Smutek v Chang’anu, nebo Xinjingu? Jue Qingova historická povídka z roku 1942

Smutek vChang’anu, nebo Xinjingu? Jue Qingova historická povídka zroku 19421 Martin Blahota Univerzita Karlova, Praha [email protected] MELANCHOLY IN CHANG’AN, OR XINJING? JUE QING’S 1942 HISTORICAL SHORT STORY This paper analyzes Jue Qing’s (1917–1962) first piece of historical fiction, the 1942 short story “Chang’an cheng de youyu” (Melancholy in Chang’an). It explores the sources of the story in premodern Chinese literature— Broken Mirror (Benshi shi), Lu Yong (Taiping guangji), Jiao hong ji and Du Shiniang Angrily Sinks Her Jewel-Box (Jing shi tong yan) and compares them with Jue Qing’s updated version. This study suggests that “Melancholy in Chang’an” can be read as an allegory of grief over the failure of the Manchukuo project. KLÍČOVÁ SLOVA: Čína— Mandžukuo— Jue Qing— „Smutek vChang’anu“ China— Manchukuo— Jue Qing— “Melancholy in Chang’an” DOI https://doi.org/10.14712/23366729.2020.1.12 Čínsky píšící modernista Jue Qing (爵青, ve standardní české transkripci Ťüe Čching, 1917–1962) své literární dílo publikoval mezi lety 1933 a19452 vMandžukuu (1932–1945), loutkovém státě ovládaném Japonskem, jehož teritorium dnes tvoří severovýchod Číny. Mandžukuo bylo po japonské okupaci zroku 1931 oficiálně založeno vroce 1932 jako proklamovaně nezávislý stát shlavním městem Xinjingem.3 Ve 1 Tento výstup vznikl vrámci zastřešujícího projektu „Místa střetávání: Strategické regiony mezi Evropou, Severní Afrikou aAsií“, projektu „Vzdor akolaborace vJue Qingově literárním díle“ řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zprostředků Specifického vysokoškolského výzkumu na rok 2019. Za cenné postřehy akomentáře je autor vděčný Olze Lomové advěma anonymním recenzentům. 2 Poté, co byl po zániku Mandžukua označen za „zrádce čínského národa“ (Hanjian), již nic nevydal. 3 Při příležitosti založení státu bylo město Changchun přejmenováno na Xinjing, tedy doslova „Nové hlavní město“. OPEN ACCESS 162 SVĚT LITERATURY 61 skutečnosti však bylo plně podřízeno japonské guandongské armádě ajeho vládu je možné považovat za „vojenský fašistický režim“.4 Aby si režim naklonil místní obyvatelstvo azískal mezinárodní uznání, vytvořili vrané fázi budování státu japonští kolonizátoři ideologii, jež Mandžukuo představovala jako stát navazující na čínské tradice, které byly zpřetrhány, když byla vroce 1911 dynastie Qing (1644–1911) svržena anahrazena republikou. Státní ideologie Mandžukua se stejně jako ideologie někdejšího čínského císařství odvolávala na tradiční ideál „královské cesty“ (wangdao), jehož cílem bylo vytvořit harmonickou konfuciánskou společnost vedenou ctnostným panovníkem.5 Do čela Mandžukua byl dosazen Puyi (1906–1967), od roku 1934 pod jménem císařské éry Kangde, poslední císař někdejší dynastie Qing. Vneposlední řadě na dynastii Qing, kde byla vláda vrukou etnických Mandžuů, odkazuje samotný název státu Mandžukuo. Přinejmenším vpočátečním období někteří qingští loajalisté zřad mandžuských ihanských obyvatel Mandžukua věřili, že založení Manžukua spomocí Japonců povede kobnově poslední čínské císařské dynastie. Důraz na tradiční ideologie čínského státu se vmyšlení ideologů Mandžukua nevylučoval smyšlenkou budování moderního státu západního typu. Zejména ve třicátých letech byl důležitou složkou ideologie Manžukua moderní koncept „harmonie pěti etnik“ (wu zu xiehe) odvozený od analogického konceptu Čínské republiky,6 jenž měl vpřípadě Mandžukua zaručovat rovnost etnik Hanů (etnických Číňanů, kteří tvořili většinu obyvatelstva), Mandžuů, Japonců, Korejců aMongolů ve státě.7 Myšlenku moderního státu se vněkterých ohledech vládě Mandžukua dařilo uvádět ido praxe. Ve výstavbě infrastruktury, rozvoji průmyslu, šíření hygienických standardů, reformách vzdělávacího systému atd. dosáhlo vtéto době Mandžukuo podle řady badatelů větších úspěchů než většina ostatních států vAsii.8 Jue Qing se vMandžukuu proslavil již ve druhé polovině třicátých let, kdy tamní literární produkce nebyla ještě japonským koloniálním režimem příliš omezována.9 Vrané tvorbě, například vpovídce „Harbin“ (Ha’erbin) zroku 1936, odhaloval bídu nízkých vrstev obyvatelstva Mandžukua anepřímo se kriticky vymezoval proti fašismu. Některá jeho díla publikovaná vletech 1939 a1940, například povídka „Marnotratný syn“ (Dang’er), mohou být naopak považována za vyjádření podpory koloniálnímu režimu.10 Zlom ve vývoji společnosti Mandžukua ataké vJue Qingově tvorbě způsobilo vypuknutí války vTichomoří vroce 1941. Dosavadní do značné míry symbolická nezá4 Duara 2003, s.60. 5 Young 1998, s.285. 6 VČínské republice měl koncept wu zu gonghe zaručovat rovnost etnik Hanů, Mandžuů, Mongolů, Huiů aTibeťanů. 7 Shao Dan 2011, s.141. 8 Duara 2003, s.71–72. 9 Duara 2003, s.224. 10 Hlavní hrdina vzávěru povídky „Marnotratný syn“ zavrhuje „zaostalou“ tradiční společnost apřiklání se k„novému životu“ (xin sheng), což je možné chápat jako přitakání ideologii „nového Mandžuska“ (xin Manzhou) pod vedením Japonska. Více ktéto ideologii viz Liu Xiaoli 2020, s.14. OPEN ACCESS MARTIN BLAHOTA 163 vislost Mandžukua byla závažným způsobem narušena, stát se stal pouhou japonskou základnou pro dobývání Číny.11 Vtéto době režim také výrazně utužil kontrolu kulturní produkce,12 což se projevovalo mimo jiné tím, že se spisovatelé museli sdružovat do oficiálních institucí (například do Svazu mandžuských umělců aspisovatelů, Manzhou wenyijia xiehe). Na konci roku 1941 došlo krozsáhlým represím vůči spisovatelům známým jako „Potlačení harbinské levicové literatury“ (Ha’erbin zuoyi wenxue shijian), při nichž bylo více než sto šedesát lidí zatčeno avíce než dvacet popraveno.13 Vdůsledku tohoto vývoje řada významných spisovatelů Mandžukua uprchla do Pekingu, kde pokračovali vpublikování.14 Ti, kteří zůstali, začali zřejmě pod nátlakem nové kulturní politiky zveřejňovat politická prohlášení podporující Japonsko ve válce proti „imperialistickým Spojeným státům aVelké Británii“. Jue Qing byl jedním znich. Zajímavé však je, že jeho beletristická tvorba ve stejném období začala znovu (podobně jako jeho raná tvorba) vykazovat znaky, které je možné chápat jako antikoloniální. Možné příčiny změny spisovatelova postoje krežimu se pokusím objasnit níže vrámci interpretace povídky „Smutek vChang’anu“ (Chang’an cheng de youyu).15 Vjeho literární tvorbě se tato změna projevila mimo jiné tím, že uveřejnil několik historických děl zasazených do prostředí staré Číny aJaponska. Pravděpodobně si autor žánr historické fikce osvojil, aby se vyhnul cenzuře. Jue Qingovu volbu historického tématu chápu jako strategii podobnou tomu, když ve stejné době historická díla sjinotajnými významy vytvářeli čeští spisovatelé vprotektorátu.16 Anebo když oněkolik let později spisovatelé vSovětském svazu psali oIvanu Hrozném aměli na mysli Stalina.17 Vypůjčování historických témat ke komentáři na adresu současnosti byl ostatně zavedený postup také vrámci čínské literatury. Vtomto příspěvku se detailně zaměřím na „Smutek vChang’anu“, první ze čtyř Jue Qingových historických próz.18 Vhistorických prózách Jue Qing skládá fragmenty tradičních příběhů aaktualizuje je. Podobným způsobem postupovali již čínští au11 Duara 2003, s.66–67. 