O idiomatickém charakteru pojmenování v mutační kategorii

issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova vpraze ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1, S. 9–23 Oidiomatickém charakteru pojmenování vmutační kategorii Petr Kos (České Budějovice) ON THE IDIOMATIC NATURE OF NAMING UNITS IN THE MUTATIONAL CATEGORY In Dokulil (1978, 1986), the idiomaticity of anaming unit is understood as adiscrepancy between the structural and lexical meanings of newly coined words. This discrepancy is viewed as acharacteristic feature of new naming units formed within the mutational onomasiological category. The paper aims to describe the nature of this discrepancy using an onomasiological model primarily based on Štekauer (1998) and Grzega (2007) with its origins in Dokulil’s theory. The model comprises three main levels, namely perceptual, onomasiological, and onomatological, and at all three levels there are aspects that contribute to the idiomaticity of the resulting naming unit. At the perceptual level it is the metonymical character of the salient features; at the onomasiological level it is mainly the extent to which individual features find lexical expression, and at the onomatological level it is predominantly the incorporation of metaphor and metonymy. KEYWORDS onomasiology, mutational category, names of organisms, metonymy, metaphor KLÍČOVÁ SLOVA onomaziologie, mutační kategorie, pojmenování organismů, metonymie, metafora 1. ÚVOD Idiomatičností slovotvorných útvarů rozumí Dokulil (1978, 1986) neshodu mezi slovotvorným alexikálním významem nově vzniklého slova. Ztéto neshody vyplývá nízká prediktabilita lexikálního významu, kdy na základě slovotvorné struktury slova nejsme schopni plně odhadnout jeho význam lexikální. Mezi příklady této neshody zmiňované Dokulilem patří růžovka, která není pojmenováním pro cokoliv, co je růžové, nýbrž pouze pro specifickou houbu, jejíž spodní část je narůžovělé barvy, truhlář jako někdo, kdo vyrábí obecně nábytek, ane jen truhly, či kolař, pojmenování označující někoho, kdo vyrábí kola či na kole jezdí. Téma idiomatičnosti získává na aktuálnosti sohledem na zvýšený zájem oparadigmatičnost vderivační morfologii. Podstatou paradigmatičnosti je „prediktabilita apravidelnost“ (Štekauer, 2014, s.369, překlad autor), kterou, jak se zdá, splňují onomaziologické kategorie modifikační atranspoziční; nikoliv však kategorie mutační, jejíž jednou ze základních charakteristik je právě snížená prediktabilita významu. Cílem tohoto článku je ukázat, včem spočívá idiomatičnost pojmenování vrámci mutační onomaziologické kategorie na onomaziologickém modelu prvotně vycházejícím zDokulilovy teorie tvoření slov, azdůraznit tak fakt, že Dokulilovy onomazioloOPEN ACCESSOPEN ACCESS 10 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 gické kategorie jsou podstatné vdiskuzích ohranicích paradigmatického charakteru derivační morfologie. 2. ONOMAZIOLOGICKÝ MODEL AMUTAČNÍ KATEGORIE Vztah mezi slovotvorným alexikálním významem bude popsán na základě onomaziologického modelu, který je založen na pojetí Štekauera (1998) aGrzegy (2007), ale který, jak bude patrné, byl zásadně upraven. Štekauerův model vychází zDokulilovy teorie tvoření slov (srov.