Vzdělávací činnost konventu dominikánek v Šilperku (dnešních Štítech)

Vzdělávací činnost konventu dominikánek vŠilperku (dnešních Štítech) Pavel Walter EDUCATIONAL ACTIVITIES OF THE DOMINICAN SISTERS CONVENT IN ŠILPERK (PRESENT-DAY ŠTÍTY) This paper focuses on the micro level to highlight the educational activities of one particular female religious congregation, located in the small town of Štíty in northern Moravia. Based on written and oral sources, it maps the activities of the Dominican Sisters Convent and its Girls’ School in Štíty, from its foundation to its forced dissolution by the state. In doing so, it attempts to point out certain characteristic features of the education system of the Church administered by the congregation. It also notes the influence the Dominican Sisters had on the local population. KEYWORDS: Dominican Sisters; religious congregation; Czech Dominican Sisters Congregation; female convent; girls’ church school; Štíty; Litovel; Nazi occupation; communist persecution of the churches; 20thcentury Tato studie se hlouběji zaměřuje na historii aživot filiálního domu České kongregace sester dominikánek vŠilperku (dnešních Štítech),1 které tam provozovaly odbornou školu pro ženská povolání. Šilperk je malé městečko na severní Moravě, které bylo za první republiky obýváno především německým obyvatelstvem.2 Studie sestává ze tří částí. První část vkrátkosti obecně charakterizuje ženské řeholní kongregace anásledně představuje kongregaci dominikánek ajejí poslání. Stručně rozebírá vývoj stanov kongregace, ze kterých se například dozvídáme, do jakých rukou sestry skládaly tzv.tři evangelijní sliby (chudoby, čistoty aposlušnosti) ajaké autoritě se tedy primárně zodpovídaly. Druhá část se již věnuje historii samotného šilperského konventu, která trvala čtrnáct let (1935–1949). Po nástupu komunistického režimu musely řeholnice své tamější působiště opustit. Tato část též krátce uvádí, co se stalo sřeholním domem po nuceném odchodu dominikánek. Poslední část je věnována výpovědím pamětnic, které vzpomínaly nejen na vzdělávací, ale ina kulturní činnost dominikánek vŠilperku. 1 Současný název Štíty se začal používat až včervenci 1949, proto vtéto studii používám předchozí název obce— Šilperk. Ivana VALENTOVÁ— Pavel ŠEVČÍK, Štíty: historie aproměny města 1278–2018, Štíty 2018, s.6–7. 2 Dějiny Šilperka jsou spojeny sosidlováním pohraničí českých zemí německými kolonisty ve druhé polovině 13.století. Do husitského období bylo obyvatelstvo jazykově víceméně smíšené (česko-německé), poté převažovalo obyvatelstvo české. Situace se obrátila snovou vlnou osidlování severní Moravy německým etnikem v16.století— až do odsunu vroce 1945 měli Němci vŠilperku (oproti Čechům aMoravanům) jednoznačnou většinu. Viz tamtéž, s.6 a10. OPEN ACCESS PavEL WaLTER 27 PRAMENY AMETODY Ksamotnému konventu ajeho vývoji ve sledované době existuje spousta písemných materiálů. Jedná se především odějiny tohoto kláštera,3 které sepsaly samy dominikánky, dále různé úřední listiny státní icírkevní provenience povolující činnost řeholnic vtéto obci ivjejím blízkém okolí. Do tohoto výčtu můžeme zahrnout istavební plány4 avýpis zkatastru nemovitostí okoupi pozemku na stavbu řeholního domu.5 Vneposlední řadě jsou kdispozici výpovědi tří obyvatelek města, které zažily zdejší působení dominikánek.6 Je však třeba upozornit, že ztěchto dostupných pramenů se dozvídáme spíše oškole ajejím provozu než ovnitřním životě konventu. Tato skutečnost je ale vcelku pochopitelná vzhledem ktomu, co bylo hlavní náplní činnosti kongregace. Další pramenné dokumenty ke sledovanému řeholnímu domu bychom nejspíše našli vArchivu Arcibiskupství olomouckého nebo ve Státním okresním archivu vŠumperku. Co se týče prvního znich, korespondence mezi konventem aolomouckou konzistoří je rovněž uložena vjiž uvedeném fondu dokumentů, týkajícím se šilperského konventu.7 Stejně tak tam nalezneme snad všechny důležité úřední listiny, které pro konvent vydal olomoucký arcibiskup.8 Ve Státním okresním archivu vŠumperku se kpůsobení České kongregace sester dominikánek vŠilperku nachází záznamy především vobecních kronikách, znichž můžeme poznat ihistorii jednotlivých staveb, ve kterých byla umístěna škola, konvent či obojí.9 Ostatně toto téma je zvelké části zpracováno vmonografii oŠtítech, která byla vydána upříležitosti 740.výročí založení města.10 Některé prameny bychom mohli najít vArchivu bezpečnostních složek. Škola však byla oficiálně zestátněna na podzim 1948 ařeholnice vní mohly působit již jen ve školním roce 1948/1949. Ztoho důvodu se domnívám, že pokud by se vtomto archivu nacházely nějaké dokumenty kšilperskému konventu, nebudou pro tuto studii nijak zásadní. Při zpracování studie jsem analyzoval především zmiňované prameny zarchivu České kongregace sester dominikánek azfondu E– 109 Dominikánky, jenž se nachází vMoravském zemském archivu vBrně. Poukazuji při tom na fungování církevního školství vmalém městečku. Jedná se tedy omikrosondu, která si klade za cíl nejenom přiblížit církevní vzdělávání vkompetenci dominikánek vobdobí první republiky, ale také ukázat, jaký měly tyto řeholní sestry vliv na kulturní aspolečenský vývoj jak svých svěřenkyň, tak celé obce. 3 Archiv České kongregace dominikánek (dále AČKD), D 17, Dějiny— Šilperk. 4 Moravský zemský archiv vBrně (dále MZA Brno), f. E– 109, Dominikánky, Listiny adokumenty (dále LD) 15, Šilperk: Listiny aplány. 5 Tamtéž. 6 Jde se orozhovory uskutečněné autorem během července asrpna 2018 spamětnicemi paní Valentovou, Minářovou aKobkovou. Nahrávky těchto rozhovorů se nachází varchivu autora. 7 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 8 Tamtéž. 9 SOkA Šumperk, f. Archiv města Štíty, Kronika obce Šilperka 2. 10 I.VALENTOVÁ— P.