Jitka Zehnalová: Aspekty literárního překladu: mediační úloha překladatele

issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1, S. 135–141 JITKA ZEHNALOVÁ: ASPEKTY LITERÁRNÍHO PŘEKLADU: MEDIAČNÍ ÚLOHA PŘEKLADATELE Olomouc Modern Language Monographs, vol.10. Olomouc: Univerzita Palackého vOlomouci, 2020, 242 stran ISBN 978-80-244-5741-3 Kniha Jitky Zehnalové má snad vše, co můžeme požadovat po odborné monografii: promyšlenou strukturu, dobře zvolenou adůkladně připravenu teoreticko-metodologickou koncepci, podrobně zmapované výzkumné pole aprecizní aplikaci své vlastní metody (sémiotický model) vanalytické části práce hodnotící překlady románu Velký Gatsby od amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda. Její metodologie využívá rodinné stříbro pražského strukturalismu ateorii překladu olomouckého literárního vědce azakladatele moderní české translatologie Jiřího Levého. Důkladné zmapování literární teorie interpretace avývoje světové translatologie autorce umožňuje přesvědčivě ukázat, jak Levý předběhl dobu aže jeho komunikačně-interpretační přístup ajeho postuláty stále mohou sloužit jako teoretická ametodologická východiska pro současnou translatologii. Autorka pečlivě představuje jednotlivé zdroje tohoto přístupu— estetiku, sémiotiku, stylistiku asociologii překladu. Překladatelská terminologie je jasně definována apracuje se sní po celou dobu účelně asystematicky. Text monografie je členěn do čtyř kapitol. První kapitola představuje překlad jako prostředek mezijazykové amezikulturní komunikace; je to přístup, který prosazoval Jiří Levý akterý od sedmdesátých let dvacátého století začala rozvíjet mezinárodní translatologie. Vymezuje termíny jako funkce, normy ahodnoty překladu, řeší otázku překladovosti aetiky překladu avsouladu sprincipy českého strukturalismu správně zdůrazňuje jejich dobovou podmíněnost. Druhá kapitola poučeně mapuje pole literární interpretace. Začíná uPražské školy, představuje klíčový pojmový aparát, skterým se vdalších částech monografie důsledně pracuje— význam, reference, smysl, denotace, konotace, struktura, dílo jako znak, symbol. Opírá se především oteorii Jana Mukařovského, Miroslava Červenky aMilana Jankoviče. Teorii literární interpretace zasazuje do širšího kontextu hermeneutiky (Hans-Georg Gadamer, George Steiner, Paul Ricoeur), glosuje přínos fenomenologie (Edmund Husserl, Roman Ingarden) arecepční školy (Wolfgang Iser). Model literární komunikace je aplikován na funkční pojetí překladu jako komunikačního procesu, kdy mezi autora ačtenáře vstupuje překladatel ajeho metoda překladu, zahrnující globální alokální strategie. Třetí kapitola Sociologie překladu asvětový systém překladu řeší problematiku společenského kontextu. Zdůrazňuje roli subjektivního faktoru vprocesu překladu, tj.osobnosti překladatele. Tato kapitola přináší pozoruhodnou srovnávací analýzu překladatelské metody zvelké jazykové kultury (anglofonní) do malé kultury (česká literatura) anaopak (případová studie anglického překladu prózy Bohumila Hrabala aIvana Klímy). Pro mě jakožto literáta byla nejzajímavější anejpřínosnější poslední kapitola, jež přináší minuciózní srovnávací analýzu překladatelských strategií Velkého Gatsbyho. Analýza probíhá na několika rovinách: strukturní rozdíly výchozího acílového jazyka, sémiotický rozbor akonečně stylistický rozbor. Srovnávací analýza překladů Michal Peprník OPEN ACCESSOPEN ACCESS 136 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 ve srovnání soriginálem je užitečná nejen pro samotné překladatele tohoto románu, pokud jsou ještě naživu, ale hlavně je poučná pro všechny potenciální překladatele anglicky psané beletrie tím, jak pomáhá ozřejmovat fungování češtiny aangličtiny vpřekladu jako dvou odlišných jazykových systémů. Přidanou hodnotu však srovnávací analýza překladů nabízí ipro literární vědce— odhaluje významové bohatství Fitzgeraldova textu, stylistickou rafinovanost aaž básnickou vynalézavost. Srovnávací analýzy čerpají zamerické literární kritiky, ale současně přinášejí iřadu objevných zjištění apostřehů. Co monografii vytknout? Více pozornosti se mohlo věnovat odborné publikaci Teo rie překladu (1995) ajejím dalším vydáním od olomoucké translatoložky předcházející starší generace, Dagmar Knittlové. Autorka se mohla vůči této odborné publikaci souvisleji ajasněji vymezit. Také ne vždy se cituje zprvní ruky. Nebylo mi jasné, jak autorka řeší určitou nesymetrii mezi Levého klasifikací dvou funkcí překladu (kulturní apoznávací) amezi Sapirovou klasifikací na manifestní (mediační) funkci afunkce latentní (politicko-ideologická, ekonomická akulturní, s.19). Lze chápat Sapirovu klasifikací jeho alternativní nebo doplňující systém? Ale to jsou jen malé vady na kráse knihy, jež vychází na kvalitním papíře, vpěkné úpravě asatraktivní obálkou Jiřiny Vaclové. Vtextu monografie se Jitka Zehnalová představila jako opravdová Mistrová, od níž se učedlníci ipraktikanti překladatelští mají co učit. Michal Peprník | Katedra anglistiky aamerikanistiky. Filozofická fakulta, Univerzita Palackého vOlomouci | Křížkovského 10, 771 80 Olomouc ORCID: 0000-0002-2186-3396 [email protected] OPEN ACCESS