Proč Lydie Korabelniková u Čechů tká? (Pozadí vzniku jednoho mýtu)

Proč Lydie Korabelniková uČechů tká? (Pozadí vzniku jednoho mýtu)* Sylva Fischerová Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav řeckých alatinských studií sylva.fischero[email protected] SYNOPSIS Why Is Lydia Korabelnikova Weaving With the Czechs? (ACase Study on the Origins of aCommunist Myth) This case study deals with the image of Lydia Korabelnikova, aSoviet ‘shock worker’ [or udarnik, celebrated for high productivity], in the former Czechoslovakia and later in the Czech Republic. Korabelnikova had worked at the Parizhskaya Kommuna shoe factory in Moscow since the 1940s, and was celebrated for saving material in the production of footwear. In the former Czechoslovakia and later in the Czech Republic, however, the prevailing image of Korabelnikova has been that of ashockweaver, famous for working on several looms at the same time. These details can be found in official publications as well as in aform of acommunist icon or myth that still circulates, e.g. in the Czech Parliament, on the internet, and elsewhere. The study first briefly introduces the iconic image of Korabelnikova, then presents well-documented facts about her (including her visit to Czechoslovakia in 1950, when she visited local factories), and finally identifies key moments that may have played arole in creating the myth, and which are related to totalitarian ideology and practice in Czechoslovakia during the 1950s. Interpretations are based mainly on Barthes’ ‘Myth Today’ (in Mythologies); however, his approach to ‘Myth on the Left’ is criticized by the author as severely flawed, and of being mythical itself. Conversely, Barthes’ theses on the ‘bourgeois myth’ can easily be applied to myth on the left. In conclusion, mythology, whether ancient or recent, can only have ahistorical basis (that is, myth is adiscourse chosen by history). Myths do not hide anything: their function is to deform, not to make disappear; their growing obsolescence can be recognized by virtue of the arbitrary nature of their signification. Gender politics, changes in rhetorical strategy, and other factors have contributed to the way Korabelnikova now functions as agender synecdoche and simulacrum of the communist udarnik worker, open to further semantic reconfigurations. KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS Sovětští úderníci ajejich obraz vČeskoslovensku 50.let; vznik aproměny „komunistických mýtů“; mýtém jménem Korabelniková / Soviet shock-workers (udarniks) and their image in Czechoslovakia during the 1950s; the emergence and transformation of ‘communist myths’; the myth of Lydia Korabelnikova. DOI https://doi.org/10.14712/23366680.2021.1.6 * Studie vznikla vrámci programu Progres Q12: Literatura aperformativita, realizovaného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. OPEN ACCESS 116 SLOVO A SMYSL 36 Lydie Korabelniková byla sovětská údernice, která od čtyřicátých let minulého století pracovala vtovárně na obuv Parižskaja Kommuna vMoskvě azískala věhlas ipocty za to, že při výrobě obuvi šetřila materiálem azušetřeného materiálu vyráběla další páry obuvi. Tolik praví Bolšaja sovětskaja enciklopedija isama Korabelniková vútlé brožuře, kterou osvých pracovních metodách napsala akterá vyšla také včeském islovenském překladu.1 Přesto vbývalém Československu ivnynější České republice převažuje obraz Lydie Korabelnikové jako údernice-tkadleny, která se proslavila tím, že tkala na více stavech najednou. Tyto údaje najdeme jak voficiálních publikacích, tak vpodobě určité ikony-symbolu či komunistického mýtu, kolujícího vrůzných podobách idnes při tiskových konferencích, vposlanecké sněmovně, vinternetových diskusích ijinde. Studie si klade několik cílů: zaprvé stručně představit tuto ikonickou podobu Lydie Korabelnikové, zadruhé uvést doložená historická fakta azatřetí pokusit se ovytčení momentů, které při dané mytizaci mohly sehrát roli akteré souvisejí stotalitní ideologií ipraxí vČeskoslovensku padesátých let. I. LYDIE KORABELNIKOVÁ VDNEŠNÍM ČESKU VMalém slovníku reálií komunistické totality, tedy publikaci, která by měla být autoritou prvního řádu, čteme následující dvě hesla: Korabelniková Lydie Sovětská tkadlena, která šetřila materiál atkala na velkém množství stavů: Od začátku roku soutěžíme oúsporu materiálu podle vzoru sovětské stachanovky Lydie Korabelnikové; Také vnaší republice má hnutí Lydie Korabelnikové desetitisíce následovníků; Další závazky jsou zaměřeny na úsporu podle methody L.Korabelnikové / Korpus totality korabelnice Údernice, která následovala příklad Lydie Korabelnikové: Nad hotovým filmem se však vkrádá do mysli nejvíc označení „korabelnice“. To slovo asi mladším nic neřekne, ale starší vědí, že Lydie Korabelniková proslula v50.letech minulého století tím, že jako údernice vyráběla zušetřeného materiálu— podobně jako tvůrci tohoto filmu / internet (Schmiedtová 2012, s.79–80)2 1 Naš opyt kompleksnoj ekonomii (Moskva 1950), česky Jak šetříme materiálem (Praha 1951), slovensky iněmecky (vNDR) vtémže roce. Další její publikací je Naš opyt borby za kompleksnuju ekonomiju syrja imaterialov (Moskva 1951); viz také Bolšaja sovětskaja enciklopedija, Moskva 1973, s. v. Lidija Gavrilovna Korabelnikova. 2 Citovaný Korpus totality obsahuje tři sondy Rudého práva, sonda z50.let je zroku 1952 (jedná se o926 souborů, od 16.6.do 31.12.). Uvedené ukázky tedy snejvětší pravděpodobností pocházejí ztohoto období, neboť vletech 1969 a1977, znichž jsou další sondy Rudého práva (viz tamtéž, s.6), už byly stachanovské aúdernické soutěže ahnutí pasé; pracovní soutěžení se změnilo do podoby soutěžení brigád socialistické práce atp. Přesto ještě vroce 1972 nacházíme vRudém právu článek omoskevské továrně Pařížská komuna, vníž stále pracuje Lydie Korabelniková (Rudé právo 22.3.1972). Ke Korpusu totality viz podrobněji in: Cvrček— Čermák— Schmiedtová 2010. OPEN ACCESS SYLVA FiSChEROVá 117 Vněmecky publikované studii autorky slovníku Věry Schmiedtové se opět ve stručné pasáži věnované padesátým rokům dočítáme, že „die Weberinnen waren korabelnice (abgeleitet von der Genossin Lidija Korabelniková)“, tj.že tkadlenám se říkalo korabelnice (odvozeno od soudružky Lidije Korabelnikové; Schmiedtová 2011, s.98). Výraz korabelnice je zde představen jako oficiální označení, tedy jako součást „jazyku ovládajících“.3 Dále si povšimněme, že vžádné zvýše uvedených ukázek zKorpusu totality (aostatně ani vinternetovém zdroji uhesla „korabelnice“) nenacházíme ani slovo otom, že by Lydie Korabelniková (vtextu studie dále také zkráceně jako LydieK.) tkala, jsme pouze informováni, že šetřila materiálem, že na to měla určitou metodu aže se jednalo ocelé rozšířené hnutí. Vpodobném duchu jsme nicméně informováni izjiných zdrojů, které lze hodnotit jako seriózní: „Pak se přidalo hnutí Lidije Korabelnikovové, která byla tkadlenou. Šlo oúsporu materiálu,“ píše Milan Syruček (2015, s.73n.). O„tkadleně Lidiji Korabelnikové“ píše ve své disertaci též Eva Klíčová (2018, s.71). Sodkazy na Lydii K. jakožto tkadlenu jsme navíc konfrontováni na tak rozdílných místech veřejného akulturního života, jako je Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR,4 tisková konference strenérem české fotbalové reprezentace nebo interview sautorkou životopisu populární herečky: „Nejvíc Brücknera udivil dotaz rumunského novináře, zda už přemýšlí okvalifikaci na MS 2006, vněmž se český tým střetne právě sRumunskem. ,To je daleko, soustřeďuju se na EURO. Nejsem jak ruská údernice Korabelnikovová, která pracovala současně na pěti tkalcovských strojích,‘ rozesmál kouč přítomné.