Štekauer, 1998, s.7), avšak rozdělení na onomaziologické kategorie, tj.na kategorii mutační, transpoziční amodifikační, nepřejímá. Právě kategorie mutační se však jeví jako centrální pro Štekauerovu teorii, neboť se zdá být jedinou, která vychází přímo zanalýzy, percepce, mimojazykové skutečnosti.1 „Kategorie mutační zasahuje výchozí obsah podstatněji, mění jej, ato tak, že jev, který má být pojmenován, zařazuje do určité pojmové třídy apak jej vjejím rámci determinuje určitým příznakem“ (Dokulil, 1986, s.214). Naproti tomu kategorie modifikační již jen „upravuje“ hotový pojem, ato tak, že „se kobsahu daného pojmu přidává doplňující modifikační příznak“ (Dokulil, 1986, s.212) akategorie transpoziční také výchozí význam nemění, neboť je primárně „faktem syntaxe, je motivována potřebami větné struktury, teprve sekundárně se účastní ina obohacování slovní zásoby“ (Dokulil, 1986, s.213). Na rozdíl od Štekauerova pojetí považuji onomaziologický model, který vychází zanalýzy mimojazykové skutečnosti, za plně funkční právě jen pro mutační kategorii, ato zejména pro tvoření substantiv. 3. STRUČNÝ POPIS MODELU Tento onomaziologický model byl primárně vytvořen pro popis vzniku pojmenování přírodních organismů, ale dá se aplikovat ina popis dalších konkrétních předmětů, lidí avěcí. Výhoda pojmenování přírodních organismů při studiu onomaziologie spočívá vrelativně vysokém počtu jmen, která označují jeden referent (např.ptačí druh) jak vrámci jednoho jazyka (různá místní pojmenování), tak inapříč jazyky. Podobné studie byly provedeny pouze pro jednotlivé koncepty, jako např.zápalka (Blank, 2003, s.51), takže vzorek pro tento model je nesrovnatelně větší. Model rozlišuje následující tři hlavní2 roviny procesu pojmenování: Percepční rovina; onomaziologická rovina; onomatologická rovina. 1 Analýza mimojazykové skutečnosti je výchozím bodem Štekauerovy onomaziologické teorie. 2 Nejnižší, tj.fonologická, úroveň není pro naší diskuzi relevantní. OPEN ACCESS PEtR KOS 11 Na percepční rovině analyzujeme mimojazykovou skutečnost arozlišujeme dva základní typy rysů— globální alokální.3 Globální rysy zařazují jev do již známé kognitivní kategorie alokální rysy jsou rozlišovacím znakem vrámci této kategorie. Pokud například do mé blízkosti „něco neznámého“ přiletí, podle schopnosti létat, charakteristického letu atvaru (globální rysy) zařadím nový jev do mé již známé kategorie motýl anapř.charakteristická barva křídel (lokální rys) je rozlišovacím znakem vrámci této kategorie. Globální rysy jsou tak kategorizující aschopnost mluvčího kategorizovat pojmenovávaný jev je limitována jeho zkušenostmi, tj.mírou specifičnosti kognitivních kategorií vmysli. Obecně řečeno, kde jeden vidí modřinku, druhý vidí sýkoru atřetí „jen“ ptáka. Nejvyšší úrovní kategorizace upřírodních organismů se zdá být to, co Berlin (1992) nazývá „life-forms“, jejichž příkladem jsou pták, motýl, brouk, ryba, rostlina, strom apod. Je to nejvyšší generická úroveň vmentální kategorizaci přírodních organismů, která se zdá být uvšech kultur, včetně primitivních, společná. Je třeba si však uvědomit, že tento pojem lidové taxonomie (folk-taxonomy) neodpovídá taxonomii vědecké. Lokální rysy buď vyjadřují nějakou charakteristickou fyzickou vlastnost nedějové povahy (pojmová kategorie vlastnosti), nebo aktivitu či vztah kjiné entitě, které je možné zprincipu vyjádřit dějovým pojmenováním (kategorie děje nebo vztah kjiné substanci). První typ pojmenování tak má metonymickou strukturu: aspekt / část [kvalita] za celek. Je to vpodstatě dvojí metonymie. Charakteristický rys se týká jednoho zmožných aspektů celku (aspekt za celek), tj.např.tvaru, barvy, velikosti apod., azároveň se tento aspekt vztahuje knějaké části celku (nebo celku jako takovému— část za celek). Třetí částí této struktury je samotná kvalita tohoto rysu, tj.jaký tvar, jaká barva, jaká velikost. Teprve na onomasiologické rovině se rozhodne, který ztěchto prvků metonymické struktury bude jazykově vyjádřen. Příklady metonymických struktur vrámci pojmenování přírodních organismů srůznou mírou jazykového vyjádření jsou: [1] velikost / ocas [dlouhý] (mlynařík dlouhoocasý): CS4 ocasáč, EN long-tailed tit (dosl. dlouho-ocasá + sýkora), DE schwanzmeise (dosl. ocas + sýkora), DE langschwanz (dosl. dlouhý ocas), FI pyrstötiainen (dosl.ocas + sýkora), FR mésange à longue queue (dosl. sýkora dlouhý ocas). [2] velikost / celek [malý] (mlynařík dlouhoocasý): CS paleček, FR oueil-de-bou (dosl. oko vola). 