Verš a žánr. Skica k předválečné tvorbě Viktora Dyka

Verš ažánr. Skica kpředválečné tvorbě Viktora Dyka* Robert Kolár Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha [email protected] SYNOPSIS Verse and Genre: An Outline of Viktor Dyk’s Pre-War Works The article deals with versified works of Viktor Dyk from the pre-war period (1897–1914) written in iambic pentameter. It analyses the relationship between the texts’ genre (lyric, satire, drama) and their rhythmic features (frequencies of stressing the line-initial and line-final syllables, frequencies of enjambment). The article concludes that Dyk’s lyric poems as well as his drama tend to employ features generally perceived as more literary compared to his satire. KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS Viktor Dyk; česká literatura přelomu 19.a20.století; teorie verše; jamb; pětistopý jamb; veršový incipit; veršová klauzule; veršový přesah; literární žánry; literární druhy / Viktor Dyk; Czech literature at the turn of the 19th and 20th centuries; verse theory; iamb; iambic pentameter; line-beginning; line-ending; enjambment; literary genres; literary types. DOI https://doi.org/10.14712/23366680.2021.2.2 ÚVOD1 Vrámci projektu Sémantika aintonace českého verše počátku 20.století, který se zabývá raným básnickým dílem Karla Tomana, Františka Gellnera, Fráni Šrámka aViktora Dyka, jsme už pojednali overši prvních tří zmíněných autorů. UViktora Dyka, jehož verš se zatím nikdy nestal předmětem odborného zájmu, se zaměříme na jeho předválečnou tvorbu (od první publikované sbírky, Aporta inferi, zroku 1897 až po sbírku Prohrané kampaně zroku 1914), konkrétně na vybrané rytmické parametry * Publikace vznikla vrámci grantového projektu GA ČR 20-15650S Sémantika aintonace českého verše počátku 20.století aspodporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068 (Ústav pro českou literaturu AV ČR). Tento výstup vznikl svyužitím výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (kód ORJ 90136). 1 Děkuji oběma anonymním recenzentům akolegovi Petru Plecháčovi zÚČL AV ČR za pečlivé posouzení rukopisu acenné připomínky. OPEN ACCESS 30 SLOVO A SMYSL 37 pětistopého jambu, který máme ztohoto relativně krátkého období doložený vdílech různého typu (alze je tak sjistou nadějí na nezkreslenost výsledků danou značným časovým odstupem mezi nimi srovnávat). Pro účely těchto řádků sestavený korpus Dykova díla se skládá ze tří knih lyriky (Aporta inferi, 1897; Síla života, 1898; Marnosti, 1900), tří knih satir (Satiry asarkasmy, 1905; Pohádky znaší vesnice, 1910; Prohrané kampaně, 19142), dvou knih epiky (Buřiči, 1903, obsahuje skladby Navarovská elegie, Tři, Slepý; Giuseppe Moro, 1911), jedné lyricko-epické skladby (Milá sedmi loupežníků, 1906) a– vrámci Dykova verše doposud nereflektovaných— pěti veršovaných tragikomedií (Pomsta, 1896; Zcela vážný rozhovor, 1898; Kouzelník, 1897–1899; Odchod I–II, 1901–1902; Zlomek tragikomedie, 1903). Nejprve uveďme několik málo obecných údajů oDykově předválečném verši. Dominují vněm verše jambické, trocheje jsou na okraji. Podobně jako uTomana sGellnerem (ana rozdíl od Šrámka) je