“ Článek nese přímo titulek Brückner není Korabelnikovová.5 Vpodobném duchu mluví vinterview Slávka Kopecká, autorka životopisu Jiřiny Bohdalové, otéto herečce: „Nikdy nepracuje pouze na jednom stavu, ale jako legendární sovětská údernice Korabelníková ovládá stavů vždy několik.“6 Jméno Lydie K. padne dokonce ivtweetu komentujícím chování Andreje Babiše: „Babiš je raketa apíše SMS na dvou mobilech najednou… Lýdie Korabelniková tkala najednou na deseti stavech.“ Pikantní je, že autorem tweetu je politolog působící mj.na FSV UK.7 Kolik stavů legendární údernice ovládala, zůstává nicméně vpovědomí obyvatel České republiky otázkou. Provedeme-li inventuru internetových zdrojů, zjistíme, že uváděný počet kolísá od pouhých dvou přes 4— 5— 7— 14— 16— 20— 30 až ke stovce, resp.„několika desítkám“.8 Další pozoruhodný moment představuje skutečnost, že princip šetření materiálem, kterým se Lydie K. proslavila, vešel do lidové tvořivosti ipovědomí obyvatel Československa vpodobě fenoménu kávy vyrobené 3 Kterminologii viz Schmiedtová 2012, s.5. 4 „Jenže, dámy, […] Korabelniková za sebou měla konkrétní výsledky, krásné plátno, krásné utkané látky…“; http://www.psp.cz/eknih/2010ps/tesnopis/tz023.pdf. 5 Jde očlánek ze dne 29.6.2004; http://www.blesk.cz/clanek/sport-formule-1/24426/ bruckner-neni-korabelnikovova.html. 6 http://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/58157/autorka-biografie-bohdalove-jirina- -je-komplikovana-duse.html. 7 https://twitter.com/MichaelRomancov/status/929966960078721024. 8 Důvodem je nejspíše fakt, že tkadleny tehdy tkaly na rozdílném počtu stavů podle toho, jednalo-li se olnářský, bavlnářský či jiný průmysl, kde se pracovalo na rozdílných typech stavů; „lidové“ podání přirozeně tyto distinkce nerozlišuje. OPEN ACCESS 118 SLOVO A SMYSL 36 zuž přelitého lógru, resp.zlógru namíchaného sčerstvou kávou vpoměru 1:1 nebo imenším. Takové kávě se říkalo kafe korabelnikov nebo také korabelnice (což ve výše citovaném Malém slovníku reálií komunistické totality není uhesla korabelnice uvedeno; navíc toto užití představuje zřejmé překlopení jazyka oficiální propagandy do jazyka „ovládaných“; odvozovací příponu „-ice“ lze chápat jako pejorativní adehonestující).9 Následně přetiskuji internetovou debatu, která dobře ukazuje občasnou nejistotu diskutujících, vjakém oboru to vlastně Korabelniková úderničila, azároveň dokumentuje iněkdejší praxi vaření kafe korabelnikov, resp.povědomí otéto praxi. Jedná se odiskusi kčlánku Jan Čech, Zdruhého kopce: klukovské vzpomínky 51 na serveru Neviditelný pes ze dne 12.5.2009, resp.21.5.2009; diskutující uvádím pod jejich internetovým nickem.10 PPP: Všechno podepisuji. Jenom ta Korabelniková… byla Lydie anedělala na textilních stavech. Pracovala ve strojírenství (kolegyně) avyráběla zušetřeného materiálu. Našla si vodpadu kus oceli avyrobila zní hřídel třeba do letadla. Nikdo nevěděl, ojaký druh železa šlo ajestli to vůbec půjde kalit. Učili jsme se oní fest. MLOK: Jedno hnidopišské rýpnutí si ale neodpustím. Křestní jméno „soušky“ Korabelnikové nebyla Vámi uváděná „Nora“, alébrž „Lýdie“ (tedy, pokud mě má stařecká sklerotická paměť neklame). Jméno tkadleny-údernice Lýdie Korabelnikové bylo vpadesátých (?) letech velmi frekventované. HONZAK: Správně. Tato dobrá soudružka pracovala na několika stavech najednou (byvši tkadlenou) ave čtvrtek pracovala zušetřeného materiálu. Čechové, statní jonáci, využili její poznatky tvůrčím způsobem avynalezli „Korabelnikova“, což byl lógr zturka, znovu přelitý horkou vodou. Zpočátku jen ve čtvrtek, později ivostatních dnech pracovního týdne. HUBERTUS: Lydie Korabelniková, pokud mě paměť neklame, byla skutečně prezentována jako pracovnice na více stavech současně. MLOK: To stím kafem/druhákem, alias „Korabelnikovem“ byl, honzaku, fór, nebo se ten příměr opravdu používal? Osobně jsem se s„Korabelnikovem“ vtéto souvislosti nesetkal. 9 Heslo „korabelnice“ je naopak uvedeno správně ve druhém svazku cyklu Po práci legraci, ato isdalšími variantami: „Též korábl či koráb. Úsporně uvařená káva. Atd.“ (Nejedlý— Šofar 2017, s.79). 10 Vzhledem ktomu, že iautorka této studie tká— metaforicky řečeno— na více stavech najednou, práce na studii trvala dosti dlouhou dobu. Iztoho důvodu je řada internetových odkazů už nefunkčních, nebo se zobrazují pozměněně: citovaná diskuse kčlánku na serveru Neviditelný pes byla zachycena dne 5.8.2015, vsoučasnosti je její zpodobení dosti odlišné (některé příspěvky úplně chybí, nezobrazují se internetové nicky atp.), viz http://neviditelnypes.lidovky.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A090511_181102_p_spolecnost_ wag&razeni=back; vdiskusi jsou opraveny překlepy, pravopisné chyby ainterpunkce, stylistická specifika mluvčích jsou zachována. OPEN ACCESS SYLVA FiSChEROVá 119 HONZAK: Opravdu se to dělalo— zvlášť těm, kteří se dostavili ráno do práce po mejdanu. Byli rádi, že mají vžaludku něco teplého. Také se tradovalo, že tak vydělávali pracovníci RaJ (tedy Paroubkovi hoši). To ovšem nemám ověřené. DULCIBELKA: Pravda je obojí— ověřeno 🙂. MLOK: Orecyklaci kafe zlógru vRáji jsem také kdysi slyšel. Lógr se údajně usušil apřed znovupoužitím se kněmu prý přidávala ještě špetka kypřícího prášku do pečiva, aby kafe mělo tu „správnou“ pěnu. Jak jsem nakoupil, tak prodávám. JOSEF: Potvrzuji pravdu o„kávě korabelnici“— přelitý lógr— jsem stejný ročník jako pan Čech. Dokonce je tento příměr použitý vnějaké knize ze šedesátých let— snad detektivce.11 KRUX: Kafé Korabelniková jsem nepotkal, ale znal jsem jednu sekretářku, která již použitou kávu sušila na radiátoru amísila stzv.čerstvou kávou vpoměru 1/1, čímž vyráběla tzv.polovičák. K.: Také naše sekretářka to tak dělávala. Anejvětší legraci jsme měli ztoho, když si přišla půjčit kafe sekretářka soudruha ředitele atento druhák pak požili papaláši, kteří uněho byli na návštěvě. Bylo nás vkanclu asi 8, všichni kafe pili, takže „polovičáku“ bylo stále dost. Kromě papalášů, kteří neměli tušení otom, co vlastně konzumují, byli však zřejmě itakoví, kdo nalezli vlógrové kávě zalíbení, jak dokládá následující ukázka na webu pro začínající autory: Tyhle ranní chvilky, kdy se vzpomínalo na to, co bylo, tyhle chvilky byly nezapomenutelné. Ráno si udělal vedoucí do svého hrnečku kávu ajá už vím, že mu ho nesmím celou pracovní dobu mýt, on si do vylouhované kávy přisypával čerstvou po troškách azalíval vařící vodou. Říkal tomu ,Korabelnice‘, kávu má svou, nepřenesl by přes srdce, kdyby musel dávat dvě koruny jako my ostatní do společné krabičky, aby bylo na novou.12 Zcela burleskní afantasmagorickou debatu oLydii K. ze dne 29.října 2009, hodnou některého zdílů seriálu Akta X, lze nalézt při příležitosti rozpravy nad aplikací Windows na jednom astrologickém webu: 11 Doplňme, že vdetektivce Karla Michala Krok stranou, vydané poprvé roku 1961 vnakladatelství Naše vojsko, se skutečně píše okávě vyrobené zusušeného lógru, ale o„korabelnici“ ani „korabelnikovi“ tam řeč není. Zde je inkriminovaná pasáž: „Šel jsem tedy naproti kRousům na kafe. Proč ne. Kafe bylo mizerné, evidentně vyrobené zlógru, který se vybere zšálků po hostech apak se vkuchyni usuší na papíře nad kamny. To není vtip. Takové kafe pijete moc často, jenže otom nevíte“ (Michal 2009, s.126). 