Autorovy role a funkce zájmen v první osobě v odborných článcích anglofonních a českých lingvistů

Autorovy role afunkce zájmen vprvní osobě vodborných článcích anglofonních ačeských lingvistů Olga Dontcheva-Navratilova (Brno) AUTHORIAL ROLES AND THE FUNCTIONS OF 1ST PERSON PRONOUNS IN RESEARCH ARTICLES OF ANGLOPHONE AND CZECH LINGUISTS Taking across-cultural perspective, this paper considers the functions of author-reference pronouns in contemporary English-medium academic discourse. While considering the range of authorial roles in academic discourse, the study explores how academic writers exploit various rhetorical functions of author-reference pronouns for communicating with their readers and enhancing the persuasiveness of their discourse. The cross-cultural investigation is carried out on acorpus of research articles in applied linguistics written by Anglophone and Czech linguists. The analysis considers the frequency of use and the most prominent rhetorical functions of personal pronouns in relation to the generic structure of research articles. The differences in the rate and functions of author-reference pronouns in research articles written by Anglophone and Czech linguists is discussed taking into consideration the intended readership and the divergences between the Anglophone and the Czech academic writing literacies. KEYWORDS academic discourse, personal pronouns, functions of author-reference pronouns, genre, research article, cross-cultural variation KLÍČOVÁ SLOVA akademický diskurz, osobní zájmena, přivlastňovací zájmena, funkce zájmen vprvní osobě, žánr, odborný článek, mezikulturní variace 1. ÚVOD Vposledních dvaceti letech se interpersonální dimenze akademického diskurzu stala jedním zústředních aspektů jeho výzkumu. Zvýšený zájem ovztahy mezi pisatelem ačtenářem aodiskurzní strategie, které vědci používají při psaní odborných textů, je důsledkem prohloubení chápání akademické interakce, jejímž důležitým aspektem je snaha autorů předejít potenciální kritice či nesouhlasu spředloženými názory aanalytickými postupy, apřesvědčit čtenáře, že jejich výzkum je relevantní, přínosný ainovativní pro vědomosti vdaném oboru. Autorův postoj kčtenářům, existujícímu výzkumu akvlastní práci je vyjádřen celou škálou jazykových prostředků, pro jejichž analýzu byly vyvinuty různé přístupy, např. teorie metadis kurzu (Hyland, 1998, 2005), evaluace (Hunston— Thompson, 1999), postoje či „stance“ (Biber et al., 1999; Hyland, 2005), nebo hodnocení či „appraisal“ (Martin, 2000). Přes ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1, S. 42–57 issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova v praze OLGA DONTCHEVA-NAVRATILOVA 43 určité rozdíly vpojmech aklasifikaci jazykových prostředků se zastánci těchto přístupů shodují vnázoru, že jazykové prostředky pro vyjádření postoje napomáhají autorům vytvořit dialogický prostor pro projednávání svých názorů avybudovat pro čtenáře vodítka, která mu napomáhají dospět ke koherentní interpretaci diskurzu. Způsob vyjádření postoje autora avýběr lingvistických prostředků se liší dle žánru odborného textu, vědeckého oboru (např. Swales, 1990, 2004; Gosden, 1993; Kuo, 1999; Hyland, 2001, 2002; Harwood, 2005) adle jazykové akulturní tradice akademického psaní (např. Tang— John, 1999; Vassileva, 2000; Hyland, 2002; Charles, 2006; Mur-Dueňas, 2007; Samraj, 2008; Sudková, 2012; Povolná, 2012; Dontcheva-Navratilova, 2013). Jelikož se vtéto studii soustředíme na interkulturní variaci, bude výzkumu podroben jen jeden obor, lingvistika, adva žánry, které sdílejí četné rysy amají podobnou rétorickou strukturu, ato žánr