Zipfovy zákony, Cvrček, 2017). Vtéto práci se pokoušíme pomocí frekvenčního přístupu (srov.Klégr, 2016) akorpusové analýzy ověřit způsob užívání kolokací, které jsou zfrazeologického hlediska popisovány jako frazémy (srov.jejich označení vPražském mluveném korpusu). Vyhledávané struktury představují trigramy, které vznikly doplněním nejčastějšího bigramu to je osubstantivum. Tyto struktury tvoří syntaktický anarativní celek, který bývá zjiného hlediska označován jako konverzační rutina (Coulmas, 1981; Bladas, 2012) nebo typ reakce (Čermák— Kopřivová, 2016). Jak názvy napovídají, tyto výrazy jsou považovány za „připravené“ konstrukce, knimž se vkomunikaci uchylujeme jako kcelku, podobně jako vpřípadě idiomů (srov.Grepl, 2017; Čermák et al., 2009, s.1198). Kcharakteristice frazémů patří ineměnnost formy, kterou lze pomocí autentických dat také otestovat, adále určitá vágnost (srov.Čermák 2007, 159). Tyto vlastnosti chceme uzmíněných kolokací ověřit na materiálu mluvených korpusů češtiny. 2. DATA AMETODOLOGIE Nejčastějším bigramem včeských korpusech obsahujících mluvené rozhovory neformální povahy, tzv.intimní diskurz (Clancy, 2015), je kolokace to je. Slovní tvar to je vůbec nejčastějším tvarem vkorpusech mluvené češtiny zachycujících běžné rozhovory amůže plnit řadu funkcí, nejčastěji jde oodkazování do jazykového nebo mimojazykového kontextu (srov.Klimešová et al., 2015), jehož společné zakotvení je vrozhovorech mezi blízkými lidmi velmi důležité. Mluvčí tak sdílejí nejen aktuální společný prostor ačas, ale také společné zkušenosti avzpomínky. Zájmeno společně se slovesným tvarem umožňuje vyjádřit velmi jednoduché syntaktické struktury snásledujícím nominativem, jejichž formulace není pro mluvčího náročná. Důležitá je zde ijednoslabičnost obou prvků bigramu, které jsou většinou vysloveny jako jedno přízvučné slovo. Nadpoloviční většina výskytů tohoto bigramu je vyslovena surčitou redukcí. Jako východisko pro vyhledávání jsme zvolili kombinaci bigramu anásledujícího slovního druhu3. Poté jsme sledovali konkrétní lexikální obsazení vrámci 3 Tento postup vyhledávání jasněji ukáže soudržné ačasté kombinace. Při výběru lexikálních jednotek následujících po nejčastějším bigramu je vseznamu obsaženo množství OPEN ACCESS 72 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 jednotlivých slovních druhů ajeho frekvenci. Vtakto vyhledaném souboru se objevily různé typy reakcí, např.kombinace sadjektivem vyjadřují hodnocení, kladný či záporný postoj ke zmiňované skutečnosti, ajejich lexikální obsazení je bohatší (např.to je dobrý, divný, hezký, hustý). Kombinace se substantivem vyjadřují souhlas, odmítnutí ihodnocení (např.to je problém, to je blbost, srov.Kopřivová, 2022). Pro tuto analýzu jsme vybrali dvě nejčastější substantivní kombinace, které mohou vyjadřovat souhlas (srov.např.Čermák at al., 2009, s.1198): to je pravda, to je fakt. Po předběžné analýze výskytů lemmat pravda afakt vmluvených datech bylo přidáno srovnání sobdobnou kolokací mít pravdu užívanou v2.os. sg. ipl. 3. DATA VKORPUSECH MLUVENÉ ČEŠTINY Pro analýzu jsme vybrali dva nejnovější korpusy mluvené češtiny, které byly zpřístupněny vroce 2019. Primárním korpusem pro podrobnou analýzu je korpus ORTOFON verze 2 (dále ORTOFON), který obsahuje neformální tematicky nespecifikované rozhovory mezi blízkými osobami: přáteli, partnery, příbuznými. Knahrávkám jsou připojeny dva typy transkriptů, tzv.ortografický azjednodušený fonetický. Korpus je rovněž lemmatizován amorfologicky označkován. Mluvčí pocházejí zcelé České republiky akorpus je strukturován sohledem na následující sociolingvistické kategorie4: věk, pohlaví, vzdělání anářeční oblasti pobytu mluvčího vdětství (Komrsková et al., 2017), jeho velikost je 2,1 mil. slov. Druhý korpus slouží ke srovnání výsledků sdaty zmonologů, jedná se okorpus ORATOR verze 2 (dále ORATOR), který shromažďuje nahrávky různých typů monologů; převažují vněm přednášky. Obsahuje pouze jednu vrstvu