Modus po verbech opinandi v (před)klasické francouzštině: kvantitativní analýza

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.2, S. 191–205 Modus po verbech opinandi v(před)klasické francouzštině: kvantitativní analýza Karolína Lipská (Praha) MOOD IN SUBORDINATE CLAUSES AFTER VERBA OPINANDI IN (PRE-)CLASSICAL FRENCH: AQUANTITATIVE ANALYSIS The paper deals with the development in the usage of verbal moods following verba opinandi in preclassical and classical French. An evident change in mood usage following these verbs had taken place in the 17th century, namely adecline of the subjunctive in favour of the indicative, which became the norm in affirmative sentences by the end of the century. The aim was to verify theoretical information from old and historical grammars on the evidence of authentic texts in FRANTEXT, aset of French diachronic corpora. This research enabled the derivation of statistics to identify aturning point in the development, which appears to be around the year 1640. It also revealed distinctions between different sentence types in respect of the indicative/subjunctive ratio. Whereas affirmative sentences tend towards the indicative as the only possible mode, the subjunctive is retained in negations, questions and conditionals, since these sentence types exhibit amore negative epistemic modality, typically expressed with the subjunctive. KEYWORDS pre-classical French, classical French, indicative, subjunctive, verbum opinandi, development of alanguage, periodization KLÍČOVÁ SLOVA předklasická francouzština, klasická francouzština, indikativ, subjunktiv, verbum opinandi, vývoj jazyka, periodizace Během období předklasické (1550–1640/50) aklasické (1640/50–1715) francouzštiny se výrazně proměnilo užití slovesného způsobu po verbech opinandi1 (dále jen VO), čemuž odpovídá ipostupná změna pravidel uváděných sekundární literaturou. Zatímco na začátku 17.století lze po kladných VO předpokládat konkurenci dvou modů, subjunktivu aindikativu, na jeho konci již jasně dominuje indikativ. Muselo dojít kvývoji, který po VO vkladných větách postupně prakticky vyloučil subjunktiv. Tento adalší předpoklady byly ověřovány kvantitativním výzkumem na textech vdiachronním korpusu FRANTEXT2. 1 verbum opinandi, francouzsky verbe d’opinion, česky sloveso mínění = sloveso uvozující vyjádření vlastního názoru či myšlenky, např.sloveso „myslet“, „věřit“ apod., často uvozující vedlejší větu předmětnou („myslím si, že…“) 2 FRANTEXT [online]. Université de Lorraine: Analyse et traitement informatique de la langue française, 2016 [online]. [cit.2017-01-23]. Dostupné z: http://www.frantext.fr/ OPEN ACCESS 192 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.2 Následující strany mapují užití slovesného způsobu vpropozicích závislých na VO mezi lety 1550–1720 prostřednictvím konfrontace úzu zaznamenaného vdobových ihistorických mluvnicích svýsledky vlastní analýzy. Cílem výzkumu je zmapovat situaci na reálných datech avýsledky zdůvodnit. 1. SYNTAX SLOVES PENSER ACROIRE VO jsou početnou skupinou sloves aslovesných vazeb, jež všechny nemají identické syntaktické vlastnosti. Zde se věnujeme pouze dvěma nejčastějším VO, slovesům penser („myslet“) acroire („myslet“, „věřit“). VO nejčastěji uvozují tzv.proposition complétive, zhruba odpovídající české vedlejší větě předmětné: (1) Je crois/pense qu’il viendra. Věřím / myslím si, že přijde. Závislá propozice „qu’il viendra“ je uvedena dle současné normy vindikativu, v(před) klasickém jazyce byl možný indikativ (2a) isubjunktiv (2b): (2a) Je crois/pense qu’il viendra. Věřím / myslím si, že přijde. (2b) Je crois/pense qu’il vienne. Věřím / myslím si, že přijde. Při shodném podmětu vobou větách je vedlejší věta redukována na infinitivní vazbu: (3) Je crois/pense venir. Věřím / myslím si, že přijdu. Zdůvodu absence finitního slovesa zde případ (3) není relevantní. 