12 Smith 2007, s.53. 13 Feng 1992, s.102. 14 Ikdyž byl Peking také obsazený Japonci, dohled nad spisovateli tam byl volnější než vMandžukuu. Viz Smith 2007, s.54. 15 „Smutek vChang’anu“ (Chang’an cheng de youyu) je původní název povídky, pod nímž vyšla vsrpnu 1942 včasopise Qilin. Vroce 1943 byla pod změněným názvem „Fantastické vyprávění oChang’anu“ (Chang’an huan tan) asdrobnými úpravami zařazena také do sbírky Jue Qingových povídek Návrat domů (Gui xiang). 16 Podrobněji viz Jakubíček 2017, s.207–228. 17 Loseff 1984, s.63. 18 Druhé autorovo historické dílo, povídka „Voňavá konkubína“ (Xiangfei, 2/1943), je aktualizací legendy okonkubíně qingského císaře Qianlonga (1711–1799). Črta „Sima Qian“ (8/1943) odkazuje kponížení historika Sima Qiana, autora Knihy vrchních písařů (Tai shi gong shu). Poslední Jue Qingem publikovaná historická próza ajedna zjeho posledních povídek vůbec, „Tokimune Hódžó aMistr dokonalého osvícení“ (Beitiao Shizong he Yuanjue Dashi, 2/1945), je adaptací starého příběhu ojaponském vládci Tokimune Hódžó (1251–1284), který spomocí tajfunu („božský vítr“ kami kaze) odrazil útok mongolské dynastie Yuan (1279–1368). OPEN ACCESS 164 SVĚT LITERATURY 61 toři historických povídek zdvacátých atřicátých let Lu Xun (1881–1936) aShi Zhecun (1905–2003).19 Zdá se, že Jue Qing na ně vtomto ohledu vědomě navazoval. Inspirovat se mohl také umoderní japonské literatury, kterou dobře znal. Na konci roku 1943 uveřejnil překlad historické povídky „Obraz pekla“ (Diyu bianxiang)20 od Rjúnosuke Akutagawy (1892–1927) do čínštiny. Dalším zdrojem inspirace pro Jue Qingovu historickou tvorbu mohl být také Anatole France (1844–1924), jehož povídka „Kejklíř od Matky boží“ (Le Jongleur de Notre-Dame),21 která přepracovává středověkou francouzskou legendu, podnítila vroce 1943 Jue Qinga knapsání povídky „Artista Yangkun“ (Yiren Yangkun). VÝCHOZÍ TEXTY „SMUTKU VCHANG’ANU“: „ROZLOMENÉ ZRCADLO“, „LU YONG“, „PŘÍBĚH OJIAONIANG AFEIHONG“ A„DU SHINIANG VE VZTEKU POTÁPÍ SVOU SKŘÍŇKU SPOKLADY“ Vpovídce „Smutek vChang’anu“ je možné identifikovat čtyři staré zdrojové texty, znichž nový příběh vychází. Zaprvé ve své povídce Jue Qing ztvárňuje známou anekdotu orozlomeném zrcadle, která je zahrnutá do antologie příběhů opůvodu známých básní Benshi shi z9.století n. l., kdy vládla dynastie Tang. Dále se do Jue Qingova vyprávění významně promítá songská verze (10.století) dalšího tangského příběhu „Lu Yong“ známá zencyklopedického spisu Obšírné záznamy Velkého míru (Taiping guangji). Autor také parafrázuje songskou píseň ci „Šťastná žluva“ (Xi Qianying) známou znovely vklasickém jazyce Příběh oJiaoniang aFeihong (Jiao Hong ji), jejíž vznik je tradičně zasazován do 14.století (dynastie Yuan). Celkový rámec Jue Qingovy povídky tvoří adaptace středověké povídky vhovorové řeči „Du Shiniang ve vzteku potápí svou skříňku spoklady“ (Du Shiniang nu chen baibaoxiang),22 již vydal spisovatel akompilátor Feng Menglong (1574–1646) vpozdně mingském Povídání varujícím svět (Jing shi tong yan, 17.století).23 Příběh orozlomeném zrcadle vypráví oprincezně Lechang, mladší sestře Chen Shubaoa (553–604), posledního císaře dynastie Chen (577–589), ajejím manželovi, učenci Xu Deyanovi. Předtím, než jižní Čínu dobyli Suiové (581–618), obával se Xu Deyan, že jeho žena bude odvlečena do hlavního města Suiů Chang’anu. Rozlomil tedy zrcadlo, každý si usebe nechal jednu polovinu, anavrhl, že pokud říše zanikne aoni se odloučí, nabídne každý znich svou část zrcadla vChang’anu kprodeji adíky tomu se znovu shledají. Princezna byla později skutečně ukořistěna astala se konkubínou suiského ministra Yang Sua, jenž si jí velmi považoval. Xuovi se nakonec podařilo dorazit do Chang’anu, kde zrcadlo prodával anapsal báseň, jež byla doručena princezně. Když Yang Su uviděl její dojetí, nechal si Xu Deyana zavolat aženu mu vrátil. 19 Podrobná analýza jejich historické prózy viz Stuckey 2010, s.29–39. 20 Povídka vyšla včeském překladu, viz Akutagawa 2005, s.7–38. 21 Český překlad viz France 1959, s.158–162. 22 Příběh vyšel včeském překladu pod názvem „Skříňka spoklady“, viz Skříňka spoklady 1961, 115–145. 23 Tři ze čtyř výchozích textů již vdiplomové práci identifikovala Cai Yuling, khlubší analýze však nepřikročila, srov.Cai Yuling 2006, s.91. OPEN ACCESS MARTIN BLAHOTA 165 Vzávěru příběhu manželé společně cestují zpět na jih Číny.24 Báseň, jejíž původ je vtextu vysvětlen, adresuje protagonista své manželce avyznává se vní zprázdnoty, již pocítil, když se dozvěděl, že si zní Yang Su udělal konkubínu. Zatímco pozdější básně zBenshi shi, které také tematizují „erotický trojúhelník“, jsou většinou psány mužskému rivalovi, poselstvím básně orozlomeném zrcadle je sdělení manželce, že Xu Deyanovi chybí.25 Idiom „znovu se shledat díky rozlomenému zrcadlu“ (po jing chong yuan) odkazující ktomuto příběhu je vČíně známý dodnes avystihuje situaci manželství, které se obnoví poté, co se rozpadlo. Další zdrojový text, krátká prozaická historka oLu Yongovi, kterou je možné žánrově zařadit mezi zhiguai („záznamy podivného“), kombinuje biografické údaje ohlavní postavě anadpřirozené jevy. Příběh líčí mladíka, který miloval nudle zpšeničné mouky. Čím více však jedl, tím byl hubenější. Když dospěl, odjel do Chang’anu, hlavního města tangské říše, aby se účastnil zkoušek azískal úřednické místo. Poté, co uzkoušek neuspěl, přihlásil se do Císařské akademie, aby se mohl připravovat na zkoušky vnásledujícím roce. Oněkolik měsíců později ho navštívili obchodníci, „západní barbaři“ (Huren),26 kteří se od něj učili vyspělé tangské kultuře, za což ho bohatě odměnili. Dále mu sdělili, že za jeho hubnutím stojí vzácný tvor připomínající žábu, jenž obývá jeho žaludek. Nabídli mu lék aLu Yong tvora vyvrhl. Výměnou za zlato, nefrity ahedvábí pak obchodníci od studenta tvora koupili. Orok později zbohatlého Lu Yonga vyzvali, aby snimi jel kmoři. Tam následně díky tvorovi získali od nadpřirozených bytostí vystupujících zmoře další nefrity aperly nebývalých rozměrů. Největší poklad si nakonec vyzvedli vPaláci Dračího krále na dně moře poté, co se před nimi moře rozestoupilo. Příběh končí sdělením, že Lu Yong se úředníkem nestal ažil dlouho avblahobytu vjižním pohraničí říše.27 Kromě nadpřirozených bytostí jsou významným motivem vpříběhu oLu Yongovi „západní barbaři“ Huren. Těmi byli vObšírných záznamech