Alfred Klaar: berlínské reflexe rodných končin

Alfred Klaar: berlínské reflexe rodných končin* Michal topor Institut pro studium literatury, o. p. s., Praha— Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav české literatury akomparatistiky [email protected] RÉSUMÉ Alfred Klaar: Berlin Reflections on the Homeland Landscape The aim of the paper is to develop at least apart of avoice which is still difficult to understand in the Czech language environment, the voice of the others, (ex-rivals), the ‘expelledʼ, and to anchor it in the work and politics of remembering, registering and writing history of one specific author (we are talking about the continuity of perspective: about fidelity to images, local mythology, its logic). For thirty years, Alfred Klaar (born as Karpeles in 1848 in Prague) co-established Prague discourse in German language from various positions (as ajournalist, theatre critic, representative of various societies, ceremony speaker, associate professor of the local German polytechnic etc.). When he moved to Berlin in July 1899, he was almost fifty-one years old. He left his home (both in the narrow sense of the word, as well as the wider sense of ‘Austrian homeʼ, so important to him), but he always kept the world he had lived in for so long in his mind and preserved many links with it in spite of the geographical distance. He also returned to his homeland on various occasions (funerals and other ceremonies, lectures) and he also remained talked about primarily among the Prague German circles; as apiece of memorabilia he was dusted and remembered in stories, and at the same time rightfully seen and honoured as aforeign envoy and speaker of compatriot cultural and political interests. Klaar spoke about Prague, his ‘father townʼ, and the lands near the Prussian border through the history of the German-speaking enclave, while Czechs only occurred sporadically in his retrospect writing. He repeated his thesis about an environment destroyed by ‘Slavic egoismʼ and belligerence, he spoke of the role of the German community in Czech lands as aheroic cultural mission, ungratefully displaced by the dominant policy of Czechisation in the second half of the 19th century, which strived to ‘impress upon the city aunilateral Slavic characterʼ. Only with reluctance did he adapt to the factual geopolitical development— he saw the post-war situation of the German minority in Czechoslovakia as acontinuation of unfair marginalisation of his fellow countrymen. KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS Čechy; Praha; Berlín; Němci; Češi; Židé; dějiny; vzpomínání / Bohemia; Prague; Berlin; Czechs; Germans; Jews; history; remembering. * Tento text vznikl díky stipendiu Česko-německé komise historiků, udělenému vlétě 2014. Za cenné připomínky ktextu děkuji Václavu Petrbokovi aVáclavu Smyčkovi. OPEN ACCESS 40 SLOVO A SMYSL 27 […] Oarmes Prag, nicht nur ein Held der Feder, Ein gutes Herz, ein Kopf ging dir verloren. Und den Verlust ersetzt dir nicht ein jeder; Nicht täglich wird ein solcher Mann geboren. […] (Gustav E. Pazaurek: Klaars Abschied von Prag, 1908)1 Úkolem následujících odstavců je— vjednom příkladu, vpředstavě jedné konkrétní práce apolitiky vzpomínání, zaznamenávání, psaní dějin (řeč je okontinuitě perspektivy: ověrnosti představám, rodné mytologii, její logice)2— fixovat, ba rozvinout alespoň část hlasu, kterému je včeskojazyčném prostředí stále těžké rozumět, hlasu těch druhých, (ex-)rivalů, „odsunutých“. Alfred Klaar (nar. jako Karpeles r. 1848 vPraze) třicet let zrůzných pozic (coby novinář, divadelní kritik, funkcionář spolků, slavnostní řečník, docent zdejší německé polytechniky atd.) spoluutvářel pražskou německojazyčnou rozpravu.3 Lékař, básník aprozaik Hugo Salus vr. 1912 vzpomněl, kterak Klaarovi, „duchaplnému“ kritikovi, který vládl „německé Praze“ („an Alfred Klaar, den geistreichen und das deutsche Prag beherrschenden Kritiker der Bohemia“), poslal začátečnické básně, adočkav se vstřícné odpovědi sedával potom nejednou vjeho pracovně avystavoval své verše jeho soudům aradám (Salus 1912, s.36; srov.též Salus 1916 aHeydemann 2008a). Paul Leppin se ještě oněkolik let později upamatoval na Klaara jako „boha otce“, předsedajícího „trýznivým večerním čtením“, „vojenským přehlídkám“ svého druhu, pořádaným spolkem Concordia (Leppin 1924). PRVNÍ BERLÍNSKÉ MĚSÍCE (BERLINER NEUESTE NACHRICHTEN) Včervenci 1899 se Klaar— doprovázeje svou ženu, herečku Paulu Eberty, členku Brahmova ansámblu— přestěhoval do Berlína, bylo mu takřka jedenapadesát let (do pruské metropole de facto dospěl teprve vsrpnu, stráviv předtím několik týdnů na Rujáně). Opustil domovské prostředí (vužším ivpro něj tak důležitém širším, „rakouském“ významu), nikdy však neztratil— jak se pokusím ukázat— ze zřetele svět, vněmž dlouhá léta žil, zůstávaje sním inadále přes geografickou odlehlost mnohočetně svázán. Při různých příležitostech (pohřbech ajiných slavnostech, kpřednáškám) se ostatně také do vlasti vracel aijinak nezmizel zrozpravy především německo-pražské, oprašován vhistorkách jako memorabilie, současně právem nalézán actěn jako za-hraniční vyslanec amluvčí krajanských kulturně-politických zájmů.4 1 „[…] Ubohá Praho, nejen ohrdinu pera, / odobré srdce ahlavu přišla jsi. / Ajen tak někdo tu ztrátu nepřeklene / nerodí se takový muž každý den. […]“ (přel. M. T., tak idál). 2 Kpropletencům mezi vzpomínkou atradicí viz Halbwachs 2006, kdějepisectví avzpomínání jako politickým vehiklům srov.Assmann [2006]/2014, s.36–37 ad. 3 22. července 1899 informoval deník Tagesbote aus Mähren und Schlesien, že Klaar „včera večer opustil Prahu, kde po třicet let bojoval slovem ipísmem za německou věc ana polích literárně-uměleckém, jakožto ipolitickém anárodním patřil kprvním mezi vůdčími duchy“ (Dr. Alfred Klaar 1899; srov.též [Ein Abschied 1899]). 