12 http://www.piste-povidky.cz/autorske-dilo/168929 (odkaz je už nefunkční). OPEN ACCESS 120 SLOVO A SMYSL 36 FALCON: To je, podle mého názoru, střízlivé využití možností Windowsovského prostředí ačlověk tak může zároveň pracovat na více problémech najednou. Jenže na tohle už přišla kdysi dávno sovětská údernice Korabelniková, hrdinka socialistické práce, která najednou obsluhovala několik tkalcovských stavů. Jsou momenty, kdy se ale korabelničení nevyplácí, to především tenkrát, když se nemyslí na zadní kolečka ačlověk si neukládá meziprodukty své práce ve Woknech. Je tedy možné mít SF najednou vněkolika stavech (každý vjednom okně) apřepínat mezi nimi. PAVEL T.: No vidíš, falcone, já měl pocit, že Korabelniková, kromě toho, že byla vyšetřovatelka ČEKy (politické policie), vynalezla kávu zvanou Korabelnica. Inovace spočívala vtom, že se lógr nevyléval, ale přisypala se na něj špetka kávy aznovu zalila horkou vodou. Takže se za a) šetřilo na kávě, b) vyšetřovanci slabší povahy, když to viděli, se zhroutili apřiznali vše bez mučení. FALCON: Vida — a máme hned krásnej příklad paralelního procesingu. Je klidně možné, že Korabelniková byla čekistka. Dost možná, že v Rusku, kde se odedávna všechno možný falšuje, někdo na patřičných místech vymyslel poctu pro zasloužilou vyšetřovatelku, atak přišla na svět legenda oúdernici. V nějaké tkalcovně vyfotili u stavu nějakou anonymní babu a sepsali otom článek do Pravdy. Originální baba dál pracovala jako vyšetřovatelka. Co se týče toho kafe, pak koráb se rusky řekne korabl akafe rovnou zkorábu (obchodního) mohlo dostat podobné jméno (Korábovka). Při troše bujné fantazie se lze domnívat, že Korabelnikovou mají dodnes někde vycpanou…13 Dodejme ještě, že lydia korabelniková funguje unás také jako internetový nick, aže si dokonce našla cestu ido komunity organizující geocaching vČR. Mezi sadou otázek typu „jak se původně jmenoval V.I.Lenin“, „kdy přesně se unás slavila Velká říjnová socialistická revoluce“, „co znamenala zkratka KGB“, „co to byla vokovická Sorbonna“ atp., najdeme itento dotaz, spříznačným výběrem možností: Lydie Korabelnikovová se proslavila: a) tkaním na více stavech najednou— E = 1 b) vařením na více plotnách najednou— E = 2 c) oráním na více polích najednou— E = 314 II. PAMĚTNÍCI OLYDII KORABELNIKOVÉ (NĚKOLIK UKÁZEK) Skutečnost, že současní debatéři už se vztahují kurčitému mýtému jménem Korabelniková, který si žije vlastním životem, je zjevná asvým způsobem pochopitelná. Zvýše uvedených internetových debat je nicméně jasné, že obraz Lydie K. jako úder13 http://www.astrologie.cz/forum/html/f5456d.htm. 14 https://www.geocaching.com/geocache/GC19DBH_tondova-cache?guid=cd8c6b92-2ad5- -41ee-a717-3a922c810812. OPEN ACCESS SYLVA FiSChEROVá 121 nice-tkadleny koloval imezi těmi, kdo padesátá léta sami zažili. Níže uvádím jakožto pars pro toto několik vzpomínek pamětníků, které považuji za relevantní asymptomatické. MUDr. Milena Černá, ředitelka Výboru dobré vůle— Nadace Olgy Havlové: Povinnou školní docházku jsem absolvovala vpadesátých letech. Proto vrcholnými zážitky se pro mne stalo například hromadné odstraňování hlubotiskových fotografií Gottwalda aStalina zpředsádek všech učebnic po XX. sjezdu KSSS. Přírodopis skládající se zpřevratných objevů Lysenka, Timirjazeva, Mičurina aLepešinské. Kráva Poslušnica, světová rekordmanka vdojivosti, údernice Korabelniková, která obsluhovala naráz desítky tkalcovských stavů. Fyzika skládající se zpřevratných vynálezů žárovky, telefonu, letadla adalších civilizačních vymožeností ruskými asovětskými vynálezci. Odějepisu ani nemluvě. Jako vabsurdním divadle.15 Jiří Buzický, „Plačící koně avoskové srdce“: Byli jsme krmeni nejrůznějšími pitomostmi. Lydia Korabelniková tkala na dvou stavech najednou aještě zohryzků jablek upekla štrůdl.16 Kráva Poslušnica Idojila hektolitr mléka denně, její dcera Poslušnica II ještě více. Sovětské hodinky byly nejrychlejší hodinky na světě. Akademik Lysenko asoudružka Lepešinská rozdojili kozla. Stávaly se neuvěřitelné věci.17 Antonín Brousek, spisovatel: Co očekávat od děl vznikajících vletech, kdy rozhlas od rána do večera démonizoval „válečné štváče“ aspílal „žoldákům azaprodancům kapitálu“ jako papeži Piu XII. asoučasně velebil úderníky astachanovce, vzorné dojičky azlepšovatele, blahoslavil Lysenka, Mičurina, poroučejícího větru, dešti asibiřským rajčatům zvíci melounu, jakož iLydii Korabelnikovou, tkající na bezpočtu stavů najednou, či nesmrtelnou krávu Kalinu Malinu,18 zavlažující nepřetržitým potokem mléka poušť Kyzyl-Kum, 15 http://znv.nidv.cz/inspiromat/inspiromat-09-2009/forum-osobnosti/forum-o-ceskem- -skolstvi (odkaz je už nefunkční). 16 Dle vzpomínky další pamětnice, doc. Evy Kuťákové, se jednalo oprincip šetření uplatněný na jablkách při pečení štrůdlu: bylo třeba využít co nejvíce jablečné hmoty apokud možno nic nenechat na ohryzku. 17 Článek byl uveřejněn na blogu autora na serveru lidovky.cz vroce 2012 (http://buzicky.bigbloger.lidovky.cz/, blog už není přístupný). Orozdojení kozla (což je akt biologicky skutečně možný, podobně jako je tomu usamců několika dalších živočišných druhů včetně člověka) byla ovšem československá veřejnost informována až roku 1963 při návštěvě Dimitrije Michajloviče Moskalenka (zdroj: Československý filmový týdeník 1963); Lysenko aLepešinská sice působili na poli biologie, dojení kozlů se však— nakolik je mi známo— nevěnovali. 18 Izde cituje pamětník nepřesně: Kalina Malina nebyla kráva, jde opolskou lidovou píseň. Zřejmě došlo vpohledu pamětníka ke kontaminaci skolchoznicí Malininovou, která proslula metodou zvyšování dojivosti krav— viz výše zmíněné krávy Poslušnica IaII. OPEN ACCESS 122 SLOVO A SMYSL 36 co očekávat od děl psaných vdobě, kdy byl likvidován buržoazní sport tenis, propagovány gorodky (Brousek 1987, s.232). Rudolf Matys, spisovatel aredaktor: Ty strašlivé hovadiny vučebnicích— Lysenko, legendární kostromské krávy, neuvěřitelná tkadlena Lydie Korabelniková— tenkrát žralo jen pár lidí ze třídy.19 Rudolfa Matyse jsem kontaktovala mailem stím, že Lydie K. ve skutečnosti netkala, ale šetřila materiálem vtovárně na obuv. Zjeho odpovědi vmailu ze dne 10.9.2015 vyjímám: Já prožil větší část dětství (včetně těch raných let padesátých) vkraji od nepaměti právě textiláckém, aikdyž si už nejsem schopen vybavit příslušnou učebnici (určitě jsem se ale znějaké znich oKorabelnikové učil), věděl jsem tenkrát určitě otéto dámě jako právě otextilačce (naopak jako ošetrné ševcové pranic). Mnozí mí spolužáci ispolužačky pocházeli ztkalcovských rodin, avím tedy bezpečně, že zejména jejich matkám byla L.K. předkládána coby nedostižný vzor, ataké že vtěch fabrikách (Lina, Tiba, Kolora, Veba ad.) byly uzavírány nejrůznější individuální ikolektivní socialistické závazky „na počest L.K.“. Ostatně chodili jsme jako děti do těch fabrik na exkurze aviděli jsme, co to je za šílenou dřinu za pár babek. […] Myslím, že pro ty agitpropčíky (včetně itakového Jiřího Pelikána) nehrála při výběru sovětských „inspirací“ zas tak moc velkou roli nějaká reálná fakticita, všechno bylo „ad usum delphini“, atak nakonec boty-hadry, textilačka-obuvnice, „vsjo ravnó“! Ipamětnický oddíl této studie nabídne zcela burleskní debatu, kterou vzpomínky pamětníků uzavřeme. Inkriminovaná scéna se odehrála koncem padesátých let na Prezidiu ČSAV během aktivu, kam akademik Ivan Málek pozval přední biology, zejména genetiky, kteří byli předtím pronásledováni. Aktiv se měl nést zhruba vtom duchu, že se sice dělaly chyby, ale jaksi bona fide, askutečně tak také probíhal, dokud se na závěr Málek čistě formálně nezeptal, jestli někdo nemá nějakou připomínku. Přihlásil se člen korespondent Josef Kratochvíl, sjehož vystoupeními už existovala jistá zkušenost; proto ho Málek vyzval, aby byl pokud možno stručný: „Já budu stručný— tak stručný, že to možná bude někoho mrzet,“ hrnul se J.Kratochvíl křečnickému pultu. „Prosím vás,“ (následovalo oslovení publika od asistentů až po akademiky, avzápětí bylo opakováno vopačném pořadí somluvou za nedorozumění) „právě jsme slyšeli řadu kritických připomínek na adresu menděleizmu-organizmu, pardon orgazmu, tedy morgazmu, morganizmu.