transkripce, která je shodná sortografickým přepisem korpusu ORTOFON, je stejným způsobem lemmatizovaná aanotovaná (Kopřivová et al., 2021). Velikost tohoto korpusu je 1,2 milionu slov. Pro srovnání některých frekvenčních aspektů bylo užito iostatních mluvených korpusů se staršími daty: ORAL verze 1 (nahrávky neformálních dialogů zlet 2002–2011, srov.Kopřivová et al., 2017), Pražský mluvený korpus (formální aneformální rozhovory zlet 1988–1996, Čermák et al., 2001) aaktuálního vyváženého korpusu psané češtiny (SYN2020, Křen et al., 2020). Pro srovnání frekvenčních údajů mezi všemi korpusy je používána normalizovaná frekvence ipm, jedná se opřepočet výskytů na milion korpusových pozic, jehož výpočet je součástí korpusového manažeru. Přestože psaný korpus SYN2020 je řádově větší než všechny uváděné mluvené korpusy, domníváme se, že rozdíly vužívání jsou způsobeny odlišností mezi psanou amluvenou podobou češtiny, anikoli rozsahem dat. Ukazuje na to isrovnání skorslov, která mají pouze výplňkovou funkci nebo jsou důsledkem opakování. Při následné analýze je pak samozřejmě nutné vzít vúvahu imožnosti, kdy daná kombinace je přerušena diskurzním markerem. Vliteratuře jsou kombinace založené na slovních druzích někdy též označované pos-gramy (Part-of-Speech-gram, srov.Brett— Pinna, 2015). 4 Korpus obsahuje vyváženou část ORTOFON_v1, vníž jsou všechny zmíněné skupiny zastoupeny stejným dílem, ve verzi 2 byla materiálová základna zdvojnásobena. OPEN ACCESS MARIE KOPŘIVOVÁ 73 pusem monologů, které stojí na pomezí mezi psanou amluvenou češtinou, protože se jedná opřipravené formální monology, které vykazují některé syntaktické rysy shodné spsaným jazykem. 4. VÝBĚR KOLOKACÍ 4.1 NEJČASTĚJŠÍ SUBSTANTIVNÍ KOLOKACE Nejčastějším bigramem vkorpusu neformálních dialogů je to je, vkorpusu monologů je to bigram sobráceným pořádkem slov, tj.bigram je to. Některé kolokace pak fungují jako parenteze: protože ono se říká aje to pravda .. když vinař dělá nad sedmdesát tisíc lahví . tak už se stává .. střední. (ORATOR). Tabulka 1 ukazuje srovnání frekvence nejčastějších podstatných jmen, která jsou součástí trigramu to je + substantivum. Ztabulky je zřejmé, že frekvence delších spojení rychle klesá aže vybrané kolokace to je fakt ato je pravda5 jsou výrazně častější než ostatní substantivní kolokace. Nejčastější kolokát následující po bigramu je slovo jedno (386 výskytů), před uvedenými substantivy se dále nacházejí: dobrý (355), jako (293), prostě (277), úplně (269). Analýza rovněž ukázala, že se jedná otematicky nespecifikované lexémy akolokace: jejich frekvence nesouvisí stématem promluvy; úzce ovšem souvisí sidiolektem konkrétního mluvčího astypem promluvy. ORTOFON ORATOR Frekvence ipm Frekvence ipm to je 15 883 6 203 4 565 2 973 je to 6 639 2 592 5 089 3 314 to je + substantivum 1 762 668 584 380 to je fakt 262 102 19 12 je to fakt 92 36 16 11 to je pravda 225 88 17 11 je to pravda 37 15 15 10 to je škoda 65 25 2 1 je to škoda 15 6 4 3 to je blbost 39 14 3 2 je to blbost 9 4 3 2 TABULKA 1.Nejfrekventovanější kombinace bigramu to je / je to se substantivem vkorpusu ORTOFON (dialogy) aORATOR (monology) 5 Frekvence spojení je uváděna pro každou formální kombinaci těchto slov, bez ohledu na to, jestli je součástí delší výpovědi. Vtabulce se započítávají ikolokace typu „to je fakt divný“, které ovšem při poslechové analýze byly ze vzorku manuálně vyřazeny (viz 6 kapitola). OPEN ACCESS 74 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 4.2 FLEXIBILITA VYBRANÝCH KOLOKACÍ Vdatech jsme prozkoumali další stránky flexibility zvolených kolokací: jejich užívání vjiných slovesných časech, vnegaci amožnost rozšířit je odalší prvky. Vyhledali jsme kolokace se slovesem vminulém abudoucím čase, ty jsou ale marginální: to byla pravda (4×) uvozeno spojkou jestli; dvakrát to bude pravda (to říkala Jaruška to bude pravda; snad to bude pravda— vtomto případě jde ovyjádření jistotní modality, nikoliv ovyjádření budoucnosti); to