Prudký, L., Šmídová, M. Kudy ke dnu. Praha: Socioklub, 2010.

PRUDKÝ, L., ŠMÍDOVÁ, M. KUDY KE DNU. PRAHA: SOCIOKLUB, 2010. Knihu Kudy ke dnu autorů Libora Prudkého aMichaely Šmídové vydalo nakladatelství Socioklub vroce 2010. Shrnuje výsledky výzkumu klientů Naděje, o. s., středisko Praha, Bolzanova. Auroři analyzují důvody příchodu klientů pomocí údajů ze vstupních karet acharakterizuje jejich „cesty ke dnu“. Vycházejí zmoderního pojetí sociálního vyloučení. Pracují zejména sMarešovou definicí sociálního vyloučení jako nemožností podílet se na hmotných inehmotných zdrojích společnosti, což vede kchudobě asociální či kulturní izolaci anásledné polarizaci společnosti. Ze sesbíraných údajů vyplývá, že sociální vyloučení, ať už ho zapříčila ztráta bydlení, zaměstnání, chudoba adluhová past či jakákoliv jiná příčina, se začíná týkat stále více obyvatel České republiky. Analýza se omezuje na klientelu zařízení občanského sdružení Naděje o. s., které vzniklo roku 1990. Impulsem kjeho založení byla dobrovolná pomoc rumunským uprchlíkům vdobě revoluce vRumunsku, realizovaná nejprve vPraze avuprchlických táborech, která posléze přerostla vširší zájem opomoc lidem vobtížných životních situacích. Vsoučasnosti nabízí služby lidem bez domova, seniorům, zdravotně itělesně postižením, vězňům, opuštěným dětem či národnostním menšinám. VPraze poskytuje služby zejména lidem bez domova uspokojováním základních lidských potřeb, sociálního poradenství adlouhodobé činnosti sklientem scílem reintegrace. Zdrojem dat byly vstupní karty do zařízení střediska Naděje— Bolzanova, při respektování požadavků zákona oochraně osobních dat (2001). Do cílové skupiny patřili ženy amuži nad 18 let. Databáze vznikala mezi roky 1991 až 2004. Sběr dat probíhal mezi roky 2003 až 2005. Celkový soubor čítá 4 622 osob vnepříznivé životní situaci aje hodnocen pomocí 25 proměnných. Získaná data rozdělili autoři do pěti intervalů dle příchodu klientů: 1993–1997, 1998–2000, 2001, 2002 a2003–2004. Poté komparovali data vuvedených intervalech. Práce byla dokončena vrámci projektu Národního programu výzkumu Sdílené hodnoty anormy chování jako zdroj posilování sociální koheze apřekonávání negativních dopadů sociální diferenciace vČeské republice. Kniha je rozdělena na šest kapitol: (1) metoda analýzy, (2) obecné souvislosti sociálního vyloučení, (3) demografické astatusové charakteristiky klientů Naděje, (4)vývoj životní dráhy, (5) analýza přímo vyjádřených důvodů příchodu klientů do o. s. Naděje a(6) závěry. Velkým množstvím grafů atabulek autoři dobře ilustrují aargumentují své závěry. Třetí kapitola poskytuje čtenáři demografické údaje oklientech, ojejich věku, pohlaví, rodinném stavu, počtu dětí, národnosti, místě posledního trvalého bydliště, dosaženém vzdělání, ekonomické aktivitě adélce doby bez zaměstnání. Vzařízení Naděje bylo například 30, 8 % klientů ve věku 18–29 let, 28 % ve věku 30–39 let, 23,3 % ve věku 40–49 let a14,3 % ve věku 50–59 let. Klientů ve věku 60 avíce let bylo jen 3,5 %. Časové řady ukazovaly na růst podíl klientů nad 50 let anad 60 let apokles podílu klientů do 30 let. Od roku 2001 roste podíl klientů mezi 30–39 lety. Vklientele je 88 % mužů a12 % žen, od roku 2001 podíl žen vpopulaci klientů mírně roste. Převažují