“ Publikum se začalo dobře bavit, ale J.Kratochvíl jel dál: „Dovolte mi, abych vám předložil tutok otázku, abude to otázka řečnická. Co to znamená? To znamená, že se na ni neodpovídá. Proč? Protože odpověď se rozumí sama sebou! Ale já se přesto ptám: Vkom je chyba? Vnááás! Cožpak 19 Zde konkrétně Rudolf Matys vzpomíná na léta strávená na náchodském gymnáziu: Matys— Doležal 2009, s.34. Dalším zpamětníků, zmiňujících „textilní dělnici“ Korabelnikovou, je Pavel Švanda, in: Švanda 2012, s.223. OPEN ACCESS SYLVA FiSChEROVá 123 si to všichni nepamatujeme? Pozvali jsme knám stachanovkyni, údernici Lydiji Korabelnikovou. Aco nám řekla? Masírujme kravám vemena…“ (hlas zpléna upozorňuje, že Korabelniková obsluhovala tkalcovské stavy) „… no božemůj, dyť je to nakonec jedno, takže co nám řekla Malininová? Masírujte kravám vemena, budou vám dojit víc! Ajá se ptám: Masírovali jsme? Ahned odpovídám: Masírovali— ajak!“ Tu si J.Kratochvíl všiml, že kdesi uprostřed sálu sedí akademik Antonín Klečka, který za propagaci zmíněného mičurinsko-lysenkovského učení dostal státní cenu Klementa Gottwalda. Nabývaje (správného) dojmu, že se tam akademik Klečka nějak rozpačitě krčí, zvolal: „Tondo, čoveče, co se skováváš! Dyťs mi to sám ukazoval vUhříněvsi!“ Vsále už to vřelo, ale J.Kratochvíl nebyl kzastavení: „Akdybys jen masíroval! Malininová taky říkala, že se má kravám reprodukovat tahleta reprodukovaná hudba. Masírovals areprodukovals! Adojily nám ty krávy víc? Nedojily. Proč? Protože jsme jim nedali nažrááát! Takže vkom byla chyba? Snad vKorabelnikové nebo vtéhle Malininové? Ne! Chyba byla vnáááás!!!“ Tímto vystoupením jednání skončilo (Povolný 2003).20 III. METODA LYDIE KORABELNIKOVÉ AREÁLNÉ VAZBY MEZI LYDIÍ K. AČESKOSLOVENSKEM VPADESÁTÝCH LETECH Jak bylo řečeno úvodem, Lydie Korabelniková proslula tím, že vtovárně na obuv Parižskaja Kommuna (dále jako Pařížská komuna) vMoskvě šetřila při výrobě obuvi materiálem azušetřeného materiálu vyráběla další páry obuvi, jak se lze dočíst vjejí již citované brožuře. Ta začíná vzpomínkou na to, jak hned poté, kdy absolvovala sedmou třídu, spolu srodinou vyprovodila otce, když šel bojovat na frontu, asama nastoupila vtovárně Pařížská komuna jako dělnice (Korabelniková 1951, s.9).21 Inkriminované šetření materiálem, jímž se proslavila, se týkalo nejprve zacházení skůžemi, znichž byly boty vykrajovány; posléze se však princip šetření překlopil ina ostatní položky, používané při výrobě obuvi, kterých bylo podle jejích slov 42 (tamtéž, s.28). Srov.její popis příprav na první „den bez zásobování“ (kdy se tedy vyrábělo zušetřeného materiálu): „Naše zásoby rostly. Uspořili jsme kaseinový líh pro vsazení opatku obuvi, rozpustidlo iztužovadlo pro vsazení špičky, nitě, mýdlo iolej, nitě kšití rámů, dráty na přibití stélky, hřebíky na napínání aformování, kaučukové lepidlo, přízi, jehly ismůlu kpřišívání podešví“ (tamtéž, s.41). Co se týče četnosti „dne bez zásobování“, vtovárně Pařížská komuna probíhal podle Lydie K. jednou do měsíce.22 Další postup asi nejlépe ilustruje scénka popisující 20 Jak komentuje autor vzpomínky (nazvané příznačně Masírujme kravám vemena. Epilog mičurinsko-lysenkovského učení na akademickém aktivu): „Dnes soudím, že tuto historku mohu hodit na papír, protože jí nastavuji zrcadlo nejen jejím aktérům, nýbrž především době, která něco takového umožňovala“ (tamtéž). Srov.také další podobný pasus zvědeckého života: „Za pár týdnů brilantní laborantka pracovala na dvou polarografech (vduchu dobového humoru takřka jak Lydie Korabelníková)“ (Zahradník 1997). 21 Brožura vychází jakožto sv. 18 edice Průkopníci socialistické práce vnakladatelství Práce (otéto edici viz dále vtextu). 22 Bolšaja sovětskaja enciklopedija nicméně informuje, že posléze probíhal dvakrát za měsíc, viz Bolšaja sovětskaja enciklopedija, s. v. Lidija Gavrilovna Korabelnikova. OPEN ACCESS 130 SLOVO A SMYSL 36 československá emigrace: to všechno jsou oni váleční štváči apaliči. Mezi vnitřní nepřátele pak patří, vyjádřeno dobovým slovníkem: banda bývalých fabrikantů— agrární aklerofašistická sebranka— zrádní agenti Vatikánu— vesničtí boháči akulaci— šmelináři akeťasi— kosmopolité atp.36 Schematickou tresť tohoto míroválečného diskurzu nabízí báseň Jiřího Taufera Rýmy na mír (RP 1.5.1952, s.1): Oni nám nesou pumy, smrt ajámy, smrt ajámy— my máj. […] Oni— mikrob moru. My mír— oni zmar. […] Oni— můry moru. Oni mor— my mír! Analogicky je tomu stechnikou, kdy jsme opět konfrontováni s„technikou života“ na straně lidovědemokratických zemí, oproti níž stojí imperialistická „technika smrti“: „Vtéto chvíli, kdy rozrýváte korejskou zemi příkopy smrti, se přemisťují miliony kubických metrů na velkých stavbách komunismu. Vysoká technika, která je technikou života, ne technikou smrti, řízena rukama smělých, vbudoucno zahleděných sovětských lidí, zde zúrodňuje pouště a stepi“ (RP 15.9.1951, s.5).37 Vrámci téže logiky jsou úkony, které mají povahu čistě pracovní, opakovaně značkovány mírovou etiketou: tak probíhají mírové žně (či žně míru), směny míru, pracuje se na mírové peci či vkovárně míru. Zároveň přitom dochází ke zvláštnímu prolínání válečné amírové terminologie až do podoby jakési komplementární „srostliny“: čteme tak osvětové frontě pokroku, socialismu amíru; ovítězství světového tábora míru; ozbraních míru, kterými jsou sbíječky, kladiva, pera, soustruhy, traktory;38 tisk je největší zbraní míru. Cílem je vybudovat znaší vlasti nepřemožitelnou, skálopevnou baštu (či tvrz) socialismu amíru; NHKG je mírová pec naší první stavby socialismu, tvrdé hráze míru; každé procento překročení plánu je hřebík do rakve reakce; navzdory válečným paličům tavíme ocel míru; Sovětská armáda je nepřemožitelná síla míru; sám Sovětský svaz je nahlížen jako praporečník míru, Stalin pak jako velký praporečník míru, atp.39 Protikladnost azároveň komplementaritu války amíru, Východu aZápadu ozřejmuje ve svých dnes již téměř klasických analýzách Vladimír Macura: „Dokonce jeden atentýž fakt ve východním, socialistickém kontextu znamenal vždy mír avkontextu opět obnovily výrobu. Vposlední době se počalo se stavbou zbrojních objektů podél Labe“ (RP 26.3.1952, s.6); „VBavorsku byly zrušeny stovky hřišť ajsou užívány pro vojenský výcvik“ (RP 31.3.1952, s.4); atp. 36 Kobrazu nepřítele vdaném období viz nově monografiii Denisy Nečasové (2020). 37 Podobně je kladena „kultura života“ proti „kultuře smrti“, RP 24.12.1952, s.3, atp. 38 Traktoru jakožto „tanku míru“, atakto „popkulturnímu emblému“ československého socialistického realismu, se věnuje studie Kouba— Schmarc 2006. 