ŠEVČÍK, Štíty, s.53. OPEN ACCESS 28 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 ŽENSKÉ ŘEHOLNÍ KONGREGACE JAKO NOVÁ ŘEHOLNÍ SPOLEČENSTVÍ Ženské řeholní kongregace se staly novým fenoménem římskokatolické církve v19.století, jehož význam přetrval přinejmenším až do poloviny století následujícího. Měly obrovský vliv voblasti vzdělávání, neboť založily mnoho dívčích škol. Dále se tyto kongregace věnovaly charitativní nebo sociální činnosti. Měly ve správě sirotčince aústavy pro osoby se zdravotním postižením či poskytovaly pomoc nejchudšímu obyvatelstvu. Vneposlední řadě však zasahovaly také do kulturních činností obcí, jejich aktivita byla dobře patrná například vkatolických spolcích pro mládež.11 Důvodů, proč došlo ktak velkému rozmachu těchto řeholních institucí, je několik. Předně je to zjednodušení pravidel pro jejich zakládání ze strany římské kurie. Roli zde hraje ipřizpůsobení nové společenské poptávce, kterou utváří značný nárůst obyvatelstva, industriální revoluce či větší vzdělanost obyvatelstva. Vznik nových kongregací je nicméně spojen také se značnou dávkou obětavosti acílevědomosti jednotlivých zakladatelek izakladatelů, kteří dokázali adekvátně reagovat na výše zmiňované změny ve společnosti.12 Zakladatelé zasvěcených společenství byli většinou místní šlechtici ašlechtičny nebo diecézní biskupové.13 Jednoznačně pozitivním faktorem pro růst počtu kongregací byla též změna ve formě řeholního života. Ustarých ženských řeholí se vyžadovala přísná klauzura. Mnišky tedy většinu svého života prožily kontemplativním způsobem za zdmi kláštera, kde měly pevně stanovený každodenní režim, chórové modlitby atd. Ukongregací vznikajících v19.století se spousta těchto aspektů změnila, protože jejich cílem bylo provozovat školy, sirotčince nebo nemocnice— ato samozřejmě nebylo možné plně skloubit spřísnou klauzurou. Nedá se však říct, že život členek kongregací byl oproti kontemplativním řádům snazší. Musely totiž propojit duchovní život aodevzdanost Bohu se svými běžnými pracovními povinnostmi.14 Rovněž řízení těchto institucí bylo odlišné od organizace starších řeholních řádů. Abatyši— představenou konkrétního kláštera— vystřídal vpřípadě kongregací mateřský dům, vjehož čele stála volená generální představená. Zněj se centrálně vysílaly jednotlivé řeholnice do dalších filiálních domů, které měly na starosti školy, sirotčince atd.15 Dívky mohly do těchto institutů vstupovat prakticky bez věna či majetku, který by musely kongregaci dát jako podmínku pro přijetí (tak jak tomu bylo uženských řádů středověkého araně novověkého původu).16 11 Tomáš PETRÁČEK, Sekularizace akatolicismus včeských zemích. Specifické rysy české cesty od lidové církve knejateističtější zemi světa, Ostrava 2013, s.43–47. 12 Tamtéž, s.56. 13 Dana JAKŠIČOVÁ, Dcery své doby? Školské sestry včeských zemích vletech 1851–1938 (1950) I, České Budějovice 2012, s.56–58. 14 Tamtéž, s.55. 15 Tamtéž. 16 T.PETRÁČEK, Sekularizace, s.50. OPEN ACCESS PavEL WaLTER 29 VZNIK APOSLÁNÍ KONGREGACE DOMINIKÁNEK Vznik České kongregace sester dominikánek je spjat scelkovou obnovou dominikánského řádu vRakouském císařství. Za vlády Josefa II. totiž došlo ke zrušení všech ženských, ale také mnoha mužských dominikánských konventů (respektive na území českých zemí jich zbylo pouhých sedm způvodních sedmadvaceti). Zároveň měli dominikáni zapovězený styk se svými představenými vŘímě. Tato situace trvala až do roku 1856, kdy Rakouské císařství uzavřelo konkordát sŘímem. Od té doby se postupně obnovoval řeholní život (podle řádových regulí), jenž dosud upadal vdůsledku zákazu komunikace snejvyššími řádovými představenými ze strany státních orgánů.17 Velmistr dominikánského řádu Vincenc Alexander Jandel nejprve sloučil všechny provincie na území tehdejšího Rakouského císařství, čímž vznikla říšská neboli císařská provincie. Následně bylo zItálie povoláno mnoho italských dominikánů, protože ve zbylých klášterech působilo opravdu málo kněží. Mezi příchozími byl ijistý Tomáš Anselmi, což byla důležitá postava celé této dominikánské obnovy.18 Tento muž byl poslán velmistrem řádu do Štýrského Hradce, kde působil mnoho let jako novicmistr, převor ataké profesor filozofie ateologie na tamějším řádovém učilišti. Nakonec zastával též funkci provinciála, do které byl ostatními bratry několikrát zvolen. Mimo to se výrazně zasloužil ovznik ženské kongregace řádu, respektive nechal založit klášter dominikánek vuherském Köszegu avrakouském Gleisdorfu. Sjeho svolením pak vznikl také konvent vŘepčíně uOlomouce.19 České dominikánky byly od počátku velmi spjaté sgleisdorfským konventem. Některé dívky III. řádu chtěly žít řeholním způsobem života již před založením kongregace včeských zemích, aproto byly odeslány právě do gleisdorfského kláštera, kde oblékly řeholní roucha.20 Zbývající sestry III. řádu sv.Dominika koupily vroce 1888 dům vŘepčíně uOlomouce, který nechaly přebudovat na klášter.21 Dominikánky vyslané do Gleisdorfu se 12.září roku 1889 vrátily zpět na Moravu právě do řepčínského kláštera. Toto datum si dominikánky dodnes připomínají jako výroční den založení kongregace, přestože se rakouské sestry tehdy domnívaly, že konvent na Moravě je pod jejich pravomocí.22 Názor rakouských dominikánek, že mají na Moravě svůj filiální dům, bylo vpočátečních letech Řepčína bezesporu oprávněné, neboť nezávislost moravských dominikánek na dominikánkách rakouských si rada řepčínského konventu odsouhlasila až roku 1892.23 Rakouský klášter vGleisdorfu se však nechtěl své moravské filiálky jen 17 AČKD, Jiřina BĚHALOVÁ OP, Dějiny III. Řádu sv.Dominika, I. díl, 1.část, s.13. Jedná se ostrojopisně napsané dějiny kinterní potřebě kongregace. 18 Tamtéž, s.14–15. 19 Tamtéž, s.15–16. Kongregace sester dominikánek je zasvěcené společenství, ve kterém se řeholnice aktivně věnují vzdělávání avýchově dětí amládeže ve svých vzdělávacích institucích. Tím se liší od II. mnišského řádu dominikánek, jehož členky žijí kontemplativním způsobem života vnaprosté uzavřenosti od světa za zdmi kláštera. 20 Tamtéž, s.22–23 a26. 21 AČKD, Kronika mateřince 1, Řepčín (1889–1926), s.1. 22 AČKD, Jiřina BĚHALOVÁ OP, Dějiny III. Řádu sv.Dominika, I. díl, 1.část, s.29–31. 23 AČKD, Pamětní spis ke stému výročí založení České kongregace sester dominikánek, s.6. OPEN ACCESS 30 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 tak vzdát. Je to patrné zdopisu, který 26.února roku 1897 zasílá biskupství ve Štýrském Hradci představené gleisdorfského konventu. Obsahem této korespondence je především problém se založením filiálního domu ve Vyškově, kde se sestry vyslané řepčínským klášterem měly starat osprávu soukromé dívčí školy. Zpohledu Gleisdorfu si toto založení filiálního domu ve Vyškově Řepčín nesměl dovolit, neboť stále byl jejich filiálním domem. Proti tomuto názoru se však štýrskohradecké biskupství ohrazuje aargumentuje na základě státního souhlasu místodržitelského úřadu vBrně zroku 1889, které povolilo rakouskému klášteru vybudovat filiální dům III. řádu sv.Dominika na Moravě stím, že zde budou obývat konvent pouze tři řeholní sestry. Brzy ale došlo kpřekročení tohoto počtu na sedm dominikánek, atedy byla porušena daná podmínka.24 Dalším argumentem, který ordinariát ve Štýrském Hradci pro samostatnost českých dominikánek uvádí, je fakt, že škola ve Vyškově vznikla spovolením c. k. ministerstva kultu avyučování z5.