4 Již referent týdeníku Montagsblatt aus Böhmen ostatně označil Klaarův odchod za „význačnou událost“ v„kronice pražského němectví“, navazuje řádky naděje, že Klaar „bude OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 41 Od poloviny srpna 1899 do jara 1901 Klaar řídil kulturní rubriku deníku Berliner Neueste Nachrichten (dále BNN). Těžko mohl takové angažmá stavět na vehementně asoustavně exponovaném rakušanství,5 resp. zdůrazňovaném vztahu krodnému prostředí, přesto tuto svou konexi do faktury berlínského deníku obtiskl. Zařazoval práce svých krajanů (Josefa Willomitzera, Hieronyma Lorma /tj.Heinricha Landesmanna/, Josefa Bayera, Ossipa Schubina /tj.Aloisie Kirschner/, Rudolfa Fürsta či Franze Strunze— viz Prameny), upozorňoval na jejich knihy prostřednictvím referátů.6 Spolehlivou příležitostí ktematizaci české (ve smyslu böhmisch, tak idále) krajiny byla souvislost goethovská. Goethem, vypočetl Klaar již koncem srpna 1899, „od dětství prochází všechno naše vroucí úsilí porozumět sobě samým, pochopit tradici svého národa, procítit povstání německé podstaty zantického ideálního světa azgermánského kořene, vypěstovat novou sílu, všechno rozšíření já, jež by ksobě rádo přitáhlo svět“.7 Vpolovině listopadu, vportrétu nedávno zemřelé Ulriky von Lewetzow, někdejšího Goetheova idolu, Klaar připomněl— artikuluje tak vepjatost české končiny8 do německé kultovní topografie —, že tato „podivuhodná žena“ tráivdáli, na půdě hlavního města německé říše cítit, mluvit apsát jako německý Pražan, šiřitel dobré pověsti našeho německého společenství, jež mu tolik vděčí za mnohé akrásné“ (Abschied von Klaar 1899). 5 Psal-li oRakousku, resp. německém rakušanství, pak jako ospecifické, „jižní“ sféře „duchovního němectví“, nabádaje kpropojování akooperaci přes hranice dvou monarchií (Klaar 1900e); symbolickou figurou kýžené provázanosti mu byl Grillparzer— vpolovině ledna 1900 Klaar referoval oinscenaci Grillparzerovy tragédie König Ottokars Glück und Ende vberlínském Königliches Schauspielhaus (Klaar 1900a), tři týdny poté potěšeně reflektoval postupně sílící postavení Grillparzerova díla vdramaturgických plánech německých divadel, speciálně se poté věnoval tragédii Libussa (Klaar 1900b). Vr. 1903 Klaar uvede objemnou předmluvou první ze šesti svazků Grillparzerových Sämtliche Werke (Klaar 1903c). Ke Klaarovu mnohaletému angažmá ve prospěch Grillparzerova díla srov.Heydemann 2008b. 6 Před půlí listopadu Klaar drobně glosoval „zajímavý malý román“ pražské rodačky Auguste Hauschner Lehrgeld. Geschichte einer Ehe (Klaar 1899b), koncem t. r. Klaar vBNN referoval oWillomitzerově knize Das unheimliche Gebiß und Anderes. Scherzgeschichten, vydané berlínským Concordia Deutsche Verlags-Anstalt Concordia (Klaar 1899d). Když Willomitzer vúvodu října 1900 zemřel, Klaar odjel do Prahy kjeho pohřbu (viz Josef Willomitzer †1900), společně sKarlem Emilem Franzosem uspořádali Willomitzerovy Letzte Geschichten und Gedichte (1901; srov.Faktor 1901, atéž Klaar 1900m). Klaara lze snad hledat také za stručným, nicméně vřelým jubilejním profilem životní dráhy Fritze Mauthnera (BNN 19, 1899, 22. 11., s.1–2; podepsáno ♂).— Vzáří 1900 věnoval Klaar jubilejní portrét Marii Ebner von Eschenbach (nar.1830, Zdislavice uKroměříže). Krom jiného autorčino dílo vsadil do okruhu velké epiky „moravsko-německé vlasti [deutsch-mährische Heimat]“, vedle prací Seasfielda-Postla, Hieronyma Lorma či Jakoba Julia Davida (Klaar 1900j). Vprosinci t. r. referoval oSalusových knihách Reigen aSusanna im Bade, vydaných mnichovským Albertem Langenem (Klaar 1900n). 7 Goethe také, konstatoval Klaar, silou své přitažlivosti oslovuje ipříslušníky jiných národů, tak jako Čecha Jaroslava Vrchlického, který „své nejlepší síly vynaložil na to, aby přeložil oba díly Fausta [srov.Vrchlický 1890]“ (Klaar 1899a, s.1, 3). 8 Zanedlouho byl vKlaarově rubrice otištěn článek Karla Gebherda Skizzen aus Deutsch- -Böhmen, obraz, nabádající berlínské čtenáře kvřelému zájmu ohraniční, strážnou krajinu (Gebhardt 1900). OPEN ACCESS 42 SLOVO A SMYSL 27 vila poslední desetiletí svého života vTřebívlicích uLovosic vČechách anení to tak dlouho, kdy měla ještě ve zvyku přijíždět vzimních měsících do Litoměřic či Prahy aúčastnit se menších dýchánků; využil pak vdalších odstavcích ivzpomínek, které mu před patnácti lety, nedlouho před smrtí, svěřila básnířka Juliana Glaser, sestra Karla Egona Eberta,9 jež „jako děvče“ pobývala spolu se svým otcem vKarlových Varech vtéže době jako Goethe aUlrika (Klaar 1899c). Prahu, „otcovské město“,10 Klaar evokoval se zřetelem kdějinám její německojazyčné enklávy, Češi vtěchto ohlédnutích figurovali ojediněle. Včervnu t. r. vídeňský týdeník Die Zeit otiskl Klaarův text Prag als deutsche Literaturstadt, rozvíjející více než rok starou debatu založenou textem Petera Roseggera Die Entdeckung der Provinz (srov.Rosegger, Jenny, Greinz 1899). Určující momenty dějin pražské německojazyčné literatury Klaar spatřoval vodloučenosti (Abgeschlossenheit) od širšího světa austavičných bojích sČechy, asouvisejím rozvoji solidarity adomovského (heimlich) písemnictví; za podstatný rys (Grundton) této literatury označil hloubavost, ato ivpolohách humoristických— připomněl práce Fritze Mauthnera aOssipa Schubina, vněkolika řádcích charakterizoval básnické dílo Friedricha Adlera, Franze Herolda, Huga Saluse i(mladších) R. M. Rilka, Emila Faktora aFriedricha Wernera von Oestérena; závěrečný portrét věnoval Josefu Willomitzerovi (Klaar 1900g). Klaarův výklad minulého světa, jehož byl sám svého času součástí (aktérem, svědkem), nutně odpovídal mnohaletému navrstvení specifické zkušenosti jako směsi efemérních iurčujících informací azážitků ajejich vzpomínkových usazenin. Ty jistě měly váhu ryze osobní, zároveň však podstatně sociální. Pohybovaly se už při svém vzniku povýtce vlimitech syžetů, kategorií, atedy ipředsudků, jež byly diskurzivně— vokruhu, vněmž se Klaar pohyboval— pohotově. Fixovány azveřejněny se pak, pro futuro, vzpomínkové usazeniny mohly stát body vsíti šířeji sdíleného (sebe)výkladu, určité obrazivé tradice, anakonec ilátkou kulturněpolitické argumentace, rušící vzdálenost mezi tím, co bylo, anynějškem. Příkladem11 budiž scéna, již Klaar vúnoru 1900 zapustil do pojednání oaktuálních berlínských premiérách Grillparzerových her (Ottokar Glück und Ende; Libussa). Vzpomněl pokusu ojejich uvedení „na pražské půdě“ počátkem sedmdesátých let ve „starém německém zemském divadle“, euforie vnabytém hledišti, chráněné „kordonem policistů avojáků“ před venkovním „nenávistným davem“, zjitřeným bludnou představou, že inscenace otokarovské tragédie „znamená urážku jeho národního cítění“. Nic tehdy, konstatoval, nepomohla slova „nepředpojatých“, upozorňující na umělecký význam Grillparzerovy „básně“, včetně slova „slavného českého [czechischen] literáta, dramatika Emanuela Bozděcha“, chápající „sláskou“ „hrdinskou tvářnost básně“— hlas lúzy 9 Po Ebertově smrti r. 1882 se Klaar ujal jeho pozůstalosti, kterou dnes chová pražský LA PNP, za tuto informaci děkuji Václavu Petrbokovi. 