3 Terminologie převzata zGrzega (2004). 4 Dvoupísmenné kódy pro názvy jazyků odpovídají mezinárodní normě ISO 639-1. OPEN ACCESS 12 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 [3] barva / náprsenka [červená] (červenka obecná): CS červenka, EN redbreast (dosl. červená náprsenka), EN reddock (dosl. červený + sufix), FR rougegorge (dosl. červené hrdlo). [4] vůně / celek [ovocná] (vláknice jablečná): EN pear-scented inocybe (dosl. hruško-vonná vláknice), EN pear fibrecap (dosl.hruška vláknice), CS vláknice jablečná, SK vláknica voňavá. Jedno pojmenování může mít ikombinaci více rysů, jako např.EN miller’s thumb (dosl.mlynářův palec, kombinace barvy avelikosti). Ijednoduchý příznak tak má komplexní metonymickou strukturu azáleží na strategii zvolené při jazykovém vyjádření, kolik ztéto struktury bude vyjádřené. Konceptuální struktura lokálního rysu, který vyjadřuje aktivitu či vztah kjiné entitě (které je možné zprincipu vyjádřit dějovým pojmenováním), má podle Dokulila strukturu: složka určující + složka určovaná. Složka určující je kategorií substance, která je vmetonymickém vztahu kreferentu. Tento vztah může být vyjádřen, pokud je vyjádřitelný, slovesnou složkou určovanou. Složka určovaná je samozřejmě také přítomna, je-li lokálním rysem aktivita (kategorie dějová). Například jedním zrysů krutihlava obecného je druh potravy, mravenci. Tento metonymický vztah kjiné substanci se projevuje vmístních pojmenováních CS mravenečník nebo EN eten bird (dosl. mravenec + pták), nebo je jejich vztah vyjádřen pomocí slovesné složky určované— EN emmet hunter (dosl. mravenec + lovit + sufix). Na dalších dvou rovinách, onomaziologické aonomatologické, již dochází k„slovotvorné syntéze“ (Dokulil, 1986, s.215). Ač jsou vpopisu tyto roviny znázorněny pod sebou, neznamená to, že jedna nutně předchází druhé. Jsou to spíše dvě stránky jednoho procesu, ato hledání jazykového vyjádření pro rysy zpercepční roviny. Na onomaziologické rovině se zglobálních rysů stává onomaziologický základ azrysů lokálních onomaziologický příznak. Podle základního antagonistického vztahu mezi ekonomičností výrazu atransparentností vyjádření se rozhoduje, který zrysů zpercepční roviny bude vyjádřen (včetně onomaziologického základu) ajakou slovotvornou strukturou. Na onomatologické rovině pak tato struktura nachází lexikální vyjádření. 4. IDIOMATIČNOST NA JEDNOTLIVÝCH ROVINÁCH MODELU Pojmenování vrámci mutační kategorie je vždy do jisté míry idiomatické acílem následujících kapitol je ukázat, jak ke snížení prediktability slovotvorného alexikálního významu dochází na jednotlivých rovinách onomaziologického procesu. OPEN ACCESS PEtR KOS 13 4.1 MEtONYMIE NA PERCEPČNÍ ROVINĚ Na percepční rovině se projevuje fakt, že nejsme nikdy schopni vnímat pojmenovávaný jev ve své celistvosti. To, že pro pojmenování vybereme jen jeden lokální rys, výjimečně ivíce lokálních rysů, znamená, že pojmenování je ze své podstaty metonymické povahy, že je jen jakýmsi výsekem vnímané reality. Slovotvorný význam tedy více či méně vyjadřuje jen část lexikálního významu. Ztohoto důvodu se domnívám, že vmutační kategorii ze své podstaty nemůže dojít kúplnému překryvu těchto dvou