února 1897, které mělo vúmyslu požádat řepčínské sestry opersonální zajištění chodu této školy. Zpobídky ze strany ministerstva tedy zřetelně vychází najevo, že konvent vŘepčíně je nezávislý na gleisdorfském klášteře apodléhá jurisdikci místního diecézního biskupa. Posledním výrazným argumentem pro samostatnost kongregace je rovněž fakt, že ve školách spravovaných Gleisdorfem se vyučuje vněmeckém jazyce, kdežto na řepčínských školách se používá čeština.25 Na základě tohoto dopisu tedy můžeme říct, že biskupství ve Štýrském Hradci plně uznalo suverenitu řepčínského kláštera jakožto mateřského domu nově vzniklé České kongregace sester dominikánek, ba dokonce se dále nechtělo tímto sporem jakkoli zabývat. Hlavním posláním této kongregace bylo především vzdělávání dívek. To je víceméně patrné izvýše zmiňované korespondence štýrskohradeckého biskupa.26 Jejich první škola byla založena již vŘepčíně, kde pro ni nechaly vedle kláštera vystavět budovu. Ta fungovala jako škola apenzionát pro mladé dívky.27 Postupně se činnost kongregace včeských zemích slibně rozvíjela avznikaly nové filiální domy astím inové úkoly, kterých se dominikánky ujímaly. Kromě škol, které měly vŘepčíně ave Vyškově,28 provozovaly další například vKlímkovicích29 nebo ve sledovaném Šilperku.30 Postupně se dominikánky ujímaly iústavů pro osoby se zdravotním postižením (Lomnice, Střelice,31 Víceměřice32 atd.) nebo sirotčinců (Liptál,33 Křelov,34 Morkovice35 atd.). 24 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Povolovací dekrety, důležité listiny, domy kongregace 1897–1950, Zl. 1035. 25 Tamtéž. 26 Tamtéž. 27 AČKD, Kronika mateřince 1, Řepčín (1889–1926), s.1–2. 28 Viz výše ataké AČKD, D 22, Dějiny— Vyškov. 29 AČKD, D 8, Dějiny— Klimkovice. 30 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk. 31 AČKD, Dějiny konventů aústavů— Brno, Lomnice, Střelice. 32 AČKD, D 19, Dějiny— Víceměřice, konvent; atamtéž, D 20, Dějiny— Víceměřice, ústav sociální péče. 33 AČKD, D 6, Dějiny— Liptál. 34 AČKD, D 10, Dějiny— Křelov. 35 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, inv. č.107, Morkovice, s.1. OPEN ACCESS PavEL WaLTER 31 STANOVY KONGREGACE České dominikánky prvních dvacet let svého působení užívaly stanovy dominikánské kongregace blahoslavené Markéty Uherské. Podle nich se jako první řídily dominikánky vuherském Köszegu, následně je převzaly dominikánky zrakouského Gleisdorfu aodtud si je přinesly iřepčínské dominikánky.36 Předávání stanov je naprosto logické, neboť jak víme, zakladatelem uherského irakouského kláštera byl již zmiňovaný Tomáš Anselmi. Bylo by proto zvláštní, kdyby tyto konventy měly rozdílné stanovy. Vpřípadě řepčínského konventu to jen dokresluje již zmiňovanou počáteční závislost na Gleisdorfu. Stanovy nicméně neměly žádné oficiální církevní schválení. Na tuto skutečnost se přišlo víceméně náhodně, když se roku 1906 olomoucký arcibiskup František kardinál Bauer dotazoval, od kdy jsou stanovy kongregace platné.37 Žádný dokument, který by stvrzoval jejich schválení patřičnou církevní autoritou, se tehdy nenašel.38 Proto byly roku 1909 sepsány druhé stanovy, které již olomoucké arcibiskupství oficiálně schválilo.39 Asi největší změna se týkala řeholního slibu: sestry při skládání profese již neslibovaly poslušnost diecéznímu biskupovi, ale generální představené kongregace.40 Od té doby tudíž mohla generální představená ze své pravomoci například posílat apřekládat své spolusestry do různých filiálních domů kongregace, což se vzrůstajícím počtem konventů bylo jistě potřeba. Kdalší úpravě stanov došlo vroce 1912 apoté vroce 1917, tedy po vydání prvního souhrnného kodexu kanonického práva. Na jednu stranu se kongregace snažila vyhovět novým celocírkevním předpisům týkajícím se řeholního života, na druhou stranu tyto někdy až překotné změny podkopávaly budování jisté tradice, na které by mohly dominikánky stavět aposilovat činnost své kongregace.41 Kvůli těmto změnám dokonce vznikal ichaos vřeholních pravidlech. Typickým příkladem byla několikrát se měnící doba trvání noviciátu (vprvní polovině 20.století došlo vtéto záležitosti dokonce kpěti obměnám). Přitom se jednalo jen odrobnější úpravy— střídala se totiž období, kdy noviciát trval rok, sobdobími, kdy trval dva roky.42 Tyto změny však byly spíše „kosmetického“ rázu. Vroce 1936 pak byly vydány zcela nové stanovy. Důvodem byla ambice České kongregace sester dominikánek spadat přímo pod pravomoc papeže, což se podařilo naplnit až roku 1944, kdy kongregace pro řeholníky (Congregatio negotiis religiosorum sodalium praeposita)43 ve Vatikánu tyto stanovy přijala.44 Stanovy obsahují kromě konkrétních předpisů vždy icharakteristiku dané kongregace. Ve stanovách nalezneme tedy tuto větu: 36 AČKD, Jiřina BĚHALOVÁ OP, Dějiny III. Řádu sv.Dominika, I. díl, 1.část, s.31. 37 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Listiny konzistoře 1889–1936, č. listiny 24. 38 AČKD, Jiřina BĚHALOVÁ OP, Dějiny III. Řádu sv.Dominika, I. díl, 1.část, s.33. 39 AČKD, Kronika mateřince 1, Řepčín (1889–1926), s.72. 40 AČKD, Jiřina BĚHALOVÁ OP, Dějiny III. Řádu sv.Dominika, I. díl, 1.část, s.34. 41 Tamtéž, I. díl, 2.část. Olomouc: 1969, s.97–98. 42 Tamtéž, s.98. 43 František ŽÁK, Soustavná katolická věrouka pro lid II, Praha 1917, s.282. 44 AČKD, Jiřina BĚHALOVÁ OP, Dějiny III. Řádu sv.Dominika, I. díl, 2.část, s.98–101. OPEN ACCESS 32 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 „ Účelem kongregace je výchova avyučování křesťanských dívek adítek vůbec vduchu sv.Dominika.