10 Vpolovině března Klaar v„pozdravu“ Paulu Heyseovi vzpomněl, kterak před třiceti lety uspořádal vPraze („in meiner Vaterstadt“) na jeho počest slavnostní večer, jehož se Heyse, tehdy sotva čtyřicetiletý, zúčastnil (Klaar 1900d). 11 Ideálním pozadím sond podnikaných vmateriálu zKlaarova berlínského období by bezpochyby byla podrobná, chronologicky fundovaná mapa rozvoje Klaarova kulturně-politického pojmosloví vtextech publikovaných vdesetiletích předchozích; nezbývá tu než doznat, že takový terénní výzkum dosud uskutečněn nebyl. OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 43 (Mob) zvítězil ainscenace hry byla vPraze zakázána, stejně jako zde „dotud“ nebyla provedena tragédie Libussa (Klaar 1900c). Zmínka oBozděchovi je symptomatická: se sympatií je tu do dějin vpuštěn muž, oněmž Klaar již vúnoru 1889 (několik dní po jeho zmizení) konstatoval: „Své češství, na němž věrně lpěl, nikdy neproměnil vnenávist vůči němectví. Hledal analézal živoucí vazby kněmecké literatuře amezi jeho mnohými fejetonistickými pracemi nechybí cenná, citlivá aláskyplná studie oGrillparzerovi, zabývající se českými [böhmischen] látkami rakouského klasika“— nezapomínaje poté několikrát naznačit, že vněmeckojazyčných kruzích se Bozděch patrně těší větší přízni aúctě než mezi svými českými krajany (Klaar 1889). Tezi oliberálním prostředí destruovaném „slovanským egoismem“ abojechtivostí Klaar artikuloval také vjedné zkapitol chystaného svazku Deutsche Arbeit in Böhmen, již mu vlétě t. r. otiskl Karl Emil Franzos ve svém listě Deutsche Dichtung (šlo ovýklad dějin českého německojazyčného písemnictví vl. 1780–1850). Nad Ebertovým eposem Wlasta Klaar uvažoval ozdání paradoxnosti někdejšího snoubení německého slova sokruhem slovanských pověstí, vysvětloval tento jev „teritoriálním nadšením“ avůbec naivitou adobromyslností, jež tomu času (letům dvacátým) panovaly, konstatuje: „Jazyk, vzdělání akultura byly vtěch dnech vPraze německé, nikdo neměl ještě tušení ozdejším nadcházejícím štvavém nepřátelství vůči německé kultuře“ (Klaar 1900i, s.247; knižně poté Klaar 1900k). Roli německého společenství vdějinách českých zemí bylo nasnadě traktovat jako heroickou. Meditaci očase, zastaveních vněm, spění ke smrti inesmrtelnosti (otištěnou vBNN včervnu 1900) Klaar zakončil vizí velkolepého, vznešeného amocného národa, bez ustání [endlos] na půdě zděděné po otcích avduchu goethovských vazeb bránícího arozvíjejícího „ty nejvyšší duchovní tradice“ (Klaar 1900f; k„mýtu“ německé civilizační, kulturní superiority ajeho cirkulaci srov.kupř. Eikenberg 2010), vjiném textu psal— vohlédnutí kpočátku sedmdesátých let— opražském němectví jako o„úspěšné kulturní misi“, překrývané však již tehdy politickým vzmachem českého hnutí, živeným „temnou [protiněmeckou] nenávistí“ (Klaar 1900h).12 Vzáří 1900 Hermann Bachmann, rodák ze západočeského města Loket (Elbogen, nar. 1856) anastupující šéfredaktor berlínského deníku Vossische Zeitung (srov.Osborn 1927, s.226) zformuloval předmluvu ke svazku Deutsche Arbeit in Böhmen. Kulturbilder (Concordia Deutsche Verlag-Anstalt, Berlin). Klaar pro něj krom již zmíněné stati 12 Rudolf Fürst několik dní nato vNeuer Berliner Nachrichten fólií kontrastní vůči setrvale vysoké úrovni pražské německojazyčné divadelní scény učinil obraz zpodzimu 1897, kdy „okna pražských německých domů řinčela pod českými kameny [unter den tschechischen Steinen] aněmecké domovní dveře praskaly pod tíhou pěstí českých plenitelů [tschechischer Plünderer]“; vděčně vzpomněl solidarity, již tehdy svým bratřím („Stammesbrüdern“) projevili soukmenovci zjiných německých oblastí (Fürst 1900c). Scenérii konce r. 1897 evokuje vlistopadu 1908 vBohemii také Emil Faktor. Vzpomínaje Klaarových památných proslovů— při pohřbu Ebertově aKlutschakově či při odhalení desky upomínající na Alfreda Meißnera (na Ovocném trhu), konstatoval „To bylo poslední německá řeč na otevřeném pražském prostranství. Kolem tribuny stáli Němci iČeši. Akdyž řečník citoval Goethova slova: ‚Ahlasu básnictví kdo neslyší, je povždy jenom barbar, buď kdo buď [(1791)/1931, s.496]‘, tleskal český vůdce Rieger souhlasně. Vroce 1885. Sotva patnáct let nato byl hlas básnictví nahrazen házením kamení“ (Faktor 1908). OPEN ACCESS 44 SLOVO A SMYSL 27 zformulal izávěrečnou bilanci Das deutsche Prag, artikulující ambivalentnost vztahu pražského Němce k„vlasti“: směs bolesti apýchy, distance (Entsagung) azadostiučinění. Svůj text vystavěl jako polemiku snespravedlivou traktací dějin pražského prostoru, postupující desetiletími „za bojového řevu“ terorizující, „bezohledné čechizace“ (Tschechisierung), usilující „vtisknout městu jednostranně slovanský charakter“— vzdor tomu, že ještě kolem r. 1860 byla Praha— co se sfér vzdělání, vědy, umění týče— německojazyčná: „Co usilovalo ovyšší kulturu, osvojilo si němčinu“, byl Klaar přesvědčen, ačeské pozice ainstituce etablované vněkolika posledních desetiletích interpretoval jako výsledek parazitování na výtvorech vzešlých zněmeckojazyčného prostředí. Zdůraznil význam německé univerzity adalších vzdělaneckých avzdělávacích institucí, divadel, spolků aKasina jako center německojazyčného veřejného života, míst nepodajnosti, neutuchajícího zápasu (Kampf) (Klaar 1900l). VE SLUŽBÁCH VOSSISCHE ZEITUNG ANĚMECKO-ČESKÉHO DOMOVSKÉHO PRÁVA Vdruhé polovině března 1901 byl Klaar naposledy vBNN uveden jako vedoucí rubriky „fejetonu“, vystřídal jej Rudolf Herzog. Patrně již vtéto době byl přitom domluven na novém angažmá vredakci deníku, vycházejícího tehdy pod titulem Königlich privilegirte Berlinische Zeitung von Staatsund gelehrten Sachen apodtitulem Vossische Zeitung. Poprvé zde publikoval 8. května: inspirován brožurou redaktora Leitmeritzer Zeitung Julia Gierschicka Führer durch den Leitmertzer Gau (vyšla společným nadáním Karla Pickerta aHeinricha Blömera vLitoměřicích, resp. vLipsku) dle svých dojmů vylíčil „překrásný kousek země vČeském středohoří“ (Klaar 1901b). Podobně jako BNN byly iVossische Zeitung (dále VZ) principiálně obráceny především do berlínského světa.13 Přesto izde Klaar nalézal příležitosti krodným odbočkám, tiskl texty