Lokální politiky integrace migrantů a jejich strukturální mechanismy

Publikace zkoumá integraci migrantů z lokální perspektivy čtyř zemí, z nichž každá nabízí jinou zkušenost. Cílem je pochopit specifický kontext jednotlivých zemí a najít příležitosti ke vzájemnému učení a sdílení osvědčených postupů. Zda a jak rychle migranti přijmou novou zemi za svou, totiž nezáleží pouze na nich. Proces začleňování do velké míry ovlivňuje i situace, ve které se nacházejí, tedy například to, jaký je jejich pobytový status, pracovní uplatnění atd. Stejně tak ho ovšem ovlivňuje i jejich bezprostřední okolí, pochopení integračních procesů místními úřady a otevřenost či uzavřenost přijímající společnosti. I přes velké množství strukturálních rozdílů mezi jednotlivými členskými zeměmi EU však místní úřady (i migranti) často čelí podobným výzvám. To otevírá prostor pro spolupráci v rámci jednotlivých států i mezi nimi. Samozřejmě ne všechny dobré podněty a slibné praxe jsou přenositelné, ale pochopení přístupu a zkušeností jiných aktérů může být inspirativní a často pomůže dosáhnout potřebné změny. Marie Jelínková (ed.) Lokální politiky integrace migrantů a jejich strukturální mechanismy Srovnávací studie Česka, Slovenska, Německa a Belgie KAROLINUM Marie Jelínková (ed.) | Lokální politiky integrace migrantů a jejich strukturální mechanismy integrace migrantu_mont.indd 1integrace migrantu_mont.indd 1 29.08.2023 18:3829.08.2023 18:38 Lokální politiky integrace migrantů a jejich strukturální mechanismy Srovnávací studie Česka, Slovenska, Německa a Belgie Marie Jelínková (ed.) Recenzovaly: Mgr. Petra Ezzeddine, Ph.D. Mgr. Yana Leontiyeva, Ph.D. Autoři: Zuzana Bargerová, Corinne Huybers, Marie Jelínková, Hangwen Maierhofer, Zuzana Števulová, Eva Čech Valentová, Katsiaryna Viadziorchyk Publikace byla vydána za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Národního plánu obnovy v rámci projektu Transformace pro VŠ na UK (reg. č. NPO_UK_MSMT-16602/2022). NextGenerationEU Vydala Univerzita Karlova Nakladatelství Karolinum Praha 2023 Redakce Simona Heriban Kalíková a Jitka Šmídová Grafická úprava Jan Šerých Sazba DTP Nakladatelství Karolinum Vydání první This work is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), which permits unrestricted use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original author and source are credited. © Univerzita Karlova, 2023 © Zuzana Bargerová, Corinne Huybers, Marie Jelínková, Hangwen Maierhofer, Zuzana Števulová, Eva Čech Valentová, Katsiaryna Viadziorchyk, 2023 ISBN 978-80-246-3173-8 ISBN 978-80-246-5530-7 (pdf) https://doi.org/10.14712/9788024655307 Univerzita Karlova Nakladatelství Karolinum www.karolinum.cz [email protected] Obsah Seznam zkratek 8 Úvod 11 1. Zaměření a metodologie monografie 14 1.1 Terminologie a definice klíčových pojmů 16 2. Výzvy integrace ve světle různých přístupů k začlenění migrantů 22 2.1 Cíle integrace a nastavení integrační politiky 22 2.2 Rámec integračních politik vůči migrantům na evropské úrovni: stručný přehled 23 3. Legislativní nastavení a strategické ukotvení politik integrace migrantů v České republice 27 3.1 Statistické informace 27 3.2 Popis integračních strategií na národní a místní/regionální úrovni 31 Národní rámec integrace 31 Pojetí integrace migrantů ve strategických dokumentech a klíčové posuny v jejich důrazech 32 Lokální aspekty národního přístupu 33 Strategické dokumenty v oblasti integrace migrantů u krajů a obcí ČR 35 3.3 Institucionální rámec a kompetence klíčových aktérů včetně obcí 38 3.4 Nastavení výchozích legislativních podmínek a cílů integrace 44 3.5 Financování: jeho mechanismy a grantová schémata 46 3.6 Závěr 49 4. Legislativní nastavení a strategické ukotvení politik integrace migrantů na Slovensku 52 4.1 Statistické informace 52 Genderové hledisko 58 Regionální rozložení cizinců na Slovensku 59 4.2 Popis integračních strategií na národní a místní/regionální úrovni 61 Národní integrační rámec 61 Lokální strategie 66 Alternativní možnosti 68 4.3 Nastavení výchozích legislativních podmínek a cílů integrace 70 Zákon o obecním zřízení 70 Zákon o samosprávných krajích 71 Zákon o pobytu cizinců 71 Další zákony 72 4.4 Institucionální rámec a kompetence klíčových aktérů včetně obcí 73 4.5 Financování: mechanismy financování a grantová schémata 75 Národní úroveň a možnosti financování integračních aktivit samosprávami 76 Lokální úroveň a její možnosti financování integračních aktivit 77 Návrhy řešení do budoucnosti 79 4.6 Závěr 79 5. Politiky integrace migrantů ve Flandrech (Belgie) 82 5.1 Statistické informace 82 Historický kontext 82 Národní úroveň (Belgie) 83 Regionální úroveň (Flandry) 84 Obecní úroveň (město Mechelen) 85 5.2 Integrace na národní a regionální úrovni 85 Integrace na národní úrovni 85 Integrace na regionální úrovni 87 5.3 Integrace na lokální úrovni 90 5.4 Mechelen: od specifického přístupu k inkluzivnímu 92 5.5 Závěr 95 6. Politiky integrace migrantů v Bavorsku (Německo) 98 6.1 Statistické informace 98 6.2 Integrace na spolkové úrovni 99 6.3 Integrace na zemské a obecní úrovni 102 6.4 Historický vhled a předpoklady vzniku integračních a migračních rad 105 6.5 Integrační a migrační rady v Bavorsku 107 6.6 AGABY a bavorské integrační a migrační rady 109 6.7 Závěr 111 7. Inspirativní postupy ke sdílení 114 7.1 Manuál lokální integrace migrantů v České republice (Česko) 115 7.2 Jak zapojit obce, které s integrací migrantů nemají zkušenosti (Slovensko) 116 7.3 Integrační a migrační rady v Bavorsku (Německo) 118 7.4 Mechelen: cesta k inkluzivnímu městu (Belgie, Vlámsko) 119 8. Výzvy, příležitosti a praktická doporučení vyplývající ze zkoumaných zemí 122 8.1 Identifikované výzvy a příležitosti 123 8.2 Sdílená doporučení 125 8.3 Závěr 127 Seznam grafů 128 Seznam obrázků 129 Seznam tabulek 130 O autorech 131 Zapojené organizace 134 8 Seznam zkratek AGABY Pracovní výbor pro integraci amigraci Rady Bavorska / Arbeitsgemeinschaft der Ausländer-, Migrantenund Integrationsbeiräte Bayerns AMIF Azylový, migrační aintegrační fond BAMF Spolkový úřad pro migraci auprchlíky (Německo) / Bundesamt für Migration und Flüchtlinge BZI Spolková rada pro přistěhovalectví aintegraci (Německo) / Bundeszuwanderungsund Integrationsrat CDU Křesťanskodemokratická unie Německa / Christlich Demokratische Union Deutschlands CGVS Generální komisař pro uprchlíky aosoby bez státní příslušnosti (Belgie) / Commissaris-generaal voor de Vluchtelingen en de Staatlozen CPIC Centra na podporu integrace cizinců CSU Křesťansko-sociální unie Bavorska / Christlich-Soziale Union in Bayern CVEK Centrum pro výzkum etnicity akultury / Centrum pre výskum etnicity akultúry ČR Česká republika DVZ Imigrační odbor Federálních veřejných služeb pro vnitřní záležitosti (Belgie) / The Dienst Vreemdelingenzaken, Federale Overheidsdienst Binnenlandse Zaken EHP Evropský hospodářský prostor 9 EMN Evropská migrační síť / European migration network ERF Evropský rozvojový fond ESF Evropský sociální fond EU Evropská unie HLR Liga za ľudské práva / Human Rights League IOM Mezinárodní organizace pro migraci / International Organization for Migration KIC Koncepce integrace cizinců na území ČR MEKOMIC Meziresortní expertní komise pro oblast pracovní migrace aintegrace cizinců (Slovensko) / Medzirezortná expertná komisia pre oblasť pracovnej migrácie aintegrácie cudzincov MIPEX Migration Integration Policy Index MPG Migration Policy Group MPI Migration Policy Institute Europe MPO ČR Ministerstvo průmyslu aobchodu České republiky MPSV ČR Ministerstvo práce asociálních věcí České republiky MPSVR SR Ministerstvo práce, sociálních věcí arodiny Slovenské republiky / Ministerstvo práce, sociálnych vecí arodiny Slovenskej republiky MŠMT ČR Ministerstvo školství, mládeže atělovýchovy České republiky MV ČR Ministerstvo vnitra České republiky MV SR Ministerstvo vnitra Slovenské republiky / Ministerstvo vnútraSlovenskej republiky NNO Nevládní neziskové organizace NP Národní priority / Národné priority OAMP Odbor azylové amigrační politiky MV ČR OSN Organizace spojených národů PHSR Program hospodářského asociálního rozvoje / Program hospodárskeho asociálneho rozvoja SIMI Sdružení pro integraci amigraci SMIR Úspěšná integrace migrantů vregionech (projekt) / Successful Migrant Integration in Regions (projekt) SPD Sociálnědemokratická strana Německa / Sozialdemokratische Partei Deutschlands SR Slovenská republika SUZ MV ČR Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra České republiky 16 praxe.Přestože na hlubší popis těchto mechanismů tato monografie neaspiruje, nepomíjí je zcela, řadu znich zrcadlí například představení inspirativních praxí vkapitole sedm. Nejvýstižnějším příkladem je popisovaná transformace města Mechelen, jíž je– jak iznásledného popisu vyplývá– třeba rozumět spíše vširší perspektivě nežli „pouhou“ optikou nastavení místních politik. Stejně tak je třeba mít na paměti, že zdánlivě podobná opatření přijímaná na místní úrovni mohou přinášet různé výsledky vzávislosti na tom, zda akcentují to, co společnost rozděluje, nebo to, co ji stmeluje, tedy například kulturní rozdíly nebo sociální vztahy(srov. Glick Schiller aÇağlar 2016). Ani tyto rozdíly vimplementaci různých politik aopatření není snadné při popisu lokální praxe zachytit. Publikace vznikla těsně před vypuknutím války na Ukrajině, avěnuje se tedy pouze vývoji do počátku roku 2022. Nezahrnuje proto data opočtech prchajících Ukrajinců ani informace otom, jak se sledované země snově příchozími Ukrajinci (respektive zejména Ukrajinkami ajejich dětmi) sžily. Poukazuje však na to, jak byly popisované země zejména voblasti lokálních politik integrace připraveny, na čem je možné stavět avjakých oblastech se lze vzájemně inspirovat. Použitá metodologie zahrnuje přehled literatury zejména voblasti vývoje integračních politik na úrovni EU ataké vjednotlivých zapojených zemích. Obsah monografie je pak výsledkem diskuze mezi partnerskými organizacemi, dohodnut byl poté, co měl každý účastník možnost dozvědět se více osituaci apotřebách migrantů amístních institucí vzúčastněných zemích. Pro psaní kapitol zaměřených na profily jednotlivých zemí byla zásadní předem stanovená struktura informací, které výzkumníci považovali vprojektu za nezbytné. Jednotlivé kapitoly za každou zúčastněnou zemi tvoří případové studie využívající dostupná kvantitativní data, analýzu právních astrategických dokumentů, rozhovory slokálními politiky avneposlední řadě praktické zkušenosti jednotlivých autorů. 1.1 Terminologie a definice klíčových pojmů Vnásledujících kapitolách pracujeme smnoha koncepty, které jsou pro oblast integrace migrantů specifické. Zpravidla je také vjednotlivých textech přímo vysvětlujeme. Pro lepší porozumění však definujeme některé klíčové pojmy hned na začátku, neboť jejich použití se může ve čtyřech srovnávaných zemích lišit. Jedná se zejména opojem 17 „migrant“akoncept„integrace“.Vpřípadě kapitol, které popisují situaci vjednotlivých zemích, pak monografie vždy používá terminologii dané země. Vdalších kapitolách autoři upozorňují na odlišné vnímání pojmů nebo terminologie tam, kde to považují za relevantní. Při popisu migrující populace ve čtyřech zkoumaných zemích používají všechny státy podobnou terminologii; ve statistikách jednotlivých zemí se však s pojmem „migrant“ pracuje odlišně. Vtomto ohledu existuje značná podobnost mezi Českou aSlovenskou republikou, což vzhledem kjejich společné historii není překvapivé, určitá podobnost se však objevuje imezi Německem aBelgií. České úřední dokumenty používají výraz „cizinec“. Stejně jako vangličtině je odvozen od slova „cizí“. Vědci aaktéři občanské společnosti proto obvykle dávají přednost termínu „migrant“. Nicméně výrazy „migrant“ a„cizinec“ se často užívají jako synonyma. Obecně není žádný ztěchto výrazů vnímán jako problematický. Tato monografie používá při popisu integračních politik voblasti migrace vČeské republice pojem „migrant“. Oficiálnější výraz „cizinec“ však ponechává na místech, kde cituje úřední dokumenty nebo statistiky. České statistiky obsahují pouze informace omigrantech, kteří nemají české občanství. Jakmile migrant získá české občanství, vdalších statistikách omigrantech se již neuvádí. Včeských oficiálních statistikách tak není možné dohledat české občany podle jejich migračního původu, což komplikuje hodnocení integračních politik zdlouhodobého hlediska. Slovenské zákony astrategické dokumenty pracují hlavně s výrazem „cizinec“ (slovensky: „cudzinec“). Vědci aaktéři občanské společnosti používají pojmy „cizinec“ a„migrant“ zaměnitelně, ale velmi často se objevuje i termín „státní příslušník třetí země“, který nejpřesněji vyjadřuje právní postavení cizince. Slovenské statistiky obsahují především informace omigrantech, kteří nemají slovenské občanství. Stejně jako vČeské republice: jakmile migranti získají slovenské občanství, vypadávají ze všech migračních dat. Voficiálních datech je pak nemožné dohledat slovenské občany na základě jejich migračního původu. Německo ve statistikách užívá výraz „obyvatelé smigračním původem“ (vněmčině: „die Bevölkerung mit Migrationshintergrund“), které definuje takto: „za člověka smigračním původem je označován ten, kdo nebo jehož alespoň jeden zrodičů se nenarodil sněmeckým občanstvím“, a„všichni ti, kdo se po roce 1949 přistěhovali na dnešní území Spolkové republiky Německo, jakož ivšichni cizinci narození vNěmecku avšichni Němci narození vNěmecku salespoň jedním rodičem, který 18 se přistěhoval po roce 1949 nebo se narodil jako cizinec vNěmecku“2. Přisouzení „migračního původu“ pouze na základě národnosti respondentů nebo národnosti jednoho zjejich rodičů však neodráží adekvátně sociální realitu (např. tzv. patchworkových rodin nebo rodičů samoživitelů). Pokud tak lze učinit, doporučují odborníci vyhýbat se termínu „migrační původ“ apoužívat konkrétnější výrazy. Pro účely této publikace se vkapitole oNěmecku užívá termín „lidé smigrační historií“. Belgické/vlámské statistiky rozlišují výraz „osoba cizího původu (nebo smigračním původem)“ (ve vlámštině: „personen van buitenlandse herkoms“), což je osoba oprávněně adlouhodobě pobývající vBelgii, která vden narození neměla belgickou státní příslušnost nebo jejíž alespoň jeden zrodičů neměl vden narození belgickou státní příslušnost, avýraz „cizinec (cizí státní příslušník)“, což je osoba, která nemá belgickou státní příslušnost (lidé sjiným než belgickým občanstvím). Údaje uvedené vnásledujících národních kapitolách usilují oco nejlepší srovnatelnost. Vněkterých případech však nejsou kdispozici stejně definované kategorie. Vtěch proto uvádíme, kterou zvýše zmíněných definic používáme. Jak již bylo uvedeno výše, považujeme za užitečné přiblížit se konceptu „integrace“ (či integrace migrantů) ajeho obsahu ve čtyřech studovaných zemích. Faktem je, že pojem „integrace“ je nejednoznačný avrůzných pojetích nabývá různých významů. Termín „integrace“ (respektive „integrace migrantů“) se vČeské republice běžně používá. Mnoho Čechů jej však vnímá jako přizpůsobení se ve smyslu asimilace. Ačkoli integrační politiky uplatňované vpraxi kladou mnohem větší důraz na proces adaptace na straně migrantů, oficiální dokumenty chápou integraci jako obousměrný proces. Někteří odborníci dávají přednost termínu „inkluze“, ten se však obvykle vztahuje kintegraci vrámci školského vzdělávání. Podobně ina Slovensku je pojem „integrace“ (někdy „začlenění“ nebo vakademických kruzích „přizpůsobení“) široce používán státními institucemi adalšími klíčovými aktéry, ato ve všech strategických nebo výzkumných dokumentech. Vminulosti se objevily tendence začlenit do slovenské politiky integrace migrantů pojem „asimilace“, neboť přesněji vyjadřoval postoje státních orgánů kmigraci anedostatek vůle přizpůsobit společnost potřebám migrantů vjejich cestě klepší participaci. 2 Více viz: StatistischesBundesamt (Destatis)„MigrationundIntegration“,Destatis,https:// www.destatis.de/DE/Themen/Gesellschaft-Umwelt/Bevoelkerung/Migration-Integration /_inhalt.html. 19 Zakademické sféry se ozvalo také několik hlasů podobných diskuzím vNěmecku (viz níže) oslučování významu pojmů „integrace“ a„asimilace“. Aktuálně platná Integrační politika Slovenské republiky (2014) používá pouze pojem „integrace“ auvádí její definice zrůzných hledisek (cílová skupina, cíle aprincipy). Definice „integrace“ podle německého Spolkového úřadu pro migraci auprchlíky3 zdůrazňuje angažovanost migrantů azačlenění do německé společnosti. Stále je však primárně spojena sadaptací apřizpůsobením se migrantů ajejich potomků určité „normě“. Toto vnímání integrace je však velmi kritizováno, vposledních několika letech se opakují výzvy knahrazení pojmu „integrace“ jiným termínem, například termínem „začlenění/inkluze“, nebo výrazy, které zdůrazňují angažovanost, rovné příležitosti arovný přístup. Ve Flandrech4 je integrace chápána jako „dynamický ainteraktivní proces, díky němuž se jednotlivci, skupiny, komunity aorganizace konstruktivně vztahují ksobě navzájem avyrovnávají se smigrací ajejími důsledky ve společnosti, každý zkontextu vymahatelnosti práv apovinností vyplývajících zdemokratického ústavního státu“.5 Vlámská integrační politika se zaměřuje na společnost jako celek apodle potřeby věnuje zvláštní pozornost osobám cizího původu či osobám legálně pobývajícím vBelgii (bohužel od 1. 1. 2022 již nejsou cílovou skupinou vlámské integrační politiky cizinci bez oprávnění kpobytu). Vlámská integrační politika je inkluzivní. Města aobce ji zavádějí vrůzných oblastech vrámci obecné politiky, ato převážně prostřednictvím obecných opatření. Pouze vpřípadě potřeby pak přistupují ke konkrétním návrhům. Zároveň je třeba mít na paměti, že výraz „integrace migrantů“ je vmnoha státech problematický ztoho důvodu, že namísto hledání co nejpřínosnějšího soužití pro nově adříve příchozí se řada tzv.integračních 3 Definice je následující: „Integrace je dlouhodobý proces. Jeho cílem je zahrnout do společnosti všechny lidi, kteří trvale alegálně žijí vNěmecku. Přistěhovalci by měli mít možnost se plně arovnocenně účastnit všech oblastí společnosti. Jejich povinností je naučit se německy aznát, respektovat adodržovat ústavu adalší zákony.“ Zdroj: Bundesministerium des Innern und Für Heimat. Podobnější informace viz: https://www.bmi.bund.de/EN/topics/community -and-integration/integration/integration-node.html. 4 Uvádíme zde vlámskou (anikoli belgickou) definici, protože téma integrace je vkompetenci jednotlivých belgických regionů. 5 Definice je převzata zVlámské integrační vyhlášky: (Vlaams Integratiedecreet from 7-6-2016), dostupné z: https://codex.vlaanderen.be/Portals/Codex/documenten/1023121.html #H1061524. Od března 2022 platí nová vyhláška dostupná na: https://www.agii.be/nieuws /wijziging-vlaams-inburgeringsdecreet-wat-verandert. 20 opatření stává nástrojem imigrační kontroly. VČeské republice ana Slovensku, jejichž praxe je vknize přibližována nejobšírněji, se tomu děje zatím spíše ojediněle, izde se však začínají vyskytovat příklady tohoto trendu. Když například byly vČeské republice vroce 2020 zaváděny povinné adaptačně-integrační kurzy (tj. zatím jediná „integrační povinnost migrantů“ vzemi), bylo velice obtížné vést debatu ořadě možných negativních dopadů tohoto (státem či některými nevládními organizacemi) pozitivně popisovaného opatření apřivést pozornost ktomu, že tyto dopady nejsou pouze konkrétní (např. včeském kontextu vysoká cena integračních kurzů), ale také strukturální, neboť stát vnich položil základy systému, ve kterém integrační opatření mohou sloužit ijako nástroj vyloučení, pokud migranti nesplní nebo nebudou schopni splnit nastavená kritéria. Bibliografie BRUBAKER, Rogers, 2002. Citizenship and Nationhood in France and Germany. 6. print. Cambridge, Mass.: Harvard Univ. Press. ISBN978-0-674-13178-1. CAPONIO, Tiziana a Maren BORKERT, ed., 2010. The Local Dimension of Migration Policymaking. Amsterdam: Amsterdam University Press. IMISCOE reports. ISBN978-90-8964-232-5. CASTLES, Stephen aMark J. MILLER, 2009. The Age of Migration: International Population Movements in the Modern World. 4. ed., rev.updated, [Nachdr.]. Basingstoke: Palgrave Macmillan. ISBN978-0-230-51784-4. DEKKER, Rianne, Henrik EMILSSON, Bernhard KRIEGER aPeter SCHOLTEN, 2015. ALocal Dimension of Integration Policies? AComparative Study of Berlin, Malmö, and Rotterdam. International Migration Review [online]. 49(3), 633–658. ISSN0197-9183, 1747-7379. Dostupné z:doi:10.1111/imre.12133. GLICK SCHILLER, Nina aAyse ÇAĞLAR, 2016. Displacement, Emplacement and Migrant Newcomers: Rethinking Urban Sociabilities within Multiscalar Power. Identities [online]. 23(1), 17–34. ISSN1070-289X, 1547-3384. Dostupné z:doi:10.1080/1070289X .2015.1016520. GREGUROVIĆ, Snježana aDrago ŽUPARIĆ-ILJIĆ, 2018. Comparing the Incomparable? Migrant Integration Policies and Perplexities of Comparison. International Migration [online]. 56(3), 105–122. ISSN00207985. Dostupné z:doi:10.1111/imig.12435. CHARMILLOT, Emmanuel a Janine DAHINDEN, 2022. Mobilities, Locality and Place-making: Understanding Categories of (non-)Membership in aPeripheral Valley. Mobilities [online]. 17(3), 366–381. ISSN1745-0101, 1745-011X. Dostupné z:doi:10.1080 /17450101.2021.1971054. JELÍNKOVÁ, Marie aOndřej VALENTA, 2022. Migration Integration in the Czech Republic: An Analysis of the Priorities the Country Has Set and Its Support for Them. Czech Sociological Review [online]. 58(1), 71–98. ISSN00380288, 2336128X. Dostupné z:doi:10.13060/csr.2022.008. PENNINX, Rinus, 2009. Decentralising Integration Policies. 2009. B.m.: Policy Network Paper. 21 SCHOLTEN, Peter, 2013. The Multilevel Governance of Migrant Integration: AMultilevel Governance Perspective on Dutch Migrant Integration Policies. In:Umut KORKUT, Gregg BUCKEN-KNAPP, Aidan MCGARRY, Jonas HINNFORS aHelen DRAKE, ed. The Discourses and Politics of Migration in Europe [online]. New York: Palgrave Macmillan US, Europe in Transition: The NYU European Studies Series, s.151–169. ISBN978-1-137-31090-3. Dostupné z:doi:10.1057/9781137310903_9. SCHOLTEN, Peter aRinus PENNINX, 2016. The Multilevel Governance of Migration and Integration. In:Blanca GARCÉS-MASCAREÑAS aRinus PENNINX, ed. Integration Processes and Policies in Europe: Contexts, Levels and Actors [online]. Cham: Springer International Publishing, s. 91–108. ISBN 978-3-319-21674-4. Dostupné z:doi:10.1007/978-3-319-21674-4_6. VAN BREUGEL, Ilona aPeter SCHOLTEN, 2020. Governance by Proxy: AComparative Policy Analysis of the Mainstreaming of Immigrant Integration Governance. Journal of Comparative Policy Analysis: Research and Practice [online]. 