“ Vdalších stanovách zroku 1936 je tato věta rozšířena otato slova: „ačinnost vústavech charitativních“.45 Jak vidíme, tak vjedné větě je vpodstatě vyjádřeno poslání acharisma celé kongregace, které se snaží naplňovat od svého vzniku. HISTORIE KONVENTU VŠILPERKU MEZI LETY 1935–1949: ZAKLÁDÁNÍ Ovznik šilperského konventu se zasloužil tehdejší ředitel berní správy vZábřehu František Reichl avládní rada František Stašek. F.Reichl chtěl poskytnout chudým českým dívkám ztéto obce ijejího okolí možnost důstojného vzdělání. Ztoho důvodu se obrátil na představenou kongregace dominikánek, jejíž vzdělávací činnost mu byla dobře známa, apožádal ji ozaložení filiálního domu vŠilperku, kde by následně vedly odbornou školu pro ženská povolání čili školu středoškolského stupně. Nechtěl tím jen zabezpečit vzdělání dívkám, ale sliboval si od působení dominikánek ičeské národnostní akulturní vzepětí. Zároveň od vzdělání dívek očekával lepší obstarávání domácích povinností ataké posílení hygienických návyků.46 F. Reichl dokonce požádal některé úředníky zministerstva školství anárodní osvěty, zda by se mohli obrátit na olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana, aby se ovznik tohoto filiálního domu zasadil. Ministerstvo slíbilo na provoz domu dotaci ve výši 20 000 korun československých. Finanční zabezpečení řeholnic vtéto obci bylo jednou zpodmínek představené kongregace Augustiny Stuchlé pro zahájení činnosti konventu.47 Následně A.Stuchlá podala státním orgánům formální žádost opovolení kotevření „Soukromé odborné školy pro ženská povolání“, na které by se vyučovalo včeském jazyce, což bylo vpřevážně německé obci žádoucí. Vžádosti byly uvedeny iprozatímně nasmlouvané místnosti vzemské hospodářské škole, ve kterých by dominikánky vyučovaly, než se jim zajistí stálé prostory.48 Zároveň byl stouto žádostí odeslán iseznam pěti dominikánek, které by se ujaly vyučování. Jedna znich, sestra Anna Kornélie Lužná, byla ustanovena ředitelkou školy,49 jenže kvůli plicní chorobě byla odvolána zpět do Řepčína; na její místo nastoupila Klaudie Klimešová.50 Ze zmiňovaného seznamu se dvě řeholnice, konkrétně Marie Jolanda Benčová aAnna Evangelista Prachařová, objevily ina druhém seznamu řeholnic, které měly mít na 45 Tamtéž, s.99. 46 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.3. Je na místě upozornit, že archivní dokumenty, které se týkají života ačinnosti dominikánek vŠilperku, jsou ve většině případů velmi subjektivně zabarveny vjejich prospěch. 47 Tamtéž. 48 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Kongregace sester dominikánek vOlomouci— Řepčíně, žádost za povolení otevříti soukromou školu pro ženská povolání vŠilperku, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 49 MZA Brno, f. E– 109, Seznam učitelských osob navržených pro soukromou odbor. školu pro ženská povolání sester dominikánek vŠilperku, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 50 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.4–5. OPEN ACCESS PavEL WaLTER 33 starost rovněž kuchařsko-hospodyňský kurz.51 Ze seznamů můžeme vypozorovat, že všechny členky šilperského konventu byly české národnosti.52 Generální představená odeslala žádost 19.května 1935 ajiž 22.května přišlo dominikánkám zministerstva povolení.53 Oficiální souhlas ke zřízení konventu od Zemského úřadu vBrně aod arcibiskupské konzistoře vOlomouci dostaly dominikánky až na podzim roku 1936.54 Škola tak byla zpohledu příslušných státních dokumentů zřízena dříve než konvent. Je však na místě upozornit, že konvent již musel de facto fungovat spolu sprovozováním školy, neboť dominikánky musely mít někde své vlastní zázemí, pokud každý pracovní den ve škole vyučovaly abyly zodpovědné za její provoz. Obdržet schválení de iure až po nějaké době od vzniku konventu ale vtehdejší době nebylo nic neobvyklého.55 Ztěchto skutečností nicméně vyplývá, že konvent byl úzce svázán sfungováním školy, což však opět vychází zposlání kongregace. Dominikánky tedy mohly podle povolení ministerstva školství anárodní osvěty plně provozovat odbornou školu již od září 1935.56 Nakonec se ve školním roce 1935/1936 otevřel jen kuchařsko-hospodyňský kurz, ve kterém se dívky měly naučit šití, vaření ajiné domácí práce. Kurz však byl provozován pouze vzimním období, kdy se nepracovalo na polích. Na odbornou školu se vtomto roce bohužel nenalezly dostatečné finanční prostředky. Navíc se vyskytl problém svyučovacími prostory.57 Přestože měly řeholnice smluvně přislíbené půjčení učeben ve zdejší zemědělské škole,58 zneznámých důvodů to nevyšlo, neboť si nakonec musely pronajmout byt jisté paní Navrátilové, který se nacházel na náměstí. Vtěchto prostorách odučily svůj první školní rok. Avšak byt byl malý aneměl dostatečné vybavení, žákyně si neměly na co sednout amusely se půjčovat židle vmístním hostinci. Dominikánky tedy hledaly na následující školní rok důstojnější prostory.59 Vtéto věci opět zasáhl F.Reichl, známý jako „horlivý vlastenec“, který dojednal pronájem třípokojového bytu vdomě jistého pana Buchsmana. Vněm se nacházela 51 MZA Brno, f. E– 109, Seznam učitelských osob navržených pro kuchařsko-hospodyňský kurz sester dominikánek vŠilperku, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 52 Tamtéž; AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.14, 18, 20. 53 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Povolení Ministerstva školství anárodní osvěty zřídit vŠilperku odbornou školu pro ženská povolání ze dne 22.května 1935, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 54 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Dopis arcibiskupské konzistoři vOlomouci ze dne 27.listopadu 1936, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 55 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Povolovací dekrety, důležité listiny, domy kongregace 1897–1950. 56 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Povolení Ministerstva školství anárodní osvěty zřídit vŠilperku odbornou školu pro ženská povolání ze dne 22.května 1935, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 57 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.3–4. 