odborného článku ažánr kapitoly vknize. Žánr odborného článku je pro akademický diskurz považován za emblematický (Swales, 1990), kdežto žánr kapitoly vknize, který se vyznačuje volnější strukturou, je vnímán jako méně prestižní (Swales, 2004). Zaměříme se na autorovu přítomnost vyjádřenou osobními apřivlastňovacími zájmeny vprvní osobě, jakožto explicitními ukazateli autorova vstupu do diskurzu, které vykazují značnou zejména interkulturní variaci. Výzkum mezikulturních rozdílů vprojevu přítomnosti autora vakademickém diskurzu je potřebný zejména vsoučasné době, kdy vdůsledku globalizace akademické komunity se angličtina stala vědeckou „lingua franca“ (Mauranen, 2012) aneanglofonní vědci, kteří chtějí oslovit mezinárodní vědeckou společnost, jsou nuceni komunikovat se svými čtenáři aprezentovat své názory vangličtině. Anglické texty neanglofonních autorů jsou však nevyhnutelně poznamenány jak tradicí akademického psaní vjejich rodném jazyce, tak ikonvencemi anglického akademického diskurzu, ke kterému se snaží přiblížit. Vposledních letech nemálo vědců zpochybnilo postavení angloamerické tradice akademického psaní jakožto modelu pro mezikulturní komunikaci (např. Jenkins, 2009; Mauranen— Hynninen— Ranta, 2010; Seidlhofer, 2011). Přesto je zřejmé, že voblasti písemné akademické interakce jsou jazykové, rétorické ažánrové normy nejen očekávány, ale také aktivně prosazovány (Chovanec, 2012, s. 7), což může vést kznevýhodnění astigmatizaci neanglofonních vědců, usilujících opublikaci své práce vmezinárodních časopisech (J. Flowerdew, 2008). Právě výsledky kontrastivní analýzy rozdílů vprojevu přítomnosti autora vangloamerickém akademickém diskurzu avakademickém diskurzu neanglofonních autorů, píšících vangličtině, mohou poukázat na existující rozdíly, anapomoci neanglofonním vědcům vhledání vhodných jazykových prostředků kvyjádření svých komunikativních záměrů. Vtomto článku zkoumáme využívání zájmen vprvní osobě pro vyjádření přítomnosti autora vodborných článcích akapitolách vknihách zoblasti lingvistiky psaných vanglickém jazyce. Cílem studie je prozkoumat výskyt afunkce osobních zájmen ukazujících na autora vakademickém diskurzu zkušených anglofonních autorů aporovnat je sčetností výskytu afunkcemi osobních apřivlastňovacích zájmen ukazujících na autora ve vědeckých článcích vanglickém jazyce zpera českých lingvistů. Analýza používá funkční taxonomii autorových rolí, vyjádřených konstrukcemi obsahujícími osobní zájmena vprvní osobě, která vychází zklasifikace Tanga 44 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1 aJohna (1999) aHarwooda (2005) aprezentuje výsledky výzkumu prováděného na dvou korpusech odborných článků anglofonních ačeských lingvistů. Dalším cílem této studie je zjistit, zda způsob vyjádření přítomnosti autora včláncích českých autorů se liší sohledem na cílovou skupinu čtenářů, tj. zda výskyt afunkce zájmen vprvní osobě včláncích publikovaných včeském amezinárodním prostředí vykazují určité rozdíly. 2. AUTOROVY ROLE AFUNKCE ZÁJMEN VPRVNÍ OSOBĚ VAKADEMICKÉM DISKURZU Pozornost, kterou lingvisté zkoumající akademický diskurz vposlední době věnují použití zájmen vprvní osobě pro vyjádření přítomnosti autora, poukazuje na změnu vtradičním pojetí akademického psaní vangloamerickém prostředí. Během druhé poloviny dvacátého století vangloamerické akademické komunitě převládal názor, že vědecký výzkum je čistě empirický aobjektivní. Proto se předpokládalo, že ve svých akademických článcích autoři musí vybudovat racionální argumentaci, která je srozumitelná, výstižná azdrženlivá (Bennett, 2009), přičemž by neobsahovala zmínky olidském faktoru