Sociální pracovnice Luisa Fischerová

Sociální pracovnice Luisa Fischerová Transport AAl, č.189, 2. 7. 1942, Praha— Terezín. Transport Er, č.712, 16. 10. 1944, Terezín— Osvětim, kde zahynula. Pavla kodymová Luisa Fišerová se narodila 6.9.1905 vRychnově nad Kněžnou včesko-židovské národnostně uvědomělé rodině. Její rodiče, novináři, byli vlastenci avyznavači masarykovského realismu, otec Otto Fischer, redaktor, se zaměřoval zejména na politické události amatka Irma Jarmila Fišerová zase na divadelní ataneční umění. … „uFišerů se mnoho četlo, rozprávělo; přicházeli lidé umělečtí ipolitičtí na kus debaty, pro knihu, polemiku ikritiku, přispívající kvytváření intelektuálního prostředí, které nebylo bez vlivu na Lolu ijejí sestru Jiřinu − později nadanou básnířku apřekladatelku Rilkeho“ (ta byla záhy po vyhlášení protektorátu pro své levicové zaměření anapomáhání odboji zajata aodsouzena). Zájem ovše nové, pokrokové iušlechtilé přivedl Luisu ke studiu na Lyceu, následně ke studiu na Vyšší škole sociálně zdravotní péče vPraze, ke studiu jazyků asociologie ataké ke skautingu. Veškeré vědomosti idovednosti po zbytek svého života mnohonásobně zúročila. Na Lyceu odmaturovala svyznamenáním asvýborným prospěchem ukončila iVyšší školu sociální péče vPraze. Její první praxe se odehrála na Kladensku aLánsku ve Vzorné akci zdravotní asociální, odkud po několika letech přestoupila jako vychovatelka asociální pracovnice do Legie malých1— organizace zaměřené na mimoškolní práci (zábavu avzdělávání) sdětmi, dorostem arodiči ze sociálně slabých rodin. SLegií malých měla Luisa zkušenosti ještě zdob studia, kdy ji vrámci exkurze vtéto organizaci natolik zaujaly provozované aktivity, že se stala dobrovolnou pracovnicí. ZLegie přichází do Červeného kříže, jako tajemnice. V archivu se dochovaly její podklady pro odborné přednášky pro rozhlas. Dr. Alice Masaryková ji hodnotí jako kolegyni, která: … prokázala, jak její schopnosti jsou mnohotvárné, její pracovitost příkladná, pilnost adisciplína vpráci vzorná. Sociální práce je jí víc než zaměstnáním, jest jejím životním zájmem.“ Louisa se věnovala ičinnosti redaktorské ajako členka výboru Organizace sociálních pracovnic měla na starosti vydávání spolkových informací, které se staly základem pozdějšího samostatného časopisu Sociální pracovnice. Lze říci, že idíky její houževnatosti se podařilo zjednoduchého bulletinu vytvořit — rokem 1934 počínaje— pravidelný měsíčník, který byl po obsahové iformální stránce vté době jediný svého druhu.2 Dokumenty archivu Mezinárodní federace sociálních pracovníků (IFSW) dokazují, že se vroce 1932 jako zástupce českých sociálních pracovníků ačlenka výboru Organizace sociálních pracovnic účastnila zakládající schůzky Mezinárodního stálého sekretariátu sociálních pracovníků, založeného na bázi volné mezinárodní spo1 Začátkem 20. Let dvacátého století tuto organizaci založila dr. Alice Masaryková jako sociální instituci Červeného kříže. 