Od postkoloniální ke globální literatuře Nad dvěma geopolitickými romány

Od postkoloniální ke globální literatuře Nad dvěma geopolitickými romány Karel Helman [email protected] FROM POSTCOLONIAL TO GLOBAL FICTION: TWO EXAMPLES OF AGEOPOLITICAL NOVEL In its introductory overview, the article discusses the genre shift from the postcolonial national allegory to global fiction, the turn-of-the-century demand for apolitical narrative having contributed to the “worlding” of Anglo-American literature. Contextually interpreting two examples of an emerging form of the geopolitical novel— The Reluctant Fundamentalist and Transmission by Mohsin Hamid and Hari Kunzru, respectively— the paper reflects on their intertwining of the real and fictional worlds threatened by the side effects of globalization and evolving communication technologies. Having drawn on the US and British cultural and political heritage, both South Asian diasporic writers represent acosmopolitan branch of anglophone prose that fictionalizes millennial trends and the socio-political aftermath of terrorist attacks of Islamists and computer hackers. Combining the characteristics of expatriates with the fluid identity of contemporary nomads, the young adult protagonists embody the non-obvious status of immigrants who have succumbed to the illusion of Americanization without proactive assimilation, undergoing cultural hybridization instead. The authors rethink the unhomely experience of expats whose failed efforts have caused resentment towards the host society and initiated radical reaction. They extend their novels’ frame of reference to overcome the stereotypes of migration writing and post-9/11 national trauma fiction, facilitating the transition from postcolonial to transnational literature. KLÍČOVÁ SLOVA: Národní alegorie— globální román— geopolitický román— Mohsin Hamid— Hari Kunzru— trans kulturní hybridizace apřenos National allegory— global novel— geopolitical novel— Mohsin Hamid— Hari Kunzru— transcultural hybridization and transmission DOI https://doi.org/10.14712/23366729.2023.1.7 I. OD NÁRODNÍ ALEGORIE KE SVĚTOVÉMU ROMÁNU Postmoderní kritika národů jako konstruovaných těles apluralita „malých vyprávění“ byly účinné proti nacionalistickým metanarativům akulturnímu univerzalismu. Národy jsou podle Benedicta Andersona „vynalézány“ jako umělecké obrazy OPEN ACCESS 88 SVĚT LITERATURY 67 společenství.1 Kulturní národ (ethnos) je utvářen kolektivní imaginací, kterou kultivuje žurnalistika apředevším literatura. Jeho alegorickou reprezentací ascénou „soupeření různých politických aideologických kauz“ je román.2 Optikou národní alegorie je třeba číst také „literaturu periferie“, argumentoval vosmdesátých letech Fredric Jameson. Třetí svět může véře nadnárodního kapitalismu volit nanejvýš mezi nacionalismem a„globální americkou postmoderní kulturou“, přičemž schizofrenní zkušenost bývalých kolonií je jen zrcadlovým odrazem „kulturního imperialismu prvního světa“.3 Jamesonův redukcionismus, pojetí jinakosti aoddělování „jejich“ a„našeho“ světa kritizoval Aijaz Ahmad. Geograficky vymezený třetí svět poznamenaný kolonialismem sugeruje podřízenost prvním dvěma světům definovaným výrobním způsobem. Takový „objekt dějin“ nemůže vyprávět nic jiného než příběh národního útlaku— „politicky jsme všichni Kalibáni“.4 Podle Ahmada žijeme vjediném hybridním světě vzniklém křížením, zněhož se kulturní jinakost vytrácí, adichotomie „naše versus cizí“ přestává platit. Konec bipolarity prvního (postmoderního) atřetího (postkoloniálního) světa signalizuje od počátku 21.století ianglofonní literatura prostřednictvím geopolitického románu citlivého na nástup neoliberálního globalismu.5 Postkoloniální národní alegorie 20.století vrcholí magicko-realistickými adaptacemi Salmana Rushdieho, který experimentuje sprolínáním národních mýtů a„celoplanetární“ formy. Přestože se od devadesátých let prosazují migrační „kosmopolitní metavyprávění“,6 žánr národní alegorie formálně nevyhasl auplatňuje se ipři zobrazování globalizované společnosti.7 Jeho národotvorná agenda se sice vyčerpala, avšak vmezinárodním kontextu odráží střet „standardního“ (západního) a„přestylizovaného“ (postkoloniálního) narativu. Spisovatelé zbývalých kolonií nejdříve zkoumali