22(3), 207–225. ISSN1387-6988, 1572-5448. Dostupné z:doi:10.1080/13876988.2019.1619973. WIMMER, Andreas aNina GLICK SCHILLER, 2002. Methodological Nationalism and Beyond: Nation-state Building, Migration and the Social Sciences. Global Networks [online]. 2(4), 301–334. ISSN1470-2266, 1471-0374. Dostupné z:doi:10.1111/1471-0374.00043. https://doi.org/10.14712/9788024655307.1 22 2. Výzvy integrace ve světle různých přístupů k začlenění migrantů Marie Jelínková 2.1 Cíle integrace a nastavení integrační politiky Vliteratuře najdeme uznávané texty analyzující integraci migrantů jako proces, který se vyvíjí vprůběhu času anapříč generacemi. Vrůzných oblastech integrace však tento proces nemusí být lineární nebo pro všechny stejný. Na jedné straně jsou migranti konfrontováni snovou realitou, ve které se musí naučit, jak společnost funguje, anajít způsoby, jak se stát její součástí. Na druhou stranu je to možné pouze tehdy, jsou-li přijímající společnosti avlády ochotny nově příchozí skutečně přijmout, což vpraxi znamená podporu, orientaci, informovanost avzájemný respekt (cf. Gallagher 2018). Integrace je dlouhý, oboustranný, dialogický proces vyjednávání opostojích apravidlech sociálního soužití mezi všemi zúčastněnými. Nejsou to přitom jen migranti samotní, na kterých vněm záleží. Zásadní roli hraje nastavení místních institucí, zákony upravující přístup migrantů kobčanství, ale také postoj místních obyvatel kmigrantům. Důsledky ignorování integrace nebo špatného postupu jsou zničující. Důkazy neúspěšné integrace vidíme po celém světě vrozlehlých uprchlických táborech, ghettech či vuzavřených komunitách. Tato místa jsou však jen pomyslnou špičkou ledovce. Nedostatečné integrační politiky vedou knapětí ve společnosti, absenci rovného zapojení migrantů do společnosti aknevyužití potenciálu, který migrace přináší jak hostitelským zemím, tak jejich novým obyvatelům. Některé studie (např. Anjum et al. 2018) také ukazují, že neúspěšné integrační procesy vedou kještě větší ahlubší marginalizaci migrantů, což ovlivňuje kvalitu jejich života amožnosti participovat ve společnosti. Integraci migrantů do hostitelské 23 společnosti navíc podporuje řada pozitivních argumentů. Některé znich vyplývají zprávních předpisů (např. nediskriminace). Další skupina argumentů spočívá vekonomické rovině. Velká část literatury zabývající se zlepšováním výsledků integrace včase pracuje spředpokladem, že čím více se migranti stávají součástí přijímající společnosti, tím lepší získávají přístup kekonomickým příležitostem a ty pak využívají. Vúvahu je třeba vzít také demografické argumenty. Studie OSN ukazují, že během příštích 50 let dojde kpoklesu populace prakticky ve všech evropských zemích. Bez přijetí velkého počtu migrantů tak budou muset země EU výrazně omezit své sociální adůchodové programy (UN 2001). Další zrozšířených faktů, který by měl stát za podporou integrace, je to, že migrace přispívá kmístnímu rozvoji. Vneposlední řadě je třeba vzít vúvahu také bezpečnost. Jak již bylo zmíněno výše, neúspěšná integrace skýtá mnoho rizik nejen pro společnost, ale také pro život migrantů ajejich každodenní interakce vhostitelské společnosti. Otázka, kterou si klademe, tedy nezní, zda aproč vintegraci pokračovat, ale jak integraci co nejlépe realizovat. 2.2 Rámec integračních politik vůči migrantům na evropské úrovni: stručný přehled Zatímco migrační politika se stala součástí evropských politik, zapojení EU voblasti integrace migrantů zůstává relativně slabé (Geddes aScholten 2015). Integrační politiky EU byly dlouhodobě poněkud omezené, ato na základě implicitního předpokladu, že pokud je právní postavení migrantů rovné spostavením státních občanů apokud existují odpovídající nástroje pro boj proti diskriminaci, měla by být integrace ponechána na společenském vývoji včlenském státě (Garcés-Mascareñas aPenninx 2016). Nicméně srostoucí koherencí aharmonizací evropských politik se integrace migrantů stala tématem také na evropské úrovni. Ačkoli politiky integrace migrantů zůstávají odpovědností členských států, snaží se EU zkoordinovat asdílet určité standardy vtéto oblasti prostřednictvím „měkčích“ nezávazných metod řízení integrace. To zahrnuje formy koordinace, výzkumu, výměny osvědčených postupů avýznamnou finanční podporu (více viz Bertossi 2011). Tyto různé měkčí mechanismy řízení nejsou pro členské státy nijak závazné, mohou jim však poskytnout prostor pro výměnu znalostí anových poznatků. Integraci migrantů ovlivňují také některé další oblasti, jako je přijetí antidiskriminačního zákona či zákonů, které ovlivňují 24 zapojení do společnosti. Evropská komise dále zřídila financování prostřednictvím programů, jako je Evropský integrační fond aEvropský uprchlický fond, anásledně spustila Azylový, migrační aintegrační fond, aby oblast integrace migrantů podpořila. Kromě toho také vznikla propracovaná infrastruktura organizací, které se podílejí na dialogu mezi výzkumy podporovanými ze strany EU apolitikou realizovanou na úrovni EU. Patří knim široká škála organizací včetně think tanků, jako je Migration Policy Group (MPG) aMigration Policy Institute Europe (MPI), nebo státem řízené sítě zaměřené na shromažďování zpravodajských informací, jako je Evropská migrační síť (EMN) nebo Partnerství městské agendy EU pro začleňování migrantů auprchlíků. Navzdory mnoha výše zmíněným úspěchům vyvolává přístup Evropské unie řadu závažných otázek, ato jak voblasti společné migrační politiky, tak ve stálepřetrvávajících rozdílech mezi realizovanou politikou avýsledky výzkumů, které reflektují např. mnohá omezení základních práv migrantů (Carrera aMerlino 2009). Vroce 2003 vznikl tzv. evropský rámec pro integraci migrantů, který poukazuje na oboustrannost práv apovinností migrantů ahostitelských zemí. Vroce 2004 byl přijat dokument Společné základní principy politiky integrace přistěhovalců (CBPI), který představuje změnu směru evropských integračních politik (Geddes aScholten 2015). Vjednom zprincipů se vádí, že „integrace představuje dynamický, obousměrný proces vzájemného přizpůsobování všech přistěhovalců aobyvatel členských států“ (Rada EU 2004, s.19). Vzhledem krostoucímu důrazu na povinnosti nově příchozích migrantů na úrovni členských států není však požadavek na oboustrannost integračního procesu zdaleka samozřejmý. Další principy nabízejí hlubší pohled na to, co se od migrantů očekává– „úcta kzákladním hodnotám Evropské unie“, na druhé straně deklarují úctu „kvlastnímu jazyku akultuře přistěhovalců ajejich potomků“ (Rada EU 2004, s.20). Tyto společné principy tedy stanovují určitý rámec, ve kterém by mělo kintegraci docházet, ale již nestanovují, zda ado jaké míry se na šíření těchto zásad podílí stát. Třetí ačtvrtý základní princip integrace se zaměřují na zaměstnanost, zdůrazňují socioekonomickou integraci jako odpovědnost jednotlivce, stejně jako základní znalost jazyka, historie ainstitucí hostitelské společnosti. Právě tato politika občanské integrace se postupem času stala nástrojem kontroly migrace, skrze niž státy omezují vstup nebo pobyt nekvalifikovaným nebo méně žádaným migrantům. Pátá zásada integrace pak cílí na hostitelské země azdůrazňuje nediskriminační přístup přistěhovalců kinstitucím aslužbám jakožto základ lepší integrace (Rada EU 2004, s.21). 25 Ačkoli tyto zásady stále tvoří základní rámec integrace migrantů vEU, konkrétnější přístupy EU kintegraci azaměření na různé úrovně se postupem času mění. Mezi zásadní změny patří posun vdefinici integrace– od konceptu dvoustranného procesu ke konceptu trojstranného procesu (Evropská komise 2011). Tento posun určil klíčovou roli vintegračním procesu izemím původu (např. jako aktérům, kteří mohou připravit budoucí migranty na integraci před odjezdem nebo je podporovat během jejich pobytu). Důraz na třetí stranu integrace vyvolal nejednoznačné reakce. Studie na jedné straně dokumentují případy, kdy lze integrační proces skutečně považovat za trojstranný (např. Van Ewijk 2013). Na druhé straně této trojstrannosti brání omezené kapacity amandáty institucí zemí původu, kvůli čemuž se stěží mohou vtéto oblasti angažovat. Za zmínku stojí idalší významný posun, ato nejnovější Akční plán pro integraci azačlenění (2021–2027), který stanovuje cíle integrace migrantů. Podle něj Evropská komise podporuje nejen integraci migrantů ze zemí mimo EU, ale také občanů EU, kteří žijí vjiných členských státech. Jedná se odlouho diskutovanou změnu, po níž volala řada členských států ajejich lokálních institucí. Závěrem je možné konstatovat, že politiky integrace migrantů zůstávají vkompetenci jednotlivých států. Od podpisu Lisabonské smlouvy vroce 2007 však instituce Evropské unie mohou „přijmout opatření pro povzbuzení apodporu činnosti členských států kpodpoře integrace státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na jejich území“6. Úkolem EU voblasti integrace migrantů tak je pravidelně stanovovat priority acíle, které budou její strategie, legislativní návrhy amožnosti financování posouvat kupředu.7 Bibliografie ANJUM, Saliha, Chris MCVITTIE aAndrew MCKINLAY, 2018. It is not quite Cricket: Muslim Immigrants’ Accounts of Integration into UK Society: Integration into UK Society. European Journal of Social Psychology [online]. 48(1), O1–O14. ISSN00462772. Dostupné z:doi:10.1002/ejsp.2280. 6 Viz obsah článku 79 a80 Lisabonské smlouvy, dostupný na: https://eur-lex.europa.eu /legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:12012E/TXT&from=FI. 7 Více informací zde: https://ec.europa.eu/migrant-integration/eu-grid/eu-strategy_en. 32 květšímu nárůstu osob sudělenou mezinárodní ochranou aže MV ČR realizuje pro žadatele iuznané držitele mezinárodní ochrany specifické integrační programy, jednalo se ozměnu spíše kosmetickou. Zinstitucionálního hlediska byla počínaje rokem 1999 integrace cizinců (primárně akcentující občany zemí mimo EU) zařazena do gesce Ministerstva vnitra, opět let později byla převedena na Ministerstvo práce asociálních věcí (dále MPSV ČR)12, aby byla vroce 2008 navrácena zpět na Ministerstvo vnitra. Oproti tomu agenda integrace osob sudělenou mezinárodní ochranou byla vždy vgesci Ministerstva vnitra (Chmelíčková et al. 2018). Přesuny agendy se svého času neobešly bez kritické diskuze adodnes zřad občanské společnosti (Čerychová et al. 2020) zaznívá nesouhlas stím, že integrace migrantů je zařazena pod Ministerstvo vnitra, které má obecnou tendenci akcentovat spíše bezpečnostní přístup. Pojetí integrace migrantů ve strategických dokumentech a klíčové posuny v jejich důrazech Jako zásadnější než přesouvání integrační agendy mezi resorty se však jeví proměňující se pojetí KIC, ve kterém je zřejmý ústup od původně ambiciózního důrazu na práva asvobody usazených migrantů (Pořízek 2018). Jako podobně významné se ukazuje ipostupné opouštění původní myšlenky, jež zdůrazňovala mainstreaming integrace, ke kterému mělo docházet zohledňováním dopadů přijímaných veřejných politik ina migranty. Ktomuto přístupu měl přispět ipožadavek, aby si relevantní ministerstva vypracovala vlastní plány integračních politik, které budou zaměřeny na legislativní, organizační, metodické apraktické aspekty realizace KIC. Tato vize však nikdy nedošla naplnění. KIC zroku 2006 přišla světším důrazem na sociální integraci migrantů avymezila tzv. prioritní oblasti integrace aklíčové předpoklady integrace cizinců, přičemž se objevil zásadní důraz kladený na jednotlivce (Koncepce 2006). Při pozorném čtení KIC (2006, 2011, 2016) je patrné, že stále více byly akcentovány právě požadavky na nově příchozí, anaopak se vdokumentech postupně přestal objevovat důraz na mainstreaming integrace. Popsané prioritní oblasti týkající se požadavků na migranty (znalost českého jazyka, ekonomická soběstačnost, orientace ve společnosti 12 Usnesením vlády ČR č.1252/2003, kpřesunu došlo k1. lednu 2004. 33 ainformovanost adále vzájemné vztahy cizinců amajoritní společnosti) se vČR staly obecně přijímanou normou, kterou KIC vytyčují. Způvodní představy osektorových strategiích integrace zbyly jen úzce vymezené konkrétní úkoly dotčených resortů. Pro většinu ministerstev není integrace migrantů důležitým tématem, výjimkou není, že ke splnění stanovených úkolů nedojde nebo že zcela chybějí následné informace otom, jak byly úkoly plněny (cf. Pořízek 2018). Pomineme-li úkol jmenovat na sedmi ministerstvech13 resortního koordinátora integrace, zůstávají úkoly iočekávání Ministerstva vnitra od ostatních ministerstev sčástečnouvýjimkou Ministerstva školství, mládeže atělovýchovy marginální. Závěrem této části dodejme, že minimálně vrétorické rovině vidí KIC pojem integrace cizinců jako obousměrný proces, do kterého vstupují jak cizinci, tak majoritní společnost. Později zmiňovaná role azapojení země původu, tedy ona trojstrannost zmiňovaná vdokumentech EU, se do českého pojetí nepromítla (Jelínková aValenta 2022). Lokální aspekty národního přístupu Vědomí potřebnosti participace lokálních institucí, zejména samospráv, bylo patrné již vZásadách zroku 1999, které akcentují roli samospráv při tvorbě irealizaci koncepce apolitiky integrace cizinců (Zásada 11). KIC zroku 2006 pak přímo odkazuje na Společné základní principy politiky integrace přistěhovalců vEvropské unii, když znich cituje, že proces integrace probíhá vprvní řadě na místní úrovni (KIC 2006, s. 8). Nicméně ipřes pokus zřídit tzv. Okresní poradní orgány pro otázky integrace cizinců, které byly vroce 2002 zrušeny vsouvislosti sreformou územní veřejné správy asnovým územně správním členěním ČR, byla role územní samosprávy akcentovaná ve strategických dokumentech bez viditelnějšího přesahu do praxe. Ke změnám došlo až vnásledující KIC (2011), která sice letmo aktivní roli místní, popř. regionální samosprávy zmiňuje, ale vsouvislosti slokální integrací hovoří především oroli Center na podporu integrace cizinců (dále CPIC či Centra). Ta byla mezi lety 2009 a2019 vybudována zevropských zdrojů ve všech 14 krajích ČR. Podle KIC zroku 2011 se Centra měla stát: (a) informačními středisky, 13 Ministerstvo kultury, Ministerstvo práce asociálních věcí, Ministerstvo školství, mládeže atělovýchovy, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu aobchodu, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo zahraničních věcí. 34 (b) realizátory ainiciátory integračních opatření a(c) společně sdalšími aktéry integrace účinnými partnery krajů při tvorbě regionálních strategií. Vybudování Center vkaždém ze 14 krajů ČR lze jistě považovat za velký mezník právě podpory lokální integrace. Společně snevládními neziskovými organizacemi (dále NNO) vdaném kraji plní Centra řadu důležitých, zejména servisních rolí, od organizace jazykových kurzů po právní či sociální poradenství. Kčemu ovšem vširší rovině nedocházelo adosud nedochází, byl původní (viz KIC 2006) vytyčený cíl zapojení jednotlivých krajů aobcí, ato ani prostřednictvím realizovaných aktivit, ani prostřednictvím zohledňování tématu integrace migrantů vmístních koncepčních dokumentech (kvýjimkám viz dále). Děje se tak navzdory tomu, že KIC zroku 2011 nad rámec dřívějších cílů okrajově pomýšlela ina součinnost samospráv při realizaci integrační politiky, apožadovala proto cíl kotvit součinnosti krajů aobcí při realizaci integrační politiky státu včeské legislativě (ibid.). Svýjimkou Hl. m. Prahy ačástečně Jihomoravského kraje však tyto vize zůstaly nenaplněny abyly bez jakékoli patrné reflexe opuštěny. Dosud poslední KIC (2016) stále zmiňuje roli Center vjednotlivých krajích ajejich podporu, význam dotačního titulu MV ČR pro obce avýznam aprojektovou podporu NNO. Téma lokální (popřípadě regionální) integrace migrantů je akcentováno již ve výrazně obecnější rovině adřívější vizi zákonného ukotvení integrace bez vysvětlení opouští. Kdalšímu obratu dochází utvorby lokálních integračních strategií, která byla původně úzce (KIC 2006) apozději volněji (KIC 2011) spojována srolí krajských Center. Vposlední KIC (2016) je ale zcela ponechána na samosprávách anově je spojována sdotačním titulem MV ČR, který může poskytnout „impuls ipodporu kvytvoření vlastní integrační strategie“ (KIC 2016, s. 30). Rezignace na roli krajských (případně místních) samospráv je rovněž evidentní. KIC (2011, s. 10) přiznává absenci regionální integrační politiky, ato zejména sohledem na nedostatečné kompetence aprostor koordinátorů integrace migrantů vjednotlivých krajích, pokud tito koordinátoři vůbec existují. Další KIC (2016) se však touto problematikou již nezabývá aúkoly pro práci skraji aobcemi zcela absentují. Vnávazných Postupech (2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021) tak pro oblast lokální integrace zůstávají pouze úkoly typu: podpora arozvoj Center, podpora dotačního titulu pro obce, podpora práce NNO (opět skrze dotační tituly) avýzkumných projektů zaměřených na téma možné segregace amožných negativních dopadů vyplývajících ze vzájemného soužití (viz 35 např. Postup, 2016, s. 38). Zásadní změnou tedy je, že KIC (2016) již vidí jako primární nástroj lokální integrace Centra atéměř neakcentuje spolupráci skraji (popřípadě obcemi). Zdůrazněme, že konstatování těchto posunů není kritikou práce Center, která vsouladu se svým posláním ave spolupráci smístními NNO plní řadu potřebných servisních úkolů. Pozornost je však třeba věnovat tomu, že KIC (2016) vpodstatě opouští dřívější cíl strategického přístupu na úrovni krajů aobcí, neboť pouze dvě Centra spadají pod některý zkrajů. Dalších šestnáct Center (čtrnáct zřizovaných Správou uprchlických zařízení, která je příspěvkovou organizací MV ČR, advě zřizované NNO) ipřes organizaci nejrůznějších setkávání nemůže, iproto, že stojí mimo kraj, zasahovat do krajských koncepčních dokumentů apodílet se na směřování agendy vkraji. Výjimku pak tvoří hlavní město Praha, kde Centrum funguje jako obecně prospěšná společnost zřízená krajem, aJihomoravský kraj, kde Centrum spadá přímo pod kraj. Právě vtěchto krajích je patrný jak větší důraz na mainstreaming integrace migrantů, tak výrazně koncepčnější uchopení tématu ivpříslušných krajských strategických dokumentech. Následující část textu, která se stručně věnuje koncepčním materiálům na lokální úrovni vČR, ukazuje, že právě užší navázání Centra na kraj vedeikvýrazně strategičtějšímu uchopení tématu ze strany krajské samosprávy. Není náhodou, že ktéto aktivitě dochází právě vtěch krajích (hl. m. Praha aJihomoravský kraj), kde byl ivdobě vzniku krajských Center zjejich strany ointegrační agendu zájem. Strategické dokumenty v oblasti integrace migrantů u krajů a obcí ČR Koncepčních materiálů, které se věnují tématu integrace migrantů na lokální úrovni, je vČR zatím poměrně málo avzásadě se omezují na dokumenty výše zmíněných krajů, tedy zejména hlavního města Prahy aJihomoravského kraje. Vněkterých dalších krajích se téma integrace cizinců objevuje okrajově vkoncepčních dokumentech týkajících se bezpečnosti anověji také voblasti vzdělávání (především vkrajských školských inkluzivních koncepcích). Další výjimkou jsou dokumenty různé povahy několika krajských měst, které se věnují situaci migrantů vněkteré dílčí oblasti, ato většinou zdůvodu řešení konkrétní situace. Valentová (2018, s.16) vtomto ohledu konstatuje, že „vzhledem kneexistenci lokálních integračních strategií se nejednou stalo, že se místní 36 samosprávy začaly aktivovat až poté, co se na jejich území vyskytly naléhavé důvody vyžadující změnu poměrů mezi tamní většinovou společností acizinci“. Konkrétní aktivity místních samospráv však zřídkakdy najdou oporu vnásledných dlouhodobých koncepčních aktivitách. Nejen zpohledu aktivit, ale izpohledu strategických materiálů vČR nejvíce pokročila Praha, která začala vroce 2012 připravovat první lokální strategii integrace. Vroce 2014 tak vznikla Koncepce hl. m. Prahy pro oblast integrace cizinců14, na niž navazují dvouleté akční plány její realizace15. Díky těmto strategickým dokumentům je na území Prahy soustavně sledován vývoj problematiky integrace, pravidelně se scházejí odborníci, jsou vyčleněny prostředky pro integrační projekty nevládních organizací azřízeny samostatné pracovní pozice vrámci magistrátu (Valentová 2018, s.16). Vpražském kontextu je pak důležité, že opatření voblasti integrace migrantů jsou vzásadě podporována politickou reprezentací. Atřebaže toto téma není vnímáno jako závažné aprioritní, jedná se oagendu, kterou vedení města dlouhodobě nerozporuje. Ipřesto, že zde na institucionální úrovni dochází pouze k velmi postupnému mainstreamingu agendy integrace migrantů, je třeba ocenit jasnou vizi dalšího směřování ze strany zapojených úředníků, spolupráci snejrůznějšími aktéry, včetně odborníků zakademického prostředí, iochotu ke kritické reflexi vlastní práce. Druhý zaktivnějších krajů, Jihomoravský, se vsoučasnosti (2021) sice nevydává cestou samostatné koncepce integrace cizinců, ale téma je postupně mainstreamováno do jeho dílčích dokumentů.16 Konkrétně mu největší pozornost věnuje Strategie rozvoje lidských zdrojů Jihomoravského kraje 2016–2025 ajejí Krátkodobé realizační plány Strategie rozvoje lidských zdrojů Jihomoravského kraje.17 Oba dokumenty vytyčují priority kraje voblasti integrace ikroky vedoucí kjejich naplňování. Strategie cílí 14 Celé znění tzv. pražské Koncepce integrace cizinců je dostupné na integračním portálu hl. m. Prahy: https://www.praha.eu/public/1e/ad/85/2181317_660642_Koncepce_HMP_pro _oblast_integrace_cizincu.pdf . 15 Akční plán Koncepce hl. m. Prahy pro oblast integrace cizinců na roky 2020–2021 je dostupný zde: https://metropolevsech.eu/wp-content/uploads/2020/06/Ak%C4%8Dn%C3%AD -pl%C3%A1n-Koncepce-hl.-m.-Prahy-pro-oblast-integrace-cizinc%C5%AF-na-roky-2020-2021 .pdf. 16 Příkladem může být společný strategický dokument Jihomoravského kraje astatutárního města Brna pro realizaci politiky na podporu konkurenceschopnosti snázvem Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje 2014–2020, který se zaměřuje na podporu vysoce kvalifikovaných cizinců. IvJihomoravském kraji je mainstreaming integrace migrantů značnou výzvou, nicméně kraj se pomalu apostupně tímto směrem vydává. 