2 memoriam: Luisa Fischerová, Irena Krausová, Anna Procházková-Kefurtová, 1946, s.7.18 OPEN ACCESS 56 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2017 lupráce národních sdružení sociálních pracovníků. Tento byl později přejmenován na Mezinárodní federaci sociálních pracovníků. Události roku 1938 vstoupily jak do jejího pracovního, tak ido soukromého života. Luisa odmítla emigrovat, opustila své místo vČerveném kříži azačala pečovat osvé rodiče. Jednak na své rodině citově velmi lpěla ahodlala jí pomáhat apodporovat ataké, jak uvádí její kolegyně Jindra Pešková: … „její inás všech představivost byla příliš chudá, pokud šlo ovyhlazovací metody Němců. (...) Ale nebyla by to Lola, kdyby vtéto době duchovní ifyzické strázně nestála včele své rodiny. Ikdyž byla do základu otřesena, neztrácela víru vpřekonání naší ievropské pohromy, nedala se znechutit hospodářskými poměry tak, aby jako mnozí zredukovala své zájmy za zcela materiální aprovizační záležitosti. Vprochladlém bytě, (…) somrzlinami na rukou, hospodařila se skautskou vynalézavostí, vždy ochotná asrdečná pohostit návštěvníky domu anahradit skromný stůl zajímavými rozpravami sociálními politickým aliterárními nebo recitací …“.3 Inadále se věnovala všemu, co souviselo se sociální prací, ato ji dovedlo kodborné sociologické literatuře. Jejím zájmem se stalo téma součinnosti dobrovolných pracovníků dorostové péče pro Zemské ústředí péče omládež, které zpracovala avydala pod jménem kolegyně Jindry Peškové. Ačkoliv to pro ni nebylo lehké, protože vté době již musela nosit židovský odznak anesměla používat veřejnou dopravou, pohybovala se pěšky po celé Praze asháněla odbornou ifilosofickou literaturu, aby si mohla udržet duševní ipracovní úroveň. Věřila, že válku přežije. Jen jednou prý podle Peškové zapochybovala, ato, když jí předávala svůj referát pro Zemské ústředí apožádala ji: „Prosím, ukaž jej paní doktorce Masarykové, neuvidím-li se sní, aby věděla, že jsem neselhala.“ Vroce 1940 dostává od obce náboženské obce židovské přiděleno místo hospodyně vychovatelky asociální pracovnice vchlapeckém internátě Ve Spálené ulici. Ale už vlétě roku 1942 po atentátu na Heydricha se Luisa srodinou nevyhnula transportu do Terezína. Ojejich osudu se dozvěděly její kolegyně až zdopisů tajně doručovaných českými četníky, které posílala další sociální pracovnice internovaná vTerezíně Irena Krausová. Později se iLuise dařilo poslat tajné dopisy, ve kterých ujišťovala své okolí, že ani uprostřed terezínských hrůz anásilí se nevzdala svých duchovních aintelektuálních potřeb adenně četla Bibli aKomenského, které jediné měla kdispozici, psala si deník apostrádala vTerezíně nedosažitelné knihy filozofického obsahu. Ale také, jak psala další zinternovaných sociálních pracovnic Bérová, byla vděčná za kousek výhledu do koruny stromů. … SLolou jsem se sešla poprvé vterezínských kasárnách na nádvoří, kam jsme byly vyklopeny zpražského transportu. Byla přijata ihned po příjezdu do Terezína jako sociální pracovnice do Domova hochů. Ujala se této práce sláskou aenergii jí vlastní. Často jsme se sešly sIrenou aLolou, abychom zejména vzačátku si vypracovaly společný pracovní program. Lola znás tří nejspíše se věnovala práci sociální. Zastávala práci školní sociální pracovnice asprávkyně dětského domova. Vrámci kulturního týdne uspořádala obsáhlou přednášku ovzniku avývoji sociální péče.4 Do Terezína přišla Luisa Fischerová dne 2. července 1942 aokamžitě začala pracovat jako vedoucí sociální péče vchlapeckém domově L 417. Záhy byla stanovena opatrovnicí osiřelých dětí vghettu., které jí byly svěřeny do péče. Ona si jako svůj zvláštní 3 s.15 4 Pešková, J. in: In memoriam: Luisa Fischerová, Irena Krausová, Anna Procházková-Kefurtová, 1946, s.7.18 OPEN ACCESS PavLa kODYMOvÁ 57 úkol stanovila umístit nejmladší sirotky do péče „náhradních rodičů“, které jim hledala avmnoha případech uspěla5. Text věnovaný vzpomínce na vychovatele zterezínského ghetta uvádí, že pod Odborem péče omládež: … „na sociálním oddělení dětského domova byla nesmírně obětavá vedoucí sestra Luisa (Lola) Fischerová (kdysi tajemnice Alice Masarykové), která dětem obstarávala první aposlední, včetně náhradních rodičů.