Evropská organizace pro jaderný výzkum CERN v tvorbě Friedricha Dürrenmatta a Hanse Magnuse Enzensbergera

Evropská organizace pro jaderný výzkum CERN vtvorbě Friedricha Dürrenmatta aHanse Magnuse Enzensbergera Nikola Mizerová Technická univerzita vLiberci nikola.mizero[email protected] THE EUROPEAN ORGANIZATION FOR NUCLEAR RESEARCH CERN IN THE WORKS OF FRIEDRICH DÜRRENMATT AND HANS MAGNUS ENZENSBERGER Friedrich Dürrenmatt and Hans Magnus Enzensberger are universal intellectuals in the sense that they are also interested in developments in the natural sciences. It is therefore not surprising that they both visited CERN independently of each other. The visit was reflected in their essayistic works, but also shows interesting connections with their fiction. The differences in their perspectives are very marked. Dürrenmatt’s vision remains that of alayman, who, from aprofessional point of view, glides over the surface. The author views modern physics research primarily from amoral point of view, and his attitude is conditioned by the context of the moral failure of physics during the Second World War. Enzensberger, on the other hand, is an example of aman of letters who is sovereignly oriented in natural sciences. Besides the moral dimension of modern research, he is primarily interested in the aesthetic potential of scientific content. KLÍČOVÁ SLOVA: Evropská organizace pro jaderný výzkum CERN vliteratuře— literatura afyzika— Friedrich Dürrenmatt— Hans Magnus Enzensberger The European Organization for Nuclear Research CERN in literature— literature and physics— Friedrich Dürrenmatt— Hans Magnus Enzensberger DOI https://doi.org/10.14712/23366729.2023.2.6 LITERATURA APŘÍRODNÍ VĚDY UFRIEDRICHA DÜRRENMATTA AHANSE MAGNUSE ENZENSBERGERA Těsně před smrtí poskytl švýcarský dramatik Friedrich Dürrenmatt sérii pěti rozhovorů, které vyšly roku 1990 pod názvem Über die Grenzen (Za hranice). Vjednom znich mj.říká, že čte převážně přírodovědnou afilozofickou literaturu. Na následnou poznámku tazatele, že spisovatel zabývající se přírodními vědami je spíše výjimkou, reaguje slovy: „To mě pokaždé znovu udivuje. Ten, kdo se vědou nezabývá, vůbec nemůže dramaturgicky uchopit svět. To, co svět mění, přece není politika ani umění, ale právě věda. Aprávě tato druhá, přírodovědná kultura je dnes tím rozhodujícím. Politika za ní pokulhává. […] Nechápu spisovatele, kteří vědomě zůstávají OPEN ACCESS 76 SVĚT LITERATURY 68 přírodovědně nevzděláni. Tomu, kdo se stáhne do čistě privátního, neuvěřitelně mnohé uniká.“1 Podobný postoj kpřírodním vědám měl také německý literát Hans Magnus Enzensberger. Vdoslovu kvýboru Die Elixiere der Wissenschaft (Elixíry vědy, 2002), shrnujícímu autorovu tvorbu na pomezí literatury apřírodních věd, strochou nadsázky staví do protikladu dvě krajní pozice: idiot savant aidiot lettré. První znich, „učený idiot“, je produktem narůstající vědecké specializace. Druhý, „literární idiot“, vzešel zúplného odtržení literatury od věd přírodních. Po tomto poněkud provokativním úvodu Enzensberger rozvíjí myšlenku literárního žánru, který by po stránce tematické, epistemologické aontologické přesahoval do oblasti filozofie přírodních věd. Tento žánr by podle něj mohl nejen navázat na původní antickou jednotu umění, filozofie