2. MODUS PO SLOVESECH PENSER ACROIRE V(PŘED)KLASICKÉM JAZYCE 2.1 ROZDÍL OPROTI MODERNÍ FRANCOuZŠTINĚ Vmoderní francouzštině je po kladném VO pravidlem indikativ, po záporném spíše subjunktiv, byť indikativ není vyloučen (Riegel— Pellat— Rioul, 2004, s.492). Subjunktiv se zde jeví jako nositel negativní epistémické modality: po záporném VO mluvčí vyřčenému názoru přisuzuje vlastnost „nepravdivý“, „nereálný“. Subjunktiv vzávislé propozici bývá redundantní, neboť negativní epistémickou modalitu vyjadřuje již propozice hlavní (Nemyslím si). Po kladném VO na sebe mluvčí naopak bere zodpovědnost za správnost svého přesvědčení aužije indikativ. „Je crois qu’il viendra.“ (Myslím si, že přijde.) je dnes jediná správná možnost, která však sama osobě není schopna vyjádřit míru jistoty ze strany mluvčího. Ještě během 17.stol. bylo ipo kladném VO možné užít subjunktiv, který snižoval míru pozitivní epistémické modality: OPEN ACCESS KAROLÍNA LIPSKÁ 193 (4) Je croyais qu’il vînt. Věřil jsem, že přijde.— subjunktiv Větu lze vyložit jako „myslel jsem si to, ale teď už vím, že to byla mýlka“. (5) Elle croit qu’il vienne. (Ona) věří, že (on) přijde.— subjunktiv Věta značí nesouhlas snázorem třetí osoby: „ona tomu věří, ale já ne, já si myslím, že nepřijde“. (6) Elle croira qu’il vienne. (Ona) bude věřit, že (on) přijde.— subjunktiv Obsah věty se zdůvodu užití budoucího času může zdát zatím nereálný, resp.nerealizovaný, zřejmě proto uněj Oudin (přetisk 1972, s.197–198) předpokládá vyšší podíl subjunktivu. 2.2 POZNATKY ZDOBOVÝCH AHISTORICKÝCH MLuVNIC Sekundární literatura (Gougenheim, 1994, Fournierová, 2002, Lardonová— Thomineová, 2009) většinou užívá pojmy „předklasický“ a„klasický“, rozsah jejich zaměření však bývá ohraničen přesněji, ato stoletími. Užití modu po VO se pak vzásadě rozlišuje pro čtyři typy vět: 1. kladné oznamovací: Myslím si, že... 2. kladné tázací: Myslíš si, že... ? 3. kladné podmínky: Jestli si myslím, že... 4. záporné věty: Nemyslím si, že… 16. STOLETÍ Historické mluvnice pro 16.stol. se shodují na vzájemné konkurenci indikativu asubjunktivu po kladných oznamovacích hlavních větách. Indikativ vyjadřuje jasný, prostý názor (opinion pure et simple), (Gougenheim, 1994, s.131, aLardonová— Thomineová, 2009, s.234), subjunktiv značí pochyby, ironii či chybný úsudek (Brunot, 1927, s.445–446). Podmínky aotázky pak mají podle těchto zdrojů inherentně spíše negativní epistémickou modalitu atendují ksubjunktivu. Vzáporných větách ze stejného důvodu subjunktiv zcela převažuje. 17. STOLETÍ V17.stol. se francouzština zbavuje renesanční polysémie adostává jasná pravidla. Roku 1635 je založena Francouzská akademie. Konkurence indikativu asubjunktivu po VO vkladných oznamovacích větách je zpočátku stále živá, postupně však mizí asubjunktiv ustupuje indikativu. Většina gramatik upozorňuje na výrazný pokles subjunktivu již kolem roku 1650, dle Haaseho (1898, s.194–195) aSpillebouta (1985, s.223) konkurence vnějaké míře existuje do konce 17.století. Brunot (1939, s.1000) rozlišuje mezi sloOPEN ACCESS 194 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.2 vesy: po slovese penser se subjunktiv drží déle než po slovese croire. Fournierová (2002, s.244–247) připouští subjunktiv pouze jako občasnou variantu pro případ, že se mluvčí snázorem (již) neztotožňuje, viz příklady (4) a(5). Vzáporných větách, otázkách apodmínkách lze užít obou způsobů, subjunktiv je