“ Zdochovaného zápisu Luisy Fischerové vroli opatrovnice asociální pracovnice6 se dozvídáme, jak sociální péče oděti7 vletech 1942−1944 na terezínské ubikaci L417 vypadala. „Začátek školy byl charakteristický transporty − přílivem aodlivem dětí. Protože jedna událost následovala či překrývala druhou, vznikaly stále nové nepředvídatelné potíže, které si zpočátku vyžadovaly pružné arychlé řešení formou improvizací aokamžitých zásahů případ od případu, koncepce neexistovala. Jen zpopisu průběhu roku 1942 vL417 vyplývá, že jen se podařilo vyřešit nápor transportu, následovala spálová epidemie, další příchozí transport sdesítkami dětí zpražského sirotčince, epidemie žloutenky, opět příchozí aodchozí transporty dětí aepidemie tyfu, kdy musely být desítky dětí přeneseny na tyfové oddělení. Ato vše při počtu 450 ubytovaných dětí ipři časté nemocností personálu (až později klesá počet dětí na 280, protože jsou nové děti zpříchozích transportů ubytovávány na dalších ubikacích). Po roce sbírání zkušeností se podařilo sociální práci převést znahodilé situační na soustavnější činnost, která alespoň částečně umožnila vrámci předcházení nárůstu problémů uspokojovat některé zjejich základních potřeb. Nicméně ani sebelepší organizovanost nemohla nahradit nedostatečné prostředky kpokrytí potřeb, jako byla strava, dostatečné odění, teplo, hygiena či zdravotní péče. Nově příchozí děti byly vyděšené, špinavé avětšinou nemocné. Ty bylo nutné co nejdříve zdravotně ošetřit, ale pro nedostatečný počet sester dosazených ze zdravotnictví apro omezený počet míst na marodce nebylo možné se starat ovšechny nemocné odděleně. Atak museli být mnozí ošetřováni přímo na ubikacích, infekční choroby se šířily jako lavina8 apéče onemocné zpočátku vytěžovala většinu času sociálních sester/pracovnic. Až pozdější rozšíření marodky apřevedení péče onemocné do jedné zhlavních povinností opatrovnice se ukázalo jako schůdné řešení. Svedoucí domova alékařem realizovaly sociální sestry zdravotní asociální klasifikaci dětí, scílem vypracovat vodítko pro rozdělování případných přilepšení ve stravě. Stím souvisela isnaha opravidelné vážení aměření děti. Pro účely adresnosti možné pomoci byla založena sociální kartotéka obsahující informace oprostředí, zjakého děti pocházely, jak vypadal jejich život před transportem do Terezína ajaké je jejich sociální postavení vTerezíně. Pro děti bez rodičů9 nebo otců vTerezíně, které 5 http://www.ghetto-theresienstadt.info/pages/f/fischerl.htm 6 Fischerová, Luisa, výroční zpráva Sociální péče vL 417,1943, ŢMP, IČ 306. 7 Velící vojenská komandantura SS komunikovala sustanovenou židovské radou starších (součást Židovské samosprávy) ata svězni. Zajištění praktického chodu ghetta bylo úkolem Židovské samosprávy rozdělené na administrativní, hospodářské, technické oddělení aoddělení zdravotní asociální péče. Lagus, K.; Polák J., Město za mřížemi, 2006 8 Epidemie encefalitidy, spály, záškrtu, žloutenky, spalniček, planých neštovic abřišního tyfu, dále děti trpěly psychickými chorobami, podvýživou atuberkulózou. 