39 Uvedené slogany pocházejí zRP zobdobí od listopadu 1950 do června 1953. OPEN ACCESS SYLVA FiSChEROVá 131 západním znamenal válku“ (Macura 2008, s.36). Mír ovšem nebyl chápán jako „klidový stav, […] ale jako zápas anelítostný boj“ (tamtéž, s.38), což lze podle Macury nahlížet jako určitou dvojčlennou představu socialistického ráje, který zároveň už nastal— socialismus buduje mír ažije vmíru, zároveň ale teprve nastane: tato představa prý „stála jistě ukořene tohoto nápadného prostupování asplývání ,mírové‘ a,válečné‘ propagandy“ (tamtéž, s.41). Petr Steiner nicméně podává marxisticko- -leninskou filosofii dějin, která stojí vzákladu těchto představ, odlišně, prizmatem literárního úhlu pohledu avduchu analýz Haydena Whitea: „Komunistická romance se zvrtla vnekonečný příběh, jenž nikdy nedospěje krozuzlení požadovanému svým žánrem. Šťastný konec je pouze naznačen, ale nikdy ho není dosaženo“ (Steiner 2002, s.183). Obecně je však třeba dodat, že zde vidíme při díle podvojnost vlastní utopickému konceptu per se: utopie je zároveň to, co konkrétně chceme zlepšit (aco se zlepšit dá), azároveň se upíná až kRáji ake zlatému věku toho či onoho druhu, tedy ktomu, kčemu utopisté všech vyznání finálně cílí (ale co je už zpovahy věci nenastolitelné či neobnovitelné, viz Fischerová 2008). Vduchu vyhrocené bitvy mezi Západem aVýchodem bylo využito ikampaně proti mandelince bramborové, této „zločinné setbě amerických imperialistů“ (RP 24.6.1951, s.7). Příznačné je už samo načasování kampaně, neboť vládní provolání oboji proti mandelince je otištěno vnovinách dva dny poté, co byli čtenáři zpraveni ovypuknutí korejské války, jak zdůrazňuje Vladimír Macura aodkazuje na vtip zDikobrazu, představující rozhovor dvou amerických letců: „Tož kam, Same, do Koreje sbombami?— Ne, do Evropy smandelinkou“ (Macura 2008, s.63–64). Do boje proti „americkému brouku“ je povoláván celý národ formou hledacích dnů, srov.např.výzvu všem občanům pražského kraje zčervna 1951: „Americký brouk hrozí. Je proto povinností každého občana Pražského kraje zúčastnit se aktivně boje proti mandelince bramborové při celokrajském hledacím dnu, který se koná vneděli 1.června 1951. Bojem proti mandelince bramborové posílíme světový mír“ (RP 29.6.1951, s.6). Národ má navíc vtomto boji ku pomoci mírumilovné sovětské letce, kteří neodkladně přiletí, aby vboji proti brouku přiložili ruku kdílu.40 Boj za mír se ale neomezoval jenom na práci, cílil také ke konkrétním krokům knastolení světového míru. Ústřední roli zde hraje opět ideologie, konkrétně Leninova doktrína, že imperialismus plodí války už ze své podstaty. Vroce 1952 Stalin dovozuje: „Někteří praví, že Leninovu tezi, že imperialismus nevyhnutelně plodí války, je nutno považovat za zastaralou, protože nyní vyrostly mohutné lidové síly, vystupující na obranu míru proti světové válce.“ Nevyhnutelnost válek mezi kapitalistickými zeměmi však podle generalissima nemůže odstranit ani celé hnutí za mír, jehož cílem je „pozvednout lidové masy kboji za zachování míru, za odvrácení nové světové války. Aby byla odstraněna nevyhnutelnost válek, je nutno zničit imperialismus“ (RP4.10.1952, s.3). Odtud se tedy rekrutovaly na jedné straně Stalinovy vojenské plány obsadit Sovětskou armádou izbytek Evropy apřipojit jej ke komunistickému 40 RP 14.9.1951, s.1: Dík sovětským letcům za pomoc v boji s americkým broukem. Jak podotýká Macura, americký brouk býval navíc spojován isfašismem aoznačován jako „tajná zbraň“ imperialismu, ve skvrnách na jeho štítě býval spatřován obrys písmene V, což asociovalo Hitlerovy kampaně ajeho Vfür Viktoria; označování amerického imperialismu jako nové verze fašismu tak tvořilo součást dobové rétoriky (Macura 2008, s.73). OPEN ACCESS 132 SLOVO A SMYSL 36 bloku (srov.např.Steiner 2002, s.189), ana straně druhé masivní ideologické kampaně namířené proti bývalým spojencům, počátkem padesátých let konkrétně za hlasování pro tzv.Pakt míru. Kampaň probíhala vČeskoslovensku vkvětnu ačervnu 1951, kdy po celé republice obcházely agitační dvojice, agitující pro podpis Hlasovacího lístku za Pakt míru.41 26.května 1951, tedy vprvní den hlasování, jsou na první straně Rudého práva otištěny verše Vítězslava Nezvala uvozující jeho Zpěv míru; následující den otevírá první stranu pro změnu dvojverší Petra Bezruče „Vždycky za mír hlasuji,/ vždy válku odsuzuji“. 1.6.1951 pak čteme na jedničce hned tři agitky: Fráňa Šrámek, „Vyhrajeme boj omír“; Ivan Olbracht, „Hlasujte všichni pro mír“; apříznačně hned pod hlasy předních umělců je výzva Václava Bartoše, úderníka anositele Řádu republiky zDolu Zápotocký na Kladně, „Jdu smiliony pokrokových lidí vboji za mír“. Vdaném kontextu nepřekvapí, že při příležitosti zahájení hlasování za Pakt míru se zaměstnanci Svitu Gottwaldov (který Lydie K. osobně navštívila) obracejí přímo na Lydii Korabelnikovou tímto dopisem: Milá soudružko, pozdravujeme Tě srdečně za celý náš kolektiv. Při hlasování za Pakt míru mezi pěti velmocemi jsme se zavázali kdalšímu zvýšení úspor materiálu podle Tvé methody smateriálem na všech pracovištích. Po prvních průkopnících „korabelnikovcích“ J.Josefákovi, sekači dílů obuvi vgumárnách, J.Crlovi, přibiječi podpatků, J.Klabalovi, sekáči kůže, vyznamenanému Řádem práce, aprošivači A.Vávrovi se unás rozvinulo masové soutěžení onejvyšší úspory. Kolektiv dílny 4151 Ti hlásí, že dosáhl měsíční úspory materiálu na 50 párů papučí. Vcelokožené obuvi zušetřeného materiálu se zvýšila výroba ze 750 párů na 900 párů měsíčně. […] Atak, vážená amilá soudružko, dnes při našem hlasování za Pakt míru proti vyzbrojení západního Německa aproti zrádné reakci posíláme Tobě avašemu závodu „Pařížská komuna“ upřímné díky za odevzdané zkušenosti a[…] vždy věrně vytrváme po vašem boku vpráci ivboji za trvalý mír (RP 13.6.1951, s.1).42 Každý boj, ato iboj na poli práce, ovšem vyžaduje strategii, azde je podstatné, že Lydie K. iostatní hrdinové práce byli představováni především jako autoři určitých pracovních metod hodných následování, snimiž se doslova roztrhl pytel. Vzávodech tak kolovala Boriskinova metoda, Čutkichova metoda samokontroly, metoda inženýra 41 Text lístku obsahoval tři hlavní body: zaprvé souhlas svýzvou Světové rady míru, aby byl uzavřen mírový pakt mezi pěti velmocemi; zadruhé žádost ozastavení vyzbrojování západního Německa „americkými imperialisty“; třetí bod zněl následovně: „Odsuzuji zrádnou reakci, která podněcuje kválce proti vlastní zemi ave spolku snepřáteli republiky, sesesáckými vrahy, usiluje onový Mnichov, orozčlenění azničení republiky“. RP 24.5.1951, s.5. 42 Ipřes masivní kampaň se nicméně našli tací, kdo podepsat lístek odmítli, např.farář Pařil zbabického případu, byť byl agitátory navštíven třikrát: „Nakonec […] odpověděl, že oKoreji nic neví ahlasovací lístek nepodepsal“, RP 26.7.1951, s.3. Doplňme, že oněco později probíhá podpisová kampaň za Pakt míru také vSovětském svazu, aipři této příležitosti se včeském tisku setkáváme znovu se jménem Lydie Korabelnikové. Bezprostředně pod zprávou oorganizaci celé akce čteme vRudém právu výzvu Michaila Šolochova „Srodnou vládou za mír!“, následuje výzva Lydie Korabelnikové „Nadšená práce ve jménu vlasti“ apod ní výzva Dmitrije Šostakoviče „Povinnost kulturních pracovníků“, RP 1.9.1951, s.2. OPEN ACCESS SYLVA FiSChEROVá 133 Kovaljeva, metoda inženýra Berezina, metoda profesora Činakala, metoda kolchoznice Malininové (zaměřená na dojivost krav, viz výše), metoda soudružky Levčenkové, metoda Usanovové, Luninova metoda, Ponomarevova metoda, metoda Vasilije Kolesova, metoda taviče Privalova, Larin-Kasjanova metoda ostření fréz, proudová metoda kovoobrábění M.Volkova atp.; mezi českými úderníky pak proslula zejména metoda soustružníka Václava Svobody aMiskova metoda. Nákresy soustružicích ijiných schémat přetiskovaly noviny přes celou stránku43 ana VI. mezinárodním filmovém festivalu vKarlových Varech udělila porota cenu mj.za instrukční film Rychlotočovanie oceli (RP 31.7.1951, s.5). Důraz byl kladen na zvyšování výkonnosti, atudíž také na navyšování počtu obsluhovaných strojů en bloc— ať už se jednalo osoustruhy, tkalcovské stavy, frézovací stroje, balicí stroje, česací stroje, lisy atp. Noviny oplývaly slogany typu „Záleží na každé řepě“, celé léto probíhal boj ozrno avelký otvírák na jedničce radil— opět stechnickými podrobnostmi— „Podmítat ihned za kosou“ (RP26.7.1952, s.1). Vpodnicích se přijímaly pracovní závazky nejen na počest prvního máje, narozenin Klementa Gottwalda nebo Stalina, na počest sjezdu sovětské komunistické strany nebo sjezdu KSČ, velice často ale vduchu „válečné“ pracovní strategie právě jako reakce na „záškodnické“ akce toho či onoho druhu: „Bojem za vyšší těžbu odpovídají horníci zrádcům zOKD“ (RP 14.7.1952, s.2); stejně je tomu po procesu se Slánským, spadělateli potravinových lístků, s„vesnickými kulaky“, „zrádci Vatikánu“ atp. Hrdinové práce ale nebyli oslavováni jen na stránkách novin apři příležitosti udělování řádů práce nebo republiky. Vnakladatelství Práce vychází od roku 1949 do roku 1956 Knihovnička úderníků, představující nové ikony práce, ať už jimi byli jednotlivci nebo celá kolektivní tělesa— závody, oblasti atp. (celkem 69 svazků).44 Edice má vtémže nakladatelství svůj pendant, ato edici Průkopníci socialistické práce, která vycházela vletech 1949–1953 avrozsahu celých 86 svazků propagovala sovětské úderníky, zcela vduchu výše uvedeného atou dobou všudypřítomného hesla „Sovětský svaz— náš vzor“.45 Právě vtéto edici vychází brožura Lydie Korabelnikové Jak šetříme materiálem (ařada dalších, např.Ivan Pigasovič Širkov, Mé zkušenosti ze zrychleného zdění cihlami; Georgij Marjagin, Na vyšší obrátky tkalcovského stavu46 atp.). Zde také vydává Bedřich Geminder brožuru Dusja Vinogradova oúžasné tkadleně Vinogradové, tkající až na 208 stavech (Geminder 1949); na rozdíl od Lydie Korabelnikové však tkadlena Vinogradová patřila kprvní generaci sovětských stachanovců zpolo43 Např.vRP 2.6.1951, s.3: metoda sovětského inženýra Kovaleva zabírá celou stranu 3, jsou zde uvedeny vzorové postupy ise schématy; podobně vRP 25.1.1951 na s.3 je vyobrazena Miskova metoda těžby uhlí, atp. 44 Pro ilustraci uvádím názvy několika brožur knihovničky: Zvítězil jsem nad normou; Ocel pro mír; Soustruh moje zbraň; Ovětší výkon mlýnů; Ovyšší počet stavů; Za dobrou věc je třeba bojovat; Učíme se od inženýra Kovaleva; Havíř Gavlas; Alois Draslík, vzor novátora rychloraziče; Dva První máje Elišky Svobodové; Vzorná krmička soudružka Šerejchová atp. Kúdernickému hnutí jako celku akjeho mnohdy problematickému přijetí na pracovištích srov.zejména Heumos 2006, s.41–60. 45 Podrobněji kinstituci sovětského vzoru vtehdejším Československu viz např.Nečasová 2018, s.209–222. 46 Vtéto publikaci autor přibližuje zkušenosti stachanovky, tkadleny Alexandry Kolesajevové. OPEN ACCESS 134 SLOVO A SMYSL 36 viny třicátých let, stejně jako samotný Andrej Stachanov, avgalerii sovětských vzorů se tedy netěšila— ani nemohla těšit— takové popularitě jako na počátku padesátých let vmédiích téměř všudypřítomná Lydie K. Tyto nové hagiografie práce, které čteme vKnihovničce úderníků (stejně jako vedici Průkopníci socialistické práce) mají zřetelnou, byť nikoli pevně danou strukturu, která se může lišit, zejména jde-li opředstavení nikoli jednotlivce, ale celého závodu.47 Zakotvení práce vdichotomii mírového boje proti válce pak představuje přirozený rámec tohoto pracovního diskurzu, jak jsme viděli už výše vbrožuře Lydie K.: Adnes, kdyby se mne někdo zeptal, proč jsem začal lépe pracovat, odpověděl bych mu: protože si nepřeji války, protože chci budovat mír. […] Jsem tím také povinen všem padlým uDukly. […] Nezapomínám na ně ani na ostatní oběti našeho osvobození. Pro ně jsem se snažil roztočit svůj soustruh rychleji auplatnit lepší methody své práce. Těmto obětem děkuji za to, že mohu klidně žít ase svou ženou vychovávat dva synky; tříletého apůlročního (Slabej 1952, s.6–7).48 Také tkalcovské údernické hnutí mělo včeskoslovenském průmyslu své následovatele, jak dokládá další ze svazků Knihovničky úderníka Jak jsem přešla na deset stavů Květy Kačerové. Tato tkadlena zn. p. Lenka vPoříčí uTrutnova získala vdubnu roku 1952 dokonce Řád práce,49 ale už předtím byly sjejími výkony seznámeny mj.čtenářky časopisu Vlasta: vinterview zledna 1951 Květa Kačerová uvádí, že pracuje na sedmi stavech aráda by si přibrala ještě osmý: 47 Pro závody se jedná např.otituly Pevnost míru: reportáže obudování Třince; Stavíme HUKO; Boj očest dolu Zápotocký; Osvětové prvenství; Slovo má Buzuluk: Život apráce nejlepšího závodu Pražského kraje; Průkopníci na dole Maršál Koněv atp. Pokud nicméně zůstaneme— vzhledem ktématu studie— ujedinců, pak pracovní hagiografie Knihovničky úderníků obvykle obsahuje následující prvky či „zastavení“: Dříve (tedy za minulého režimu, za války) adnes / Pracovní vzor (sovětský nebo český, ne vždy) / Konkrétní pracovní postupy (někdy doplněné schématy, tabulkami atp.) / Další rozvoj metody (často nepochopení apřekážky) / Ocenění apocty / Mír, boj za mír. 48 Vpohledu mlynářského úderníka Václava Křičky pak čteme následující chlebově mírový argument: „Vždyť znaší práce, zpráce mlynářských dělníků, se rodí vpravém slova smyslu chléb. Achléb, to je život, to je mír, to je štěstí. Čím více ho budeme mít, tím marnější budou pokusy paličů války atím dříve zavlaje prapor socialismu nad všemi zeměmi ioceány. Pro toto dílo slibuji, že budu dále pokračovat ve zlepšování, zrychlování azlevňování výroby“ (Křička 1953, s.42n.). 49 Srov.https://www.prazskyhradarchiv.cz/file/edee/vyznamenani/rpr.pdf. Instituce Řádu práce byla zřízena orok dříve, na jaře 1951; od roku 1954 jsou oceňovány zejména (byť nikoli výhradně) kolektivy. Ozměně důrazu zindividuálních na kolektivní pracovní výkony vtomto období píše např.Nečasová (2018, s.92n.), nicméně pro úplnost je třeba říci, že vrámci edice Knihovnička úderníků byla kolektivům věnována pozornost už od samého počátku, anaopak— spředstavením jedinců se setkáváme také později, možná ivlivem určité setrvačnosti nebo díky samotnému nastavení edice, srov.Kombajnér Loukota (1954); úplně poslední svazek Knihovničky úderníků zroku 1956 pak představuje Rovnání plamenem metodou O.Vlacha. OPEN ACCESS SYLVA FiSChEROVá 135 Unás vlnářství je norma dva stavy na osobu. Po revoluci jsme ovšem zvyšovaly výkony atak se přecházelo na více stavů. Já sama jsem až do roku 1949 pracovala na čtyřech. Aod začátku roku 1950 pracuji na sedmi. […] Nedělám to pro nějakou slávu. Pracuji proto, že tak jedině mohu vyjádřit svou lásku knaší lidově demokratické republice, že tak mohu pomoci její výstavbě, atím ivboji za udržení míru (Vlasta 4.1.1951, s.3). Vrátíme-li se nyní kgenderovému rozměru „nového člověka“, ukazuje se celá strategie na poli „ženské“ práce jasně: jde oto (slovy tehdejšího ministra informací Kopeckého) „vytvořiti nový ženský ideál, nový typ ženy, vedle ženy hospodyně, ženu průmyslovou pracovnici, ženu budovatelku, ženu tvořitelku, ženu spolutvořitelku lepšího života lidu“ (Vlasta 1.7.1948, s.2).50 Izde nicméně platí výše uvedená konkrétní strategie vzoru, aplikovaná tentokrát genderově, jak ozřejmuje dobové heslo: „Sovětská žena— náš vzor“.51 Symptomatická jsou slova Anny Šlechtové pronesená (za Československý svaz žen) na sjezdu Svazu československo-sovětského přátelství— byl to právě onen sjezd, jehož se Lydie K. zúčastnila: Proto tyto dny Československý svaz žen zahájil besedy „Poznáváme sovětské ženy“, aby na příkladném životě údernic jako Korabelnikové, traktoristky Paši Angeliny, matky Kosmoděmjanské, neúnavné bojovnice za mír Niny Popové ukázal vzor našim ženám vjejich práci amyšlení (Vlasta 16.11.1950, s.3). Volba vzorů není náhodná: jakkoli čteme v současné sekundární literatuře (srov.např.Nečasová 2018, s.142n.)52 otom, že vrámci revize genderových rolí byl po Únoru 1948 kladen důraz zejména na to, jak ženy přebírají původně mužské práce ačinnosti (což zde vidíme na příkladu traktoristky Paši Angeliny, ajinak také opakovaně vtehdejších médiích vportrétech prvních žen-vlakvedoucích, prvních žen- -slévaček atp.), nešlo ostrategii výlučnou. To je zřejmé právě na L.Korabelnikové— uvedené ve výčtu na prvním místě, možná iproto, že byla osobně přítomná—, ale také na dalších: na postavě matky Zoji Kosmoděmjanské a„bojovnice za mír“ Niny Popové. Genderový údernický či obecně pracovní diskurz vtehdejším Českosloven50 Vprojevu Kopeckého, který časopis Vlasta cituje, však nejde ožádné buď— anebo, odilema rodina vs. práce: „Péči odítě pokládá náš lidově demokratický řád za nejsvětější svoji povinnost. […] Rodina, mateřství, manželství, to jsou pro nás ty nejposvátnější věci“ (tamtéž; sakrální slovník je tu příznačný). 