však vhodnější. (Brunot, 1909, s.568) Dobové gramatiky zprvní poloviny 17.století formulují obecné pravidlo: reálná situace = indikativ, nereálná situace = subjunktiv (Maupas, 1632, s.292, aOudin, přetisk 1972, s.192). Vkladných oznamovacích větách probíhá konkurence indikativ/subjunktiv, votázkách, podmínkách ave větách záporných je četnější subjunktiv. Oudin uvádí, že VO ve futuru uvozuje subjunktiv častěji než VO vjiných časech, zřejmě zdůvodu nižší míry pozitivní epistémické modality, viz příklad (6). Gramatikové druhé poloviny 17.století již konkurenci indikativ/subjunktiv po kladném VO odmítají. Chiflet (1680, s.105–106) nově řadí VO kdeklarativním slovesům, po nichž je normou indikativ. Ten je pravidlem ipro A. de Bois-Regarda (1689, s.650–651) či Corneille, který však vkomentáři kVaugelasovi (Vaugelas, přetisk 1880, s.93) jmenuje dvě výjimky: VO vimperfektu ave 2. a3. osobě uvozuje subjunktiv relativně častěji než VO vostatních tvarech. Důvod je sémantický. Imperfektem může mluvčí představovat názor, který již nezastává, 2. a3. osoba zase vyjadřují myšlenku někoho jiného, přičemž mluvčí se sní nemusí ztotožnit, viz příklady (4) a(5). Výpověď se tak posunuje směrem knegativní epistémické modalitě. 2.3 PřEDPOKLADY, HYPOTÉZA Před vlastním výzkumem lze formulovat následující předpoklady: Vletech 1550–1720 nastává vkladných oznamovacích větách sVO výrazný pokles subjunktivu ve prospěch indikativu, konkurence obou modů mizí vdruhé polovině 17.stol. Pokles může být výraznější uslovesa croire. Důvodem by mohla být jak tendence jazyka zjednodušovat, tak konkrétní jazyková politika 17.stol., jejímž cílem je vymizení polyvalence anormativnost. Uostatních typů vět je situace konstantní: záporným větám, otázkám apodmínkám dominuje subjunktiv. Vyšší procento subjunktivu lze zdůvodu možné negativní epistémické modality nalézt též po kladném VO ve futuru, ve 2. či 3. osobě avimperfektu. Rozlišujeme-li typy kladných vět, nabízí se otázka, jak je tomu urůzných typů vět záporných, byť mezi nimi dostupná literatura nečiní rozdíl. 3. KORPUSOVÝ VÝZKUM: POSTUP Výzkum proběhl na textech diachronního korpusu FRANTEXT. Roky 1550–1720, obojí včetně, byly rozděleny do 17 úseků po deseti letech, pouze krajní, 17. úsek zahrnuje let 11 (1710–1720, obojí včetně). Každé desetiletí funguje jako subkorpus, vjehož rámci byla vyhledána kookurence lemmat „VO“ a„que“, tedy „VO“ a„že“. Podíl indikativ/ subjunktiv byl zjišťován pro každé sloveso adesetiletí zvlášť. Data byla následně zanesena do grafů aporovnána. Konkrétní podoba dotazů: „croire + que“ a„penser + que“ spolu spožadavkem na výskyt obou lemmat vjedné větě, lemma croire či penser před lemmatem que, maximální vzdálenost mezi nimi 5 pozic. Typy textů nejsou rozlišovány. Korpus obsahuje OPEN ACCESS KAROLÍNA LIPSKÁ 195 zejména beletrii, dále korespondenci, náboženské traktáty, filosofickou, cestopisnou adalší naučnou literaturu. 3.1 TřÍDĚNÍ VÝSLEDKŮ Výhodou korpusového výzkumu je velký objem dat: za celé období bylo pro obě slovesa dohromady nalezeno 29 788 výsledků splňujících zadaná formální kritéria, dále statisticky použitelných jich bylo 18 433 (61,88 %), 13 963 pro croire apouze 4 470 pro penser. Redukce byla nutná pro vyloučení šumů avlivu jiných faktorů na modus než VO.3 Většinu výsledků tvoří kladné oznamovací věty. Počet relevantních výsledků vjednotlivých desetiletích se vzhledem krůzně velkým subkorpusům výrazně lišil, např.vúseku 1620–29 jich bylo pro sloveso croire 1 851, vúseku 1700–10 pro sloveso penser pouze 31. 