avědy, ale zároveň překonat prohlubující se propast mezi zmíněnými sférami.2 Sbírka Elixíry vědy je počinem sledujícím právě tento záměr. Do kontextu těchto úvah zapadá skutečnost, že oba tvůrci nezávisle na sobě navštívili Evropskou organizaci pro jaderný výzkum, obecně známou pod označením CERN. Návštěva se propsala do jejich esejistického díla avytváří také výraznou spojnici sjejich dílem beletristickým. Reflexe CERNu tak představuje zajímavý kamínek vmozaice tvorby obou autorů, jemuž se doposud nedostalo literárněvědné pozornosti. Širší rámec Dürrenmattových aEnzensbergerových úvah tvoří pomezí, kde se literatura přibližuje oborům přírodních věd, apřitom překonává rozštěpení intelektuálního života západní společnosti na humanitní apřírodovědnou kulturu, jak je ve své přednášce „The Rede Lecture“ zroku 1959 konstatoval fyzik aromanopisec C.P.Snow. Snow tyto snahy na pomezí obou sfér označuje jako třetí kulturu.3 Ipokud odhlédneme od antických kořenů jednoty vědy, filozofie aumění ajejí obnovy vrenesanci ahumanismu, má tzv.třetí kultura vliterární oblasti dlouhou tradici. Namátkou zmiňme snahy německých romantiků o„zvědečtění literatury“4 např.uNovalise aFriedricha Schlegela. Připomeňme zájem Thomase Manna osoučasné přírodní vědy aEinsteinovu teorii relativity, promítající se např.do románu Kouzelný vrch (Der Zauberberg, 1924, česky 1930). Neopomeňme reflexi Heisenbergovy kvantové mechaniky uRoberta Musila.5 Rovněž voblasti současné světové literatury jmenujme alespoň několik autorů, kteří do svých děl zapojují vědecká témata. Lars Gustafsson vnímá literaturu jako epistemologický prostředek atematizuje omezené možnosti úplného vědeckého uchopení světa.6 Lavinia Greenlawová se ve své lyrice nechává inspirovat myšlenkami zoblasti biologie adějin vědy.7 Durs Grünbein píše poezii ovlivněnou fyziologií aneurologií.8 Daniela Kehlmanna fascinuje kvantová fyzika ado svých próz vnáší její epistemologické implikace.9 Zčeských autorů uveďme především Miroslava 1 Dürrenmatt 1990, s.15. Pokud není uvedeno jinak, jsou překlady dílem autorky studie. 2 Enzensberger 2004b, s.261nn. 3 Snow 1998, s.4nn. 4 Novotný 2012, s.116nn. 5 Emter 1995, s.101nn. 6 Enzensberger 2004b, s.267. 7 Tamtéž. 8 Grünbein 1996, s.75nn. 9 Mizerová 2022, s.77nn. OPEN ACCESS NIKOLA MIZEROVá 77 Holuba, který propojil poezii soblastí medicíny adalších vědních oborů.10 Zvláštní kapitolu pak tvoří biografická fikce věnovaná vědeckým osobnostem. Opět uveďme jen několik prací: básnickou skladbu Edison (1928) Vítězslava Nezvala, drama osetkání Nielse Bohra aWernera Heisenberga Copenhagen (Kodaň, 1998) Michaela Frayna abiografii Alexandera von Humboldta aCarla Friedricha Gausse Vyměřování světa (Die Vermessung der Welt, 2005, česky 2007) Daniela Kehlmanna. NÁVŠTĚVA VCERNU Friedrich Dürrenmatt patřil kpoválečné autorské generaci, myšlenkově ovlivněné zneužitím částicové fyziky kvýrobě anasazení jaderních zbraní za druhé světové války. Dozvuky této zkušenosti se promítají např.do autorovy tragické komedie Fyzikové (Die Physiker, 1962, česky 1963). Na pozadí těchto informací je málo překvapivé, že autor roku 1974 osobně navštívil organizaci CERN, zabývající se základním výzkumem voblasti částicové fyziky. Svou návštěvu CERNu popisuje Dürrenmatt vrozsáhlém doslovu