jakožto činiteli vědeckého bádání (Hyland, 2001). Vliv této angloamerické tradice akademického psaní byl zajištěn vzdělávacími institucemi, manuály akademického psaní asystémem vzájemného hodnocení (peer-reviewing), který praktikuje většina akademických časopisů (Hyland, 1998). Pokud jde oautorovu přítomnost, angloamerické manuály akademického psaní obvykle radí nováčkům, aby nepoužívali zájmena vprvní osobě avyjadřovali se pomoci pasiva abstraktních rétorů (Hyland, 1998, s. 172) ajiných neosobních konstrukcí. Výzkum K. Bennett (2009) nicméně upozorňuje na to, že ne všechny aktuálně nabízené manuály akademického psaní se shodují vnázorech na používání osobních aneosobních konstrukcí. Někteří autoři například považují osobní apřivlastňovací zájmena vprvní osobě za přijatelná vhumanitních aspolečenských vědách zvláště ve spojitosti skvalitativním výzkumem aCottrell (2003) se domnívá, že je dnes vakademickém diskurzu obecně přijatelné vyjádřit subjektivní názory aodkazovat na osobní zkušenosti. Tento názor sdílí iL. Flowerdew (2012), která poznamenává, že vrozporu sradami vmanuálech akademického psaní, jež doporučují neosobní styl vyjadřování, autoři vědeckých článků používají zájmena vprvní osobě, aby si vybudovali vztah sčtenářem avytvořili prostor pro svůj „autorův hlas“. Dosavadní výzkum akademického diskurzu prokázal, že vědci používají zájmena vprvní osobě vodborných článcích, především aby poukázali na strukturu textu (Harwood, 2005), vyjádřili svůj postoj kpředchozímu výzkumu (Ivanič, 1998; Hyland, 2005), vyzdvihli přínosnost či objevnost své práce apřesvědčili čtenáře přijmout předkládaná tvrzení (Kuo, 1999). Většina funkčních studií osobních apřivlastňovacích zájmen vprvní osobě vakademickém diskurzu vychází ztaxonomie rolí autora, např. klasifikace Tanga aJohna (1999), Hylanda (2002) aHarwooda (2005), které se mírně liší dlepočtu autorových rolí ajejich pojmenování, avinterpretaci role zájmena množného čísla we (např. Hyland, 2002, vylučuje ze své analýzy generické ainkluzívní použití we). Vklasifikaci jsme zachovali metaforické pojmenování rolí autora, které je příznačné pro taxonomii Tanga aJohna, avsouladu sHarwoodem považu- OLGA DONTCHEVA-NAVRATILOVA 45 jeme inkluzívní zájmeno we za důležitý prostředek budování autorovy přítomnosti. Je třeba dodat, že jak role autora, tak isouvisející funkce osobních apřivlastňovacích zájmen jsou definovány nejen samotnými osobními zájmeny vprvní osobě, ale isémantikou sloves alexikálních frází, ve spojení snimiž se zájmena vprvní osobě vyskytují. Autorovy role se liší dle míry autority, kterou pisatel skrze ně vyjadřuje, atím pádem imírou rizika nesouhlasu, či kritiky ze strany čtenářů, kterým se autor vystavuje. Vtéto studii používáme funkční klasifikaci zahrnující pět autorových rolí, jež jsou spojeny srůznými diskurzními funkcemi jak inkluzívních, tak iexkluzívních zájmen vprvní osobě (I/me/my awe/our/us). Níže uvedený popis rolí autora postupuje od nejméně knejvíce autoritativní roli auvádí příklady zkorpusu odborných článků anglofonních autorů, použitého vtéto studii. 1) „Zástupce“ nárokuje minimální autoritu, protože autor vystupuje jako člen většího společenství, jehož postoj kurčité problematice sděluje prostřednictvím inkluzívního zájmena we často vespojení se slovesy vyjadřujícími názor nebo stav. Vyskytuje se typicky vúvodu, vpřehledu literatury apři popisu obecně uznávaných vědomostí anázorů, např. although we are in principle free to say whatever we want, in practice what we say is constrained in many ways. Inkluzívní zájmeno we podporuje také dialogičnost apřesvědčivost textu, jelikož předpokládá, že pisatel ačtenář jsou členy stejné zájmové či jiné skupiny či společenství atím pádem sdílí vědomosti anázory, okterých autor pojednává. 