17 Obě dostupné zde: https://www.kr-jihomoravsky.cz. 37 zejména na cizince ze třetích zemí, nicméně reflektuje ipotřeby cizinců ze zemí EU. Dokumenty Jihomoravského kraje se navíc snaží korespondovat sdokumenty statutárního města Brna. To přijalo Strategii integrace cizinců ve městě Brně 2020–2026 18 vroce 2020. Mimo kvalitní obsah tohoto dokumentu je potřeba ocenit ina české prostředí poměrně nestandardní participativní proces vzniku, který pomohl zapojit řadu aktérů, kteří se do té doby vtématu neangažovali. Jako velmi slibná se pak jeví užší spolupráce Jihomoravského kraje směstem Brnem, která se daří jak zpohledu postupného otevírání různých dílčích témat, jež se integrace migrantů týkají, tak zpohledu stabilizace agendy (formou sdílených spolupracovníků, společných projektů atp.). Zajímavou výjimkou mezi dalšími kraji je pak Liberecký kraj, kde se téma cizinců začalo objevovat vkrajských koncepčních materiálech zhruba od roku 2019, ato vsouvislosti saktivním úsilím krajského koordinátora. Právě jeho práce byla podpořena účastí Libereckého kraje vprojektu Města ainkluzivní strategie19, který mimo jiné cílil právě na zohledňování integrace migrantů vkoncepčních materiálech zapojených krajů. Svýjimkou již zmíněné Prahy aBrna další města aobce vČR své samostatné dokumenty věnující se cizincům nemají. Pokud zmínky ocizincích vněkterých lokálních strategiích vůbec existují, objevují se většinou vdeskriptivní části dokumentů, ato nejčastěji vtěch, které se týkají bezpečnosti asociálních služeb. Počet obecních dokumentů, které téma migrantů nejen zmiňují, ale také kněmu přijímají konkrétní aktivitu, se pohybuje vřádu jednotek. Příkladem může být opatření podporující integrační kurzy adalší služby pro cizince zmíněné vKomunitním plánu sociálních asouvisející služeb města Pardubice na období 2017–2020 20. Tyto dokumenty pak téměř vždy reagují na vyšší počet migrantů žijících vdaném městě astím spojené výzvy. Pro úplnost dodejme, že uchopení tématu integrace migrantů vkoncepčních dokumentech odráží realitu českých obcí pouze částečně, neboť výčet aktivit, které obce voblasti integrace realizují, je přece jen mírně optimističtější (viz dále). 18 Dostupné z: https://socialnipece.brno.cz. 19 Do projektu byly zapojeny tři kraje (hl. m. Praha, Jihomoravský kraj aLiberecký kraj), které projevily po oslovení realizátory zájem oúčast. Bližší informace oprojektu jsou dostupné na: https://www.esfcr.cz/projekty-opz. 20 Dostupné z: https://pardubice.eu/komunitni-planovani. 38 3.3 Institucionální rámec a kompetence klíčových aktérů včetně obcí VČeské republice je koordinací státní politiky integrace cizinců pověřeno Ministerstvo vnitra České republiky. To je odpovědné za vytváření národní integrační politiky vpodobě výše zmíněné Koncepce integrace cizinců, dále má koordinovat činnosti subjektů zapojených do realizace politiky integrace cizinců. Konkrétní úkoly jednotlivých orgánů veřejné správy voblasti integrace vyplývají zKIC a– jak zmiňujeme ivýše– každý rok jsou určeny Postupem při realizaci Koncepce. VPostupu jsou tedy už navrhována konkrétní opatření, kterými mají příslušné resorty, odpovědné za realizaci integrační politiky, vprůběhu roku podpořit úspěšnou integraci migrantů vČR, ato včetně případných finančních prostředků. Ministerstvo vnitra tak má vČR voblasti integrace migrantů fakticky iprávně rozhodující úlohu. To je dáno jak tím, že mu byla svěřena koordinační role při přípravě irealizaci KIC, tak itím, že jeho úloha je současně (2021) právně ukotvena. Na základě přijatých usnesení vlády má MV ČR povinnost se voblasti integrace angažovat anaplňovat principy KIC. Čerychová et al. (2020) vtomto ohledu zdůrazňují, že MV ČR je tedy nadáno nejen realizační, ale ikoncepční aanalytickou pravomocí. Právě jeho role, která je voblasti integrace migrantů primárně koordinační, anikoli gesční, je vČR předmětem řady debat (ibid.). Jak poukazuje Veselý (2013), vČeské republice je, stejně jako vmnoha dalších zemích střední Evropy, akontabilita ve veřejné správě značným tématem. Což vkombinaci snastavením, kdy agendě integrace migrantů chybí gestor aMV ČR vidí svou roli jako primárně koordinační, vede ktomu, že další relevantní ministerstva se tématu integrace, jak uvidíme ijinde, příliš či vůbec nevěnují. Lze se tak domnívat, že právě (a)kombinace nižší míry akontability ve veřejných politikách, (b)nezájem řady ministerstev bez potřebného tlaku či pobídky krealizaci politik i(c)vúvodu zmiňovaná malá viditelnost azdánlivá bezproblémovost migrantů stojí do velké míry za velmi omezeným rozvojem tématu integrace migrantů vČR. Na Ministerstvu vnitra spadá agenda mezinárodní ochrany, uprchlictví, vstupu, pobytu aschengenské spolupráce, KIC aStátního integračního programu (tj. integračního programu pro uznané azylanty) pod Odbor azylové amigrační politiky MV ČR (dále OAMP). Ten tak zodpovídá za realizaci dílčích aktivit voblasti integrace, jako jsou např. vzdělávací programy pro zaměstnance Center aNNO či aktivity určené 39 ke zvýšení informovanosti cizinců aveřejnosti.21 Vedle agendy integrační politiky dále přísluší OAMP celá řada kompetencí voblasti migrace, které zněj činí klíčového tvůrce arealizátora migrační politiky vČR (Valentová 2018). OAMP je rovněž tzv. národním kontaktním místem Evropské migrační sítě (EMN), vjejímž rámci probíhá shromažďování aanalýza informací, jež následně slouží jako podpora při formulování politik Evropské unie voblastech azylu amigrace.22 Na tvorbě předpisů vtéto oblasti se podílí také Odbor legislativy akoordinace předpisů MV ČR avýraznou roli hraje iOdbor všeobecné správy MV ČR, resp. jeho Oddělení státního občanství amatrik, které– jak ostatně vyplývá znázvu– rozhoduje ve věcech státního občanství. Opominout nelze ani roli Samostatného oddělení pro fondy EU voblasti vnitřních věcí, neboť financování většiny integračních opatření stojí právě na evropských zdrojích (podrobně ktomu Jelínková aValenta 2022). Integrace migrantů je dále ovlivněna ičinností Odboru bezpečnostní politiky aOdboru prevence kriminality, které mají na starosti mj. otázky související sčinností styčných důstojníků pro menšiny či negativními aspekty migrace azodpovídají za shromažďování aanalýzu dat voblasti policejní práce smenšinami23. Ochranu hranic abezpečnostní otázky spojené spobytem migrantů řeší dále Policie ČR– Služba cizinecké policie, která je vrámci Policie ČR podřízena Ministerstvu vnitra. Cizinecká policie vykonává jak civilně-správní úkoly (většina rozhodování ovstupu apobytu na území), tak ivlastní policejní práci (ochrana hranic, pobytové kontroly). Mimo to se na krajských ředitelstvích Policie ČR zabývají otázkami migrantů také tzv. styční důstojníci pro menšiny, kteří mají zprostředkovávat kontakt mezi policií apříslušníky menšin. Nicméně ve starších dostupných zprávách24 je jejich činnost tematicky spjatá sintegrací cizinců zmiňována minimálně. 21 MV rovněž zřizuje imigrační portál (www.imigracniportal.cz) ainformační linku pro cizince, společně sMZV má na starosti tzv. předodjezdová opatření, tedy soubor informací určených migrantům, kteří plánují dlouhodobější pobyt vČR. 22 Bližší informace očinnosti EMN vČR jsou dostupné z: www.emncz.eu. 23 Mezi menšiny pak řadí všechny cizince (viz dále) Strategie pro práci Policie České republiky ve vztahu kmenšinám imigranty. 24 Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/prace-policie-ve-vztahu-k-mensinam.aspx, viz také: https://www.databaze-strategie.cz/cz/mv/strategie/strategie-pro-praci-policie-cr-ve-vztahu -k-mensinam-do-roku-2021?typ=download. 40 Organizačně spadá pod Ministerstvo vnitra rovněž Správa uprchlických zařízení25 (dále SUZ MV ČR). Právě pod ni spadá 14 (zcelkových 18) výše idále zmiňovaných Center na podporu integrace cizinců. Právně uloženou povinnost ve vztahu knaplňování KIC pak mají idalší ústřední orgány státní správy– jmenovitě: Ministerstvo kultury, Ministerstvo práce asociálních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo školství, mládeže atělovýchovy, Český statistický úřad, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo zdravotnictví aMinisterstvo průmyslu aobchodu, které jsou povinny plnit úkoly plynoucí zKIC. Pokud jde ofaktickou koordinaci integrační politiky mezi jednotlivými resorty, MV ČR má povinnost nejméně jednou ročně svolat meziresortní poradu vrámci grémia zástupců resortů zapojených do realizace KIC či vpřípadě potřeby vést bilaterální jednání sdotčenými resorty. Pokud se však zaměříme na aktivitu dalších ministerstev, jejich angažmá voblasti integrace migrantů zůstává dlouhodobě marginální. Jednou zvýjimek je Ministerstvo školství, mládeže atělovýchovy (dále MŠMT ČR), kde snárůstem důrazu na inkluzivní vzdělávání dochází ikvětšímu zohledňování potřeb žáků sodlišným mateřským jazykem26. Významným posunem jsou iaktivity Národního pedagogického institutu ČR, který je jakožto příspěvková organizace podřízen MŠMT ČR amezi jehož prioritní témata patří ipodpora pedagogů pro práci sdětmi/žáky-cizinci.27 Ipřes postupné zohledňování specifických potřeb žáků-cizinců anebanální finanční podporu, kterou vtomto ohledu mohly školy vněkterých krajích získat (viz Jelínková aValenta 2022), je tato agenda na MŠMT ČR tematizována pouze částečně. Řada základních škol využívá spolupráci snevládní organizací Meta, o.p.s., která tak vřadě oblastí substituuje roli tohoto ministerstva voblasti vzdělávání žáků sodlišným mateřským jazykem (cf. Richterová 2018). Je vhodné zmínit iroli Ministerstva práce asociálních věcí, které se zabývá situací na trhu práce arovněž administruje přerozdělování prostředků zEvropského sociálního fondu (ESF), kjehož cílovým 25 Mezi další činnosti SUZ MV ČR patří provoz přijímacích středisek pro žadatele omezinárodní ochranu, pobytových středisek, integračních azylových středisek azařízení pro zajištění cizinců. Je rovněž generálním poskytovatelem integračních služeb vrámci Státního integračního programu, který je určen osobám spřiznanou mezinárodní ochranou. 26 Termín „děti sodlišným mateřským jazykem“ zahrnuje jak některé děti/žáky-cizince, tak iděti, které mají státní občanství dané země, ale mají omezenou nebo žádnou znalost jazyka dané země. 27 Více informací dostupných včeském jazyce zde: https://www.nidv.cz/prioritni-temata/podpora -pedagogu-pro-praci-s-detmi-zaky-cizinci. 41 skupinám se mj. řadí imigranti.28 MPSV ČR spolu sOAMP také provozuje akoordinuje webový portál cizinci.cz, který má za cíl shromažďovat komplexní aaktuální informace ointegraci cizinců vČR. Ipřesto, že MPSV ČR realizovalo vminulosti řadu zajímavých projektů zaměřených například na prevenci pracovního vykořisťování migrantů, je jeho role voblasti integrace migrantů dlouhodobě slabá. Zhruba od roku 2020 se však MPSV ČR začalo aktivněji angažovat vnastavení pravidel pracovní migrace do ČR, což by mohlo jeho roli vdlouhodobé perspektivě posílit. Voblasti integrace ekonomických migrantů však dochází kpouze velmi slabému zapojení zaměstnavatelů či odborových svazů. Obdobně lze pohlížet na přístup krajských poboček Úřadu práce ČR, které spadají pod MPSV ČR akde se sice na projektové bázi vminulosti vyskytly zajímavé projekty se slibným potenciálem, neměly však dlouhého trvání.29 Významnými aktéry voblasti pracovní migrace jsou také zaměstnanecké svazy, které jsou ve spojení sMinisterstvem průmyslu aobchodu České republiky (dále MPO ČR) velmi silnými lobbistickými hráči ohledně zvyšování kvót na počty zahraničních zaměstnanců. Mezi nejhlasitější znich patří Hospodářská komora ČR aSvaz průmyslu adopravy ČR. MPO ČR je rovněž jedním zhlavních hráčů vtvorbě kvót pro pracovní migranty zvybraných zemí aveškerých fast track programů. Co se týče zapojení dalších ministerstev, zůstává jejich role voblasti integrace migrantů marginální, neboť reálně se integrační politice nevěnují, což komplikuje účinnou realizaci KIC. Zapadnout by však neměla významná role Veřejného ochránce práv, který mimo jiné dohlíží na dodržování práv cizinců, připomínkuje legislativu ajehož zprávy velmi často pojmenovávají klíčové problémy, kterým migranti vČR čelí. Od počátku se na realizaci integračních opatření podílejí především nevládní neziskové organizace. Nejenže plní široký rámec servisních služeb, ale také se snaží vstupovat do koncepčního uchopení integrace migrantů. Prostřednictvím realizace výzkumů (společně sakademickou sférou) nebo návrhů konkrétních opatření otevírají důležitá témata, která státní integrační politiky opomíjejí (např. téma stárnoucích migrantů, domácích pracovnic, genderu vmigraci apod.). Patrná je také postupná výrazná profesionalizace nevládního sektoru, která mimo jiné vedla krealizaci řady inspirativních projektů imeta-projektů. Většina integračních NNO je zapojena doKonsorcia nevládních organizací pracujících 28 Přehled projektů financovaných zprostředků ESF zaměřených na integraci cizinců je dostupný na stránkách www.esfcr.cz nebo www.cizinci.cz. 29 Jednalo se například oprojekty Fondu dalšího vzdělávání. 48 VČR je téměř nezmiňovaným faktem, že vrámci rozpočtových pravidel pro kraje aobce získávají tyto samosprávy část prostředků iztitulu toho, že migranti vdaných krajích aobcích bydlí apracují. Zkušenost zpraxe ukazuje, že řada obcí se ocizince žijící na svém území začne zajímat zcelkem kuriózního důvodu, atím jsou platby za svoz komunálního odpadu. Povinnost platit za svoz odpadu náleží všem obyvatelům obce. Za obyvatele obce je pak mimo občany ČR považován cizinec, který pobývá na území ČR vrámci trvalého pobytu, dlouhodobého víza, dlouhodobého pobytu či kterému byla udělena mezinárodní ochrana. Za občana obce jsou pak považováni občané jiných členských států EU vrámci trvalého pobytu nebo ti, kterým byl vydán doklad opřechodném pobytu na území České republiky delším než tři měsíce. Poplatky za komunální odpad pak vČR platí buď přímo fyzické osoby, nebo právnické osoby (například společenství vlastníků jednotek, které dům spravuje). Právě vpřípadech, kdy je třeba platit poplatky přímo, amigranti otéto povinnosti nevědí nebo ji ignorují, nastává situace, kterou obce řeší. Další témata, jež obce nejčastěji otevírají vsouvislosti spřítomností migrantů na svém území, je přístup dětí-migrantů do mateřských azákladních škol, ato zejména tehdy, pokud je jejich kapacita naplněna. Vpřípadě vyššího nárůstu cizinců bývá tématem idostupnost bydlení (případně nárůst nájmů vmístě) či dostupnost zdravotní péče. Témata spojená spřítomností cizinců jsou tedy na lokální úrovni většinou rámována konkrétní negativní zkušeností obcí ajejich místních subjektů, které ovšem mnohdy pramení znepřipravenosti integrovat, řešit nárůst nových obyvatel ajejich specifické potřeby. Nicméně vzhledem ktomu, že naprostá většina cizinců je zároveň obyvateli obce, promítá se jejich přítomnost pozitivně do jejího rozpočtu (ido rozpočtu kraje), ato především vpříjmech ze sdílených daní, které výrazně reflektují jak počet obyvatel, tak ipříjmy fyzických (aprávnických) osob na daném území37. Téma pozitivního vlivu migrantů na rozpočet obcí (akrajů) však zůstává vČR zcela stranou, ato ipřesto, že byly vněkolika případech vypracovány velmi dobré odhady (např. Valenta vroce 2019 pro Sdružení pro integraci amigraci), kolik peněz migranti přispívají do rozpočtu konkrétních obcí. 37 Viz zákon č.243/2000 Sb.,orozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům aněkterým státním fondům. 49 3.6 Závěr Vporovnání stím, jak malá pozornost je vČeské republice věnována integraci migrantů ze strany státu, je množství projektů aaktivit ze strany občanské společnosti iněkterých škol velmi povzbudivé. Stejně tak iskutečnost, že se do tématu postupně zapojuje stále více aktérů, ato izřad státní správy. Vtématu nechybí know-how, vznikla řada praktických materiálů, rozvíjí se spolupráce sakademickým sektorem azejména ve velkých městech je patrná aktivita „zdola“. Ze strany státu je pak agenda koncepčně uchopena apatrná je isnaha podporovat aktivity vregionech skrze zřízená krajská Centra. Řada vytyčených vizí je však bez vysvětlení opouštěna astanovené úkoly zůstávají často nesplněny. Na lokální úrovni pak můžeme zaznamenat jen velmi pozvolný nárůst aktivních obcí voblasti integrace migrantů, většina aktivit je reaktivních anezřídka jsou spojeny skonkrétním aktérem nebo jsou vázány na určitý časově omezený projekt. Svýjimkou hl. m. Prahy aJihomoravského kraje zůstávají aktivity krajů (ale ivětšiny obcí) voblasti integrace migrantů primárně na vůli aaktivitě konkrétních jednotlivců nebo vznikají až vreakci na případné problémy. Ve většině krajů tak vůbec nedochází kmainstreamingu integrační agendy do lokálních politik, obce často nevědí, jak kmigrantům přistupovat, apokud se jim rozhodnou věnovat, jsou pro ně největším tématem personální aadministrativní kapacity. Bibilografie BARŠOVÁ, Andrea, 2010. Country Report: Czech Republic [online]. B.m.: EDUO Citizenship Observatory. Dostupné z:https://aa.ecn.cz/img_upload/6334c0c7298d6b396d213ccd19be 5999/educo_country_report_cz.pdf. CVVM, 2020. Vztah české veřejnosti knárodnostním skupinám žijícím vČR– březen 2020 [online]. B.m.: Centrum pro výzkum veřejného mínění. Dostupné z:https://cvvm.soc.cas.cz/cz /tiskove-zpravy/ostatni/vztahy-a-zivotni-postoje/5203-vztah-ceske-verejnosti-k-narodnostnim - skupinam-zijicim-v-cr-brezen-2020. ČERNÍN, Karel, 2006. Principy dobré správy definované veřejným ochráncem práv. In:Principy dobré správy. Sborník příspěvků přednesených na pracovní konferenci [online]. B.m.: Veřejný ochránce práv, s.11–20. Dostupné z:https://www.ochrance.cz/uploads-import /Publikace/Principy_d_spravy_konference.pdf. ČERYCHOVÁ, Pavla, Simona KALÍKOVÁ, Eva VALENTOVÁ aFilip POSPÍŠIL, 2020. Analýza situace voblasti integrace migrantů sdůrazem na její regionální alokální rovinu. Praha: Sdružení pro integraci amigraci. ČSÚ, 2022. Cizinci vČeské republice 2021 [online]. B.m.: Český statistický úřad. Dostupné z:https://www.czso.cz/csu/cizinci/number-of-foreigners-data#rok. 50 DAVYDOV, Filip, 2019. Zkouška zčeského jazyka pro trvalý pobyt (statistický přehled). Bulletin Slovo 21 [online]. 2019(4). Dostupné z:https://epale.ec.europa.eu/cs/resource-centre /content/zkouska-z-ceskeho-jazyka-pro-trvaly-pobyt-statisticky-prehled. DOOMERNIK, Jeroen aMaría BRUQUETAS-CALLEJO, 2016. National Immigration and Integration Policies in Europe Since 1973. In:Blanca GARCÉS-MASCAREÑAS aRinus PENNINX, ed. Integration Processes and Policies in Europe: Contexts, Levels and Actors [online]. Cham: Springer International Publishing, IMISCOE Research Series, s.57–76 [vid.2020-10-18]. ISBN978-3-319-21674-4. Dostupné z:doi:10.1007/978-3-319-21674-4_4. FREIDINGEROVÁ, Tereza, 2014. Vietnamci vČesku ave světě: migrační aadaptační tendence. Vydání první. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Ediční řada Studie, 111. svazek. ISBN978-80-7419-174-9. HRADEČNÁ, Pavla, Marie JELÍNKOVÁ, Petra EZZEDDINE aHana HAVELKOVÁ, 2016. Ženy na vedlejší koleji(?): gender, migrace astárnutí. ISBN978-80-906488-1-4. CHMELÍČKOVÁ, Nataša, Helena DLUHOŠOVÁ, Monika PHAM aPetr NOVÁK, 2018. Právní úprava integrace vČeské republice azákladní reflexe bezpečnostních aspektů integrace. AUC IURIDICA [online]. 2018(2), 31–47. ISSN2336-6478, 0323-0619. Dostupné z:doi:10.14712/23366478.2018.4. JELÍNKOVÁ, Marie, 2019. ARefugee Crisis Without Refugees: Policy and Media Discourse on Refugees in the Czech Republic and Its Implications. Central European Journal of Public Policy [online]. 13(1), 33–45. ISSN1802-4866. Dostupné z:doi:10.2478/cejpp-2019-0003. JELÍNKOVÁ, Marie aOndřej VALENTA, 2022. Pojetí integrace migrantů vČR perspektivou analýzy podpory stanovených priorit. Sociologický časopis [online]. 58(1), 71–98. ISSN00380288, 2336128X. Dostupné z:doi:10.13060/csr.2022.008. KÖRBL, Hugo, 2019. Onabytí českého občanství jeho udělením. epravo.cz [online]. Dostupné z:https://www.epravo.cz/top/clanky/o-nabyti-ceskeho-obcanstvi-jeho-udelenim-109602.html. KREJČÍ, Jindřich aYana LEONTIYEVA, 2012. Cesty kdatům: zdroje amanagement sociálněvědních dat vČeské republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON); Sociologický ústav AV ČR. ISBN978-80-7419-111-4. NGUYENOVÁ, Kuni aJiří KROPÁČEK, 2020. Jedni platí, druzí čerpají. Podívejte se na evropské penězovody apříjemce dotací. Aktuálně.cz [online]. Dostupné z:https://zpravy .aktualne.cz/ekonomika/promeny-ceskych-regionu/temp-prehled-evropskych-fondu /r~f1b0dd86d70811eab115ac1f6b220ee8/. POŘÍZEK, Pavel, 2018. „Lesk abída“ integrace cizinců pohledem vládních koncepcí integrace cizinců (svyužitím kazuistik zpraxe veřejného ochránce práv). AUC IURIDICA [online]. 2018(2), 49–72. ISSN2336-6478, 0323-0619. Dostupné z:doi:10.14712/23366478 .2018.5. RICHTEROVÁ, Natálie, 2018. Formování apovaha vztahů mezi neziskovými organizacemi astátem. Případová studie Meta, o.p.s. [online]. Praha. Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova. Dostupné z:https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/101650. VALENTOVÁ, Eva, ed., 2018. Integrace cizinců vČesku zpohledu nevládních organizací [online]. 2018. B.m.: Konsorcium nevládních organizací pracujících smigranty vČR. Dostupné z: https://www.migracnikonsorcium.cz/wp-content/uploads/2019/01/Integrace -z-pohledu-NNO_produkt-%C4%8D.-2_EU.pdf. VESELÝ, Arnošt, 2013. Accountability in Central and Eastern Europe: concept and reality. International Review of Administrative Sciences [online]. 79(2), 310–330. ISSN0020-8523, 1461-7226. Dostupné z:doi:10.1177/0020852313477762. 51 Zákony astrategické dokumenty: Jihomoravský kraj. 2016. Strategie rozvoje lidských zdrojů Jihomoravského kraje 2016–2025. https://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=291054&TypeID=2. Jihomoravský kraj. 2016. Krátkodobé realizační plány Strategie rozvoje lidských zdrojů Jihomoravského kraje. https://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=341131&TypeID=2. Magistrát hl. m. Prahy. 2018. Aktualizovaná Koncepce hl. m. Prahy pro oblast integrace cizinců. https://metropolevsech.eu/wp-content/uploads/2018/03/Aktualizovan%C3%A1 -Koncepce-HMP-pro-oblast-integrace-cizinc%C5%AF.pdf. Město Brno. 2020. Strategie integrace cizinců ve městě Brně 2020–2026. https://socialnipece.brno .cz/wp-content/uploads/2020/09/MMB-Strategie-integrace-cizincu%CC%8A-ve-me%CC %8Cste%CC%8C-Brne%CC%8C_FINAL-2.pdf. Město Pardubice. 