kdramatu Komplic (Der Mitmacher, 1973, česky 2006). Neúspěch této hry podnítil autora kreflexi, která se projevila vprávě zmíněném doslovu. Včeském prostředí se hra, vydaná vpřekladu Jiřího Stacha poprvé roku 2006, dočkala zasloužené pozdní rehabilitace vpodobě své první české inscenace vDivadle Na zábradlí (2008) asoučasné inscenace vDejvickém divadle (2020). Ze zmíněného doslovu, čítajícího přes 130 stran, byly do češtiny přeloženy pouze dvě strany. Český překlad doslovu tak neobsahuje část— byť zpětně formulované— autorské interpretace, podle níž drama kriticky pojednává postavu moderního vědce, jehož prototypem je právě pracovník CERNu. Komplic tak tvoří pendant kautorově hře Fyzikové, zabývající se zodpovědností vědce za jeho vynález. Tento aspekt vobou českých inscenacích, akcentujících obecně téma korupce, zcela zapadl. Enzensbergerův esej oCERNu, uveřejněný poprvé vroce 2002 pod názvem „Die unterirdische Kathedrale“ (Podzemní katedrála) vjiž zmiňovaném, do češtiny dosud nepřeloženém výboru Elixíry vědy, na Dürrenmatta přímo navazuje. Enzensbergerův text, který by bylo možné označit za populárně-naučný, přejímá, rozpracovává anově interpretuje Dürrenmattem načrtnutou paralelu mezi výzkumem CERNu anáboženstvím. Oproti Dürrenmattovi Enzensberger neskrývá svoji fascinaci moderní vědou. Rozdíly vpohledu obou autorů jsou zásadní. Dürrenmattovo vidění je viděním laika, které zodborného hlediska pouze klouže po povrchu. Na moderní výzkum autor nahlíží zmorálního hlediska, vše ostatní je pro něj podružné. Nastíněný problém nesvobody moderního vědce zpracovává dramaturgicky vdramatu Komplic. Enzensberger naopak nezapře literáta, který se vpřírodních vědách pohybuje selegancí. Kromě morálního rozměru jej zajímají také možnosti literárního využití odborných detailů pro účely poezie, jak vtomto textu dokládají jeho dvě vybrané básně na téma částicová fyzika aastrofyzika (viz dále). Obě zde vycházejí vprvním českém překladu. 10 Enzensberger 2004b, s.269. OPEN ACCESS 78 SVĚT LITERATURY 68 VĚDEC JAKO „NEGATIVNÍ ÚČASTNÍK“ VDÍLE FRIEDRICHA DÜRRENMATTA Protagonistou Dürrenmattova dramatu Komplic je biochemik Doc, který je pro Dürrenmatta prototypem moderního vědce azároveň takzvaného „negativního účastníka“ (německy „der negative Mitmacher“, česky „negativní účastník“, „negativní spoluhráč“, „spolupachatel“ či„komplic“).11 Do češtiny přeložený úryvek Dürrenmattova doslovu12 osvětluje, že drama zpracovává „obecný stav lidskosti“, spočívající vtzv.„účastenství“. Tím je míněna lidská začleněnost do celku světa, národa, společnosti, firmy apod. „nespočetnými společenskými, kulturními, politickými aekonomickými vlákny“. Pro Dürrenmatta se jedná ostav nevyhnutelný: „Účastníme se nedobrovolně, ikdyž protestujeme, ženeme se vproudu času stále dál.“13 Autor přitom pojímá tento obecný stav lidskosti jako morální kategorii avtomto smyslu rozlišuje mezi tzv.pozitivním anegativním účastenstvím. Při morálně pozitivním účastenství jsme „účastni, protože jsme přesvědčeni, že účast je nezbytná“.14 Danou věc subjektivně uznáváme „jako něco nezbytného, něco dobrého“.15 Při morálně negativním účastenství se účastníme, „ačkoli onutnosti účastnit se věci nejsme přesvědčeni“.16 Negativní účastenství je pro Dürrenmatta souputnictvím, povolností, slabostí