významů. Míra prediktability lexikálního významu se však liší vzávislosti na tom, zda jde opojmenování osob, nebo opojmenování neživých věcí, rostlin azvířat. Dokulil ktomu uvádí: „Vnejvyšší míře podléhají specifikaci vzhledem kslovotvorným významům lexikální významy substantiv, ato především substantiv identifikujících. To souvisí zřejmě stím, že substance je obvykle určena ne jedním příznakem, nýbrž celým souborem příznaků, které se vzpírají redukci na jediný příznak jako motiv pojmenování. Sám fakt, že se pro pojmenování jedné atéže věci ive velmi blízkých jazycích sáhlo krůzným příznakům jako pojmenovacím motivům aže iuvnitř téhož jazyka různá synonymní pojmenování věcí poukazují krůzným motivům, svědčí otom, že volba motivu tu bývá mnohdy náhodná. To, co jsme tu řekli, platí vplné míře osubstancích neživých. Upojmenování osob bývá určenost pouze jedním příznakem mnohem častější, proto bývají obojí významy často si rovny (srov.vychovatel, trestanec, horal, husita)“ (Dokulil, 1978, s.248). Vyšší frekvence určenosti pouze jedním příznakem upojmenování osob, atudíž vyšší míra transparentnosti jejich lexikálního významu (ne však rovnost obou významů), vychází ztoho, že často pojmenováváme abstraktní koncept, funkci, kterou pak nějaký konkrétní člověk zastává. Substantiva jako učitel aknihovník nejsou tedy primárně pojmenováním fyzických osob, nýbrž funkcí, kterou určité osoby mohou zastávat. Tato funkce je pak vyjadřovaná pouze jedním či omezeným počtem příznaků. Na rozdíl od pojmenování zvířat či rostlin se tak uosob většinou nejedná opopis jednoho zpříznaků nějaké konkrétní mimojazykové reality, která dává danému druhu jméno. Učitel je člověk, který učí, ašplhálek je pták, který šplhá, ale šplhání ušplhálka není jeho funkcí, je to jeden zjeho mnoha jiných vnějších projevů, které slouží jako motiv pro pojmenování. Pojmenování přírodních organismů tak vychází pouze ze smyslových vjemů, něco na daném druhu vidíme, slyšíme či cítíme apro pojmenování si jeden ztěchto vjemů vybereme. Míra transparentnosti lexikálního významu substantiv je tak do velké míry dána tím, jestli je východiskem pro pojmenování abstraktní funkce či vlastnost, nebo smyslový vjem konkrétního představitele druhu. 4.2 ONOMAZIOLOGICKÁ ROVINA Na onomaziologické rovině neshodu mezi lexikálním aslovotvorným významem způsobuje různá míra vyjadřování onomaziologického základu apříznaku. OPEN ACCESS 14 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 4.2.1 SPECIFIČNOSt VYJADŘOVÁNÍ ONOMAZIOLOGICKÉHO ZÁKLADU Na rozdíl od onomaziologického příznaku je onomaziologický základ vždy jednoduchý a„liší se jen různým stupněm obecnosti“ (Dokulil, 1986, s.214). Míra obecnosti je určena schopností mluvčího kategorizovat pojmenovávaný jev, strukturními možnostmi jazyka apojmenovávací strategií mluvčího. Omíře obecnosti při kategorizaci pojmenovávaného jevu jsme se zmínili již výše. Mnohem podstatnější pro naše téma jsou však strukturní možnosti jazyka tyto kategorie vyjadřovat. Hlavním důvodem pro fakt, že „nemůžeme jednoznačně usuzovat na kategoriální příslušnost nositele vlastnosti (nemůžeme např.poznat, že růžovka je jménem druhu houby, zatímco červenka označuje druh ptáka, hnědka druh koně, zlatka druh mince, popř. že bělka může označovat jednak bílého živočicha, zpravidla krávu, koně, psa, slepici, jednak bílou mouku abílé pečivo, jednak druh světlé třešně akonečně půdu shojným obsahem vápna)“ (Dokulil, 1978, s.249), je syntetický charakter češtiny, oproti např.analytičnosti angličtiny. Tento rozdíl vmorfologické povaze jazyka se projevuje na onomaziologické rovině tím, jaký slovotvorný proces vjazyce