německých krajanů.14 Referoval opremiérové inscenaci Adlerovy veselohry Zwei Eisen in Feuer vberlínském Königliches Schauspielhaus (Klaar 1901b), počátkem června vnedělní příloze VZ vjubilejním portrétu načrtl dráhu Karla Egona Eberta, ato jako dráhu „tragickou“, poznamenanou vzepjatou nacionalizací domovského prostředí, atak iztrátou jednoznačné, zcelující vazby kněmu. Ivtomto textu neopomněl Klaar, vširším záběru sahajícím až do 18. století, specificky polarizovat dějiny českých zemí: „nebyla to tehdy šťastná půda pro nadějné, se zřetelem kbudoucnosti působící umění domoviny [Heimatkunst]“, konstatoval. „Sídlili tu příslušníci dvou národů, velkého německého kulturního národa, který do země přinesl mravy aprávo, průmysl aumění, jedním slovem celou civilizaci, ačeského kmene [des tschechischen Stammes], který 13 Nelze dost zdůraznit fakt, že šéfredaktorem VZ byl po většinu let zdejšího Klaarova redakčního angažmá jeho přítel akrajan, již zmíněný Hermann Bachmann. Absence důkladné apřitom obecnější představy otom, jak pod jeho dohledem byly ve VZ artikulovány české, resp. rakouské záležitosti, je druhým (srov.pozn. 11) politováníhodným limitem mého výkladu. 14 Pokračoval také ve spolupráci sRudolfem Fürstem, který kupř. koncem r. 1902 ve VZ pojednal Stroblův román Vaclavbude (Fürst 1902), stránky VZ zpřístupnil rovněž pražskému filologovi Eugenu Holznerovi (1903, 1904). OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 45 se touto kořennou stravou pomalu omlazoval“. Určující dualitu německé „kulturní síly“ anevzdělanosti „širokých slovanských kruhů“ doplnil Klaar itentokrát tezemi oparazitující povaze českého rozvoje aromantické naivitě někdejších německých umělců avzdělanců, kteří vsympatii, ba okouzlení fragmenty slovanské mytologie, včetně falzifikátu vpodobě Hankových RKZ, přehlédli vzrůst českých („tschechische“) kulturně-politických ambicí, mazaně realizovaných, včetně veřejného prosazovaní „uměle zkonstruovaného pojmu“ „‚českého národa‘ [‚böhmischen Nation‘]“, šikovně zahrnujícího, atak zastírajícího existenci „zemských Němců [Deutschen des Landes]“: oblíbeným trikem „slovanských politiků“ podle Klaara bylo snadné zaměňování slova „Böhmisch“ slovem „Tschechisch“ (Klaar 1901d). Ivprůběhu dalších měsíců alet Klaar reflexi kulturních (literárních, divadelních, výtvarných, vědních) událostí berlínského či šířšího pole německojazyčných duchovních projevů (pro představu viz Heuer 2006) tu atam bodově prokládal integrující pozorností soustředěnou kminulým inovým zjevům českého němectví. Vpolovině června 1902 upozornil na památník, který byl Stifterovi vystavěn vLinzi, ana „kriticko-historické vydání“, jímž je— pod záštitou Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen aza vedení Augusta Sauera— dílo „šumavského básníka [Böhmerwalddichter]“ uctěno vjeho „německočeské domovině [in der deutschböhmischen Heimat]“. Blíže se zabýval novým, 14. svazkem řady, věnovaným Stifterovi jako malíři avýtvarnému kritikovi, který připravil „Dr. Albert Horcicka— tak jako mnozí jeho krajané dobrý Němec [ein guter Deutscher], vzdor svému slovansky znějícímu jménu“ (Klaar 1902a).15 Krajanskými reminiscencemi akomentáři se Klaar připomínal též vnovinách ačasopisech rakouských, ať vídeňských (Neues Wiener Tagblatt, později též Neue Freie Presse), pražských (Bohemia, Deutsche Arbeit, Montagsblatt aus Böhmen) či brněnských (Tagesbote aus Mähren und Schlesien); do Prahy zajížděl.16 Vlétě r. 1905 publikoval vrevui Österreichische Rundschau stať Vergessenes und Verschollenes. Errinerungen aus dem österreichischen Literaturleben, nabádající kdůkladnějšímu studiu dějin rakouské (míněno německojazyčné) literatury, včetně všednodenních vrstev jejího „života [des Alltagslebens]“ (Klaar 1905). Koncem května 1906 věnoval pozornost románu Auguste Hauschner Zwischen den Zeit (Klaar 1906a), vlistopadu t. r. svýhledem kpražským oslavám jubilea sta let od založení pražské (německé) polytechniky, na níž sám vletech 1885–1899 přednášel odějinách německé literatury, publikoval ve Vossische 15 V únoru 1903 Klaar referoval ojiné edici připravené také pro řadu Bibliothek deutschen Schriftsteller aus Böhmen — prvním svazku Ausgewählte Werke des Grafen Kaspar von Sternberg, zahrnujícím korespondenci mezi hrabětem Kasparem von Sternberg aGoethem (ed.August Sauer. Calve, Praha 1902)— Klaar 1903b. 16 Srov.např.obšírný referát oKlaarově pražské přednášce (Das geistige Berlin. Bohemia, 24. 11. 1903, Beilage, s.1–2, nepodepsáno), několik měsíců poté ji otiskl pražský měsíčník Deutsche Arbeit (Klaar 1904). Vkvětnu 1905 se Klaar přednáškou účastnil pražských schillerovských slavností (R. R. 1905), vúnoru 1908 přijel na pohřeb bratra Ludwiga (Sterbefälle. Bohemia, 1908, 10. 2., s.3, nepodepsáno), 13. prosince t. r. vPraze, vpořadatelství spolku Concordia, vzrcadlovém sále Německého domu, přednášel oUrielu Acostovi (Aus dem Vortrassaale. „Concordia“-Vorträge. Bohemia, 1908, 8. 11., s.7; Alfred Klaar über Ariel Acosta. Zweiter Concordia-Vortrag. Bohemia, 1908, 15. 12., s.7). OPEN ACCESS 46 SLOVO A SMYSL 27 Zeitung článek Prager Hochschuljubileum. Prahu zde představil jako „podivuhodnou půdu, starobylé, vmohutném kulturním avzdělanostním jádru dosud stále německé město: vzdor desetiletím snah „všemi prostředky násilí, rabulistiky apolitických intrik slovanské strany“ učinit „domovské právo [das Heimatrecht]“ zdejších Němců „sporným“ německé vzdělanecké instituce, univerzitou počínaje, neumdleny, nezlomeny trvají ve své činnosti. Klaar byl přesvědčen, že Češi dělají vše proto, aby „vočích světa“ umenšili význam projevů ikontinuity německého života vPraze, jež „jak jen mohou“, „zapuzují“ (Klaar 1906b). Jako by bylo nemožné ohlédnout se do rodného světa bez pachuti sváru. Vretrospektivě („malé dětské vzpomínce“) vetkané včervenci 1907 do úvahy ovýznamu prostředí, vněmž se lidé vzdělávají (vyšlo vberlínském týdeníku Die Gegenwart), Klaar přece jen zpolarizujícího rámce vystoupil. Vzpomněl, jak vtercii (tj.kolem r. 1860) zápasil stvaroslovím řeckých sloves ajednoho letního rána se tuto svízel pokusil překonat soustředěným učením vjednom z„veřejných parků“ svého „otcovského města“— ve „Stromovce [Baumgarten]“, jež zanedlouho [1866] měla být „železnicí rozdělena na dvě části, velkou, bohatou, amenší, liduprázdnou adokonale tichou“ (Klaar 1907, s.6). Vdruhé