hierarchický vztah impéria atřetího světa. Kulminující globalizace ale pojmy centrum aperiferie vyprázdnila azdálo se, že vymaže ipolitický národ (demos) ve prospěch regionů apřeshraničních „míst kultury“. Zrychlila mezi-národní mísení, akulturaci aintegraci menšin vduchu tzv.nového internacionalismu, jehož kolize santikoloniálními nacionalismy přispěla ke stržení politických bariér arozvoji celosvětové mobility. Internacionální kultura je založená na „vepsání aartikulaci kulturní hybridity“,8 poznamenal Homi Bhabha. Využívá smíšené formy, které se přemísťují apřekrývají vmenšinových meziprostorech. Tyto kontaktní zóny narušily vnímání kultury jako „totalizace zkušenosti“,9 přestože jim globalizace vnutila asimilaci prostřednictvím angličtiny. Literatura čelí univerzalistickým tlakům alternativními příběhy, které „oponují“ stávajícímu 1 Srov.Anderson 2008. 2 Said 1994, xiii. 3 Jameson 1986, s.65, 68. 4 Ahmad 1987, s.9. 5 Srov.Irr 2011. 6 Muller 1999, s.5. 7 Vliv národní alegorie je patrný například na charakterech místních „národních typů“, kterým sekundují vedlejší postavy cizinců, nejčastěji Američanů. 8 Bhabha 2012, s.90 (kurziva vtextu). 9 Tamtéž, s.53. OPEN ACCESS KAREL HELMAN 89 kánonu. „Demografii“ nového internacionalismu utváří mimo jiné „historie postkoloniální migrace [a] narativů kulturní apolitické diaspory“10 areprezentuje ji migrační román posledních desetiletí. Nehybnost diaspory však neodpovídá dynamice spontánní migrace (včetně pohybu spisovatelů ajejich postav) aprózy následujících přistěhovaleckých generací obrušují původní exilový resentiment. Ohlašují kosmopolitní obrat od kulturního šoku imigranta hledajícího nový domov vkonkrétním místě (národním státě) ke světoobčanovi smnohočetnou transnacionální identitou.11 Román zrcadlí „nezavršenou skutečnost“ a„vývojové tendence nového světa“, neboť má „bezprostřední kontakt snehotovou, tvořící se současností“,12 upozornil Michail Bachtin. O„nezavršenosti“ achaosu globalizujícího se světa pojednává od osmdesátých let minulého století „světový román“. Vyrůstá znárodní alegorie asvým prostorovým záběrem asvětoobčanskou etikou rozšiřuje pohled na pohyblivý pluralitní „nový svět“. Přirozeným „místem“ světového románu jsou také Spojené státy, protože hojně přijímají imigranty (včetně spisovatelů) zcelého světa. Sen ovelkém americkém románu je minulostí, konstatovala vroce 1989 Maxine Hong Kingstonová. Potřebujeme „globální román“, který promítne politická témata zlokální aosobní perspektivy na „širokoúhlé celosvětové plátno“ azprostředkuje ponor do panetnického panoptika „světové“ angličtiny.13 Pro světovou literaturu vgoethovském smyslu je určující kanonický akriticko- -reflexivní rámec. Úžeji vymezená „globální“ literatura zbavená normativního horizontu souvisí smezinárodním čtenářským ohlasem amobilitou (biči plurikulturních) autorů. Rozumí se jí spíše „cirkulace ačtení děl“ (ať voriginální, či překladové verzi), „inter-literární proces“ přesahující obzory národního vyprávění, umožňující zahlédnout „svět vzrnku písku“ (W.Blake).14 „Makrokosmický“ globální román je vnímavý vůči všeobecnému, geopolitickému duchu doby.15 10 Tamtéž, s.52. 11 Nový internacionalismus reprezentují „autoři bez domova“ (Kazuo Ishiguro), spisovatelé rozmanitého etnického amigračního původu. Anglofonní autoři vzdělaní anaturalizovaní nejčastěji vseverní Americe aVelké Británii bývají řazeni současně do národních literatur své rodné iadoptivní země. Jejich díla obohacují anglo-americký kánon polemikou sklasickými romány onávratech hrdinů zkolonií do metropolí. Posun zokrajů do centra se netýká jen postav avýběru témat, ale samotných spisovatelů, většinou pocházejících zbývalých britských kolonií (znejoceňovanějších žijících autorů jsou to například Salman Rushdie, Ben Okri, Jhumpa Lahiriová, Michael Ondaatje, Jamaica Kincaidová, Anita Desaiová, Chimamanda Ngozi Adichieová, Mohsin Hamid, John Maxwell Coetzee nebo Abdulrazak Gurnah). 12 Bachtin 1980, s.10. 13 Srov.Kingston 1989; Cheah 2003 (první pokus zmapovat „světové literatury“ vangličtině). Světový román je multijazykový aglobální ohlas mají také příspěvky menších literatur, zejména pokud jsou vnímavé vůči celosvětovým politickým amultikulturním podnětům ajsou díky překladům srozumitelné. (Vsamotných Spojených státech vycházejí vzrcadlových edicích antologie amerických spisovatelů, kteří nepíší vangličtině. Kžijícím autorům scelosvětovým přesahem se zvětších neanglofonních literatur řadí například Mario Vargas Llosa, Orhan Pamuk, Michel Houellebecq, Milan Kundera, Elena Ferrante nebo Haruki Murakami.) 