byl fakt (9×), to bude fakt (7×), kde jde vždy ointenzifikaci, atím iojinou kolokaci: to byl fakt zážitek, to bude fakt úplně úžasný). Pokud jde onegaci, ta se objevuje méně často: to není pravda má vkorpusu ORTOFON 22 výskytů avdalších 13 případech je mezi slova to anení vloženo jiné slovo (už, vůbec, asi, prý), šestkrát se objevuje frazém vyjadřující úžas arozhořčení to snad není pravda. Přehozený slovosled není to pravda? se objevuje třikrát votázce ačtyřikrát jako nesouhlasná reakce na přímou otázku nebo vreprodukci přímé řeči (říkala není to pravda). Slovo fakt se ve spojení snegací objevuje pouze dvakrát, ale vystupuje zde vjiné funkci, což ještě podtrhuje spojení se slovem jako (ateď nevím jestli už to není fakt jako zu viel). 4.3 JINÉ LEXÉMY VLOŽENÉ DO KOLOKACE Dále jsme ověřovali možnost vložení dalšího lexému dovnitř kolokace. Vobou případech sem byly vloženy pouze lexémy, které nejsou syntakticky zakotveny vkolokaci, jako např.taky, jako apod. (viz níže ujednotlivých kolokací). Na rozdíl od dalších méně frekventovaných kolokací (např.to je hrozná škoda, to je úplná blbost) jsme nenašli žádný příklad svložením adjektiva, uspojení to je fakt se objevilo několik adjektiv, např.to je nechutný fakt, kde se ovšem jedná opostpozici adverbiální funkce výrazu fakt ajde okolokaci to je nechutný nikoli okolokaci to je fakt. Vobou případech se tedy vmluveném jazyce jedná opoměrně stabilní kolokaci alze ji považovat za frazém, obě kolokace jsou také uvedeny ve Slovníku české frazeologie aidiomatiky (Čermák et alii, 2009). 4.4 TESTOVÁNÍ UŽITÍ VYBRANÝCH KOLOKACÍ JAKO ODPOVĚĎ NA OTÁZKU Vybrané kolokace se neužívají jako bezprostřední odpověď na otázku. To jsme ověřovali zadáním dotazu pro případy, ve kterých po otázce prvního mluvčího následují tyto kolokace jako odpověď druhého mluvčího6. Takové případy se vkonkordancích objevily buď jako otázka adresovaná jinému partnerovi vhovoru (při větším počtu mluvčích), nebo jako doplňovací otázka obsahující záporné sloveso (př. 1) či řečnická otázka (př. 2). Celkově šlo opět případů. 6 Znění použitých dotazů: "\?" </sp> "to" "je" "pravda"; "\?" </sp> "to" "je" "fakt" OPEN ACCESS MARIE KOPŘIVOVÁ 75 Příklad 17: Stanislava: no ale že malá se smála itak (smích) .. ikdyž nebyla venku .. Alfréd: (pousmání) Alfréd: no tak vono jí to asi nevadí ne? Stanislava: hmm . to . je . to je pravda když jenom leží viď. Vnásledujícím příkladu mluvčí vyjadřuje předpokládané mínění kočky řečnickou otázkou: Příklad 2: Dobromila: já mám pocit že ona jí všechno kromě svých granulí Jaromíra: a@ .. když existují tak výborné věci .. tak . co jí . strkáš . granule? kdo to má žrát? Dobromila: to je fakt .. já nosím .. nosím ji věci zpráce ale . 5. ANALÝZA VYBRANÝCH KOLOKACÍ Zvolené kolokace mají stejnou strukturu, podobnou frekvenci azachovávají si původní substantivní význam8, proto se teď detailněji zaměříme na srovnání obou lemmat především vmluvených datech. Graf 1 ukazuje srovnání ipm lemmat pravda afakt podle textových typů. Jejich užívání je nejčastější vmluveném jazyce, přičemž samotné lemma fakt je vmluveném jazyce řádově frekventovanější. Vtéto souvislosti je zajímavé, že frekvence analyzovaných kolokací to je pravda ato je fakt (viz tab. 1) je srovnatelná. GRAF 1.Frekvence slov pravda afakt podle skupin textových typů na základě korpusu SYN2020 a ORTOFON (ipm) 7 Není-li uvedeno jinak, jsou příklady citovány zkorpusu ORTOFON, ve kterém jsou vtranskriptu užívány následující značky: . (jedna tečka) znamená intonační předěl, .. (dvě tečky) pauza, @ hezitační zvuk, @@ delší hezitační zvuk, * (hvězdička) nedokončená slova. Překryvy jsou vyznačeny hranatými závorkami. 