polovině února 1908 Klaar ve Vossische Zeitung jubilejním portrétem připomněl osobnost Josefa Poppera-Lynkea, konstatuje, že se tento narodil „jako syn německých rodičů včeském [tschechischen] městečku Kolín“ (Klaar 1908a, srov.též Klaar 1908c); koncem června t. r. věnoval pozornost románu Auguste Hauschner Die Familie Lowositz, jehož dějiště, Prahu šedesátých asedmdesátých let, označil za „české [böhmische] hlavní město“, rozechvívané „národními zápasy“. Autorku— svou krajanku— vyzdvihl jako mistryni vevokaci prostředí, stanuvší „tentokrát před zvlášť obtížným úkolem; sahá do středu národní motanice otcovského města, do neobyčejně rozpolceného společenství, jehož povaha, jehož kulturní rozmanitost, jehož půvab abezútěšnost se vyvinuly zplnosti křížících se historických apolitických proudů“ (Klaar 1907b, s.5). Vsrpnu 1908 Klaar vberlínském čtrnáctideníku Neue Revue, redigovaném pražským rodákem Josefem Adolfem Bondym, uveřejnil ohlédnutí za vídeňským dramatikem Ludwigem Anzengruberem. Vzpomněl jeho pražské návštěvy vr. 1882 (na pozvání spolku Concordia, „vjehož čele“ tehdy on, Klaar, stál), mj. ivečera v„prostých“ spolkových místnostech, jež „se nacházely— bezpochyby stejně jako dnes— ve druhém poschodí Německého domu“. Básník byl uveden do kruhu, který se „každovečerně scházel“ ve zdejším „klubu“, obklopilo jej „asi osm či devět“ společníků: „co si pamatuji, [herec Ludwig] Martinelli, známý poeta Friedrich Adler, Heinrich Teweles, toho času šéfredaktor Prager Tagblatt, ataké trojice, jež už není mezi živými, Joseph Willomitzer, šéfredaktor [deníku] Bohemia, který brzy nato coby humorista dosáhl německé proslulosti, profesor Knoll, šlechetný badatel, jakož inás politický vůdce, podněcující účastník duchovního života, amůj bratr Ludwig, vjehož vřelé, vtipné povaze náš host nalezl obzvláštní zalíbení“ (Klaar 1908d, s.1388–1389). Počátkem listopadu t. r. byl Klaar předmětem jubilejních skic; bylo mu šedesát let.17 Nakladatelství J. G. Cotta vydalo almanach nadepsaný Freundesgrüße an Alfred 17 VNeues Wiener Tagblatt připomněl Klaarovo jubileum Josef Bayer, který jej znal od chlapeckých let; zobrazil při té příležitosti Prahu první poloviny 19. století nostalgicky jako OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 47 Klaar; protičeskou linku Klaarovy dráhy tu vyhroceněji exponoval především H. Bach - mann. Podivil se tomu, že právě „vatmosféře tohoto démonického města, otrávené divokými vášněmi fanatického národnostního boje“, vpodmínkách „den co den nanovo“ vzdouvaného „zápasu oexistenci“ zdejšího němectví“, vyrostla osobnost tak harmonická jako Klaar: málokdo prý Čechy nenáviděl tak trpce“ apřitom sironickým nadhledem („sveselým úsměvem na rtech]“), přesvědčením onevyhnutelném „vítězství německé věci“ (Bachmann 1908). Klaar již nebyl bezprostředním aktérem nejnovějších dějství domovských svárů. Ve prospěch „německé věci“, jejího setrvání na horizontu vědomí zasahoval ivdalších měsících aletech zejména jako dějepisec (srov.např.přehledovou stať Die deutschböhmische Literatur in den letzten 60 Jahren, otištěnou vprosinci 1908 vDeutsche Arbeit, Klaar 1908e), resp. pamětník18— doslova ztělesňoval19 kontinuitu, na jejíž uspořádané představě se podílel. Politicky se přitom obracel především kpruským uším, pro něž svět své domoviny rozezníval jako přeshraničně spřízněný. Když vzáří 1909 zajel do Ústí nad Labem, byl fascinován zdejším divadlem jako „novým pyšným domovem německého umění“, „monumentálním“ příkladem neutuchajícího „rozvoje“, „národní hybnosti“, „cílevědomé energie“, „statečného úsilí“ „krajanů“. Historicko-topologickou skicu dovedl knadšenému, zjihlé, symbiotickému obrazu přeshraničního společenství „nejvyšší kultury“ (zahrnuje vto věrnost „říši atrůnu“) a„kvetoucího Polabí“. Vyhlížeje poté od paty „Stoličné hory uDěčína“ vybavil si „stará slova“, čtyřverší o„kvetoucím svazku“, „dvojjediné [zweifach] německé zemi“ a– „žádných hranicích“ (Klaar 1909b, s.4; znovu jej jako magický refrén použije vříjnu 1916 vrecenzi knihy Das böhmische Volk, Klaar 1916c). Psal-li Klaar dějiny německé literatury vČechách, potom komplementárně kideji „kroniky německo-rakouského literárního vývoje“ (sousloví zjeho stati oLudwigu Augustu Franklovi, opírající se vydatně otext právě vydaných Franklových vzpomínek /Frankl 1910/— Klaar 1910a), se zřetelem kširokému rámci literárního, kulturního němectví, přesahujícímu rakouské meze; iproto koncem r. 1910 vnedělní příloze VZ upozornil na první svazek Sauerovy edice Grillparzers Werke (Klaar 1910c). Nelze přehlédnout, že tento Klaarův „německý“ rámec byl naprosto otevřen dílu autorů původu židovského. Vpolovině srpna 1911 Klaar ve VZ se sympatií portrétoval Seligmana Hellera, „básníka Ahasvera“, jehož počátkem sedmdesátých let vystřídal svět, vněmž se ještě zdejší němečtí intelektuálové aumělci nemuseli zabývat česko-německými tenzemi, tj.politikou (Bayer 1908). 18 Velkou část vzpomínkových textů neadresoval čtenářstvu berlínskému— např.mu nevyprávěl osvých školních letech (Klaar 1909a), orodném pražském milieu vídeňského estetika Josefa Bayera, jehož smrtí, psal, jako by se zněj odlomil „kousek mládí“ (vyšlo vNeue Freie Presse, Klaar 1910b). Koncem t. r. vpražské Bohemii vzpomněl svých počátků vredakci tohoto deníku, mj. itehdejší spolupráce sFranzem Klutschakem (Klaar 1910e). 19 Na rozdíl od Fritze Mauthnera, který zPrahy do Berlína odešel již vsedmdesátých letech (aojehož vazbách kčeskému prostředí vnásledných letech je toho dosud známo hanebně málo). Vlistopadu 1909 Klaar věnoval pozornost třem svazkům Mauthnerovým Beiträge zu einer Kritik der Sprache (1. sv.: Sprache und Psychologie; 2. sv.: Zur Sprachwissenschaft; 3. sv.: Zur Grammatik und Logik. J. G. Cotta, Stuttgart— Berlin, 1. sv. vyšel po přepracování podruhé). Filozofický komentář Klaar proložil poznámkami biografickými, připomněl Mauthnerova pražská léta aodchod do Berlína (Klaar 1909c). OPEN ACCESS 54 SLOVO A SMYSL 27 Bohemia, abyl tak „orákulem všem krajanům, jimž byla německá kultura včeské říši [im böhmischen Reiche] ohroženým aoto vřeleji milovaným statkem. Ovlivu tohoto novináře, řečníka, docenta literatury na technické vysoké škole dovedou ještě dnes jeho pražští potomci vyprávět podivuhodné věci“ (Jacobs 1927). 