14 Srov.Damrosch 2003. 15 Srov.Kirsch 2017. OPEN ACCESS 90 SVĚT LITERATURY 67 Komplexnější normativní rámování světové literatury je založeno na principu tzv.worlding, „společném vyprávění“ aodpovídání na všelidské otázky. Příběh společný celému světu se rodí znapětí mezi západní hegemonií amezikulturním dialogem vyvažujícím dominanci kánonu začleňováním vyloučených postav amíst do celku světa.16 Worlding se osvědčil už při analýze světové dekolonizační literatury, jejímž terénem byly „nadnárodní příběhy přistěhovalců, kolonizovaných či politických utečenců: tyto hraniční amezní situace“ vgeopolitickém prostoru „bizarní společenské akulturní dislokace“,17 vněmž je Západ konfrontován se svou neslavnou historií. Postkoloniální svorník prvního atřetího světa rozložila globalizace anaděje na liberální světový řád zhatila hned na počátku století selhání vpodobě nečekaných „absolutních událostí“ (11.září 2001, finanční amigrační krize). Za těchto okolností se politizovala nejen fakta, ale iliterární fikce, která globální hybné síly úspěšně tematizuje.18 Poptávka po politickém narativu přispěla ike „světovosti“ amerického románu.19 Literatura vznikající ve Spojených státech vstřebává geopolitické podněty aintegruje etnické autory smigračním pozadím. Vymanila se znormativního vlivu univerzit, nakladatelství akurzů tvůrčího psaní, avyužívá potenciál dvojjediné „národní“ imezi-národní příslušnosti. II. VSTŘÍC GEOPOLITICKÉMU ROMÁNU: DVA PŘÍKLADY ZJIHOASIJSKÉ DIASPORY Teoretička Caren Irrová analyzuje americkou prózu prvního desetiletí 21.století, jež má zřejmý mezinárodní přesah, přestože je primárně určena domácímu čtenářstvu.20 Zkoumaná díla člení do tří podskupin— na romány oAmeričanech vzahraničí, imigrantech vAmerice atzv.nových nomádech. 16 Srov.Kadir 2004. 17 Bhabha 2012, s.60–61. 18 Silným impulsem pro anglo-americký politický román byl teroristický útok 11.září 2001. Televizní obrazy padajících věží WTC inspirovaly proud literatury národního traumatu. Kbezprostředně reagujícím tzv.Twin-Tower prózám poplatným mentalitě pomsty patří například romány Philipa Rotha Spiknutí proti Americe (2004, česky 2012), Jonathana Safrana Foera Příšerně nahlas aknevíře blízko (2005, česky 2006), Dona DeLilla Padající muž (2007, česky 2008), Josepha O’Neilla Nizozemě (2008, česky 2009) aTeddyho Waynea Kapitoil (2010). Odstíněnější kritikou orientalismu aimperiálních reakcí na 11.září přispěly prózy Iana McEwana Sobota (2005, česky 2006), Salmana Rushdieho Klaun Šalimar (2005, česky 2008), Johna Updikea Terorista (2006, č.2007), Kiran Desaiové Dědictví ztráty (2006, česky 2007), Mohsina Hamida The Reluctant Fundamentalist (2007) nebo Amy Waldmanové The Submission (2011). 19 Srov.Robbins 2011. Na strukturální pojetí worldly novel Bruce Robbinse navázal Leerom Medovoi, který na literaturu aplikoval teorii světových systémů Immanuela Wallersteina. „Literatura světosystému“ je podle Medovoie napojena na (geo)politické a(geo)kulturní sítě decentralizované „světoekonomiky“ aodráží nerovnosti mezi jádrem aperiferií vrůzných částech světa. Srov.Medovoi 2011. 20 Srov.Irr 2014. OPEN ACCESS KAREL HELMAN 91 Vprvní skupině jsou satirické variace na příběhy „našinců na toulkách“. Parodují „cestovatelský“ požitek zuměleckého asexuálního osvobození vyhledávaného hrdiny autorů meziválečné apoválečné pařížské emigrace. Postmoderní Američané vnich cestují po globalizovaném „malém dobrém světě“,21 ale ztrácejí potěšení zobjevování aspolečenské poměry vhostitelských zemích jsou jim většinou lhostejné.22 Druhou skupinu tvoří přistěhovalecké romány, které zasazují národní vyprávění do mezinárodního rámce mimo dosah nacionalismů. Nejsou již diasporicky nostalgické, nýbrž multipolárně aaktuálně zaměřené. Zatímco imigrační literatura 20.století vycházela zminulosti postav vzemích původu, současní autoři se soustředí na přítomný narativ vdaném časoprostoru.23 Opouštějí témata jednosměrné amerikanizace, akromě očekávaných nárazů do