Možný vliv Wilhelma Diltheye na tvorbu a myšlení Josého Maríi Arguedase

Možný vliv Wilhelma Diltheye na tvorbu amyšlení Josého Maríi Arguedase Tereza Kalkusová Univerzita Karlova [email protected] THE POTENTIAL INFLUENCE OF WILHELM DILTHEY ON THE WORKS AND THOUGHT OF JOSÉ MARÍA ARGUEDAS The paper examines the potential influence of Wilhelm Dilthey on the works and thought of the Peruvian writer and ethnologist José María Arguedas. In 1953 Arguedas opened his ethnological article “Mountains in the Process of Peruvian Culture” with aquote from Dilthey’s book of essays Experience and Poetry (1910). Despite the fact that the two authors are distant in space and time, their hermeneutic approach and, above all, their faith in art as the highest possible form of knowledge, brings their reflections together. Dilthey’s triad experience— expression— understanding, which forms the core of the chosen quote, expresses the essence of art and its value: beauty, honest judgment, an authentic descent into the depth of linguistic expression and cultural identity. The three concepts also summarize Arguedas’s lifelong efforts to use art to make the underestimated Quechua and mestizo cultures alegitimate part of modern Peru and art in general. KLÍČOVÁ SLOVA: José María Arguedas— Wilhelm Dilthey— prožitek— hermeneutika— poezie— autenticita— krása— kulturní překlad José María Arguedas— Wilhelm Dilthey— experience— hermeneutics— poetry— authenticity— beauty— cultural translation DOI https://doi.org/10.14712/23366729.2022.1.1 Setkání sWilhelmem Diltheyem bylo pro peruánského spisovatele aetnologa Josého Maríu Arguedase zásadní. Vroce 1953 cituje včlánku „La sierra en el proceso de la cultura peruana“ (Hory vprocesu peruánské kultury) jednu jedinou pasáž zDiltheyovy knihy esejů Prožitek abásnictví1 (Das Erlebnis und die Dichtung, 1910; Vida ypoesía, 19452— konkrétně zkapitoly věnované analýze Goethovy 1 Pojem prožitek užívám vsouladu srozšířeným termínem včeském prostředí, viz např.Gadamer 2010. Do španělštiny přeloženo jako vivencia. 2 Ve španělském překladu není název knihy převeden doslovně: namísto „prožitek abásnictví“ je přeložen jako „život apoezie“. OPEN ACCESS 10 SVĚT LITERATURY 65 tvorby3), vníž německý filozof aplikuje na klíčová díla německého romantismu své pojetí poznání aprožitku4. Ve svém článku varuje Arguedas před zrychleným procesem modernizace vPeru, který by mohl vést kzániku kečujské amestické kultury, zároveň ale hovoří ojejí síle avitalitě, která má (avminulosti měla) základ vumělecké tvořivosti, vyznačující se mimo jiné schopností přejímat cizí vlivy, „kečuizovat“ je aobohacovat se jimi. Modifikovaná kečujská kultura tak podle Arguedase nutně zaniknout nemusí. Ačkoli se na první pohled může zdát, že texty spolu nijak nesouvisí, opak je pravdou. Osamocená, vkontextu Arguedasova článku až kryptická citace Diltheye onadčasovosti řeckého dramatu, naznačuje jistou spřízněnost úvah obou autorů,5 která bude předmětem této studie. José María Arguedas (1911–1969) zasvětil své celoživotní úsilí snaze zachytit rozpor mezi světy andských Indiánů6, mesticů apotomků Španělů. Pocházel ze zámožné bělošské rodiny, ale poté, co mu ve třech letech zemřela matka, vyrůstal částečně mezi indiánským služebnictvem, které se mu stalo rodinou adíky němuž si osvojil kečujštinu. Ačkoli je zperuánské literatury ve světě známý spíše Mario Vargas Llosa, pro samotné Peruánce zůstává nejvýznamnějším autorem právě Arguedas. Ve své tvorbě dokázal zachytit hluboký prožitek indiánské reality, jež pro něj byla po celý život tématem jak osobním, tak vědeckým. Arguedas tvořil vdobě, vníž pod vlivem doznívajících pozitivistických idejí hlásajících pokrok převládalo vpobřežních městech přesvědčení, že početná indiánská amestická populace vAndách představuje překážku pro budoucí vývoj— Peru se musí sjednotit pod