Editorial

Editorial Jana Čechurová— Pavel Horák Legitimita politických exilů je již ze své podstaty problematická. Působí totiž mimo území států, okterých tvrdí, že je zastupují. Proto exilové vlády za druhé světové války investovaly značné prostředky do své kredibility. Například Norové (skrálovským dvorem), Belgičané (sministerstvem kolonií) či Nizozemci (sobojím) měli vimperiálním válečném Londýně vtomto ohledu relativně pevnou pozici. Československá situace byla alespoň zpočátku komplikovanější. Politický exil se musel nejen zformovat, ale bylo ho také třeba neustále inscenovat aprosazovat, ato dovnitř inavenek. Scílem zaměřit se na exily jako na mocenská centra apřispět kjejich studiu byl koncipován seminář „Život exilového státního zřízení ve Velké Británii za druhé světové války“. Uskutečnil se na Filozofické fakultě UK vzáří 2019 apřinesl řadu podnětů kbudoucímu tematicky relevantnímu bádání. Inspirováno je jím nakonec ipředkládané číslo časopisu Historie— Otázky— Problémy. Sami prominentní politici se osvé exilové komunitě zmiňovali jako o„československém Londýně“, „velké vesnici“ či „městě ve městě“. Přestože československý exil neodrážel proporce běžné společnosti, měl řadu atributů vlastního státu: občany, armádu, mediální aknižní produkci, odbory, obchody, restaurace, „prezidentský dvůr“, vládu sministerstvy, administrativní aparát amovitý inemovitý majetek. Azvýše naznačených důvodů může být také jednou zhypotéz, že mocenský okruh kolem Edvarda Beneše musel vynakládat oto větší důraz aúsilí právě na otázky reprezentativnosti. Pokud tedy sledujeme inscenování československého státu vexilu, můžeme se zabývat reprezentací včetně symbolické komunikace „dvorní kultury“ kolem exilového prezidenta Edvarda Beneše aprvní dámy Hany Benešové (Jana Čechurová) stejně jako působením tradičních institucí vnových podmínkách (Radovan Lovčí). Zajímá nás exilová scéna skulisami arekvizitami (Jana Kasíková). Všichni aktéři přitom spoluprožívali válku, kterou bylo třeba vyhrát. Klíčové pro exilové reprezentace bylo přispět kvítězství— armádami byly vymezovány adefinovány nové role (Zdenko Maršálek, Karolína Stegurová). Všímat si lze vyprávění osobě atěch ostatních (Josef Nožička), přičemž vhledy za scénu nabízí také ego-dokumenty (Josef Tomeš, Richard Vašek, Martin Nekola). Vroce 1942 hostil Londýn osm vlád aněkolik „svobodných hnutí“. Přes londýnské miniaturní měřítko zahrnovalo tamní „mezinárodní společenství“ různorodou strukturu vztahů. Některé se vtomto ojedinělém kvasu teprve vymezovaly, jiné se utvářely, vznikaly nové komunikační sítě. Ataké příklad spojeneckého Londýna ukazuje, že současné výzkumy se neobejdou bez překročení úzkého horizontu národních historií (Pavol Jakubec). Monotematické číslo našeho časopisu je doplněno odva další texty. Prvním znich je prezentace nově přístupného apro moderní dějiny cenného studijního materiálu, kolekce brožur Sbírky Muzea dělnického hnutí vrámci Národního muzea (Martin Jelínek). Druhým textem je rozsáhlé zamyšlení nad dílem na poli didaktiky dějepisu acelkově osobností dlouholetého ředitele Katedry československých dějin FF UK, vloňském roce zesnulého prof. Vratislava Čapka (Zdeněk Beneš). OPEN ACCESS