institucionálních akulturních překážek tematizují polovičatou integraci azpětnou migraci.24 Do třetí skupiny spadají díla vykazující žánrový posun od migračního ke „světovému“ geopolitickému románu orientovanému na americké mezinárodní angažmá. Na globálním jevišti deformovaném politickými konflikty se pohybují světoběžníci, kteří setřásli minulé křivdy anepodléhají resentimentu „vytržení zkořenů“. Propojují vlastnosti expatriantů aheterogenní identitu novodobých kočovníků. Postavy nových nomádů mají často autobiografické rysy svých kosmopolitních autorů. Vypravěčem je zpravidla příslušník střední třídy, deprivovaný svědek západního idealismu aimperiálních ambicí.25 Nomádská energie spisovatelů dává jejich transkulturnímu vyprávění sílu vyvracet místní stereotypy ibohorovnost bývalého koloniálního centra.26 21 Russo 2007, s.528. 22 Příkladem je prvotina Garyho Shteyngarta Příručka ruského debutanta (2002, česky 2007) ožidovském přistěhovalci zSSSR, která je satirou na klasiku vystěhovaleckého vyprávění Islunce vychází Ernesta Hemingwaye. Parodické odkazy na Američany vEvropě nabízejí romány Arthura Phillipse Prague (2002) aToma Rachmana The Imperfectionists (2010), italské příběhy Henryho Jamese sozvuky morálního úpadku Evropy připomínají prózy Petera Camerona Andorra (1997), Richarda Russoa Bridge of Sighs (2007) aCynthie Ozickové Foreign Bodies (2010). 23 Například New York vdobě útoků 11.září je scénou pro cizince vrománech Nizozemě (2008, česky 2009) irského autora Josepha O’Neilla, Císařovy děti nemají šaty (2006, česky 2008) Američanky Claire Messudové nebo The Reluctant Fundamentalist (2007) pákistánského spisovatele Mohsina Hamida. 24 Opakované návraty (konkrétně z/do Polska, Pákistánu, Dominikánské republiky, Ruska, Indie, Filipín, Číny aKuby) jsou pojednány vrománech etnických spisovatelek aspisovatelů Brigid Pasulkaové ALong Long Time Ago and Essentially True (2010), Mohsina Hamida The Reluctant Fundamentalist (2007), Junota Díaze Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda (2007, česky 2009), Garyho Shteyngarta Absurdistan (2006), Jhumpy Lahiriové The Namesake (2004), Jessicy Hagedornové Dream Jungle (2003), Davida Wonga Louie The Barbarians are Coming (2000) aCristiny Garcíaové Dreaming in Cuban (1992). 25 Prototypem je britský novinář služebně ve Vietnamu Thomas Fowler zrománu Grahama Greena Tichý Američan. 26 Příkladné atributy vystěhovalce anomáda vykazuje hrdina postmoderního „globálního“ románu Nowhere Man: The Pronek Fantasies (2002) amerického spisovatele bosenského původu Aleksandara Hemona. První autorova próza vangličtině, autofikční bildungsromán, sleduje Jozefa Proneka od bezstarostného dětství abouřlivého dospívání vSarajevu ke OPEN ACCESS 92 SVĚT LITERATURY 67 Postkoloniální národní alegorie byla až do konce minulého století protiváhou převážně apolitické postmoderní literatury.27 Kobrození politického románu28 došlo na zlomu tisíciletí nejprve ve Spojených státech, když druhá atřetí generace spisovatelů mezinárodního původu začala propojovat téma národní identity stehdy již nepopiratelnou postmoderní kritikou politiky. Vznikl žánr geopolitického románu, který navazuje na linii anglo-americké politické prózy revizí domácích témat ztransnacionálního hlediska. Jeho fikční narativ se vztahuje kaktuálnímu stavu světa areflektuje indicie hrozeb vynořujících se na pozadí globalizace, migrace anástupu informačních technologií. Autory geopolitické anglojazyčné literatury počátku milénia třídí Irrová do čtyř skupin. Společné je jim přijetí globalizace vkombinaci sliberálním individualismem nebo umírněným kolektivismem. Kritériem je vize ideálního propojení světa jako mozaiky národů nebo jedné integrované entity na škále od „lokalistů“ po „globalisty“.29 Mezi umírněné liberální globalisty řadí Irrová také oceňované zástupce jihoasijské diaspory Mohsina Hamida aHariho Kunzrua. Věkem vrstevníci skořeny na indickém subkontinentu čerpají zkulturního dědictví Spojených států aVelké Británie, které se staly jejich adoptivními domovy.30 Ve svých dílech zkoumají hybridní identitu jednotlivce, ohrožovanou pozůstatky kolonialismu avedlejšími produkty globalizace. Jejich vpořadí druhé romány The Reluctant Fundamentalist studiím vKyjevě aChicagu, kde se hrdina usadil, zatímco vrodné Bosně vypukla bratrovražedná válka. Jeho existence „člověka odnikud“ vAmerice není založena na azylu válečného uprchlíka, nýbrž na chatrných kulturních základech zčetby beatniků aposlechu rockové hudby. Pronek je spíš mezi-městský než mezi-národní nomád (identifikuje se jako Sarajevan, ne Bosňan). Vrozptýleném post-nacionálním prostředí se národní příslušnost jeví jako přežitek— jeho evropské aamerické já splývá. 