Fonetické redukce a vyjadřování jistotních postojů v insubordinačních strukturách

issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova vpraze ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.1, S. 7–35 Fonetické redukce avyjadřování jistotních postojů vinsubordinačních strukturách1 Pavel Machač— Mirjam Fried (Praha) PHONETIC REDUCTIONS IN INSUBORDINATE STRUCTURES EXPRESSING EVIDENTIALITY The study tests the hypothesis that phonetic reductions in spontaneous interaction contribute interpretive clues which aid in assigning different meanings to an ostensibly single grammatical pattern. We focus on two variants of insubordinate clauses introduced by jestli ‘if/whether’, each associated with aspecific evidential meaning, as attested in the corpus of conversational Czech (Ortofon): aspeaker’s uncertainty about the truth of agiven proposition vs. aspeaker’s certainty that the proposition is invalid. Using phonetic feature analysis of the relevant words (jestli; nevím), we establish the degree of reduction by combining aword reduction rate with the number of segments and syllables that are actually pronounced. The analysis reflects arelationship between the degree of reduction and the functional split: highly reduced instances signal the interpretation of aspeaker’s uncertainty, while low reductions signal negative certainty. These findings also suggest broader methodological and theoretical consequences, including the issue of adequate, multi-layered representational models of spontaneously produced language. KEYWORDS phonetic reductions, word reduction rate, phonetic features, evidentiality, insubordination KLÍČOVÁ SLOVA fonetické redukce, míra slovní redukce, fonetické rysy, jistotní postoje, insubordinace DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2021.1.1 1. ÚVOD Spontánní řečová interakce je zdrojem nepostradatelného jazykového materiálu, chceme-li se dobrat kognitivní podstaty produkce irecepce vpřirozené komunikaci aidentifikovat procesy, které úspěšnou komunikaci umožnují (Levinson— Holler, 2014). Dosud však analýzy gramatických jevů sní spojovaných málokdy věnovaly soustředěnou pozornost faktu, že jedním ze základních rysů spontánní řečové interakce 1 Tato práce vznikla za podpory projektu „Kreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě“, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734, financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj, aprojektu Univerzity Karlovy Progres Q10, “Jazyk vproměnách času, místa, kultury”. Zároveň děkujeme anonymním recenzentům za péči věnovanou našemu rukopisu aza podnětné aužitečné postřehy. OPEN ACCESSOPEN ACCESS 8 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.1 je právě řeč— tedy fonetická (segmentální isuprasegmentální) podoba gramatických vzorců, jež nejen dává fyzický tvar každému vyprodukovanému sdělení, ale je také nutně součástí vodítek, na něž vprůběhu konverzace musí spoléhat adresát při interpretaci slyšeného ajež mluvčí poskytuje. Naším cílem je zaměřit se právě na tento méně probádaný aspekt spontánní interakce azkoumat vztah mezi fonetickými vlastnostmi daného gramatického vzorce ajeho funkční platností vrůzných diskurzních kontextech. Zaměříme se na jeden konkrétní typ běžně užívané syntaktické struktury včeštině, totiž samostatně stojící věty (SSV) uvozené výrazem jestli (1): (1) a. mně se tam udělalo nějak blbě .. jestli to byly nervy prostě najednou jsem skoro zkolabovala .. <13A046N> b. jestli to jsou Rokycany vůbec teda .. protože ty mi vůbec nic neříkají .. ty jména <12P004N> Podstatou tohoto větného typu je skutečnost, že vdaných dialozích není uvozen příslušnou hlavní větou postavenou na predikátu ptaní, zjišťování, rozvažování atd. Tato „nevedlejší“ věta si sice zachovává původní spojkovou syntax, ale je použita syntakticky nezávisle anavíc sposunutým významem, jak bude vysvětleno dále. Jde tedy otypický příklad „insubordinace“ (insubordination, Evans, 2007, s.367). Typologické studie věnované těmto strukturám vrůzných jazycích (nejnověji Evans— Watanabe, 2016, Beijring et al., 2019) potvrzují, že jde ojev charakteristický pro neformální konverzační diskurz, aje tedy zřejmé, že také zvuková stránka představuje nutnou složku vpopisu jejich fungování jakožto samostatných gramatických jednotek. Náš současný výzkum se opírá jednak odosavadní analýzy tohoto typu SSV včeštině (Fried, 2009, 2010), založené na gramatickém akonverzačně-analytickém rozboru jejich distribuce, významu afunkční platnosti vautentických dialogických textech, azároveň ozatímní závěry ahypotézy vycházející ze zmíněného typologického bádání. Obojí přístup si nevyhnutelně klade také otázku po jejich původu atím ipo motivaci aprocesech, které kemancipaci původně závislých vět mohou vést. Proto se ivnašem výzkumu zvukové podoby SSV zaměřujeme nejen na vlastnosti jednoznačně identifikovatelných SSV, ale také na podobu jejich předpokládaného zdroje, jehož konkrétní příklad je vukázce (2); jde onepřímé otázky zjišťovací (NOZ): (2) no tak .. já nevím jestli jako má tolik práce vokolo .. asi jo <12A004N> Systematická práce smateriálem vmluvených korpusech Oral2006 (Kopřivová— Waclawičová, 2006) aOral2008 (Waclawičová et al., 2008) ukázala, že ve většině případů doložených NOZ se hlavní věta skládá znějakého tvaru slovesa nevědět (téměř 64 % všech slovesných typů) atam navíc vdrtivé většině (93 %) ve tvaru 1.os. sg.— nevím (Fried, 2009, s.275).2 Vkonverzačním diskurzu jsou tedy NOZ primárně spojovány svelmi specifickým sdělením, totiž vyjádřením mluvčího, že něco neví („nevím, 2 Pro srovnání, vcelém materiálu, znějž tyto hodnoty vycházejí, se objevují jen dva doklady slovesa pozitivního vědění: pamatovat si, vzpomenout si (Fried, 2009, s.276). OPEN ACCESS PAVEL MAChAČ— MIRjAM FRIED 9 jestli p“). Ive zkoumání zvukové stránky našich cílových struktur se tedy uNOZ zaměřujeme na souvětí stímto lexikálním obsazením hlavní věty, na základě hypotézy, že tato varianta nabízí přirozenou motivaci pro osamostatnění původně vedlejší věty vzhledem komezené informativnosti převažujícího typu věty hlavní (srov.Fried, 2009). Vprvní fázi výzkumu jsme se zaměřili na intonační vzorce obou typů— SSV iNOZ— adosavadní výsledky naznačují, že je skutečně možné vystopovat spojitosti mezi intonací avýznamovými odlišnostmi jednotlivých větných typů (viz odd. 1.1). Toto zjištění nás přivedlo knutnosti podrobit pečlivé analýze cílové struktury izhlediska fonetických redukcí, které představují další výrazný prvek spontánního řečového chování. Pracujeme shypotézou, že nejen prozodické, ale isegmentální kvality (řečové/fonetické/akustické redukce) jazykového výstupu mohou jednak signalizovat funkční avýznamové rozdíly konvenčně spojované sužíváním určitých syntaktických vzorců azároveň také (spolu)motivovat strukturní asémantickou změnu. Vširší rovině pak mohou výsledky našeho výzkumu přispět klepšímu pochopení procesů afaktorů, které se podílejí na vzniku insubordinačních struktur obecně. Studie má následující strukturu. Ve zbývajících částech tohoto oddílu shrneme stav dosavadního výzkumu, vysvětlíme motivaci pro systematické zkoumání fonetických redukcí aformulujeme konkrétní hypotézy. Oddíl 2 popisuje korpusový vzorek, na němž svůj výzkum zakládáme, avoddílu 3 představujeme použitou analytickou metodu pro počítání míry redukce, již následně aplikujeme na naše cílová slova jestli anevím ajejich kombinaci. Výsledky segmentální analýzy jsou podrobně probrány voddílu 4, kde je zjištěná míra redukce uobou slov jednotlivě ijejich spojení vNOZ doplněna odalší kritéria; zjištěnou distribuci redukcí vztahujeme kvýznamovým rozdílům jednotlivých větných typů. Voddílu 5 se zamýšlíme nad možným vysvětlením pro zjištěné výrazné rozdíly vmíře redukce ujestli vs. nevím, ato ve vztahu kakustickému kontrastu, morfologické struktuře arelativní frekvenci. Shrnutí výsledků, metodologické zhodnocení avýhled pro další výzkum je předmětem závěrečného oddílu 6. 