8 Tento přístup se odráží ive značkování psaného jazyka, kde jsou obě lemmata značkována jako substantiva, naproti tomu vPMK jsou kolokace značkovány jako frazémy (kódovník značkování pro PMK je kdispozici např.Adamovičová, 2018, s.403.) beletrie publicistika oborová literatura mluvený jazyk pravda 0200 400 600 800 1000 1200 1400 fakt OPEN ACCESS 76 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 5.1 LEMMA PRAVDA Lemma pravda se vkorpusu ORTOFON vyskytuje 600×, ztoho 225 výskytů připadá na kolokaci to je pravda a37 výskytů na kolokaci sobráceným slovosledem je to pravda, což je celkem 262 kolokací. Vmluveném projevu se mohou ivrámci ustálených spojení objevit vložené pauzy, reduplikace nebo diskurzní markery, proto jsme zahrnuli ještě dalších 20 výskytů, ve kterých bylo vloženo další slovo. Jednalo se onásledující výrazy: taky, asi, fakt, vlastně, to, jako, sice, zase, je. Dalších 6 výskytů obsahuje slovo vložené dovnitř bigramu: to (teda, fakt, potom, jako, jistě) je pravda. Dohromady tedy 288 výskytů, což je 48 % výskytů celého lemmatu. Kvýrazu pravda se váže ještě jedna kolokace používaná kvyjádření souhlasu mít pravdu, která se vzhledem kodlišným tvarům slovesa neobjevila ve frekventovaných bigramech slovních druhů. Kolokace se slovesem mít se objevuje ve 122 výskytech, což tvoří 20 % všech výskytů lemmatu pravda. Na rozdíl od obecnějšího vyjádření to je pravda se kolokací máš/máte pravdu mluvčí obrací přímo kdruhému konverzačnímu partnerovi9. Přímou reakci obsahující slovesné tvary máš/máte pravdu představuje 43 výskytů. Sloveso ve 3.osobě se objevuje jako komentář ke zprostředkovanému názoru, často při reprodukci řeči: (Anežka: říkala proč ty máš starosti vokolo vždyť je to zbytečný— Terezie: hmm.. no to má pravdu ale no). Výraz pravda se objevuje jako součást dalších ustálených kolokací: po pravdě10 řečeno; nevím, co je na tom pravdy; je pravdou, že. Převažují tedy kolokace (68 %), které lze obecně chápat jako vyjádření souhlasu. Vkorpusu ORATOR má lemma pravda 198 výskytů, ztoho kolokace to je (17) / je to pravda (15) se vyskytuje 32× (17 %) akolokace máte pravdu 12×, většinou při dialogizaci monologu, navazování kontaktu sposluchači, např.: možná se vám to zdá zase trochu málo že .. máte pravdu. Vmonologu se objevuje jiný typ kolokací: je pravda že (26 výskytů): takže je pravda že ta druhá škála se .. rozšířila. 5.1.1 KOLOKACE MÁŠ/MÁTE PRAVDU Nejprve jsme se věnovali analýze kolokace máš pravdu. Tato kolokace se vkorpusu ORTOFON vyskytuje celkem 43×, proto byly analyzovány všechny výskyty, 23 % výskytů se nachází vpřekryvu. Překryv je situace, ve které mluví dva nebo více mluvčích najednou akterá může vzniknout zrůzných důvodů (srov.Havlík, 2017). Tato místa jsou vtranskriptu použitých mluvených korpusů označena hranatými závorkami. Jedná se omísta obtížná kanalýze, protože jsou špatně srozumitelná, může docházet ke změně tempa adalších prozodických charakteristik repliky. Před kolokací se ve 44 % všech výskytů objevuje výraz to: to máš/máte pravdu. Kolokace následovaná výrazem že se objevuje pětkrát. Starší lidé (nad 35 let) používají tento výraz více než dvakrát častěji. 9 Tvar máte se vkorpusu ORTOFON objevuje pouze pětkrát amluvčí se obrací ke skupině, nejde ovykání. 10 Ikdyž je možný dvojí zápis, vtranskriptu mluveného korpusu by to mělo být zapsáno dohromady. OPEN ACCESS MARIE KOPŘIVOVÁ 77 Utěchto kolokací byly identifikovány tři skupiny, díky nimž si lze vytvořit představu, vjakých situacích se kolokace typicky vyskytují. Při jejich vymezování jsme se řídili vzdáleností kontextu, se kterým je vysloven souhlas (8 % ze všech výskytů nebylo možné určit): 1) Reakce se týká nové informace, komentáře, často jí předchází otázka mluvčího, který nyní vyjadřuje souhlas. Tím dává najevo, že si zmíněnou skutečností není jistý. Souhlasu předchází vyjádření pochybnosti, které je vyvráceno dalšími informacemi. Do této skupiny lze zařadit 39 % výskytů. Utéto skupiny se nejčastěji objevuje překryv, protože jeden zpartnerů vrozhovoru doplňuje další informace, aby druhého uvedl do situace. Příklad 3: Nina: počkej tak to nebylo na Žofíně to bylo vRepre Irena: to bylo Repre Nina: to bylo vRepre [ano máš pravdu] Irena: [tam byla moje dcera] 2) Kladná odpověď následuje po delším