uDyka trochej spojen především se satirou (srov.zvýšený výskyt trochejských básní ve sb. Satiry asarkasmy aPohádky znaší vesnice, méně už to platí pro sb. Prohrané kampaně, vníž se trocheje objevují pouze ve čtyřech básních). Vedle satiry se trochej dále objevuje vepických skladbách zdesátých let— Giuseppe Moro, 1911, aZápas Jiřího Macků, 1916 (obě složeny pětistopým trochejem).3 Naopak vlyrice trochej téměř zcela absentuje (vprvních třech lyrických sbírkách jsou jen čtyři trochejské básně). Vlyrických sbírkách devadesátých let má významnější postavení ještě daktyl, což jsme také již mohli sledovat uDykových generačních souputníků (užití daktylu, resp.celé rodiny třídobých meter je typickým projevem veršové modernosti konce století uautorů, kteří nechtějí sáhnout rovnou kvolnému verši; srov.Červenka 1999, s.70). Zjambických rozměrů dominují uDyka jamby pětistopé (dále J5). Čtyřstopých jambů (dále J4) není vsouhrnu předválečné Dykovy tvorby málo, ale jejich výskyt je vrané lyrice do Marností avdramatu omezený. Krátké třístopé adlouhé šestistopé jamby jsou— nejen uDyka— záležitostí periferie, případně se užívají vkombinacích s„centrálními“ rozměry.4 Právě poměrně bohatý výskyt pětistopých jambů umožňuje srovnání jednotlivých děl aje důvodem, proč se vnašich analýzách budeme věnovat právě jim. Vnávaznosti na Červenkovu studii oJ5 19.století (Červenka 2007), která částečně zahrnuje iprvní Dykovy sbírky, budeme Dykovy J5 analyzovat zhlediska veršového incipitu, klauzule apřesahu, apoložíme si otázku, zda se jejich rytmická realizace liší vzávislosti na 2 Zařazení sbírky Prohrané kampaně mezi satiru může být diskutabilní, vybrané básně složené pětistopým jambem kolísají mezi satirou a(občanskou) lyrikou. Sbírku Prohrané kampaně po bok sbírek Satiry asarkasmy aPohádky znaší vesnice staví Jiří Opelík (1985, s.644). 3 UGellnera je epika jambická (srov.např.Don Juan, Setbius, Osud, Princezna, Přísaha nebo Mravoučná povídka, což jsou všechno jambické azároveň nejdelší Gellnerovy skladby, většinou zpočátku desátých let). Šrámek ve svých delších básních užívá nejčastěji volný verš, „pozdní“ (zroku 1933) báseň Jak Janek zemanem se státi může je složena trochejem. Obě nejdelší Tomanovy básně (List zmemoirů Amorových, Feuilleton zvenku) jsou složeny trochejem. 4 Krysům Dykovy rané lyriky devadesátých let můžeme ještě doplnit, že se vní— později už se stím uDyka setkáme jen naprosto ojediněle— objevují dobově příznačné nerýmované, ale zároveň strofické básně. OPEN ACCESS RObERT KOLáR 31 literárním druhu nebo žánru (pro jednoduchost budeme dále používat pouze termín žánr). Inspirací ktéto otázce nám byl článek Jiřího Brabce Jednota arozpory slovesného díla Viktora Dyka, vněmž se autor snaží na jedné straně vysvětlit, že Dykovo žánrově rozmanité dílo je jednotné, na druhé se snaží neztratit „ze zřetele tlak žánrů na vznikající text“ (Brabec 2009, s.116).5 Dykovy J5 pro ilustraci srovnáváme se třemi sbírkami Vrchlického intimní lyriky (vzávěru citované Červenkovy studie oJ5 jsou totiž vybraní autoři, Karásek, Machar, Sova, Červinka aDyk, srovnáváni na základě akcentuace jednotlivých silných