2) „Organizátor textu“ se projevuje snahou navést čtenáře ke koherentní interpretaci textu, ato pomoci výrazů obsahujících jak inkluzívní, tak iexkluzívní zájmena vprvní osobě. Působit může jak na úrovni globální, tj. celého textu, tak ina úrovní lokální. Na úrovní celého textu se jedná ovýrazy nastiňující témata či cíle výzkumu (např. In this paper, Iargue that interaction can draw on both interactive and interactional resources), obsah, uspořádání avazby mezi jednotlivými částmi odborného článku (např. In the conclusion, we discuss the implications of our study for the theoretical status of lexical bundles; We noted in section 2 that lexical bundles have strong grammatical correlates). Tyto diskurzní funkce zájmen vprvní osobě se vyskytují především vabstraktech avúvodních částech článků. Na lokální úrovni rétorických kroků atematických segmentů výrazy se zájmeny vprvní osobě poukazují na logické vazby apřechodové body vtextu, např. To this Iwould add here acomment on the challenges we face in interdisciplinary research as we try to learn from one another; Now let us look at the MWU ‘red herring’ from acompositionality point of view. 3) „Průvodce výzkumným procesem“ je autorova role spojovaná spopisem výběru asběru údajů asvysvětlením použité metodologie avýzkumných postupů. Autor, jakožto aktivní činitel výzkumného procesu, který volí apopřípadě mění ainovuje postupy ametody analýzy, je prezentován jako uznávaný člen vědecké komunity. Inkluzívní aexkluzívní zájmena vprvní osobě se vyskytují vespojení sdějovými slovesy vpřítomném, minulém nebo předpřítomném času, např. In addition to the text analyses, Iinterviewed one supervisor from each field; we have collected the data and made them available in plain text files. 46 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1 4) „Zastánce názoru“ předpokládá vyšší stupeň autority, spojené svyjádřením vlastního názoru na projednávanou problematiku apostoje knázorům avýsledkům výzkumu jiných vědců. Projevuje se vprůběhu celého odborného článku aimplicitně otevírá dialog mezi autorem ačtenářem. Vespojení se slovesy, označujícími mentální činnost nebo postoj, inkluzívní aexkluzívní zájmena vprvní osobě jakoby vyzývají čtenáře kzaujetí názoru vůči pozici, kterou autor buduje ve své argumentaci, např. Ithink that conceptualizingliteracy as something that happens within certain contexts is much more accurate and useful; We agree with Swales that these occluded genres are worthy of study. 5) „Tvůrce“ se projevuje hlavně vdiskusi ovýsledcích výzkumu avzávěrech odborných článků prostřednictvím výrazů zahrnujících inkluzívní aexkluzívní zájmena vprvní osobě ve spojení se slovesy vpřítomném nebo předpřítomném čase, poukazujících na výsledky výzkumného procesu. Zdůrazňuje přínos autora kvědomostem vdaném oboru apředstavuje ho jako autoritu, která se staví otevřeně za své názory anárokuje uznání svého díla ze strany oborové komunity. Role tvůrce vystavuje autora riziku kritiky ze strany čtenářů, kteří nemusí souhlasit spředkládanými tvrzeními amohou zpochybnit inovativnost, důvěryhodnost aprůkaznost výsledků výzkumu. Proto jsou formulace tvrzení anázoru autora někdy doprovázeny ochrannými prostředky („hedges“), zmírňujícími míru jistoty vyjádřených názorů atvrzení, např. We have given atest which we hope is replicable; Ihope that this paper will convince afew colleagues that it usefully supplements research of amore traditional kind . Škála autorových rolí adiskurzních funkcí osobních