1.1 INTONACE VE VZTAhU KVÝZNAMOVÝM ROZDÍLŮM Ve výzkumu zvukových kvalit jestli-SSV vycházíme zdílčí sémanticko-pragmatické typologie těchto vět (Fried— Östman, 2005), mezi nimiž se zatím nejvýrazněji profilují dvě nejčastěji doložené významové varianty (Fried, 2010); charakteristiku těchto dvou variant zde jen velmi stručně shrneme, abychom fonetickou analýzu zasadili do celkového kontextu. Vobou variantách SSV ilustrovaných výše, příklady (1), jde ovyjádření subjektivního postoje mluvčího, jak je pro insubordinace charakteristické (srov.Evansovu sémantickou typologii odvozenou zširokého vzorku jazyků, Evans, 2007, s.394), ale každá zvariant plní vdialogu jinou funkci. Vjednom případě (1a) mluvčí vyjadřuje subjektivní odhad pravdivosti dané věty („myslím, že možná p“, tj.vnašem případě: „udělalo se mi špatně možná znervozity, ale možná taky zněčeho jiného“) acelé vyjádření může vyznívat spíše jako váhavá otázka. Mluvčí touto formou nabízí možné vysvětlení něčeho vbezprostředním kontextu azároveň připouští, že se může mýlit. Naproti tomu příklad (1b) ilustruje situaci, kdy mluvčí nabízí OPEN ACCESS 10 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.1 protiargument, vněmž srelativně velkou jistotou popírá pravdivost dané propozice („myslím, že pravděpodobně ne p“, tj.vnašem případě: „pochybuju, že tohle jsou rokycanští, spíš asi ne“). Tato varianta svým obsahem apostavením vdialogu vyznívá jako tvrzení avždycky se vyskytuje vkontextech, kde jde oodmítnutí nějaké alternativy buď explicitně zmíněné vpředchozí replice či replikách, nebo nějak jinak vyplývá zkontextu. Vdosavadních zpracováních je první typ označován jako „explikativní“ (EXPL), druhý jako „argumentativní“ (ARG) aimy se budeme této funkčně motivované kategorizace držet. Naznačený funkční rozdíl (quasi-otázka vs. tvrzení) se odráží ivprozodickém chování obou variant. Auditivní ainstrumentální analýza (Machač— Fried, 2019, Fried— Machač, in prep.) prostřednictvím programu Prosogram, který slouží ksemiautomatické transkripci prozodie (Mertens, 2004), už ukázala, že skutečně existuje silný vztah mezi větnými kategoriemi aintonačními konturami. Souvislost mezi sémanticko-pragmatickými rozdíly azjištěnými odlišnostmi intonačních kontur uSSV stručně shrnuje tabulka 1. Význam Intonace EXPL (1a) minimální jistota mluvčího („myslím, že možná p“) melodie neukončená, mírně stoupavá ARG (1b) vysoká jistota mluvčího („myslím, že pravděpodobně ~p“) melodie ukončená, klesavá TABULKA 1.Význam aintonace vSSV Poněkud neočekávaně, ale stejně přesvědčivě vyplynul tentýž vzorec izanalýzy souvětných dokladů NOZ se slovesným tvarem nevím vhlavní větě, kde jsme ve vedlejší větě sledovali jádro výpovědi auplatnili stejná intonační kritéria jako uSSV. Výsledkem jsou dvě rozdílné interpretace, každá se specifickou intonační linkou: jedna vyjadřuje nejistotu mluvčího opravdivosti propozice ve vedlejší větě (3a), druhá naopak jistotu onevědomosti mluvčího (3b): (3) a. nevim, esi tam sou hlavně chlapi <13A005N> [ve významu „možná ano, možná ne, ale mohli by být“; zvýšení o+2 půltóny] b. nevim, esi budu vpráci zase <12A009N> [ve významu “opravdu nevím, jestli p”; pokles o-7,9 půltónu] Rozložení intonačních kontur uNOZ je shrnuto vtabulce 2. Abychom přehledně zachytili paralely mezi intonačními ivýznamovými odlišnostmi uSSV aNOZ, budeme zjištěné vzorce pracovně označovat jako NOZnejist aNOZjist. Zhlediska zvukového tedy zatím můžeme konstatovat, že prozódie se předvídatelně podílí na vyjadřování evidenciálních významů, jež se opírá orelativně pevná adostatečně vzájemně kontrastující schémata intonačních kontur, aže existují doložitelné paralely mezi EXPL aNOZnejist na jedné straně aARG aNOZjist na straně druhé. OPEN ACCESS PAVEL MAChAČ— MIRjAM FRIED 11 Vyšší míra jistoty je spojena svýrazně klesavou melodií vjádru výpovědi (ukončená výpověď), zatímco nejistota je charakterizována melodií mírně stoupavou (neukončená výpověď). Nyní si klademe otázku, zda se ktěmto významovým rozdílům může systematicky vztahovat irovina segmentální. 1.2 ŘEČOVÉ REDUKCE jAKO POTENCIÁLNÍ INTERPRETAČNÍ VODÍTKO Je známo, že zejména ve spontánní řeči zaznamenáváme množství redukovaných forem, které se méně či více vzdalují od plné (kanonické) výslovnostní formy vdůsledku úspornějšího artikulačního úsilí (srov.Lindblom, 1990). Kupříkladu slovo úplně— vkanonické formě [uːplɲɛ]— se běžně vyskytuje vdalších, redukovaných variantách: [uplɲɛ] > [upəɲɛ] > [upəɛ] > [upɛː] > [əpɛː] > [pɛː] > [pɛ]. Vysoký stupeň3 redukce je podporován faktory lingvistickými iextraligvistickými. Ktěm prvním patří zejména vysoká frekvence slova či spojení slov (např.Bybee, 2003) ataké méně výrazný přínos zhlediska lexikálně-sémantického, např.jsem se [səsə]; protože [pɾt󰋦ʃɛ], [pəʒɛ], [pəɾɛ], [prɛ], [b ʒɛ]; ale [aɛ], [əə]; který [kɾɪ]; třeba [tra]; samozřejmě [sˑrɛˑ]; když [əʃ], [ʃ]; prostě jako parazitní výraz [scɛ], [pəs] apod. Zmíněné adalší faktory mohou vést kvysoké variabilitě aredukovanosti slova jestli, ať už plní funkci spojky vsouvětí po nevím, nebo funkci diskurzní částice vSSV. Stejně tak uvysoce frekventovaného nevím ve větách vyjadřujících vysoký stupeň nejistoty osdělovaném (3a) uvažujeme ooslabení významu, neboť podstatou sdělení není tvrzení onevědomosti, nýbrž právě zmíněné vyjádření váhavosti. Relativně značně vysokou frekvenci má ispojení nevím jestli (viz odd. 5). Ačkoli isilně redukované formy mohou být vysoce variabilní, je zřejmé, že struktura výsledných forem je nenáhodná amluvčí sohledem na posluchače produkuje alespoň „minimální fonetickou informaci“, jejíž akustická podoba ještě umožňuje adekvátní identifikaci sémantických jednotek vdaném kontextu. Nenáhodnost je dána itím, že zatímco některé fonetické rysy ahlásky poměrně snadno mizí nebo jsou oslabovány, aniž by je posluchač postrádal, jiné vykazují vysokou stabilitu atvoří zvukový základ úspěšné percepce (srov.Vulnerability Hierarchy, Shockey, 2003). 