anedostatkem morálního stanoviska.17 Negativní účastník je účasten nikoli pro věc samotnou, ale především ze zištných důvodů, zvelikášství, zpohodlnosti či též zbezmyšlenkovitosti. Oba typy se samozřejmě vyskytují vnespočtu variant. Zmorálního hlediska je pro Dürrenmatta „negativním účastníkem nejpovážlivějšího druhu“ intelektuál, který se přesto účastní. Uněj totiž není tento stav způsoben nedostatkem rozumového poznání situace, ale nedostatkem „morálního senzoria“.18 Aprávě ten zněj činí nihilistu. Protagonista dramatu Komplic Doc je postavou tohoto typu— postavou negativního účastníka — intelektuála— aDürrenmatt jej jako literární postavu přirovnává kFaustovi. Přitom mezi nimi vidí ten rozdíl, že Faust je postavou démonického účastníka ajeho smlouva sďáblem vychází zepistemologického kolapsu, který uDoca chybí. Doc je negativním účastníkem zbezmyšlenkovitosti. Vbezprostředně následující části doslovu, která již není kdispozici včeském překladu, Dürrenmatt přechází ke své zkušenosti zCERNu.19 Vysvětluje, že jej jeho přítel, spisovatel apřekladatel Albert Vigoleis Thelen, vúnoru 1974 vzal ssebou na prohlídku laboratoří pro jaderný výzkum. Popisovaná zkušenost vyznívá velmi skepticky, ačkoli se Dürrenmatt snaží objektivně popsat prostředí laboratoří ivýznam jaderného výzkumu. Slabiny celého podniku spatřuje mj.vnásledujících skutečnostech. Podle 11 Studie přejímá výraz „negativní účastník“ zpřekladu Jiřího Stacha. 12 Dürrenmatt 2006b, s.510n. 13 Tamtéž, s.510. 14 Tamtéž. 15 Tamtéž. 16 Tamtéž. 17 Tamtéž. 18 Tamtéž. 19 Dürrenmatt 1991, s.173nn. OPEN ACCESS NIKOLA MIZEROVá 79 výpovědí zaměstnanců jsou vCERNu zaměstnáni spíše průměrní fyzikové, ti nadprůměrní či geniální se soustředí na svůj vlastní výzkum jinde. Významný podíl zaměstnanců tvoří technici. CERN je moloch, zásobující získanými daty přední světové univerzity avýzkumné ústavy, pracovníci však přiznávají, že naměřená data mohou být chybná. Za kontrolu správnosti počítačově generovaných výstupů zodpovídá jediná osoba. Hlavním terčem kritiky se nakonec stává finanční stránka celého počinu: megalomanský rozpočet20 asním spojená— spíše tušená či domnělá— zkorumpovanost zaměstnanců. Tu autor ovšem vyvozuje pouze ze skutečnosti, že zaměstnanci vlastní luxusní osobní auta avpracovní době— stejně jako jeho protagonista Doc— si čtou komiksy.21 Co se výzkumu samotného týče, zpochybňuje Dürrenmatt odborný smysl celé instituce. Vkyklopských rozměrech— „Švýcarsko je pro CERN dávno příliš malé“22— se staví urychlovače vnaději, že by se mohly objevit postulované částice zvané kvarky. Dürrenmatt vreálnou existenci těchto částic nevěří. Podle něj je stejně tak dobře možné, že se prostřednictvím obřích zařízení hledá něco, „co vůbec neexistuje“.23 Vnepřímé řeči pak poněkud posměšně parafrázuje výroky zaměstnanců CERNu stran reálné existence hledaných částic: Také připouštějí nebo takřka skoro (sic!) připouštějí, nejsou si jisti, zda to mají popřít nebo zda to mohou připustit, že pokud se budou stavět čím dál monumentálnější superprotonové synchrotrony, čím dál velkolepější kruhové urychlovače, čím dál monstróznější bublinkové komory, že se pak musíme nebo že bychom se měli ptát, zda lidstvo neriskuje, že bude nakonec elementární částice vynalézat, místo aby je objevovalo.24 Vcitátu použitý německý výraz „erfinden“ je dvojznačný, protože může podle kontextu znamenat nejen „vynalézat“, ale též „vymýšlet“. Ačkoli Dürrenmatt sám explicitně přiznává, že podobné komentáře nebyly vůči vědcům čestné,25 začleňuje do textu pochybovačný výrok, jímž Thelen zaměstnance CERNu počastoval: „Nejedná se snad opouhý myšlenkový konstrukt? Neukáže se třeba, že je CERN nakonec spíše metafyzický, ba dokonce teologický experimentální ústav?