Velkého míru zřejmě míněni Arabové, Peršané aIndové, tedy exotičtí obchodníci, kteří obyvatele hlavního města tangské říše fascinovali svým uměním obchodu aschopností rozpoznat cenný produkt („poklad“). Rámcem celého příběhu je pak Lu Yongova snaha uspět uúřednických zkoušek. Příběh kritizuje systém zkoušek, jehož posláním bylo rozpoznat nejtalentovanější kandidáty, což se však kvůli jednostranným kritériím často nedařilo. Právě Lu Yong výjimečný byl (vjeho břiše žil vzácný tvor), vynikal však jiným způsobem než ve psaní.28 Báseň „Šťastná žluva“, již Jue Qing parafrázuje vzávěru své povídky, je součástí novely vklasickém jazyce vžánru chuanqi („vyprávění opodivném“) otalentovaném 24 Meng Qi 2000, s.3525–3531. 25 Yue Hong 2008, s.79–80. 26 Huren je zjednodušeně možné chápat jako označení „druhého“ (the other) ve vztahu kHanren, tedy Hanům, etnickým Číňanům. Tradičně tak byli Číňany označováni nomádští apolonomádští obyvatelé území na sever či západ od čínské Centrální planiny. Více viz Elliot 2012. Vtomto článku výraz překládám jako „západní barbaři“, neboť cizinci vylíčení vpříběhu jsou bohatí obchodníci sdrahými látkami zLiangzhou, což je oblast, která je vČíně považována za západ. 27 Li Fang 1980, s.1012–1013. Kompilace vyšla také vanglickém překladu, viz Ditter 2017. 28 Feng 2017, s.140–142. OPEN ACCESS 166 SVĚT LITERATURY 61 mladém muži Shen Chunovi ajeho opětované lásce ksestřenici Wang Jiaoniang.29 Milenci se rozhodli vzepřít otci Jiaoniang, jenž nesouhlasil svolbou jejího partnera, aslíbili si věrnost na život ana smrt. Vzávěru příběhu, který inspiroval mimo jiné řadu mingských dramat, spáchala Jiaoniang po úmrtí Shen Chuna sebevraždu. Milenci tak štěstí nalezli až ve společném hrobě.30 Čtvrtým zdrojovým textem Jue Qingovy povídky je příběh oDu Shiniang (doslova „Desátá dívka Du“, vpřekladu Zdenky Heřmanové „Desatěnka“) zpracovaný Feng Menglongem. Ten je uveden básní oslavující císaře Hongwu (1328–1398), jenž vyhnal Mongoly (zde označeni jako Huren, tedy stejně jako barbaři vpovídce oLu Yongovi) azaložil dynastii Song. Děj je zasazen do období vlády mingského císaře Wanli (1563–1620), jenž, jak je zdůrazněno vúvodu příběhu, odrazil japonský útok na Koreu, potlačil dvě povstání apřivedl říši kdlouho očekávané prosperitě. Kvůli potřebě financování války sJaponskem vtéto době císař prosadil, aby císařské akademie vobou hlavních městech přijímaly všechny studenty, kteří jsou schopni zaplatit „tribut“. Toho využil doposud neúspěšný kandidát Li Jia, hlavní mužský hrdina příběhu. Byl přijat do akademie vPekingu, kde ho okouzlila krásná nevěstka Du Shiniang, která toužila, aby ji někdo znevěstince vykoupil. Jejich láska byla „hlubší než moře“, nicméně Li Jia pochyboval, zda by ji jako nevěstu přijal jeho otec. Po roce života snevěstkou začaly Liovi docházet peníze, což znepokojovalo majitelku nevěstince. Na studenta navíc naléhal otec, aby rozmařilého způsobu života zanechal. Protože byly city Du Shiniang ryzí, čím více Li Jia chudnul, tím ho měla raději. Majitelka nevěstince však na nevěstku kvůli jejímu příteli, který postupně zchudnul docela, udeřila, že ji může Li Jia vykoupit do deseti dnů, jinak ať už nechodí. Následující pasáže vyprávění líčí, jak Li Jia sháněl stříbro adíky příteli Liu Yuchunovi se mu nakonec podařilo nevěstku vykoupit. Před odjezdem zPekingu na jih dostala dívka od svých sester dárek vpodobě