58 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Kongregace sester dominikánek vOlomouci— Řepčíně, žádost za povolení otevříti soukromou školu pro ženská povolání vŠilperku, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 59 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.4–5. OPEN ACCESS 34 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 třída pro první ročník odborné školy akuchyně pro kuchařsko-hospodyňský kurz. Tyto již relativně dostatečné prostory ataké poměrně dobrý počet cca dvaceti žákyň se staly slušným základem pro plné otevření jak odborné školy pro ženská povolání, tak pro pokračování kurzu. Ve škole se vyučovala například tělesná výchova, hudební výchova, nauka opotravinách nebo vaření. Nakonec samotné řeholnice nestačily zastat vyučování všech předmětů aktomu ikurzu, proto požádaly ovýpomoc „zvenčí“. Výuky zpěvu se ujal ředitel školy vŠumvaldu Miroslav Šnyrych anáboženství učil farář zHorních Studének P.Jan Verner.60 Řeholnice se od počátku musely potýkat se zajištěním financování nejen konventu, ale iškoly akurzu. Ministerstvo školství anárodní osvěty dávalo měsíčně 1 000 korun na nejnutnější provozní náklady arodiny žákyň platily školné (jeho výši prameny neuvádějí).61 Dominikánky dostávaly idrobný příspěvek na provoz konventu aškoly od mateřince kongregace vŘepčíně ataké František Reichl se snažil školu finančně podporovat. Všechny tyto prostředky však stačily pouze na to, aby se škola víceméně udržela vchodu. Dominikánky ztěchto peněz nemohly ani zakoupit lepší vybavení učeben. Tak vzniklo kuratorium, do jehož čela byl zvolen právě F.Reichl. Tato instituce se snažila sehnat dostatečné finance na dovybavení školy azajištění dobrých platových podmínek pro vyučující. Na podzim roku 1937 kuratorium také projednávalo osvobození žákyň od školného akoupi možného pozemku pro stavbu nové školní budovy.62 Ve věci stavby školy jednala také generální představená kongregace. Psala předsednictvu ministerské rady, že pronajaté prostory již nejsou dostačující, aproto je třeba postavit zcela novou budovu. Ztoho důvodu zažádala opodporu ministerstvo veřejných prací aprosila iopřímluvu ministerstva školství, aby její žádost byla vyslyšena.63 Kvůli stavbě školy sepsala kongregace 28.srpna 1937 notářsky ověřenou smlouvu okoupi parcel sKarlem aAlfrédem Harbichovými, kteří dohodu uzavírají vzastoupení svého otce Karla Harbicha, jenž je vŠilperku hostinským. Podle smlouvy se jednalo oparcely číslo 125 (louka) a126 (role) za celkovou cenu 26 592 korun československých, která byla splatná do tří dnů od rozhodnutí soudu, který tento prodej schvaloval.64 Okresní soud vŠumperku koupi schválil 19.listopadu 1937,65 aprotože dominikánky získaly na celou školu státní příspěvek 49 500 Kč od ministerstva veřejných prací, neměly problém sokamžitým uhrazením ceny zmiňovaných parcel.66 Zdochovaných archivních materiálů můžeme říci, že tento 60 Tamtéž, s.5. 61 Tamtéž. 62 Tamtéž. 63 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, 80 / V: Generální správa kongregace sester dominikánek vOlom.— Řepčíně. Žádost opodporu na stavbu soukr. odb. školy pro ženská povolání vŠilperku— doporučení minist. veřejných prací, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 64 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Smlouva kupní, číslo jednací: 1192, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 65 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Usnesení okresního soudu vŠumperku ze dne 19.listopadu 1937, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 66 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.8. OPEN ACCESS PavEL WaLTER 41 míra Dobřecká,107 neboť kzestátnění řepčínské školy došlo dříve než vpřípadě školy šilperské. Sestra Lubomíra se zde ujala vyučování ruského jazyka. Škola vŠilperku byla zestátněna na základě rozhodnutí zemské školní rady vBrně ze dne 17.listopadu 1948. Dominikánky však mohly ještě tento rok plně vykonávat svou činnost. Dokonce provozovaly iněkolikrát zmiňovaný kurz šití avaření. Sestry Dětmara Suchomelová aLibuše Šedivá se mimo své povinnosti ve škole dokázaly věnovat aktivitám vmístní „dětské besídce“.108 Působení dominikánek bylo dle interní historie konventu ipřes politické změny vzemi mnohými šilperskými občany pozitivně vnímáno ařeholnice zde měly četné podporovatele zmístních rodin. Mezi ně patřili například Kobkovi, Pospíšilovi nebo Kristkovi.109 Možná si tuto přízeň řeholnice zajistily iorganizováním rozličných mimoškolních aktivit, ať už to byla mikulášská besídka vmístním kině Svornost, kterou doprovázela jednotlivá kulturní vystoupení žákyň zodborné školy pro ženská povolání, nebo šití dvaceti dívčích košil pro Český Červený kříž vZábřehu.110 Přes veškeré tyto činnosti apodporu, které se dominikánkám od místních občanů dostalo, musely řeholnice na základě zákona č.95/1948 Sb. (školský 107 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.20. 108 Tamtéž. 109 Tamtéž, s.20–21. 110 Tamtéž, s.21. Zmodernizovaný dům č.45— Národní dům, středisko české menšiny. Fotografie zpočátku třicátých let 20.století. Převzato z: I.VALENTOVÁ— P.ŠEVČÍK, Štíty, s.112. OPEN ACCESS 42 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 zákon)111 ukončit svoje působení vŠilperku k30.červnu 1949. Většina sester ze šilperského konventu odešla do jiných konventů, které měly od státu činnost ještě povolenou (Víceměřice, Opava nebo Liptál).112 Jen sestry Ambrožka113 aApolonie114 zůstaly vŠilperku.115 Sestra Ambrožka se posléze přesunula do konventu ve Střelicích.116 Co se sbudovou školy dělo dál, se dozvídáme zdopisu P.Vernera adresovaného jedné zdominikánek šilperského konventu vroce 1970: „Škola za kostelem, které užívala Vaše rodinná škola, sloužila po odchodu sester cestářům, kteří rozšiřovali silnici Lanškroun-Štíty-Bukovice. Pak ji převzal Moravolen pro šičky prádla. Po nich tam byli ubytováni učni pekařští, kolařští akovářští. Když i těch bylo málo aučňovská škola se přestěhovala jinam, zřídili tam internát pro učňovsko zemědělskou školu. […] vroce 1969 se celý vnitřek vyboural, až zůstaly jen vnější zdi astřecha aostatní 111 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: zákon ozákladní úpravě jednotného školství (školský zákon), dostupné z: www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t1145_01.htm [náhled 16.10.2022]. 112 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.23. 113 Jednalo se osestru Ambrožku Machatovou. 114 Bohužel nikde vpramenech se nevyskytuje celé jméno sestry Apolonie. Její další osud není zdochovaných pramenů znám. 115 Tamtéž. 116 Rozhovor autora sImeldou Marií Kobkovou OP, 18.7.2018. Budova bývalé německé školy č.57 za kostelem. Fotografie zpadesátých let 20.století, kdy zde sídlil Moravolen. Převzato z: I.VALENTOVÁ— P.ŠEVČÍK, Štíty, s.100. OPEN ACCESS PavEL WaLTER 43 bude nové. Kdyby postavili úplně novou budovu, jistě by nestála tolik, co bude stát vybourání aadaptace staré budovy, která by ještě dlouhá léta mohla sloužit dobrým účelům.“117 Oduchovním životě dominikánek máme poměrně málo informací. Vinterních dějinách konventu se píše, že se snažily obyvatelům Šilperka přispět také po duchovní stránce, ale ne všichni obyvatelé tuto jejich službu přijímali.118 Samotné dominikánky pak podle svých slov „[…] čerpaly Boží dary usvatostánku, ve svých modlitbách arozjímáních podávaly Pánu svoje oběti aodříkání, apotom zplnosti své duše azpřebytků Boží lásky rozdávaly druhým.