“26 Popis CERNu je pro Dürrenmatta odrazovým můstkem pro pojednání problému svobody moderního vědce. Aby problém ozřejmil, využívá tří literárních postav vědců: již zmiňovaného Doca zdramatu Komplic, Möbia ze svého dramatu Fyzikové aGoethova Fausta. Tyto protagonisty poměřuje co do míry svobody, jíž se jim dostává: „Faust je ‚svobodný‘ vědec, Möbius ještě chce zůstat ‚svobodný‘, Doc je ‚nesvobodný‘, aprávě to zněj činí vědce vmoderní podobě, ke které nesvoboda patří.“27 20 „Experimentální fyzika nemusí šetřit, tady se kutí kyklopskýma rukama asmiliónovými úvěry“ (tamtéž, s.174). 21 Tamtéž, s.180nn. 22 Tamtéž, s.178. 23 Tamtéž. 24 Tamtéž, s.178n. 25 Tamtéž, s.180. 26 Tamtéž, s.180. 27 Tamtéž, s.182. OPEN ACCESS 80 SVĚT LITERATURY 68 Podle Dürrenmatta si výzkum vnarůstající míře může dovolit pouze stát. Přebyteční vědci přecházejí do školství nebo odcházejí do soukromého sektoru. Ztéto konstelace vyplývá, že jsou moderní vědci závislí buď na státu, nebo na soukromém sektoru. Pokud se krátce vrátíme ke třem zmiňovaným literárním příběhům, můžeme konstatovat, že ani jeden znich nestaví postavu vědce do příznivého světla. Faust projde epistemologickým kolapsem, což jej donutí uzavřít smlouvu sďáblem. Möbius chce svůj vynález, který by mohl zničit svět, ukrýt před veřejností, aproto se vydává za šílence anechá se hospitalizovat vsanatoriu. Jeho plán ale nevyjde, aMöbius se tak proti své vůli stává potenciálním ničitelem světa. Biochemik Doc— prototyp moderního nesvobodného vědce— je pro Dürrenmatta vinen především svou bezmyšlenkovostí, sníž vloží svůj výzkum do rukou komukoli, byť by se jednalo omasového vraha.28 Narážka na americký projekt Manhattan, který umožnil smazání dvou japonských měst zpovrchu zemského, je zde nepřehlédnutelná. Přejděme nyní ksamotnému dramatu Komplic. Doc je biochemik. Přešel zuniverzity do soukromého sektoru ajako zaměstnanec chemičky nějaký čas požíval velké finanční výhody. Po několika letech blahobytu byl však propuštěn, protože vpodnikání platí pouze zákon praktické využitelnosti azpeněžitelnosti výzkumu. Ze dne na den se ocitl na dlažbě, přišel orodinu amusel se začít živit jako taxikář. Vtéto situaci se sním setkáváme na počátku dramatu. Jak Dürrenmatt uvádí vjiž citovaném doslovu, pro Doca je příznačná absence „morálního senzoria“. Doc bezmyšlenkovitě nabídne svému zákazníkovi— nájemnému vrahovi přezdívanému Boss—, že by byl schopen prostřednictvím vlastního vynálezu, tzv.