3 Pojmy stupeň redukce aredukovanost používáme jako pojmy obecné, vztahující se ktomu, jak hodně je cílová jednotka (hláska, slovo, spojení slov) redukována, avyužíváme je především kpovšechnému nebo kategoriálnímu srovnání více améně redukovaných jednotek. Pojem míra redukce je procentuálním vyjádřením redukovanosti konkrétní realizace slova (podrobně viz odd. 3). Význam Intonace NOZnejist (3a) nejistota ovědomosti („nevím, ale možná p“) melodie neukončená, mírně stoupavá NOZjist (3b) jistota onevědomosti („opravdu nevím, jestli p“) melodie ukončená, klesavá TABULKA 2.Význam aintonace vNOZ OPEN ACCESS 12 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.1 Vrámci redukovaných forem nejsou výjimkou vdaném jazyce tzv.„fonotakticky ilegální“ shluky či vlastnosti segmentů. Dalby (1986) ovšem konstatuje, že za ilegální je lze považovat pouze na rovině fonologické, protože foneticky možné jsou, auvádí příklady zangličtiny: [tl] v[tlɛɡfɹz] telegraphers ‘telegrafisté’, [pf] v[pfɛʃnl] profes sional ‘profesionální’, [ðl] v[ðleɪm] the lame ‘chabý’; Johnson (2004) např.[kʰz] v[kʰzɪf] because if ‘protože jestli’. Uslov nevím ajestli se jedná zejména o„ilegální“ či řekněme nestandardní reprezentace vrcholu slabiky ajeho bezprostřední sousedství sdalším slabičným vrcholem, např.jestli vysloveno jako vokál + slabičný obstruent [ɛs], případně jen slabičný obstruent [s];4 pro nevím vokál + slabičná sonora [nɛʋ]. Vnašem materiálu nejsou úplnou vzácností ani případy extrémní redukce (např.nevím jestli [nɛˑ s]5), jaké například Johnson (2004) označuje jako masivní redukce (např.[pɛ˞ɾɪ] apparently ‘zřejmě’) aShockey (2003) jako ikony (např.[jɔ ] you know ‘víte’). Řečové redukce jsou nedílnou alegitimní součástí řečové produkce— sociolingvistické afonetické studie dokládají, že se vyskytují vkaždém mluvním stylu, vkaždé sociální skupině aukaždého mluvčího (např.Greenberg, 1999; Keune et al., 2005; Schuppler et al., 2011; Cangemi— Niebuhr, 2018). Běžný uživatel jazyka si jich vroli mluvčího obvykle není vědom ajako posluchač jejich existenci reflektuje teprve ve chvílích, kdy se stávají příčinou snížené srozumitelnosti projevu. Vnašem případě můžeme systematicky sledovat realizace slova nevím, které se vyskytuje vNOZ (73 případů), aslova jestli, jež je součástí všech analyzovaných výpovědí (185 případů). Předpokládáme, že mluvčí mohou mít tendenci kredukovanější výslovnosti tehdy, pokud je původní funkce cílových slov vdaném kontextu oslabená, či dokonce postradatelná, jak naznačuje nepřítomnost nevím vSSV sjestli. Vrámci dílčích hypotéz očekáváme, že slovo nevím bude vysloveno precizněji, jestliže mluvčí hodlá svysokou jistotou vyjádřit svou nevědomost oněčem (NOZjist). Anaopak, tendenci kvyššímu stupni redukce budou mít spíše výpovědi, jejichž primárním účelem je nadhodit obsahem sdělení nějakou možnost asoučasně naznačit nejistotu osdělovaném (NOZnejist). Takové věty by pak mohly být krokem kúplnému vypuštění slova nevím, tvořícího hlavní větu, ake vzniku SSV sjestli. Podobně očekáváme, že slovo jestli bude méně redukováno vNOZjist. 2. MATERIÁL Cílové věty byly čerpány zkorpusu spontánních dialogů Ortofon (Kopřivová et al., 2017). První fáze výběru probíhala „nahrubo“ zpsaného přehledu vyfiltrovaných výpovědí, ato podle jejich syntaktické stavby, diskurzního rámce apravděpodobných sémantických apragmatických vlastností. Cílem bylo získat alespoň padesát vět od každé ztěchto tří kategorií: NOZ, EXPL, ARG. Při kontrolním poslechu takto vybraných vět se ukázalo, že prvotní zařazení do kategorií EXPL aARG ne vždy odpovídalo 4 Obstruent hodnotíme jako slabičný [s] tehdy, pokud například ve spojení jestli to realizované jako [ɛs to] působí percepčně jako relativně delší než například ve slově přesto, atedy slabičně. Podobně při elizi šva např.vanglickém [ssaɪtɪ] society ‘společnost’ (Laver 1994). 5 Háček pod označením hlásky [s] značí její sonorizaci, tj.nabytí znělosti. OPEN ACCESS PAVEL MAChAČ— MIRjAM FRIED 13 původnímu předpokladu, neboť vodítkem kupřesnění významu se staly až konkrétní intonační kontury, ojediněle pak vzdálený kontext. Vzhledem kjiž zmíněnému zjištění, že iNOZ se na základě zřetelné odlišnosti intonačních kontur rozpadají do dvou evidenciálních kategorií, byl následně prohledáván korpus tak, aby byl počet NOZ vyšší. Jednotlivé kategorie jsou vnašem vzorku nakonec zastoupeny takto: NOZ 73 (NOZjist 45, NOZnejist 28), EXPL 62, ARG 50; celkem 185. Ve vzorku figuruje 105 unikátních mluvčích (51 žen, 54 mužů; 49 VŠ, 41 SŠ, 13SOU, 2 ZŠ; umluvčích jsme dále zaznamenali nářeční oblast, vníž strávili většinu života, velikost sídla akategorii zaměstnání; vliv žádné zuvedených proměnných na míru redukce se vnašem materiálu neukázal anebudeme tedy jejich distribuci dále komentovat). Každá nahrávka byla přes program Elan (2019) exportována do programu Praat (Boersma— Weenink, 2019), vněmž probíhaly fonetické analýzy. Hranice segmentů byly umísťovány vsouladu spravidly pro segmentování řečového signálu podle Machače— Skarnitzla (2009). 3. METODY 3.1 PERCEPČNÍ ANALÝZA REDUKOVANÝCh FOREM NA ZÁKLADĚ FONETICKÝCh RYSŮ Použitá analytická metoda je založena na co nejvěrnějším zachycení modifikací fonetických rysů vreálné řeči ajejím konečným smyslem je vyjádření míry slovní redukce adalších parametrů, které by bylo lze využít vrůzných oblastech lingvistického výzkumu, mimo jiné ipři zkoumání podoby apřístupnosti jednotek uložených vmentálním lexikonu. Každý exemplář slov jestli anevím byl podroben důkladné percepční analýze, prováděné tzv.pečlivým poslechem (týž cílový zvuk vrůzně rozsáhlých zvukových kontextech) za paralelní konfrontace se zobrazením akustického signálu ve spektrogramu ana oscilogramu. Percepční analýzu se zaměřením na fonetické rysy volíme zvíce důvodů. Prvním znich je (zdánlivě paradoxní) předpoklad, že stupeň řečových redukcí je „vrukou“ posluchače: ačkoli samotný výběr zvukových prostředků— tím irozsah redukcí asamotnou podobu redukovaných tvarů— vkonkrétním projevu provádí mluvčí, je naopak posluchač tím, kdo mluvčímu (vkonkrétní interakci iobecně) „dovoluje“, kam až ve svých redukcích může zajít, aurčuje, kde jsou limity srozumitelnosti či přijatelnosti. Nakonec je tedy posluchač tím zúčastníků řečové komunikace, kdo uplatňuje zásadní, byť nepřímý vliv na konečnou akustickou podobu výpovědi, ato nejen vprávě probíhající konverzaci— zširšího hlediska posluchač mluvčímu (tedy isobě) pomáhá dlouhodobě utvářet apodle potřeb modifikovat systém možných redukcí tak, aby mluvčí nevydával nadbytek mluvní energie asoučasně byl za dané situace dostatečně srozumitelný (Lindblom, 1990). Druhým důvodem je názornost popisu asrozumitelnost vyhodnocování odchylek od plných forem, ato při respektu kfonetickému detailu. Nahrávky zOrtofonu jsou pro nás vynikajícím badatelským materiálem zdůvodu vysokého stupně spontaneity OPEN ACCESS 14 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.1 apřirozeného komunikačního prostředí. Tato skutečnost má ovšem leckdy za následek sníženou technickou kvalitu nahrávky. Rušivé zvuky apro běžnou konverzaci typické překrývání replik mnohdy nedovolují provést akustickou analýzu, zatímco analýza percepční je většinou možná. Současně jsme si samozřejmě vědomi případného úskalí, jež ssebou percepční analýza může přinášet, atím je míra objektivity. Výzkum proto musí provádět fonetik spatřičnými (metodickými) zkušenostmi, který zároveň odhadne riziko nepřesností apřinejmenším ve sporných případech se obrátí na další zasvěcené odborníky— jak jsme vprůběhu tohoto výzkumu učinili vjedenácti případech—, aby byla do maximální míry zachována věrnost fonetického popisu zvukové realitě. 