2018. Komunitní plánování sociálních služeb vPardubicích. https://pardubice.eu /komunitni-planovani. MV ČR. 1999. Zásady koncepce integrace cizinců na území České republiky. https://www.cizinci.cz /koncepcni-a-politicke-dokumenty-cr. . 2000. Koncepce integrace cizinců. https://www.cizinci.cz/koncepcni-a-politicke -dokumenty-cr. . 2006. Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců. https://www.cizinci.cz/koncepcni -a-politicke-dokumenty-cr . . 2011. Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců– Společné soužití. https://www.cizinci.cz /koncepcni-a-politicke-dokumenty-cr. . 2016. Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců– Ve vzájemném respektu. https://www .cizinci.cz/koncepcni-a-politicke-dokumenty-cr. . 2018. Strategie pro práci Policie ČR ve vztahu kmenšinám do roku 2021. https:// www.databaze-strategie.cz/cz/ MV ČR/strategie/strategie-pro-praci-policie-cr-ve-vztahu -k-mensinam-do-roku-2021?typ=download. Zákon č.326/1999Sb., opobytu cizinců na území České republiky. Zákon č.500/2004 Sb., správní řád. Zákon č.186/2013 Sb., ostátním občanství České republiky aozměně některých zákonů. Zákon č.176/2019 Sb., který novelizuje zákon č.326/1999Sb., opobytu cizinců na území České republiky. https://doi.org/10.14712/9788024655307.3 52 4. Legislativní nastavení a strategické ukotvení politik integrace migrantů na Slovensku Zuzana Bargerová 4.1 Statistické informace Změna společenského systému po sametové revoluci vroce 1989 zásadně ovlivnila vývoj mezinárodní migrace vČeskoslovensku. Mezi nejdůležitější faktory patřily „pád železné opony“, otevření hranic apolitická aekonomická transformace, které vedly kzapojení střední Evropy do přirozených migračních procesů. Dalšími milníky byly rozdělení Československa avznik Slovenské republiky k1. 1. 1993 (Divinský 2007; Drbohlav 2010). Během 28 let od zániku Československa avzniku Slovenské republiky počet cizinců na Slovensku neustále pozvolna stoupal atento trend pokračuje. Patrné jsou také trendy zpřísňování imigrační legislativy iprofesionalizace státní správy vjejí implementaci aprvní pokusy ostrategický přístup voblasti řízené migrace či začleňování cizinců do společnosti. Na grafu 3 je vidět postupný nárůst počtu cizinců po vstupu SR do EU vroce 2004. Zatímco mezi lety 2002 až 2008 na Slovensku podíl cizinců soprávněným pobytem ještě nepřekračoval 1%, po roce 2018 již poprvé přesáhl 2 % celkové populace SR avdobě psaní této monografie překračuje3 % (tabulka 2). Stak nízkými počty cizinců patří Slovensko dlouhodobě mezi země Evropské unie snejnižším podílem migrace (Eurostat 2021). Pokud však jde opočty „nucených“ migrantů vSR– žadatelů oazyl či uprchlíků suděleným azylem nebo doplňkovou ochranou–, jejich počty jsou na Slovensku vporovnání s„dobrovolnými migranty“ více než 10let skutečně marginální, jak názorně ukazuje graf 4. Jako překvapivý může 53 působit ifakt, že vdobě migrační krize kolem roku 2015 (jakož ipo jejím skončení) počty žadatelů oazyl na Slovensku klesly na rekordní minima ana této úrovni se ustálily. Zdroj: Statistiky Úřadu hraniční a cizinecké policie Prezidia policejního sboru38 (dále UHCP) (2021), údaje k 31. 12. 2021. Tabulka 2: Vývoj počtu a podílu cizinců (včetně občanů EHP) v SR mezi lety 2010 a 2020 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 Populace vmil. 5,435 5,404 5,404 5,411 5,416 5,421 5,426 5,435 5,443 5,450 5,464 5,449 Cizinci celkem včetně EHP 62 584 66 191 67 877 71 649 76 715 84 787 93 247 10 4451 121 264 143 075 150 012 167 519 Podíl cizinců v% 1,15 1,22 1,25 1,32 1,41 1,56 1,71 1,92 2,22 2,62 2,74 3,00 Zdroj: Statistický úřad SR, statistiky UHCP (2021) a vlastní výpočty autorky 38 Voriginále „Úrad hraničnej acudzineckej polície Prezídia Policajného zboru“ (pozn. překl.). 0 20 000 40 000 60 000 80 000 100 000 120 000 140 000 160 000 180 000 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 Cizinci CELKEM Občané třetích zemí Občané EU/EHP Graf 3: Nárůst dobrovolné migrace cizinců (včetně občanů EHP) do SR mezi lety 2004 a 2021 54 Pokud jde ozemě původu cizinců žijících na Slovensku, itoto rozložení se během posledních 20 let existence SR měnilo. Vroce 2017 se počet státních příslušníků třetích zemí soprávněným pobytem vyrovnal počtu registrovaných pobytů občanů zemí EU/EHP (dále společně též jako „občané EU“), avroce 2018 jej dokonce poprvé vhistorii překročil. Podobně jako poukazují studie zČeské republiky, lze očekávat, že ina Slovensku je pravděpodobně počet občanů EU ve skutečnosti oněco vyšší, jelikož mnoho lidí si pobyt vEU oficiálně nezaregistruje. Státní příslušník třetí země, tak jak je tomu vjiných zemích EU, musí před svým příchodem na území Slovenska absolvovat vstupní proceduru, jejíž délka či náročnost se odvíjí od toho, za jakým účelem na Slovensko přichází, ať již zde má, nebo nemá sponzora pobytu, resp. rodinného příslušníka, se kterým se plánuje sloučit. Podmínky udělování pobytu určuje zákon opobytu cizinců (č. 404/2011 Sb.). Cizince definuje jako „každého, kdo není státním občanem SR“. Navzdory tomu je však velký rozdíl, zda je někdo cizincem zjiné členské země EU, nebo cizincem ze třetí země. Zákon rozlišuje přibližně 30 kategorií cizinců dle rozdílného právního postavení– různých typů pobytů, práv apovinností. Nově 0 20 000 40 000 60 000 80 000 100 000 120 000 140 000 160 000 180 000 Občané EU/EHP Trvalý pobyt Přechodový pobyt Tolerovaný pobyt Mezinárodní pobyt 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 Graf 4: Vývoj počtu cizinců v SR (včetně uprchlíků) podle druhu pobytu mezi lety 2004 a 2021 Zdroj: Statistiky UHCP (2021) a Migračního úřadu Ministerstva vnitra SR (2021) 55 příchozí cizinci ze třetích zemí zpravidla žádají opřechodný pobyt za některým ze zákonem specifikovaných účelů. Usazeným cizincům, již na území Slovenska žijí déle než 5 let nebo uzavřeli sňatek sobčanem SR, může být udělen trvalý pobyt. Počet udělených trvalých pobytů, jak lze vidět vgrafu 4, se konstantně drží nízko, ato navzdory tomu, že cizinců na území Slovenska přibývá. Jak ilustruje graf 5, přibližně třetina „nově příchozích“ cizinců přichází na Slovensko za prací ačtvrtina zde plánuje podnikat. Velkou skupinu tvoří rovněž „etničtí Slováci“, kteří mají slovenské předky ana základě toho mohou snáz získat přechodný pobyt pro Slováky žijící vzahraničí. Sloučení rodiny scizincem nebo sobčanem SR je nejčastějším důvodem migrace utrvalého pobytu agraf níže ukazuje, že je významný ipři přechodném pobytu. Vroce 2021 mezi největší skupiny cizinců včetně občanů EU spadají Ukrajinci, Srbové, Češi, Maďaři aRumuni. Zobčanů třetích zemí, jak ukazuje graf 6, jsou nejpočetnější Ukrajinci, Srbové, Vietnamci, Britové, Rusové, Číňané aMakedonci. 1. Zaměstnání 2. Trvalý pobyt 3. Podnikání 4. Slovák žijící v zahraničí 5. Sloučení rodiny 6. Studium 7. Rodinný příslušník občana EU 8. Sportovní činnost 9. Dobrovolnictví Graf 5: Nejčastější účely přechodného pobytu státních příslušníků třetích zemí žijících v SR k 31. 12. 2021 Zdroj: Statistiky UHCP (2021) 56 Ukrajinci, jichž bylo koncem roku 2021 na Slovensku 56480, jsou různorodější skupina než po nich následující Srbové (UHCP 2022). Na Slovensku jsou již usazeni strvalým pobytem amnoho jich zde pobývá ina základě přechodného pobytu. Studují (téměř 10 % zcelkového počtu), pracují vnízko, středně ivysoce kvalifikovaných povoláních ave velké míře také podnikají. Statistiky neupřesňují, zda se upodnikatelů jedná oosoby samostatně výdělečné činné nebo jednatele obchodních společností, celkem však jde přibližně očtvrtinu všech Ukrajinců soprávněným pobytem. Znich mnozí „pracují na živnost“, avšak vzávislém vztahu jako uklízeči/uklízečky, pracovníci/pracovnice na stavbách, vzemědělství apod. Koncem roku 2021 mělo 13 556 Ukrajinců uděleno povolení kzaměstnání a5 897 bylo zaměstnaných bez nutnosti povolení kzaměstnání, ztoho je však náročné vydedukovat, kolik znich bylo pouze cirkulárními sezonními migranty, vyslanými pracovníky, rodinnými příslušníky cizince apod. (UPSVR 2022) Vroce 2020 byly nejběžnější profese operátor a montér strojů azařízení (více než 8 000). Pokud jde odruhou nejpočetnější skupinu cizinců, koncem roku 2021 měla z16 331 na Slovensku žijících Srbů více než polovina (8163) udělen přechodný pobyt zahraničních Slováků. Vzhledem ktomuto „výhodnějšímu“ typu pobytu je těžší určit, jaký byl skutečný účel jejich pobytu vSR. Menší část (3 749) získala přechodný pobyt za účelem zaměstnání asezonních prací (UPSVR 2022). Pouze kolem tří desítek Srbů na Slovensku má přechodný pobyt za účelem studia aasi 1 100 jich podniká. 1 Ukrajina 2 Srbsko 3 Vietnam 4 Ruská federace 5 Spojené Království 6 Čína 7 Severní Makedonie 8 Jižní Korea 9 Írán 10 USA 11 Indie 12 Jiné země Graf 6 Nejčastější země původu občanů třetích zemí žijících v SR v roce 2021 Zdroj: Statistiky UHCP (2021) 57 Srbští pracovníci na Slovensku vykonávají převážně profese operátorů strojů azařízení (více než 3 500). Čechů, kteří představují třetí anejtradičnější imigrantskou menšinu na Slovensku, je asi 8 % zcelkového počtu cizinců. Jak je uvedeno vkapitole osituaci vČeské republice oSlovácích, také postavení českých občanů na Slovensku je– vzhledem ke společné historii a„obecné srozumitelnosti českého jazyka“ na úrovni úřední slovenštiny– výjimečné atéměř domácí. Závěrečná zpráva tříletého projektu KapaCITY, zaměřeného na integraci cizinců na lokální úrovni, uvádí, že počet státních příslušníků třetích zemí zVietnamu, Ruska aČíny vporovnání spočtem občanů Ukrajiny aSrbska roste mnohem pomaleji. Zároveň je unich imnohem méně výrazný rozdíl mezi počtem osob spřechodným aosob strvalým pobytem (KapaCITY 2020). Lze říct, že zdlouhodobého hlediska jde otradiční migrantské komunity avminulosti již mnozí znich získali státní občanství SR. (Nenaturalizovaní) Vietnamci, kterých bylo ke konci roku 2021 již 6 798, aproto představují třetí největší komunitu občanů třetích zemí na Slovensku, především podnikají– za účelem podnikání je udělována téměř polovina přechodných pobytů. Vietnamci jsou nejčastěji zaměstnáni ve službách, vobchodě ajako montéři aoperátoři strojů azařízení. Pokud jde ovšeobecná data ozaměstnaných cizincích na Slovensku, dle údajů Ústředí práce, sociálních věcí arodiny Slovenské republiky39 (dále jen ÚPSVAR) ke konci roku 2020 vSR pracovalo 39 075 občanů třetích zemí (24 169 spovolením kzaměstnání a14 906 sinformační kartou) a29 937 občanů zjiných zemí EU. Celkem bylo ke konci roku 2020 na Slovensku zaměstnaných 69 012 cizinců, přičemž nejvíce znich pocházelo zUkrajiny (UPSVR 2022). Trend postupného aprůběžného zpřísňování migrační legislativy od roku 2001, včetně zpřísňování podmínek pro udělení státního občanství (mezi lety 2007 a2010), šel ruku vruce scelkově negativnějším naladěním státních institucí vůči cizincům avyústil vpatnáctiletý pokles každoročně udělených slovenských občanství po roce 2007 až na úplné minimum (graf 7). Poukazuje to na existenci cílené politiky ministerstva vnitra, jejímž následkem je mnohem menší míra naturalizace než před lety 2008/2009. 39 Voriginále „Ústredia práce, sociálnych vecí arodiny Slovenskej republiky“ (pozn. překl.). 64 předkládat na jednáních vlády souhrnnou zprávu ostavu plnění cílů aopatření Integrační politiky SR. Uvedené značí, že plnění cílů aopatření Integrační politiky SR se od roku 2018 nesleduje (MPSV SR 2018), aani navenek tedy ktomuto plnění vsoučasnosti (2021) nedochází. Jak uvádí slovenská pobočka IOM ve Výroční zprávě omigraci aazylu za rok 2018, postupné vyhodnocování kvality každoročních monitoringů asoučasné výzvy aproblémy na slovenském trhu práce poukázaly na to, že Integrační politika SR potřebuje komplexní aktualizaci. Uvádí též, že (vminulosti) docházelo kurčité spolupráci státu sorgány samospráv ajejich sdruženími voblasti integrace cizinců, ato na půdě MPSVSR ana zasedáních Meziresortní expertní komise pro oblast pracovní migrace aintegrace cizinců (MEKOMIC). Na zasedání MEKOMIC byli přizváni zástupci všech samospráv vSR, Sdružení měst aobcí Slovenska aUnie měst Slovenska. MPSV SR vyzvalo vlednu 2018 samosprávné kraje kvyšší míře zapojení ainiciativě zjejich strany (EMN 2020). Poslední zmapovanou aktivitu MPSV SR vtéto oblasti datujeme do roku 2019, kdy scílem podpory integrace cizinců začalo MPSV SR pracovat na aktualizaci dokumentu Integrační politika SR, ale rovněž se tak dělo jen se zacílením na jednu zoblastí, ato na integraci na trhu práce. Jediným pozitivním signálem dokládajícím zaměření na úroveň samospráv je Strategie pracovní mobility cizinců ve Slovenské republice 48 (dále jen jako „Strategie pracovní mobility“), kterou schválila Vláda SR ještě vroce 2018 akterá upravila některá další opatření na podporu integrace cizinců specificky opět voblasti integrace na trh práce. Vtomto tématu Strategie pracovní mobility navazuje na Integrační politiku azdůrazňuje izapojení regionální alokální úrovně. Mezi její hlavní opatření spadá: – Vypracovat lokální integrační strategie jako důležitý nástroj udržování sociální koheze, prevence konfliktů, segregace aghettoizace vrámci aktualizace Integrační politiky SR. – Vytvářet podmínky pro implementaci Integrační politiky na regionální alokální úrovni. – Podporovat spolupráci neziskových organizací sorgány veřejné správy. – Efektivněji využívat existující finanční nástroje na podporu rozvoje nájemního bydlení. Strategie se přímo obrací kobcím aměstům apovzbuzuje je kefektivnějšímu využívání příspěvku ze Státního fondu rozvoje bydlení. 48 Voriginálu „Stratégia pracovnej mobility cudzincov vSlovenskej republike“ (pozn. překl.). 65 – Na úrovni měst aobcí vytvořit lokální platformu regionálního sociálního dialogu, která by plnila funkci výměny informací mezi různými institucemi, zejména mezi samosprávou města, oddělením cizinecké policie, úřadem práce, sociálních věcí arodiny, regionálními pobočkami sociální pojišťovny (správy sociálního zabezpečení– pozn. překl.) azdravotních pojišťoven, obvodním úřadem, daňovým úřadem, většími zaměstnavateli, personálními agenturami, vzdělávacími institucemi apod. MPSV SR zároveň přijalo také dokument snázvem Akční plán migrační politiky vpodmínkách Ministerstva práce, sociálních věcí arodiny Slovenské republiky na roky 2018–2020, jehož obsah byl velmi stručný. Integraci cizinců se věnoval vbodu 2.3, kde vyzval kzavádění uplatňování integračního mainstreamingu (spřihlédnutím ke specifikům právního postavení žen, nezletilých, osob se zdravotním postižením, cizinců sudělenou mezinárodní ochranou amigrantů vseniorském věku) do přípravy atvorby legislativy, vytváření nových resortních politik aprávních předpisů vkontextu dopadu těchto opatření do oblasti integrace migrantů (MPSV SR 2017). Uvedený akční plán však rovněž ve svém úvodním textu konstatuje: „Jelikož Ministerstvo práce, sociálních věcí arodiny Slovenské republiky připravuje dvě rozsáhlé aktivity a) vypracování materiálu‚Strategie pracovní mobility cizinců ve Slovenské republice‘; b) aktualizaci materiálu ‚Integrační politika Slovenské republiky‘, neuvádí vpředkládaném návrhu Akčního plánu migrační politiky vpodmínkách Ministerstva práce, sociálních věcí arodiny Slovenské republiky na roky 2018–2020 jiná opatření. Všechna opatření důležitá zhlediska věcné působnosti resortu práce se již nachází, anebo budou nacházet ve dvou výše uvedených materiálech.“ Vzhledem ktomu, že– jak jsme uvedli výše– MPSV SR přestalo vyvíjet aktivity voblasti integrační politiky již zhruba kolem roku 2018, klademe si otázku, kdo je ve skutečnosti odpovědný za nečinnost resortu vtomto tématu aza neplnění úkolů, ke kterým se vminulosti zavázal. Povolební změnou ministra práce vroce 2020 totiž nedošlo kžádné změně ani pokroku, naopak se jeví, jako by téma integrace cizinců zcela pozbylo svého pána (Meššová 2021). Na Slovensku proces rozpoznávání aformulování politik srostoucím počtem usazujících se cizinců proběhl vminulosti na národní úrovni ačástečně již probíhá ina té lokální. Ve skutečném životě však momentálně kreálné podpoře integrace cizinců systematicky nedochází. Jejich začleňování do společnosti „se děje“ nekontrolovaně, individuálně, 66 působením různých objektivních asubjektivních faktorů. Integrace probíhá prostřednictvím právních nástrojů upravujících její dílčí oblasti (např. zákony voblasti sociálního zabezpečení, zákon opobytu cizinců, zákony upravující přístup ke vzdělání nebo zdravotní péči apod.), zvůle cizinců ajejich okolí, ad hoc prostřednictvím integračních aktivit různých subjektů mezivládního anevládního sektoru nebo působením aaktivitami některých cizineckých komunit. Závěrem lze tedy konstatovat, že pro slovenské vlády posledních 10 let stále není integrace cizinců úplnou prioritou. Mezi lety 2009 a2014 nastal určitý pokrok, po němž následovalo zpomalení tempa aaktivit MPSV SR anásledný útlum. Pokud jde orozpoznávání nutnosti převést některé důležité procesy na samosprávu, zde však před pěti lety začala nová éra rodící se potřeby „integrace zdola“, okteré píšeme více vpodkapitole olokální úrovni. Lokální strategie Slovenská legislativa explicitně neupravuje kompetence nebo povinnosti vyšších územních samosprávných celků nebo měst aobcí voblasti integrace cizinců. Inavzdory tomu a(vporovnání sdalšími zeměmi tohoto projektu) nízkým počtům cizinců žijících na Slovensku již určité právní nástroje pro integraci cizinců dostupné jsou. Obce, které své cizinecké komunity rozpoznaly (vzákonné definici svých obyvatel), se mohou rozhodnout, zda ajakým způsobem budou jejich integraci prostřednictvím těchto nástrojů napomáhat. Na této situaci se podepsala skutečnost, že ani na národní úrovni vsoučasnosti (2021) není realizována strategická představa, chybějí mechanismy, které by ji podporovaly apožadovaly. Přelomovým momentem vpřístupu k„integraci zdola“ však byl již projekt iniciovaný vroce 2014 Sdružením měst aobcí Slovenska: Budování kapacit na úrovni místní samosprávy voblasti integrační politiky (dále též jako Projekt BUK).49 Vsamosprávě otevřel téma zvyšování kvality života aintegrace státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou často dlouholetými obyvateli měst aobcí, ato prostřednictvím tvorby samostatných veřejných politik zaměřených na integraci cizinců. Město Bratislava, 49 Více informací oprojektu BUK: http://cvek.sk/buk-budovanie-kapacit-na-urovni-miestnej- -samospravy-v-oblasti-integracnej-politiky-2/. 67 jež má nejvyšší podíl cizinců ze všech měst na Slovensku, však do tohoto procesu ještě zapojeno nebylo adoposud žádnou strategii nemá. Projekt vyškolil volené představitele azaměstnance 28 městských úřadů50 aintenzivně zapojil následujících sedm měst: Banská Bystrica, Prievidza, Svidník, Michalovce, Dolný Kubín, Snina aSenec do pilotního schématu tvorby lokálních strategií inkluze státních příslušníků třetích zemí. Vrámci projektu vzniklo sedm originálních strategií abylo navrženo, přijato, zapracováno ado praxe uvedeno více než pět (plánovaných) opatření. Část znich se povedlo uskutečnit již během realizace projektu– počáteční setkání zástupců měst se zástupci komunit státních příslušníků třetích zemí za účelem mapování jejich potřeb apotenciálu přínosů, budování multikulturního prostředí, interkulturní vzdělávání či laická výuka cizích jazyků spodporou státních příslušníků třetích zemí. Navzdory velmi negativnímu diskurzu spojenému stématem uprchlíků, který se vědomě aúčelově používal jako argument proti Projektu BUK („pilotní města jsou budoucími branami pro přijímání uprchlíků na Slovensku“), výsledkem čehož dvě města nakonec své integrační strategie nepřijala, se vpěti městech podařilo zpracované veřejné politiky zavést do praxe. Ve městech Banská Bystrica, Prievidza, Svidník, Michalovce aDolný Kubín byly lokální strategie integrace státních příslušníků třetích zemí přijaty, resp. městská zastupitelstva vzala na vědomí, že navrhovaná opatření vstupují do praxe. Ve Svidníku je jedním zbodů Akčního plánu zapracování problematiky do budoucího Programu hospodářského asociálního rozvoje města (dále „PHSR“). Ve městě Dolný Kubín došlo krozšíření strategie zcílové skupiny slovenských občanů ina cizince, přičemž státní příslušníci třetích zemí vní tvoří samostatnou cílovou skupinu. Některé samosprávy se vsoučasnosti (2021) začaly aktivněji zapojovat do aktivit voblasti integrace cizinců, ato také díky implementaci tříletého projektu KapaCITY– podpora integrace migrantů na lokální úrovni, který realizovaly čtyři nevládní organizace (Liga za lidská práva, Centrum pro výzkum etnicity akultury, Nadace Milana Šimečky aMarginal) (EMN 2020). Projekt KapaCITY oslovil města Banská Bystrica, Trnava aBratislava aKošický samosprávný kraj. Banská Bystrica 50 Zapojena byla následující města: Svidník, Michalovce, Košice, Prešov, Humenné, Senec, Poprad, Vranov nad Topľou, Hanušovce nad Topľou, Žilina, Zvolen, Žiar nad Hronom, Dolný Kubín, Snina, Prievidza, Ružomberok, Liptovský Mikuláš, Banská Bystrica, Považská Bystrica, Trnava, Trenčín, Leopoldov, Hlohovec, Sereď, Modrý Kameň, Brezno, Handlová, Bánovce nad Bebravou. 68 navázala na Strategii budování kapacit na úrovni místní územní samosprávy voblasti integrační politiky zroku 2015 avkošickém regionu se opřeli oopatření Cestovní mapy řízené migrace, které je součástí PHSR na roky 2016–2022 (PHSR 2015). Město Košice rozvinulo aktivity voblasti integrace cizinců apřipravilo Koncepci integrace cizinců ve městě Košice51 vkvětnu 2018 ve spolupráci snevládní organizací ETP Slovensko vprojektu INTEGRA– integrace státních příslušníků třetích zemí skrze městská partnerství.52 Alternativní možnosti Dle zákona č.448/2008 Z.z., osociálních službách53 (dále „zákon osociálních službách“), si obec vypracovává komunitní plán sociálních služeb avyšší územní samosprávný celek pak koncepci rozvoje sociálních služeb. Obec vypracovává aschvaluje komunitní plán sociálních služeb na základě národních priorit rozvoje sociálních služeb, ve kterém zohledňuje místní specifika apotřeby fyzických osob voblasti sociálních služeb poskytovaných ve svém územním obvodu, určuje potřeby rozvoje sociálních služeb apersonální, finanční, provozní aorganizační podmínky pro jejich zabezpečení. Vyšší územní samosprávný celek vypracovává aschvaluje koncepci rozvoje sociálních služeb na základě národních priorit rozvoje sociálních služeb akomunitních plánů sociálních služeb obcí ve svém územním obvodu. Program hospodářského asociálního rozvoje54 je základním aklíčovým dokumentem pro řízení samosprávy na úrovni samosprávného kraje ina úrovni obcí aměst. Samospráva vychází při jeho formulování ze znalosti situace akonkrétních potřeb obyvatel, podnikatelů, zájmových skupin adalších subjektů na konkrétním území. Zákon č.538/2009 Z. z., opodpoře regionálního rozvoje (dále „zákon opodpoře regionálního rozvoje“), sice pojmy jako integrace cizinců, migrace nebo začleňování cizinců neužívá, navzdory tomu však implicitně tato témata obsahuje. Dle § 3 odst. 2 citovaného zákona se podpora regionálního rozvoje zaměřuje 51 Dostupná na: http://etp.sk/wp-content/uploads/2019/02/Kosice-City-Integration-Agenda _SK.pdf. 52 Více informací z: https://etp.sk/integra-integracia-statnych-prislusnikov-tretich-krajin -prostrednictvom-mestskych-partnerstiev/. 