Česko-saská výstava v Chemnitz a Praze

jan ZdIcHYnEc 237 dilý. Nepřesně je charakterizován status Kladska, myslím, že nadsazen je tu význam vazby Slezska na hnězdenskou provincii. Do jisté míry myšlenky úvodu opakuje esejistický text Pierra Béhara oSlezsku v17.století. Radek Fukala zde zúročuje své znalosti širších souvislostí slezských dějin. Gabriela Wąs se zaměřila na souvislosti slezských knížectví spolským státem. Konfesní poměry nastiňuje Joachim Bahlcke, Marie-Thérèse Mourey aPaweł Migasiewicz se zaměřili na literaturu avýtvarné umění slezského prostoru, zejména opět se zdůrazněním umělecké aakademické peregrinace avýznamu Slezska jednak vkontextu říšském, jednak vsouvislostech habsburských zemí. Čtenář nabývá dojmu oslezské specifičnosti (hlavně co se týče etnické anáboženské rozmanitosti), ale jako by byla výlučná. Chybí tu např.pohled na poměry lužických markrabství, vmnohém obdobné, nebo isrovnání se situací vpolsko-litevské unii. Většina autorů tematického čísla vychází pouze ze sekundární literatury. Frankofonní čtenář tak dostává do ruky patrně první souhrnný pohled na slezský region v17.století— tento pohled však vmnohém konzervuje starší klišé apřináší některé nepřesnosti. Bylo by vhodné zohlednit aktuální výzkumy např.současných vratislavských historiků, publikované ianglicky (projekt Cuius regio). Snad ale tento svazek podnítí další zájem otuto pozoruhodnou oblast, která jako by programově rozbíjí všechny „tvrdé pravdy“ ovývojových tendencích raného novověku (stavovství, konfesionalizace apod.). Osobně bych uvítal, kdyby se francouzští vydavatelé zaměřili vdohledné době na Horní aDolní Lužici, což by jistě přispělo kpochopení jednak zvláštnosti střední Evropy aČeské koruny. Jan Zdichynec Česko-saská výstava vChemnitz aPraze Symbolicky na den sv.Václava roku 2018 byla vstátním muzeu pro archeologii vSaské Kamenici (Chemnitz) zahájena výstava nazvaná poeticky Sachsen Böhmen 7000. Liebe, Leid und Luftschlösser (Sasko— Čechy 7000. Láska, žal avzdušné zámky), pořádaná ve spolupráci sNárodní galerií vPraze. Na jaře 2019 na ni navázala česká verze, jež našla zázemí ve Šternberském paláci vPraze anazvána byla Čechy— Sasko. Jak blízko, tak daleko. Hlavními kurátory byly archeoložky Claudia Vattes aDoreen Mölders, na české straně spolupráci zajišťoval historik umění Marius Winzeler, působící nyní vPraze. Koběma výstavám vyšly již katalogy, objemnější pro saskou verzi; na tomto místě se však pokusím předestřít jen několik svých dojmů zobou expozic. Velmi ambiciózně působila saská varianta výstavy, umístěná vdůstojných prostorách moderního muzea vChemnitz. Poněkud matoucí byl ovšem její architektonický koncept, rozbíjející prostor do řady jen volně chronologicky řazených oddílů, sjednocených barevností ajednou osobností (např.sv. Ludmila)— tuto kompozici převzal potom ikatalog. Návštěvník výstavy se tak pohyboval nutně vkruhu, někdy nebyly jasné časové přechody anávaznost jednotlivých oddílů. Kurátoři výstavy se snažili vždy vedle sebe postavit exponáty saské ačeské provenience. Je ovšem třeba říci, že se věnovali jen poměrně málo vymezení tomu, co znamená „saský“ a„český“— známé Jan Zdichynec OPEN ACCESS 238 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2019 jsou proměny aposuny saského teritoria kdysi zoblasti Dolního Saska, proměnlivé jsou pochopitelně ihranice českých zemí— nebo České koruny? Absence tohoto konceptuálního vymezení je poměrně zásadní aexpozice tak působila poněkud nahodile. Přinejmenším pro období do začátku raného novověku (či husitství) ze srovnání exponátů jasně vyplývá, že český prostor byl mnohem rozvinutější aje na umělecké předměty iarcheologické vykopávky bohatší, než prostor saský. Posun se stírá až vdobě husitství, kdy české země pozvolna ztratily svou vůdčí uměleckou úlohu ve střední Evropě astáhly se do určité izolace. Vněkterých vitrínách ovšem bylo jen po velmi bedlivém pohledu jasné, jaké exponáty patří českému ajaké saskému prostoru. Výjimečná byla možnost spatřit relikviářovou bustu sv.Ludmily, poměrně dobře byli představeni míšeňští biskupové jako určité pojítko mezi Čechami aSaskem, vůbec však nebyla zmíněna např.osobnost Adléty Míšeňské, první manželky Přemysla OtakaraI.Vobdobí gotickém ibarokním pak výstavě jasně dominovaly exponáty zhistorické Horní Lužice (přičemž svébytnost této někdejší země České koruny se vkonceptu Saska opět poněkud vytrácela), zejména ztamních katolických církevních institucí, což je dáno jistě ibadatelským zaměřením M.Winzelera. Poměrně známé jsou česko-saské kontakty vdobě romantismu, představené zejména na příkladě malířství (Caspar David Fridrich), naopak originální avýtečná byla vzpomínka na česko-saské (německé) vztahy, zejména jejich každodennost, vdobě socialistických režimů. Opět se zde však jasně nerozlišoval prostor Saska od ostatních částí východního Německa. Poněkud nepřesné byly ipopisky některých exponátů. Pouze skromnější verzi expozice si mohla dovolit Národní galerie vPraze. Zde se kurátoři zejména vdobě gotické abarokní zaměřili opět hlavně na (nikoli poprvé včeském prostředí, vzpomeňme na výstavy věnované baroknímu igotickému umění vSeveročeském muzeu vLiberci) exponáty zHorní Lužice. Poněkud namátkově potom působil výběr některých předmětů zprostředí saských hornických měst zdoby renesance. Spíše jen jednotliviny mohly být vystaveny pro 20.století (např.slavný trabant Davida Černého jen vpodobě makety; zde byli kurátoři limitováni jistě finančními prostředky iprostorem). Ve Šternberském paláci byl zejména na popiscích patrný ichvat, snímž byla výstava připravována— texty byly patrně překládány zněmčiny, dosti nepřesně aisněkterými věcnými omyly. Opět se zde bohužel úplně ztrácela specifika lužických markrabství, česko-saské vztahy byly nahlédnuty spíše z„ptačí perspektivy“— přičemž některé jejich facety, jako např.vztahy mezi Habsburky aWettiny v16.století, byly opět opomenuty. Jan Zdichynec OPEN ACCESS