3.2 ANALÝZA NA ZÁKLADĚ FONETICKÝCh RYSŮ Každou hlásku si lze vjejí plné, kanonické formě představit— tak ji také známe zběžných fonetických popisů— jako soubor fonetických (artikulačních, akustických apercepčních; Machač— Skarnitzl, 2009) rysů, které jsou dané hlásce vlastní ajsou všechny přítomny vplné míře. Zhlediska analýzy běžné řeči je pro nás plná forma teoretickým konstruktem, který slouží jako srovnávací rámec pro popis redukovaných forem. Za redukci segmentu potom považujeme každé vypuštění či oslabení vlastního fonetického rysu hlásky nebo využití fonetického rysu nevlastního, který bývá vlastní hláskám okolním, nikoli nutně bezprostředně sousedním (srov.articulatory prosodies, Kohler, 1999, Niebuhr— Kohler, 2011). Za nejběžnější typy redukce bývá považována elize, při níž po hlásce nezbyl žádný fonetický rys, aoslabená artikulace, která se vtéto studii vyskytuje například jako centralizace vokálů ([ɛ] > [ə]) či jeho nadměrné krácení ([ɛ] > [ɛ]), ukonsonantů pak jako sonorizace (tj.nabývání znělosti: [s] > [s]), frikativizace exploziv (při neúplné překážce [t] > [t]) či nazální verberanta ([n] > [ɾ]).6 Další, vběžné češtině ivjiných jazycích poměrně frekventovaný, vcelku autonomní avětšinou opomíjený či složitě popisovaný typ redukce klasifikujeme jako tzv.paralelní artikulaci (Machač— Zíková, 2015), která je výsledkem extrémní koartikulace, konkrétně kompletního časového překrytí některých fonetických rysů (artikulačních gest; Browman— Goldstein, 1992) dvou hlásek. Jejím výsledkem je pouhý jeden segment, který bývá vsystému hlásek daného jazyka ze synchronního hlediska „ilegální“, např.paralelní artikulace [aː] a[m]: udělám [uɟɛlaːm] > [uɟɛː] (nazalita ukoncového vokálu je vtomto případě jediným percepčním vodítkem kodlišení od tvaru 3.os. sg. udělá [uɟɛaː]). Hlásku [m] nepovažujeme za elidovanou, nýbrž za „pseudoelidovanou“, neboť byl zachován (její nejvýznamnější) fonetický rys nazalita, která se tak stává „hostem“ na vokalickém „hostiteli“ [aː].7 6 Všechny typy redukcí, které jsme zaznamenali ujednotlivých hlásek vnevím ajestli, obsahuje příloha 1 této studie. 7 Paralelní artikulace se vmnoha jazycích během vývoje etablovala adala vzniknout například nazálním vokálům ve francouzštině, frikativní vibrantě /ř/ včeštině atd. (Machač— Lukeš, 2017). OPEN ACCESS PAVEL MAChAČ— MIRjAM FRIED 15 Jedním zhlavních cílů percepční analýzy na základě fonetických rysů je připravit podklad pro stanovení míry slovní redukce. Pro ilustraci zde uvádíme redukce počáteční hlásky každého cílového slova— [j] (4) a[n] (5). Úplný přehled všech zjištěných modifikací segmentů je vPříloze 1: jsou to percepčně zachytitelné avakustickém zobrazení většinou ověřitelné modifikace jednotlivých hlásek, které jsme zaznamenávali azpracovávali (příklady vycházejí výhradně znašeho materiálu). (4) [j] — měkký hlasový začátek vokálu [ɛ], např.[ɛsɪ] (spolehlivě detekovatelné po pauze) — paralelní artikulace snásledujícím [ɛ]; [j] jako host přináší palatálnost: [jɛ] > [ɛ], např.[ɛsɪ] — elize > výslovnost následujícího [ɛ] srázem [ʔɛ], např.[ʔɛsɪ] (5) [n] — oslabená artikulace > [n ], např.[nɛʋɪm]8 — nazální verberanta [ɾ], např.[ɾɛm]9 — paralelní artikulace snásledujícím [ɛ]; [n] jako host přináší nazalitu: [nɛ] > [ɛ], např.[ɛɪm] 3.3 MÍRA SLOVNÍ REDUKCE AjEjÍ VÝPOČET Míra slovní redukce je procentuálním vyjádřením „fonetické vzdálenosti“ redukované varianty od kanonické formy. Jako taková umožňuje nejen srovnání redukovanosti různých variant týchž slov, ale například ivyjádření dynamiky redukcí vsouvislé výpovědi, výzkum korelace mezi produkcí apercepcí redukovaných forem atd. Stanovení míry slovní redukce je založeno na skutečné realizaci fonetických rysů redukovaných variant astává se tak lingvisticky dobře uchopitelným nástrojem ke kvantifikaci redukovanosti libovolných variant kteréhokoli slova. Srovnávacím rámcem pro vyjádření míry slovní redukce je výraz vjeho kanonické formě. Jedná se ovýše zmíněný teoretický konstrukt, vněmž je každá hláska reprezentována všemi vlastními fonetickými rysy vplné míře apro účely výpočtu míry slovní redukce má hodnotu 3,5 bodu (srov.níže). Pokud je některý rys oslaben, vypuštěn či nahrazen fonetickým rysem nevlastním, tj.zhláskového okolí, pak tuto hlásku penalizujeme. Pro výši penalizace jsme jako rozhodující hledisko určili míru identifikovatelnosti hlásky avycházíme zde zmetody vypracované ve studii Zíkové aMachače (2014), kde hodnoty penalizace autoři po důkladném ověřování nastavují takto: 8 Novější studie (např.Skarnitzl— Volín, 2005) ineformální měření akustických vlastností labiodentálního kontinuantu /v/ poukazuje na dvojí variantu jeho realizace: a) frikativa [v] (obvykle před obstruentem, např.vdolky, vBrně), b) aproximanta [ʋ] (před vokálem, např.kvám, nevím). Vtéto studii se proto přikláníme koznačení [ʋ]. 9 Nazalitu uvokálu značíme pouze tehdy, stane-li se hostem na vokálu při paralelní artikulaci (pseudo-elize nazály); koartikulační nazalizace značena není. OPEN ACCESS 22 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.1 obstruentem (EXPL 9,7 % všech výskytů, NOZnejist 3,5 %), zatímco ve větách vyjadřující jistotu se takové realizace neobjevily ani jednou. Každopádně můžeme hovořit pouze otendencích, neboť t-test spoužitím Bonferroniho korekce pro hladinu významnosti 5 % a6 testů neprokázal statistickou významnost rozdílů. Vgrafech 2 a3 jsou vnázornější podobě zobrazeny rozdíly apodobnosti vredukovanosti jestli (graf 2) anevím (graf 3) ve vztahu kjednotlivým syntakticko-funkčním větným typům (NOZjist + ARG vs. NOZnejist + EXPL). Vobou grafech znázorňuje část (a)průměrný počet slabik asegmentů, část (b) míru redukce daného výrazu. Souvislá výplň označuje jistotu, vzorková výplň nejistotu, čárkované křivky představují přibližný trend dle stupně jistoty. 