Jaromír PATOČKA — Miloš HOŘEJŠ, Hieronymus Colloredo-Mannsfeld. Životní cesta rakousko-uherského námořního důstojníka, Praha 2022

122 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 Věčná devadesátá jsou ale ipřesto publikací, která vzáplavě devadesátkového retra chyběla. Nespokojuje se sjedním aspektem doby, který by zevšeobecnila, namísto toho naznačuje její složitost, jíž se ale zároveň snaží dát analytický řád. Nezůstává ani upopulárního bizáru, ale zároveň se mu nestraní. Snaží se jej uchopit anavrátit mu ztracený kontext, jenž bývá vymazáván. Například kapitola okultuře není omezena na popis zdnešního pohledu bizarních filmů nebo neuvěřitelné svobody hudební scény. Snaží se zasadit ji do komplexnějšího rámu aklást si otázky jako například „co filmová produkce hovoří ovztahu české společnosti kZápadu akVýchodu“? Nejzásadnější ovšem je, že se knize daří zahrnout do společné polistopadové minulosti ity, kteří zní byli dosud vynecháváni. Bez možnosti cítit se součástí společné historie totiž sama společnost může fungovat jen obtížně. Právě proto bychom se neměli zavírat pouze do interpretací konvenujících našemu sociálnímu akulturnímu postavení. Jonáš Vicherek Jaromír PATOČKA— Miloš HOŘEJŠ, Hieronymus Colloredo-Mannsfeld. Životní cesta rakousko-uherského námořního důstojníka, Praha, Národní technické muzeum, 2022, 212 s., ISBN 978-80-7037-374-3 Šlechta 19.a20.století stojí vposledních letech znovu vcentru zájmů badatelů. Pozornost se soustředí na životní osudy šlechticů či rodů, do popředí se ale dostává inapříklad téma vyšší společnosti vroli cestovatelů aturistů. Veřejnost se tak vposledních letech mohla dočíst ovědeckých acestovatelských aktivitách arcivévody Ludvíka Salvátora zpera Evy Gregorovičové1 či mohla zásluhou editorské práce Filipa Suchomela objet svět na stránkách vydaných cestovatelských vzpomínek Erwina hraběte Dubského.2 Je proto potěšitelné, že se publikace autorského dua Jaromír Patočka aMiloš Hořejš oosudech hraběte Hieronyma Colloredo-Mannsfelda (1870–1942) připojuje koběma zmíněným proudům bádání. Dotýká se nejen životních osudů člena jednoho zpředních rodů Rakouska-Uherska, ale itématu cestování šlechty: šlo totiž omladšího syna významného rodu, omuže, který si zvolil kariéru námořního důstojníka, sloužil jako námořní atašé apřes oceán se vydal do exotického Orinoka či Spojených států amerických. Hrabě Hieronymus (kniha se důsledně drží této německé podoby jména Jeroným) se tak vknize ukazuje jako člen důstojnického sboru c. ak. válečného námořnictva, jako cestovatel ijako atašé vJaponsku apozději vNěmecké říši. Přestože životní příběh hraběte Colloredo-Mannsfelda, který kniha podává, je plný poutavých míst, části zabývající se jeho cestovatelskými aktivitami (kapitoly 4 a6) vní patří knejzajímavějším anejcennějším. První znich (s.45–58) sleduje 1 Eva GREGOROVIČOVÁ, Zhistorie habsburské linie vToskánsku. Ludvík Salvátor Toskánský (1847–1915), vědec acestovatel, Praha 2020. 2 Filip SUCHOMEL (ed.), Obeplutí světa skorvetou Erzherzog Friedrich 1874–1876. Cestovatelské vzpomínky císařsko-královského námořního důstojníka Erwina hraběte Dubského, Praha 2022. OPEN ACCESS Jan KOUMaR 123 hraběte jako budoucího důstojníka rakousko-uherského válečného námořnictva na palubě korvety Fasana. Vroce 1891 se na její palubě zúčastnil plavby kolem světa— zPuly tehdy doplul kbřehům Jižní Ameriky, okolo mysu Horn pokračoval do Tichého oceánu, vněmž pak přes San Francisco aHavajské ostrovy doplul do Japonska, Hongkongu anásledně přes Suezský průplav zpět do Puly. Druhá z„cestovatelských“ částí knihy (s.77–114) se zabývá soukromou plavbou hraběte na palubě jachty Taormina, na níž vletech 1900–1901 spřáteli plul zPuly do Orinoka, Trinidadu, na Martinik, Bahamy apodél východního pobřeží Spojených států amerických. Opírá se odochovaný deník plavby sepsaný samotným hrabětem Hieronymem. Tato část též obsahuje četné citace pramene, vpoznámkách doplněné německým originálem. Poutavé jsou zde detaily cesty acestovní každodennost, čtenář se tak dozví například okorupci apodivných praktikách úřadu na Tenerife ave Venezuele (s.85 as.93–96), ochování místní populace na Panenských ostrovech (s.101–102) či že se již vroce 1901 stavěly nevzhledné hotelové komplexy rušící přírodní krásu přístavu vNassau na Bahamách (s.106–107). Ivjiných ohledech má však kniha co dodat kbiogramu hraběte Hieronyma Collo - redo-Mannsfelda, zpracovanému již dříve ve výborné práci Václava Hořčičky aJana Županiče.3 Kuvedení do historické amajetkové situace Colloredo-Mannsfeldů slouží vknize první atřetí kapitola, mezi ně vklíněná kapitola druhá mapuje Hieronymovo mládí. Následují zmíněné „cestovatelské“ kapitoly, mezi nimiž je vysvětlen vztah aristokracie kdůstojnickému námořnímu sboru c. ak. válečného námořnictva. Zkušenosti hraběte Hieronyma sfunkcí