27 Srov.Jameson 2016. 28 Podle Mary McCarthyové odkazuje adjektivum „politický“ na příběhy 1) oumění „propagandy“, které mohou čtenáře přesvědčit nebo varovat (vamerické literatuře např.Chaloupka strýčka Toma, romány Sinclaira Lewise a E. L. Doctorowa); 2) o politicích (např.trilogie Johna Dos Passose, Všichni jsou zbrojnoši královi Roberta Penn Warrena, žurnalisticko-politické romány G.Vidala); 3) opovaze moci (vklasické anglo-americké literatuře např. Swiftovy Gulliverovy cesty, Melvillova Bílá velryba, Orwellova Farma zvířat). Srov.McCarthy 1984. 29 1) Mainstreamoví liberálové (např.autorky migračního původu Jhumpa Lahiriová, Cristina Garcíaová, Mona Simpsonová, Helen Oyeyemi arodilí Američané jako Dave Eggers, Ken Kalfus, Anthony Doerr); 2) Globalisté-estéti (např.Michael Chabon, Gish Jenová, Jesicca Hagedornová, Jeffrey Eugenides; 3) Liberální globalisté (např.američtí etničtí autoři Junot Díaz, Gary Shteyngart, Aleksandar Hemon, Australan Peter Carey nebo Ir Joseph O’Neill); 4) Kolektivističtí globalisté (např.Američané Russell Banks, Jonathan Safran Foer, Teddy Wayne nebo autoři aautorky safrickými kořeny Helon Habila, Moses Isegawa, Chimaman - da Ngozi Adichieová). Srov.Irr 2014, s.17–22. 30 Mohsin Hamid (nar. 1971 vLáhauru) je britsko-pákistánský spisovatel paňdžábsko-kašmírského původu. Vyrůstal, studoval astřídavě žije vPákistánu, USA aVelké Británii, jejíž občanství vroce 2006 získal. Je autorem pěti románů. Hari Kunzru (nar. 1969 vLondýně) je britsko-indický žurnalista aspisovatel kašmírského původu zotcovy strany; vroce 2022 získal rovněž americké občanství. Je autorem osmi románů. OPEN ACCESS KAREL HELMAN 93 (Váhavý fundamentalista, 2007) aTransmission (2004; česky jako Virus, 2006, dále jako Transmise31) jsou ukázkou současné globální literatury ajako takové potvrzují změny ve vývoji imigrační prózy. Přerušují její historizující linii aneopakují již příběh selfmademanů ani klišé ozaostávání Orientu. Protagonisté se neohlížejí do minulosti za sociálně-psychologickými motivy emigrace. Jejich dobrovolný odchod zvlasti neruší domov ve smyslu sdílené paměti ajazyka. Zároveň ztělesňují nesamozřejmý status aodcizení expatriantů, kteří podlehli iluzi oamerikanizaci bez kulturní asimilace. Děj románů je zasazen do historicko-politických reálií počátku 21.století, kdy unipolární geopolitiku po studené válce rozkolísaly civilizační akybernetické hrozby aterorismus sebevražedných islamistů ainternetových hackerů zaskočil představivost Západu. Autoři vedou paralely mezi osobními ztrátami postav aneštěstími světového dosahu— hroucením individuálních plánů azřícením budov WTC, respektive rozpadem globální infrastruktury. Narušili schémata literatury národního traumatu reagující na útoky 11.září 2001 poplatné tezi ostřetu civilizací avgeopolitickém plánu předjímají soumrak americké dominance na úsvitu „asijského století“. Vybrané romány odkazují kaktuálnímu světu politiky atechnologií. Referenčnímu přesahu narativu a„označované“ reality odpovídá jejich převážně kontextová interpretace. Vnásledující analýze jsou využity rovněž intertextové vazby apoznatky postkoloniální kritiky identity arasismu. ZDRÁHAVÝ FUNDAMENTALISMUS PODLE MOHSINA HAMIDA Vpróze Váhavý fundamentalista obrátil Mohsin Hamid tradiční příběh přistěhovaleckého úspěchu. Mladý Pákistánec Čengiz vzpomíná na tvrdé procitnutí zamerického snu avysvětluje, proč se předčasně vrátil do rodné země. Vystupuje vrolích hosta- -imigranta ihostitele— jeho zpověď je zarámována setkáním scizincem vláhaurské kavárně—, avšak ani vjedné znich neobstojí. Hamid použil nepravý vnitřní monolog vypravěče vprvní osobě, který se svěřuje nejmenovanému americkému posluchači, jehož repliky jsou zamlčeny. Inspiroval se Dostojevského Zápisky zpodzemí azejména novelou Alberta Camuse Pád. Čengiz je stejně jako Camusův antihrdina chvástavý mluvka. Oba hovoří kbezejmenným adresátům, kteří nedostávají slovo.32 Jejich samomluvy ústí do výčitek za „prvotní hřích“, osobní selhání iniciované „pádem“— newyorských věží WTC askokem sebevražedkyně. Oba si udržují nad svými nedůvěřivými sekundanty převahu. Chtějí se vyvinit anebýt souzeni. Techniku vnitřního dialogu adaptoval Hamid na jednostranný intimní „rozhovor“. Formát dvou postav aoslovení ve druhé osobě staví do pozice naslouchajícího „návštěvníka“ ičtenáře. 