apřivlastňovací zájmen vprvní osobě nastiňuje možnosti, které autoři mají pro explicitní vyjádření přítomnosti autora vanglofonním akademickém diskurzu. Je třeba podotknout, že míra viditelnosti autorovy přítomnosti asouvisející výběr rétorických astylistických prostředků jsou ovlivněny také ochotou autora převzít odpovědnost za svá tvrzení aprezentovat sebe sama jako zdroj znalostí apostoje vyjádřených vdiskurzu. Subjektivní charakter těchto preferencí, jejichž projev je nezávislý na kulturní, oborové ažánrové konvenci, vysvětluje variace ve volbách prostředků pro vyjádření přítomnosti autora vtextech členů stejné akademické diskurzní komunity. 3. MATERIÁL AMETODA Vnásledující kontrastivní analýze porovnáme výskyt afunkce osobních apřivlastňovacích zájmen vprvní osobě ukazujících na autora vodborných článcích publikovaných vangličtině, jejichž autory jsou anglofonní ačeští lingvisté. Výzkum jsme provedli na dvou korpusech odborných článků zoblasti lingvistiky, publikovaných vobdobí 2001–2012. Každý článek má jen jednoho autora, aby bylo možno prozkoumat výskyt iexkluzívních zájmen první osoby jak jednotného, tak imnožného čísla. Každý zkorpusů se skládá z12 článků, aby reprezentoval stejný počet vzorků pojetí autorovy přítomnosti. Rozsah korpusů se však liší, jelikož články anglofonních autorů jsou rozsáhlejší, tj. korpus anglofonních autorů obsahuje 100300 slov akorpus českých lingvistů 65000 slov. Korpus textů anglofonních autorů se skládá zčlánků, OLGA DONTCHEVA-NAVRATILOVA 47 publikovaných vmezinárodních časopisech simpaktovým faktorem, ato Applied Linguistics, Journal of Pragmatics, Discourse and Society aDiscourse and Communication. Český korpus nebylo možno poskládat zčlánků ze stejných nebo podobných časopisů, protože není dostatečný počet takových publikací. Proto jsme český korpus uspořádali tak, aby vyhovovalzáměru porovnat, jak čeští lingvisté oslovují místní amezinárodní publikum, azařadili jsme do něj šest kapitol zknih vydaných mezinárodními akademickými nakladatelstvími (John Benjamins, Peter Lang aCambridge Scholars Publishing) ašest odborných článků, publikovaných včasopisech Linguistica Pragensia, Brno Studies in English aDiscourse and Interaction, vydávaných Univerzitou Karlovou vPraze aMasarykovou univerzitou. Všechny tři časopisy publikují články vangličtině, mají mezinárodní redakční arecenzní radu amezinárodní okruh přispěvatelů. Přesto lze předpokládat, že čeští lingvisté ve svých článcích, určených pro tyto časopisy, oslovují především českou lingvistickou komunitu, aproto by se vjejich článcích mohly vyskytnout prvky českého akademického stylu. Voblasti výstavby autorovy přítomnosti by se vliv českého akademického stylu mohl vyznačovat nižší úrovní dialogičnosti, potlačením autorovy přítomnosti atendencí kpoužívání neosobních konstrukcí, avpřípadě osobních konstrukcí, použitím exkluzívního zájmena množného čísla we (Čmejrková— Daneš, 1997; Chamonikolasová, 2005). Oba korpusy byly podrobeny kvantitativní analýze, zaměřené na frekvenci výskytu osobních apřivlastňovacích zájmen vodborných článcích anglofonních ačeských autorů. Po odstranění poznámek pod čarou, příkladů ablokových citací byly korpusy zpracovány pomocí programu Antconc, přičemž byly vyhledávány výskyty zájmen I/me/my awe/us/our, odkazujících na autora. Potom byly výsledky normalizovány na frekvenci na 1000 slov, aby bylo umožněno srovnání mezi korpusy srozdílným rozsahem. Cílem kvalitativní analýzy bylo prozkoumat funkce zájmen vprvní osobě vobou korpusech apoukázat na případnou mezikulturní variaci. Výsledky analýzy by měly ukázat, do jaké míry se anglický diskurz českých autorů liší od diskurzu anglofonních lingvistů, dále pak zda čeští autoři volí různé strategie ve svých odborných článcích zaměřených na českou amezinárodní čtenářskou základnu. 