„nekrodialýzy“, odstraňovat mrtvoly zcela beze stop, čistě chemickou cestou. Boss jeho služeb rád využije avědec se stává komplicem mafiánského podniku, který na zakázku odstraňuje mrtvoly ve velkém achemicky rozložené je vypouští přímo do kanalizace. Po čase se Doc zamiluje, netuší ovšem, že jeho milá Ann je zároveň iBossovou milenkou. Rád by se navrátil kběžnému životu, ale zpodzemního skladiště, kde bydlí azároveň rozpouští mrtvoly, už pro něj není cesty zpět. Jeho nově navázaný vztah ztroskotá na tom, že vněm oba kličkují ajsou „negativními účastníky“. Ann opomene zmínit, že je Bossovou milenkou, Doc, že pro Bossa odstraňuje mrtvoly. Ann se tak stane další zBossových obětí, Docovi se zjeho temných závazků vůči mafiánskému podniku nepodaří vymanit. Snad jedinou postavou spůvodně dobrým úmyslem je policista Cop, který chtěl Bosse dostat za mříže. Jeho snahy ovšem narazí na zkorumpovanost státních struktur, jejichž zástupci nemají zájem oprosazení spravedlnosti, ale pouze ofinanční podíl na Bossově podniku. Po tomto rozčarování Cop přejde na stranu zločinu avydíráním vynutí sobě idalším státním funkcionářům finanční spoluúčast vBossově firmě. Ačkoli se drama nese v– pro Dürrenmatta typickém— tónu ažánru tragické komedie, jedná se ojednu zjeho nejtemnějších prací. Na tom nese zásadní podíl mj.skutečnost, že se uvšech postav bez výjimky jedná ojiž zmiňované „negativní účastníky“, ahra tím jako celek působí až nihilisticky. Obě české inscenace ji také vtomto smyslu interpretují jako drama ozkorumpované společnosti. 28 Tamtéž. OPEN ACCESS NIKOLA MIZEROVá 81 ESTETICKÝ POTENCIÁL FYZIKÁLNÍCH OBSAHŮ UHANSE MAGNUSE ENZENSBERGERA Veseji „Podzemní katedrála“ Hans Magnus Enzensberger cituje Dürrenmattovy úvahy oCERNu avybírá si znich analogii mezi moderním výzkumem anáboženstvím, kterou dále rozpracovává. Zároveň reflektuje vlastní návštěvu CERNu. Přesný rok návštěvy přitom není uveden, ale citovaná odborná literatura naznačuje, že byl esej sepsán až vnovém miléniu. Na rozdíl od Dürrenmatta se Enzensberger snaží pochopit, proniknout pod povrch. Tomu odpovídá skutečnost, že se jeho text pohybuje na odborné vědecké úrovni. Vtéto oblasti ostatně Enzensberger není nováčkem, jak dokládají jeho publikace omatematice Matematický čert (Der Zahlenteufel, 1997, česky 2006) aFortuna und Kalkül: Zwei mathematische Belustigungen (Fortuna akalkul: Dvě matematické radovánky, 2009). Myšlenka, že moderní fyzika vdnešní době do jisté míry nastupuje na místo náboženství, nemá uEnzensbergera pejorativní nádech jako uDürrenmatta. Fyzika se podle něj totiž ptá, „co drží kosmos vjeho úplném nitru pohromadě“,29 zčeho se skládá hmota, jak vznikl vesmír ajak se vyvíjel. To jsou pro autora metafyzické úvahy, jak se snaží ukázat ina citovaném tvrzení bývalého generálního ředitele CERNu, Christophera Llewellyna Smitha, který otéto analogii říká: „Takovou analogii nelze zavrhnout. […] Je jasné, že má náš projekt spirituální rozměr. Souvisí snašimi pocity, sotázkou našeho místa ve vesmíru. Pracujeme na nových formách energie ahmoty, se základními stavebními prvky toho, zčeho sami sestáváme.“30 Analogie moderní fyziky anáboženství ostatně není tak odtržená od reality, jak by se mohlo zdát. Najdeme ji totiž ivdíle významných fyziků, např.Stephena Hawkinga, který píše: „Věda stále častěji odpovídá na otázky, které dříve spadaly do sféry náboženství. Náboženství bylo raným pokusem najít odpovědi na otázky, které si všichni klademe: proč jsme zde, odkud jsme přišli? […] Dnešní věda poskytuje lepší alogicky důslednější odpovědi.