53 Zákon č.448/2008 Z. z., oposkytování sociálních služeb, veznění zákona č.455/1991 Z. z., oživnostenském podnikání, veznění pozdějších předpisů. 54 Na základě zákona č.538/2009 Z. z., opodpoře regionálního rozvoje. 69 kromě jiných témat ina předcházení sociálního vyloučení azmírňování jeho negativních důsledků, podporu rovnosti příležitostí na trhu práce, podporu znevýhodněných komunit ana rozvoj multikulturní společnosti vregionu včetně multikulturního dialogu, spolupráce atolerance vregionech asídlech. Ustanovení § 11 zákona č.5/2004 Z. z., oslužbách zaměstnanosti aozměně adoplnění některých zákonů (dále „zákon oslužbách zaměstnanosti“), zase umožňuje voblasti podpory či udržování zaměstnání obcím, sdružením obcí, občanským sdružením nebo samosprávným krajům vstupovat do partnerství za účelem realizace nějakého projektu nebo programu podpory zaměstnávání uchazečů ozaměstnání. Lze tedy konstatovat, že ikdyž převážná většina obcí aměst nedisponuje specifickými strategickými dokumenty zaměřenými na integraci cizinců, předpoklady pro zahrnutí tohoto tématu do své působnosti mají ibez přijetí vlastních integračních politik. Mnoho obcí takováto opatření zavádí iprostřednictvím existujících aaktuálně platných dokumentů, jakými jsou: – Program hospodářského asociálního rozvoje; – Akční plán zaměstnanosti; – Komunitní plán. Jako příklad můžeme uvést, že samosprávy zapojené do projektu KapaCITY zvolily vrámci existujících nebo rodících se městských či regionálních strategií přístup kcizincům jako kvlastní cílové skupině se specifickými potřebami. Stalo se tak vrámci Komunitního plánu sociálních služeb vBanské Bystrici55 avTrnavě avrámci Koncepce sociální inkluze Bratislavského samosprávného kraje na roky 2020–203056. Manuál participativního plánování Metropolitního institutu Bratislava (MIB 2021) se věnuje cizincům jako jedné zkomunit, které je potřeba při tvorbě politik arealizaci opatření oslovit avyslyšet jejich potřeby. Komunitní plán sociálních služeb města Bratislava na roky 2019–2021 po svém vzniku analyzoval ispecifickou situaci cizinců ve městě ado jeho tvorby zapojil iNNO poskytující služby cizincům. Ti jsou zohledňováni ivpřipravovaném PHSR na roky 2023–2030 ave vstupní zprávě přípravy Integrované územní strategie Košického samosprávného kraje (PHSR 2015). 55 Komunitný plán sociálnych služieb mesta Banská Bystrica na roky 2021–2027 dostupný na: https://cdn .banskabystrica.sk/2020/11/Komunitný-plán-mesta-Banská-Bystrica-na-roky-2021-2027.pdf. 56 Dostupná z: https://bratislavskykraj.sk/mdocs-posts/06-koncepcia-socialnej-inkluzie-2020 -2030_koncepcia/, arovněž její zkrácená verze: https://bratislavskykraj.sk/wp-content/uploads /2020/10/brozura_koncepcia-socialnej-inkluzie_210x210mm_final.pdf. 70 4.3 Nastavení výchozích legislativních podmínek a cílů integrace Vtéto kapitole pojednáváme krátce ozákladních právních normách upravujících kompetence měst, obcí asamosprávných celků uskutečňovat aktivity zaměřené na začleňování cizinců, svých obyvatel cizího původu. Ze všech zákonů, které provázejí cizince procesem integrace do společnosti, jsme pro účely této monografie vybrali jen ty nejzásadnější. Zpopisu vybraných ustanovení zákona opobytu cizinců azákona ostátním občanství SR bude čtenáři pravděpodobně zřejmé, že Slovensko nezavedlo žádné oficiální integrační programy aže sdefinicí integrace ani míry integrace slovenská legislativa zatím nepracuje, ač některé její prvky již slouží úřadům jako kritérium pro přiznání pobytu nebo udělení slovenského občanství. Zákon o obecním zřízení 57 Zákon oobecním zřízení (č. 369/1990 Z. z.) upravuje povinnost obce pečovat ovšestranný rozvoj jejího území aopotřeby jejích obyvatel zejména voblasti bydlení, ochrany arozvoje zdraví, dopravy aspojů, sdílení informací, výchovy avzdělávání, celkového kulturního rozvoje aochrany veřejného pořádku. Plnoprávným obyvatelem obce je osoba, jež má na území obce trvalý pobyt, tj.občan SR spřihlášeným trvalým pobytem vdané obci nebo cizinec suděleným trvalým nebo dlouhodobým pobytem vSR asregistrovaným místem pobytu vdané obci. Cizinci suděleným přechodným pobytem asregistrovaným pobytem vdané obci mají též právo podílet se na samosprávě, ale jen sjistými omezeními svých politických práv– aktivního apasivního volebního práva apráva hlasovat odůležitých otázkách života arozvoje obce vreferendu. Dle dikce tohoto zákona obec vytváří achrání zdravé podmínky azdravý způsob života apráce svých obyvatel, chrání životní prostředí, jakož ivytváří podmínky pro zabezpečování zdravotní péče, na vzdělávání, kulturu, osvětovou činnost, zájmovou uměleckou činnost, tělesnou kulturu asport. Sproblémem, že za obyvatele města se nepovažuje ten, kdo ve městě skutečně žije apracuje, ale jen občan snahlášeným acizinec suděleným trvalým nebo dlouhodobým pobytem asregistrovaným 57 Voriginálu „Zákon 369/1990 Zb. oobecnom zriadení“. 71 místem pobytu vdané obci, se však potýkají samosprávy obecně, předpokládáme proto, že ke změně této právní úpravy dojde časem zpodnětu samospráv. Zákon o samosprávných krajích58 Dle tohoto zákona (zákon č.302/2001 Z. z.) je obyvatelem samosprávného kraje, atedy icílovou skupinou případných integračních opatření, osoba, která má trvalý pobyt vobci na jeho území. Na výkonu samosprávy se může, svýjimkami uvedenými vzákoně, podílet iosoba, pokud má jako cizinec povolen dlouhodobý pobyt. Samosprávný kraj při výkonu samosprávy pečuje ovšestranný rozvoj svého území aopotřeby svých obyvatel. Za problematické vtomto případě považujeme fakt, že citovaný zákon odkazuje ve své definici dlouhodobého pobytu na již dlouho neplatný zákon opobytu cizinců, který byl vroce 2011 zrušen anahrazen modernějším „následovníkem“. Zákon o pobytu cizinců59 Na rozdíl od České republiky se Slovensko nevydalo cestou zavádění povinných integračních opatření. Zákony neukládají cizincům žádné konkrétní integrační podmínky pro udělení či obnovení pobytu, jako je prokazování jistých znalostí jazyka nebo absolvování orientačních nebo adaptačně-integračních kurzů. Stejně však neurčují ani to, co se považuje za integraci, ani to, jak se posuzuje její míra vpřípadě zrušení pobytu. Ato je zhlediska právní jistoty cizinců jako účastníků těchto řízení nešťastné. Zákon opobytu cizinců (č. 404/2011 Z. z.) pracuje sněkterými prvky podobnými integračním opatřením nebo spojmem „míra integrace“. Kmíře integrace přihlíží cizinecká policie např. při udělování trvalého pobytu na 5 let nebo trvalého pobytu na neomezený čas pro státního příslušníka třetí země. Zda jde osociální vazby, integraci na trhu práce, nebo komplex různých hledisek, však není známo. 58 Voriginálu „Zákon č.302/2001 Z. z. osamospráve vyšších územných celkov (zákon osamosprávnych krajoch)“. 59 Voriginálu „Zákon č.404/2011 Z. z. opobyte cudzincov aozmene adoplnení niektorých zákonov“. 72 Zaplikační praxe však lze usoudit, že se jedná zejména orodinné vazby na Slovensku, ke kterým oddělení cizinecké policie přihlíží především. Tento přístup kritizuje mezinárodní průzkum politik integrace MIPEX (2014–2019). Migranti ze zemí mimo EU, kteří hledají vprocesu integrace stabilnější právní postavení, musí dle MIPEXu pro získání trvalého pobytu na Slovensku projít řízením, které je výrazně ovlivněno vůli úředníků (MIPEX 2020). Krodinné situaci může cizinecká policie podobným způsobem přihlédnout při odnětí práva na pobyt občana Unie nebo jeho rodinného příslušníka apři jejich vyhoštění. Další ustanovení zákona již na míru integrace neodkazují. Navzdory tomu se některá ustanovení implicitně váží například kexistenci rodinných vazeb cizince na Slovensku. Cizinecká policie například může zvážit, zda zruší přechodný pobyt cizince/ cizinky vzákonem uvedených případech, pokud by důsledky zrušení jeho/jejího pobytu byly nepřiměřené sohledem na důvod zrušení, zejména spřihlédnutím ksoukromému arodinnému životu. Další zákony Dalším zprávních nástrojů, který může sloužit kpodpoře integrace cizinců na lokální úrovni, je izákon osociálních službách60. Ve smyslu tohoto zákona mohou obce přijímat vlastní nástroje sociální integrace arůzné integrační programy vrámci své sociální politiky. Zákon v§4 a§ 83 rovněž stanovuje, že pokud se při analýze identifikuje, že vrámci komunitní práce je potřeba podpořit začlenění jisté skupiny cizinců, je možné uskutečňovat příslušné aktivity. Vteorii jsou možné ipřípadné synergie na podporu menšinových kultur. Uvedené možnosti splňují jisté atributy strategického přístupu na lokální úrovni. Jak jsme již uvedli výše, Česká iSlovenská republika považují moment udělení státního občanství za jakési formální či právní završení procesu integrace cizince do společnosti. Na základě slovenského zákona ostátním občanství61 (zákon č.40/1993 Z. z.) může cizinec požádat oudělení slovenského občanství především tehdy (pokud zákon nestanoví jinak), pokud má na Slovensku alespoň osm let trvalý pobyt. Přísné podmínky pro udělení občanství spočívající vprokázání znalosti slovenského jazyka 60 Voriginále „Zákon č.448/2008 Z. z.osociálnych službách aozmene adoplnení zákona č.455/1991 Zb. oživnostenskom podnikaní (živnostenský zákon) vznení neskorších predpisov“. 61 Voriginále „Zákon č.40/1993 Z. z. oštátnom občianstve Slovenskej republiky“. 73 areálií společenského akulturního života SR by bylo zároveň možno považovat za znak hluboké ekonomické, jazykové asociální integrace cizince. Výzvou pro zákonodárce do budoucna bude zejména upřesnění ametodologické vymezení zákonných požadavků znalosti jazyka nebo historie areálií Slovenské republiky. Ty jsou stanoveny vágně anejsou knim dostupné žádné studijní materiály, kterými by se mohl cizinec při přípravě kpohovoru řídit. 4.4 Institucionální rámec a kompetence klíčových aktérů včetně obcí Tato kapitola přináší čtenáři stručný přehled všech státních isamosprávných aktérů působících voblasti integrace cizinců na Slovensku. Od roku 2007 je hlavním aktérem akoordinátorem integrace cizinců na národní úrovni Ministerstvo práce, sociálních věcí arodiny SR.62 Koordinuje záležitosti týkající se pracovní migrace aintegrace ataké realizaci navržených integračních opatření ve spolupráci sostatními ústředními orgány státní správy, samosprávy asociálními partnery. Prací na této agendě je též pověřena Meziresortní expertní komise pro oblast pracovní migrace aintegrace cizinců, poradní orgán ministra práce, sociálních věcí arodiny pro realizaci úkolů voblasti migrační aintegrační politiky Slovenské republiky. Některé právní aadministrativní oblasti spadají do působnosti Ministerstva vnitra SR (MV SR). Věnuje se jim zejména Migrační úřad Ministerstva vnitra Slovenské republiky, Řídící Výbor pro migraci aintegraci, který působí jako poradní orgán ministra vnitra, Úřad pohraniční acizinecké policie Prezidia policejního sboru ataké Odbor státního občanství podřízený Sekci vnitřní správy MV SR. Migrační úřad Ministerstva vnitra Slovenské republiky (dále „Migrační úřad“)63 je odborným útvarem ministerstva vnitra na úseku azylu, integrace azylantů acizinců, kterým byla poskytnuta doplňková ochrana. Věnuje se především tvorbě azylové politiky, ale podílí se též na tvorbě integrační amigrační politiky. 62 Více informací lze najít na: www.employment.gov.sk/en/information-foreigners/living -conditions-foreigners/. 63 Více oMigračním úřadu lze najít na oficiální stránce: www.minv.sk/?migracny-urad-mv-sr. 80 ale jejich implementační mechanismy nefungují nebo jsou velmi slabé. Zapojení vyšších územních celků je pak ivexistujících národních strategiích zmiňováno pouze ojediněle, vpraxi se vyšší územní celky tématu vpodstatě nevěnují. Panující představa, že kintegraci cizinců má docházet částečně samovolně ačástečně zdola, tedybottom uppřístupem na lokální úrovni, se ukazuje jako nefunkční. Zřejmě se však jedná ofázi, kterou jsme zaznamenali ivmnoha jiných zemích, které po letech dílčích projektů aaktivit postupně vytvořily komplexní místní integrační politiku. Ať už se tyto politiky na Slovensku vyvíjejí jakkoli, občanský sektor bude mít inadále zásadní význam pro rozvoj iniciativ voblasti integrace migrantů, ato jak na národní, tak na místní úrovni. Bibliografie: DIVINSKÝ, Boris, 2007. Labor Market-Migration Nexus in Slovakia: Time to Act in aComprehensive Way. Bratislava: International Organization for Migration. ISBN978-80-89158-17-1. DRBOHLAV, Dušan, ed., 2010. Migrace a(i)migranti vČesku: Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? Vyd. 1. Praha: Sociologické nakl. (SLON). Ediční řada Studie, 66. ISBN978-80-7419-039-1. EMN, 2020. Výročná správa omigrácii aazyle za rok 2019 (Annual Report on Migration and Asylum 2019) [online]. B.m.: European Migration Network Slovakia. Dostupné z:https:// emn.sk/sk/publikacie/vyrocne-spravy-emn-o-migracii-a-azyle/item/563-vyrocna-sprava -o-migracii-a-azyle-za-rok-2019.html. EUROSTAT, 2018. Migration and Migrant Population Statistics [online]. 2018. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Migration_and _migrant_population_statistics. EUROSTAT, 2021. Migration and Migrant Population Statistics [online]. 2021. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title =Migration_and_migrant_population_statistics. KAPACITY, 2020. Zcudzincov domáci: Ako na integráciu vsamospráve (From Foreigners to Locals: How to Integrate in Local Government) [online]. 2020. Dostupné z:https://www.nadacia milanasimecku.sk/files/dokumenty/kapacity_prirucka.pdf. LLP, 2020. Analýza azylovej, migračnej aintegračnej politiky SR [online]. 2020. B.m.: Liga za ľudské práva. Dostupné z: www.hrl.sk/sk/o-nas/aktuality/vydali-sme-analyzu -azylovej-migracnej-a-integracnej-politiky-sr. MEŠŠOVÁ, Barbora, 2021. Integrácia na Slovensku nemá svojho pána. Liga za ľudské práva/Human Rights League [online]. Dostupné z:https://www.hrl.sk/sk/o-nas/aktuality /barbora-messova-integracia-na-slovensku-nema-svojho-pana MIB, 2021. Manuál participatívneho plánovania (Participatory Planning Manual) [online]. B.m.: Metropolitný inštitút Bratislavy. ISBN978-80-973834-4-2. Dostupné z:https://mib .sk/wp-content/uploads/2021/11/MANUAL_VERZIA_FINAL.pdf. MIKUŠOVIČ, Dušan, 2017. Srbský reportér sa zamestnal vnašej fabrike, píše omizérii svojich krajanov. Deník N [online]. Dostupné z:https://dennikn.sk/683543/srbsky-reporter -sa-zamestnal-v-nasej-fabrike-pise-o-mizerii-svojich-krajanov/. MIPEX, 2020. Migrant Integration Policy Index [online]. Dostupné z:www.mipex.eu 81 MV SR, 2010. Štatistický prehľad legálnej anelegálnej migrácie za I. polrok 2010– SK (Statistical Overview of Legal and Illegal Migration in the First Half of 2010) [online].B.m.: Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky/Ministry of Interior of the Slovak Republic. Dostupné z:https://www.minv.sk/?Rok_2010. MV SR, 2020. Národný program AMIF [online]. 2020. B.m.: Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky. Dostupné z:https://www.minv.sk/swift_data/source/ MV ČRsr_a_eu /simons/nove/NP_AMIF_6.1_sk.pdf. SBA, 2014. Analysis of the Existing Policy and Measures in Employment Area and Third Country Nationals’ Business on the Territory of SR. B.m.: Slovak Business Agency. UHCP, 2022. Štatistický prehľad legálnej anelegálnej migrácie vSlovenskej republike za rok 2021 [online]. B.m.: Úřad hraniční acizinecké policie SR. Dostupné z:https://www.minv.sk /swift_data/source/policia/hranicna_a_cudzinecka_policia/rocenky/rok_2021/2021 -rocenka-UHCP-SK.pdf. UPSVR, 2022. Zamestnávanie cudzincov na území Slovenskej republiky za rok 2021 [online]. B.m.: Ústredie práce, sociálnych vecí arodiny. Dostupné z:https://www.upsvr.gov.sk/statistiky /zamestnavanie-cudzincov-statistiky/zamestnavanie-cudzincov-na-uzemi-slovenskej -republiky-za-rok-2021.html?page_id=1060278. Zákony astrategické dokumenty: Bratislavský kraj. 2020. Koncepcia sociálnej inklúzie Bratislavského samosprávneho kraja na roky 2020–2030. https://bratislavskykraj.sk/mdocs-posts/06-koncepcia-socialnej-inkluzie -2020-2030_koncepcia/. Zkrácená verze dokumentu: https://bratislavskykraj.sk/wp-content /uploads/2020/10/brozura_koncepcia-socialnej-inkluzie_210x210mm_final.pdf. Košický kraj. 2015. Program hospodárskeho asociálneho rozvoja 2016–2022. https://web.vucke .sk/sk/uradna-tabula/rozvoj-regionu/program-hosp-socialneho-rozvoja/dokumenty -publikacie/. Mesto Banská Bystrica. 2020. Komunitný plán sociálnych služieb vmeste Banská Bystrica na roky 2021–2027. https://cdn.banskabystrica.sk/2020/11/Komunitn%C3%BD-pl%C3%A1n -mesta-Bansk%C3%A1-Bystrica-na-roky-2021-2027.pdf. MPSVR SR. 2009. Koncepcia integrácie cudzincov vSlovenskej republike. https://www.employ ment.gov.sk/files/slovensky/ministerstvo/integracia-cudzincov/dokumenty/koncepcia -integracie-cudzincov-v-slovenskej-republike.pdf. . 2014. Integračná politika Slovenskej republiky. https://www.employment.gov.sk/files /slovensky/uvod/informacie-cudzinci/integracna-politika.pdf. . 2017. Akčný plán Integračnej politiky Slovenskej republiky vpodmienkach Ministerstva práce, sociálnych vecí arodiny Slovenskej republiky na roky 2017–2018. https://www.employment .gov.sk/files/slovensky/ministerstvo/integracia-cudzincov/dokumenty/akcny-plan-inte gracnej-politiky-slovenskej-republiky-podmienkach-ministerstva-prace-socialnych-veci -rodiny-slovenskej-republiky-roky-2017-2018.pdf. . 2018. Stratégia pracovnej mobility cudzincov vSlovenskej republike. https://www.employ ment.gov.sk/files/slovensky/uvod/informacie-cudzinci/strategia.pdf. . 2018. Uznesenie Vlády Slovenskej republiky č.405 z5. septembra 2018 kSúhrnnej správe ostave plnenia cieľov aopatrení Integračnej politiky Slovenskej republiky za rok 2017. https://rokovania.gov.sk/RVL/Resolution/17244/3. . 2021. Národné priority rozvoja sociálnych služieb na roky 2021–2030. https://www.employ ment.gov.sk/files/slovensky/rodina-socialna-pomoc/socialne-sluzby/nprss-fin.pdf. https://doi.org/10.14712/9788024655307.4 82 5. Politiky integrace migrantů ve Flandrech (Belgie) Corinne Huybers 5.1 Statistické informace Vtéto kapitole se věnujeme faktům aúdajům týkajícím se etnicko-kulturní diverzity vBelgii, ato na těchto na úrovních: národní, regionální (Flandry/Vlámsko) aobecní (Mechelen). Historický kontext Po druhé světové válce se migrace do Belgie řídila hlavně poptávkou po pracovnících v(uhelném) těžebním průmyslu. Kuspokojení této poptávky podepsala Belgie dohodu sItálií (1946). Po hornické katastrofě (1956), při které mnoho italských horníků zemřelo, se však italská vláda rozhodla emigraci do Belgie zastavit. Belgická vláda poté začala přijímat nové pracovníky na základě dvoustranných dohod, jež uzavřela nejprve se Španělskem (1956), Řeckem (1957) apozději také mimo Evropu: sMarokem (1964), Tureckem (1964), Tuniskem (1969), Alžírskem (1970) aJugoslávii (1970). Evropa se mezitím připravovala na zavedení volného pohybu osob. Země Beneluxu prosadily volný pohyb mezi sebou vroce 1958, vroce 1968 došlo kjeho rozšíření na další zakládající státy Evropského společenství. Hospodářská krize v70. letech 20.století však vBelgii vedla kvysoké nezaměstnanosti apo ropné krizi se belgická vláda rozhodla imigraci zastavit úplně. Od poloviny 80. let se míra migrace opět zvyšovala, příliv cizinců se však týká především migrace rodinných příslušníků (vrámci slučování rodin) (Statistiek Vlaanderen 2018). 83 Historický kontext objasňuje, proč jsou vroce 2022 vBelgii nejvíce zastoupeny právě tyto národnosti: Maročané, Italové, Francouzi, Nizozemci aTurci. Následující seznam uvádí tři nejvýznamnější země původu vjednotlivých belgických regionech vroce 2022: – Vlámský region: Nizozemsko, Maroko aTurecko. – Valonský region: Itálie, Francie aMaroko. – Region Brusel– hlavní město: Maroko, Francie aItálie. Národní úroveň (Belgie) Podle údajů belgického statistického úřadu (Statbel) zledna 2022 tvořili 66,6 % belgické populace Belgičané sbelgickým původem, 20,6 % Belgičané se zahraničním/migračním původem a12,8 % cizinci (Statbel 2022). Vroce 2011 bylo procentní rozdělení následující: 74,3 %, 15,5 % a10,2 % (ibid.). Podíl osob cizího původu74 se mezi belgickými regiony zvýše uvedených historických důvodů výrazně liší. Vroce 2021 byl nejnižší ve Flandrech (24,2 %), vyšší ve Valonsku (34,1 %) anejvyšší vregionu hlavního města Brusel (75 %). Vbruselském regionu se jedná především oosoby pocházející ze zemí mimo EU, ve Valonsku oosoby ze zemí EU. Celkově bylo vroce 2021 vBelgii 33,4 % osob cizího původu (Statistiek Vlaanderen 2021). Ve srovnání sostatními zeměmi „EU patnáctky“75 uděluje Belgie relativně málo povolení kpobytu za účelem zaměstnání. Vroce 2016 byla polovina (50 %) povolení kpobytu udělených příchozím ze zemí mimo EU vydána za účelem sloučení rodiny. Povolení kpobytu vydaných za účelem studia bylo 12 %, za účelem práce 10 %, zatímco kategorie „jiné důvody“ představovala 29 %. Poslední jmenovaná kategorie se týká převážně udělení mezinárodní ochrany (Statistiek Vlaanderen 2021). Vroce 2021 podalo 25 971 osob76 žádost omezinárodní ochranu (status uprch74 Do skupiny osob cizího původu jsou zahrnuty jak osoby se současnou cizí státní příslušností, tak iosoby se současnou belgickou státní příslušností, avšak scizí státní příslušností vokamžiku narození, dále osoby sbelgickou státní příslušností vokamžiku narození asoučasně alespoň sjedním rodičem– cizím státním příslušníkem (Flandry statistiky 2022). 75 Země, které vstoupily do EU do roku 1995 (včetně): Belgie, Dánsko, Německo, Finsko, Francie, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Španělsko, Spojené království, Švédsko. 76 Vroce 2015 obdrželo DVZ 44 760 žádostí omezinárodní ochranu. Takto vysoký počet byl způsoben vážnou celosvětovou humanitární krizí. 