4.3 REDUKCE SPOjENÍ NEVÍM JESTLI VNOZ Sekvence nevím jestli tvoří relativně velmi frekventované atěsné spojení. Vtabulce 7 uvádíme základní parametry redukovanosti tohoto spojení vNOZ vzávislosti na míře vyjadřované jistoty. Nikoli překvapivě má vyjádření nejistoty tendenci kvyšší míře redukce anižšímu počtu segmentů aslabik, než je tomu uvyjádření jistoty. Rozdíl je způsoben především chováním komponentu nevím, který sám osobě vykazuje větší rozdíly vzávislosti na stupni vyjadřované jistoty, zatímco ujestli jsou spíše nepatrné (srov.tab. 6 vodd. 4.2). Nejvyšší míru redukce vykazují například formy [nɛ s] (79 %), [nɛɪ ɛs] (64 %), [ nɛʋ ɛs ] (61 %), nejnižší pak [nɛʋɪm jɛstlɪ] (4 %), [nɛʋiːm jɛslɪ] (9 %), [nɛʋɪm jɛslɪ] (13 %). Následující doklady ilustrují kontexty snejnižší (6) anejvyšší (7) mírou redukce. (6) nízká míra redukce— NOZjist: a. ale je znějaké dědinky okolo ale teď nevím jestli [nɛʋɪm jɛstlɪ] (4 %) směrem na Bystřici pod Hostýnem nebo kde by to mohlo být <14T023N> b. ještě včera neměli myslím pokyny nebo kdy .. no . včera ještě neměli pokyny ani nevím jestli [nɛvɪm jɛslɪ] (13 %) už je mají <13A074N > jestli nevím SSV NOZ NOZ EXPL ARG _nejist _jist _nejist _jist míra redukce [%] 52,32 > 50,86 53,04 > 50,98 34,69 > 28,77 počet segmentů 2,95 < 3,10 3,00 < 3,16 3,75 < 4,04 počet slabik 1,74 < 1,90 1,82 < 1,97 1,86 < 1,94 reprezentace slabičného vrcholu [%]: 2 slabiky 74,2 < 90,0 82,2 < 97,8 85,7 < 94,0 1 slabika 25,8 > 10,0 17,8 > 2,2 14,3 > 6,0 vokál 16,1 10,0 14,3 2,2 14,3 6,0 obstruent 9,7 0,0 3,5 0,0 — — TABULKA 6.Míra redukce adalší parametry hodnocení redukovanosti jestli anevím ve vztahu kvýznamovým odlišnostem jednotlivých větných typů OPEN ACCESS PAVEL MAChAČ— MIRjAM FRIED 23 1,97 1,82 1,74 1,90 3,16 3,00 2,95 3,10 1 2 3 4 NOZ_jist počet slabik / segmentů jestli a) slabiky segmenty slabiky segmenty 50,98 53,04 52,32 50,86 50 51 52 53 54 [%] jestli b) ARGEXPLNOZ_nejist NOZ_jist ARGEXPLNOZ_nejist 1,94 1,86 4,04 3,75 1 2 3 4 5 NOZ_jist počet slabik / segmentů nevím a) 28,8 34,7 20,0 25,0 30,0 35,0 40,0 [%] nevím b) NOZ_nejist NOZ_jist NOZ_nejist 0 100 200 300 400 nevědět ptát říkat uvidět zeptat být myslet| myslit přemýšlet podívat záležet 0 100 200 300 400 jestli 374 285 228 73 57 48 43 28 28 26 jakýkdyžekdokdekolikpročjakco 397 36 36 23 22 21 18 16 14 8 94,2 30,9 51,5 5,8 3,1 35,1 0 20 40 60 80 100 míra red.podíl výskytu [%] spojení „nevím jestli“ spojení „nevíš, neví, nevíme + jestli“ míra red. nevědět jestli[%] 1,97 1,82 1,74 1,90 3,16 3,00 2,95 3,10 1 2 3 4 NOZ_jist počet slabik / segmentů jestli a) slabiky segmenty slabiky segmenty 50,98 53,04 52,32 50,86 50 51 52 53 54 [%] jestli b) ARGEXPLNOZ_nejist NOZ_jist ARGEXPLNOZ_nejist 1,94 1,86 4,04 3,75 1 2 3 4 5 NOZ_jist počet slabik / segmentů nevím a) 28,8 34,7 20,0 25,0 30,0 35,0 40,0 [%] nevím b) NOZ_nejist NOZ_jist NOZ_nejist 0 100 200 300 400 nevědět ptát říkat uvidět zeptat být myslet| myslit přemýšlet podívat záležet 0 100 200 300 400 jestli 374 285 228 73 57 48 43 28 28 26 jakýkdyžekdokdekolikpročjakco 397 36 36 23 22 21 18 16 14 8 94,2 30,9 51,5 5,8 3,1 35,1 0 20 40 60 80 100 míra red.podíl výskytu [%] spojení „nevím jestli“ spojení „nevíš, neví, nevíme + jestli“ míra red. nevědět jestli[%] GRAF 2.(a) Průměrný počet slabik asegmentů a(b) míra redukce jestli dle větných kategorií GRAF 3.(a) Průměrný počet slabik asegmentů a(b) míra redukce nevím dle větných kategorií nevím jestli kanonicky NOZ_nejist NOZ_jist průměrné hodnoty reálně míra redukce [%] 44,37 > 37,43 0 počet segmentů 6,75 < 7,12 11 (61 %) (65 %) (100 %) počet slabik 3,68 < 3,88 4 (92 %) (97 %) (100 %) TABULKA 7.Míra redukce, počet segmentů apočet slabik ve spojení nevím jestli OPEN ACCESS 24 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.1 (7) vysoká míra redukce— NOZnejist: a. takže von bude asi potřebovat přezout . gumy na autě já nevím jestli [nɛ s] (79 %) musí bejt vod prvního listopadu ? <14X016N> b. avevnitř tam nemůžem dovnitř tam .. já nevím jestli [nɛɪ ɛs] (64 %) tam jsou hlavně chlapi .. ženský musej mít šátky <13A005N> Můžeme tedy shrnout, že ve všech zkoumaných fonetických kritériích se potvrzují rozdíly ve zvukovém ztvárnění dvou významových variant napříč SSV aNOZ, odlišitelných podle toho, jakou míru jistoty mluvčího vyjadřují. Celkově lze podobnosti ve stupni redukce mezi větami vyjadřujícími na jedné straně spíše jistotu ana druhé nejistotu přehledně vyjádřit takto: — nejistota (NOZnejist, též EXPL) → vyšší redukce — jistota (NOZjist, též ARG) → nižší redukce 5. MOŽNÉ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ MÍRU SLOVNÍ REDUKCE Je zřejmé, že kromě fonetických kvalit jednotlivých hlásek či fonotaktických hledisek se na míře redukovanosti mohou podílet idalší faktory. Zde zvážíme tři možnosti, které sice nebyly primárním předmětem fonetického výzkumu, ale ojejichž relevantnosti naše data dobře vypovídají: ukazují na vztah mezi redukovaností aakustickým kontrastem, morfologickou komplexností azejména relativní frekvencí. Ukaždého slova můžeme uvažovat oinherentních fonetických dispozicích kredukcím. Jako jedna zvýznamných dispozic se jeví akustický kontrast mezi hláskami daného slova na základě jejich „rozprostření“ na škále sonority (např.Clements, 2009), jejíž póly tvoří jednak slabičné vokály, jednak obstruenty, zejména neznělé. Vysoký akustický kontrast mezi některými hláskami vdaném slově přirozeně poskytuje podmínky kvyšší redukovanosti takových hlásek, které stojí mezi póly spektra sonority (včeštině typicky vj h l či intervokalické znělé explozivy) anepodílejí se tak na „zvyšování akustického kontrastu“ vrámci slova, který je tvořen hláskami zokrajů spektra sonority (typicky neznělé obstruenty vs. vokály). Inherentní dispozice kredukcím na základě akustického kontrastu může být jednou zpříčin rozdílu vmíře redukce slov jestli (cca 50 %; většinově [ɛsɪ]) anevím (cca30 %). Slovo jestli obsahuje hlásky jak zpólů spektra sonority, které se ukazují jako vysoce stabilní (vokály vs. neznělý obstruent [s])13, tak zjeho „středu“ (sonory [l] [j]), které jsou naopak postradatelné, nestabilní. Oproti tomu nevím je složeno pouze ztónových hlásek (nazály [n] [m], aproximanta [ʋ] avokály), které vykazují relativně nízký vzájemný akustický kontrast, aprotože je pro adekvátní percepci alespoň minimální kontrast potřebný, bude mít takové slovo menší dispozice kredukcím. 13 Oslabování aelize [t] po [s] je důsledkem akustického kontrastu mezi oběma hláskami, percepční významnosti sykavosti [s] vporovnání se závěrovostí u[t] aspolečné alveolárnosti. OPEN ACCESS PAVEL MAChAČ— MIRjAM FRIED 25 Obě slova se též významně odlišují tím, že jestli obsahuje konsonantický shluk, zatímco nevím nikoli. Na vyšší míru redukce jestli má tak jistě vliv itendence mluvčích konsonantické shluky zjednodušovat (např.vždycky [vʒdɪtskɪ] > [dɪtskɪ], vzhledem [vzɦlɛdɛm] > [zlɛɾɛm]). Dalším faktorem může být ihledisko morfologické, asice ve smyslu morfologické komplexnosti slova— čím komplexnější stavba, tím menší sklon kredukcím.14 Konstituenty spojení nevím jestli se mimo jiné liší právě zuvedeného hlediska: méně redukované nevím je polymorfémové, zatímco redukovanější jestli je ze synchronního hlediska monomorfémové. Předpokládáme, že mluvčí unevím inklinuje kzachování dostatečných zvukových vodítek pro vyjádření jak záporu ne-, tak slovesných kategorií vyjádřených flektivním sufixem -m. Tuto hypotézu podporují inásledující zjištění: 1. Je-li přítomen podmět já ([jaː], [ja], [aː], [a], [ə]) adochází-li tak kredundantní signalizaci gramatické kategorie 1.os. sg., zjišťujeme unevím vyšší míru redukce, než když explicitní podmět přítomen není (34,1 % vs. 29,3 %), ataké nižší počet segmentů (3,8 vs. 4,0) islabik (1,87 vs. 1,94). Jinými slovy, redundantní signalizace gramatických kategorií poskytuje příznivější podmínky pro vyšší stupeň redukce. 