pozic metra sVrchlickým: Dyk se vtomto ohledu Vrchlickému podle Červenky podobá aČervenka to zdůvodňuje tím, že „jde oautora mladší generace, daleko méně konzervativní ve vztahu kbásníkům Lumíra“ (Červenka 2007, s.225).6 Na závěr úvodního oddílu ještě poznámku kpoměru J5 aJ4 uDyka— viz TAB. 1.7 J5 postupně ubývá apostupně přibývá J4: nejvíce je J4 vMilé sedmi loupežníků (vní dokonce J5 zcela absentují), Pohádkách znaší vesnice aProhraných kampaních, což jsou také tři nejmladší díla, která do svého rozboru zahrnujeme. Svou roli na podílu J4 aJ5 může mít ižánr. Budeme-li pro jednoduchost uvažovat, že ve dvojicích „J5 aJ4“ a„lyrika asatira“ je první člen „literárnější“, pak vDykově lyrice konstatujeme očekávanou preferenci J5 avsatiře J4. Vpřípadě dramatu je žánrová spojitost srozměrem (J5) tradiční (srov.„divadelní“ blankvers, což je nerýmovaný J5).8 INCIPIT (VIZ TAB. 2) Miroslav Červenka (2006, s.92) navrhl klasifikaci jambických incipitů (začátků jambického verše) do pěti (tří základních advou doplňujících) tříd na základě toho, jaké jsou poměry přízvučných anepřízvučných slabik, respektive jednoslabičných avíceslabičných slov (nepřízvučné jednoslabičné slovo, přízvučné jednoslabičné slovo, přízvučná slabika víceslabičného slova). Autoři se podle této klasifikace zhruba dělí na ty, kteří vjambickém incipitu preferují jednoslabičná slova, ana ty, kteří si ponechávají svobodu výběru ze všech tří možností (tj.nepřízvučné jednoslabičné slovo, přízvučné jednoslabičné slovo, přízvučná slabika víceslabičného slova). Vnašem textu dělíme rytmickou realizaci incipitu do dvou tříd: na realizované jednoslabičným slovem avíceslabičným slovem. Ujednoslabičných (na rozdíl od 5 Podle Jiřího Opelíka vytvářejí „všecky žánrové složky D[ykova] díla pevnou jednotu“ (Opelík 1985, s.644). 6 Oproměně Dykova postoje kVrchlickému srov.kritickou glosu F.X.Šaldy (1954). 7 Stručně se Dykovým J4 aJ5 věnuje iMiroslav Červenka (2006, s.244), pracuje ale sčástečně jiným souborem děl (např.nezahrnuje drama). Konstatuje, že Dyk užívá J4 od svých raných sbírek, že relativní podíl J4 je ve srovnání sVrchlickým téměř dvojnásobný aže zvláštní význam má J4 jako rozměr Milé sedmi loupežníků. 8 Pro srovnání: uGellnera jsme vprvních sbírkách pozorovali zvýšený podíl J5, které byly postupně „nahrazovány“ J4 (Kolár 2020a); uTomana je ve sbírkách poměr J4 aJ5 vyrovnaný, vprvních dvou sbírkách je ale relativně více J4 než J5; uraného Šrámka je přednost dávána nejambickým metrům. Ve Šrámkově dekadentní prvotině publikované posmrtně (Rozbolestněný ženami) je zvýšený podíl dlouhých, tj.šestistopých jambů. OPEN ACCESS 32 SLOVO A SMYSL 37 Červenky) nerozlišujeme jednoslabičná slova přízvučná (1) anepřízvučná (2) ado víceslabičných (3) počítáme (stejně jako Červenka) ispojení slabičné předložky ajména (4):9 (1) Vím, stmívá se, vím, obzor se mi úží… (2) Akdyž ji uzřím němý, polekaný, (3) Prohnilé davy před Tebou se válí! (4) Před oltářem Tvým klečí mnoho padlých! (1) + (2) tedy patří do stejné skupiny jednoslabičných incipitů, (3) + (4) do stejné skupiny víceslabičných incipitů. Důvodem nerozlišování přízvučných anepřízvučných