4. ANALÝZA VÝSKYTU ZÁJMEN VPRVNÍ OSOBĚ VČLÁNCÍCH ANGLOFONNÍCH AČESKÝCH AUTORŮ Kvantitativní analýza korpusu odborných článků anglofonních lingvistů ukázala, že autoři všech článků používají osobní apřivlastňovací zájmena vprvní osobě pro vyjádření své přítomnosti vdiskurzu. Výsledky detailní analýzy výskytu různých forem zájmen jednotného amnožného čísla jsou shrnuty vTabulce 1. Nehledě na značnou variaci ujednotlivých autorů, lze považovat četnost výskytu osobních zájmen vprvní osobě za vysokou, jelikož dosahuje 36,1 zájmen na článek vrozmezí od šesti do 132 výskytů. Normalizovaná frekvence na 1000 slov vkorpusu je 4,32 (Tabulka 3), což výrazně převyšuje frekvenci 3,2, vypočítanou Hylandem (2001) na vzorku 30 odborných článků zoblasti aplikované lingvistiky, publikovaných vobdobí 1997–1998. Navíc, zatímco vHylandově korpusu je míra výskytu osobních zájmen vprvní osobě jednotného čísla vyšší než míra výskytu zájmen čísla množného (obdobnou tendenci 48 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1 dokládá iSudková, 2012, na vzorku článků publikovaných před rokem 2005), vmém korpusu je poměr opačný, tj. 56,1 % zájmen vprvní osobě množného čísla a43,9 % zájmen vprvní osobě jednotného čísla. Je důležité poznamenat, že anglofonní autoři používají výhradně inkluzívní první osobu plurálu we. Podle Harwooda (2005) vyšší míra výskytu inkluzívních zájmen vprvní osobě množného čísla je projevem pozitivní zdvořilosti: autor se obrací na čtenáře jako na odborníka, který sdílí jeho názory atím pádem je ochoten přijmout autorovy výsledky, názory atvrzení. Lze tedy tvrdit, že vposledním desetiletí se anglofonní lingvistický diskurz posunuje směrem květší subjektivitě adialogičnosti, spojenými se snahou vtáhnout čtenáře do argumentace atím ji učinit přesvědčivější (viz Dontcheva-Navratilova, 2013). Není vyloučeno, že tato tendence je podporována ikonkurenčním prostředím vsoučasné vědě, které požaduje od vědců četnější publikační výstupy avyšší citovanost. Korpus článků anglofonních autorů Zájmena vprvní osobě IMe My We Us Our Celkem AText 1 18 2 5 24 1 2 52 AText 2 7 0 1 16 3 4 31 AText 3 4 0 1 3 0 0 8 AText 4 5 0 1 0 0 2 8 AText 5 16 0 3 1 0 0 20 AText 6 15 0 0 13 0 0 28 AText 7 5 0 0 1 0 0 6 AText 8 0 0 0 5 2 1 8 AText 9 35 3 1 14 0 0 53 AText 10 18 2 0 80 10 22 132 AText 11 12 1 0 8 0 3 24 AText 12 34 1 0 8 18 2 63 Celkový počet 169 9 12 173 34 36 433 Celkem/procenta 43,9 % (190) 56,1 % (243) 100 % tabulka 1: Četnost výskytu osobních zájmen vkorpusu článků anglofonních autorů Výsledky analýzy textů českých autorů ukazují, že čeští lingvisté ve svýchčláncích psaných vanglickém jazyce volí osobní vyjádření mnohem méně často, než jejich angličtí kolegové. Průměrný počet zájmen vprvní osobě na článek je 16,2 apohybuje se vrozmezí od 3 do 39 výskytů (Tabulka 2). Vypočítaná normalizovaná frekvence na 1000 slov vkorpusu je 2,92 (Tabulka 3), což je téměř otřetinu nižší než uanglofonních autorů. Rozdíl vpoměru zájmen první osoby jednotného amnožného čísla je větší než vanglofonním korpusu (31,4 % : 68,6 %). Tento poměr je značně ovlivněný faktem, že čeští lingvisté používají zájmena první osoby množného čísla jak vinkluzívním, tak ivexkluzívním významu. Zcelkového počtu 136 zájmen první osoby množného čísla 104 výskytů má exkluzívní ajen 32 inkluzívní význam. To znamená, že celkový počet exkluzívních zájmen jednotného amnožného čísla (165) včeském korpusu značně převyšuje počet inkluzívních zájmen (32) (Tabulka 4). OLGA DONTCHEVA-NAVRATILOVA 49 Korpus článků českých autorů Zájmena vprvní osobě IMe My We Us Our Celkem Cz Text 1 1 0 4 2 0 0 7 Cz Text 2 7 2 11 0 1 1 22 Cz Text 3 0 0 7 0 0 1 8 Cz Text 4 0 0 0 16 2 0 18 Cz Text 5 1001013 Cz Text 6 0 2 0 1 0 0 3 Celkem mezinár. 