heslem 3 Diltheyův esej „Goethe abásnická fantazie“ je výsledkem vrstvení různých textů amyšlenek zrozličných fází filozofova života. Některé koncepty vněm obsažené lze vystopovat již vDiltheyových raných pracích oGoethově tvořivosti zšedesátých asedmdesátých let, kdy se opíral zejména ostudium deskriptivní psychologie asenzorické fyziologie, především ozkoumání Johannese Müllera ofyziologii zraku, skrze jehož ideje vidí Dilthey možnost začlenit do duchověd některé koncepty Goethovy naturfilozofie, např.koncept metamorfózy (Giancristofaro 2015, s.197), oněmž bude pojednáno později. Včlánku zroku 1877 „Goethe abásnická fantazie“ se objeví koncept prožitku. Tuto verzi přepracuje vroce 1905, kdy vyjde spolu sdalšími eseji oLessingovi, Novalisovi aHölderlinovi pod názvem Das Erlebnis und die Dichtung. Esej oGoethovi bude přepsán ještě vroce 1907 anakonec vroce 1910. Ve třech posledních přepracováních již figuruje koncept prožitku jakožto základu umělecké tvořivosti aobjeví se myšlenky blízké hermeneutice (Grondin 1997, s.117). 4 Slovo prožitek (Erlebnis) bylo ve své době novotvarem. Rozšířilo se teprve vsedmdesátých letech 19.století. Poprvé se podle Gadamera, jenž se zabýval jeho historií vdíle Pravda ametoda, pravděpodobně objevilo vjednom zHegelových dopisů. Dilthey jako první přisoudil tomuto slovu pojmovou funkci, čímž (svelkým zpožděním) pojmenoval jeden zprvků důležitých pro literaturu zhruba od roku 1800. Jak ukázal ve své studii René Wellek, spojitost lyriky sErlebnis vychází zdlouhé tradice tzv.teorií žánrů, sahající do vrcholného období německé spekulativní estetiky aještě hlouběji do historie (Wellek 1970, s.245). 5 Jako první se touto vazbou zabývala peruánská socioložka Carmen María Pinilla, zjejíž práce hojně vycházím. Osobně mi potvrdila, že žádnou další citaci zDilheyových děl uArguedase neobjevila. 6 Zachováváme psaní slova svelkým počátečním písmenem. Pokládáme termín „Indián“ za označení geografické, nikoli za označení rasy (pozn.red.). OPEN ACCESS TEREzA KALKUSOVá 11 „modernizace“. Arguedas tuto umělou uniformní jednotu kritizoval aprosazoval vizi, vníž by všechny tradice měly své místo abyly schopny žít ve vzájemném respektu. Ačkoli Arguedas aDilthey tvořili vodlišném kontextu asledovali jiné cíle, jejich úvahy se setkávají právě vpojetí umění, ato vdůrazu, který kladou na žitou zkušenost. Zároveň oba žili vdobě, kdy převažoval názor, že pouze čistě vědecký přístup zajistí humanitním vědám objektivitu poznávaného (uDiltheye se jedná ocelospolečenské téma, vpřípadě Arguedase hovoří sekundární literatura onově vznikajících společenskovědních katedrách vPeru vpadesátých ašedesátých letech, kde převládalo vzhledem kdramatickým změnám, kterým země musela čelit, obdobné hledisko).7 Diltheyovou reakcí na dobový scientismus byly opakované pokusy ozaložení metodologie duchověd, jež podle něj vyžadovaly specifický způsob poznávání (subjekt nelze oddělit od objektu zkoumání). Tyto úvahy jej nakonec dovedly až ke studiu literatury, která se stala pro jeho koncepci poznání klíčovou. PROBLEMATIKA ZKOUMÁNÍ Zkoumání možného vlivu Diltheye na Arguedase přináší hned několik problémů. Zaprvé se jedná oautory rozsáhlého díla. Vzhledem ke skutečnosti, že je textově pojí jedna jediná citace, avzhledem krozsahu studie, jsem se omezila především na analýzu asrovnání Arguedasova článku „Hory vprocesu peruánské kultury“8 aDiltheyova eseje „Goethe abásnická fantazie“ zknihy Prožitek abásnictví.9 „Vždy když Argue das narazil na teorii, která argumentovala ve prospěch toho, co již dříve intuitivně vycítil, uzpůsobil si ji, učinil ji svou do té míry, že se její užití stalo téměř nevědomé,“10 píše peruánská socioložka Carmen María Pinilla. Arguedas není filozofem vtom smyslu, že by precizně exponoval svou ucelenou koncepci světa— tu je možné zahlédnout skrze jeho literární aetnologické texty, které se navzájem osvětlují.11 Je tedy téměř nemožné sledovat návaznost idejí obou autorů vrovině souvislé argumentace, při studiu jsme proto odkázáni na již zmíněnou komparaci obou textů ana kontext Arguedasovy tvorby aživota ainterpretaci jeho děl. Na základě tohoto postupu se studie snaží postihnout, jaké myšlenky mohly Arguedase oslovit. Nesnáze ale představuje především studium Diltheyova díla. Množství jeho textů zahrnuje rozmanitá témata znejrůznějších oborů, jejichž jednota není vždy patrná. 