šperkovnice. Po cestě pak natrefili na nemorálního obchodníka se solí Sun Fua, jehož touha po krásné dívce přivodila páru tragédii. Obchodník přiživil Liovy obavy, že jeho otec dívku stakovým původem nikdy nepřijme, apřesvědčil ho, že otec nakonec zavrhne isamotného Lia, svého syna. Li, který je vtéto části příběhu vylíčen jako hlupák, přijal Sunův návrh, že od něj dívku koupí za tisíc taelů stříbra atím ho zprekérní situace vysvobodí. Tento postup pak Li konzultoval sDu Shiniang, která si tajně připravila odplatu. Oběma pánům nakonec přede svědky, kteří se shromáždili na břehu, prozradila, že vtruhle od sester se ve skutečnosti ukrývají úspory, které nastřádala vnevěstinci, vhodnotě tisíců taelů stříbra. Tuto skutečnost zatajila, neboť chtěla být rodinou přijata nikoli pro peníze, ale pro své osobní kvality. Poté, co odsoudila nemorální chování obou pánů, skočila ise svým pokladem do řeky autopila se. Následně Li Jia zešílel aSun Fu pronásledován jejím duchem zemřel.31 V„Du Shiniang ve vzteku potápí svou skříňku spoklady“ nacházíme několik témat, která jsou pro Feng Menglongovy příběhy typické. Jedná se například ovztah učence snevěstkou nebo frustraci muže, který se neúspěšně snaží získat úřednické místo. Charakteristické je také zpracování motivu lásky (qing) avěrnosti vlásce. Mezi 29 Ve staré Číně nebyly podobné vztahy považovány za incestní. 30 Song Yuan 2004, 980–1014. 31 Feng Menglong 1983, s.359–370. OPEN ACCESS MARTIN BLAHOTA 167 další zvýznamných motivů příběhu oDu Shiniang patří odplata, která je vtomto případě vykonána duchem utonulé dívky.32 Postava Du Shiniang je upřímnou, nebojácnou anepodplatitelnou hrdinkou, která si vobdobí pozdních Mingů poznamenaném úpadkem morálky (reprezentovaném postavami obchodníka aLi Jiaho) ipřes zradu dokázala zachovat čest.33 „SMUTEK VCHANG’ANU“ Rámec Jue Qingovy povídky tvoří příběh lásky azrady, jak ho zpracoval Feng Menglong, na rozdíl od Feng Menglongovy verze je však uveden úryvkem ztangské básně od Li Baie (701–762) „Vruce pohár vína hovořím kměsíci“ (Ba jiu wen yue), konkrétně dvojverším „Lidé dnes měsíc dávných dob uvidět nemohou / Dnešní měsíc ty zdávných dob provázel září svou“.34 Vúvodu Jue Qingovy historické povídky je vylíčeno tangské hlavní město Chang’an vdobě největšího rozkvětu jako město bohaté, které přitahuje obchodníky, učence icestovatele zcelého světa. Nicméně neúspěšný kandidát uzkoušek, chudý student práv Lu Yong, zde vedl nešťastný život (jméno studenta je vnezměněné podobě přejato zpříběhu „Lu Yong“). Aby vůbec mohl navštěvovat svou milovanou akrásnou nevěstku Du Liuniang (doslova „Šestá dívka Du“), která byla obletována stovkami zákazníků, rozprodal téměř veškerý majetek. Vzákladní charakteristice postav se promítají všechny výše uvedené zdroje ze starší čínské literatury, počínaje jménem hlavní hrdinky Du Liuniang, které je variací na Feng Menglongovu Du Shiniang. Jue Qingova krásná nevěstka je původem Huren, apřipomíná přítomnost Huren ve zmíněných předlohách, zejména příběhu „Lu Yong“. Podle Jue Qingova popisu měla zelené oči ave vlasech nosila vetknuté pivoňky; pracovala vnevěstinci nazývaném Luoyangská věž. Student jí slíbil, že jakmile našetří dost stříbra, vezme si ji za ženu avykoupí ji. Aby stvrdila slib, který si dali, rozlomila zrcadlo. Je zde imotiv nudlí: Lu Yong má rád nudle, ajeho milá mu slibuje, že až ji odveze na jih, bude mu je vařit. Chudý