“31 Kromě nastíněné paralely se Enzensberger zaměřuje na vznik, strukturu aaktuální výzkum CERNu. Explicitně přitom říká, že jeho cílem je vprvní řadě představit danou instituci.32 Vysvětluje, že se vCERNu na rovině částicové fyziky simulují azkoumají děje, které se odehrály před 15 miliardami let— tedy těsně po velkém třesku— akteré nám mohou dát klíč kotázce vesmíru, ale ivzniku života.33 Na rozdíl od Dürrenmatta nezpochybňuje reálnou existenci toho, čemu se vodborném apopulárně-naučném žargonu žertovně přezdívá „částicové zoo“, kam spadají kvarky, leptony, bosony apod. Zdůrazňuje, že všechny tyto objevy byly předem předpovězeny teoreticky aže dnes je na pořadu dne nalézt Higgsův boson34 adalší indicie, které by ověřily správnost tzv.supersymetrie. Významnou roli vrozdílném hodnocení CERNu ovšem mohla sehrát iskutečnost, že kvarky byly objeveny až vlistopadu 1974, tedy přibližně tři čtvrtě roku po Dürrenmattově návštěvě. 29 Enzensberger 2004c, s.121. 30 Tamtéž, s.106. 31 Hawking 2021, s.43. 32 Enzensberer 2004c, s.104. 33 Tamtéž, s.105. 34 Byl potvrzen roku 2012. OPEN ACCESS 82 SVĚT LITERATURY 68 Zajímavé je, že Enzensbergerův popis samotné návštěvy CERNu se rozchází spopisem Dürrenmattovým. Tam, kde Dürrenmatt vidí okázalost, luxus, úplatnost azahálku, spatřuje Enzensberger „jistý kult ošuntělosti“:35 staré, obnošené oblečení, absenci moderních vozů, kantýny připomínající padesátá léta, loupající se omítku, vědce světového renomé vkancelářích, kterými by pohrdl každý řadový pojišťovací agent.36 Tento rozdíl může být samozřejmě podmíněn faktem, že CERN po období poválečného hospodářského zázraku vnovém miléniu čelí finančním problémům, jak Enzensberger říká.37 Může však být také do jisté míry součástí autorské licence apodřizovat se celkové výpovědi textu. Podobně jako Dürrenmatt se iEnzensberger zabývá finanční stránkou celého projektu. Konstatuje, že CERN vsituaci plošných finančních škrtů čelí komunikačním problémům stím, jak ambiciózní cíle obhájit navenek. Musí se navíc potýkat se skutečností, že fyziku dávno předstihly biotechnologie, které jsou ztržního hlediska mnohem perspektivnější, neboť slibují vymýcení nemocí, prodloužení života, či dokonce vylepšení lidského druhu.38 Do této oblasti, od níž si lze do budoucna slibovat zisky, se investuje ve velkém avěda se zde zvolna překrývá sprůmyslem.39 Důvodem tohoto vývoje je podle něj skutečnost, že se současný výzkum vnarůstající míře řídí zákony volného trhu, ado popředí se tak dostává hledisko aplikovatelnosti afinanční využitelnosti výzkumu.40 CERN si však nikdy otázky oekonomickém užitku nekladl aneklade si je ani nyní.41 Zisk je zde vedlejší. Nikdo se zde nezabývá tím, zda vůbec ajakým způsobem se praktikovaný základní výzkum podaří využít.42 Vynálezy vzešlé zCERNu jsou naopak dávány lidstvu kdispozici zcela zdarma. Aby kritik kapitalismu Enzensberger podpořil úvahu, že tohle je pro vědu ta správná cesta, uvádí, že právě CERN světu zdarma poskytl World Wide Web, který má větší hodnotu než celkové náklady CERNu od doby jeho vzniku až dodnes.43 Závěrem se autor provokativně ptá, zda si lidstvo může finančně dovolit klást si otázku po tom, co drží kosmos pohromadě, bez ohledu na to, zda to přinese nějaký finanční zisk.44 Následně opět cituje Dürrenmattův esej avněm obsažený komentář jednoho zfyziků CERNu, podle něhož je CERN to nejsmysluplnější, co