31 Český titul románu Virus vyvolává zužující asociaci spočítačovým virem. Vtéto studii je použit doslovný překlad názvu originálu. 32 Camusův vypravěč tituluje „spoluúčastníka“ rozhovoru „milý příteli“, Čengiz oslovuje svého partnera bezpříznakovým „pane“. Oba vúvodních větách nabízejí svým protějškům „služby“, zatímco je obsluhují číšníci— „ctihodná gorila“, respektive „divoch“ od afghánských hranic. OPEN ACCESS 94 SVĚT LITERATURY 67 Obsazením protagonisty do dvojrole vypravěče ahostitele zasadil autor jeho minulost organicky do přítomného vyprávěcího rámce. Čengiz vněm líčí svou bezmála pětiletou americkou zkušenost. Do Spojených států přišel ve dvaadvaceti letech jako stipendista Princetonské univerzity. Vkonkurenci absolventů ročníku 2001 se prosadil na prestižní pozici finančního analytika newyorské ratingové firmy Underwood Samson avmeritokratickém prostředí si záhy získal respekt. Dveře do vybrané středostavovské společnosti mu pootevřela známost se senzitivní Erikou, kolegyní zuniverzity, která ale zpaměti nevytěsnila vzpomínku na mrtvého milence. Formativní události zažíval Čengiz na zahraničních cestách (Řecko, Filipíny, Pákistán, Chile), kde se choval amluvil jako Američan, představitel globálního byznysu. Cítil se ale Newyorčanem, součástí multirasového „města možností“, do jehož „barevného spektra“ rychle zapadl. Lesk New Yorku zastínila po 11.září manifestace národní síly asoudržnosti, když Spojené státy vstoupily do „války sterorismem“. Přestože patřil k„podezřelé rase“, Čengiz nebyl ve válce sAmerikou— byl produktem americké univerzity, vydělával lukrativní americké mzdy abyl zamilovaný do Američanky. Těžil zvýhod globalizace, které zasadili teroristé těžkou ránu. Jedna jeho „část“ však „toužila vidět, jak se Americe ubližuje“. Pocítil „pozoruhodné potěšení“ zponížení světového hegemona, kterého „srazila na kolena“ malá skupina „jiných“.33 „Freudovské“ pousmání nad televizními obrazy padajících budov poodhalilo znepokojivou, „fundamentalistickou“ stránku jeho osobnosti,34 vníž se mísilo zadostiučinění svděčností Americe. Čengiz doufal, že se ho bouře spuštěná teroristickým útokem osobně nedotkne. Ve firmě předstíral šok asdílenou bolest. „Fámy“ oprotiarabských policejních raziích, šikaně apropouštění, lynčování azáhadných zmizeních krajanů zpočátku ignoroval. Jeho konverzi urychlila až americká „trestní expedice“ proti Afghánistánu, zemi „příbuzných“ amuslimských přátel. Kprozření přispěla také návštěva rodičů vLáhauru. Na chátrající rodný dům azaostalou zemi ještě hleděl očima světoobčana, který „může zase odjet“. Po návratu do Ameriky se však pustil do opravy orientalistického obrazu Pákistánu— vlasti „zbídačených radikálů“, ale i„svatých abásníků“. Neoholil si plnovous, aby zvýraznil svou etnicitu dosud zakrývanou oděvem aúčesem. Odložil mimikry předstírané asimilace arázem nebyl „bližní“, nýbrž „ten druhý“, vlepším případě „exotický známý“. Čengiz pochopil, že sloužil „americkému impériu“, oportunisticky imitoval nejen životní styl amluvu Američanů, ale osvojil si ijejich přezíravost.35 Výnosné zaměstnání, Eriku iNew York nakonec opustil apřes nesouhlas rodičů se vrátil do Pákistánu. Jeho protiamerické smýšlení posílila invaze do Iráku. Organizoval protesty levicových studentů láhaurské univerzity aagitoval proti spojenectví sUSA, zemí, která zabíjí nejvíce občanů jiných států, jak bezelstně poznamenal vrozhovoru pro zahraniční televizi. Stal se „pochybným individuem“, 33 Hamid 2007, s.83, 84. Citace zHamidova románu The Reluctant Fundamentalist jsou uváděny vpřekladu autora studie. 34 Suspokojením vzpomínal Čengiz také na dávnou studentskou epizodu, kdy vyděsil spolužáky poznámkou, že by se chtěl stát vůdcem islámské republiky sjadernou zbraní. Jen Erika ocenila jeho „smysl pro humor“. 