převládá, včeštině je to sufixace avangličtině kompozice, což určuje typ slovotvorného formantu, jímž je onomaziologický základ vyjádřen— včeštině sufixem, zatímco vangličtině kompoziční bází. Je to tedy právě syntetičnost češtiny, která způsobuje, že formální vyjádření onomaziologického základu vjednoslovných pojmenováních je na vysokém stupni obecnosti. Na rozdíl od angličtiny pojmenování přírodních organismů nikdy neobsahuje formálně vyjádřenou nejvyšší úroveň mentální klasifikace, Berlinovu „life-form“. Včeském názvosloví se tak nikdy neobjevují formanty typu pták, brouk, žába apod.; tato úroveň je vždy vyjadřovaná sufixem, ačeské názvosloví je tudíž, oproti anglickému, mnohem méně transparentní, pokud jde oschopnost jednoznačně usuzovat na kategoriální příslušnost nositele vlastnosti— srov.červenka (pták) oproti black bird (kos, dosl. černý + pták), rosnička (žába) oproti tree frog (rosnička, dosl. strom + žába), kozlíček (brouk) oproti long-horn beetle (kozlíček mramorový, dosl. dlouhý-roh + brouk) apod. Vyjadřování onomaziologického základu pojmenovávacích jednotek na úrovni nižší než „life form“ je včeské nomenklatuře běžné, ale vždy formou pojmenování sdružených, tedy spadajících mimo tradiční chápání slovotvorby— srov.různá pojmenování pro muchomůrky: muchomůrka zelená, muchomůrka červená, muchomůrka tygrovaná. Specifičnost formálního vyjádření onomaziologického základu však vpřípadech, kdy jazyk nabízí více strukturních řešení, rovněž závisí na pojmenovávací strategii mluvčího. Příkladem zčeštiny může být univerbizační černice oproti kompozitu černozem (nechme nyní stranou, zda byl jeden výraz východiskem pro druhý, podstatná je ona strukturní možnost) či anglické dublety typu reel-bird areeler (cvrčilka zelená, dosl. špulka + pták/sufix). Vyskytují se ipřípady, kdy se identický onomaziologický příznak váže scelou škálou různě specificky vyjádřených onomaziologických základů, jako např.vrůzných anglických místních pojmenováních pro rorýse obecného: devil swallow (dosl. ďábel + vlaštovka), devil bird (dosl. ďábel + pták), deviling (dosl. ďábel + sufix) adevil (dosl. ďábel)— první dva případy jsou vyjádřené kompozitní bází na různé úrovni specifičnosti, třetí je vyjádřen sufixem aposlední není vyjádřen vůbec. OPEN ACCESS PEtR KOS 15 4.2.2 NEVYJADŘOVÁNÍ ONOMAZIOLOGICKÉHO ZÁKLADU Poslední příklad devil ukazuje, že onomaziologický základ může rovněž zůstat nevyjádřený. To vede obecně kvysoké míře idiomatičnosti těchto pojmenování, atudíž kjejich nízké prediktabilitě. Nejen že nevíme, jestli slovotvorný význam odkazuje kživé či neživé entitě, jak je častým případem usufixů, ale isamotná kategorie substance zůstává nevyjádřená. Ikdyž je onomaziologický základ nevyjádřen, základní onomaziologická struktura, tj.příznak + základ, zůstávají zachovány. Tento fakt, že ipřes formální nevyjádření je onomaziologický základ stále přítomen na konceptuální rovině, je důležitý pro dosazení daného pojmenování do flektivních paradigmat. Příkladem zangličtiny je užití nepravidelného plurálu. „Je obecně známo, že substantivní kompozita se nepřechylují do plurálové formy přidáním plurálové koncovky ke kompozitu jako celku; spíše přebírají plurálovou formu zpravé složky. Proto plurál od milktooth není *milktooths, ale milkteeth, plurál od postman není *postmans, ale postmen, apod. Když si vezmeme příklad zmíněný Sproatem (1988:349), očekávaný plurál „exocentrického“ sabertooth by byl *saberteeth, což ale není“ (Štekauer, 1998, s.148, překlad autor). Plurálová forma kompozita sabertooth (šavlozubec, dosl. šavle + zub) je tak sabertooths, kdy se užití pravidelného plurálu řídí