student zvažoval, jak přijít kpenězům: mohl by nahlásit korupci svých spolužáků, stím by však vChang’anu nepochodil. Nebo by mohl jít sdavem astát se banditou, to se však na studenta nepatřilo. Jednoho dne za ním přišli Huren achtěli se od něj učit vysoké tangské kultuře. Následující pasáže povídky jsou variací na příběh oLu Yongovi zObšírných záznamů Velkého míru. Cizí obchodníci studenta bohatě odměnili, získali kouzelného tvora, jenž do té doby pořádal nudle vjeho žaludku, jeli sním kmoři avPaláci Dračího krále společně vyzvedli poklad nevyčíslitelné hodnoty. Poté se Lu Yong vrátil do Chang’anu atam si několik let užíval bohatství apsal básně. Až pak se vydal za Du Liuniang, aby ji vykoupil. Vnoci se mu spolovinou zrcadla vobjetí zdála noční můra, vníž spatřil ducha Du Liuniang. Následujícího dne přišel do nevěstince ve věži, ale po dívce nebylo ani památky. Vystoupil tedy do vyššího patra atam se od majitelky nevěstince dozvěděl, že se dívka po jejich rozloučení 32 Wu 2010, s.599–602. 33 Barr 1997, s.137–141. 34 Jue Qing 1942, s.132. Překlad Marta Ryšavá, viz Li Po 2018, s.163. OPEN ACCESS 168 SVĚT LITERATURY 61 steskem roznemohla. Věštba jí prozradila, že jejich láska je falešná, přitížilo se jí ještě víc aspolovinou zrcadla vobjetí zemřela. Poté, co se osmrti Du Liuniang dozvěděl, Lu Yong zůstal nehnutě stát uzábradlí. Následně je parafrází songské písně ci „Šťastná žluva“ naznačeno, že zatímco vdobě, kdy sem chodil vídat Du Liuniang, ho vyhlídka na rušné město okouzlovala, po ztrátě dívky již Lu Yongovi tato vyhlídka nepřináší nic, co by ho mohlo potěšit.35 Poslední odstavec povídky pak pojednává otom, jak Lu Yong nevěstinec opouští: Zničeně sestoupil zLuoyangské věže, prošel kolem pagody kláštera Daci’en ana ulici Zhuque spatřil vojsko připravené ubrány Mingde, prapory se třepotaly, polnice troubily, zřejmě se opět chystali vydat do války sbarbarskou zemí vLiangzhou. Když posílají velké množství vojáků, vždy je zChang’anu vypouštějí branou Mingde směrovanou kjihu. Poté, co vojsko odpochodovalo, ve žlutém prachu zbyly jen dva suché listy paulovnie, pod nohama studenta práv Lu Yonga odlétly do ulice Zhuque. Byť měl bohatství nespočetných šňůr peněz, vsrdci měl prázdno stejně jako dříve. 他頹然地走下洛陽樓，順著大慈恩寺塔走去，在朱雀大街上遇見了要出明德門的軍 旅，旌旗招展，號角嘹亮，大概又是要和涼州那邊的藩邦開战了。因為遣調大批兵馬 的時候，都是要由長安城正南的明德門出去的。軍旅過去以後，只剩下兩片乾僵的桐 葉卷在黃塵裡，由律學生陸顒腳下掃了向朱雀大街，他雖有萬貫之富，心中卻貧絀得 無異於昔日了。 36 Celkově je povídku „Smutek vChang’anu“ možné chápat jako aktualizaci Feng Menglongovy verze příběhu ověrné, ale zrazené Du Shiniang. Jue Qing zněj přebírá hlavní zápletku ovykoupení milované prostitutky znevěstince azradě mužského protagonisty. Parafrázuje také řadu detailů způvodního textu. Například Li Jia „byl vnevěstinci tak často, až [utratil všechny peníze a] chodil votrhaných hadrech“37 apodobně také „Lu Yong zastavil nepotřebný kožich, než sem [do nevěstince] přišel“.38 Jue Qing dále původní Feng Menlongův příběh modifikuje pomocí postav či motivů zostatních historických příběhů. Nejvýraznější úpravou je nahrazení původního mužského protagonisty Li Jiaa postavou Lu Yonga. Zvyprávění oLu Yongovi přebírá Jue Qing některé pasáže téměř beze změny. Vzhledem ktomu, že je tato předloha vklasickém jazyce, je ale překládá do moderní hovorové čínštiny. Dále autor do příběhů přidává prvky, které vžádném zuvedených historických příběhů nenalezneme. Například hlavní ženská protagonistka je vjeho podání označena jako Huren, tedy osoba nečínského původu. Autor také upravil závěr příběhu. Jue Qingova verze je zakončena tematizací armády připravené kboji azdůrazněním melancholie hlavního mužského protagonisty (citováno výše). 