3.2 MOŽNÁ OMEZENÍ REPREZENTATIVNOSTI VÝZKuMu Během výzkumu bylo nutno řešit vzásadě čtyři problémy: 1) Málo výskytů pro některé typy vět. Problém byl řešen různou periodizací.4 Dělit na 17 desetiletí často ani není nutné: vývoj se předpokládá pouze uvět oznamovacích kladných. 2) Nepřesně datované texty: nelze vyloučit, že byl některý text datován do jiného desetiletí, než ve kterém byl napsán (zejména zdůvodu pozdějšího vydání), jedná se však ovýjimky. 3)Homonymie některých indikativních asubjunktivních tvarů. Homonymních tvarů jsou většinou pouze jednotky procent atvoří ve statistice samostatnou skupinu výskytů, unichž nelze určit způsob. 4) Různá velikost subkorpusů aztoho plynoucí různá absolutní frekvence výskytů vjednotlivých desetiletích ačasté odchylky vabsolutních iprocentuálních datech. Statistická významnost těchto odchylek je měřena pomocí testu chí-kvadrát (χ2).5, 6 4. KORPUSOVÝ VÝZKUM: VÝSLEDKY 4. 1 KLADNÉ VĚTY Podíl indikativ/subjunktiv byl vypočítán pro kladné oznamovací věty (včetně podmínek), kladné otázky, kladné podmínky, kladné věty sVO ve futuru, kladné věty sVO vim3 Vyloučena byla veškerá poezie (pro možnost vlivu rýmu či metriky), VO uvozující podmínkové souvětí (Myslím si, že jestli…), VO ve spojení sjiným slovesem (Myslím si aříkám, že…), slova homonymní stvary hledaných VO, která korpus jako tvary VO označil (např.pensée ve významu myšlenka), adalší podobné případy. 4 Ukladných podmínek, VO vimperfektu ave 2. a3. osobě bylo období 171 let děleno na 3úseky, uVO ve futuru auzáporných podmínek aotázek nebylo děleno vůbec. 5 χ2 byl počítán pomocí online kalkulátoru R×c Contingency Table: How many rows? columns? Tools for Science: Statistics [online]. Kirkman, T.W., 1996 [cit.2017-05-03]. Dostupné z: http://www.physics.csbsju.edu/stats/contingency_NROW_NCOLUMN_form.html 6 Podrobněji otestu χ2 viz Volín (2007, s. 124–142). OPEN ACCESS 196 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.2 perfektu, kladné věty sVO ve 2. a3. osobě, všechny záporné věty, záporné otázky azáporné podmínky. Ukladných oznamovacích vět byl dle očekávání během sledovaného období zaznamenán výrazný vývoj vpodílu indikativ/subjunktiv, vostatních kategoriích nebyl vývoj patrný, atyto výsledky tak popisují spíše status quo během celých 171 let. Následují grafy pro kladné oznamovací věty. Vysoký χ2 utěchto typů vět umožňuje zamítnout nulovou hypotézu (její pravděpodobnost (p) < 0,001), aprokázat tak statistickou relevanci rozdílů mezi jednotlivými časovými úseky. GRAFY 1, 2.Procento indikativu asubjunktivu po VO vkladných oznamovacích větách. Šrafování = indikativ, tečky = subjunktiv, bíle = nelze určit. (11 481 croire, 3 084 penser)7, 8 χ2(8) = 159; p < 0,001 (croire) aχ2(8) = 206; p < 0,001 (penser) 7 Těsně pod grafy jsou uvedeny hodnoty χ2 pro dané grafy. Dále je vzávorce za popisem grafu počet absolutních výskytů pro celý graf, znichž jsou procentuální údaje vypočítány. Tento údaj je vysoce relevantní aje třeba jej brát vpotaz, pro některé typy vět je totiž statistika činěna ztisíců výskytů, pro jiné pouze zněkolika desítek. 8 Použitý online kalkulátor χ2 umožňuje zadat max. 9 kategorií, data jsou tak porovnávána pro 9 větších úseků: 8 dvacetiletí a1 desetiletí (1690–99, pro lichý počet dekád). Proto je stupeň volnosti 8 (k–1). 