“119 Jejich duchovním rádcem byl především šilperský duchovní P.Jan Verner, který se stal iřádným zpovědníkem 117 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Bohuslavice dne 6.1.1970, LD 15, Šilperk: Listiny aplány. 118 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.23. 119 Tamtéž, s.24. Od šedesátých let 20.století budova č.57 sloužila jako internát odborné hospodářské školy (ZOU Štíty). Foto zachycuje stav před opravou fasády avýměnou oken vroce 1967. Převzato z: I.VALENTOVÁ— P.ŠEVČÍK, Štíty, s.100. OPEN ACCESS 44 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 sester avyučoval náboženství vjejich škole.120 Verner sem nastoupil až po válce,121 dominikánky ho však již dobře znaly, protože před válkou iběhem ní působil v Horních Studénkách.122 Sestry se staraly také oduchovní rozvoj svých svěřenkyň. Nabádaly je kčasté účasti na mši svaté akpřijímání eucharistie. Několik dívek využilo nabídky ze strany sestry Kornélie Lužné, vstoupilo do „družiny apoštolských duší modlitby“ nebo bylo zapsáno mezi ctitele modlitby svatého růžence. Každý rok dominikánky pořádaly ve škole pro dívky exercicie, na které zvaly kněze zrůzných koutů země. Snad nejvýznamnějším ztěch, kdo cvičení vedli, byl profesor na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě vOlomouci P.František Tomášek, pozdější pražský arcibiskup.123 Je tedy možné říct, ato ina základě výpovědi jedné pamětnice, kterou uvedu níže, že konvent přispěl velkou měrou kduchovnímu ikulturnímu životu celé obce.124 ŽIVOT ŠILPERSKÉHO KONVENTU POHLEDEM PAMĚTNÍKŮ Závěrem se zaměřím na výpovědi tří obyvatelek dnešních Štítů, které si pamatují působení dominikánek vŠilperku. Dvě z nich byly sdominikánkami vpravidelném styku. Buď docházely knim do školy, popřípadě do kurzu šití avaření, nebo se zúčastňovaly různých kulturních akcí, které řeholnice pořádaly. Jedná se oStanislavu Minářovou, Lýdii Valentovou aImeldu Marii Kobkovou OP. Rozhovory probíhaly vdomácím prostředí pamětnic, které byly předem seznámeny stématem rozhovoru. Hovořily ovzpomínkách na působení dominikánek vŠilperku vlastními slovy, následně jim byly kladeny různé doplňující otázky, například: „Jak jste se sdominikánkami seznámila? Zúčastňovala jste se některých veřejných akcí pod vedením řeholnic? Vzpomenete si, jaké předměty se na jejich škole vyučovaly ana které znich kladly sestry dominikánky největší důraz?“ atp. Začněme výpovědí paní Minářové. Narodila se vroce 1924 vHorních Studénkách, odkud pocházela její rodina. Vychodila obecnou školu tamtéž, následně měšťanskou školu vŠilperku. Vůbec tedy nebyla žákyní odborné školy pro ženská povolání — sice si pamatuje působení dominikánek vŠilperku, ale nepřicházela snimi do intenzivnějšího styku (na rozdíl od dalších dvou pamětnic). Ve svých vzpomínkách nicméně potvrzuje, že prvotní místo školy bylo vdomě č. p.239 naproti domu, kde dnes sídlí Česká pošta.125 Do kontaktu sdominikánkami velmi často přicházely její dvě starší sestry (Eliška aMarie), které se účastnily výše zmiňovaného prvního pěti měsíčního „Kuchařsko-hospodyňského kurzu“, který se konal vprůběhu zimního období 1935/1936. Tohoto kurzu, ale pod jiným názvem („Šití avaření“), se účastnila po druhé světové 120 Tamtéž. 121 Rozhovor autora sImeldou Marií Kobkovou OP, 18.7.2018. 122 Tamtéž. Viz také: AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.5; MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Dokument č.1. In: Klasifikace, LD 15, Šilperk: Listiny aplány, s.2–4. 123 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.24 124 Rozhovor autora sLýdií Valentovou, 25.7.2018. 125 I.VALENTOVÁ— P.ŠEVČÍK, Štíty, s.57. OPEN ACCESS PavEL WaLTER 45 válce ještě mladší sestra paní Minářové— Štěpánka. Paní Minářová následně zmiňuje, že její sestry zkurzů čerpaly do konce života, například si vždy všechno šily samy. Kurzů se podle slov paní Minářové účastnily většinou dívky, které přes rok pomáhaly doma vhospodářství, například na poli, se zvířaty atd., což byl případ irodiny Minářových. Stanislava Minářová se ve svém dětství, které prožila po většinu času vHorních Studénkách, nezúčastnila žádné veřejné akce, kterou kongregace dominikánek pořádala. Ani si bohužel nevzpomíná na jejich přítomnost vhornostudénském kostele při nedělních mších, kterých se dominikánky po německém záboru Šilperka na podzim roku 1938 účastnily. Přesto jsou její vzpomínky pro tuto studii velmi cenné.126 Lýdie Valentová, narozená ve Štítech roku 1933, pocházela zčesko-německého manželství. Ve svých prvních školních letech chodila na německou obecnou školu vBukovici, následně nastoupila před koncem druhé světové války na německou měšťanskou školu vŠilperku, ze které se vroce 1945 stala česká „měšťanka“, což byl pro L.Valentovou podle jejích slov „jazykový šok“, snímž se však do roka dokázala vyrovnat. Po absolvování měšťanské školy si sama vybrala dominikánkami vedenou odbornou školu pro ženská povolání, neboť mezi dalšími nabízenými školami, jako bylo gymnázium nebo obchodní akademie, ji vnímala jako nejlepší možnou volbu. Do školy nastoupila vroce 1948, zažila tedy poslední školní rok, vněmž dominikánky mohly školu vést. Vzpomíná, že představená konventu je vyučovala matematiku,127 sestra Dětmara128 dějepis, sestra Ambrožka129 ruční práce (šití, vyšívání) aobecně péči odomácnost. Hlavní hodinová dotace jednotlivých předmětů byla založena na rukodělných pracích avaření, což se vyučovalo třikrát do týdne. Při hodinách vaření, které měla na starosti sestra Libuše,130 měla vždy jedna ze žákyň vést deník, do kterého zapisovala, jaké jídlo vařily, jaké potřebovaly ingredience akolik tento pokrm celkově stál. L.Valentová má údajně deník dodnes schovaný, bohužel si nemohla vzpomenout, kde. Vtomto školním roce je podle paní Valentové vyučovaly pouze řeholní sestry ažádní externí učitelé. Ve své výpovědi nicméně nijak blíže nereflektuje vyučovací postupy nebo chování řeholních sester kžákyním. Výuka se skládala zteoretických předmětů, jako byla čeština, dějepis či matematika, azpraktických předmětů, mezi které kromě vtehdejší době typických domácích prací patřila například ivýtvarná nebo hudební výchova. Celkově se podle paní Valentové jednalo asi oosm předmětů. Zároveň si paní Valentová vzpomíná ina zde již několikrát zmiňované zimní kurzy, kterými prošlo několik jejích kamarádek, jež se později staly vyhlášenými kuchařkami. Jinak řečeno, ať už dominikánky vedly celoroční školní výuku nebo jen krátkodobé vzdělávací kurzy, podle L.Valentové předaly svým svěřenkyním do života velmi dobrý základ. Kromě fungování školy L.Valentová vzpomínala ina provoz internátu. Ten samozřejmě sloužil dívkám, které vŠilperku nebydlely, což nebyl případ paní Valentové. Její spolužačky byly například ze Zábřehu, Červené Vody, Písařova, snad nejdál to 126 Rozhovor autora se Stanislavou Minářovou, 8.8.2018. 