51 Přímo tento název nese řada okének časopisu Vlasta vroce 1951; vroce 1950 předchází této rubrice ve Vlastě rubrika „Poznáváme život sovětských žen“. Vroce 1952 už ani jednu zrubrik ve Vlastě nenajdeme (Ministerstvo vnitra ovšem vydává vtémže roce útlou brožuru nazvanou Sovětská žena— náš vzor), ikdyž články věnované SSSR jsou prakticky vkaždém čísle. Uvedené slogany byly přitom opakovaně parodovány, srov.heslo „Sovětský slon, náš vzor“ (které slyšela autorka této studie od své matky). 52 Jinde vpráci (tamtéž, s.107n.) píše autorka oprimárně maskulinním představování dělnického aúdernického těla, vnávaznosti na starší analýzy Erika Hobsbawma, které byly ovšem— jakožto jednostranné— kritizovány již nedlouho poté, co vyšly (srov.Hobsbawm 1978; Mason 1979). Domnívám se, že izde je situace složitější agenderové mezihry mnohem subtilnější. OPEN ACCESS 136 SLOVO A SMYSL 36 sku nebyl zkrátka nijak výlučně zaměřen na původně mužská povolání, aLydie K. vtom jistě sehrála důležitou roli. Přitom ženské úderničení mohlo být ideologicky obdařeno ierotickým nábojem, jak dokládá vtip zDikobrazu, kde na výjevu ztancovačky stojímladí mužifrontu, aby si mohli zatančit súderničkou. Ostatní dívky to sledují nespokojeně ajedna znich říká: „Nic naplat, děvčata, budeme se musit stát taky údernicemi“ (Dikobraz 7, 1951, č.18, s.4).53 Ani tím se však ideologické působení ze strany režimu nevyčerpává. Kromě Knihovničky úderníků či instruktážních filmů typu Rychlotočovanie oceli atp. se agitovalo iponěkud sofistikovaněji. Obrátíme-li se opět ke tkaní, pak osudy sovětské tkalcovské údernice-stachanovky zpracovává filmový muzikál režiséra Grigorije Alexandrova Její velký den (voriginále: Světlyj puť, sAlexandrovovou manželkou Ljubov Orlovou vhlavní roli).54 Film byl vyroben už vroce 1940 Mosfilmem, do distribuce vpředtím okupované či porobené Evropě se nicméně dostává až po válce. VPraze měl premiéru 4.června 1948 vkině Apollo ajako premiérový film se udržel— možná ipro svou pozdní distribuci— pouze po dobu dvou týdnů, což bylo na spodní hranici tehdejší praxe.55 Pokud bychom na film aplikovali Caweltiho analýzy filmových formulí (Cawelti 2006), pak bychom jej mohli označit nejspíše jako směs dvou (jednoduchých) formulí, ato formule pohádky aformule budovatelského příběhu, kdy je přitom tato směs podána vžánru operety. Film začíná na ruském venkově jako pohádka o(původně zakřiknuté) Popelce, pak pokračuje cestou hlavní hrdinky do města ajejí prací vtextilní továrně (snesmírně hlasitě hučícími stavy), kdy nakonec úžasná tkadlena Táňa Morozovová pracuje místo na osmi na 240 tkalcovských stavech, aby se poté stala inženýrkou, obdržela nejvyšší vyznamenání astanula vposlanecké lavici. Základem je ovšem také milostná linie, přítomná už od samotného začátku, která vyvrcholí vmilostně-budovatelském (atěžko skousnutelném) závěru, který kritizovali jako toporný anezvládnutý ičeští recenzenti (např.recenzent Filmových novin Jaroslav Dvořáček: viz Filmová kartotéka 1948, č.32). Česká média charakterizovala film jako „veselohru onových lidech“ a„filmovou operetu, jaké chceme apotřebujeme“ (RP 4.6.1948, s.3); dále jako „moderní pohádku oPopelce“: je to „radostná aoptimistická píseň olidech, pro něž je práce věcí cti, zdrojem radosti aštěstí“ (Vlasta 18.6.1948, s.5).56 Jak ovšem upozorňuje text ve Filmové kartotéce, film je zaměřen spíše na mentalitu sovětského diváka (Filmová kartotéka 1948, č.32). 53 Za vtip vděčím diplomové práci Zdeňky Žáčkové Žena včeském humoru v1.polovině 20.století (Žáčková 2010, s.104), která ovšem uvádí chybné bibliografické údaje. 54 Za upozornění na film Její velký den jsem zavázána Petru Steinerovi, stejně jako za řadu dalších cenných podnětů, jimiž mě po několik let neochvějně zásoboval. On mě také seznámil skdysi kolujícím vtipem na adresu Lydie K., snímž jsem se dosud nikde jinde nesetkala, akterý tudíž při této příležitosti dávám dál: „Víš, kolik má Lydie Korabelniková dětí?— Čtyři normálně, apáté zušetřeného materiálu.“ 55 Viz Havelka 1970, s.309 (kde čtenář najde ijiné tehdejší premiérové filmy sudáním počtu týdnů „premiérového“ promítání; další údaje ofilmu srov.in: Filmová kartotéka 1948, č.32; zde jsou také výňatky zrecenzí uveřejněných vMladé frontě aFilmových novinách). Doplňme, že vUSA byl film promítán už vroce 1942 pod názvem Tanya, viz IMDb, https://www. imdb.com/title/tt0033119/releaseinfo?ref_=tt_dt_dt. 56 Podle Mladé fronty jde ofilm stavěný zřejmě jako veliká lidová podívaná, vníž poznáme licence formy revuální, operetní ipohádkové (viz Filmová kartotéka 1948, č.32). Ve Filmovém OPEN ACCESS SYLVA FiSChEROVá 137 Podle zdrojů měla být předlohou pro hlavní roli už zmíněná legendární tkadlena Dusja Vinogradová,57 lze se ale setkat istvrzením ojiných předobrazech hlavní hrdinky: stránky filmu Světlyj puť na ruské wikipedii uvádějí jako prototyp hlavní postavy Klaudii Fjodorovnu Sacharovovou, průkopnici stachanovského hnutí vtextilním průmyslu.58 Každopádně je třeba zdůraznit— vzhledem ktématu této studie—, že žádný zautorů mně dostupných českých recenzí filmu jméno Dusji Vinogradové jakožto údajné předlohy hlavní hrdinky filmu nezmiňuje. Toto jméno, ani jméno žádné jiné konkrétní tkadleny-stachanovky, vdané souvislosti jednoduše nepadne (apřed námi tak není nikdo jiný než pohádkově anedostižně tkající Táňa— Ljubov Orlová); podtrhněme dále, že česká premiéra filmu proběhla včervnu roku 1948, zatímco údernické hnutí propuká vČeskoslovensku až koncem roku 1950, tzn.mezi představením pohádkově tkající Táni apředstavením dalších pracovních vzorů, jimiž pak byla společnost zahlcována, zeje mezera více než dvou let (což je— vtehdejší dynamice dění— doba dosti dlouhá, zejména pro konstruování vzorců kolektivní paměti iideologických ikon režimu). Last but not least je třeba zdůraznit, že také rétorika spojená sprací se vprůběhu času vČeskoslovensku výrazně měnila avyvíjela, takže už na jaře roku 1953, během první etapy „krize komunistického režimu“,59 se— oproti vynášení údernické práce— razí pro změnu dosud neakcentovaný boj proti „meškačům směn“, „bulačům“, absentérům afluktuantům, lajdákům a„přelétavcům“, ato velmi razantně.60 Přesto i30.6.1953 můžeme najít hned na první stránce Rudého práva článek opracovnících gottwaldovského Svitu stitulkem „Vyrobí 50 000 párů obuvi zušetřeného materiálu“. Píše se zde odílně 4151, tedy ooné dílně, která ještě před dvěma lety psala výše uvedenou zdravici Lydii K. při příležitosti Paktu míru. Užitá metoda je stále stejná: šetří se zušetřeného materiálu, takže se vyrobí obuv navíc (apřirozeně se šetří také nitě, jehly, lepidla atp.). To vše už důvěrně známe, takže čtenář (zcela vintenci čtenářského očekávání) vyhlíží automaticky jméno Lydie K.— ale marně (RP 30.6.1953, s.1).61 OLydii Korabelnikové zde nepadne ani slovo. Cesta ke tkadleně Korabelnikové je volná… okénku ze 30.6.1948 píše recenzent o„živelném optimismu“ filmu ataké o„zdravém šarmu (sic!) Ljubov Orlovové“. 