35 Jue Qing 1942, s.132–138. 36 Tamtéž, s.138. 37 Feng Menglong 1983, s.365. 38 Jue Qing 1942, s.133. OPEN ACCESS MARTIN BLAHOTA 169 SMUTEK VXINJINGU Základem Jue Qingovy povídky je vzásadě příběh omorálním úpadku azbabělosti mužských protagonistů vkontrastu kušlechtilosti astatečnosti ženy původem zopovrhované společenské vrstvy. Jue Qing tuto moralitu pozměnil takovým způsobem, aby jej bylo možné číst jako alegorické ztvárnění pocitů zármutku nad úpadkem Mandžukua. Možný přístup kinterpretaci Jue Qingových historických próz nastínila již Liu Xiaoli, jež tato díla považuje za „lyokoloniální“ (jiezhixing).39 Zmiňuje, že tematizací čínských historických příběhů se tyto prózy stavěly proti japonské snaze okulturní izolaci Mandžukua, která spočívala vzákazu knih, časopisů afilmů zČíny. Domnívá se, že Jue Qingovu povídku „Smutek vChang’anu“ (společně sčrtou „Sima Qian“) je možné číst jako komentář ksoučasnému dění ana základě odkazu ktajné zprávě policejních cenzorů zMandžukua poukazuje, že tímto způsobem literaturu četli itamní cenzoři.40 Jue Qingovu povídku „Smutek vChang’anu“ je třeba chápat vkontextu jeho další tvorby ve stejném období. Osvých pocitech ztéto doby se čtenářům svěřil vautobiografickém eseji zlistopadu 1943 „Když jsem psal Zlatou úzkou bránu“ (Huangjin de zhaimen qianhou).41 Uvedl vněm, že právě vroce 1942, kdy vydal „Smutek vChang’anu“, byl na pokraji smrti (míněno sebevraždy) atehdy osvých pocitech napsal několik povídek.42 Veseji jmenuje pouze povídky, vnichž údajně líčí, jak se náhle znovu probral kživotu. „Smutek vChang’anu“, který veseji nezmiňuje, je naopak možné číst jako spisovatelovu výpověď ozmíněných hraničních pocitech zmaru. Co Jue Qingovu krizi způsobilo? Veseji se ktomu vyjadřuje vnáznacích, když vúvodu píše: „[Během svého téměř třicetiletého života] jsem slyšel desítky doktrín, desítky teorií. Lidé, kteří mi tyto doktríny ateorie vštěpovali, byli tehdy velmi sebevědomí, ani trochu nepochybovali, jaká to škoda, že dnes po nich není ani památky.“ Pokud je člověk přece jen potká, píše dále Jue Qing, tito lidé tvrdí, že nic takového neříkali, nebo že šlo pouze ovtip. Aprávě toto přivedlo spisovatele do stavu takové lítosti aosamocení, že málem skoncoval se životem.43 Jak již bylo uvedeno výše, vypuknutí Války vTichomoří (kníž Jue Qing veseji také náznakem odkazuje) znamenalo zlom ve vývoji společnosti Mandžukua. Prasenjit Duara upozorňuje, že vpočáteční fázi bylo Mandžukuo skutečně budováno jako do jisté míry autonomní stát odlišný od ostatních japonských kolonií44 aže řada přísluš39 Autorka tímto pojmem navrhuje označovat díla, která podle jejího názoru nelze považovat za přímo anti-koloniální, nicméně soficiální ideologií nesouzní arůznými způsoby ji „rozpouštějí“ (jie). Jako ekvivalent čínského jiezhixing navrhuje anglický novotvar „lyocolonial“. Viz Liu Xiaoli 2018, s.89. 40 Liu Xiaoli 2018, s.102–103. 41 Za sériově publikovaný román Zlatá úzká brána (Huangjin de zhaimen) získal Jue Qing vroce 1943 Literární cenu Velké východní Asie (Da Dongya wenxue shang), již převzal v Tokiu. 42 Jue Qing 1943, s.84. 43 Tamtéž, s.83. 44 Duara 2003, s.77. OPEN ACCESS