84 líka nebo doplňkové ochrany) na Imigrační odbor (DVZ) Federálních veřejných služeb (FPS) pro vnitřní záležitosti77. Ochrana byla udělena především osobám ze Sýrie, Palestiny, Eritreje, Afghánistánu aTurecka. Vroce 2021 bylo mezi osobami spřiznaným statusem uprchlíka 25 % syrských státních příslušníků a16 % Palestinců. Status doplňkové ochrany získali nejčastěji Afghánci (41 %) aSyřané (16 %) (Statistiek Vlaanderen 2022). Regionální úroveň (Flandry) Podíváme-li se na data zvlámského regionu, zjistíme, že pro Vlámsko je charakteristická rostoucí rozmanitost. Nejenže se zvyšuje počet cizinců aBelgičanů scizím původem (např. vroce 2022 jejich souhrnný podíl činil 25 % zcelkového počtu obyvatel ve srovnání s10 % vroce 2000), ale zvyšuje se také vnitřní diverzita těchto skupin (Statistiek Vlaanderen 2022b). Většina osob cizího původu pochází ze zemí mimo EU (přibližně 60 %). Největší zahraniční skupinu podle země původu tvoří Nizozemci (15 %), následují Maročané, Turci, Italové aRumuni (Statistiek Vlaanderen 2022b). Vroce 2022 tvořil podíl cizinců (osob jiné než belgické národnosti) 9,8 % celkové populace. Vroce 2000 to bylo jen 4,9 %. Největší cizí národnostní skupinou jsou Nizozemci. Na začátku roku 2020 představovali 23 % zcelkového počtu cizinců. Následují Rumuni, Poláci, Maročané, Bulhaři, Italové, Španělé aFrancouzi. Deset nejvíce zastoupených národností doplňují Turci aPortugalci. Celkově se počet osob scizí státní příslušností ve Flandrech mezi lety 2000 a2020 zdvojnásobil. Největší nárůst se týkal osob ze zemí „EU třináctky“78. Mezi národnostmi ze zemí mimo EU vynikal vroce 2016 vysoký počet syrských migrantů, kteří do Belgie přišli vdůsledku celosvětové humanitární krize. Podíl cizinců je nejvyšší na předměstí Bruselu (občané EU), vAntverpách, vGentu, vdalších centrálních městech79 (občané zemí mimo EU) adále vpříhraniční oblasti sNizozemskem (Holanďané) (Statistiek Vlaanderen 2022). 77 Ekvivalent ministerstva vnitra vjiných státech. 78 Země, které vstoupily do EU po roce 2004 (včetně): Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko, Malta aKypr, od roku 2013 také Chorvatsko. 79 Vrámci své městské politiky určila vlámská vláda 13 „centrálních měst“. Jsou to: Aalst, Antverpy, Bruggy, Genk, Gent, Hasselt, Kortrijk, Lovaň, Mechelen, Ostende, Roeselare, Sint-Niklaas aTurnhout. 85 Obecní úroveň (město Mechelen) Vzhledem ktomu, že město Mechelen je vtéto kapitole použito kilustraci integračních opatření, uvádíme zde některé údaje týkající se konkrétně tohoto města. Ve městě Mechelen vroce 2020 žilo 86 921 osob. Podíl jeho obyvatel sjinou než belgickou státní příslušností byl 11,5 % asjiným než belgickým původem 34,8 %. Počet obyvatel sjinou než belgickou státní příslušností se zvýšil z5 315 osob vroce 1990 na 10 100 osob vroce 2020. Počet obyvatel jiného než belgického původu se zvýšil z6 896 osob vroce 1990 na 30 464 osob vroce 2020 (ibid.). Více než 50 % nezletilých mělo cizí původ. Naopak věkovou skupinu 65+ tvořily z89,8 % osoby belgického původu. Ve městě Mechelen žije 136 různých národností, které dohromady mluví 69 různými jazyky. Největší komunity tvoří zdejší obyvatelé smarockým (41 %), tureckým (asyrským, chaldejským, aramejským) (6,7 %) aarménským (3,2 %) původem. Vroce 2019 přivítal Mechelen 758 nově příchozích migrantů. Jednalo se zejména opracovní migranty, žadatele oazyl, uznané uprchlíky či držitele doplňkové ochrany, případně opříchozí za účelem sloučení rodiny aobčany EU. Většina příchozích přišla zIndie, Rumunska, Nizozemska, Maroka aSýrie (ibid.). 5.2 Integrace na národní a regionální úrovni Integrace na národní úrovni Oblasti integrace, diverzity, azylu amigrace spadají vBelgii do kompetence úřadů na různých vládních úrovních: národní, regionální aobecní. Za imigrační politiku zodpovídá federální ministr vnitra80. Pomáhá mu státní tajemník81 pro azyl amigraci.82 (Vnitrostátní) azylová amigrační politika určuje, kdo smí a kdonesmí do Belgie vstoupit či zde zůstat. 80 Annelies Verlinden (od roku 2020). 81 Státní tajemník podporuje ministra vpolitickém řízení ministerstva. Tato pozice se nachází hlavně na „klíčových“ ministerstvech aje jí svěřena konkrétní oblast politiky, nicméně ministr zůstává za agendu spoluodpovědný. Státní tajemník se stejně jako ministr zodpovídá parlamentu. 82 Sammy Mahdi (od roku 2020). 86 „Uznávání postavení uprchlíka má na starosti Federální veřejná služba pro vnitřní záležitosti. Konkrétně tyto kompetence náleží Imigračnímu odboru (DVZ) aGenerálnímu komisaři pro uprchlíky aosoby bez státní příslušnosti (CGVS). Mezinárodní Úmluva oprávním postavení uprchlíků, podepsaná vŽenevě 28. července 1951 (nazývaná také Ženevská úmluva ouprchlících), tvoří základ pro uznání postavení uprchlíka. Belgické právní předpisy na tuto úmluvu výslovně odkazují. Status uprchlíka se uděluje cizím státním příslušníkům, kteří splňují podmínky stanovené včlánku 1 Ženevské úmluvy ouprchlících: ‚uprchlíkem je osoba, která se nachází mimo svou vlast amá oprávněné obavy před pronásledováním zdůvodů rasových, náboženských, národnostních nebo zdůvodů příslušnosti kurčitým společenským vrstvám nebo izastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu své vlasti‘. Dne 10. října 2006 byl jako doplněk Ženevské úmluvy ouprchlících do belgických právních předpisů přidán status doplňkové ochrany. Ten je přiznán ‚cizímu státnímu příslušníkovi, který nesplňuje podmínky pro získání statusu uprchlíka anemůže se odvolat na článek 9 b, aukterého existují závažné důvody domnívat se, že pokud by byl navrácen do země svého původu nebo vpřípadě osoby bez státní příslušnosti do země svého dosavadního pobytu byl by vystaven reálné hrozbě, že utrpí vážnou újmu‘“(Federal Public Service 2022). Fedasil, Federální agentura pro přijímání žadatelů oazyl, zajišťuje prvotní příjem žadatelů omezinárodní ochranu azaručuje kvalitu ajednotnost vrámci různých přijímacích struktur. Rovněž koordinuje dobrovolné návraty do země původu. Belgické občanství je možné získat třemi způsoby. Užadatelů mladších 18 let hovoříme o„automatickém přidělení“. Osoby starší 18 let belgické občanství „získávají“, ato buďto: „prohlášením onabytí státního občanství“ (ve většině případů), nebo „naturalizací“ (výjimečně). Každý ztěchto tří způsobů se vztahuje ke konkrétním situacím.83 83 Podmínky pro konkrétní situaci lze konzultovat prostřednictvím: https://www.agii.be/thema /vreemdelingenrecht-internationaal-privaatrecht/nationaliteit/procedures-om-belg-te-worden. 87 Integrace na regionální úrovni Občanskou integraci apřístup ksociálním dávkám určuje vláda na regionální úrovni. Je třeba mít na paměti, že vBelgii se politika občanské integrace liší region od regionu. Každý region (Flandry/Vlámsko, Brusel– hlavní město, Valonsko) aněmecky mluvící komunita mají své vlastní priority, opatření astrategie (Adam et al. 2018). Níže se proto zaměříme na integrační politiku vlámského regionu, ve kterém se nachází město Mechelen. Vlámská integrační politika je inkluzivní84, což znamená, že je implementována vrámci různých politik převážně prostřednictvím obecných opatření apouze vpřípadě potřeby prostřednictvím konkrétních opatření. Jinými slovy, za integraci odpovídají všechny oblasti politiky. Integrační politika reaguje na situace adynamiky spojené sdůsledky migrace ajejím cílem je poskytnout nezávislou apřiměřenou účast, dostupnost všech služeb, aktivní občanství adosažení sociální soudržnosti (Vlaandereden 2019). Integrační politika by měla zajistit, aby se nově příchozí alidé migračního původu rychle cítili jako doma amohli se plně zapojit do společnosti. Ve Flandrech toho dosahují skrze program občanské integrace amístní integrační opatření (viz níže). Integrační politiku na regionální alokální úrovni určuje Vlámský dekret ointegraci (Vlaandereden 2013). Zaměřuje se na celou společnost, ale zvláštní pozornost věnuje: 1) osobám zahraničního původu a2)osobám legálně pobývajícím vBelgii. Vždy po dobu pěti let dotuje vlámská vláda vybranou příspěvkovou organizaci zaštiťující integrační politiky ve Vlámsku. Cílem této organizace je posilovat společenské postavení osob cizího původu ve Flandrech, podporovat vzájemný respekt apůsobit jako zastánce ahlas migrantů ve Flandrech aBruselu. Dále podporuje společenskou participaci skupin uvedených vdekretu ointegraci, vydává politická doporučení apracuje na pozitivní reprezentaci cílových skupin. Každých pět let musí příspěvková organizace znovu podat žádost ofinancování. Posledních 20 let čerpala tuto podporu organizace Minderhedenforum, vroce 2020 však byla její žádost zamítnuta. „Namísto toho, aby příspěvková organizace pouze zastřešovala asociace, měla by sestávat zrůzných aktérů, kteří organizují nebo podporují aktivity vedoucí kzapojení osob zahraničního původu do politiky, 84 Obecná/inkluzivní politika versus specifická/kategorická politika. 88 což je nezbytné ktomu, aby se plně ujala své role zástupce etnických akulturních menšin,“ vysvětluje vlámský ministr zodpovědný za integraci arovnost příležitostí, Bart Somers, bývalý starosta města Mechelen ačlen Liberální strany. Vroce 2016 obdržel cenu Nejlepší starosta světa– World Mayor Prize– za dosažení mimořádných úspěchů voblasti přijímání uprchlíků aza dlouhodobou integraci migrantů pocházejících zrůzných kultur, náboženství asociálního prostředí. Somers by si přál, aby nová organizace „překročila škatulkování“ a„propojila odborníky, firmy, organizace aobčany srelevantními zkušenostmi za účelem podpory integrace arovných příležitostí“ (DeMorgen 2020). Dne 26. listopadu 2021 byla organizací zaštiťující integrační politiky ve Vlámsku pro období 2022–2026 uznána organizace LEVL. Vlámská vláda navíc vroce 2015 založila tři externí nezávislé agentury, které implementují integrační politiku vterénu. Jedná se oVlámskou agenturu pro integraci85, která působí vcelé vlámsky hovořící oblasti včetně města Mechelen advojjazyčného Regionu Brusel– hlavní město, In-Gent působící ve městě Gent aAtlas ve městě Antverpy. Cílem občanské integrace je umožnit nově příchozím do Belgie co největší soběstačnost aplné zapojení do společnosti. Za tímto účelem výše zmíněné agentury implementují program občanské integrace, který je postaven na třech pilířích: lekce vlámského jazyka, kurz sociální orientace aindividuální kariérní poradenství. Neočekává se, že by se nově příchozí integrovali sami; od počátku je každému zaručeno individuální koučování formou různých opatření včetně stálého programového poradce. Vsoučasnosti (2021) se pracuje na zavedení čtvrtého pilíře „na míru“, který bude nabízet další individualizovaná opatření (vdotaci 40h) scílem posílit zapojení nově příchozích do společnosti (participační program). Může se například jednat obuddy projekt; odbornou stáž ve firmě / sdružení / organizaci / na místním úřadě; dobrovolnický kurz; jazykový kurz; kurz vkulturním / mládežnickém / sportovním klubu, středisku pobytové péče či služeb nebo komunitním centru. Koordinaci čtvrtého pilíře mají na starosti místní orgány (např. obce) vúzké spolupráci sintegračními agenturami, jež jsou zodpovědné za ostatní tři pilíře. Před zahájením integračního programu musí nově příchozí/migrant (tj. každá osoba narozená vzahraničí, spobytovým povolením astarší 18 let) nejprve podepsat integrační smlouvu (Agentschap Integratie en 85 Voriginále: Vlaams Agentschap Integratie en Inburgering. Pro více informací: https://www .integratie-inburgering.be/. 89 Client orientated civic integration programme as from 2022 Civic integration contract PROGRAMME COUNSELLING Follow-up - Support – Life career guidance Social orientation (MO) Learning Dutch Pathway to employment Participation programme Information about living and working in Belgium Dutch level A2 Tailor-made guidance towards a suitable job Buddy project, work placement in an organization, voluntary work, alternative expand social network Passing the standard test MO Passing the standard test NT2 Register with VDAB/Actiris 2 months after signing integration contract 40 hours participation Integration certificate Dutch level B1 (compulsory integrator) Client orientated civic integration programme as from 2022 Civic integration contract PROGRAMME COUNSELLING Follow-up - Support – Life career guidance Social orientation (MO) Learning Dutch Pathway to employment Participation programme Information about living and working in Belgium Dutch level A2 Tailor-made guidance towards a suitable job Buddy project, work placement in an organization, voluntary work, alternative expand social network Passing the standard test MO Passing the standard test NT2 Register with VDAB/Actiris 2 months after signing integration contract 40 hours participation Integration certificate Dutch level B1 (compulsory integrator) Obrázek 2: Pro-klientsky orientovaný program občanské integrace ve Flandrech. Schéma zobrazuje čtyři pilíře integračního programu: sociální orientaci, osvojení vlámštiny, získání zaměstnání a účast v participačním programu. Zdroj: Agentschap Integratie en Inburgering, 2022, https://www.integratie-inburgering.be/nl/inburgeringstraject 96 dlouhodobé acílené inkluzivní politiky mohou zcela zásadně přispět kproměně města izvýšení kvality života občanů, kteří vněm žijí. Cesta ktéto transformaci je přiblížena vkapitole 7. Do celkového obrazu lokální integrační politiky ve Flandrech však patří iskutečnost, že ipřes jasně deklarovanou odpovědnost obcí za tuto tematiku arelativně dostupné zdroje (při splnění řady podmínek) pro tuto oblast, mnoho (menších) vlámských měst inkluzivní politiky efektivně nebuduje, protože na to nemají kapacitu či zdroje. Kvůli nesplnění těchto nezbytných podmínek pak těmto obcím často chybí dlouhodobá vize. Vzájemné soužití mezi skupinami srůznou zkušeností migrace tak nezřídka vede ktvorbě částečně paralelních společností se všemi ztoho vyplývajícími (zejména sociálními) negativními důsledky. Nemělo by tak zapadnout, že Mechelen je dobrým příkladem, který lze za Flandry představit, nikoli však příkladem reprezentativním. Bibliografie ADAM, Ilke, Marco MARTINIELLO aAndrea REA, 2018. Regional Divergence in the Integration Policy in Belgium. One Country, Three Integration Programmes, One Citizenship Law. In:Governing Diversity. Migrant Integration and Multiculturalism in North America and Europe. B.m.: Editions de l’Université de Bruxelles. ISBN987-2-8004-1635-9. AGENTSCHAP INTEGRATIE EN INBURGERING, 2019. Financiering van een inclusief lokaal integratiebeleid [online]. Dostupné z:https://www.integratie-inburgering.be/sites /default/files/atoms/files/20190321_overzicht_financieringsmogelijkheden.pdf. AGENTSCHAP INTEGRATIE EN INBURGERING, b.r. Voel je thuis in Vlaanderen [online]. b.r. Dostupné z:https://integratie-inburgering.be/sites/default/files/atoms/files/brochure -voel-je-thuis-in-vlaanderen.pdf. Anon, 2018. Bart Somers discusses his strategy for navigating cultural diversity [online]. Anon. Bertelsmann Stiftung. DEMORGEN, 2020. Erkenning Minderhedenforum niet verlengd, nieuwe aanvraag kan als instelling visie wijzigt [online]. Dostupné z:https://www.demorgen.be/politiek/erkenning -minderhedenforum-niet-verlengd-nieuwe-aanvraag-kan-als-instelling-visie-wijzigt ~b8777fd5/. FEDERAL PUBLIC SERVICE, 2022. Asylum and Migration [online]. Dostupné z:https:// diplomatie.belgium.be/en/policy/policy-areas/striving-global-solidarity/asylum. INCLUCITIES, 2020. We Might Not Share the Past but We Share the Future of This City! Inclucities.eu [online]. Dostupné z:https://inclucities.eu/media-events/news/8-news /35-interview-gabriella-de-francesco-city-of-mechelen. MCDONALD-GIBSON, Charlotte, 2016. Where Refugees Can Come Home. The New York Times [online]. Dostupné z:https://www.nytimes.com/2016/12/03/opinion/sunday/where -refugees-can-come-home.html. STATBEL, 2022. Diversiteit naar herkomst in België [online]. B.m.: Statbel– het Belgische statistiekbureau. Dostupné z:https://statbel.fgov.be/nl/themas/bevolking/herkomst. 97 STATISTIEK VLAANDEREN, 2018. Vlaamse Migratieen Integratiemonitor [online]. 2018. B.m.: D/2018/3241/138, Agentschap Binnenlands Bestuur. Dostupné z:https://publicaties .vlaanderen.be/view-file/27487. STATISTIEK VLAANDEREN, 2022a. Bevolking naar nationaliteit [online]. B.m.: Statistiek Vlaanderen. Dostupné z:https://www.statistiekvlaanderen.be/en/population -by-nationality-0. STATISTIEK VLAANDEREN, 2022b. Internationale bescherming [online]. B.m.: Statistiek Vlaanderen. Dostupné z:https://www.statistiekvlaanderen.be/internationale-bescherming. VLAAMSE REGERING, 2020. VR 2020 1707 DOC.0868/1 [online]. B.m.: VR 2020 1707 DOC.0868/1. Dostupné z:https://publicaties.vlaanderen.be/view-file/39387. VLAANDEREN, 2013. Decreet betreffende het Vlaamse integratieen inburgeringsbeleid [online]. 7.červen2013. Dostupné z:https://codex.vlaanderen.be/zoeken/document .aspx?DID=1023121¶m=inhoud&AID=1165619. VLAANDEREN, 2019. Beleidsnota 2019-2024. Gelijke Kansen, Integratie en Inburgering [online]. 8.prosinec2019. Dostupné z:https://publicaties.vlaanderen.be/view-file/32225. VLAANDEREN, 2020a. Fierheid over de gemeente (Wonen en woonomgeving) [online]. B.m.: Gemeente-Stadsmonitor Vlaanderen. Dostupné z:https://gemeente-stadsmonitor.vlaan deren.be/indicators/fierheid-over-de-gemeente-0. VLAANDEREN, 2020b. Houding tegenover diversiteit (Samenleven) [online]. Dostupné z: https://gemeente-stadsmonitor.vlaanderen.be/indicators/houding-tegenover-diversiteit-0. WHYBROW, Martin, 2018. The Belgian City That Embraces Diversity. https://smartercommunities.media/ [online]. Dostupné z:https://smartercommunities.media/belgian-city -embraces-diversity/. WIELAND, Ulrike, 2018. Learning from the World: Liz Mohn in the Good Practice City of Mechelen. Bertelsmann Stiftung [online]. Dostupné z:https://www.bertelsmann -stiftung.de/en/our-projects/living-diversity/project-news/learning-from-the-world-liz -mohn-in-the-good-practice-city-of-mechelen. WORLD MAYOR, 2017. Bart Somers. World Mayor [online]. The 2016 Project. Dostupné z:http://www.worldmayor.com/contest_2016/profile-mechelen-mayor.html. https://doi.org/10.14712/9788024655307.5 98 6. Politiky integrace migrantů v Bavorsku (Německo) Katsiaryna Viadziorchyk94 6.1 Statistické informace Podle informací Spolkového statistického úřadu žilo v roce 2020 vNěmecku 21,9 milionu lidí s„migračním původem“95, což představuje 26,7 % zcelkové populace. To znamená, že každý čtvrtý člověk žijící vNěmecku má „migrační původ“– vzápadním Německu je to 29,1 % populace, ve východním pak 8,2 % (Destatis 2020). Počet cizinců, tj.lidí, kteří nemají německé občanství, se vNěmecku pohybuje kolem 11,4 milionu. Migrace ze zemí EU představuje 42,8 % zcelkové migrace do Německa, dalších 26,6 % migrantů pochází zostatních zemí evropského kontinentu. Zbývajících 30,6 % migrantů pak ze zemí mimo Evropskou unii (Destatis 2021). Ve statistickém mikrocenzu zroku 2019 uvedlo přibližně 2,6 milionu lidí, že do Německa přišli jako repatrianti nebo vysídlené osoby („Aussiedler“ nebo „Spätaussiedler“) (Oswald 2019). Podle „Základního zákona“ (Grundgesetz, německý ústavní zákon)96 se jedná oosoby německého původu, které zůstaly ve východní Evropě ipo roce 1945. Tito lidé mají po přesídlení do Německa okamžité právo žádat oněmecké občanství avolební právo na všech úrovních. Německo pro ně připravilo speciální 94 Spomocí Hangwen Maierhofer, která se podílela na výzkumu asběru dat pro účely této kapitoly. Závěr kapitoly: Marie Jelínková, Réka Lörincz. 95 „Za člověka smigračním původem je označován ten, kdo nebo jehož alespoň jeden zrodičů se nenarodil sněmeckým občanstvím“, podrobnosti viz: https://www.destatis.de/DE/Themen /Gesellschaft-Umwelt/Bevoelkerung/Migration-Integration/Glossar/migrationshintergrund .html. 96 Celý text německého ústavního zákona je dostupný na: https://www.bundestag.de/gg. 99 integrační programy, neboť se předpokládalo, že se „vrátí“ do Německa. Řada znich mezi lety 1960 a1990 do Německa přesídlila. Mezi osoby s„migračním původem“ se tak nepočítají. Většina repatriantů pochází znástupnických států bývalého Sovětského svazu (vroce 2019 to bylo 1,6 milionu)– zejména zKazachstánu (720 000) aRuska (661 000). Mezi významné země původu patří iPolsko (699 000) aRumunsko (226 000). Co se týče spolkových zemí, většina lidí s„migračním původem“ žije vSeverním Porýní-Vestfálsku (vroce 2019 to bylo 25,6 %); přibližně každý šestý člověk žije vBádensku-Württembersku (17,4 %) avBavorsku (15,7 %) (BMI 2020). VBavorsku má 23,8 % obyvatel „migrační původ“ (Oswald 2019), výrazná koncentrace lidí smigračním původem je především ve větších městech, jedná se například o47 % populace Norimberku, 43 % populace Mnichova a41 % populaceAugsburgu (Altunordu 2020; München.de 2020). 6.2 Integrace na spolkové úrovni Spolková republika Německo je ústavně uspořádána jako víceúrovňový systém: rozdělení kompetencí mezi spolkovou vládu aspolkové země doplňují kompetence obcí, kterým právo na samosprávu zaručuje tzv. Základní zákon (Grundgesetz, viz výše) aústavy příslušných zemí. Zákonodárné asprávní pravomoci ifinanční odpovědnost za plnění veřejných úkolů jsou pak rozděleny podle těchto různých úrovní (Fincke 2012, s.55). Dokud zákonodárná pravomoc spočívá výhradně na spolkové vládě, nemají spolkové státy obecně právo vydávat zákony (čl. 71 ačl. 73 Základního zákona). To platí například uzákona oobčanství, ato zejména pro úpravu požadavků pro naturalizaci migrantů aosob narozených vNěmecku bez německého občanství. Navíc pouze spolkový zákonodárný orgán může provést změny vZákladním zákoně.97 Změna Základního zákona by byla nutná např. ktomu, aby bylo přiznáno volební právo vkomunálních volbách občanům zemí mimo EU (Fincke 2012, s.58). Víceúrovňový systém zakotvený vZákladním zákoně má– navzdory možnosti mít flexibilní, subsidiární arelevantní regulační strukturu– řadu nedostatků, které jsou zvláště patrné voblastech souvisejících 97 Se změnou Základního zákona musí souhlasit dvě třetiny členů Spolkového sněmu advě třetiny členů Spolkové rady. Tento fakt komplikuje jakékoli legislativní změny týkající se rozšíření hlasovacích práv nebo požadavků na naturalizaci. 