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 1 00 % 1550–59 1560–69 1570–79 1580–89 1590–99 1600–09 1610–19 1620–29 1630–39 1640–49 1650–59 1660–69 1670–79 1680–89 1690–99 1700–09 1710–20 croireque:kladnéoznamovacívěty N/A SUB IND 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 1 00 % 1550–59 1560–69 1570–79 1580–89 1590–99 1600–09 1610–19 1620–29 1630–39 1640–49 1650–59 1660–69 1670–79 1680–89 1690–99 1700–09 1710–20 penserque:kladnéoznamovacívěty N/A SUB IND OPEN ACCESS KAROLÍNA LIPSKÁ 197 Vzájemná konkurence obou modů zmiňovaná sekundární literaturou je vpraxi výraznější pouze uslovesa penser. Uslovesa croire se do r. 1670 podíl subjunktivu pohybuje jen mezi 10–17 %, poté až na jednu výjimku nepřekročí 8 %. Uslovesa penser je výskyt subjunktivu po celou dobu častější. Do r. 1640 dosahuje 30–45 %. Vletech 1630–39 klesne na 28,2 % (92 z326 abs.), vnásledujícím desetiletí dokonce na 12,3 % (19 ze 155 abs.) ajiž nevzroste. Ještě lépe je vývoj pozorovatelný na spojnicových grafech svyznačeným klouzavým průměrem. Tyto grafy též ilustrují výrazný rozdíl mezi oběma slovesy: GRAFY 3, 4.Procento indikativu asubjunktivu po VO vkladných oznamovacích větách— trend. Šedá linie = indikativ. Černá linie = subjunktiv. Nůžky mezi indikativem asubjunktivem se rozevírají uobou sloves, uslovesa penser však mnohem dynamičtěji: ze subjunktivu zpočátku zastoupeného až 40 % se stává vpodstatě marginální způsob. Uslovesa croire je subjunktiv již od začátku sledovaného období výrazně menšinový. Otázkou je, jak rozdíl mezi sledovanými slo0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % 1550–59 1560–69 1570–79 1580–89 1590–99 1600–09 1610–19 1620–29 1630–39 1640–49 1650–59 1660–69 1670–79 1680–89 1690–99 1700–09 1710–20 croire que:kladnéoznamovacívěty,trend IND SUB 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % 1550–59 1560–69 1570–79 1580–89 1590–99 1600–09 1610–19 1620–29 1630–39 1640–49 1650–59 1660–69 1670–79 1680–89 1690–99 1700–09 1710–20 penser que:kladnéoznamovacívěty,trend IND SUB 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % 1550–59 1560–69 1570–79 1580–89 1590–99 1600–09 1610–19 1620–29 1630–39 1640–49 1650–59 1660–69 1670–79 1680–89 1690–99 1700–09 1710–20 croire que:kladnéoznamovacívěty,trend IND SUB 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % 1550–59 1560–69 1570–79 1580–89 1590–99 1600–09 1610–19 1620–29 1630–39 1640–49 1650–59 1660–69 1670–79 1680–89 1690–99 1700–09 1710–20 penser que:kladnéoznamovacívěty,trend IND SUB OPEN ACCESS 198 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 100, 2018, Č.2 vesy ukladných vět vysvětlit. Významový rozdíl mezi slovesy penser acroire je popsán např.na webové stránce Études littéraires, kde je pomocí nich sémanticky vymezeno dnes již nepoužívané sloveso cuidier: „Penser zahrnuje spíše myšlenku vycházející zracionální dedukce, croire značí spíše iracionální přesvědčení.“9 Vyšší míra subjunktivu po racionální dedukci vyjadřujícím penser se zdá být na první pohled paradoxní. Může však souviset stím, že při takovéto dedukci na sebe mluvčí nebere zodpovědnost za správnost tvrzení apři ne zcela prokázané domněnce se raději uchýlí ksubjunktivu. Naopak sloveso croire, vyjadřující vždy pouze subjektivní přesvědčení, tuto distinkci (míry jistoty) nepotřebuje. Následují grafy pro kladné otázky akladné podmínky, unichž se potvrzuje předpoklad vyššího zastoupení subjunktivu oproti kladným větám oznamovacím. Pro tyto adalší typy vět není uveden spojnicový graf, neboť sledovaný jev neprošel výraznějším vývojem. Výkyvy hodnot jsou způsobeny zejména nižším absolutním počtem výskytů akolísavým procentem nezařaditelných homonymních tvarů. Pro méně výskytů byly podmínkové věty rozděleny pouze do tří období. GRAFY 5, 6.Procento indikativu asubjunktivu po VO vkladných tázacích větách. Šrafování = indikativ, tečky = subjunktiv, bíle = nelze určit. (458 croire, 470 penser)10 χ2(2) = 1,1; p = 0,577 (croire) aχ2(2) = 1,4; p = 0,497 (penser) 9 « Penser implique plutôt l’idée d’une déduction intellectuelle rigoureuse; croire implique plutôt une idée de confiance irrationnelle, » viz CUIDIER, QUIDIER: Ancien français. Études littéraires [online]. [cit.2016-11-08]. Dostupné z: http://www.etudes-litteraires.com/cuidier.php 10 Zdůvodu malého počtu výskytů porovnává χ2 tři delší období odpovídající úsekům, do nichž byly rozděleny podmínkové věty, kterých bylo ještě méně, anemělo tak smysl postupovat po desetiletích ani usamotného grafu. 