formálně nevyjádřeným základem tiger (tygr). Dalším příkladem je stickleback (koljuška, dosl. bodec + záda), ukterého se plurál vyjadřuje nulovým exponentem, stickleback, podle formálně nevyjádřeného onomaziologického základu fish (ryba). Nevyjadřování onomaziologického základu tak ze semaziologického pohledu vede krůzným slovotvorným typům. Jsou to již zmíněná exocentrická (bahuvrihi5) kompozita, ukterých je zřejmě hlavním důvodem pro nevyjadřování onomaziologického základu právě ekonomičnost výrazu. Tendence vyjadřovat pouze dvě složky vpojmenování (ekonomika výrazu) asoučasně zachovat co největší popisnost onomaziologického příznaku mají za následek nevyjádření základu— srov.blackback oproti black-backed gull (racek mořský, dosl. černý-hřbet + racek)— tzn.snížení transparentnosti vyjádření, pokud jde ojeho ontologický typ. Výrazem blackback tak bývá také označován mladý, nedominantní, samec gorily nebo druh sledě žijící vKaspickém moři; podobným výrazem blackhead (dosl. černá hlava) se např.označuje druh akné. Včeštině uexocentrických kompozit dochází rovněž knevyjadřování onomaziologického základu ukompozit spředním členem verbálním, např.krutihlav, nebo spředním členem adjektivním, např.bělořit (srov.Dokulil, 1986, s.460–461). Nicméně ipřesto se včeštině uanalogických pojmenování tendence onomaziologický základ pomocí sufixů vyjadřovat objevuje, srov.krutihlávek, krutihlavec nebo bělořitka, bělořitek; nemá to však žádný vliv na vyšší transparentnost pojmenování. Dalším typem vyplývajícím znevyjádření základu je tzv.sémantický posun, metafora ametonymie, který se tradičně do slovotvorby nezařazuje. Srovnejme následující anglická pojmenování pro rorýse obecného, respektive krutihlava obecného, srůznou specifičností vyjadřování onomaziologického základu. 5 Bahuvrihi kompozita jsou právě specifická tím, že vpravé složce vyjadřují charakteristickou část celku. OPEN ACCESS 16 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.1 [5] devil swallow (dosl. ďábel + vlaštovka) devil bird (dosl. ďábel + pták) deviling (dosl. ďábel + sufix) devil (dosl. ďábel) [6] emmet hunter (dosl. mravenec + lovit + sufix) eten bird (dosl. mravenec + pták) emmet (dosl. mravenec) Pojmenování pro rorýse obecného jsou motivovaná černou barvou, která je vpříznaku vyjádřená metaforou devil, apojmenování pro krutihlava obecného jsou motivovaná typickou potravou, mravenci, tj.doslovným vyjádřením metonymie zpercepční roviny. Pojmenování, vnichž není formálně vyjádřen onomaziologický základ, devil aemmet, jsou sice monomorfémní, ale se složenou onomaziologickou strukturou, ve které je většina složek, včetně základu, nevyjádřená. Včeštině nalezneme pro metaforu obdobný příklad vpodobě pojmenování šídlo vedle šídlatka, která sice pojmenovávají různé organismy, hmyz, respektive rostlinu, ale princip je stejný— metaforický příznak šídlo buď má, nebo nemá vyjádřený onomaziologický základ. Příkladem, kdy je vyjádřený pouze metonymický příznak zpercepční roviny (část za celek), je název pro šťovík kyselý, šťáva— srov.spojmenováním se stejnou motivací šťavlík, šťavel. Tato pojmenování jsou tvořena stejným pojmenovávacím principem, aneměla by tak být vyřazována zonomaziologického modelu. Nevyjádření onomaziologického základu rovněž vede kpojmenováním, která by ze semaziologického pohledu byla vnímána jako případy konverze. [7] blue (modrásek, dosl. modrý) white (bělásek, dosl. bílý) yellow (žluťásek, dosl. žlutý) [8] screecher (rorýs, dosl. pištět + sufix) screech (rorýs, dosl. pištět) Příklad [7] jsou pojmenování pro různé motýly, unichž onomaziologický základ nebývá vyjádřen nikdy,6 atak