9 4 22 20 3 3 61 Cz Text 7 0 0 0 21 1 17 39 Cz Text 8 5 1 6 4 2 1 19 Cz Text 9 4000004 Cz Text 10 7 2 0 5 0 0 14 Cz Text 11 1 0 0 12 6 3 22 Cz Text 12 0 0 0 4 4 3 11 Celkem lokální 17 3 6 75 11 21 133 Celkem vkorpusu 26 7 28 95 14 27 194 Celkem/procenta 31,4 % (61) 68,6 % (136) 100 % tabulka 2: Četnost výskytu osobních zájmen vkorpusu článků českých autorů Korpus Zájmena vprvní osobě IMe My Celkem I/me/my We Us Our Celkem We/us/our Celkem Anglofonní autoři 1,68 0,09 0,12 1,89 1,72 0,34 0,36 2,42 4,32 Čeští autoři 0,4 0,11 0,43 0,94 1,46 0,22 0,42 2,09 2,92 tabulka 3: Normalizovaný počet osobních zájmen na 1000 slov Korpus Osobní zájmena Inkluzívní Exkluzívní Anglofonní autoři 1,72 2,42 Čeští autoři 0,46 2,54 tabulka 4: Normalizovaný počet inkluzívních aexkluzívních zájmen na 1000 slov Porovnání normalizovaného výskytu inkluzívních aexkluzívních zájmen včeském aangloamerickém korpusu (Tabulka 4) ukázalo, že jestliže je výskyt inkluzívních zájmen včeském korpusu velmi nízký (0,46), četnost exkluzívních zájmen (2,54) je srovnatelná sčetností jejich výskytu včláncích anglofonních lingvistů (2,42). Tento výsledek ukazuje, že přestože neužívají často zájmena vprvní osobě singuláru, přítomnost autora včláncích českých lingvistů vanglickém jazyce je celkem výrazná. Nelze ji však vysvětlovat jen adaptací českých autorů na interaktivní charakter anglo- 50 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1 amerického akademického diskurzu. Jak prokázal výzkum Sudkové (2012), odborné články voblasti lingvistiky včeském jazyce také ukazují známky zvýšené interaktivnosti prostřednictvím slovesných koncovek exkluzívní první osoby plurálu. Je samozřejmě otázkou, nakolik tento vývoj odborné češtiny není ovlivněn angličtinou, jakožto lingua franca vědy vmezinárodním kontextu. Zpohledu střetu vlivů české aangloamerické tradice akademického psaní je přínosné porovnat texty českých lingvistů psané vangličtině publikované včasopisech vydávaných českými univerzitami skapitolami vknihách vydaných mezinárodními nakladatelstvími (Tabulka2). Je zřejmé, že výskyt zájmen vprvní osobě vkapitolách vknihách určených mezinárodní lingvistické komunitě (61) je poloviční ve srovnání sjejich výskytem včláncích určených především pro českou odbornou veřejnost (133). Nižší početnost zájmen Iamy, poukazujících na aktivní roli vědce vbadatelském procesu, lze vysvětlit snahou českých lingvistů přizpůsobit se požadavkům objektivity aneosobnosti, které jsou doporučovány angloamerickými manuály akademického stylu. Zdá se, že současný posun ksubjektivnímu způsobu vyjadřování vanglofonním akademickém diskurzu zatím nemá významný vliv na české lingvisty publikující vangličtině. Rozdíl mezi texty českých lingvistů publikovanými včeských časopisech avknihách vydaných mezinárodními nakladatelstvími je však nejvýraznější ve výskytu zájmen první osoby množného čísla we/us/our. Jestliže včláncích publikovaných vmezinárodním kontextu se jen jeden zčeských lingvistů rozhodl pro vyjádření autorovy přítomnosti pomocí exkluzívního autorského plurálu, včláncích publikovaných včeském kontextu se pro autorský plurál rozhodli tři autoři. Lze tedy tvrdit, že když píší primárně pro českou lingvistickou komunitu, čeští autoři přenášejí rysy českého odborného stylu do svého diskurzu vangličtině. Naproti tomu se odborný styl českých autorů