7 Pinilla 1995, s.225. 8 Arguedas 1987. 9 Pracovala jsem se španělským vydáním zroku 1945 od Fondo de Cultura Económica, protože právě to Arguedas četl. Včeském překladu Diltheyova kniha nevyšla. Cílem práce je předně zmapovat, jak Diltheyovy úvahy chápal Arguedas, aproto jsem využila iArguedasových dalších textů (předmluvy, články, skrovné eseje oroli umění). Nakladatelství Fondo de Cultura Económica vydalo vpřekladu do španělštiny do roku 1953, kdy byl otištěn Arguedasův článek, sedm dalších Diltheyových knih, peruánský spisovatel tedy mohl číst ijeho jiné publikace. 10 Pinilla 1994, s.94. 11 Rama 1987, s. X. OPEN ACCESS 12 SVĚT LITERATURY 65 Dilthey během svého života také řadu projektů nedokončil. Složitost předmětu studia umocňuje fakt, že esej oGoethovi byl vprůběhu let přepracováván. Kromě výše uvedeného neopomíjí článek možnost, že se nemusí nutně jednat ovliv genetický. Arguedas mohl čerpat zideového podloubí své doby, vníž tyto úvahy cirkulovaly (pojetí literatury jakožto prožitku se uněj vurčité míře objevuje již před článkem, kde německého filozofa cituje),12 případně knim mohl dojít také sám skrze zkušenosti, kterým byl od dětství vystaven. To vše pak mohlo mít za následek, že ho Diltheyovy ideje zaujaly. DILTHEY AHISPÁNSKÁ AMERIKA Diltheyovo dílo mělo ve španělsky mluvícím světě intenzivní odezvu, ato mnohem dříve než vanglofonním. VMexiku byly mezi léty 1944–1963 publikovány devítisvazkové sebrané spisy, zatímco anglického překladu se vpodobě sebraných svazků Diltheyovo dílo dočkalo až mezi léty 1989–2019. Podle Rudolfa A.Makreela aFrithjofa Rodiho, předních znalců apřekladatelů jeho textů do angličtiny, byl příčinou na začátku 20.století sílící proud analytické filozofie, která na kontinentální filozofii pohlížela snedůvěrou.13 Pravděpodobně vůbec první zmínkou oWilhelmu Diltheyovi ve španělsky mluvícím světě byl text zroku 1913 (Dilthey zemřel 1911) „El concepto de filosofía según Dilthey“ (Pojetí filozofie podle Diltheye) španělského filozofa apedagoga Francisca Ginera de los Ríos.14 Ten spadá do myšlenkového proudu tzv.regeneracionismu, který se snažil vyvést zaostalé Španělsko zkrize způsobené nejen ztrátou posledních kolonií vroce 1898. Tehdejší španělská inteligence měla na německy mluvící svět silné vazby. Po bojích za nezávislost našla Hispánská Amerika svůj ideál nejprve ve francouzském aanglickém pozitivismu hlásajícím pokrok. Cílem bylo získat uznání západního světa apodílet se tak na ideji univerzálnosti vědění. Počátkem 20.století hispanoameričtí myslitelé odhalují, že jejich „duševní“ emancipace je klamem— získali sice samostatnost politicko-geografickou, stali se však ekonomicky závislými (většinu kapitálu vlastnily nadnárodní západní společnosti).15 Vté době pronikají do Hispánské Ameriky nové myšlenkové směry vymezující se proti pozitivistickým tendencím, jako např.filozofie Henriho Bergsona, vroce 1926 pak bude publikována kniha Oswalda Spenglera Zánik Západu, jejíž vliv bude pro její kritiku eurocentrismu aodmítnutí představy lineárního vývoje lidstva (podle níž by byl nový kontinent vždy viděn jako zaostalý) zásadní. Vevropských myšlenkách nacházejí Hispanoameričané stále lepší nástroje pro ospravedlnění svého kulturního aekonomického nacionalismu. Vroce 1923 zakládá José Ortega yGasset, který při svých studiích vNěmecku získal inspiraci pro svou teorii raciovitalismu, ve Španělsku časopis avydavatelství Revista de Occidente, které začnou pro španělsky mluvící svět vydávat nejvýznamnější 12 Pinilla 2011. 