8. listopadu byla ve VZ otištěna řeč, již při pohřbu vkrematoriu ve Wilmersdorfu držel Ludwig Fulda; ktextu byla připojena zpráva osmuteční slavnosti, krom Fuldy hovořili např.Emil Faktor či Alois Brandl, „starý přítel zesnulého“, byl zmíněn také zástupce „českého“ vyslanectví— Camill Hoffmann. Včeskojazyčném tisku rozvinutěji vyložil Klaarovu dráhu pouze Arne Novák (vLidových novinách). Označil jej— spoukazem kjeho pražským letům— za „jednoho zduševních vůdců avychovatelů pražského Němectva“, „svobodomyslného ctitel Uriela Acosty, Josefa II. aBörna“, ale také za „od hlavy až kpatě epigona jako celé prostředí, vněmž vyrůstal ajež zosobňoval“: „proto se mladá pražská literatura nadobro odcizila jeho hladkému abezbarvému naturelu“, tvrdil. „VBerlíně, kde počátkem století převzal kritický úřad Schlentherův, požíval profesor Alfred Klaar pro důstojnou nestrannost apro klid vyzrálého úsudku ohrách, hercích aobásnících vážnosti, aniž kdo byl právě zvědav na kritické mínění starého pána, který nikdy nebyl mlád avničem netoužil být průkopníkem“ (Novák 1927). Takový soud mohl— spolu sdominantním mlčením— jen těžko povzbudit kdůkladnějšímu studiu. PRAMENY Abschied von Klaar. Montagsblatt aus Böhmen, 1899, 17. 7., s.1–2 (nepodepsáno). Adler, Friedrich: Alfred Klaar. Zum 70. Geburtstag. Deutsche Zeitung Bohemia, 1918, 5. 11, s.3–4. Dr. Alfred Klaar. Tagesbote aus Böhmen und Mähren, 1899, 22. 7., s.2 (nepodepsáno). Aus dem deutschen Prag. Vossische Zeitung, 1926, 13. 5., s.11 B h d.: Einheit der deutschen Nation!. Vossische Zeitung, 1918, 31. 10., večerní vydání, s.1–2. Bachmann, Herrmann: [Immer wieder sinne ich…]. Freundesgrüße an Alfred Klaar. Zum 60. Geburtstage 7. November 1908. J. G. Cotta, Berlin— Stuttgart 1908, s.24–26. Bachmann, Herrmann: Heimgefunden. Erinnerungen eines Deutschböhmen. Vossische Zeitung, 1918, 3. 11., s.5–6. Básnická anketa ovyrovnání vČechách. Národní listy, 1913, 28. 12., s.2. Bayer, Josef: Das Fragment: „Die Geheimnisse“ von Goethe. Berliner Neueste Nachrichten, 1899, 31. 8., s.1–2. Bayer, Josef: Alfred Klaar. Neues Wiener Tagblatt, 1908, 7. 11., s.2–4. Beradt, Martin— Bloch-Zavřel, Lotte (eds.): Briefe an Auguste Hauschner. Berlin, Ernst Rowohlt Verlag 1929. Deutsche Arbeit in Böhmen. Berliner Neueste Nachrichten, 1900, 14. 12., s.1–2. Die jüngste Dramatik. Vortrag Prof. Dr. Alfred Klaar. Deutsche Zeitung Bohemia, 1921, 27. 5., s.3. [Ein Abschied]. Bohemia, 1899, 22. 7., s.5–6 (nepodepsáno). Eine Ehrung für Professor Alfred Klaar. Vossische Zeitung, 1927, 1. 11., večerní vydání, s.3. Faktor, Emil: Letzte Geschichten und Gedichte von Willomitzer. Bohemia, 1901, 6. 12., Beilage, s.1–2). Faktor, Emil: Ein Sechzigjähriger (Festgruß an Alfred Klaar). Bohemia, 1908, 6. 11., s.1–2. Frankl, Ludwig August: Erinnerungen, ed. Stefan Hock. J. G. Calve, Praha 1910 (Bibliothek deutscher Schriftsteller aus Böhmen, sv. 29). OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 55 Fulda, Ludwig: Gedenkrede für Alfred Klaar. Vossische Zeitung, 1927, 8. 11., ranní vydání, s.2. Für den Völkerfrieden in Böhmen Stimmen deutscher Schriftsteller über den Ausgleich. Neue Freie Presse, 1913, 25. 12., s.9–10. Fürst, Rudolf: Die böse Schwiegermutter. Ein Beitrag zur Geschichte der Motive. Berliner Neueste Nachrichten, 1899a, 3. 11., s.1. Fürst, Rudolf: Goethe in Frankfurt. Berliner Neueste Nachrichten, 1899b, 15. 12., s.1–2. Fürst, Rudolf: Das letzte Werk von Theodor Fontane. Ein Gedenkblatt zum Geburtstage des Dichters. Berliner Neueste Nachrichten, 1899c, 30. 12., s.1–2. Fürst, Rudolf: Erinnerungen von Willibald Alexis. Berliner Neueste Nachrichten, 1900a, 20. 2., s.1–2. Fürst, Rudolf: III. Die neueste Litteratur (1850–1900). Deutsche Dichtung, sv. 28, 1900b, č.10, s.271–276, č.11, s.283–285 Fürst, Rudolf: Meisterspiele in Prag. Berliner Neuste Nachrichten, 1900c, 8. 6., s.1–2. Fürst, Rudolf: Literaturdiensboten und Dienstbotenliteratur. Vossische Zeitung, 1901, 15. 5., s.2–3. Fürst, Rudolf: Der Roman des deutsche Studenten. Vossische Zeitung, 1902, 16. 11., s.2–3. Fürst, Rudolf: Alfred Klaar. Vossische Zeitung, 1918, 6. 11., s.2–3 Gebhardt, Karl: Skizzen aus Deutsch-Böhmen. Berliner Neueste Nachrichten 20, 1900, 10. 2., s.1. Goethe, Johann Wolfgang von: Torquatto Tasso. In týž: Dramata, přel. Otokar Fischer. Praha, Fr. Borový 1931 (Spisy, sv. 14), s.359–522. gol.: Deutschböhmisches Geistesleben. Vossische Zeitung, 1921, 1. 11., ranní vydání, s.2. Greinz, Hugo: Aus Linz. Ein Literaturbrief. Die Zeit, 1899, č.239, 29. 4., s.76–78. Hoffmann, Camill: [Professor Alfred Klaar]. Vossische Zeitung, 1921, 11. 6., večerní vydání, s.3. Holzner, Eugen: Das Problem des Ueberetzens. Vossische Zeitung, 1903, 5. 2., s.2–3. Holzner, Eugen: Eine sprachgeschichtliche Plauderei. Vossische Zeitung, 1904, 12. 1., s.2–3. Jacobs, Monty: Alfred Klaar. Vossische Zeitung, 1927, 5. 11., ranní vydání, Das Unterhaltungsblatt, č.260, s.1. Jenny, Rudolf Christoph: Jung-Tirol. Ein literarischer Kampfruf aus den Tirolen Bergen. Die Zeit, 1899, č.235, 1. 4., s.10–11. J. L.: Bachmann als Erzähler. Vossische Zeitung, 1925, 15. 2., s.17. Josef Willomitzer †. Bohemia, 1900, 4. 10., s.1–2 (nepodepsáno). Klaar, Alfred: Emanuel Bozděch. Bohemia, 1889, 16. 2., Beilage, s.1–2. Klaar, Alfred: Zum Goethetage (28. August 1899). Berliner Neueste Nachrichten, 1899a, 27. 8., s.1–3. Klaar, Alfred: Lehrgeld. Geschichte einer Ehe. Berliner Neueste Nachrichten, 1899b, 11. 11., s.1. Klaar, Alfred: Ulrike von Levetzow †. Berliner Neueste Nachrichten, 1899c, 14. 11., s.1. Klaar, Alfred: Joseph Willomitzer: Das unheimliche Gebiß und Anderes [Berlin, Concordia 1899]. Berliner Neueste Nachrichten, 1899d, 22. 12., s.2. Klaar, Alfred: Königliches Schauspielhaus. Berliner Neueste Nachrichten, 1900a, 16. 1., s.1. Klaar, Alfred: Berliner Theater. Berliner Neueste Nachrichten, 1900b, 4. 2., Beiblatt, s.1. Klaar, Alfred: Grillparzer-Siege in Berlin. Neues Wiener Tagblatt, 1900c, 22. 2., s.1–3. Klaar, Alfred: Paul Heyse. Ein Gruss zum siebzigsten Geburtstag. Berliner Neueste Nachrichten, 1900d, 14. 3., s.1–2. Klaar, Alfred: Deutsche Art in Nord und Süd. Berliner Neueste Nachrichten, 1900e, 3. 5., s.1–2. Klaar, Alfred: Der lange Weg. Allerhand Pfingstgedanken. Berliner Neuste Nachrichten, 1900f, 3. 6., s.1–2. Klaar, Alfred: Prag als deutsche Literaturstadt. Die Zeit, sv. 23, 1900g, č.298, 16. 6., s.168–170, č.299, 23. 