současná Evropa vytvořila, ačkoli (nebo právě protože) se jedná opočin vycházejí zčisté lidské zvědavosti atouhy po dobrodružství— stranou praktické afinanční užitnosti.45 Vposledním odstavci vyjadřuje Enzensberger naději, že stejně jako byla jednoho dne dostavěna katedrála vKolíně nad Rýnem, bude snad jednou dokončeno iposlání CERNu. Kromě zájmu omorální rozměr— onezkorumpovanost— celého počinu Enzensbergera zajímají imožnosti literárního využití odborných fyzikálních obsahů pro dosa35 Enzensberger 2004c, s.111. 36 Tamtéž. 37 Tamtéž, s.117. 38 Tamtéž, s.119. 39 Tamtéž. 40 Tamtéž, s.118. 41 Tamtéž, s.106. 42 Tamtéž, s.109. 43 Tamtéž. 44 Tamtéž, s.121. 45 Tamtéž. OPEN ACCESS NIKOLA MIZEROVá 83 žení estetického účinku, jak dokládá druhý oddíl sbírky Elixíry vědy, věnovaný tématu astrofyziky ačásticové fyziky. Jako příklad zde využijeme dvě básně, které prostřednictvím analogie fyziky anáboženství tvoří paralelu kanalyzovanému eseji „Podzemní katedrála“. První znich je text „Fragen an die Kosmologen“, „Otázky kosmologům“46: Otázky kosmologům Bylo na počátku světlo nebo spíš temnota; je někde nic, apůjde-li to tak dál, zbude vůbec z něčeho, ze staré dobré hmoty, něco víc, než jen přemíra matematiky? Můžete mi říci, zda u22 dimenzí už zůstaneme, nebo jich ještě pár přibude? zda je onen svět červí díra ana kolik paralelních vesmírů se mám připravit? Uctivě naslouchám vašim exaktním pohádkám, velekněží. Tolik otázek. Komu, ne-li Vám, posledním Mohykánům metafyziky, je mám položit? Ipřes patrný ironický podtón vyjadřuje lyrické já úctu kastrofyzikům, kteří jsou ti jediní, kdo může zodpovědět jeho četné otázky. Řetězenými dotazy prosvítá ironická hyperbola. Např.dosud neověřená M-teorie totiž počítá sjedenácti rozměry, nikoli sdvaadvaceti, zmiňovanými v básni. Stejně tak vtvrzeních fyziky neexistuje srovnání červí díry soním světem, ačkoli by pomocí červích děr— alespoň teoreticky— mělo být možné cestovat včase. Podobně se také uteorie paralelních vesmírů jedná oneověřenou hypotézu, která vzešla zkvantové fyziky spíše jako její slepá ulička. Pro strukturu textu je příznačná paralela mezi moderní astrofyzikou anáboženstvím, známá již zeseje „Podzemní katedrála“. Ta se projevuje nejen oslovením fyziků „poslední Mohykáni metafyziky“ a„velekněží“, ale také výrazem „onen svět“. Biblickou narážkou je rovněž první otázka, zda na počátku bylo světlo, či tma. Ojistém odstupu svědčí použité spojení „exaktní pohádky“, které není výrazem zavržení moderní vědy, ale spíše údivu nad tím, že její výstupy mohou být exaktní azároveň překračovat chápání zdravého lidského rozumu. Vtéto souvislosti lze opět 46 Enzensberger 2004d, s.143. Fragen an die Kosmologen Ob zuerst das Licht da war oder doch eher die Dunkelheit; ob es irgendwo nichts gibt, und ob von etwas, wenn ihr so weitermacht, etwas übrigbleibt, von der guten alten Materie, außer einer Überdosis Mathematik? Könnt ihr mir sagen, ob es sein Bewenden hat mit 22 Dimensionen, oder sollen es ein paar mehr sein? ob das Jenseits ein Wurmloch ist, und auf wie viele Paralleluniversen ich mich gefasst machen muss? Ehrfürchtig lausche ich euern exakten Märchen, Ihr Hohepriester. So viele Fragen. An wen, wenn nicht an euch, die letzten Mohikaner der Metaphysik, soll ich sie richten? OPEN ACCESS