2. Vžádné realizaci slova nevím nechybí nazalita, která je vlastní jak předponě, tak koncovce. Nazalita je reprezentována buď nazálami [n], [m] jako hláskami, nebo je vrámci paralelní artikulace přítomna jako host na vokálech či vokálu. Nazalita proto tvoří invariantu, bez níž by realizace slova nevím byla pro posluchače neadekvátní, nepřijatelná nebo nesrozumitelná. Ve slově nevím se nazalita jeví jako nejstabilnější ze všech fonetických rysů alze předpokládat, že ktomu dochází právě zdůvodu nutné signalizace přítomnosti negace (předpona ne-) arelevantních gramatických kategorií (koncovka -m). Mluvčí tak posluchači ipři vysoké redukovanosti (např.[nɛ], [n əɪ]) poskytuje dostatečná vodítka kadekvátní morfosémantické interpretaci. Tento závěr je ostatně vsouladu isvýzkumem např.akvizičním (srov.např.Benavides-Varela— Mehler, 2014, Sundara, 2017), kde se ukazuje, že děti mnohem více zaměřují pozornost na okraje slov, kde se objevuje právě gramatická informace oslovních tvarech (srov.též Bybee, 1985), než na zvukovou přesnost jejich vnitřních částí. Jde opozice, které jsou zhlediska mentálního zpracování jazyka zásadní, neboť umožňují, případně alespoň usnadňují, interpretaci větších syntaktických celků na základě signalizovaných gramatických vztahů mezi slovy (srov.též relativní stabilitu „okrajových“ morfémů jiného typu, např.redukované přinese [prɛˑsɛ], udělal [uɟaːl] podívejte [pəɛˑtɛ], rozmyslela [ɾozmɪsəaː], povídal [paːl] atp.). Zatímco ujestli mohou být elidovány hlásky před [s] (např.[sɪ]) ipo něm [ɛs], podobně jako uprostě ([scɛ], [pəs]), uslov ohebných, vybavených afixy, stěží 14 Hanique— Ernestus (2012) na základě předchozích výzkumů konstatují, že morfologická struktura nemá na stupeň redukce významný vliv. Uvedené výzkumy však byly prováděny pouze na nizozemštině aangličtině, jeden na francouzštině. Většinou bylo měřeno trvání jedné či dvou hlásek. Relevantní údaje zmorfologicky složitějších jazyků azejména sbohatou flektivní morfologií, jako je čeština, jsme nedohledali. OPEN ACCESS 26 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.1 můžeme variabilitu podobného typu očekávat. Je tedy pravděpodobné, že isložitější morfematická stavba slovních tvarů je faktorem omezujícím míru redukce. Jako zásadní faktor ovlivňující míru redukce se pak jeví frekvence užívání slov aslovních spojení. Pro představu orelativní „těsnosti“ spojení nevím jestli jsme vkorpusu Ortofon zjišťovali četnost výskytů těchto spojení: a) sloveso (lemma) + jestli, b) nevím + spojovací výraz (lemma), c) prézentní tvary slovesa nevědět + jestli. Distribuce spojení typu (a) je shrnuta vgrafu 4: tvary slovesa nevědět se vyskytují více než desetinásobně častěji než ostatní nejfrekventovanější slovesa apředstavují 50,3 % všech slovesných spojení sjestli. GRAF 4.Počet výskytů deseti nejfrekventovanějších slovesných lemmat bezprostředně předcházejících jestli Uspojení typu (b) se ukázalo, že tvar nevím se nejčastěji pojí se spojkou jestli, jak znázorňuje graf 5. GRAF 5.Počet výskytů deseti nejfrekventovanějších spojovacích výrazů (lemmat) následujících po nevím 1,97 1,82 1,74 1,90 3,16 3,00 2,95 3,10 1 2 3 4 NOZ_jist počet slabik / segmentů jestli a) slabiky segmenty slabiky segmenty 50,98 53,04 52,32 50,86 50 51 52 53 54 [%] jestli b) ARGEXPLNOZ_nejist NOZ_jist ARGEXPLNOZ_nejist 1,94 1,86 4,04 3,75 1 2 3 4 5 NOZ_jist počet slabik / segmentů nevím a) 28,8 34,7 20,0 25,0 30,0 35,0 40,0 [%] nevím b) NOZ_nejist NOZ_jist NOZ_nejist 0 100 200 300 400 nevědět ptát říkat uvidět zeptat být myslet| myslit přemýšlet podívat záležet 0 100 200 300 400 jestli 374 285 228 73 57 48 43 28 28 26 jakýkdyžekdokdekolikpročjakco 397 36 36 23 22 21 18 16 14 8 94,2 30,9 51,5 5,8 3,1 35,1 0 20 40 60 80 100 míra red.podíl výskytu [%] spojení „nevím jestli“ spojení „nevíš, neví, nevíme + jestli“ míra red. nevědět jestli[%] 1,97 1,82 1,74 1,90 3,16 3,00 2,95 3,10 1 2 3 4 NOZ_jist počet slabik / segmentů jestli a) slabiky segmenty slabiky segmenty 50,98 53,04 52,32 50,86 50 51 52 53 54 [%] jestli b) ARGEXPLNOZ_nejist NOZ_jist ARGEXPLNOZ_nejist 1,94 1,86 4,04 3,75 1 2 3 4 5 NOZ_jist počet slabik / segmentů nevím a) 28,8 34,7 20,0 25,0 30,0 35,0 40,0 [%] nevím b) NOZ_nejist NOZ_jist NOZ_nejist 0 100 200 300 400 nevědět ptát říkat uvidět zeptat být myslet| myslit přemýšlet podívat záležet 0 100 200 300 400 jestli 374 285 228 73 57 48 43 28 28 26 jakýkdyžekdokdekolikpročjakco 397 36 36 23 22 21 18 16 14 8 94,2 30,9 51,5 5,8 3,1 35,1 0 20 40 60 80 100 míra red.podíl výskytu [%] spojení „nevím jestli“ spojení „nevíš, neví, nevíme + jestli“ míra red. nevědět jestli[%] OPEN ACCESS PAVEL MAChAČ— MIRjAM FRIED 27 Ukonfigurace (c), tj.spojení tvarů slovesa nevědět (vprézentu) + jestli, jsme kromě četnosti výskytu stanovili míru redukce vždy uobou členů spojení; u1.os. sg. vycházíme ze vzorku zkoumaného vtéto studii, tj.ze 73 výskytů. Jak ukazuje graf 6, tvar 1.os. sg. pres. nevím se vyskytuje ve spojení nevědět jestli téměř 16× častěji (374 výskytů) než ostatní tvary prézenta (zastoupeny pouze 2.a3.os. sg. a1.os. pl.; 23 výskytů). Relativně vysoká frekvence může být klíčovým faktorem míry redukce, která je 10× vyšší než uostatních doložených tvarů (30,9 % vs. 3,1 %). Za pozornost rovněž stojí skutečnost, že ijestli po málo frekventovaných tvarech slovesa nevědět má výrazně nižší míru redukce (35,1 %) než ve spojení svysoce frekventovanou 1.os. sg. (51,5 %). Naše data tedy ukazují, že svysokou relativní frekvencí souvýskytu vrámci (prézentního) paradigmatu slovesa nevědět + jestli se pojí ivětší pravděpodobnost vysoké míry redukce. Vkontextu našeho výzkumu nutno dodat, že subjektivní jistotní postoje mluvčí vyjadřuje právě v1.os. sg. préz., takže redukovanost ostatních tvarů slovesa nevědět ve spojení sjestli nemůže být ovlivněna vyjadřováním evidenciality. Bybee (2007) uvádí řečové redukce do souvislosti sgramatikalizačními procesy askolokacemi ashrnuje, že rozšiřující se kontext použití (vnašem případě např.ivyjádření nejistoty, již je možno vyjadřovat jinými lexikálními prostředky) azvýšená frekvence kolokací (vnašem případě frekvence spojení nevím jestli) vedou ktomu, že frekventovaná spojení slov jsou mentálně zpracovávána jako samostatné jednotky (chunks), které jsou realizované avmentálním lexikonu přístupné smenším úsilím, aproto podléhají fonetické redukci. Vsouladu sBybee můžeme na základě našich výsledků konstatovat, že vysoká relativní frekvence spojení nevím jestli patří kfaktorům podporujícím vysokou míru redukce, jež ovšem posluchači poskytuje dostatečná vodítka kadekvátní identifikaci. Zpředchozího vyplývá, že utvaru nevím je redukce celkově ovlivňována zčásti protichůdnými faktory (tab. 8). Proti vysoké redukovanosti působí například samotná fonetická struktura slova, tj.relativně nízký akustický kontrast mezi hláskami, ajeho komplexní morfematická stavba, zatímco vyšší redukovanost je podporována vyso1,97 1,82 1,74 1,90 3,16 3,00 2,95 3,10 1 2 3 4 NOZ_jist počet slabik / segmentů jestli a) slabiky segmenty slabiky segmenty 50,98 53,04 52,32 50,86 50 51 52 53 54 [%] jestli b) ARGEXPLNOZ_nejist NOZ_jist ARGEXPLNOZ_nejist 1,94 1,86 4,04 3,75 1 2 3 4 5 NOZ_jist počet slabik / segmentů nevím a) 28,8 34,7 20,0 25,0 30,0 35,0 40,0 [%] nevím b) NOZ_nejist NOZ_jist