svobodní (48,8 %) arozvedení (35,1 %). Ženatých avdaných bylo jen 11, 5 % aovdovělých 1,7 %. Většina klientů tedy nemá rodinné zázemí. Počet sezdaných dokumentuje, 124 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2014 že ani založená rodina sama osobě není dostatečnou pojistkou. Většina klientů je bezdětných (59 %). Pouze 8 % mělo 3 avíce dětí. Roste podíl klientů sdětmi. Vklientele převažují lidé České národnosti (86,2 %). Národnosti slovenské bylo 8,6 %. Ostatní národnosti tvořily 1,7 %. Svoji národnost neuvedlo 3,5 %. Romští klienti nejsou ve zkoumané populaci výrazněji zastoupeni. Nejčastějšími klienty Naděje jsou podle trvalého bydliště Pražané aobyvatelé Středních Čech. Ostatní přicházejí většinou ze severní části ČR, méně zastoupené jsou kraje jižní, západní avýchodní. Převládá skupina lidí bez ubytování (56,3 %) alidí zubytoven (12 %), 16,3 % klientů neodpovědělo. Největší skupinou jsou klienti se střední odbornou školou bez maturity (45,1 %). Následují klienti sukončeným základním vzděláním (31,8 %) as dosaženým maturitním vzděláním (13,4 %). Nižší než základní vzdělání mělo 2,5 % avysokoškoláků bylo 1,7 %. Roste podíl klientů smaturitou aklesá podíl klientů se základním vzděláním. Většina klientů byla nezaměstnaná (63,7 %), někteří byli ekonomicky neaktivní, ale nikoliv nezaměstnaní (14,1 %). Část znich však pracovala příležitostně (2,9 %) a12,8 % klientů neodpovědělo. Ekonomicky aktivních bylo 9,4 %. Délka doby nezaměstnanosti je významným faktorem při propadu sociálních sítí. Klienti uvedli, že byli bez zaměstnání 1 až 3 měsíce (18,1 %), 4–6 měsíců (8,7 %), 7–12 měsíců (7 %), rok avíce (19,1 %), nikdy nepracovali (44,6 %). 2,6 % neodpovědělo. Zpřevedení údajů vyplývá, že roční přírůstek bezdomovců je kolem 500 až 600 osob za rok aod roku 2001 se stále zvyšuje. Autoři odhadují počet bezdomovců vPraze kroku 2004 na 10 000 osob. Vporovnání sdospělou populací ČR, zúdajů ze sčítání lidu, domů abytů zroku 2001, vyplývá, že vpopulaci klientů je skoro dvakrát více mužů. Výrazně převyšují počty svobodných. Vroce 2001 vzdělanostní struktura klientů kopírovala strukturu populace ČR. Nejčastěji jsou ohrožení svobodní abezdětní muži do čtyřiceti let se středním odborným vzděláním, bez zaměstnání abez ubytování. Zanalýzy socializačních vlivů na vývoj asměřování životní dráhy je patrné, že rodina je primární socializační prostředí. Podíl klientů zúplných rodin je 44,4 %, neodpovědělo 33,5 % klientů. Vneúplné nebo náhradní rodině vyrůstalo 17,7 % klientů a4,4 % vyrůstalo mimo rodinu. Zporovnání je patrné, že klienti zúplných rodin jsou starší, jsou ženatí nebo rozvedení, mají vyšší vzdělání alepší pracovní kvalifikaci. Naproti tomu klienti vyrůstající vdětském domově jsou zastoupeni zejména ve skupině do 29 let, jsou svobodní, mají nižší vzdělání apracovní kvalifikaci. Podle původního povolání jsou nejčastějšími klienty dělníci (57,6 %). 29,4 % neodpovědělo. Nemanuálně pracujících bylo 9,6 % aekonomicky neaktivních 3,3 %. Klienti do 29 let jsou svobodní, bezdětní anikdy nepracovali. Klienti mezi 30–50 lety jsou svobodní nebo rozvedení, mají více dětí ajedná se okvalifikované dělníky. Skupina nekvalifikovaných dělníků má podobné složení jako udělníků kvalifikovaných, stím rozdílem, že její členové jsou častěji sezdaní amají více dětí. Dosáhli vzdělání bez maturity avýrazně se podílejí na dlouhodobé nezaměstnanosti. Autoři rozlišují dva typy deviací: (1) deviace institucionalizované, snásledkem trestu vězení a(2) deviace zdravotní (invalidita, nemoc či návrat ze zdravotního ústavu). 