127 Jedná se osestru Bertu Tomkovou OP, viz AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.16. 128 Jednalo se osestru Dětmaru Suchomelovou. 129 Jednalo se osestru Ambrožku Machatovou. 130 Jednalo se osestru Libuši Šedivou. OPEN ACCESS 46 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 měla jedna chovanka až zHustopečí. Podle paní Valentové se tyto studentky vracely domů tak jedenkrát za měsíc. L. Valentová hovořila iorozložení jednotlivých místností školní budovy: „My jsme byly nahoře, tam, kde je dnes čekárna zubaře aordinace zubaře,131 prostě první třída. Ta druhá byla dole. Nevím, proč byla dole, prostě nad sebou byly dvě třídy. Ato, co je dnes paní doktorka132 aještě kus toho, tedy rehabilitace, to byla dlouhá kuchyň sjídelnou, jako pro vyučování.“133 Internát se nacházel vodlehlé části budovy. Podle slov L.Valentové byl „vprvní patře směrem do parku“.134 Během školního roku 1948/1949 pořádaly dominikánky imnoho mimoškolních aktivit, na které paní Valentová také ráda vzpomněla: „Nikdy jsem nepoznala tolik akcí […], takový zapálení pro tu práci. […] Poprvé vživotě jsme byly135 na výletě vPraze avPříbrami na Svaté Hoře. […] Byly jsme na exkurzi. Myslím, že se to jmenovalo Víceměřice abyl to ústav pro absolutně dementní, nepohyblivý, prostě strašný případy. My ztoho byly úplně vyřízený aty dominikánky se tam oně staraly.“136 Mezi tyto aktivity jistě patřila inávštěva místní obyvatelky paní Bartošové, 131 Dnes budova slouží jako zdravotní středisko. 132 Pamětnice má na mysli praktickou lékařku. 133 Rozhovor autora sLýdií Valentovou, 25.7.2018. 134 Tamtéž. 135 Myšleny žákyně školy. 136 Tamtéž. Odborná škola pro ženská povolání sídlila vdomě č.239 vletech 1935–1947 (kromě válečných let). Převzato z: I.VALENTOVÁ— P.ŠEVČÍK, Štíty, s.224. OPEN ACCESS PavEL WaLTER 47 která dívkám vysvětlovala správnou péči omalé dítě. Řeholnice se studentkami také nacvičily ve spolupráci sučiteli zmístní základní školy divadlo vycházející zevangelního příběhu snázvem „OPannách“.137 Zde L.Valentová vzpomíná, že vněm hrála spolu sněkolika spolužačkami mladé anděly, jejichž představeným byl archanděl Gabriel, kterého ztvárnila paní učitelka Trochtová, vyučující právě na základní škole.138 Kromě vyučování, zimních kurzů aspolečenských akcí pořádaly dominikánky pro své svěřenkyně taneční kurzy, ato ve spolupráci schlapeckou zimní hospodářskou školou, která sídlila vbudově nynější pošty. Tyto kurzy se odehrávaly vmístní sokolovně. Dále zorganizovaly exercicie, na které si pozvaly jistého pátera Veselého.139 Zinterních dějin konventu se dozvídáme, že tento kněz byl ustanoven mimořádným zpovědníkem kongregace dominikánek ačlenem kazatelského řádu. Šilperk navštívil na konci ledna roku 1949 akonal zde pro žákyně odborné školy duchovní cvičení 137 Mt 25,1–13. 138 Rozhovor autora sLýdií Valentovou, 25.7.2018. 139 Tamtéž. Budova zemědělského odborného učiliště vroce 1962. Převzato z: I.VALENTOVÁ— P.ŠEVČÍK, Štíty, s.224. OPEN ACCESS 48 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 během pololetních prázdnin.140 Mezi tyto duchovní akce bychom mohli započítat ifarní kolo soutěže „Oznalostech Bible“, kterou spolupořádaly sfarností isestry dominikánky. Paní Valentová podle svých slov toto kolo vyhrála, neboť dokázala zpaměti odříkat celou Ježíšovu velekněžskou modlitbu.141 Vdalším (děkanátním) kole ale již nepostoupila.142 Všechny tyto aktivity, které vŠilperku dominikánky organizovaly, podle názoru L.Valentové přispívaly ke kulturnímu iduchovnímu životu celé obce. Poválečný odsun německých obyvatel aosidlování této části Moravy novými usedlíky zrůzných krajů Československa vedly ktomu, že tito lidé, jak pravila paní Valentová, nemohli navazovat na spirituální akulturní tradice této pohraniční oblasti. Ztoho důvodu byla činnost dominikánek velice důležitá. Paní Valentová se ve svém vyprávění nevyhnula ani odchodu řeholnic ze Štítů— vzpomíná, jak byl rychlý anenadálý. Dokonce tvrdí, že na konci školního roku 1948/1949 vůbec netušila, že se škola ruší aona bude muset od září chodit na tehdy se otevírající Střední zdravotnickou školu vŠumperku.143 Řeholní sestra Imelda Marie Kobková OP se narodila vroce 1937 vŠilperku.144 Její první setkání se šilperskými dominikánkami proběhlo roku 1945, kdy se řeholnice vracely zjedné nedělní mše svaté zHorních Studének, neboť vŠilperku sídlil ještě německý farář Hruschka.145 Ten se ipodle slov sestry Imeldy nechal dobrovolně odsunout do Německa, protože prý říkal: „Jakmile jsou tady Rusové, tak to nemusí dopadnout zrovna všechno dobře, po té náboženské stránce.“146 Podle výpovědi sestry Imeldy se ředitelka odborné školy pro ženská povolání sestra Eymarda (Bačíková) ujala také vyučování náboženství pro žáky zmístní základní školy. Tento předmět nechal dominikánky vyučovat P.Jan Verner, který nahradil odsunutého P.Hruschku. Náboženská výchova se vyučovala vprostorách školy provozované dominikánkami asamotných žáků nebylo podle sestry Kobkové mnoho (jednalo se oosm nebo devět dětí). Navázání této spolupráce smístní školou umožnilo pořádání několika společných akcí, na které již vzpomínala Lýdie Valentová, avšak isestra Imelda si vtomto kontextu vzpomněla na jedno hezké vystoupení: „Měly jsme takovou besídku […] druhá neděle vkvětnu, byl den matek, ato se prostě všecko nacvi[čovalo]. To bylo vparku. Tam byly lavičky, prostě paráda avšecko amy jsme tam tančily. Takový pod dubem, za dubem, měla jedna dvě asestra Miloslava,147 ta nás to učila. To byla učitelka tělocviku, […] ata nás jako měla takhle navíc.“148 Na tuto náboženskou výchovu docházela I.M.Kobková kdominikánkám od roku 1945 do roku 1949, čili po celou dobu jejich poválečného působení vŠilperku. Této 140 AČKD, D 17, Dějiny— Šilperk, s.24. 141 Jan 17,1–26. 142 Rozhovor autora sLýdií Valentovou, 25.7.2018. 