NOZ_nejist 0 100 200 300 400 nevědět ptát říkat uvidět zeptat být myslet| myslit přemýšlet podívat záležet 0 100 200 300 400 jestli 374 285 228 73 57 48 43 28 28 26 jakýkdyžekdokdekolikpročjakco 397 36 36 23 22 21 18 16 14 8 94,2 30,9 51,5 5,8 3,1 35,1 0 20 40 60 80 100 míra red.podíl výskytu [%] spojení „nevím jestli“ spojení „nevíš, neví, nevíme + jestli“ míra red. nevědět jestli[%] GRAF 6.Procentuální podíl výskytu amíra redukce spojení nevím jestli (černé sloupce) asouhrnně ostatních prézentních tvarů slovesa nevědět ve spojení sjestli (bílé sloupce) OPEN ACCESS 28 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.1 kou relativní frekvencí tvaru nevím (ve spojení sjestli) ajeho významovým oslabováním při vyjádření nízké míry jistoty (nevím jestli ve významu možná něco). Naproti tomu nižší míru redukce můžeme konstatovat ve spojení sméně frekventovanými tvary slovesa nevědět. Ujestli je naopak vysoká redukovanost podporována všemi faktory víceméně konzistentně: přítomností hlásek zširokého spektra sonority, vysokou frekvencí ve spojení snevím imorfologickou jednoduchostí. 6. ZÁVĚR Zvýzkumu, okterém vtéto studii referujeme, vyplývá několik podstatných závěrů. Stěžejním cílem bylo ověřit, zda voblasti zvukového plánu jazyka mohou být vedle intonace iřečové redukce ve spontánní mluvené interakci vodítkem kadekvátní interpretaci evidenciálních významů SSV (insubordinačních struktur) aNOZ. Naši hypotézu zjištěné tendence potvrzují: distribuce redukovaných forem výrazů jestli, nevím ajejich kombinace představuje dobře detekovatelnou paralelu kfunkčnímu iprozodickému rozlišení nejen vSSV typu EXPL aARG, ale ivsouvisejících variantách NOZ vyjadřujících váhavý postoj vůči opodstatněnosti obsahu nepřímé otázky oproti vyjadřování nedostatku znalosti. Znamená to, že rovněž stupeň redukce slov nevím ajestli, vyjádřený tzv.mírou redukce apočtem realizovaných segmentů aslabik, vykazuje tendence podporující existenci zvukových interpretačních vodítek při vyjadřování evidenciality jak vinsubordinačních variantách, tak ivnejfrekventovanějším typu NOZ (těch, které vycházejí zvalence slovesného tvaru nevím), ato tak, že čím větší nejistota, tím vyšší stupeň redukce. Potvrzuje se tak, že jedna syntaktická struktura— [jestli [S]]S– může mít vmluvené interakci několik vzájemně nezaměnitelných interpretací, spolehlivě signalizovaných také rozdíly ve zvukovém profilu. Podrobnější kvantitativní analýza nám také pomohla rozšířit sadu faktorů na podporu hypotézy plynoucí zgramaticko-sémantické analýzy (Fried, 2009) provedené na materiálu zjiných konverzačních korpusů, totiž že vznik avlastnosti cílových insubordinačních větných typů je třeba vztáhnout právě ktéto variantě NOZ. Nasvědčují tomu tři hlavní faktory: jednoznačně preferenční lexikální obsazení hlavního predikátu tvarem nevím, vysoká relativní frekvence kolokace nevím jestli, jež přirozeně vede kfonetickým redukcím aoslabování významu, azmíněné významové paralely ve vyjadřování (ne)jistoty. Rozdíly vsouvýskytu zvukových, syntakpro slovní redukce proti slovním redukcím hlásky nepodporující akustický kontrast vakusticky kontrastním okolí nízký akustický kontrast mezi hláskami vysoká frekvence nízká frekvence morfologická jednoduchost morfologická komplexnost vyjádření vyššího stupně jistoty vyjádření nižšího stupně jistoty TABULKA 8.Vybrané faktory, které ovlivňují míru slovní redukce OPEN ACCESS PAVEL MAChAČ— MIRjAM FRIED 29 tických avýznamových rysů nastiňují náš prozatímní závěr opříslušných zdrojových větných typech: ztypu NOZnejist se patrně dále vyvinuly SSV vyjadřující nejistotu, tj.EXPL, zatímco ARG, tedy SSV vyjadřující vyšší míru negativní jistoty se vyvinuly ztypu NOZjist. Tuto hypotézu je třeba ještě dále ověřit vteoretickém kontextu gramatikalizačního akonstrukcionalizačního výzkumu, ale vkaždém případě nás posouvá kodstíněnějšímu pohledu na procesy, jimiž SSV mohou vznikat aznichž čerpají svůj význam afunkci, než se vdosavadní literatuře nabízí. Metodologický přínos studie spočívá především vověření způsobu, jak kvantifikovat anásledně porovnat redukovanost jednotlivých realizací cílových slov, tzn.jejich „vzdálenost“ od kanonické formy. Toho lze do jisté míry dosáhnout tak, že bychom ke každému slovu stanovili na základě konkrétního zvukového materiálu několik hrubších výslovnostních variant avytvořili tak kategorie, do nichž by jednotlivé realizace spadaly (srov.např.Ernestus, 2002; Bybee, 1999). Tento postup by byl ovšem spojený sřadou nevýhod aomezení, jimž jsme se chtěli vyhnout nebo je alespoň minimalizovat. První znich je samotné stanovování kategorií tak, aby „fonetické vzdálenosti“ mezi nimi byly srovnatelné, další je obtížnost zařazování některých variant do té které kategorie, vneposlední řadě pak nemožnost vzájemného srovnání redukovanosti různých slov (vsouvislé výpovědi) akonečně rezignace na detailní úroveň popisu. Ztěchto důvodů jsme se rozhodli vyhnout se stanovování kategorií apro popis redukovanosti jsme zvolili kombinaci částečně provázaných parametrů: míra redukce, počet slabik, počet segmentů a(nestandardní) reprezentace slabičného vrcholu. Míra slovní redukce umožňuje poměrně jemnou diferenciaci apředevším srovnatelnost redukovanosti různých slov.15 Naší snahou vtéto studii bylo odstupňovat penalizace odchylek vrealizaci fonetických rysů na základě důkladných auditivně-instrumentálních analýz, ale jsme si samozřejmě vědomi konečné arbitrárnosti výše penalizací, stejně jako potenciálního nebezpečí spočívajícího vsubjektu hodnotitele. Přesto považujeme míru redukce za parametr nejen životaschopný, nýbrž iotevírající další možnosti zkoumání zvukové stránky řeči, ato například voblasti dynamiky větných redukcí vrámci spontánně tvořených dialogů apod. Ktomu je nutno připočítat, že analýza na základě fonetických rysů zahrnuje možnost reflexe fonetického detailu ajeho funkce vpovrchové reprezentaci řečových jednotek. Rovněž jsme ukázali, že další parametry, tj.počet rea lizovaných slabik asegmentů (případně nestandardní reprezentace vrcholu slabiky), nabízejí významné informace ofonetickém (vjistých případech ifonologickém) plánu řeči. Celkově lze shrnout, že představený výzkum nabízí nejen slibný přístup ke zvukové povaze podřízených asamostatně stojících struktur obecně, ale také výrazný krok kjejich celistvější, mnohovrstevnaté analýze ve smyslu konstrukčněgramatického přístupu. Zároveň mají konkrétní výsledky výzkumu konsekvence ipro širší teoreticko-metodologické otázky. Metodologický přínos spočívá vnávrhu báze pro 15 Smysluplnost takového postupu mimo jiné naznačují předběžné výsledky probíhajícího výzkumu, jehož cílem je zjišťování korelace mezi identifikovatelností slov izolovaných zcelkově snadno srozumitelných výpovědí amírou slovní redukce (Machač— Fried, in prep.). Ukázalo se, že mezi oběma parametry je velmi silná záporná korelace (čím vyšší míra slovní redukce, tím nižší identifikovatelnost slova). OPEN ACCESS 30 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.1 zjišťování aidentifikaci zvukových vlastností, jež mohou sloužit jako systematická interpretační vodítka klepšímu porozumění diachronních změn ve vývoji nepodřízených větných struktur, aotázka redukcí ve spontánní dialogické komunikaci se váže kzásadním teoretickým úvahám kognitivní lingvistiky týkajícím se podoby mentálního lexikonu— na základě našich zjištění vkonkrétním gramatickém jevu můžeme např.artikulovat hypotézu, že silně redukované varianty jsou vmentálním lexikonu uloženy včetně informací okontextech (např.intonační kontext) ajsou přístupné pouze stěmito informacemi, neboť izolovaně se ukazují jako nesrozumitelné, což nás opět přivádí ke konceptu gramatické konstrukce jako nosné jednotky gramatické organizace. LITERATURA Beijering, K.