13 Makreel— Rodi 1985, s. VIII. 14 Torchia Estrada 2003, s.179. 15 Zea 1956, s.63. OPEN ACCESS TEREzA KALKUSOVá 13 soudobé texty zoblasti humanitních věd, především zněmeckého prostředí. Cílem je zaostalé Španělsko europeizovat. Tím se otevřela německému vlivu také Hispánská Amerika. Mnoho mladých Hispanoameričanů má možnost studovat na německých univerzitách anově nabytými informacemi po návratu obohatit domácí akademické prostředí. Vroce 1933, upříležitosti stého výročí Diltheyova narození, uspořádal španělský akademik Francisco Romero, žijící dlouhá léta vArgentině, tři přednášky zaměřené na Diltheyovu filozofii. Nedlouho poté publikuje ještě týž rok Ortega yGasset článek „Guillermo Dilthey yla idea de la vida“ (Wilhelm Dilthey aidea života), vněmž Romerovy přednášky zmiňuje avysvětluje důvody, které mu znemožnily seznámit se sDiltheyovým dílem dříve (Diltheyovy aOrtegovy ideje sdílejí řadu paralel). Publikace tohoto textu výrazně přispěla krozšíření povědomí oDiltheyově díle ve španělsky mluvícím světě. VHispánské Americe se zájem omyšlenky německého filozofa projevil ve dvou vlnách: ve třicátých letech vArgentině (Diltheyovým dílem se posléze zabývalo mnoho Romerových žáků) ave čtyřicátých letech vMexiku. Po vypuknutí španělské občanské války vroce 1936 se totiž řada španělských intelektuálů uchýlila do Mexika— mnoho znich studovalo vNěmecku (Eugenio Ímaz) nebo bylo Ortegovými žáky (José Gaos). Tato generace zprostředkovávala ve španělsky hovořících oblastech amerického kontinentu nejnovější myšlenkové proudy německé filozofie— Husserlovu fenomenologii, Heideggerův existencialismus, Diltheyovu filozofii života aj.16 Eugenio Ímaz publikoval ve čtyřicátých letech několik odborných textů oDiltheyově díle,17 na které posléze reagoval José Gaos.18 Nejvýznamnějším Ímazovým počinem vzhledem krecepci Diltheyova díla vHispánské Americe však byla překladatelská aeditorská práce na souborném vydání. Významné mexické nakladatelství Fondo de Cultura Económica, které vHispanoamerice dokonce předčilo úlohu španělského vydavatelství Revista de Occidente, vydalo mezi léty 1944–1963 devět Diltheyových svazků, mezi nimi iknihu Prožitek abásnictví (1945), která se po necelých deseti letech dostala do rukou J.M.Arguedasovi. MOŽNÉ TEXTOVÉ OKOLNOSTI VLIVU DILTHEYE NA ARGUEDASE Vroce 1932 začal mladý José María Arguedas studovat literaturu na Univerzitě sv.Marka vLimě, vroce 1947 se pak zapsal ke studiu na nově vzniklém Institutu etnologie. Právě vtomto období se podle Carmen Maríi Pinilly nejspíš sDiltheyovým dílem seznámil.19 Bylo totiž nejen povinnou četbou na přednáškách zhistorie ateorie antropologie, ale jeho myšlenky mezi studenty propagoval iArguedasův pedagog, antropolog Jorge C.Muelle.20 Diltheye vté době citovali ve svých textech také další akademici.21 Vlivem německého filozofa na Muelleho se zabývala C.M.Pinilla: uvádí, že studenty 16 Tamtéž, s.82. 17 Ímaz 1945; Ímaz 1946. 18 Gaos 1945; Gaos 1947. 19 Pinilla 1994, s.85–86. 20 Muelle vletech 1936–1937 studoval vNěmecku archeologii uFriedricha Maxe Uhleho. 21 Pinilla 1995, s.223. OPEN ACCESS 14 SVĚT LITERATURY 65 nabádal, aby při svých etnologických výzkumech četli biografie lidí zjiných kultur, protože to může usnadnit pochopení cizí kultury22 (je zde patrný Diltheyův důraz na studium biografií aideu, že skrze prožitek lze nahlédnout podstatu celku). Pinilla také navštívila knihovnu Národního muzea peruánské kultury, kde je dodnes uložena kolekce Diltheyových děl vydaná mexickým nakladatelstvím Fondo de Cultura Económica (razítko akvizice knih je zroku 1946). Skoro všechny obsahují podtrhané pasáže ospecifičnosti duchověd aprožitku jakožto prostředku, skrze nějž se