včláncích určených pro mezinárodní čtenářskou základnu přizpůsobuje anglofonní akademické tradici, přičemž upřednostňuje spíše impersonální styl vyjadřování ajen zřídka využívá zájmena vprvní osobě. Pokud jde oformy zájmen vprvní osobě, vobou korpusech jsou nejčetnější zájmena vroli podmětu, tj. vtematické pozici, poukazující na autora, jakožto na činitele výzkumu azdroje vědomosti anázoru. Autora tak lze vnímat jako vědeckou autoritu, která má vůdčí roli vinterakci sčtenářem (viz Gosden, 1993; Hyland, 2005). Vroli předmětu se zájmena vprvní osobě vyskytují méně často: zájmeno me se objevuje jen ojediněle, kdyžto forma plurálu us se vyskytuje častěji, ato hlavně vkonstrukcích let us athis allows/enables us to, které budují vztah mezi pisatelem ačtenářem tím, že představují čtenáře jakožto spoluúčastníka ve výstavbě autorových úvah. Výskyty přivlastňovacích zájmen my aour, které vytvářejí úzké spojení mezi badatelem ajeho prací (Hyland, 2001, s. 223), se omezují na výrazy odkazující na výzkumný proces, např. my/our data, my research, our analysis. Zajímavé je, že přivlastňovací zájmena jak jednotného tak imnožného čísla jsou početnější včeském korpusu (ato především včláncích určených pro mezinárodní lingvistickou komunitu), což může být vnímáno jako kompromis mezi explicitním vyjádřením autorovy přítomnosti vangloamerickém diskurzu aupřednostňováním výzkumu ačástečným upozaděním badatele, typickým pro českou tradici autorské skromnosti (Čmejrková— Daneš— Světlá, 1999). OLGA DONTCHEVA-NAVRATILOVA 57 Kuo, C.-H. (1999): The use of personal pronouns: Role relationships in scientific journal articles. English for Specific Purposes, 18/2, s. 121–138. Martin, J.— White, P. (2005): The Language of Evaluation. Appraisal in English. London: Palgrave. Mauranen, A. (2012): Exploring ELF: Academic English Shaped by Non-native Speakers. Cambridge: Cambridge University Press. Mauranen, A.— Hynninen, N.— Ranta, E. (2010): English as an academic lingua franca: The ELFA project. English for Specific Purposes, 29, s. 183–190. Mur-Dueňas, P. (2007): I/we focus on…: Acrosscultural analysis of self-mentions in business management research articles. Journal of English for Academic Purposes, 6, s. 143–162. Povolná, R. (2010): Can non-native speakers of English use contrastive discourse markers correctly when writing academic texts? In: Malá, M.— Šaldová, P. (eds.), … for thy speech bewrayeth thee. AFestschrift for Libuše Dušková. Praha: Univerzita Karlova, s. 209–231. Samraj, B. (2008): Adiscourse analysis of Master’stheses across disciplines with afocus on introductions. English for Academic Purposes, 7, s. 55–67. Seidlhofer, B. (2011): Understanding English as aLingua Franca. Oxford: Oxford University Press. Sudková, M. (2012): Vyjadřování interpersonální funkce včeských aanglických odborných textech. Kontrastivní studie. Časopis pro moderní filologii, 94/1, s. 31–42. Swales, J. (1990): Genre Analysis. Cambridge: Cambridge University Press. Swales, J. (2004): Research Genres. Cambridge: Cambridge University Press. Tang, R.— John, S. (1999): The ‘I’ in identity: Exploring writer identity in student academic writing through the first person pronoun. English for Specific Purposes, 18, s. 23–39. Vassileva, I. (1998): Who am I/who are we in academic writing? International Journal of Applied Linguistics, 8/2, s. 163–192. Wales, K. (1996): Personal Pronouns in PresentDay English. Cambridge: Cambridge University Press. Olga Dontcheva-Navratilova | Katedra anglického jazyka aliteratury, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity | Poříčí 945/9, 603 00 Brno [email protected]