popisu situace nebo rozhovoru, vněmž se často již objevily ostatní souhlasné diskurzní markery. Těchto případů bylo ve vzorku podobné množství: 43 % případů. Příklad 4: Magdalena: druhej den ti nedojdou napíšou esemesku že nejdou Radoslav: zlatý důchodkyně Radovan: no .. jo .. máš pravdu 3) Vtéto skupině se objevuje spolu skolokací máš/máte pravdu shrnutí nebo zdůraznění informace, sníž mluvčí souhlasí. Vpolovině výskytů je kolokace doplněna spojkou že. Příklad 5: Růžena: máš pravdu, že autem to je zbytečný. to by si stejně neměl kde zaparkovat žejo? Ve vzorku tedy byly častější první dvě skupiny, vnichž jsou zahrnuty reakce na připomínanou nebo novou informaci. Poslední skupina, která obsahuje shrnutí či zdůraznění informace jedním mluvčím, je zastoupena řídce. Vkorpusu ORATOR se kolokace máte pravdu objevuje 12×. Vždy se jedná oodpověď na řečníkem předpokládanou averbalizovanou reakci publika, například: možná se vám to zdá zase trochu málo že .. máte pravdu . itohleto je rok zro* @@ . rekord zroku osmnáct set sedmdesát devět .. Tyto případy většinou odpovídají skupině č.3, protože sám řečník uvádí myšlenku, kterou by mohlo vyslovit publikum, apoté sní vysloví souhlas. Vpolovině případů se ovšem jedná opřípustkové užití, které je blízké psanému jazyku (např.zbeletrie: To máte pravdu. Ale vtomhle to asi nepůjde). OPEN ACCESS 84 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 Jak je zřejmé izuvedených případů, nelze výpovědi předcházející reakci jednoznačně klasifikovat, vmnoha případech se projevuje několik funkcí zároveň. Následující tabulka uvádí procentní srovnání funkcí odhadnutých na vzorku. Jak je ztabulky zřejmé, největší skupinu tvoří reakce na vyslovenou námitku, návrh, připomínku (to je pravda 65 %, to je fakt 50 %). Jde ofunkci, která je zmíněna ve frazeologickém popisu (srov.Čermák et al. 2009, s.248). Kolokace to je fakt má vyšší podíl jako shrnující reakce ajako reakce na vlastní námitku. Její užití se jeví obecnější. Svou roli zde mohou hrát iprozodické prostředky vycházející zpočtu slabik vjednotlivých kolokacích. Uslova fakt vkolokaci vpolovině výskytů odpadá ve výslovnosti koncové-t apak zde dochází kasimilaci. Kolokace to je fakt je vyslovena v66 případech jako jedno fonetické slovo (pod jedním přízvukem). Uslova pravda kredukované výslovnosti dochází pouze výjimečně. Kolokace to je pravda se jako jedno fonetické slovo objevuje pouze v18 případech, zpravidla vpřekryvu, dochází tam kredukci na jednu slabiku uslova pravda. Počet výskytů kolokací vpřekryvu je podobný (58 pravda, 54 fakt). Skupina to je pravda to je fakt Námitka 24 23 Návrh 24 12 Připomínka 17 15 Shrnutí 19 31 Vlastní námitka 8 14 TABULKA 4.Srovnání výsledků analýzy podle jednotlivých skupin Analýza tedy ukázala, že při užívání kolokací to je pravda ato je fakt se nejedná opřímý nebo zdůrazněný souhlas jako odpověď na otázku. Kolokace může být reakcí na delší výměnu argumentů kurčitému tématu nebo na předcházející námitku či připomínku. Jako shrnující souhlas může stát na rozhraní dvou témat, jako podpůrný souhlas může sloužit jako pobídka kdalšímu pokračování rozhovoru. Ve všech případech lze uvažovat otom, že se jedná ovyjádření shody asolidarity aněkdy ioústupek, který vede kzachování pozitivní tváře konverzačního protějšku (srov.Hirschová— Svobodová, 2014 s.33). Skutečnost, že dělení na jednotlivé skupiny je velmi obtížné ačasto neprůkazné, potvrzuje, že tyto kolokace fungují jako frazeologické jednotky, kjejichž vlastnostem patří také určitá vágnost. Hypotézu, že jde především opřípustkové užití, jsme ověřovali vyhledáváním kolokací, po kterých následuje vokolním kontextu (do 5 následujících pozic) odporovací spojka ale. Vpřípadě kolokace to je pravda jsme našli 17 případů, kdy následovala spojka ale vyslovená jedním mluvčím, vpěti případech se jednalo onavázání na předchozí téma, které bylo přerušeno asouhlasná kolokace byla použita jako vsuvka (atak Botanicus je Botanicus to je pravda ale