9 Děti terezínského sirotčince byly zařazeny do transportu do Osvětimi. Zmínky obsahuje protokol sepsaný sjednou zjejich opatrovnic... „Jel skoro celý zbylý personál (dětského) doOPEN ACCESS 58 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2017 byly pod hromadným poručenstvím vedoucí sestry ubikace, byli vyhledáváni vhodní opatrovníci. Součástí péče oděti byla pravidelná kontrola stavu jejich šatstva, prádla aobuvi tak, aby bylo možné objektivně rozdělovat případnou podporu areagovat na žádosti oně. Každá zdarovaných věcí, jako byly peřiny, kusy šatstva aprádla či obuvi, byla zapisována do sociální kartotéky, aby vznikl přehled adoklad, na kolik je spravedlivě ahospodárně nakládáno svěcmi. Sociální sestry také doprovázely děti do rozdělovny, kde mohly příslušné věci nakupovat za přídělové poukazy. Péče sociálních sester oděti obnášela ispravování apraní dětského oblečení idoplňování výbavy těm dětem, které se musely vydat transportem zTerezína na cestu do koncentračních táborů. Ktomu patřila nutnost neustále shánět adoplňovat dětem nezbytné drobnosti, jako náhrady za ztracené lžičky na jídlo, tkaničky do bot, hřeben, toaletní papír, které často nebylo vůbec možné získat ajejich nedostatek způsoboval problémy nejen dětem, ale isociální sestře, která se vše snažila řešit. Ktomu přibyla ipotřeba se starat ioděti rodičů „starousedlíků“, kterým došly poslední zbytky jídla. Zpopudu sociálních sester pracovnic byla realizována správkárna šatstva, kde se prádlo rovněž pralo ažehlilo. Později byla zřízena iústavní kuchyně, kde byly původně jen rozdávány příděly potravin od Jugendfürsorge, ale později byly již zpracovávány tak, aby bylo možné zajistit co nejvíce vhodnou potravu pro nemocné aoslabené děti anejnutnější stravu pro děti, které nebyly podporovány ani rodiči ani balíčky příbuzných, známých nebo dobročinných organizací zvenčí aneměly tak jakoukoliv jinou možnost se najíst. Prostory zajistily ipro švadleny, které do té doby sídlily na chodbě, čímž se podařilo soustředit do jedné místnosti švadleny, provoz se špinavým prádlem, sklad prádla avýdej dětem, provoz obuvi do správky, nálezy ztracených věcí iuložení získaného proviantu azískat tak přehled nad pohybem všeho. Stručnost svého zápisu avynechání statistických údajů zachycujících obsah sociální činnosti na L 417 Luisa vysvětluje předpokládaným nezájmem čtenářů ozpracovanou problematiku. Jako hlavní obsah sociální činnosti vbudově stanovuje: hospodaření spotravinami, prádlem šatstvem, obuví, drobnými potřebami, provoz se špinavým prádlem, nálezy, sklad kufrů sosobními věcmi dětí, péče okuchyni, švadleny, koordinace práce kuchyně ašvadlen azároveň péče osirotky apolosirotky (hromadné poručenství). Základními administrativními pomůckami byla sociální kartotéka, hlavní seznam dětí aseznam na vydávání potravin, které umožňovaly komova, takže jsme se musely ještě trochu postarat oděti. … Vagónová souprava byla již připravena. Nakládáme spomocí zbylých dětí zavazadla na vozík ajdeme khamburským kasárnám. Tam odevzdáváme zavazadla ajdeme do kasáren. Zapisují si jméno ačíslo, které máme na tabulce pověšené kolem krku. Pak jdeme nahoru do vykázaných místností. Je už tam skoro plno. Jsou zde vesměs ženy aděti, hlavně děti, protože zároveň se zbylým personálem … Jugendfürsorge odjíždí skoro všichni sirotci. Jsou zde děti vkaždém stáří. Menší jsou se svými opatrovnicemi. ... Prosadili jsme uTransportleitung (vedení transportu), že nám dají vagón pro děti aopatrovnice, vposlední chvíli nám tam však ještě nacpali pár starých lidí, kteří nám itak již dost těžkou cestu ještě ztěžovali. Je nás ve vagóně 