manifestuje jak já, tak vnější svět. Podle informací získaných Pinillou byly knihy uloženy vkanceláři ředitele knihovny, kterou Muelle využíval. Mohlo se tedy jednat ojeho zvýraznění. Když se později stal ředitelem Arguedas, vykonával tuto pozici zjiného místa. Podle svědectví tehdejší ředitelky muzea Rosalíi Ávalos „nicméně tento fakt nevylučuje možnost, že to mohl být Arguedas, kdo je zvýraznil. Diltheyův text citovaný Arguedasem náleží do zmíněné kolekce publikované nakladatelstvím Fondo de Cultura Económica, která byla vknihovně muzea nalezena téměř kompletní. Působivé je, že právě Diltheyova kniha [Prožitek abásnictví] citovaná Arguedasem mezi svazky chybí.“23 DILTHEY ACIEZA DE LEÓN VARGUEDASOVĚ ČLÁNKU „HORY VPROCESU PERUÁNSKÉ KULTURY“ Arguedas uvozuje svůj článek „Hory vprocesu peruánské kultury“24 dvěma citacemi odlišné provenience: částí textu španělského conquistadora akronikáře Pedra Ciezy de León (1520–1554), jenž sepsal čtyřdílnou kroniku oandském světě Crónica del Perú (Kronika Peru), azmíněným úryvkem zDiltheyova díla Prožitek abásnictví. Samotný text pak Arguedas otvírá následujícím tvrzením: „Žádný popis Peru nám nepřipadá krásnější ani přesnější než ten, který sepsal Pedro Cieza de León ve […] své knize svýmluvným názvem Kronika Peru.“ Následuje Ciezův popis krás arozmanitosti andských zemí. Okus níže Arguedas dodává: Okamžitě jsme však nuceni přispěchat sdalší citací, protože ji, stejně jako Ciezův popis, považujeme za příhodnou apříkladnou. Na straně 158 své knihy Prožitek abásnictví Dilthey říká: „Když řečtí tragikové nechali vyvstat vnitřní duchovní svět ve vizuálně-dramatické rovině, došlo kvyjádření nejhlubšího prožitku, které bylo nicméně zároveň znázorněním mocné vnější reality, adílo oněch lidí muselo mít neslýchaný ohlas.“25 Dále se článek věnuje úloze, jakou hory sehrály vhistorii Peru. Na první pohled různorodé citace působí ve vztahu ke zbytku textu vymknutě, domnívám se však, že se navzájem doplňují. Za klíčová považuji slova otom, že žádný popis Peru není podle Arguedase krásnější ani přesnější— shrnují totiž Arguedasovo celoživotní úsilí: zprostředkovávat 22 Pinilla 1994, s.91. 23 Tamtéž, s.87. 24 Arguedas 1987, s.9. 25 Tamtéž, s.9. OPEN ACCESS TEREzA KALKUSOVá 15 pobřežním či západním čtenářům skutečnou26 tvář neprávem podceňované kečujské amestické kultury skrze umění iskrze vědecká etnologická pojednání. Arguedas pak včlánku oněco níže označí Ciezu de León za „nejvznešenějšího, nejvíce obeznámeného se zdroji anejspravedlivějšího zkronikářů“. Krása aautenticita (jednota života adíla) spolu se snahou oco možná nejspravedlivější posuzování reality tvoří pilíře Arguedasova uvažování asouzní sDiltheyovým.27 Zároveň je vcitaci Ciezy de León obsažen iaspekt kulturní: přitakání kráse arůznorodosti Peru, jeho rozmanitosti přírodní ikulturní. Tento rys, jak se na následujících stránkách pokusím ukázat, je úzce spjat shermeneutickým způsobem uvažování ase samou podstatou umění. Skutečnost, že se Arguedas opírá oslova Ciezy de León, který— ačkoli byl španělským conquistadorem— uměl ocenit krásu amnohovrstevnatost starého (Španěly rozvráceného) Peru, čtu jako implicitní výzvu pro Arguedasovy čtenáře: otevřít se tomu, co je nám cizí. Potenciálně „zpochybnitelný“ zdroj informací (problém kronik tkvěl vtom, že obraz Nového světa vykreslovali sami Španělé, ačasto byl tudíž, ať už mimoděk, nebo cíleně, deformován astával se projekcí mýtu oztraceném ráji) je ihned následován zdrojem moderním a„spolehlivým“— citací zDiltheyova díla. Podle Pinilly byly úvahy německého filozofa pro Arguedase zjevením: vše, oco doposud usiloval, teď našel teoreticky zdůvodněné vDiltheyových textech.28 Arguedasovi byl inspirací azároveň, jakožto filozofická autorita západního světa, garantem platnosti jeho hodnot: respektu kvlastnímu prožívání (prožitku) arespektu kvlastnímu úsudku (požadavek snahy onezaujatý postoj)— obojí tvoří páteř zmíněné autenticity. Vzkaz je jasný. Kečujská kultura není přítěží, naopak, pokud ji nezatratíme jako cosi zaostalého, může se stát součástí moderního peruánského národa amůže svým bohatstvím akrásou rezonovat vzápadní kultuře ivumění celkově. Obě citace se tedy navzájem doplňují aústí vceloživotní Arguedasovo téma: umění amnohokulturní moderní Peru.29 HERMENEUTICKÁ TRIÁDA PROŽITEK— VÝRAZ— POCHOPENÍ Citace zDiltheyovy knihy explicitně odkazuje ktriádě konceptů prožitek— výraz— pochopení („nejhlubší prožitek“— „vizuálně dramatická rovina“— „neslýchaný ohlas“), která Arguedase zaujala. Tyto koncepty, tvořící základ Diltheyova eseje „Goethe abásnická fantazie“ zroku 1910 (khistorii textu viz poznámka 3), jsou popisem tvořivého procesu avztahu člověka kuměleckému dílu ake světu. 26 UArguedasových děl je třeba mít na paměti, že jeho snaha vykreslit indiánský pohled na svět je do určité míry iluzí. Arguedas sám Indiánem nebyl, nejedná se tedy oindiánskou literaturu. To se nicméně nevylučuje sjeho záměrem zobrazovat peruánský svět co možná nejpřesněji. 27 Např.jeho interpretace Goethovy tvůrčí metody zapojování zároveň prožitku irozumu (vědomostí), jejímž výsledkem je co nejpravdivější obraz skutečnosti, Goethovy jednoty života adíla aj. (Dilthey 1945, s.136; 167–168). 28 Pinilla 1994, s.94. 29 Za myšlenky představené vtéto kapitole vděčím Anně Houskové, která mě navedla na ideu, že obě citace působí vArguedasově článku jako jakési dvojí motto— dvojí klíč. OPEN ACCESS 16 SVĚT LITERATURY 65 Podle Diltheye je klíčovým rysem Goethovy tvorby to, že vyrůstá zneobyčejné síly prožitku. Tato síla je přítomná jak vpoezii, tak vživotě. Projevuje se vsamotném procesu vnímání, atedy ivbásnické fantazii. Každý proces rozpomínání na nějaký prožitek je vždy znovuvytvářením obrazů— pracuje vněm podle Diltheye imaginace, která výslednou vzpomínku přetváří: „Stručně řečeno, stejně jako neexistuje imaginace, která by se neopírala opaměť, neexistuje ani paměť, která by vsobě neobsahovala fantazii. Veškeré vzpomínání je zároveň metamorfózou,“30 píše Dilthey. Vkaždém procesu vzpomínání transformuje fantazie obrazy bezděčně, při procesu tvorby ji umělec kromě toho využívá surčitým cílem— dosahuje se vyšších procesních operací, tedy „myšlení vobrazech“. Procesy metamorfózy se netvoří nahodile, nýbrž podle jistých zákonitostí (analogicky ksilám vpřírodě). Přetvořené obrazy pak umělec musí vtělit do uměleckého díla, kčemuž je podle Diltheye zapotřebí mít— jako Goethe— smysl pro hudebnost avizuální ostrost obrazů, zároveň ale také všeobecný rozhled aznalosti abýt otevřený různorodosti světa— až pak je možné, aby se dílo stalo nadčasovým amohlo dojít kprocesu pochopení, tedy napojení ze strany čtenáře.31 Umělec se zaměřuje na to, co je významuplné: […] věci mají význam jedině díky tomu, že se nacházejí vurčité životní souvislosti. Mají-li mít věci význam, musejí už stát vnějaké takové souvislosti— aumělecký projev je pak dokáže povýšit na typické, učinit je symboly všeobecného, nicméně, jak Dilthey explicitně zdůrazňuje, tímto všeobecným obsahem není vyjadřováno „poznání“ reality, nýbrž živá zkušenost osouvislostech asmyslu života. Vyjadřovat tuto zkušenost, to je podle Diltheye funkce uměleckého díla.32 Tak to shrnuje ve své studii Martin Ritter. „Umělecké nadání největších básníků spočívá přesně vzobrazení událostí takovým způsobem, že vnich zajiskří sama souvislost života ajeho smysl. Tímto způsobem nás poezie otevírá kpochopení života. Očima velkých básníků vnímáme hodnotu asouvislost lidských věcí,“33 píše Dilthey. Umění nám na určitém výseku reality umožňuje nahlédnout specifickou vlastnost života způsobem, kterým ji člověk ještě nespatřil, amnožství aspektů světa, které jeden lidský život nepojme— obohacuje tak naši existenci aje nejvyšší formou