35 Taxikář vManile na něj hleděl s„nepokrytou nenávistí“, pro knihkupce ve Valparaísu byl slouhou Ameriky. OPEN ACCESS KAREL HELMAN 95 které se bojí oživot. Připadal si jako „Kurtz čekající na svého Marlowa,“36 přirovnal autor Čengizovu proměnu kmetamorfóze pana Kurtze, „vyslance soucitu“ acivilizace zrománu Josepha Conrada Srdce temnoty. Hamid prokázal camusovsko-conradovský cit pro gradaci situačního napětí avnitřního neklidu mlčenlivého návštěvníka, jehož chování rezonuje vproměnlivé intenzitě Čengizových promluv. Ikdyž bylo na cizinci patrné nepřátelské naladění, Čengiz zůstal zdvořilý audržoval kultivovanou dikci. „Neměl byste podléhat představě, že my Pákistánci jsme všichni potenciální teroristé,“ rozptyluje posluchačovy obavy, „stejně jako my bychom si neměli myslet, že všichni Američané jsou úkladní vrazi.“37 Zreakcí společníka dovodil, že sloužil varmádě aúčelem jeho návštěvy mohla být fyzická likvidace „nepřítele“. Napětí mezi oběma narativy— fiaskem Čengizovy amerikanizace atušeným posláním bezejmenného Američana— vrcholí zlověstným „zábleskem kovu“ vcizincově ruce. Čengiz připomíná „moderního janičáře“, který přešel na opačnou stranu— ke křesťanskému Západu.38 Kritika upozornila, že obsedantní vztah Eriky kzesnulému milenci Chrisovi je narážkou na křesťanské základy současné Ameriky (Chris/tian Am/Erica). Čengiz, jehož urdské jméno připomíná dobyvatele Čingischána, při „dobývání“ Eriky aspolečenského teritoria Spojených států neuspěl. SErikou se mohl intimně sblížit, jen když si na jeho místě představila Chrise. Muslim Čengiz tak „pronikl“ do Am/Eriky jen pod maskou falešné „křesťanské“ identity, poznamenala kritička Hager Ben Drissová.39 Jeho: „[p]ředstírej, že jsem on,“ je výrazem odcizení— „zdálo se mi, že to nejsem já“40— azrcadlovým obrazem Čengizova vlastního napodobování světa hostitelů. Jejich rozchod symbolizuje vzdalování islámského azápadního světa po 11.září. Ani dominantní Am/Erika nedokázala udržet pohromadě „spojené státy“ kultur, ras anárodů, které se odmítají asimilovat. Vnenaplněném vztahu Čengize slabilní unikavou Erikou autor alegoricky propojil romantický ageopolitický motiv románu. Morální dilemata jednotlivců jsou poháněna mocenským dějinným mechanismem. Hamid se inspiroval politickým románem Grahama Greena Tichý Američan apřenesl konflikt ze „srdce temnoty“ do centra Západu. Vypravěči vobou prózách musí zaujmout postoj ke světovým událostem (válce vIndočíně, respektive válce sterorismem), jejichž hybatelem jsou jednou americké neokoloniální zájmy vjihovýchodní Asii apodruhé ambice islamistických teroristů na území USA. Oba žili spokojeně v„nepřátelském“ prostředí, ale proměnili se vrozhořčené glosátory, anakonec ivkontroverzní aktéry. Nemají čisté svědomí, ale ani jejich protihráči nejsou tak nevinní, jakými se zpočátku zdáli.41 36 Hamid 2007, s.207, 208. 37 Tamtéž, s.208–209. 38 Tamtéž, s.173. 39 Srov.Driss 2016. 40 Hamid 2007, s.120. 41 Hamidovo rozestavení vypravěče ajeho protějšku— Čengiz vs. „tichý Američan“— odpovídá Greenově dvojici— britský novinář Fowler vs. americký agent Pyle. (Vedle odkazů na Greena aConrada využívá autor idalší aluze na anglo-americkou literaturu tematizující imigraci avztahy s„nevyzpytatelnými“ cizinci [Samuel Taylor Coleridge, Washington Irving, Henry James, Francis Scott Fitzgerald].) OPEN ACCESS 102 SVĚT LITERATURY 67 mohou žít i„ti, co tu nejsou doma“, symbolicky překládá jejich vzpurné hlasy anasvěcuje skryté (unheimlich) mocenské vztahy. Ironii toho, že zatímco se svět úžeji propojuje, „laskavý imperialismus“ zakonzervoval „záludnou nespravedlnost“, zaznamenal Edward Said.66 Konflikty se etnicizují akončí často bezprávím azneuznáním. Také pokrytecká „imperiální filantropie“ protiteroristického tažení zneužila neznalost adémonizaci Jiného. Projekce jinakosti vpodání Mohsina Hamida aHariho Kunzrua překračuje mechanickou absolutizaci rozdílů mezi prvním atřetím světem. Autoři opustili dilema nacionalismus versus kosmopolitismus ana přechodu od postkoloniální ke globální literatuře 21.století přispěli ktranskulturnímu přenosu apoznání. Zlověstná prognóza askeptická tónina obou ukázek jejich tvorby odkazuje khroucení jistot anadějí světoobčanské střední třídy vnevyslovené předtuše geopolitických bouří, jichž byl islamistický