samotný příznak vyjádřený adjektivem dává pojmenování celku; vpříkladu [8] nevyjádření základu vede kpojmenování vyjádřenému samotným slovesem, vtomto případě lexikalizovanou zvukomalbou. Upojmenování zvukomalebného původu rovněž dochází koscilaci mezi vyjadřováním anevyjadřováním onomaziologického základu (samotné zvukomalebné pojmenování je onomaziologickým příznakem). Zatímco vangličtině je valná většina zvukomalebných pojmenování bez vyjádřeného základu (srov.Kos, 2014, s.79), včeštině je situace opačná. Valná většina jich obsahuje vyjádřený základ pomocí sufixu, 6 Zřejmě kvůli příliš dlouhému onomaziologickému základu butterfly (motýl), obsahujícímu tři slabiky; pojmenování pro ontologicky příbuzné můry mají běžně onomaziologický základ moth vyjádřen. OPEN ACCESS PEtR KOS 17 např.dudek, čečetka. Příklady pojmenování svyjádřeným samotným příznakem jsou dlask či místní číž (srov.se standardním čížek). Zdůvodu odlišnosti fonologického systému jazyka avokalizací ptáků jsou zvukomalebná pojmenování jako taková do velké míry arbitrární, atudíž sminimální transparentností lexikálního významu, na čemž zřejmě vyjádření, či nevyjádření onomaziologického základu již mnoho nezmění. 4.2.3 MÍRA VYJADŘOVÁNÍ ONOMAZIOLOGICKÉHO PŘÍZNAKU Přejděme kvyjadřování onomaziologického příznaku. Jak jsem vpopisu metonymie na percepční rovině uvedl, metonymická struktura příznaku se liší podle toho, vyjadřuje-li nějakou charakteristickou fyzickou vlastnost, případně aktivitu či vztah kjiné entitě, které je možné zprincipu vyjádřit dějovým pojmenováním. Kategorie vlastnosti je vyjadřována jednoduchým příznakem se složenou metonymickou strukturou aděj složeným příznakem se složkou určovanou aurčující. Vobou případech tak příznak může být vyjádřen složeným výrazem, ale ne všechny složky příznaku, jak je patrné zpředchozích příkladů, bývají vyjádřeny. Stejně jako u(ne)vyjadřování onomaziologického základu, míra vyjádření onomaziologického příznaku určuje výslednou morfologickou kategorii nově vzniklého pojmenování. Včeštině proto bývá usufixálních derivátů zonomaziologického příznaku vyjádřen jen jeden prvek, ukompozit zpravidla dva. Při vyjádření více prvků se již jedná ovíceslovná pojmenování složená. Na míru vyjadřování onomaziologického příznaku má vliv také to, sjakou specifičností vyjádříme onomaziologický základ. Jinými slovy, míru vyjadřování těchto dvou základních složek nelze oddělovat, např.utzv.bahuvrihi kompozit dává nevyjádření onomaziologického základu větší prostor pro vyjádření příznaku (srov.příklad níže, EN redbreast oproti CS červenka). Dalo by se tak do jisté míry mluvit okompetici mezi jednotlivými sémantickými prvky oto, který znich bude vyjádřen. Popisnost pojmenování je pod tlakem ekonomičnosti výrazu, atak vyjádření základu často blokuje komplexnější vyjádření příznaku, což má samozřejmě vliv na míru prediktability významu. Začněme uvyjadřování vlastnosti, která má upřírodních organismů metonymickou strukturu aspekt / část [kvalita] za celek. Vpojmenováních se jednotlivé komponenty struktury vyjadřují vrůzných kombinacích. [9] Pouze ASPEKT CS voňák (opeňka měnlivá) Pouze ČÁST CS ocasatka (mlynařík dlouhoocasý) Pouze KVALITA CS modřinka, popelka (vrána šedá) KVALITA + ASPEKT EN ash-coloured falcon (moták lužní, dosl. popelavězbarvený sokol), EN pear-scented inocybe (vláknice jablečná, dosl. hruško-vonná vláknice) KVALITA + ČÁST CS dlouhozobka (motýl), EN redbreast (červenka, dosl.červená náprsenka) Upojmenování voňák je tak vonomaziologickém příznaku vyjádřen pouze fakt, že houba voní (aspekt), ne však jak (kvalita) či případně která část, uocasatky neOPEN ACCESS