jednoslabičných slov vincipitu je poměrně vysoká nejednoznačnost při jejich určování: „Jednoslabičné slovo si může přízvuk zachovat nebo ho ztratit. Může se vázat do přízvukového taktu se slovem předcházejícím či následujícím nebo může vytvořit samostatný takt. Pravděpodobnost konkrétního řešení závisí na více faktorech, jednak zvukových (často rytmických), jednak jazykových (často sémantických)“ (Palková 1994, s.280). Vprůběhu 19.století se přístup krealizaci incipitu vJ5 proměňoval (viz Červenka 2007): rané obrození preferovalo jednoslabičný, romantismus připouštěl volnost spočívající vhojném zastoupení incipitů víceslabičných, májovci se částečně vrátili kpraxi raného obrození, ulumírovců aruchovců byla praxe různá, ale třeba Vrchlický pokračoval vmájovském trendu (apokud volil víceslabičný incipit, pak se téměř vždy jednalo opředložkové spojení), zlom přišel sgenerací devadesátých let (kam můžeme zařadit iDykovu ranou lyriku), která se „vrací“ kpraxi romantiků. Vidíme tedy, že svýjimkou romantiků byl do konce 19.století nejčastější jamb, který začínal jednoslabičným slovem. Můžeme se tudíž domnívat, že na počátku 20.století byl jednoslabičný jambický incipit považován za „klasický“, ba až „klasicistický“ (srov.Červenka 2006, s.177). Uvšech námi analyzovaných Dykových J510 je podíl jednoslabičných incipitů 65 % apodíl předložkových spojení na víceslabičných incipitech 22 %. Pro srovnání jsme zpracovali tři Vrchlického sbírky intimní lyriky (Rok na jihu, 1878; Hořká jádra, 1889; Okna vbouři, 1894). Vjejich J5 je jednoslabičných incipitů přibližně 90 % (mezi sbírkami, ač pocházejí zrůzných let, není výrazný rozdíl) apodíl předložkových spojení na víceslabičných incipitech je přes 80 %, což odpovídá výše uvedenému konstatování Miroslava Červenky, že pokud Vrchlický již sáhl kvíceslabičnému incipitu, snažil se tuto „licenci“ vjambickém incipitu „zahladit“. Rozdíl mezi jednoslabičným incipitem aincipitem realizovaným předložkovým spojením je totiž slabší než mezi jednosla9 Citované doklady pocházejí ztvorby V.Dyka. 10 Do statistik kTAB. 2–9 vzásadě započítáváme jen básně, vnichž se J5 nevyskytuje vkombinaci sjiným rozměrem. Zdramat Kouzelník aOdchod, která jsou polymetrická avnichž se J5 vyskytuje ivedle J4 (případně vedle T4, výjimečně ivedle J3), J5 do TAB. 2–9 započítáváme. OPEN ACCESS RObERT KOLáR 33 bičným incipitem anepředložkovým víceslabičným incipitem, ato jak opticky, tak potenciálně iakusticky— možnost transakcentace. Rozdíl mezi Dykem aVrchlickým je tedy značný aje skutečně oprávněné mluvit ozlomu. Podíváme-li se ale pro srovnání na Gellnerův raný J5 (59 % jednoslabičných incipitů a22 % předložkových spojení na víceslabičných incipitech— viz Kolár 2020a), uvědomíme si, že Dyk má kVrchlickému blíže než Gellner.11 Přejděme kžánrům. Nejvíce jednoslabičných incipitů je vDykově lyrice (73 %), dále vdramatu (67 %) anakonec vsatiře (60 %) atyto rozdíly jsou statisticky významné (viz TAB. 3; ktestování statistické významnosti užíváme χ2YATES test shladinou významnosti α = 0,05). Přistoupíme-li na to, co jsme naznačili výše, asice že jednoslabičný incipit může být