100 spolitikou integrace migrantů. Rozdělení zákonodárných pravomocí aadministrativních úkolů mezi různé subjekty spolkové, zemské alokální samosprávy vede kmnoha paralelním apřekrývajícím se odpovědnostem, což ztěžuje efektivitu integračních opatření. Vdůsledku toho také hrozí, že obce nebudou mít dostatek prostředků na cílenou integrační politiku na místní úrovni (Fincke 2012, s.67). Přestože je migrace do Německa významná již od 50. let 20. století astále roste, první zákon na podporu integrace, tzv. Imigrační zákon, vešel v platnost až v roce 2005 za vlády Křesťanskodemokratické unieaKřesťansko-sociální unie Bavorska (CDU/CSU98) aSociálnědemokratické strany Německa (SPD) (Becker 2014). Tato koalice začala udávat nové trendy vmigrační aintegrační politice akladla důraz na podporu integrace migrantů avětší kontrolu dalšího přistěhovalectví. Ústředním prvkem integrační politiky se staly nově zavedené integrační kurzy, jejichž cílem bylo zlepšení znalostí německého jazyka adovedností potřebných pro život vNěmecku (Butterwegge 2007). Integrační kurzy se vNěmecku skládají zjazykového aorientačního kurzu. Zpravidla jsou dostupné všem migrantům auprchlíkům spovolením kpobytu nebo „sdobrou perspektivou usazení“. Občané EU aněmečtí občané se mohou kurzu zúčastnit pouze vpřípadě volných míst, ale musí ktomu mít povolení Spolkového úřadu pro migraci auprchlíky. Obecný integrační kurz vdélce 100 hodin stojí 1 540 eur. Všechny výše uvedené skupiny však mohou být za určitých podmínek od platby částečně nebo úplně osvobozeny (například nezaměstnaní, repatrianti / vysídlené osoby, uprchlíci). Vurčitých případech může cizinecký úřad účast vkurzu nařídit jako podmínku kvydávání povolení kpobytu. Účast na integračním kurzu může zkrátit podmínku naturalizace zosmi na sedm let pobytu vNěmecku. Mezi další podmínky kzískání občanství patří ústní apísemná znalost německého jazyka alespoň na úrovni B1.99 Včervnu 2006 uspořádala spolková vláda pod záštitou spolkového kancléře „Integrační summit“, jehož cílem bylo navázat dialog smigranty na téma integrace.100 Výsledkem bylo vypracování „Národního plánu integrace“, na jehož tvorbě se podílela jak občanská společnost, tak 98 CSU je křesťanskodemokratická akonzervativní politická strana vNěmecku. Díky regionalistické identitě působí CSU pouze vBavorsku, zatímco její větší protějšek, Křesťanskodemokratická unie (CDU), působí vdalších patnácti státech Německa. CSU je známá svou konzervativní rétorikou voblasti migrace, což vedlo ke sporu mezi sesterskými stranami. 99 Další informace kintegračním kurzům jsou dostupné na: https://www.bamf.de/DE/Themen /Integration/ZugewanderteTeilnehmende/Integrationskurse/integrationskurse-node.html. 100 Národní plán integrace z14. července 2006 je dostupný na: https://www.bundesregierung.de 101 organizace migrantů. Obzvlášť velký důraz byl kladen na dialog smuslimskou komunitou, jejíž složení je vNěmecku velmi rozmanité aheterogenní akterá čítá 3,5 milionu lidí. Imigrační zákon zároveň zpřísnil zákon ovstupu apobytu cizinců, zejména stanovil přísnější požadavky na naturalizaci aintegraci, omezil slučování rodin či zpřísnil předpisy týkající se imigrace kvalifikovaných pracovníků (Národní plán integrace 2006). Dalším důležitým legislativním krokem bylo zavedení zákona pro zlepšení určování auznávání odborných kvalifikací získaných vzahraničí101, který byl přijat vroce 2012 ajehož cílem bylo jednotnější, transparentnější aefektivnější uznávání kvalifikací získaných vzahraničí. Vletech 2015 a2016 spolková vláda dáleukotvila právní předpisy týkající se integrace. Během tzv. uprchlické krize přišlo do Německa přes milion uprchlíků (Herbert aSchönhagen 2020). Velký nárůst počtu lidí hledajících ochranu během krátké doby vyvolal vNěmecku společenskou debatu oorientaci azylové auprchlické politiky Evropské unie stejně jako oněmecké migrační aazylové politice. Voblasti přijímání uprchlíků německou společností se vynořilo široké spektrum postojů achování– od vstřícného až po xenofobní přístup. Na jedné straně bylo prohlášení Angely Merkelové „Wir schaffen das“ (Zvládneme to) asnahy různých složek občanské společnosti, které chtěly uprchlíkům pomoci ausnadnit jejich integraci. Na druhé straně se objevily snahy oco nejrychlejší deportaci odmítnutých žadatelů oazyl nebo ouzavření státních hranic před nežádoucí imigrací. Názory jednotlivých politických stran se vhlavních principech voblasti migrace aazylové politiky také velmi lišily (Karakayali 2018). To vedlo ke schválení Spolkového zákona ointegraci zroku 2016, který– na rozdíl od svého názvu– netvoří komplexní rámec integrační politiky, ale obsahuje spíše podrobná technická nařízení ohledně integrace žadatelů oazyl sdobrou perspektivou usazení auznaných uprchlíků na trhu práce.102 Vnásledujících letech přijala vláda nové právní předpisy. Byly schváleny dva zásadní zákony. Vroce 2019 to byl zákon opřistěhovalectví /resource/blob/975226/441038/acdb01cb90b28205d452c83d2fde84a2/2007-08-30-nationaler -integrationsplan-data.pdf?download=1. 101 Více podrobností k tomuto zákonu je dostupných na https://www.anerkennung-in -deutschland.de/html/de/pro/anerkennungsgesetz.php. 102 Text zákona známého jako „Integrationsgesetzt 2016“ je dostupný na https://www.bgbl.de /xaver/bgbl/start.xav?startbk=Bundesanzeiger_BGBl&start=%252F%252F*%255B%2540attr _id=%2527bgbl116s1939.pdf%2527%255D#__bgbl__%2F%2F*%5B%40attr_id%3D%27bgbl 116s1939.pdf%27%5D__1656710907961. 102 kvalifikovaných pracovníků („Fachkräfteeinwanderungsgesetz“), který měl na jedné straně usnadnit přistěhovalectví kvalifikovaných pracovníků, na druhé straně však zlepšil vymáhání deportací (Hanewinkel 2019). Vroce 2020 byl přijat nový Národní akční plán integrace, který zahrnuje tzv. „předodjezdová integrační opatření“ („Vorintegration“): potenciální migranti mají být vprvním kroku lépe připraveni na život vNěmecku, například prostřednictvím jazykových aorientačních kurzů vzemi původu nebo pomocí informací otrhu práce (např. omožnosti nechat si oficiálně uznat kvalifikaci) (Hirsch 2020). 6.3 Integrace na zemské a obecní úrovni Za tvorbu migrační politiky je primárně odpovědná spolková vláda aza její realizaci spolkové země, které mohou zároveň přispět ke stimulaci apodpoře aktivní astrategicky orientované integrační politiky na úrovni obcí. Kvšeobecnému uvědomění, že integrace probíhá na místní úrovni, nestačí pouze slova apolitické apely směrem kokresům, městům aobcím, je třeba také systematická podpora ve formě zdrojů asítí, které mohou spolkové země poskytnout. Toho lze dosáhnout vrámci programů financování nebo na legislativním základě. Je potřeba vytvořit lokální struktury, jež mohou udržitelným způsobem orientovaným na potřeby migrantů podporovat jejich integraci aparticipaci bez ohledu na finanční situaci obcí aekonomický cyklus financování projektů. Nutno říci, že vintegrační politice týkající se přistěhovalectví, občanství, naturalizace apobytu převažuje centralizace kompetencí. Vtomto ohledu je důležité zmínit Spolkový úřad pro migraci auprchlíky (BAMF), který je ústředním orgánem voblasti migrace skompetencemi také voblasti integrace, naturalizace anávratů. Má na starosti například rozvoj aorganizaci integračních kurzů, podporu projektů aopatření zaměřených na sociální/jazykovou/profesionální integraci, doprovodný vědecký výzkum, přesídlování, relokace, programy přijímání osob zhumanitárních důvodů atd.103 Spolkové země však odpovídají za příslušný místní právní rámec (obecní ústavy, okresní vyhlášky atd.). Vzhledem ktomu, že obce mají sintegrační prací praktické zkušenosti již několik desetiletí, jsou smožnými potřebami avýzvami velmi dobře 103 Více viz Spolkový úřad pro migraci auprchlíky (BAMF) https://www.bamf.de/DE/Startseite /startseite_node.html. 103 obeznámeny. Jsou to tedy především obce, kdo může spomocí komunit migrantů nejlépe formulovat potřebný rámec pro místní integraci. Spolkové země pak mohou vytvářet programy, pomocí kterých poskytnou takovou podporu (včetně finanční) svým obcím aokresům, aby mohly vyvářet lokální koncepce integrace.104 Nezávislost voblasti realizace integračních politik poskytuje spolkovým zemím určitou „flexibilitu“ rozsahu aformy jejich provádění. Mohou například usilovat ovytvoření „přívětivější kultury“ na imigračních úřadech (Gesemann aRoth 2014), zahrnout do rozhodovacích procesů více zástupců migrantů aposkytnout jim odpovídající finanční odměnu auznání. Do jaké míry je tato „flexibilita“ využita ve prospěch komunit migrantů, však závisí na politické situaci vkonkrétní spolkové zemi. Kromě toho spolkové země upravují příjem, ubytování apéči ožadatele oazyl prostřednictvím svých vlastních zákonů (opřijímání uprchlíků). Samostatně si řídí politiku voblasti kultury, školství avzdělávání, kde probíhá podstatná část prvotní socializace aintegrace dětí smigračním původem. Následný, na potřeby zaměřený antidiskriminační přístup ke vzdělávání avzdělávacímu procesu přispívá klepší participaci azačlenění migrantů. Doplňkové zákony spolkových zemí kmigrační legislativě na federální úrovni mohou být velmi přínosné. Vzávislosti na formulaci mohou zlepšit účinnost integrační politiky tím, že zakotví integraci jako průřezové téma ainstitucionalizují struktury koordinace aparticipace, jak je tomu například vpřípadě integračních zákonů vBerlíně (2010), Severním Porýní-Vestfálsku (2012) aBádensku-Württembersku (2015) (Karsch 2017). Integrační zákony mohou být obzvláště účinné, pokud vyjadřují široký politický konsenzus amají podporu komunit migrantů idalších aktérů občanské společnosti. Mimořádně kontroverzní příklad vtomto smyslu lze demonstrovat na prvním bavorském zákoně ointegraci, který byl schválen většinou CSU vprosinci 2016. Ten byl vysoce kritizován opozičními stranami bavorského parlamentu, ale také občanskou společností akomunitami migrantů. Mnozí kritici poukazovali na sporný pojem tzv. vedoucí kultury („Leitkulture“), který naznačuje nutnost dodržování jedné (německé) kultury, čímž může po migrantech potenciálně požadovat zřeknutí se jejich vlastní kultury. Silně kritizován byl také obraz migrantů (charakterizovaný negativními předsudky), 104 Neexistují statistické informace opočtu obcí vBavorsku nebo Německu svlastními integračními strategiemi, jejich počet však roste. 104 represivní tón aignorování úspěšných integračních procesů. Žaloba dvou opozičních stran vbavorské vládě vedla vroce 2019 krozhodnutí bavorského Ústavního soudu, který shledal nový zákon částečně protiústavním (Mittler aWittl 2019). Opoziční strany aobčanská společnost vtomto ohledu stále požadují namísto „integračního zákona“ předložení „zákona oparticipaci“, který by se zaměřil na poskytování rovných příležitostí, anikoliv na očekávání asimilace migrantů. Vkaždé spolkové zemi jsou migranti zastoupeni na zemské úrovni (vpodobě integračních úředníků, státních integračních rad či asociací městských integračních amigračních rad viz dále AGABY). Většina znich má pouze poradní roli bez zajištěného nároku směřovat dění vobci nebo nedisponuje vlastními zdroji. Vlády spolkových zemí však mohou přijmout zákony, které zastupitelským orgánům migrantů zajistí větší důležitost vrozhodovacích procesech. Spolkové země mohou například zavést povinné zřízení integračních amigračních rad či povinnosti obcí voblasti integrace (Gesemann aRoth 2014). Spolkové země mají rovněž pravomoc přijmout antidiskriminační zákony ana zemské úrovni zřizovat Antidiskriminační agentury.105 Kromě toho na federální, státní aobecní úrovni existují speciální možnosti financování projektů aopatření souvisejících sintegrací, začleňováním aparticipací migrantů nebo konkrétně pro uprchlíky, migrantky amládež smigrační historií.106 Část těchto prostředků jde přímo obcím aodpovědným místním správním orgánům. Dobrým příkladem podpory obcí na zemské úrovni je iniciativa tzv. průvodců integrací („Integrationslotsinnen“)107, kteří pracují vobcích alokálně koordinují integrační sítě, podporují dobrovolné iniciativy aorientaci migrantů ve společnosti. Co se týče kontinuity, brzdí práci těchto průvodců nejistota spojená sprojektovým financováním, vjehož důsledku tyto pozice často nejsou zřízeny dlouhodobě. Tato nejistota se týká ifinancování projektů organizací občanské společnosti, které kintegračnímu procesu významně přispívají. 105 Více na webu AGABY: https://www.agaby.de/presse/detailansicht/grosse-notwendigkeit-fuer -ein-landesantidiskriminierungsgesetz-und-eine-landesantidiskriminierungsstelle-in-bayern. 106 Příklady projektů, které nabízí Bavorské státní ministerstvo vnitra, sportu aintegrace, zodpovědné za oblast integrace vBavorsku, jsou dostupné na: https://www.innenministerium .bayern.de/mui/integrationspolitik/integration_frauen/index.php. 107 Detailní informace kprůvodcům integrace vBavorsku viz: https://www.stmi.bayern.de/mui /integrationspolitik/integrationslotsen/index.php. 105 6.4 Historický vhled a předpoklady vzniku integračních a migračních rad Ktomu, abychom lépe pochopili vývoj integračních amigračních politik aemancipace migrantských organizací, je třeba přiblížit historický vývoj. Německo je nyní zavedenou přistěhovaleckou zemí, více než čtvrtina jeho populace jsou lidé smigrační historií. Ačkoli migrace do Německa avrámci Německa existovala již před druhou světovou válkou, byl to především nárůst migrace mezi 50. a90. léty minulého století, co začalo formovat, ainadále formuje, rétoriku, vnímání avývoj integrační amigrační politiky vtéto spolkové republice. Počínaje bilaterálními dohodami sItálií zroku 1955 se Západní Německo aktivně věnovalo náboru tzv. „hostujících pracovníků“ („Gastarbeiter“). Přicházeli za prací do průmyslového sektoru, aby doplnili potřebnou pracovní sílu, protože Západní Německo zažívalo „hospodářský zázrak“ („Wirtschaftswunder“) ataké potřebovalo obnovit válkou zničenou zemi. Vroce 1968 následovaly dvoustranné náborové dohody se Španělskem, Řeckem, Tureckem, Marokem, Jižní Koreou, Portugalskem, Tuniskem aJugoslávií (Rietig aMüller 2016). Souběžně stímto vývojem začalo iVýchodní Německo přijímat zahraniční pracovní sílu, tzv. „smluvní pracovníky“ („Vertragarbeiter“). Oficiálně byli tito „zahraniční pracovníci“, kteří přicházeli do NDR od 60. let 20. století, „přátelé“, kteří měli vNěmecku získat odbornou průpravu kobnově své vlasti– jedné ze socialistických bratrských zemí (Rabenschlag 2016). První dohoda byla podepsána sPolskou lidovou republikou vroce 1963 anásledovaly dohody sMaďarskem, Alžírskem, Kubou, Mosambikem, Vietnamem, Angolou, Mongolskem, Čínou aSeverní Koreou (ibid.). Vobou případech nebyl dlouhodobý pobyt „hostujících pracovníků“ a„zahraničních smluvních pracovníků“ plánován, protože jejich migrace byla založena na tzv. rotačním principu pracovní síly („Rotationsprinzip“). Migranti měli zůstat jen několik let, pracovat vevropských průmyslových centrech, poté se vrátit do země původu snaspořenými penězi azískanými dovednostmi, aby uvolnili místo novým pracovníkům (Rabenschlag 2016). Nábor „hostujících pracovníků“ vZápadním Německu skončil vroce 1973. Po sjednocení Německa vroce 1990 se spolková vláda pokusila zrušit probíhající mezivládní dohody Východního Německa osmluvních pracovnících, jež poslala zpět do jejich domovin. Vprůběhu náborových dekád však přišly do obou částí Německa statisíce migrantů: mnozí znich odešli, mnozí zůstali, někteří přivedli 112 /DE/Themen/Gesellschaft-Umwelt/Bevoelkerung/Migration-Integration/Tabellen /auslaendische-bevoelkerung-geschlecht.html. FINCKE, Gunilla, 2012. Integration im föderalen System: Bund, Länder und die Rolle der Kommunen [online]. B.m.: Sachverständigenrat deutscher Stiftungen für Integration und Migration (SVR). Dostupné z:https://www.stiftung-mercator.de/content/uploads/2020/12 /SVR_Jahresgutachten_2012_Integration_im_foederalen_System.pdf. GESEMANN, Frank aRoland ROTH, 2014. Integration ist (auch) Ländersache! Schritte zur politischen Inklusion von Migrantinnen und Migranten in den Bundesländern [online]. B.m.: Friedrich-Ebert-Stiftung, Forum Berlin. ISBN978-3-86498-785-4. Dostupné z:http://library .fes.de/pdf-files/dialog/10528-version-20140317.pdf. GROSS, Torsten, ed., 2017. Engagierte Migranten: Teilhabe in der Bürgergesellschaft. Schwalbach/Ts: Wochenschau Verlag. Engagement und Partizipation in Theorie und Praxis. ISBN978-3-7344-0406-1. HANEWINKEL, Vera, 2019. Migrationspolitik– Juni 2019. Bundeszentrale für politische Bildung [online]. Dostupné z:https://www.bpb.de/gesellschaft/migration/flucht/monatsrueckblick /293647/migrationspolitik-juni-2019. HERBERT, Ulrich a Jakob SCHÖNHAGEN, 2020. Vor dem 5. September. Die „Flüchtlingskrise“ 2015 im historischen Kontext. Bundeszentrale für politische Bildung [online]. Dostupné z: https://www.bpb.de/apuz/312832/vor-dem-5-september-die -fluechtlingskrise-2015-im-historischen-kontext. HIRSCH, Benjamin, 2020. Vorintegration: Mit neuem Ansatz will Deutschland zum Einwanderungsland warden. Focus Online [online]. Dostupné z:https://www.focus.de/perspektiven /gesellschaft-gestalten/aktionsplan-integration-vorintegration-mit-neuem-ansatz-will -deutschland-zum-einwanderungsland-werden_id_11726164.html. KARAKAYALI, Serhat, 2018. The Flüchtlingskrise in Germany: Crisis of the Refugees, by the Refugees, for the Refugees. Sociology [online]. 52(3), 606–611. ISSN0038-0385, 1469-8684. Dostupné z:doi:10.1177/0038038518760224. KARSCH, Margaret, 2017. Die Integrationsgesetze der Bundesländer: Umsetzung entscheidend. Der Sachverständigenrat für Integration und Migration [online]. Dostupné z:https:// www.svr-migration.de/presse/presse-forschung/integrationsgesetze/ MITTLER, Dietrich aWolfgang WITTL, 2019. Eine deftige juristische Watschn. Süddeutsche Zietung [online]. Dostupné z:https://www.sueddeutsche.de/bayern/bayern -integrationsgesetz-verfassungsgerichtshof-urteil-csu-1.4707653. MÜNCHEN.DE, 2020. Wirtschaftsstandort München– Zahlen und Fakten [online]. Dostupné z:https://stadt.muenchen.de/infos/kennzahlen.html#:~:text=Mit%2027,6%20%25%20 hat%20M%C3%BCnchen,einer%20vielf%C3%A4ltigen%20und%20toleranten%20 Metropole. NERGIZ, Deniz, 2019. Festschrift „20 Jahre Bundeszuwanderungsund Integrationsrat (BZI)“ [online]. B.m.: Bundesministerium des Innern, Bundesamt für Migration and Flüchtige. Dostupné z:https://bzi-bundesintegrationsrat.de/wp-content/uploads/2019/11/BZI-2019 _festschrift-final-edit.pdf. OSWALD, Bernd, 2019. #Faktenfuchs: Wer Migrationshintergrund hat und wer nicht. BR24 [online]. Dostupné z:https://www.br.de/nachrichten/deutschland-welt/faktenfuchs -wer-migrationshintergrund-hat-und-wer-nicht,RX9SeRr. PEDROZA, Luicy, 2019. Citizenship beyond Nationality: Immigrants’ Right to Vote across the World. 1st edition. Philadelphia: University of Pennsylvania Press. Democracy, citizenship, and constitutionalism. ISBN978-0-8122-5097-8. RABENSCHLAG, Ann-Judith, 2016. Arbeiten im Bruderland. Arbeitsmigranten in der DDR und ihr Zusammenleben mit der deutschen Bevölkerung. Bundescentrum für 113 politishe Bildung [online]. Dostupné z:https://www.bpb.de/geschichte/zeitgeschichte /deutschlandarchiv/233678/arbeitsmigranten-in-der-ddr. RIETIG, Victoria aAndreas MÜLLER, 2016. The New Reality: Germany Adapts to Its Role as aMajor Migrant Magnet [online]. B.m.: MPI: Migration Policy Institute. Dostupné z:https://www .migrationpolicy.org/article/new-reality-germany-adapts-its-role-major-migrant-magnet. SCHU, Cornelia, 2020. Vielfältig engagiert– breit vernetzt– partiell eingebunden? Migrantenorganisationen als gestaltende Kraft in der Gesellschaft [online]. B.m.: Forschungsbereich beim Sachverständigenrat deutscher Stiftungen für Integration und Migration (SVR). Dostupné z: https://www.svr-migration.de/wp-content/uploads/2020/11/SVR-FB_Studie _Migrantenorganisationen-in-Deutschland.pdf. WILMES, Bernhard, 2018. Politische Partizipation von Migrantinnen und Migranten. Bundeszentrale für politische Bildung [online]. Dostupné z:https://www.bpb.de/gesellschaft /migration/dossier-migration/247685/politische-partizipation. https://doi.org/10.14712/9788024655307.6 114 7. Inspirativní postupy ke sdílení Marie Jelínková, Eva Valentová, Zuzana Števulová, Corinne Huybers, Katsiaryna Viadziorchyk Tato kapitola se svým pojetím liší od kapitol předchozích: poté, co byly představeny přístupy jednotlivých zemí, nabízí vybrané inspirativní postupy, které mohou být (alespoň částečně) přenositelné, amohou tak poskytnout inspiraci těm, kteří hledají funkční nástroje apřístupy voblasti lokální integrace migrantů. Inspirativní postupy se často omezují na konkrétní situace aprostředí (Henderson et al. 2016) avycházejí zkontextu dané země. Proto je nezbytné porozumět tomu, jak jsou dané praktiky zakotveny vnárodním alokálním kontextu (Virkkala aNiemi 2006). Právě národní kontexty ze zemí, jejichž inspirativní postupy představujeme, jsme se snažili vpředchozích kapitolách zprostředkovat pomocí podrobného popisu prostředí akoncepcí migračních aintegračních politik. Doufáme, že lepší pochopení prostředí, ze kterého tyto postupy vzešly, bude užitečné pro všechny, kdo hledají inspiraci. Nejprve představujeme praktickou metodickou příručku zČeské republiky: Manuál lokální integrace migrantů vČeské republice, která je určena zejména zaměstnancům krajských úřadů aměst. Poté představíme slovenskou dobrou praxi spočívající vpráci sobcemi, které mají sintegrací migrantů jen malé nebo žádné zkušenosti. Třetí příklad pochází zNěmecka apředstavuje migrační aintegrační rady– politické orgány, jež fungují vBavorsku (ivcelém Německu) vrámci místní správy. Ty zastupují migranty, zprostředkovávají jejich potřeby anázory azasazují se ojejich práva. Nakonec přibližujeme proces změny, kterým prošlo belgické město Mechelen, které se díky integrálnímu ainkluzivnímu přístupu stalo městem pro všechny „Mechelany“. 