ahackerský terorismus jen předehrou. LITERATURA: 66 Said 1993, xxi, xviii. Ahmad, Aijaz. „Jameson’s Rhetoric of Otherness and the ‚National Allegory‘“. Social Text, 1987, 17, s.3–26. Anderson, Benedict. Představy společenství: Úvahy opůvodu ašíření nacionalismu. Přel. Petr Fantys. Praha: Karolinum, 2008. Bachtin, Michail. Román jako dialog. Přel. Daniela Hodrová. Praha: Odeon, 1980. Bhabha, Homi. Místa kultury. Přel. Martin Ritter. Praha: tranzit.cz, 2012. Camus, Albert. Pád. Přel. Miloslav Žilina. Praha: Garamond, 2015. Cheah, Pheng. Handbook of Anglophone World Literatures. New York: Columbia University Press, 2003. Conrad Joseph. Srdce temnoty. Přel. Jan Zábrana. Praha: Dokořán, 2010. Damrosch, David. What is World Literature? Princeton & Oxford: Oxford University Press, 2003. DeLillo, Don. Bílý šum. Přel. Libuše Bryndová. Olomouc: Votobia, 1997. Derrida, Jacques. „Autoimmunity: Real and Symbolic Suicides: ADialogue with Jacques Derrida“. In Philosophy in aTime of Terror: Dialogues with Jürgen Habermas and Jacques Derrida. Ed. Borradori. University of Chicago Press, 2003, s.85–136. Driss, Hager Ben. „Desirous Texts/Texts of Desire: Storytelling and Cultural Prejudice in Mohsin Hamid’s The Reluctant Fundamentalist“. In The Wenshan Review of Literature and Culture, 10, 2016, č.1, s.35–52. Fanon, Frantz. The Wretched of the Earth. New York: Grove Press, 2007. Greene, Graham. Tichý Američan. Přel. Jiří Valja, Praha: Mladá fronta, 1957. Hamid, Mohsin. The Reluctant Fundamentalist. Penguin Books, 2007. Helman, Karel. Postavy imigrantek vdílech současných amerických etnických autorek. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. Hemon, Aleksandar. Nowhere Man: The Pronek Fantasies. New York: Nan A.Talese— Doubleday, 2002. Irr, Caren. „Postmodernism in Reverse: American National Allegories and the 21stCentury Political Novel“. Twentieth Century Literature, 57, 2011, č.3/4, s.516–538. Irr, Caren. Toward the Geopolitical Novel: U.S. Fiction in the Twenty-First Century. New York: Columbia University Press, 2014. Jameson, Fredric. Postmodernismus, neboli, Kulturní logika pozdního kapitalismu. Přel. Olga Sixtová aJosef Šebek. Praha: Rybka Publishers, 2016. Jameson, Fredric. „Third-World Literature in the Era of Multinational Capitalism“. Social Text, 1986, 15, s.65–88. OPEN ACCESS KAREL HELMAN 103 Kadir, Djelal. „To World, to Globalize— Comparative Literature’s Crossroads“. Comparative Literature Studies, 41, 2004, č.1, s.1–9. Kingston, Maxine Hong. „The Novel’s Next Step“. Mother Jones, 14, 1989, č.10, s.39–40. Kirsch, Adam. The Global Novel: Writing the World in the 21st Century. New York: Columbia Global Reports, 2017. Kunzru, Hari. Virus. Přel. Ladislav Nagy. Praha: BB/art, 2006. Liao, Pei-chen. „Crossing the Borders of the Body Politic after 9/11: The Virus Metaphor and Autoimmunity in Hari Kunzru’s Transmission“. In táž. ‚Post‘-9/11 South Asian Diasporic Fiction. New York: Palgrave Macmillan, 2013, s.53–84. Ma, Sheng-mei. Immigrant Subjectivities in Asian American and Asian Diaspora Literatures. Albany: State University of New York Press, 1998. McCarthy, Mary. „The Lasting Power of the Political Novel“. New York Times Book Review, 1.1.1984. Medovoi, Leerom. „‚Terminal Crisis?‘ From the Worlding of American Literature to World-System Literature“. American Literary History, 23, 2011, č.3, s.643–659. [online]. [cit.13.2.2017]. Dostupné zhttps://doi. org/10.1093/alh/ajr022. Muller, Gilbert H.New Strangers in Paradise: The Immigrant Experience and Contemporary American Fiction. Lexington: University Press of Kentucky, 1999. Robbins, Bruce. „The Worlding of the American Novel“. In The Cambridge History of the American Novel. Eds. Leonard Cassuto— Clare Virginia Eby— Benjamin Reiss. Cambridge University Press, 2011, s.1096–1106. Rushdie, Salman. Klaun Šalimar. Přel. Pavel Dominik. Praha: Paseka, 2008. Russo, Richard. The Bridge of Sighs. New York: Knopf, 2007. Said, Edward. Culture and Imperialism. New York: Vintage, 1994. Sollors, Werner. Beyond Ethnicity: Consent and Descent in American Culture. New York, Oxford: Oxford University Press, 1986. Wong, Sau-ling Cynthia. Reading Asian-American Literature: From Necessity to Extravagance. Princeton: Princeton University Press, 1993. OPEN ACCESS