83,4 % klientů uvedlo zdravotní příčiny. Podíl těch, kteří se vrátili zvězení, činil 35,4 %, abyli to převážně starší améně vzdělaní muži. IgOR tOMEš 125 Pátá kapitola analyzuje příčiny příchodu do Naděje o. s. střediska Bolzanova. Na vstupní kartě je uvedeno 18 typů důvodů jako ztráta bytu, ztráta zaměstnání, finanční problémy, rodinné apartnerské problémy, závislosti, fyzické ipsychické zdravotní problémy, administrativní problémy, propuštění zústavu, propuštění zvězení aostatní. Průměrně klienti nejčastěji uváděli důvody: zadlužení, ztráta bydlení, ztráta zaměstnání, návrat zvězení. Nejčastější kombinace zadlužení, ztráta bydlení, ztráta zaměstnání byla uváděna v17, 3 % případů. Zřídka jde jen ojednu příčinu propadu. Pro nejmladší věkovou kategorii 19–29 let byla nejčastější kombinací: rodinné apartnerské problémy, závislost apropuštění zústavní péče. Uvěkové kategorie 30–49 let převládala ztráta zaměstnání, finanční problémy anávrat zvězení, případně rozvod. Ulidí nad 50 let se kmateriálním těžkostem přidružují zdravotní komplikace. Klienti ze Slovenska byli ohroženi finanční situací azdravotními problémy. Vzávěrečné kapitole dávají autoři získané poznatky do souvislostí. Zanalýzy vyplývá, že sociálně vyloučení nejsou homogenní skupinou. Jednotlivé charakteristiky více či méně kopírovaly charakteristiky celkové populace ČR. Analýza demografických astatusových charakteristik klientů Naděje ukazuje na jednotlivé dispozice pro „cestu ke dnu“. Vdruhé části autoři analyzují životní cesty klientů vedoucí ko. s. Naděje avyvracejí hypotézu oklientech Naděje jako lidech vyrůstajících zejména vrozvrácených rodinách ajiných formách náhradní rodinné či ústavní péče. Více jak polovina souboru byla vminulosti ekonomicky aktivní. Ve třetí části jsou analyzovány důvody příchodu aosobní příčiny propadu na společenské dno. Autoři zjišťují, že jde vždy více důvodů, nejčastěji okombinaci: ztráta zaměstnání— ztráta bydlení— finanční problémy. Příčiny jsou tedy multifaktoriální povahy aproměňují se včase. Příčiny jsou krátkodobé, tzn. po událostech, adlouhodobé. Ke krátkodobým patří ztráta zaměstnání, finančními problémy/dluhy, složité rozvody či dlouhodobá nemoc apostihují převážně střední astarší generaci. Dlouhodobě působící příčiny souvisí shoršími dispozicemi ahoršími podmínkami socializačního vývoje vneucelené či vyloučené rodině apostihují klienty mladšího věku. Analýza ukazuje, že pádem na společenské dno dnes může být ohroženo mnohem více lidí, než by se na první pohled mohlo zdát. Kniha je dobrým výstupem zdobře připraveného výzkumu. Svým pojetím ametodikou jde ozajímavý výzkum. Závěry jsou dobře argumentovány kvantitativními ikvalitativními analýzami. Ikdyž se týká jen jednoho objektu, tedy ojakousi případovou studii, závěry mají širší význam. Knihu lze doporučit ke čtení nejen odborníkům ale iobčanům, kteří zajímají oproblémy chudoby unás, ojejí příčiny aprůběhy „až na dno!“. Igor Tomeš