na přelomu nebo začátku století vnímán jako „klasicistický“ („akademický“), pak se to promítá ido Dykova žánrového rozdělení: nejvíce takových incipitů je vlyrice, nejméně vsatiře. Rovněž je vlyrice nejvyšší podíl předložkových spojení na víceslabičných incipitech (37 %), což svědčí osnaze víceslabičné incipity „zahlazovat“ více než vsatiře (adramatu; vobou 19 %).12 KLAUZULE (VIZ TAB. 4 A5) Verše rozdělujeme dle zakončení (klauzule) na ženské amužské. Dykovy J5 (lyrika, satira, drama) jsou zpoloviny ženské azpoloviny mužské (nejčastěji se jedná opravidelné střídání mužských aženských veršů vjedné básni), tento vyrovnaný poměr ale není samozřejmostí.13 Uženských klauzulí sledujeme podíl dvouslabičných (5) klauzulí, umužských jednoslabičných (6) klauzulí (ujednoslabičných klauzulí stejně jako vpřípadě incipitu nerozlišujeme mezi přízvučnými anepřízvučnými jednoslabičnými slovy): (5) Jde vždycky se mnou do hloubky avýše… (6) Aslova na rtech dosud vázla mi, Očekávaná, jazykovými předpoklady daná četnost dvouslabičných klauzulí vženských verších obecně je zhruba 75 % (Červenka 2006, s.120nn.; Plecháč— Kolár 2017, 11 UTomana se Šrámkem nemáme pro srovnání dost básní vJ5. Ve všech Tomanových osmi sbírkách (1898–1926) není po vyloučení J5, které se vyskytují vkombinaci sjinými rozměry vjedné básni, ani 300 pětistopých jambů. Podíl jednoslabičných incipitů vtěchto J5 je 68 % apodíl předložkových spojení na víceslabičných incipitech je 25 %. Zdůrazňujeme, že tato čísla odpovídají tvorbě až do roku 1926, uDyka je náš korpus ohraničen rokem 1914. 12 Připomínáme, že rozdíly mohou být také ovlivněny časem, neboť lyrika (adrama) vnašem korpusu předchází satiru. 13 Např.mezi Vrchlického J5 (tři výše uvedené sbírky) je jednoznačná preference ženských veršů (82 %), která jistě souvisí sVrchlického snahou „napodobovat“ italský endecasillab, tedy jedenáctislabičný verš (ženský J5 je jedenáctislabičný, mužský J5 desetislabičný), ostatně nejvyšší podíl ženských J5 je v„italské“ sbírce Rok na jihu: 88 %, je to ale také zároveň zanalyzovaných sbírek sbírka nejstarší. OPEN ACCESS 34 SLOVO A SMYSL 37 s.64). Dykův ženský J5 tomu naprosto odpovídá, mezi žánry nejsou vtomto ohledu rozdíly (lyrika = 74 %, satira = 74 %, drama = 74 %). UVrchlického, pro srovnání, dosahuje podíl dvouslabičných klauzulí vženských J5 82 %, což je vsouladu sdřívějšími zjištěními (ulumírovců je četnost dvouslabičných klauzulí vženských verších oněco vyšší než očekávaná četnost— Červenka 2006, s.125). Mezi Dykem aVrchlickým je tedy rozdíl, ale teprve srovnání sDykovými generačními souputníky by ukázalo, že Dykovy ženské J5 „jsou zakončeny způsobem vpodstatě lumírovským“ (tamtéž, s.126). Očekávaná četnost jednoslabičných klauzulí vmužských verších obecně je zhruba 20 % (dle Červenky 2006, s.120nn.; dle Plecháč— Kolár 2017, s.75, je to 16 %). Autoři toto očekávání běžně překračují. Ani uDykova mužského J5 tomu není jinak amezi jednotlivými žánry jsou, na rozdíl od ženského verše, patrné rozdíly: lyrika (41 %) jich má více než satira (25 %), ale méně než drama (46 %). Statisticky významné rozdíly jsou ale pouze mezi lyrikou