námořního atašé vJaponsku jsou popsány vsedmé kapitole, za pramennou základnu kní slouží především dopisy hraběte bratru Josefovi. Po návratu do Rakousko-Uherska se hrabě oženil sBertou Kolowrat-Krakowskou— manželství, zněhož vzešli čtyři synové, ale skončilo rozvodem ave společnosti přetřásanou aférou. Berta se totiž zamilovala do amerického tenoristy Rolanda Hayese aměla stímto černošským umělcem dítě, Hayes ji ale nakonec opustil aBerta vedla samotářský život ve Francii (osmá atřináctá kapitola). Hieronymova funkce atašé vNěmecké říši mezi lety 1911–1918 je náplní deváté adesáté kapitoly. Majetkové poměry colloredo-mannsfeldských statků apozemkovou reformu mladého Československa popisují kapitoly jedenáct advanáct— hrabě Hieronymus se vté době za svého bezdětného bratra Josefa, téměř trvale sídlícího vzahraničí, stal správcem colloredo-mannsfeldských statků. Uvalení nucené správy apozdější konfiskaci československých statků hitlerovským Německem pak sleduje čtrnáctá kapitola. Konce války se však již hrabě Hieronymus nedožil, zemřel vsrpnu 1942. Na rozdíl od předchozích publikací věnujících se Colloredo-Mannsfeldům zpřelomu 19.a20.století se kniha významně zabývá technikou, která život muže ztak významného aristokratického rodu provázela. Mnohé je řečeno oloďstvu acestování, velká pozornost je věnována válečnému námořnictvu, jeho plavidlům ipřitažlivosti pro vyšší společnost či přímo aristokracii. Protože se však její postavení po roce 1918 mění, kniha nejprve ukazuje politickou adiplomatickou službu hraběte 3 Václav HOŘČIČKA— Jan ŽUPANIČ, Šlechta na křižovatce. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové aColloredo-Mannsfeldové v1.polovině 20.století, Praha 2017, s.660–690. Jan Koumar OPEN ACCESS 124 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 Hieronyma, po první světové válce se však vsouvislosti stím, jak se šlechta vprvní československé republice „přestala oveřejné záležitosti zajímat akoncentrovala se především na správu svých statků apodniků“ (s.191), přesouvá kmnohem privátnějším událostem. Vzhledem krozdílnému množství dochovaných pramenů ovšem nejsou všechny části knihy stejně vyvážené. Zatímco dvouleté cestě hraběte na palubě Taorminy je věnováno sedmatřicet stránek, jeho politicky důležitější sedmiletá funkce námořního atašé vNěmecké říši zabírá pouhých devět stran. Také úvod čtenáře do tématu vysloveně hází; mnohem méně uspěchaně sice působí vkontextu informací zpřední záložky přebalu knihy, ten však ne každý přečte. Na některých místech se též mění způsob, jakým autoři své postavy pojmenovávají. Oprvní manželce Hieronymova bratra Josefa, Lucy Sophie Yvonne rozené de Jonquet, kniha opakovaně mluví jako okněžně Yvonne (s.133, 138, 141), při zmínce oJosefově rozvodu se zní však náhle stává pouze Lucy Sophie Jonquet (s.171), což působí matoucím dojmem. Jde však jen odrobné nedostatky. Pochválit lze oproti tomu grafické zpracování knihy. Skupinové fotografie jsou přehledně popsané, doprovodné mapky anáčrtky výborně ilustrují text, fotografický doprovod je bohatý, každá kapitola je vzhledově ukončena jednoduchým colloredo-mannsfeldským erbem, což velmi pomáhá sorientací vtextu ipopisovaných tématech. Práce Hieronymus Colloredo-Mannsfeld. Životní cesta rakousko-uherského námořního důstojníka je skvělým ačtivým příspěvkem nejen khistorii šlechty, ale především ktématům cestování ahistorie válečného námořnictví na konci „dlouhého“ 19.století. Vzhledem kpřitažlivosti těchto námětů tak jde opráci, která si své čtenáře najde nejen vřadách odborníků, ale nepochybně ivřadách široké veřejnosti. Jan Koumar Ylva GRUFSTEDT, Shaping the Past. Counterfactual History and Game Design Practice in Digital Strategy Games, Berlin— Boston, Walter de Gruyter, 2022, 232 s., ISBN 9783-11-069225-9 Využití kontrafaktuálních dějin při tvorbě počítačových her má mnoho výhod— především tu, že se hráč nemusí řídit událostmi tak, jak se ve skutečnosti staly. Vrámci pravidel herního světa, vněmž se pohybuje, si může historii přizpůsobit, ohnout či upravit tak, jak si myslí, že se události odehrát mohly. Aplikací kontrafaktuálních informací do herních scénářů získávají počítačové hry na rozmanitosti aje možné je hrát iněkolikrát po sobě, tedy právě díky obměnám vycházejícím zrůzných kontrafaktuálních scénářů. Stejně tak slouží kontrafaktuální dějiny historikům ktomu, aby změnili svůj pohled na danou situaci avytvořili tak kupříkladu možnou paralelu kzajetému paradigmatu. Okontrafaktuálních dějinách ajejich využití vdigitálních strategických hrách píše Ylva Grufstedt ve své knize Shaping the Past. Kniha je rozdělena na čtyři kapitoly, doplněné poznámkovým aparátem apřílohami. Autorka tuto tematiku rozebírá na základě dvou strategických her: Europa Universalis IV aHearts of Iron IV od společnosti Paradox Development Studio. OPEN ACCESS