1550–59 1570–79 1590–99 1610–19 1630–39 1650–59 1670–79 1690–99 1710–20 1550–59 1570–79 1590–99 1610–19 1630–39 1650–59 1670–79 1690–99 1710–20 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % croireque:kladnétázacívěty 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % penserque:kladnétázacívěty 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % 1550–1609 1610–69 1670–1720 1550–1609 1610–69 1670–1720 croireque:kladnépodmínky N/A SUB IND 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % penserque:kladnépodmínky N/A SUB IND OPEN ACCESS KAROLÍNA LIPSKÁ 199 GRAFY 7, 8.Procento indikativu asubjunktivu po VO vkladných podmínkách. Šrafování = indikativ, tečky = subjunktiv, bíle = nelze určit. (210 croire, 122 penser) χ2(2) = 5,85; p = 0,054 (croire) aχ2(2) = 1,89; p = 0,389 (penser); malý počet výskytů, χ2 nemusí být průkazný! Ukladných podmínek iotázek lze pozorovat výrazně větší zastoupení subjunktivu než ukladných vět oznamovacích. Potvrzuje se tak předpoklad, že vyšší míra negativní epistémické modality, jež tyto věty charakterizuje, ssebou přináší též změnu modu, který je smodalitou úzce svázán. Po slovesu penser se subjunktiv vyskytuje opět ve větší míře než po slovesu croire. Následují grafy pro tři specifické případy, vnichž sekundární literatura předpokládá relativně vyšší výskyt subjunktivu. Jde osituace, kdy vedlejší věta závisí na kladném VO 1) ve futuru, 2) vimperfektu a3) ve 2. a3. osobě. VO ve futuru bylo velmi malé množství, podíl je proto vypočítán pro celých 171 let. Vpřípadě VO vimperfektu ave 2. a3. osobě je období stejně jako upodmínek děleno do tří etap. Údaje pro každý ze tří případů jsou porovnány súdaji pro kladná VO (voznamovacích větách) ve všech osobách ačasech dohromady. GRAFY 9, 10.Procento indikativu asubjunktivu po VO ve futuru / ve všech časech. Šrafování = indikativ, tečky = subjunktiv, bíle = nelze určit. (futurum 129 croire, 32 penser) χ2 futurum/vše: χ 2(1) = 1,86; p = 0,173 (croire) aχ2(1) = 0,734; p = 0,392 (penser) 1550–59 1570–79 1590–99 1610–19 1630–39 1650–59 1670–79 1690–99 1710–20 1550–59 1570–79 1590–99 1610–19 1630–39 1650–59 1670–79 1690–99 1710–20 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % croireque:kladnétázacívěty 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % penserque:kladnétázacívěty 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % 1550–1609 1610–69 1670–1720 1550–1609 1610–69 1670–1720 croireque:kladnépodmínky N/A SUB IND 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % penserque:kladnépodmínky N/A SUB IND 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % 1550–1720 fut. 1550–1720 vše croireque:futurum/všechnyčasy N/A SUB IND 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % 1550–1720 fut. 1550–1720 vše penserque:futurum/všechnyčasy N/A SUB IND 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % croireque:imperfektum N/A SUB IND 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % croireque:všechnyčasy N/A SUB IND 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % penserque:imperfektum N/A SUB IND 0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 % penserque:všechnyčasy N/A SUB IND 1550–1609 1610–69 1670–1720 1550–1609 1610–69 1670–1720 1550–1609 1610–69 1670–1720 1550–1609 1610–69 1670–1720 OPEN ACCESS