57 https://rg.ru/2016/02/18/rodina-stahanovcy.html. 58 https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A1%D0%B2%D0%B5%D1%82%D0%BB%D1%8B%D0 %B9_%D0%BF%D1%83%D1%82%D1%8C_(%D1%84%D0%B8%D0%BB%D1%8C%D0%BC). 59 Ktermínu srov.Kaplan 1993; Pernes 2008. 60 Akademik Charvát si tehdy do deníku poznamenal následující: „Vtisku vyšla drakonická nařízení proti fluktuaci či neomluvené absenci vpráci. Při čtvrtém zanedbání už se jde před prokurátora— čili úplné faraonské otroctví“ (Charvát 2005, s.298). Vedení KSČ istátu nicméně zanedlouho od uplatňování vládního nařízení ustoupilo, viz Pernes 2008, s.39. Tehdy propagovaná hesla— znichž nepochybně nejbarvitější představoval slogan „Absence ujídá koláč celku“, ztvárněný na plakátech ina sirkách atp.— však kolovala vužívání inadále. Tyto kroky představovaly de facto přechod knásledné politice „nového kursu“, jež ssebou nesla mj.větší důraz kladený na životní úroveň obyvatel (více viz např.in: Průcha 2009, s.288n.; Mrňka 2014, s.133n.). 61 Přitom další článek na téže straně odkazuje na Kolesovovu metodu soustružení, aplikovanou vchrudimské Transportě. OPEN ACCESS 138 SLOVO A SMYSL 36 V. VYHODNOCENÍ AZÁVĚR Shrňme: Obraz Lydie Korabelnikové se při bližším pohledu ukazuje jako jeden znovodobých českých mýtů. Pro interpretaci tohoto mýtu se nabízí řada výkladových strategií: lze se obrátit na pole sémiotiky či diskurzivní analýzy, do sféry zkoumání kolektivní paměti nebo do sféry zabývající se mýtotvorbou obecně atp., přičemž všechny tyto přístupy jsou určitým způsobem relevantní. Po zvážení (ataké zkusmé pracovní aplikaci) uvedených strategií nicméně považuji za vdaném kontextu nejužitečnější anejvhodnější analýzy Rolanda Barthese zjeho studie Mýtus dnes— ovšem určitým způsobem adaptované amodifikované, neboť ne vše je tu relevantní, ne vše funguje, aBarthesovy teze je třeba vyložit právě vdaném specifickém kontextu. První Barthesova teze, vztahující se knašemu tématu, se totiž ukazuje jako krajně pofidérní: mýtus podle Barthese totiž sice existuje iulevice, ale je ne- -podstatný. Předmětů, které uchopuje, prý není mnoho; každodenní život je pro něj nedostupný, jeho využití není součástí strategie, jako je tomu vpřípadě mýtu buržoazního, ale pouze určité taktiky nebo přinejhorším odchylky (Barthes 2004, s.145n). Vpodobném duchu Roland Barthes argumentuje, že existuje řeč, která není mytická, ato „řeč člověka-výrobce“ (tamtéž, s.144; podle autora totiž řeč, která je ve vlastním smyslu revoluční, „nemůže být řečí mytickou“). Po pročtení několika svazků Knihovničky úderníka (stejně jako edice Průkopníci socialistické práce) toto tvrzení jednoduše neobstojí: Barthesova charakteristika mýtu „ulevice“ se jeví jako zřetelně ideologicky motivovaná azavádějící, jinými slovy: jako předsudečná, invalidní, avlastně sama— mytická, jakkoli existenci tohoto druhu mýtu popírá. Naopak Barthesovy analýzy „buržoazního“ mýtu se ukazují, ve vztahu kfenoménu Lydie Korabelniková, jako trefné anavýsost relevantní ipro „mýtus levice“. Jedná se zejména otyto postřehy: 1. „mytologie, ať dávná či nedávná, může mít pouze historický základ, neboť mýtus je promluvou vyvolenou dějinami: nemůže se vynořit z,přirozenosti‘ věcí“ (tamtéž, s.108); zdůrazněme, že akcent položený na komunikaci, na sdílenost promluvy, je zde zásadní; 2. „Mýtus nic neskrývá, jeho funkcí je deformovat, ane nechávat zmizet“ (tamtéž, s.120); 3. „Opotřebování mýtu se rozpozná podle arbitrérnosti jeho signifikace“ (tamtéž, s.126); jinými slovy, pro mýtus je mnohem jednodušší deformovat smysl takových znaků, jejichž původní význam je častým nebo dlouhodobým užíváním ochuzen, oslaben, zapomenut nebo posunut až na úroveň klišé. Na základě výše uvedeného je tedy zřejmě zavádějící chápat tkadlenu Korabelnikovou jako vědomý výtvor agitpropčíků typu Jiřího Pelikána, jak se domníval Rudolf Matys (asvého času také autorka této studie), anebo jako sémiotickou náhradu jedné stachanovské figury druhou vrámci homonymního řetězce (podle terminologie Karcevského), kdy se Lydie K. stává „druhou“ Dusjou Vinogradovou, přičemž podstatnou roli by zde měl sehrát film Její velký den/Světlyj puť, jak navrhuje Petr OPEN ACCESS SYLVA FiSChEROVá 139 Steiner.62 Domnívám se naopak, že úžasné výkony této údernice vznikají vzákladu opotřebováním, jakousi „usurou“, řečeno po derridovsku, setřením původní charakteristiky— aovšem jejím následným přetřením. Jestliže Derrida (vnávaznosti na půvabný rozhovor Arista aPolyfila ořeči metafyzické vZahradě Epikúrově) píše ostírání obrazu na minci, takže už poté nevidíme, jaký monarcha je na ní vlastně vyryt,63 zde jsme konfrontováni nikoli spouhým zmizením obrazu, sjeho setřením, nýbrž sjeho přetřením. Nevzniká tak „bílá mytologie“, ale mytologie přebarvená, deformovaná, opotřebovaná (aneb arbitrérnost signifikace zde dosahuje podoby jakéhosi budovatelského simulacra; jak komentoval člen korespondent ČSAV Josef Kratochvíl: „ […] dyť je to nakonec jedno.“). Proces tohoto přetření má nicméně svou specifickou logiku, kterou nyní představíme. Během tohoto procesu totiž hrály nepochybně roli také další faktory: zaprvé historické (citovaná Barthesova „dějinnost“ mýtu), zejména návštěva Lydie K. vČeskoslovensku vlistopadu 1950. Bez její osobní přítomnosti včeskoslovenských závodech by velmi pravděpodobně celé korabelnikovské hnutí nezískalo takovou publicitu apodporu. Stím souvisí další konkrétní faktor, totiž téměř univerzální aplikovatelnost metody šetření podle vzoru Lydie K.: šetřit se dá, už zpovahy věci samé, úplně se vším, takže uvedenou metodu bylo možno aplikovat na pracovní postupy vlibovolných sférách průmyslu, atak se Lydie K. stala téměř všudypřítomnou, jak dokládají výše uvedená svědectví. Podstatným faktorem při daném přeznačení či přetření je ovšem výrazná přítomnost Lydie K. (formou její „methody“ inásledného soutěžení) právě vtextilním průmyslu; určitý střední člen tu představuje šití (šijí se jak boty, tak oděvy). Navíc zde působil igenderový rozměr jako takový: zaprvé obecně role žen-údernic vcelém budovatelském hnutí, aza druhé působení žen-pracovnic či údernic právě vtextilním průmyslu: textilní továrny jsou plné pracujících žen. Tkaní pak představuje ženskou činnost par excellence. Přitom šlo ale také oto— vgenderové rivalitě— ukázat, že pracující žena nemusí konat jen apouze práce pomocné, srov.výše citovaný komentář jedné zpracovnic závodů vBorovině uTřebíče: „Podařilo se nám tak zlomit starý názor, že žena se hodí jen knějakému lepení nebo gumování, ale dokázaly jsme, že je schopna samostatně odborně pracovat.“ Další typickou ženskou pracovní činnost představovalo dojení, to je ale ukotveno vzemědělské sféře, takže zde kpřekryvu činností mohlo dojít jen stěží: hnutí Lydie K. probíhalo zejména vtovárnách, astejně tak byla vtovárnách přítomna iona sama ve formě fotografií, byly jí adresovány básně, zdravice atp. (opět viz výše citovaná svědectví). Důležitou roli sehrála vtomto sémiotickém procesu nepochybně také překotná rychlost, sjakou byla veřejnost snovými idoly aikonami práce seznamována, stejně jako masovost přílivu těchto nových jmen. Lydie K. zde fungovala jakožto pars pro toto, jakožto— téměř— genderová synekdocha. Iproto čteme opakovaně už ve svědectvích pamětníků mylná tvrzení otom, vjakém oboru kdo zúderníků aúdernic (nejen Lydie K.) vlastně úderničil. 62 Zde vycházím ze-mailové komunikace sPetrem Steinerem; více kterminologii viz in Karcevskij 1929; Steiner 1981. 63 Viz France 1921; následně Derrida 1993. OPEN ACCESS