von .. aten je vPlzni ne Botanicus že jo že je vPlzni), ve třech případech šlo ozměnu tématu apouze v13 případech fungovala kolokace jako přípustka (Svatava: musím to všechno řešit prostě sama .. ato .. mi vadí— Božena: no ale . to je pravda ale bez toho by to nešlo). Vpřípadě kolokace to je fakt se námitka OPEN ACCESS MARIE KOPŘIVOVÁ 85 objevila pouze dvakrát. Hypotéza, že jde především ovyjádření částečného souhlasu jako preferované reakce, která připravuje pozitivní postoj partnera vrozhovoru knásledujícím námitkám, se potvrdila pouze vmalém množství příkladů. Vsouladu sjednodušší strukturou dialogických promluv námitka častěji kolokace předchází. Analýza také ukázala, že kolokace to je pravda je stabilnější než kolokace to je fakt, protože samotný tvar fakt má častěji jiné funkce, ato právě vkolokacích, které mají stejný počáteční bigram to je. To má pak dopad na stabilitu formy. Přípustkové užití je častější vmonologických projevech avpsaném jazyce, kde se objevuje ivbeletrii. Poukazuje to na odlišnost vužívání těchto kolokací vmluveném apsaném jazyce. 7. VÝVOJ UŽÍVÁNÍ LEMMAT AKOLOKACÍ VČASE Pomocí mluvených korpusů lze sledovat užití lexémů zčasového hlediska. Vnejstarším korpusu PMK jsou nahrávky zlet 1988–1996, korpus ORAL představuje nahrávky zlet 2002–2011 akorpus ORTOFON zlet 2012–2017. Výraz PMK-N ORAL ORTOFON pravda 391 283 234 fakt 507 1576 1745 to je pravda 147 91 88 to je fakt 70 44 38 TABULKA 5.Srovnání frekvence lemmat akolokací vjednotlivých mluvených korpusech17 Vneformální části nejstaršího korpusu PMK-N je nejvyšší výskyt lemmatu pravda ikolokace to je pravda. Je třeba ovšem připomenout, že nahrávky vneformální části korpusu PMK obsahují delší monology anejsou svým charakterem stejné jako nahrávky vnásledujících dvou korpusech, kde se jedná odialogické promluvy. To může vysvětlovat značný pokles ve frekvenci kolokací vnovějších datech. Kolokace jsou zde častěji užívány spíše ve formě vsuvek apostojů kvlastním úvahám vrámci promluvy jednoho mluvčího (srov.III. skupina): Příklad 16 (PMK, korpus má tzv.folkloristickou transkripci, to znamená, že se snaží mluvený projev převést na formu psaného jazyka, astejně se zde tedy užívají čárky): no myslim, že lidi vopravdu vtech městech se moc neznaji. jeden druhýho se nevšímá, to je pravda, ale na venkově vždycky lidi drželi pohromadě Ve srovnání snovějšími nahrávkami je ve starších nahrávkách frekventovanější ikolokace to je fakt, která je podle dat korpusu PMK-N stejnou měrou používaná staršími 17 Pro vyhledání byly použity následující dotazy: "to" "je" "pravda" within <sp/> a"to" "je" "fakt" [pos!="A|N|P|D|V"] within <sp/> OPEN ACCESS 86 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 imladšími mluvčími. Vnovějších nahrávkách ji používají především mladší mluvčí, ipřesto se však zdá, že její frekvence včase klesá. To by mohlo souviset svysokým nárůstem frekvence výrazu fakt vjiných zmiňovaných funkcích, jak je patrné zcelkového nárůstu frekvence lemmatu. Vnejstarších datech najdeme sice všechny zmiňované funkce tohoto výrazu, ale tabulka 5 ukazuje, že vnovějších datech je podíl samotné kolokace stále nižší.18 Marginální výskyt vpsaných korpusech naznačuje, že se jedná okolokaci, která je stylově méně formální než kolokace to je pravda. 8. ZÁVĚR Analýza vycházející zfrekvenčních charakteristik nás dovedla kpreferovaným typům reaktivních souhlasných kolokací aukázala podobnosti ve funkci těchto kolokací vmluveném jazyce. Užívání obou substantivních lemmat pravda afakt, která jsou komponenty kolokací, se výrazně liší od jejich užívání vpsané češtině. Funkce obou zmiňovaných lemmat jsou odlišné ivrámci mluvených dat. Zatímco lemma pravda je vmluvených dialogických projevech téměř výhradně součástí různých kolokací, lemma fakt smnohem vyšší frekvencí vykazuje odlišné slovnědruhové funkce: převažuje funkce adverbiální ačásticová, podle níž ho můžeme počítat ktzv.diskurzním markerům. Zároveň se prokázala ustálenost