poznání. Co se týče samotných literárních analýz, snaží se Dilthey poznat umělcův kontext (rekonstruovat na základě biografií jeho možnou osobnost, jeho způsob uvažování) adobová fakta, atím skrze zkušenost autora pochopit danou historickou epochu (avice versa) bezprostředněji. Dilthey se vposlední fázi života, do níž spadá zde analyzovaný esej, blíží hermeneutickému afenomenologickému konceptu situovanosti. OShakespearovi například říká, že skrze prožitek apečlivé pozorování získává „nové kruhy zkušenosti“34 aoGoethovi, že se vněm díky umění tvoří „stále širší aširší azároveň hlubší vrstva úvah nad 30 Dilthey 1945, s.125; pokud není uvedeno jinak, zvýraznila T.K. 31 Tamtéž, s.134. 32 Ritter 2009. 33 Dilthey 1945, s.134. 34 Tamtéž, s.137. OPEN ACCESS TEREzA KALKUSOVá 17 jeho existencí“.35 Vědomí situovanosti nutně vede kproblému perspektivismu— ten Gadamer vyřeší svou koncepcí hermeneutického kruhu aprolínání horizontů (kobjektivnímu poznání se můžeme pouze přibližovat jakožto kideálu ajedná se vpodstatě onekonečný proces). Dilthey však zároveň hlásá, že skrze umění autor či čtenář dosahují objektivního poznání: „Jsou zde premisy pro objektivní poezii, která přetváří vkrásu pravdu života. Goethe je první, kdo vědomě pozvedl poezii na orgán objektivního pochopení světa.“36 Dilthey se ivtéto hermeneutické fázi svých úvah nechce požadavku na objektivitu vzdát— ve snaze najít zcela novou metodologii pro duchovědy si tak vpodstatě protiřečí. „Podle klasického, Mischem aBollnowem navrhovaného výkladu, hermeneutika vytlačila psychologii jako metodologickou základnu všech duchovních věd,“ píše ve svém Úvodu do hermeneutiky otomto Diltheyově myšlenkovém období Grondin, vzápětí ale dodává, že existují také interpretace, že si psychologie svou zakládající funkci zachovala.37 Domnívám se, že vtomto eseji má deskripce psychologických prvků vepistemologickém procesu zaručovat jeho teorii poznání pevnější základ. Zároveň ale Dilthey píše: „Byli bychom schopni celistvě pochopit básníka, kdybychom byli měli možnost poznat souhrn vnitřních ivnějších okolností, které modifikují jeho prožitek […].“38 Setrvává tak mezi vědomím subjektivity atouhou po objektivitě— vpropasti, kterou se mu do konce života nepodaří překlenout. Arguedase však nezajímá Diltheyova analýza procesů básnické fantazie zepistemologického hlediska. Podle citace akontextu, vjakém ji ve svém článku uvádí, se zdá, že klade důraz na koncept prožitku amožnost proměnit jej skrze umění vobecně sdílenou zkušenost. Klíčová je vtakovémto procesu, jak tvrdí iDilthey, umělcova otevřenost mnohosti světa. José María Arguedas, který pocházel z„periferní“ andské oblasti, kam nejnovější myšlenkové trendy pronikaly jen velmi pomalu akde byly silně zakořeněny rasové předsudky, byl vlivem osudu od útlého věku vystaven nejrůznějším perspektivám: když mu zemřela matka, po čase se jeho otec, advokát chudých, který se vandském regionu neustále přemísťoval za prací, znovu oženil. Nová manželka vykázala malého Josého Maríu do kuchyně mezi Indiány, kde bílý chlapec vyrůstal. Když se otec vracel na pár dní domů, seděl najednou se všemi členy rodiny ustolu aIndiáni ho obsluhovali. Vedle lásky, které se mu od nich dostalo, Arguedas bytostně vnímal ineúctu, sjakou se snimi často zacházelo. Od dvanácti let doprovázel svého otce na cestách andskou krajinou, kvůli čemuž často měnil školy. Vroce 1926 byl zapsán na internát vpobřežním městě Ica, kde se setkal spředsudky svého učitele, který nevěřil, že by mladík zhorské oblasti mohl dosáhnout dobrých studijních výsledků. Pinilla upozorňuje, že právě Arguedasovy neustálé změny prostředí, obtěžkaného předsudky, povedou ktomu, aby se vždy opíral především osvůj vlastní úsudek, aby posuzoval vlastním rozumem (juzgar con lucidez): Vpovídkách, které jsem napsal, popisuji bohaté statkáře ne jako bestie, ani jako nástroje krutosti, ale jako lidské bytosti, které mají své nedostatky isvé přednosti, stejně jako Indiáni. Tato možnost posuzovat [skutečnost] vlastním 35 Tamtéž, s.153. 