6., s.185–187. Klaar, Alfred: Erinnerungen (DeutschOesterreichisches aus dem Jahre 1870). Berliner Neueste Nachrichten, 1900h, 15. 7., s.1–2. Klaar, Alfred: Klaar: II. Die neuere Litteratur (1780–1850). Deutsche Dichtung [Berlin, Concordia Deutsche Verlag-Anstalt], sv. 28, 1900i, č.9, 1. 8., s.215–221, č.10, s.244–252, č.11, 1. 9., s.269–271. OPEN ACCESS 56 SLOVO A SMYSL 27 Klaar, Alfred: Marie Ebner von Eschenbach. Ein Gruss zum 70. Geburtstag. Berliner Neueste Nachrichten, 1900j, 13. 9., s.1–2. Klaar, Alfred: II. Die neuere Litteratur (1780–1850). In: Hermann Bachmann (red.): Deutsche Arbeit in Böhmen. Kulturbilder. Concordia Deutsche Verlag-Anstalt, Berlin 1900k, s.156–187. Klaar, Alfred: Das deutsche Prag. In: Hermann Bachmann (red.): Deutsche Arbeit in Böhmen. Kulturbilder. Concordia Deutsche VerlagAnstalt, Berlin 1900l, s.447–466. Klaar, Alfred: Josef Willomitzer. Deutsche Dichtung, sv. 29, 1900/1901, č.6, [listopad 1900m], s.146–149. Klaar, Alfred: Neue Bücher. Berliner Neueste Nachrichten, 1900n, 9. 12., s.1–2. Klaar, Alfred: Das Paradies von Böhmen. Vossische Zeitung, 1901b, 8. 5., s.3. Klaar, Alfred: „Zwei Eisen in Feuer“. Lustspiel in drei Akten, frei nach Calderon von Friedrich Adler (Zum ersten Male im kgl. Schauspielhaus am 11. Mai). Vossische Zeitung, 1901c, 13. 5., 2. Beilage, s.1–2. Klaar, Alfred: Karl Egon Ebert (Zum hundertsten Geburtstage des Dichters). Vossische Zeitung, 1901d, 2. 6., Sonntagsbeilage, č.22, s.169–171, 9. 6., Sonntagsbeilage, č.23, s.180–182. Klaar, Alfred: Adalbert Stifter als Maler. Vossische Zeitung, 1902a, 12. 6., s.2–3. Klaar, Alfred: Grillparzers Leben und Schaffen. In: Grillparzers sämtliche Werke in sechzehn Bänden, sv. 1. Berlin— Leipzig, Th. Knaur Nachf. 1903a, s.11–98. Klaar, Alfred: Goethe und Graf. Sternberg. Vossische Zeitung, 1903b, 1. 2, s.2. Klaar, Alfred: Das geistige Berlin. Deutsche Arbeit 3, 1903/1904, č.7, duben 1904, s.556–582. Klaar, Alfred: Vergessenes und Verschollenes. Errinerungen aus dem österreichischen Literaturleben. Österreichische Rundschau, sv. IV, č.43, 24. 8. 1905, s.150–164. Klaar, Alfred: Aus der Erzählerwelt II. Vossische Zeitung, 1906a, 30. 5., s.2–3. Klaar, Alfred: Prager Hochschuljubileum. Vossische Zeitung, 1906b, 9. 11., s.2–4. Klaar, Alfred: Bücher und Bäume. Die Gegenwart 36, sv. 72, 1907, č.27, 6. 7., s.6–7, č.28, 10. 7., s.21–22. Klaar, Alfred: Ein origineller Denker (Zum 70. Geburtstage Joseph Poppers). Vossische Zeitung, 1908a, 20. 2., s.2–3. Klaar, Alfred: Aus der Erzählerwelt VIII. Zwei Milieueromane. Vossische Zeitung, 1908b, 30. 6., s.2, 4–5. Klaar, Alfred: Ein Erfinder. Die Gegenwart 37, 1908c, č.9. Klaar, Alfred: Erinnerungen an Anzengruber. Neue Revue 1, 1907/1908, č.19, srpen 1908d, s.1386–1392, č.20, srpen 1908, s.1479–1484. Klaar, Alfred: Die deutschböhmische Literatur in den letzten 60 Jahren. Deutsche Arbeit 8, 1908/1909, č.3, prosinec 1908e, s.212–229. Klaar, Alfred: Schulerinnerungen. Neues Wiener Tagblatt, 1909a, 26. 5, s.1–4. Klaar, Alfred: Eine Reise zu den Musen in Nordböhmen. Vossische Zeitung, 1909b, 26. 9, s.2–4. Klaar, Alfred: Der Kritiker der Sprache. Vossische Zeitung, 1909c, 21. 11., Sonntagsbeilage, s.369–373. Klaar, Alfred: Aus der Erinnerungen eines Gedenkfreudigen. Vossische Zeitung, 1910a, 4. 2., s.2–4. Klaar, Alfred: Josef Bayer. Neue Freie Presse, 1910b, 6. 2., s.31–32. Klaar, Alfred: Grillparzers Werke. Vossische Zeitung, 1910d, 18. 12., Sonntagsbeilage, s.408. Klaar, Alfred: Aus meiner ersten BohemiaZeit. Bohemia, 1910e, 25. 12., WeihnachtsBeilage, s.33–34. Klaar, Alfred: F. Rückert an S. Heller. Vossische Zeitung, 1911, 13. 8., Sonntagbeilage, s.259–262. Klaar, Alfred: Das Jubiläum des Deutschen Kasinos in Prag. Neue Freie Presse, 1912a, 15. 11., s.31–34. Klaar, Alfred: Neues von Hieronymus Lorm. Vossische Zeitung, 1912b, 1. 12., Sonntagsbeilage, s.377–380. Klaar, Alfred: Der Kampf um das Prager Deutschtum. Neue Freie Presse, 1914a, 22. 2., s.3–4. OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 57 Klaar, Alfred: Die Stimmung des Volkes. Vossische Zeitung, 1914b, 9. 8., Sonntagsbeilage, s.249–250. Klaar, Alfred: Erregende Novellen. Vossische Zeitung, 1916a, 18. 6., s.195–196. Klaar, Alfred: Kampf um die Ehre. Vossische Zeitung, 1916b, 13. 8., Sonntagsbeilage. Klaar Alfred: Das „böhmische Wolk“. Vossische Zeitung, 1916c, 15. 10., Sonntagsbeilage, s.265–267. Klaar, Alfred: Friedrich Adler. Zu seinem 60. Geburtstag. Vossische Zeitung, 1917a, 13. 2., s.2–3. Klaar, Alfred: Aus der geistigen Geschichte des Prager Judentums. In: Das jüdische Prag. Eine Sammelschrift. Prag, Selbstwehr 1917b, s.51–52. Klaar, Alfred: Fritz Mauthner Erinnerungen. Vossische Zeitung, 1918a, 15. 8., s.1–2. Klaar, Alfred: Fritz Mauthners Jugenderinnerungen. Neue Freue Presse, 1918b, 24. 8., s.1–4. Klaar, Alfred: Die Sendung der Hartmann. Vossische Zeitung, 1918c, 8. 12., s.2–3. Klaar, Alfred: Hermann Bachmann †. Vossische Zeitung, 1920, 16. 11., večerní vydání, s.1–2. Klaar, Alfred: Der „alte Kasten“ in Prag. Vossische Zeitung, 1921a, 9. 6., ranní vydání, s.2–3. Klaar, Alfred [A. K.]: [Hierzu schreibt uns]. Vossische Zeitung, 1921b, 11. 6., večerní vydání, s.3. Klaar, Alfred: Die neue Dramatik. In týž: Probleme der modernen Dramatik. München, Rösl & Cie. 1921c, s.5–58. Klaar, Alfred: Hieronymus Lorm. Blätter zu einem Hundertjahrgedenken. Vossische Zeitung, 1921d, 6. 8., ranní vydání, s.2–3. Klaar, Alfred: Josef Popper-Lynkeus †. Der Erfinder und Sozialphilosoph. Vossische Zeitung, 1921e, 23. 12., ranní vydání, s.2. Klaar, Alfred: Ein Roman der Ekstasen. Vossische Zeitung, 1922, 30. 12., večerní vydání, s.2. Klaar, Alfred: „W. U. R.“. Czapeks Utopie, übersetzt von Otto Pick. Vossische Zeitung, 1923a, 31. 3., večerní vydání, s.2. Klaar, Alfred: Die Ziegler und die Wolter. Vossische Zeitung, 1923b, 2. 10., ranní vydání, s.2–3. Klaar, Alfred: Einleitung. In: Hermann Bachmann: Gesammelte Erzählungen, ed. A. Klaar. Verlag der Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, Prag 1924 (Bibliothek Deutscher Schrifsteller aus Böhmen, red. August Sauer, sv. 38), s. V–XVIII. Klaar, Alfred: Aus einer Kritikerwerkstatt. In: Carl Schluderpacher (red.): Prager Theaterbuch. Gesammelte Aufsätzte über deutsche Bühnenkunst. Verlag Gustav Fanta Nachf., Prag 1924b, s.23–38. Klaar, Alfred: Eröffnung des neuen Teplitzer Stadttheaters. Teplitzer Festtage. Deutsche Zeitung Bohemia, 1924c, 23. 