115 7.1 Manuál lokální integrace migrantů v České republice (Česko) Stejně jako vostatních středoevropských zemích se vČeské republice téma integrace migrantů postupně rozvíjí, ato zejména ve velkých městech. Ani tam se však tato agenda obvykle neřeší komplexně, ale hlavně vrámci dílčích oblastí (nejčastěji sociální či vzdělávací politika). Aktéři, kteří se snaží zabývat touto problematikou důkladněji, postupně zapojují do spoluprácedalší subjekty. Není to snadné ačasto trvá dlouho, než se dosáhne dílčího úspěchu. Úředníci místní samosprávy se proto začali dotazovat na základní informace zoblasti integrace migrantů na místní úrovni, zajímali se také onápady anávrhy, které by mohli ve své praxi uplatnit adoporučit spolupracujícím resortům. Na základě této poptávky ze strany místních úřadů vytvořilo Sdružení pro integraci amigraci spartnery publikaci Manuál lokální integrace migrantů vČeské republice 114, která má sloužit jako pomůcka pro místní úředníky azájemce oproblematiku integrace migrantů. Manuál přibližuje integraci migrantů na lokální úrovni prostřednictvím jednotlivých témat (např. služby migrantům, vzdělávání, přístup ke zdravotní péči) tak, aby se kraje aobce mohly stématem seznámit azahájit integrační aktivity podle svých možností apotřeb. Je určen primárně zaměstnancům krajských aměstských úřadů, místním politikům aostatním pracovníkům, kteří stématem migrace přicházejí do kontaktu. Každá zdvanácti kapitol115 představuje konkrétní problematiku zpohledu legislativy, možných projektů, úspěchů aproblémů, snimiž se mohou místní úřady nebo migranti potýkat. Manuál také obsahuje řadu praktických rad akonkrétních návodů pro čtenáře, kteří nemají stématem integrace žádné předchozí zkušenosti. Kapitoly se skládají zvyjímatelných očíslovaných listů (infosheetů) různého rozsahu, které lze studovat jednotlivě či vrámci větších celků ajež lze použít jako samostatný podkladový materiál pro schůzky, jednání či prezentace. Manuál díky své struktuře isvému provedení umožňuje rychle přecházet mezi 114 Vybrané kapitoly Manuálu jsou kdispozici vangličtině na: https://www.migrace.com/en /regulation/mesta-a-inkluzivni-strategie/integracni_manual. 115 Manuál obsahuje kapitoly: Rámec aaktéři integrace migrantů vČR; Samospráva jako poskytovatel apříjemce dotací; Strategické řízení integrace vsamosprávě; Integrace na obecní úrovni; Komunikace světšinovou společností; Komunikace smigranty; Vzdělávání dětí ažáků sodlišným mateřským jazykem; Zaměstnanost; Sociální oblast; Zdravotnictví; „Uprchlíci“– specifický režim mezinárodní ochrany; Bezpečnost. 116 jednotlivými tématy podle zájmu či potřeby apropojovat různé oblasti související sintegrací migrantů. Manuál je koncipován jako ucelený, apřitom stručný ajasný soubor návodů, jak řešit integraci migrantů zhlediska zákonných požadavků, srespektem kmístním specifikům aku prospěchu všech osob žijících vČeské republice. 7.2 Jak zapojit obce, které s integrací migrantů nemají zkušenosti (Slovensko) Města aregiony na Slovensku mají sintegrací migrantů velmi málo zkušeností. Migranti jsou do značné míry pro obce neviditelní, neboť se svými problémy běžně na obecní úřad nepřicházejí. Vdůsledku toho obce tématu integrace migrantů nevěnují téměř žádnou pozornost. První kroky slovenské organizace Liga za ľudské práva ajejích místních partnerů při snaze opodporu lokální integrace migrantů na Slovensku vrámci projektu KapaCITY116 tak spočívaly vnavázání spolupráce sobcemi ochotnými pracovat na problematice migrace. Oslovila tři města, jeden kraj aUnii měst Slovenska (zastřešující organizace pro města aobce na Slovensku), které byly ochotny se této migraci věnovat aspolupracovat. Cílem prvotních aktivit bylo seznámit je sproblematikou amigranty na jejich území, poskytnout jim komplexní informace opopulaci migrantů anaučit je samostatně vyhledávat aanalyzovat data ainformace. Liga pro každou obec zapojenou do projektu vypracovala zprávu, která obsahovala podrobné statistiky apopis populace migrantů žijících vobci (např. Kadlečíková 2018). Pro obce byly tyto informace většinou nové avelmi poučné. Projekt se dále soustředil na včasné navázání spolupráce smístními politickými představiteli apředstaviteli samospráv scílem vybudovat důvěru, najít „ambasadory“117 azabránit dezinformacím oprojektových aktivitách. Radám azastupitelstvům byla vkaždém zapojeném městě/ regionu předložena vypracovaná zpráva spolu sprojektovými aktivitami, 116 Více viz Projekt KapaCITY– KapaCITY– podpora integrácie cudzincov na lokálnej úrovni (2018–2020) dostupné z: https://www.hrl.sk/sk/co-robime/projekty/aktualne-projekty /kapacity-podpora-integracie-cudzincov-na-lokalnej-urovni-. 117 Pojmem „ambasadoři“ myslíme osoby, které se oproblematiku zajímaly apracovaly na ní vrámci obce jako „obecní koordinátoři“, působily také jako styční důstojníci mezi projektem aobcí. 117 což posílilo vzájemnou důvěru mezi zúčastněnými aktéry. Sobcemi bylo podepsáno memorandum ospolupráci, ve kterém byly popsány úkoly apovinnosti každé ze stran. Liga obcím nabídla možnost uhrazení nákladů na zaměstnance, kteří spolupracovali na projektu, ato proto, že obcím často chybějí na integraci migrantů finance pro zajištění dostatečné kapacity úředníků. Dalším krokem bylo poskytnutí školení anástrojů, které pomohly migranty vjednotlivých obcích zapojit. Byla také uspořádána seznamovací setkání migrantů sobcemi. Vkaždé obci byli najati interkulturní pracovníci, kteří působili jako prostředníci mezi migranty aobcí. Důraz byl kladen na posílení postavení aaktivizaci migrantů na komunální úrovni, což zahrnovalo poskytování informací oúloze apovinnostech obcí avytvoření trvalého rámce pro pravidelná setkání mezi obcemi amigranty. Nicméně bez zřízení stálých poradních orgánů, které jsou financovány obcemi, se budoucí setkání nebo jiné formy kontaktu mezi migranty aobcemi ukázaly jako dlouhodobě neudržitelné. Velká pozornost byla také věnována komunikaci. Obce ve většině případů nevědí, jak omigraci aintegraci komunikovat, aproto onich nemluví. Liga proto poskytla obcím potřebné znalosti, jak tato témata představit místním obyvatelům. Zpočátku se obce komunikace omigraci obávaly, protože toto téma často představuje živnou půdu pro konflikty adezinformace. Liga se proto zaměřila na narativy, rámování afakta, která lze použít. Najala si agenturu, která obcím pomáhala srozvojem komunikačních dovedností astrategií.118 Do těchto aktivit se zapojili rovněž samotní migranti, kteří byli vyškoleni ktomu, jak sdělit veřejnosti své individuální příběhy isvá očekávání aaspirace. Spolupráce sagenturou se ukázala být velmi přínosná. Přesto zůstává několik výzev, jako je vícejazyčná komunikace smigranty nebo zapojení migrantů do interakce na místní úrovni. Do budoucna je potřeba do těchto otázek investovat více úsilí. Doporučení Ligy na základě podnětů obcí/regionů smalými zkušenostmi sintegrací migrantů jsou následující: – Vtak ožehavé otázce, jako je migrace, je zásadní investovat do spolupráce smístními samosprávami, starosty adalšími představiteli obcí scílem vysvětlit jim tuto problematiku azajistit podporu. – Stanovit integrační „ambasadory“. 118 Byla vytvořena komplexní komunikační strategie aobce absolvovaly školení voblasti komunikace (Neuropea & HRL 2020). 118 – Jasně rámovat integraci migrantů. Ilidé vklíčových pozicích jsou ovlivněni obrázky vmédiích amigrační hysterií. Je proto důležité vysvětlit, ojakou problematiku se jedná, jaké jsou záměry acíle, aodstranit všechna možná nedorozumění (migrační „krize“ vs. potřeby trhu práce). Pomáhat najít společné zájmy (např. ubytování pracovníků-migrantů). – Seznámit se spracovní kulturou/cyklem obce aplánovat aktivity sohledem na tyto skutečnosti. – Zajistit dostatečné finance pro realizaci integračních opatření (vč.zajištění dostatečných personálních kapacit). – Naučit se komunikovat omigrantech smístním obyvatelstvem. Důležité je identifikovat společná témata apříběhy, které propojí migranty smístními obyvateli, arozpoznat motivaci obcí, která by je přiměla začít omigraci komunikovat. – Vypracovat komunikační plán vkaždé obci, ideálně stakovým časovým předstihem, aby vznikl prostor pro vyzkoušení společné komunikační kampaně. Ikdyž mohou dobře fungovat inárodní narativy, je důležité si uvědomit místní kontext, který může hrát vkomunikaci důležitou roli. – Poskytnout obcím potřebné nástroje (např. informační materiály, školení, znalosti otom, jak zapojit aangažovat migranty na svém území, webové stránky sdůležitými informacemi, kontakty na interkulturní pracovníky akomunity migrantů). 7.3 Integrační a migrační rady v Bavorsku (Německo) Integrace lidí smigračním původem může být úspěšná, pouze pokud jsou bráni vážně ajsou zapojeni do rozhodovacích procesů. VNěmecku se vtomto ohledu nejvíce osvědčily dobře fungující integrační amigrační rady. Rady působí ve smyslu participativní demokracie několika způsoby. Na jedné straně jsou migranti prostřednictvím své práce vRadách přímo zapojeni do místní politické práce. Na straně druhé Rady zastupují heterogenní sociální skupinu, která jinak nemá vobcích žádné nebo jen malé zastoupení. Kromě toho Rady otevírají cestu přistěhovaleckým sdružením, sítím akomunitám, knimž předtím neměla místní samospráva apolitici téměř žádný přístup. Pro úspěšné fungování Rad je důležité koordinovat apodporovat jejich práci avytváření sítí, zastupovat jejich zájmy na státní aspolkové 119 úrovni apředávat know-how aosvědčené postupy. Role zastřešující organizace je při plnění těchto úkolů zásadní. Práce organizace AGABY vBavorsku (adalších zastřešujících organizací vNěmecku119 ) je založena na principech reprezentace, participace aposílení postavení. Studie ukazují, že práce Rad poskytuje migrantům alidem smigračním původem lepší přístup ke zdrojům vobci, zajišťuje mezikulturní výměnu aotevřenost, přispívá ke spokojenému soužití aslouží jako platforma pro posílení postavení migrantů vjejich politické angažovanosti (Wilmes 2018). VNěmecku se tak integrační amigrační rady staly nepostradatelným prvkem, který do místního politického rozhodovacího procesu vnáší zájmy obyvatel smigračním původem. 7.4 Mechelen: cesta k inkluzivnímu městu (Belgie, Vlámsko) Vroce 2005 mělo vlámské město Mechelen velmi špatnou pověst (bylo označováno za tzv. „Chicago zDijle“), která byla způsobena existencí chudých čtvrtí, veřejným nepořádkem avelkým pocitem nejistoty místních obyvatel. Obyvatelé Mechelenu nebyli „hrdí“ na své město acelkově převládal pocit nedůvěry vpolitiku amístní samosprávu. Věci se musely změnit, ataké se změnily. Městská rada astarosta radikálně změnili svůj přístup. Politika nyní stojí na třech pilířích: bezpečnost, obnova města ainkluze. Město finančně podpořilo oblast prevence abezpečnosti: např. posílením policejních složek, instalací kamer apouličních lamp, realizací projektů voblasti obnovy ainvesticemi do pracovníků vprvní linii či kultivací veřejných prostranství. Hlavní transformační silou města Mechelen je však inkluzivní vize. Tato vize spočívá v: – pevné antidiskriminační politice (např. ve městě je kontaktní místo, na kterém mohou občané podávat oznámení nebo stížnosti týkající se rasismu adiskriminace120, město je členem Evropské koalice měst proti rasismu121 amá desetibodový akční plán proti rasismu122); 119 Více viz webové stránky Der Bundeszuwanderungsund Integrationsrat (Německá spolková rada pro imigraci aintegraci), kdispozici na: https://bzi-bundesintegrationsrat.de /mitgliedsverbaende/. 120 Více viz: https://www.mechelen.be/tegenracisme/racisme-melden. 121 Více viz: Evropská koalice měst proti rasismu, https://www.eccar.info/en/mechelen. 122 Více viz: https://www.mechelen.be/tegenracisme. 120 – důrazu na sociální mix na různých úrovních (sousedství, vzdělávání, sportovní aktivity…); – pozitivním diskurzu orozmanitosti, díky kterému je vnímána jako přidaná hodnota. „Mechelen je inkluzivní společnost, ve které jsou rozdíly uznávány, tolerovány arespektovány, nikoliv však bez omezení. Navrhujeme legislativu aklíčové hodnoty, okterých nelze vyjednávat. Mechelen vidí hodnotu právě vdiverzitě. Vycházíme zmyšlení rozmanitosti ačerpáme zbohatství odlišnosti, abychom objevili to, co lidi spojuje. Klíčové je pro nás společné soužití.“123 VMechelenu se říká: „Všichni jsme zMechelenu“, což znamená, že obyvatelé možná nesdílejí společnou minulost, ale sdílejí budoucnost svého města. Město se snaží vytvářet prostředí, vněmž je obecně přijímáno, že diverzita je realitou asoučástí společnosti. Každý obyvatel má povinnost začlenit se do nového ahyperdiverzního Mechelenu 21.století. Město zaujímá kritický aotevřený postoj ktradicím, postupům astrukturám, zpochybňuje je, nevyhýbá se citlivým otázkám apodporuje dialog aspolečenskou diskuzi. Každý obyvatel Mechelenu má komplexní identitu: lidé nemusí volit mezi tím, zda jsou muslimové, Vlámové, rodilí Mechelané, španělsky mluvící nebo homosexuálové. Městská politika podporuje hrdost obyvatel na jejich komplexní identitu, jejíž různé stránky mohou svobodně projevovat. Mechelen se neskládá ze 136 různých komunit; má jednu komunitu, která zahrnuje téměř 90 000 jednotlivců skomplexní identitou. Rozmanitost vMechelenu postupně mění svůj charakter. Přibližně do 90. let 20. století žily ve městě dvě velké skupiny: rodilí obyvatelé Mechelenu aMaročané. Dnes je obyvatelstvo města pestrobarevnou směsicí arozmanitost se zvyšuje ivrámci jednotlivých komunit. Osobní realitu „migrantů“ stále méně reflektují stereotypy. Strategie zaměřené pouze na cílové skupiny (kategorický přístup) tak přestávají být aktuální, přínosné alegitimní. Od roku 2013 tak městská rada vMechelenu rozvíjí opačnou strategii. Místo definování rozdílů avylučování lidí na základě odlišnosti se snaží posilovat společnou identitu, což je navíc jádrem městského života: „my společně vrozmanitosti“. Cílem je inkluzivní město, které klade důraz na integrační mainstreaming. Vkomunikaci avnímání Mechelenu zaujímá diverzita ve všech svých podobách významné místo. Je potřeba, aby všechny oblasti 123 Pracujeme na diverzitě: Vize aposlání města Mechelen, 2008. 121 politiky, služby města apartneři tento inkluzivní přístup podporovali. Město Mechelen však neprosazuje pouze inkluzivní přístup. Uvědomuje si, že inkluzivní politika musí jít ruku vruce dalšími politikami auznává potřebu některých (opatrně volených) exkluzivních (kategorických) opatření. Jedním zprincipů diverzity je skutečnost, že každý se může na utváření společnosti podílet aměl by mít možnost aktivně se zapojit. Proto je vhodné používat částečně kategorický (tj. na určité skupiny zaměřený) přístup, neboť umožňuje bojovat proti znevýhodnění avyloučení aurčitým cílovým skupinám poskytuje větší příležitosti kparticipaci. Strategické řízení na úrovni města pak podporuje koordinovaný akonzistentní přístup při realizaci politiky integrace arozmanitosti. Rozvoj průřezových agend avětší přehled oprůnicích mezi různými politikami apolitickými cíli činí integrační politiku účinnější aefektivnější (snadno lze odhalit výzvy, příležitosti či potenciální partnery), městské iniciativy tak mají větší dopad. Bibliografie HENDERSON, Donna Henderson, Andrea PAVLICKOVA aLeo LEWIS, 2016. Scalability and Transferability of Good Practices in Europe: What does it Take? International Journal of Integrated Care [online]. 16(6), 191. ISSN1568-4156. Dostupné z:doi:10.5334/ijic.2739. KADLEČÍKOVÁ, Jana, 2018. Cudzinci vBratislave [online]. 2018. B.m.: Centrum pre výskum etnicity akultúry. Dostupné z:https://www.hrl.sk/assets/files/obsah/154-Integracia -cudzincov-v-Bratislave.pdf. NEUROPEA & HRL, 2020. Ako komunikovať témy migrácie aintegrácie cudzincov na regionálnej úrovni, príručka pre samosprávy (How to Communicate on Migration and Integration of Foreigners at Regional Level, aGuide for Local Governments) [online]. B.m.: Neuropea, s.r.o., KapaCity project. Dostupné z:https://www.hrl.sk/userfiles/files/1010-Strategia_HRL _final_krat.pdf. VIRKKALA, Seija aKristiina NIEMI, ed., 2006. Peripheral Localities and Innovation Policies: Learning from good practices between the Nordic Countries [online]. B.m.: Chydenius Institute– Kokkola University Consortium, University of Akureyri Research Institute, NIFUSTEP, Royal Institute of Technology (KTH), University of Southern Denmark, Nordregio. Dostupné z:https://www.diva-portal.org/smash/get/diva2:707103 /FULLTEXT01.pdf. WILMES, Bernhard, 2018. Politische Partizipation von Migrantinnen und Migranten. Bundeszentrale für politische Bildung [online]. Dostupné z:https://www.bpb.de/gesellschaft /migration/dossier-migration/247685/politische-partizipation. https://doi.org/10.14712/9788024655307.7 128 Seznam grafů Graf 1: Vývoj počtu cizinců vČR mezi lety 2004 a2021 Graf 2: Nabývání českého státního občanství mezi lety 2004 a2021 Graf 3: Nárůst dobrovolné migrace cizinců (včetně občanů EHP) do SR mezi lety 2004 a2021 Graf 4: Vývoj počtu cizinců vSR (včetně uprchlíků) podle druhu pobytu mezi lety 2004 a2021 Graf 5: Nejčastější účely přechodného pobytu státních příslušníků třetích zemí žijících vSR k31. 12. 2021 Graf 6: Nejčastější země původu občanů třetích zemí žijících vSR vroce 2021 Graf 7: Počty udělených státních občanství SR mezi lety 2000 a2021 Graf 8: Podíl cizinců vjednotlivých krajích SR vroce 2021 129 Seznam obrázků Obrázek 1: Podíl cizinců na celkovém počtu obyvatel vjednotlivých krajích ČR vroce 2021 Obrázek 2: Pro-klientsky orientovaný program občanské integrace ve Flandrech 130 Seznam tabulek Tabulka 1: Finanční objemy integračních projektů vČR podle typu poskytovatele (2010–2019) Tabulka 2: Vývoj počtu apodílu cizinců (včetně občanů EHP) vSR mezi lety 2010 a2020 Tabulka 3: Statistický přehled počtu platných pobytů státních příslušníků třetích zemí ve městě Bratislava k31. 12. 2021 členěný podle druhu pobytu apodle jednotlivých okresů města Bratislava Tabulka 4: Statistický přehled počtu platných trvalých pobytů občanů EU na území SR ve městě Bratislava k31. 12. 2021 členěný podle jednotlivých okresů města Bratislava 131 O autorech Zuzana Bargerová Zuzana Bargerová je expertka voblasti migračního aintegračního práva na Slovensku. Pracovala vMezinárodní organizaci pro migraci (IOM), Centru pro výzkum etnicity akultury (CVEK) aLize za lidská práva (HRL). Podílela se na založení Migračního informačního centra Mezinárodní organizace pro migraci aje spoluautorkou knihy Integrace migrantů ve Slovenské republice. Výzvy adoporučení pro tvůrce politik (IOM, 2007). Spolupracovala na několika domácích izahraničních výzkumných projektech týkajících se integrace cizinců (např. MIPEX125, IMMEX126). Rovněž spolupracovala sMinisterstvem práce, sociálních věcí arodiny Slovenské republiky na přípravě Koncepce integrace cizinců ve Slovenské republice (2009) aIntegrační politiky Slovenské republiky (2014). Corinne Huybers Corinne Huybers je referentka pro strategii arozvoj Odboru rozmanitosti arovných příležitostí belgického města Mechelen. Koordinuje různé programy aakční plány zaměřené na začleňování rozmanitosti ainkluze do fungování městského úřadu aměsta. Převážně se zaměřuje na implementaci inkluzivních strategií, síťování ahorizontální ukotvení integračního přístupu vrámci radnice. 125 MIPEX: Migrant integration policy index: https://www.mipex.eu/. 126 IMMEX: Immigration for employment index: https://www.migpolgroup.com/wp-content /uploads/2019/09/Migration-Policy-Group-2012-IMMEX-Immigration-for-employment -index.pdf. 132 Marie Jelínková Marie Jelínková je socioložka působící na Katedře veřejné asociální politiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Vposledních letech se zabývá tématem lokální integrace migrantů aúzce spolupracuje svybranými českými regiony na jejich strategiích integrace migrantů. Zabývala se také přístupem migrantů ke zdravotnímu pojištění, situací migrantů bez dokladů apracovním vykořisťováním. Podílela se na řadě mezinárodních studií, zaměřených většinou na práva migrantů nebo nastavení migrační politiky. Dlouhodobě úzce spolupracuje sobčanskou společností, zejména se Sdružením pro integraci amigraci. Hangwen Maierhoferová Hangwen Maierhoferová je projektová manažerka pro posílení postavení aprofesionalizaci migrantských sdružení vAGABY, zastřešující organizaci integračních amigračních rad vBavorsku. Ve svých studiích apublikacích se zaměřuje na postmigrační společnosti aidentity lidí smigrační historií. Dominantním prvkem jejích studií jsou dále zkušenosti migrujících žen. Aktivně se také zapojuje do německé občanské společnosti: je členkou mnoha organizací zabývajících se integrací amigrací azaložila Nadaci černošské komunity vNorimberku. Zuzana Števulová Zuzana Števulová je právnička abývalá ředitelka nevládní organizace Liga za lidská práva (HRL) na Slovensku. Specializuje se na problematiku humanitární ochrany, povolení kpobytu aintegraci migrantů. Přednáší na Klinice azylového práva Právnické fakulty Trnavské univerzity vTrnavě. Jako první Slovenka získala ve Washingtonu mezinárodní ocenění Women of Courage Award. Vsoučasné době (2021) se podílí na přípravě nové Integrační politiky Slovenské republiky. Eva Čech Valentová Eva Čech Valentová působí voblasti migrace aintegrace od roku 2005, převážně jako projektová koordinátorka astyčná osoba pro mezinárodní spolupráci vnevládní organizaci Sdružení pro migraci aintegraci (SIMI). Ve své práci se zaměřuje na problematiku integrace migrantů na místní, expertní ipolitické úrovni ana provázanost otázek rovnosti žen amužů smigrací. Od roku 2005 publikovala nebo editovala řadu tematických článků astudií azastupovala SIMI vněkolika odborných platformách anárodních či evropských sítích. Od roku 2017 se podílí na formování strategií integrace migrantů hlavního města Prahy. Od roku 133 2018 je také členkou představenstva České ženské lobby, která zastřešuje organizace zabývající se právy žen vČeské republice. Začátkem roku 2022 se stala programovou ředitelkou SIMI. Katsiaryna Viadziorchyk Katsiaryna Viadziorchyk je bývalá dočasná ředitelka aprojektová koordinátorka vAGABY, zastřešující organizaci integračních amigračních rad vBavorsku. Zabývá se tématem lokální integrace migrantů zhlediska politické aobčanské participace. Ve své práci se zaměřuje na lidská práva, politickou reprezentaci, participaci avolební právo, zplnomocnění vybraných skupin aženská práva. Zapojila se do řady místních imezinárodních iniciativ, které se zabývají rovnými participačními právy migrantů. 134 Zapojené organizace Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd (Česká republika) Sdružení pro integraci amigraci (Česká republika) Ligazaľudské práva (Slovensko) AGABY (Arbeitsgemeinschaft der Ausländer-, Migrantenund Integrationsbeiräte Bayerns / Pracovní výbor pro integraci amigraci Rady Bavorska) (Německo) město Mechelen (Belgie) Text této monografie vznikl v rámci projektu Úspěšná integrace migrantů v regionech z podpory programu Evropské unie Erasmus+, klíčová akce 2: Strategická partnerství. Názory vyjádřené autorkami v tomto materiálunereprezentují nutně názory Evropské unie, která tímto neodpovídá za použití informací v něm obsažených.