asatirou asatirou adramatem, rozdíl mezi lyrikou adramatem je statisticky nevýznamný— viz TAB. 6. UVrchlického dosahuje podíl jednoslabičných klauzulí vmužských J5 42 % (což je stejné jako uDykovy lyriky). Vpřípadě klauzule jsou tedy zhlediska žánrů uDyka „citlivé“ jen mužské verše (byť nikoli bezvýhradně: na první pohled sice patrný, leč statisticky nevýznamný rozdíl mezi lyrikou asatirou). Vyjděme ztoho, že odchylka od jazykových předpokladů znamená nějakou stylizaci. Čím vyšší tato odchylka je, tím větší je tato stylizace. Dykova satira se jazykovým předpokladům vzpírá méně než lyrika, což odpovídá tomu, že satira je stylově blíže běžně mluvené řeči než lyrika. Relativně nejvyšší hodnota udramatu (a46 % je zároveň skutečně výrazná stylizace) svědčí oknižní stylizaci. Kmužským veršům ještě jednu poznámku týkající se Milé sedmi loupežníků, která ale není složena J5, nýbrž J4. Právě vmužských J4 této skladby dosahuje podíl jednoslabičných klauzulí extrémních 75 % (kdispozici máme ale jen 88 veršů), což je vsouladu sromantickým laděním skladby azřetelnými odkazy na Máchu (srov.Kolár 2020b), který vtomto ohledu převyšuje téměř všechny autory 19.století (podíl jednoslabičných klauzulí vMáchových mužských jambech je podobný jako vDykově Milé…). Zvýšený podíl jednoslabičných klauzulí vmužských jambech Milé sedmi loupežníků je tedy možno interpretovat jako specifický rytmický citát. PŘESAHY (VIZ TAB. 7) Dvěma zhlavních funkcí veršových přesahů jsou prozaizace (přiblížení veršované výpovědi běžné řeči) aironizace (vytvoření nebo posílení ironie). Proto jsou přesahy časté ve veršované epice, dramatu asatiře.14 Klasifikace přesahů může být velmi minuciózní, my však volíme jednoduchý postup averše dělíme na dvě skupiny: vprvní skupině jsou verše, které jsou graficky 14 Srov.nedávnou téměř pětisetstránkovou monografii oteorii adějinách přesahu vruské poezii— Matjaš 2017. Na jiném místě jsme doložili, že uGellnera je vepice více přesahů než vlyrice (Kolár 2020a). OPEN ACCESS RObERT KOLáR 35 ukončeny alespoň jedním znásledující množiny znaků: {, . ; ? !— … )}. Ve druhé skupině verše, které na konci žádný takový znak nemají. Pokud verš nekončí žádným ztěchto znaků, ale bezprostředně po něm následující verš začíná slučovací spojkou nebo znakem— ( , pak tento verš zařazujeme do první skupiny. Např. by střežil ctnost adobré mravy azdravý rozum tisíců, dbal nad frivolním počínáním laxních asvůdných měsíců. Do první skupiny řadíme první, druhý ačtvrtý verš, do druhé skupiny verš třetí. UDyka je přesahů celkově velmi málo: pouze 5 % vJ5 (srov.s18 % vraném, tj.1894–1906, Gellnerově J5 nebo se 17 % ve Vrchlického J5). Jednotlivé žánry se od sebe mírně liší: lyrika (5 %), satira (6 %) adrama (3 %), statisticky významný rozdíl je mezi satirou adramatem amezi lyrikou adramatem, rozdíl mezi lyrikou asatirou je statisticky nevýznamný— viz TAB. 8. Srovnání jednotlivých žánrů zde naráží na malý počet dokladů. Dejme tomu, že bychom např.sbírku Prohrané kampaně (11 pětistopých jambických veršů spřesahy zcelkových 286 pětistopých jambů) nezařadili do satiry, ale lyriky. Rázem by se rozdíl mezi lyrikou