36 Tamtéž, s.171–172. 37 Grondin 1997, s.117. 38 Dilthey 1945, s.135. OPEN ACCESS 24 SVĚT LITERATURY 65 Gadamer, Hans-Georg. „Kdějinám slova ‚prožitek‘“. In týž. Pravda ametoda. Přel. David Mik. Praha: Triáda, 2010, s.68–71. Gaos, José. „La jornada de Dilthey en América“. Cuadernos Americanos, 23, 1945, No.5, VI (septiembre–octubre), s.132–140. Gaos, José. „El Dilthey de Ímaz“. Cuadernos Americanos, 33, 1947, No.3, VI (mayo–junio), s.131–150. Giancristofaro, Luca. Dilthey yGoethe: Filosofía de la vida, hermenéutica eimaginación poética. 2015. [online]. [cit.31.5.2020]. Dostupné zhttps://roderic.uv.es/ bitstream/handle/10550/50601/Tesis%20 Luca.%20Dilthey%20y%20Goethe. pdf?sequence=1&isAllowed=y. González-Navarro, Agustín. Arte yConocimiento: La estética de Wilhelm Dilthey. Pamplona. Universidad de Navarra, 2013. Grondin, Jean. „Diltheyova cesta khermeneutice“. In týž. Úvod do hermeneutiky. Přel. Břetislav Horyna aPavel Kouba. Praha: OIKOYMENH, 1997, s.112–119. Housková, Anna. „El universo resonante en los ensayos de José María Arguedas“. In Arguedas global: Indigenismo en el nuevo milenio. Ed. José Antonio Mazzotti. Lima: Universidad César Vallejo, 2021, s.157–174. Housková, Mariana. „Univerzální pluralita: Překlad vmyšlení Octavia Paze“. Svět literatury, 18, 2008, č.38, s.169–172. Ímaz, Eugenio. „Asedio aDilthey“. Jornadas 35 (El Colegio de México), 1945. Ímaz, Eugenio. El pensamiento de Dilthey: Evolución ysistema. México D.F.: El Colegio de México, 1946. Makreel, Rudolf Adam— Rodi, Frithjof. „Preface to all volumes“, „Introduction to volume V“. In Wilhelm Dithey. Poetry and Experience. Eds. Rudolf Adam Makreel— Frithjof Rodi. Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1985, s. VII–VIII, s.3–26. Murra, John Victor. „José María Arguedas: Dos imágenes“. Revista Iberoamericana, 49, 1983, No.122 (Enero–Marzo), s.43–54. Oviedo, José Miguel. ¿He vivido en vano?: Mesa redonda Todas las sangres. 23 de junio de 1965. Lima: INDUSTRIALgráfica S.A., 1985. [online]. [cit.11.6.2020]. Dostupné zhttps:// repositorio.iep.org.pe/bitstream/IEP/632/2/ lenguaysociedad7.pdf. Pinilla, Carmen María. „Del conocimiento comprensivo al conocimiento cietífico“. In táž. Arguedas: conocimiento yvida. San Miguel: Pontificia Universidad Católica del Perú, Fondo Editorial, 1994, s.79–101. Pinilla, Carmen María. „Arguedas yel conocimiento comprensivo“. In Amor yfuego. José María Arguedas 25 años después. Eds. Maruja Martínez yNelson Manrique. Lima: DESCO, 1995, s.209–232. Pinilla, Carmen María. „La verdad yla vida en la obra de José María Arguedas“. Pueblo Continente, 22, 2011, no.1, s.48–53. Rama, Ángel. „Introducción“. In José María Arguedas. Formación de una cultura nacional indoamericana. Ed. Ángel Rama. México: Siglo XXI, 1987, s. IX–XXVIII. Ritter, Martin. „Diltheyovy goethovské fantazie: Martin Ritter“. Nomádva, 15.11.2009. [online]. [cit.31.5.2020]. Dostupné zhttps:// nomadva.webgarden.cz/temata/c-7-prirodaaprirozenost/diltheyovy-goethovskefantazie. Torchia Estrada, Juan Carlos. Francisco Romero. „Tres lecciones sobre Guillermo Dilthey en su Centenario“. CUYO, 2003, No.20, s.177–238. Wellek, René. „Genre Theory, The Lyric, and Erlebnis“. In týž. Discriminations: Further concepts of criticism. New Haven: Yale University Press, 1970, s.225–252. Westphalen, Emilio Adolfo. „La sustancia de la vida yla obra literaria“. In Recopilación de textos sobre José María Arguedas. Ed. Juan Larco. La Habana: Casa de las Américas, 1976, s.349–352. Zea, Leopoldo. „Alemania en la cultura hispanoamericana“. In týž. Esquema para una historia de las ideas en Iberoamérica. México: Universidad Nacional Autónoma de México, 1956, s.59–89. OPEN ACCESS