71 osob, mimo kufry, tašky ajiná zavazadla. Sedíme těsně, jeden vedle druhého. Uprostřed udělali trochu místa pro láhev svodou avědro. Vyjíždíme zTerezína avBohušovicích čekáme na doplnění transportu ana odjezd. Vagón je dobytčí. Dveře zaplombovali aokna až na malou štěrbinu zadrátovali. Ve vagóně je strašné dusno. Brzy cítíme, že nebude možno za chvíli dýchat. Svědectví Berty Gerzonové. Dokument je uložen varchivech Yad Vashem OPEN ACCESS PavLa kODYMOvÁ 59 ordinovat péči oděti, vtomto případě vnější podmínky pro jejich růst avývoj. Veškerý personál, který tuto péči vykonával, byl vybírán tak, aby měl zároveň na děti dobrý výchovný vliv. Závěrem Luisa Fišerová srovnává sociální práce na budově L 417 terezínského ghetta se sociální prací, kterou studovala avykonávala vpředválečných dobách, akonstatuje, že vterezínské realitě jsou specificky propojeny prvky dvou různých útvarů, které byly původně vykonávány odděleně. Prvky zústavní péče aprvky zčinnosti Okresní péče omládež − školního lékařství. To souviselo zvláště scharakterem terezínských ústavů aživotem vnich. Zápis zakončuje myšlenkou, že pokud by bylo sociálním sestrám/pracovnicím umožněno pracovat dále, bylo by třeba prohloubit spolupráci slékaři aopatrovnicemi, vedoucími ve spolupráci se sestrami azejména péči osirotky amimořádné případy děti, které měly psychicky ajinak nemocné matky. Vtomto případě měla na mysli zkvalitnění již zavedené péče zajišťované vrámci spolupráce vrovině: vedoucí aopatrovník na domovech azároveň vrámci sociální péče ovšechny děti.10 Ve druhém roce pobytu vTerezíně Luisa onemocněla plicní chorobou, aačkoliv se našli lidé, kteří se jí snažili zvděku ana vlastí úkor přilepšit, nepřijala to ažila pouze ztoho, co jí bylo přiděleno. Ato, jak hodnotí Pešková, bylo životu málo aksmrti mnoho. Luisa však nechtěla nikoho ohrozit azároveň se odmítala přizpůsobit specifiku života v„lágru“, kde se každý snažil získat, byť ina úkor druhého, pro sebe co možná nejvíce.11 Nové cíle rozvíjené vsociální práci/péči oděti uvnitř ghetta, které načrtla vzávěru zápisu, není již Luise Fischerové umožněno realizovat. Dne 16. října 1944 se dobrovolně přidala ktransportu, do kterého byli zařazeni její rodiče, proto, aby se oně mohla postarat ajak si sama přála, když už nuceně ukončit život, tak alespoň se svými rodiči. Stalo se tak vOsvětimi (Auschwitz), kde všichni zahynuli. LITERATURA 10 Fischerová, Luisa, výroční zpráva Sociální péče vL 417,1943, ŢMP, IČ 306. 11 Pešková in In memoriam: Luisa Fischerová, Irena Krausová, Anna Procházková-Kefurtová. In memoriam: Luisa Fischerová, Irena Krausová, Anna Procházková-Kefurtová. Praha, Organisace sociálních pracovnic 1947. Lagus, K.; Polák J., Město za mřížemi, Praha, Miloš Uhlíř— Baset 2006. Fischerová, L., Výroční zpráva Sociální péče vL 417, Terezín, 1943. On-line [cit dne 11-08-2016]. Dostupné z:<http://collections. jewishmuseum.cz/index.php/Detail/Object/ Show/object_id/76337> Gerzonová, B., Zlatý Terezín aneb svědectví oOsvětimi. Yad Vashem. On-line [cit dne 11-08-2016]. Dostupné z: <http://kostlan. blog.respekt.cz/zlaty-terezin-aneb-svedectvio-osvetimi/> Ghetto Theresienstadt, Lexikon: Fischer, Luisa. On-line [cit dne 11-08-2016]. Dostupné z: <http://www.ghetto-theresienstadt.info/ pages/f/fischerl.htm> Vidláková, M., Terezínští vychovatelé. On-line [cit dne 11-08-2016]. Dostupné z: < http:// katalog.terezinstudies.cz/cz2/TI/newsletter/ newsletter19/vychovatele > OPEN ACCESS