4., s.5. Klaar, Alfred: Die drei Bilder der Welt. Aus Fritz Mauthners Nachlaß. Vossische Zeitung, 1925a, 16. 8., s.21–22. Klaar, Alfred: Zwei Grillparzer-Abende. Ein Stückchen Prager Erinnerung. Prager Tagblatt, 1925b, 6. 12. příloha Dichtung und Erlebnis, s.1. Klaar, Alfred: Aus alten Tagen der Prager „Concordia“. In: Paul Nettl (ed.): Alt-Prager Almanach. Die Bücherstube, Prag [prosinec 1925]c, s.5–17 (almanach je datován 1926). Klaar, Alfred: Marienbader Skizzen. Vossische Zeitung, 1926, 17. 7., ranní vydání, s.9. Klaar, Alfred: „Um den Rhein“. Ein neuer Roman von Herbert Eulenberg. Vossische Zeitung, 1927, 24. 4., s.29. Leppin, Paul: Prager Literatur vor drei Jahrzehnten. Prager Presse, 1924, 21. 9., Dichtung und Welt, s. II–III. Lorm, Hieronymus: Oesterreichische Oktobertage. Berliner Neueste Nachrichten, 1899a, 29. 10., s.1–2. Lorm, Hieronymus: Der pathologische Goethe. Berliner Neueste Nachrichten, 1899b, 22. 11., s.1–2. Lorm, Hieronymus: Die Unberühmten. Berliner Neueste Nachrichten, 1899c, 10. 12., s.1–2. Lorm, Hieronymus: Orientalische Träume. Berliner Neueste Nachrichten, 1900a, 11. 2., s.1–2. OPEN ACCESS 58 SLOVO A SMYSL 27 Lorm, Hieronymus: Ein neuer Klassiker (Lichtenbergs Nachlass). Berliner Neueste Nachrichten, 1900b, 31. 3., s.1–2. Lorm, Hieronymus: Das Liebesleben im Geiste. Glossen zu einem modernen Buche. Berliner Neueste Nachrichten, 1900c, 27. 4., s.1–2. Lorm, Hieronymus: Die gemalte Philosophie. Berliner Neueste Nachrichten, 1900d, 31. 5., s.1–2. Lorm, Hieronymus: Dämmerungen. Berliner Neueste Nachrichten, 1900e, 8. 7., s.1–2. Ludwig, Emil: Der deutsche Block in Oesterreich. Vosische Zeitung, 1917a, 25. 6, s.1–2. Ludwig, Emil: Die Tschechen und die Friede. Vossische Zeitung, 1917b, 28. 12., s.1–2. Mauthner, Fritz: Erinnerungen I. Prager Jugendjahre. Georg Müller, München 1918. Naumann, Friedrich: Wer macht Mitteleuropa?. Vossische Zeitung, 1917, 25. 6., s.1–2, 3. Naumann, Friedrich: Mitteleuropa und der Friede. Vossische Zeitung, 1918a, 6. 1., s.1–2. Naumann, Friedrich: Mitteleuropa und die Nationalitäten. Vossische Zeitung, 1918b, 29. 1., s.1–2. Novák, Arne: [Alfred Klaar]. Lidové noviny, 1927, 6. 11., s.9. Pazaurek, Gustav E.: Klaars Abschied von Prag. In: Freundesgrüsse an Alfred Klaar. Zum 60. Geburtstage 7. November 1908. Stuttgart— Berlin, J. G. Cotta 1908, s.15. Professor Alfred Klaar. Tagesbote aus Mähren und Schlesien, 1899, 23. 1., s.3. Professor Alfred Klaar †. Vossische Zeitung, 1927, 4. 11., večerní vydání, s.2. R. R.: Schillerfeier der „Concordia“. Bohemia, 1905, 16. 5., s.17. rk: Die neue Aera in Böhmen. Vossische Zeitung, 1918, 31. 10., večerní vydání, s.4. Rosegger, Peter: Die Entdeckung der Provinz. Die Zeit, 1899, 25. 3., s.184. Salus, Hugo: Prag und die Jahre meines Werdens. Bohemia, 1912, 7. 4., s.36–37. Salus, Hugo: Mein fünfzügster Geburtstag. Deutsche Zeitung Bohemia, 1916, 2. 8., s.4–5. Salus, Hugo: Teingäßchen 611. Alfred Klaar zum 70. Geburtstag (7. November 1918). Vossische Zeitung, 1918, 6. 11., s.2. Salus, Hugo: Alfred Klaar. Ein Freundesgruss zum 75. Geburtstag. Vossische Zeitung, 1923, 7. 11., ranní vydání, s.2. Sauer, August: Ueber die österreichischen Zeitschriften des 19. Jahrhunderts. Vossische Zeitung, 1906, 31. 5., s.2–4. Stein, Friedrich: Aus Karlsbad. Vossische Zeitung, 1901a, 14. 8., s.2–4. Stein, Friedrich: Aus Marienbad. Vossische Zeitung, 1901b, 28. 8., s.2–4. Stein, Friedrich: Aus Franzensbad. Vossische Zeitung, 1901c, 13. 9., s.2–3. Strunz, Franz: Giordano Bruno. Zur Wiederkehr seines 300jährigen Todestages am 17. Februar. Berliner Neueste Nachrichten 20, 1900, 18. 2., s.1–2. Teweles, Heinrich [podepsáno H. T.]: Prager Deutsch. Bohemia, 1918, 8. 9., s.3–4. Tobolka, Zdeněk Václav (red.): Das böhmische Volk. Wohhngebiete. Körperliche Tüchtigkeit. Geistige und materialle Kultur. Pražská akciová tiskárna, Praha 1916. Vrchlický, Jaroslav: Goethův Faust. Tragedie. Praha, F. Šimáček 1890. Willomitzer, Josef: Das unheimliche Gebiss. Berliner Neueste Nachrichten, 1899a, 24. 8., s.1–2. Willomitzer, Josef: Am Strande. Berliner Neueste Nachrichten, 1899b, 29. 8., s.1. Willomitzer, Josef: Wer mit Pech umgeht… Berliner Neueste Nachrichten, 1899c, 21. 9., s.1. Willomitzer, Josef: Zwischen dem ersten und dritten Stock. Eine Geschichte aus dem Leben. Berliner Neueste Nachrichten, 1900a, 5. 7., s.1–2. Willomitzer, Josef: „Nieder mit dem Weibe!“. Berliner Neueste Nachrichten, 1900b, 27. 9., s.1–2. OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 59 LITERATURA Antoine, Rainer: Alfred Klaar. Theaterkritiker der Vossischen Zeitung. Colloquium Verlag Otto H. Hess, Berlin 1963. Assmann, Aleida: Der lange Schatten der Vergangenheit. Erinnerungskultur und Geschichtspolitik [2006]. H. G. Beck, München 2014. Eikenberg, Gabriel: Der Mythos deutscher Kultur im Spiegel jüdischer Presse in Deutschland und Österreich von 1918 bis 1938. Hildesheim— Zürich— New York, Georg Olms Verlag 2010. Halbwachs, Maurice: Kolektivní paměť, ed. Gérard Namer. Praha, Sociologické nakladatelství 2006, přel. Yasar Abu Ghosh, Marie Černá, Kateřina Gajdošová aBarbora Spalová. Heuer, Renate [nepodepsáno]: Klaar Alfred. In táž (red.): Lexikon deutsch-jüdischer Autoren, sv. 14. K. G. Saur, München 2006, s.74–81. Heydemann, Klaus: Poet in Prag. Zu den literarischen Anfängen des Hugo Salus. In: Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity 13, 2008a, s.57–67. Heydemann, Klaus: Aus „bömischer“ Sicht. Zum Engagement des Alfred Klaar für Franz Grillparzer [přednáška pro Österreichische Gesellschaft für Literatur, Wien 19. 11. 2008b, kopie zarchivu Kabinetu pro studium českého divadla, Divadelní ústav Praha]. Jičínská, Veronika: Böhmische Themen bei Fritz Mauthner und Auguste Hauschner. Ústí nad Labem, Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně 2014. Ludvová, Jitka: Až khořkému konci. Pražské německé divadlo 1845–1945. Praha, Academia— Institut umění aDivadelní ústav 2012. Osborn, Max: Die Vossische Zeitung seit 1904. In týž (red.): 50 Jahre Ullstein. Berlin, Ullstein 1927, s.223–278. Topor, Michal: Alfred Klaar aneb průhledy do raných pater stavby abudovy „pražského Karpelesea“. In: Václav Petrbok— Taťána Petrasová— Pavla Machalíková (eds.): Neviditelná loajalita? Rakušané, Němci, Češi včeské kultuře 19. století. Academia, Praha 2015, s.321–330. OPEN ACCESS