astabilita obou zkoumaných kolokací, ikdyž nejde oneměnnost. Kromě změny slovosledu se vrámci kolokací mohou objevit idalší DM, jak je vmluveném jazyce běžné. Ani jedna zkolokací není příliš častá, jejich užívání je ovlivněno idiolektem mluvčího atypem mluveného projevu, proto nemůžeme zfrekvenčních údajů vyvozovat obecnější charakteristiky. Mladší mluvčí používají asi třikrát častěji kolokaci to je fakt advakrát častěji kolokaci to je pravda než starší mluvčí. Svou roli zde mohou hrát iprozodické prostředky, jako je např.délka kolokace; ukazuje se totiž, že kolokace to je fakt bývá vyslovena častěji vrámci jednoho fonetického slova ačastěji sredukovanou výslovností. Zároveň však právě tato kolokace vykazuje určitý pokles včase, který by mohl být způsoben jinými pragmatickými funkcemi daného výrazu, zejména vevaluativních adjektivních kolokacích. Bylo zjištěno, že ani jedna zkolokací není častá vmonologických projevech, slouží zde jako prostředek dialogizace monologu. Ve srovnání se souhlasnými jednoslovnými výrazy mají tyto kolokace omezenější, ale vyhraněnější funkce, což je důsledkem nejen frekvence, ale iformy, která tvoří samostatnou výpověď isyntaktickou strukturu. Kolokace ale bývají často doplněny jednoslovnými výrazy právě ve funkcích, které samy nevyjadřují (responze, startovací prvek adalší). Žádná zkolokací nevyjadřuje pouze souhlas, jako frazém mají vmluveném jazyce širší použití: slouží ke slaďování názorů mluvčích, kvzájemnému povzbuzování aoceňování, byť mají neutrální formu. Jen zřídka se objevují vsituacích blízkých konfrontaci. 18 Vtéto souvislosti by bylo zajímavé ověřit, jaký vliv má na užívání tohoto výrazu jeho zvuková podobnost sanglickým vulgarismem. OPEN ACCESS MARIE KOPŘIVOVÁ 87 LITERATURA Adamovičová, A. (2018): Partikule vmluveném jazyce. Disertační práce. Praha: FF UK. Aijmer, K. (2002): English Discourse Particles. Evidence from aCorpus. Amsterdam/ Philadelphia: John Benjamins. Austin, J.L. (2000): Jak udělat něco slovy. Praha: Filosofia. Bladas, O. (2012): Conversational routines, formulaic language and subjectification. Journal of Pragmatics, 44, s.929–957. Brett, D.— Pinna, A. (2015): Patterns, Fixedness and Variability: Using PoS-grams to Find Phraseologies in the Language of Travel Journalism. Procedia— Social and Behavioral Sciences, 198, s.52–57. Clancy, B., (2015): Investigating Intimate Discourse: Exploring the spoken interaction of families, couples and friends. London: Routlege. Coulmas, F. (1981): Conversational Routine. Explorations in Standardized Communication Situations and Prepatterned Speech. The Hague: Mouton. Cvrček, V. (2017): ZIPFOVY ZÁKONY. In: P.Karlík— M.Nekula— J.Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. URL: https://www.czechency.org/slovnik/ZIPFOVY ZÁKONY. Čermák, F. (2007): Frazeologie aidiomatika česká aobecná. Praha: Karolinum. Čermák, F. — Holub, J. — Blatná, R. — Kopřivová,M. (2009): Slovník české frazeologie aidiomatiky 4. Výrazy větné. Praha: Leda. Čermák, F.— Kopřivová, M. (2016): Idioms in Spoken corpus. ASample of Czech data. Computerised and Corpus-based Approaches to Phraseology: Monolingual and Miltilingual Perspectives, Geneva: Editions Tradulex, s.251–261. Čermáková A.— Jílková, L.— Komrsková, Z.— Kopřivová, M.— Poukarová, P. (2019): Diskurzní markery. In: J.Hoffmannová— J.Homoláč— L.Mrázková (eds.), Syntax mluvené češtiny. Praha: Academia, s.244–351. Fraser, B. (1999): What are discourse markers? Journal of Pragmatics, 31, 7, s.931–952. Grepl, M. (2017): PERMISIVNÍ AKONCESIVNÍ VÝPOVĚĎ. In: P.Karlík— M.Nekula— J.Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. https://www.czechency. org/slovnik/PERMISIVNÍ AKONCESIVNÍ VÝPOVĚĎ Grepl, M. (1997): Kproblematice klasifikace ilokučních aktů I.SPFFBU. A45. Brno, s.55–62. Havlík, M. (2017): PŘEKRYVY REPLIK. In: P.Karlík— M.Nekula— J.Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. https://www.czechency.org/slovnik/ PŘEKRYVY REPLIK Hirschová, M. (2013): Pragmatika včeštině. Praha: Karolinum. Hirschová, M— Svobodová, J. (2014): Komunikační strategie vjednom typu mediálního diskurzu. Televizní talk show. Olomouc: Univerzita Palackého vOlomouci. Hoffmannová, J.— Zeman, J. (2017): Výzkum syntaxe mluvené češtiny: inventarizace problémů. Slovo aslovesnost, 78, s.45–66. Imo, W. (2013): Sprache in Interaktion. Analysenmethoden und Untersuchungsfelder. Berlin— New York: de Gruyter. Klégr, A. (2016): Lexikální kolokace: základní přehled ovývoji pojetí. Časopis pro moderní filologii, 98, 1, s.95–103. Klimešová, P.— Komrsková, Z.— Kopřivová, M.— Lukeš, D. (2015): Slovo to vmluvených korpusech ČNK, jeho prefixace areduplikace. Časopis pro moderní filologii, 97, 1, s.21–30. Komrsková, Z.— Kopřivová, M.— Lukeš, D.— Poukarová, P.— Goláňová, H. (2017): New Spoken Corpora of Czech: ORTOFON and DIALEKT. Jazykovedný časopis, 68, 2, s.219–228. Kopřivová, M.— Laubeová, Z.— Lukeš, D. (2021): Designing acorpus of Czech monologues: ORATOR v2. Jazykovedný časopis, 72, 2, s.520–530. Kopřivová, M. (2022): Between phraseology and conversational routines (on the example OPEN ACCESS 88 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 of spoken Czech corpora) In: C.M.Blanco (eds.), Productive Patterns in Phraseology and Construction Grammar. AMultilingual Approach. Series Formelhafte Sprache / Formulaic Language, 4. Berlin: De Gruyter, s.53–78. Leech, G. (1983): Principles of Pragmatics. London and New York: Longman. Nekula, M. (1995): Částice. In: P.Karlík— M.Nekula— Z.Rusínová, Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s.358–367. Schegloff, E.A. (1982): Discourse as an interactional achievement: Some uses of “uh huh” and other things that come between sentences. In: D.Tannen (ed.), Georgetown University roundtable on language and linguistics. Washington, D.C.: Georgetown University Press, s.71–93. Searle, J. (1969): Speech Acts: An essay in the Philosophy of Language. Cambridge: Cambridge University Press. Táborský, J. (2010): Částice In: V.Cvrček et al.: Mluvnice současné češtiny, Praha: Karolinum, s.295–298. Walkinshaw, I. (2015): Agreement and Disagreement. In: The International Encyclopedia of Language and Social Interaction. Chichester: John Wiley & Sons. Wunderlich D. (1976): Studies on speech act theory. Frankfurt am Main: Suhrkamp. Yau-ni Wan, J. (2018): Functions of Frequently Used Back Channels in aCorpus of Intercultural Conversations between Hong Kong Chinese (HKC) and native English Speakers (NES). Journal of Intercultural Communication, 46, March 2018. KORPUSY Čermák, F.— Adamovičová, A.— Pešička, J.: PMK (Pražský mluvený korpus): přepisy nahrávek pražské mluvy z90.let 20.století. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2001. Dostupný zWWW: http://www. korpus.cz Kopřivová, M.— Laubeová, Z.— Lukeš, D.— Poukarová, P.: ORATOR v2: Korpus monologů. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2020 dostupný z: https://www. korpus.cz Kopřivová, M.— Laubeová, Z.— Lukeš, D.— Poukarová, P.— Škarpová, M.: ORTOFON v2: Korpus neformální mluvené češtiny svíceúrovňovým přepisem. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2020. Dostupný zWWW: http://www.korpus.cz Kopřivová, M.— Lukeš, D.— Komrsková, Z.— Poukarová, P.— Waclawičová, M.— Benešová, L.— Křen, M.: ORAL: korpus neformální mluvené češtiny, verze 1 z2.6.2017. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2017. Dostupný zWWW: http://www. korpus.cz Křen, M.— Cvrček, V.— Henyš, J.— Hnátková, M.— Jelínek, T.— Kocek, J.— Kováříková, D.— Křivan, J.— Milička, J.— Petkevič, V.— Procházka, P.— Skoumalová, H.— Šindlerová, J.— Škrabal, M.: SYN2020: reprezentativní korpus psané češtiny. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2020. Dostupný zWWW: http://www.korpus.cz Marie Kopřivová | Ústav Českého národního korpusu, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | Panská 7, 110 00 Praha 1 ORCID ID: 0000–0001–7390-0753 [email protected] OPEN ACCESS