143 Tamtéž. 144 MZA Brno, f. E– 109, Dominikánky, Důkaz obláčky— Marie Imelda Kobková, 7.prosince 1968, OS 14–D1, Důkazy obláček aslibů 1968–1974. 145 VŠilperku působil vletech 1939–1946. I.VALENTOVÁ— P.ŠEVČÍK, Štíty, s.299. 146 Rozhovor autora sImeldou Marií Kobkovou OP, 18.7.2018. 147 Jednalo se osestru Miloslavu Švabenskou. 148 Tamtéž. OPEN ACCESS PavEL WaLTER 49 skutečnosti pak sestra Imelda využila na začátku sedmdesátých let 20.století. Vroce 1968 totiž oficiálně vstoupila kdominikánkám anásledně se sněkolika spolusestrami hlásila na katechetické studium na tehdejší Bohoslovecké fakultě vLitoměřicích, kde bylo od uchazečů požadováno předchozí středoškolské vzdělání. Jelikož odborná škola pro ženská povolání vŠilperku, na které se náboženství vyučovalo, byla státem uznána jako střední škola, sestra Imelda dokládala své středoškolské vzdělání posledním vysvědčením znáboženské výchovy zroku 1949.149 Vté době jí nicméně bylo pouhých dvanáct let aje zvláštní, že na základě tohoto dokumentu byla na bohosloveckou fakultu přijata. Nejspíše se tak stalo iztoho důvodu, že se jednalo odvouroční katechetický kurz, kde absolventi dostávali pouze osvědčení, na jehož základě mohli vyučovat náboženskou výchovu na školách. Nejednalo se tedy oplnohodnotné vysokoškolské studium.150 Poslední vzpomínka sestry Imeldy na působení dominikánek vŠilperku je věnována sestře Ambrožce Machatové: „[…] maminka chtěla, aby mě [sestra Ambrožka] naučila ruční práce. Jsem byla dost taková nešika, atak já jsem kní chodila. Ona mě učila plést. Takže jsem pletla čepicu, ajá nevím co, arukavice jsem pletla.“151 Následně sestra Imelda vzpomíná, jak vztah se sestrou Ambrožkou pokračoval ipo ukončení vzdělávací činnosti dominikánek vŠilperku (sestra Ambrožka zde nakonec nezůstala, ale přesunula se do Střelic):152 „Apoté, jak byly odsunutý153 vtom padesátým roce, tak já jsem si sní dopisovala […] do sedmapadesátého roku. […] Ajá jsem se hodně modlila, abych mohla jít do zaměstnání, ale kdyby to bylo nejradši ksestrám, knašim sestrám.154 […] Ajak my jsme si spolu dopisovaly, stou sestrou Ambrožkou Machátovou. […] Tak ona mě napsala, to bylo včervnu nebo tak nějak, že se jim zabila sestra vpadesátém šestém roce. Ona byla trhat třešně, […] prostě ta haluz se sní nějak zlomila aona spadla. […] aže byla kuchařka, aže by potřebovali někoho do kuchyně. Tak já jsem jásala, že se tam přihlásím.“155 Sestra Imelda však po této zprávě od sestry Ambrožky musela ještě dlouho čekat apřekonat různá odmítnutí ze strany státních úřadů. Hlavním důvodem bylo, že nabízená pracovní pozice se nacházela vjihomoravském kraji. Sestra Imelda tehdy bydlela vseveromoravském kraji apro práci vjiném kraji byla potřeba tzv.převodka.156 Tu nakonec dostala amohla nastoupit jako kuchařka ve střelickém konventu. Jak už je zmíněno výše, vroce 1968 se stala řeholnicí.157 * * * 149 Tamtéž. 150 Tamtéž. 151 Tamtéž. 152 Tamtéž. 153 Tj.že dominikánky musely odejít zŠilperka. 154 Myšleny dominikánky. 155 Tamtéž. 156 Tamtéž. 157 Tamtéž. OPEN ACCESS 50 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 Cílem této mikrosondy bylo přiblížit fungování církevního školství pod správou České kongregace sester dominikánek. Kongregace se věnovala především vzdělávání dívek vkřesťanském duchu, ato prostřednictvím vlastních škol, které byly navázány na konkrétní konvent— vtomto případě vseveromoravském Šilperku, dnes Štítech. Použité prameny odhalily vliv, které měly dominikánky nejenom na své žákyně, ale ina obyvatelstvo obce, ato jak duchovní, tak kulturní aspolečenský. Bohužel pramenné dokumenty vypovídají velmi dobře očinnosti školy, ale neuvádějí takřka nic ovnitřním životě konventu. Ztoho důvodu jsem byl nucen se ve studii zaměřit právě na aktivity achod školy. Pokud však sledujeme vzájemnou provázanost konventu aškoly, zjistíme, že jeden bez druhého nemohl existovat. Nebýt kvalitního duchovního života dominikánek, nedosáhla by škola takového rozkvětu. Jak se píše vBibli: „Strom se pozná po ovoci.“158 RÉSUMÉ: The Czech Congregation of Dominican Sisters was founded in 1889 in Řepčín near Olomouc. Its main mission was to educate Christian girls in the spirit of the teachings of Saint Dominic. From Řepčín, where the Dominican Sisters established their first school, the congregation gradually spread to vari ous villages in the Czech lands by founding branch convents with girls’ schools. One such convent with avocational school for female occupations was also established in northern Moravia in Šilperk. The impetus for its establishment came from František Reichl, then head of the tax administration in Zábřeh, and František Stašek, agovernment councillor. They wanted to offer adecent education to poor Czech girls from the town and the surrounding area. Moreover, there was no Czech school in Šilperk, as most of the inhabitants were German. After some initial difficulties caused by the lack of resources, the Dominican Sisters were able to start their educational activities in 1935. Although they had not yet opened aschool that year, they began to offer acooking and housekeeping course for girls from the surrounding area during the winter months. From 1936 until the annexation of the Sudetenland in 1938, the Dominican Sisters in Šilperk ran both these courses and atwoyear vocational school for female occupations. During World War II, the convent and the school had to move to Litovel. After the war, the Dominican Sisters in Šilperk resumed and continued their activities until 1949, when the school was forcibly closed by the communist authorities. Generally speaking, the curriculum prepared the graduates for family life (they learned to sew, embroider and cook), but also helped them to deepen and practice their Christian faith. However, according to the testimonies of the surviving women, the activities of the Dominican Sisters also had apositive impact on the cultural and social character of the town as such. Mgr. et Mgr. Pavel Walter je doktorandem postgraduálního programu Církevních aobecných dějin na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Na téže univerzitě absolvoval studium historie na Filozofické fakultě akatolické teologie na Katolické teologické fakultě. Ve své badatelské činnosti se zaměřuje na dějiny ženských církevních řádů akongregací, ato především dominikánek ( [email protected]). 158 Mt 12,33. OPEN ACCESS