asatirou stal statisticky významný, naopak rozdíl mezi lyrikou adramatem statisticky nevýznamný. Relativně nejvyšší hodnota usatiry je vsouladu sočekáváními formulovanými vúvodu tohoto odstavce (prozaizace aironizace). Relativně nejnižší hodnota udramatu (stejně jako vpřípadě mužských klauzulí) opět vytváří dojem knižní stylizace. „Vyhýbání“ se přesahům je jednou znápadných charakteristik Dykova verše obecně. Ten se tak stává intonačně samostatný (Mukařovský 2007, s.189) amůže vyvolávat dojem úsečnosti, strohosti, tolikrát vsouvislosti sDykovou tvorbou připomínaných.15 Co se týká epiky, máme kdispozici jen dvě skladby: Slepý (Buřiči, 1903) aGiuseppe Moro (1911). Slepý není pro srovnání vhodný, protože jednak obsahuje málo veršů ajednak je složen kombinací J5 akrátkých J, což neumožňuje srovnání sdíly složenými nekombinovanými J5, neboť kombinace delšího akratšího verše favorizuje ukončení delšího verše přesahem (srov.úryvek ze skladby Slepý): Pro něho orel křídla nerozpíná do vzduchu čistého. Jak irreélní jakás veličina je kosmos pro něho. Obecně totiž můžeme říct, že vkratších verších je relativně více přesahů než ve verších delších, což dokládá jak srovnání Dykových J4 (9 %) aJ5 (5 %), tak drama Kouzelník II. Fragment, které do statistik jinde nezapočítáváme akteré je složeno převážně pětislabičnými verši, vnichž je na Dyka nevídaných 31 % veršů spřesahy: 15 Srov.Šaldovu recenzi kprvní Dykově sbírce: „Verš kupí se na verš ostře, nepřiléhavě, často bez mostu aspojení, […] nepodává si ruce sdruhým […]“ (Šalda 1950, s.406; zvýr. R.K.). OPEN ACCESS 36 SLOVO A SMYSL 37 Zdaleka blíží se pastýřka sličná, váhavým krokem spočátku kráčí, vrytmický tanec přechází krok. Cos titěrného, rokokového vpastýřce té. Giuseppe Moro by se svými téměř 700 verši dostatek materiálu nabízel, ale, jak jsme již uvedli výše, není složen J5, ale pětistopými trocheji (desetiidevítislabičnými). Rozsah pětistopého jambu apětistopého trocheje sice není úplně stejný, ale snad si můžeme dovolit přesahy vGiuseppe Morovi srovnat sDykovými J5. Ukáže se totiž, že vsouladu sočekáváním (přesah jako znak prozaizace) jich je více než vlyrice, satiře anebo dramatu: 10 %. ZÁVĚRY Naším cílem bylo zjistit, zda jsou vybrané rytmické parametry (incipit, klauzule asyntaktická ukončenost/neukončenost verše) citlivé na žánrové rozdíly. Ktomu účelu jsme si zvolili předválečnou veršovanou tvorbu Viktora Dyka, konkrétně jeho pětistopé jamby. Srovnání jednotlivých žánrů schematicky zachycuje TAB. 9. Jednoslabičný incipit Jednoslabičná mužská klauzule Přesah lyrika *** ** ** satira * * *** drama ** *** * TAB. 9Schematické zachycení rozdílů mezi Dykovou lyrikou, satirou adramatem, vkaždém parametru jsou jednotlivé žánry škálovány mezi sebou pomocí * (od jedné do tří) Srovnáme-li lyriku asatiru, konstatujeme, že lyrika má více jednoslabičných incipitů ajednoslabičných klauzulí (vmužských verších), ale méně přesahů (upřesahů je však rozdíl mezi lyrikou asatirou statisticky nevýznamný), což zní ve srovnání se satirou činí žánr „literárnější“, „vyšší“ (říkáme to svědomím nepěkné hrozby „klasicistní“ normativnosti). Drama má oproti lyrice