— Kaltenböck, G.— Sansiñena, M.S. (2019): Insubordination: central issues and open questions. In: K.Beijering— G.Kaltenböck— M.S.Sansiñena (eds.), Insubordination: theoretical and empirical issues. Berlin: De Gruyter Mouton, s.1–28. Benavides-Varela, S.— Mehler, J. (2014): Verbal positional memory in 7-month-olds. Child Development, 86, 1, s.209–223. Bybee, J.L. (1985): Morphology. Astudy of the relation between meaning and form. Amsterdam: John Benjamins. Bybee, J. (2003): Phonology and language use. Cambridge: Cambridge University Press. Bybee, J. (2007): Frequency of use and the organization of language. Oxford— New York: Oxford University Press. Bybee, J.— Scheibman, J. (1999): The effect of usage on degrees of constituency: The reduction of don’t in English. Linguistics, 37, 4, s.575–596. Boersma, P.— Weenink, D.J.M. (2019): Praat: doing phonetics by computer (Version 6.1.08). Staženo 5.12.2019, http://www.praat.org. Browman, C.P.— Goldstein, L.M. (1992): Articulatory phonology: An overview. Phonetica, 49, s.155–180. Cangemi, F.— Niebuhr, O. (2018): Rethinking reduction and canonical forms. In: F.Cangemi— M.Clayards— O.Niebuhr— B.Schuppler— M.Zeller (eds.), Rethinking reduction. Berlin: Walter de Gruyter, s.277–302. Clements, G.N. (2009) Does Sonority Have aPhonetic Basis? In: Raimy, E.— Ch. Cairns (eds.), Contemporary Views on Architecture and Representations in Phonological Theory. Cambridge, MA: MIT Press, s.165–176. Dalby, J. (1986): Phonetic structure of fast speech in American English. Bloomington: Indiana University Linguistics Club. ELAN (Version 5.8) [Computer software]. (2019). Nijmegen: Max Planck Institute for Psycholinguistics, The Language Archive. Staženo zhttps://archive.mpi.nl/tla/elan Ernestus, M.— Baayen, H.— Schreuder, R. (2002): The recognition of reduced word forms. Brain and Language, 81, s.162–173. Evans, N. (2007): Insubordination and its uses. In: I.Nikolaeva (ed.), Finiteness: theoretical and empirical foundations. Oxford: OUP, s.366–431. Evans, N.— Watanabe, H. (eds.) (2016): Insubordination. Amsterdam: John Benjamins. Fried, M. (2009): Construction Grammar as atool for diachronic analysis. Constructions and Frames, 1, 2, s.261–290. Fried, M. (2010): Constructions and frames as interpretive clues. Belgian Journal of Linguistics, Vol.24, Frames: from grammar to application, ed. by P.Sambre and C.Wermuth, s.83–102. Fried, M.— Machač, P. (in prep.): Intonation as acue to evidential inferences in one type of insubordinate clauses. Fried, M. — Östman, J-O. (2005): Construction Grammar and spoken language: the case of pragmatic particles. Journal of Pragmatics, 37, 11, s.1752–1778. OPEN ACCESS PAVEL MAChAČ— MIRjAM FRIED 31 Gahl, S.— Strand, J.F. (2016): Many neighborhoods: Phonological and perceptual neighborhood density in lexical production and perception. Journal of Memory and Language, 89, s.162–178. Greenberg, S. (1999): Speaking in short hand— Asyllable-centric perspective for understanding pronunciation variation. Speech Communication, 29, s.159–176. Hanique, I.— Ernestus, M. (2012): The role of morphology in acoustic reduction. Ligngue elinguaggio, 2, s.147–164. Johnson, K. (2004): Massive reduction in conversational American English. In: K.Yoneyama— K.Maekawa (eds.), Spontaneous speech: Data and analysis. Proceedings of the 1st Session of the 10th International Symposium. Tokyo: The National International Institute for Japanese Language, s.29–54. Keune, K.— Ernestus, M.— Van Hout, R.— Baayen, R.H. (2005): Social, geographical, and register variation in Dutch: From written MOGELIJK to spoken MOK. Corpus Linguistics and Linguistic Theory, 1, s.183–223. Kohler, K.J. (1999): Articulatory prosodies in German reduced speech. In: J.J.Ohala— Y.Hasegawa— M.Ohala— D.Granville— A.C. Bailey (eds.), Proceedings of the 14th International Congress of Phonetic Sciences, vol.1, San Francisco, s.89–92. Kopřivová, M.— Waclawičová, M.: ORAL2006 (2006): Korpus neformální mluvené češtiny. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. http://www.korpus.cz Kopřivová, M.— Komrsková, Z.— Lukeš, D.— Poukarová, P.— Škarpová, M. (2017): ORTOFON: Korpus neformální mluvené češtiny svíceúrovňovým přepisem. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Laver, J. (1994): Principles of phonetics. Cambridge: Cambridge University Press. Lindblom, B. (1990): Explaining phonetic variation: Asketch of the H–H Theory. In: W.J.Hardcastle— A.Marchal (eds.), Speech production and speech modelling. Springer, Dordrecht, s.403–439. Machač, P.— Fried, M. (2019): Na pomezí syntaxe azvuku ve spontánní řeči: předběžná zjištění. Příspěvek přednesený na 1.konferenci České asociace kognitivní lingvistiky (CALC-1), Praha. Machač, P.— Fried, M. (in prep.): Utterance comprehension in spontaneous speech: phonetic reductions and syntactic context. Machač, P.— Lukeš, D. (2017): Parallel articulation as amechanism of emergence of new phonemes. 4th International Workshop on Sound Change, Edinburgh, 20.4.2017. Machač P.— Skarnitzl R. (2009): Principles of Phonetic Segmentation. Praha: Nakladatelství Epocha. Machač, P.— Zíková, M. (2015): Parallel articulation: The phonetic base and the phonological potentiality. Slovo aslovesnost, 76, 1, s.3–21. Machač, P.— Zíková, M. (2013): Redukční procesy vřeči zhlediska fonetických rysů. In: Uličný, O.— Prošek, M. (eds.) Studie kmoderní mluvnici češtiny 5, Kčeské fonetice apravopisu. Univerzita Palackého vOlomouci, s.17–44. Mertens, Piet (2004): The prosogram: Semiautomatic transcription of prosody based on atonal perception model. In: B.Bel— I.Marlien (eds.), Proceedings of Speech Prosody 2004, Nara (Japan), 23.–26.3.2004. Niebuhr, O.— Kohler, K.J. (2011): Perception of phonetic detail in the identification of highly reduced words. Journal of Phonetics, 39, s.319–329. Pierrehumbert, J.B. (2003): Probabilistic phonology: Discrimination and robustness. In: R.Bod— J.Hay— S.Jannedy (eds.), Probabilistic linguistics. Cambridge, MA: MIT Press, s.177–228. Schuppler, B.— Ernestus, M.— Scharenborg, O.— Boves, L. (2011): Acoustic reduction in conversational Dutch: Aquantitative analysis based on automatically generated segmental transcriptions. Journal of Phonetics, 39, s.96–109. Shockey, L. (2003): Sound patterns of spoken English. Oxford: Blackwell. Skarnitzl, R.— Volín, J. (2005). Czech Voiced Labiodental Continuant Discrimination OPEN ACCESS