asatiře nejméně přesahů, nejvíce jednoslabičných klauzulí (vmužských verších) arelativně hodně jednoslabičných incipitů, což jeho verš vzdaluje od řeči dialogu ařeči běžně mluvené apřibližuje stylizaci literární, knižní.16 Přes malé zastoupení epiky jsme mohli konstatovat, že skladba Giuseppe Moro (složená na rozdíl od zbytku analyzovaných básní pětistopým trochejem) 16 Souzní to stezí, že Dyk-dramatik vyšel zDyka-lyrika (srov.Med 1988, s.65). Oněco dále Med shrnuje: „Tragikomedie mají mnohem vyšší hodnoty básnické než dramatické“ (Med 1988, s.68). OPEN ACCESS RObERT KOLáR 37 má ze všech žánrů nejvyšší podíl veršů spřesahem, což odpovídá očekávání, že jednou zhlavních funkcí přesahu je prozaizace. Vúvodním oddílu jsme připomněli Červenkovo srovnání Dykova aVrchlického pětistopého jambu co do akcentuace jednotlivých silných pozic metra. Co se týká námi sledovaných parametrů aanalyzovaného materiálu (pro zachování srovnatelnosti dále mluvíme jen olyrice), můžeme říct, že Dyk se sVrchlickým shoduje vřešení klauzule mužských pětistopých jambů. Rozdíl vřešení incipitu pětistopých jambů je velký: Dyk má méně jednoslabičných incipitů než Vrchlický avíceslabičné incipity nerealizuje tak důsledně předložkovým spojením. Srovnáme-li ale Dyka např.sGellnerem, pak je Dykův pětistopý jamb Vrchlickému blíže než pětistopý jamb Gellnerův. Četnost veršů spřesahy je uDyka podstatně nižší než uVrchlického, ale Dykova preference veršů bez přesahů (blížící se konstantě) jej oddaluje od leckterého jiného básníka apatří kvelmi nápadným rysům jeho verše.17 PRAMENY 17 Analýza materiálu rovněž ukázala, že ačkoli Dyk první tři sbírky (Aporta inferi, Síla života, Marnosti) později spojil do jedné knihy, sbírka Marnosti se vněkterých známi sledovaných ohledů (vyšší podíl čtyřstopých jambů, nižší podíl jednoslabičných incipitů, vyšší podíl přesahů) od prvních dvou sbírek odlišuje apodobá se spíše následujícím sbírkám satirickým. Dyk, Viktor: Aporta inferi. Grosman aSvoboda, Praha 1897. Dyk, Viktor: Síla života. Moderní revue, Praha 1898. Dyk, Viktor: Marnosti. Moderní revue, Praha [1900]. Dyk, Viktor: Buřiči. Kruh českých spisovatelů, Praha 1903. Dyk, Viktor: Satiry asarkasmy. Samostatnost, Praha 1905. Dyk, Viktor: Milá sedmi loupežníků. Kamila Neumannnová, Praha 1906. Dyk, Viktor: Pohádky znaší vesnice. Antonín Hajn, Praha 1910. Dyk, Viktor: Giuseppe Moro. Nová edice, Praha 1911. Dyk, Viktor: Prohrané kampaně. František Borový, Praha 1914. Dyk, Viktor: Tragikomedie. F.Topič, Praha [1922]. Vrchlický, Jaroslav: Intimní lyrika, ed. Milada Chlíbcová. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2000. LITERATURA Brabec, Jiří: Jednota arozpory slovesného díla Viktora Dyka. In týž: Panství ideologie amoc literatury. Studie, kritiky, portréty 1991–2008, eds. Jiří Flaišman, Michal Kosák. Akropolis, Praha 2009 [2004], s.109–116. Červenka, Miroslav: Zvečerní školy versologie IV. Daktyl. ÚČL AV ČR, Praha 1999. Červenka, Miroslav: Kapitoly očeském verši, eds. Květa Sgallová, Jiří Holý. Karolinum, Praha 2006. Červenka, Miroslav: Pětistopý jamb v19.století. Slovo asmysl 4, 2007, č.7, s.190–227. OPEN ACCESS