Sociálně motivované variování výslovnosti cizích slov

OPEN ACCESS ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2, S. 157–173 issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova v praze Jana Hoffmannová — Olga Richterová Sociálně motivované variování výslovnosti cizích slov* Martin Havlík (Praha) SOCIALLY MOTIVATED VARIATION IN THE PRONUNCIATION OF LOANWORDS This paper presents the findings of a study on loanword pronunciation in Czech, focusing in particular on the impact of four primary independent variables (age, sex, education, and region of origin, i.e. Prague / Brno) on loanword pronunciation. The results were obtained from an empirical study undertaken in 2014, in which 300 native speakers of Czech were recorded reading 300 loanwords in short sentences. The social categories of the sample correlate proportionally with those of the inhabitants of both cities, according to the latest census. Age and education were identified as the variables associated with the highest degree of variation in the pronunciation of the loanwords studied. Knowledge of English, now a compulsory school subject in the Czech Republic, has a clear impact on pronunciation; however, the influence of the other factors on variation across social categories was also detected. KEY WORDS loanwords, pronunciation, variationist sociolinguistics KLÍČOVÁ SLOVA přejatá slova, výslovnost, variační sociolingvistika 1. ÚVOD Výslovnost cizích slov, včetně vlastních jmen, bývá rozkolísaná, a to zejména u slov nově přejatých. Základní příčina rozkolísanosti neboli variování výslovnosti spočívá v tom, že ve výslovnosti cizích slov se střetávají fonologické systémy dvou či více jazyků. Cizí slova jsou do češtiny výslovnostně adaptována; např. anglické slovo Windows se v češtině běžně vyslovuje [ˈvındous] a nikoli [ˈwındəʊz]. Výslovnost je obvykle adaptována podle principu fonologické aproximace (srov. Duběda et al., 2014a), to znamená, že se vychází z výslovnosti v původním jazyce. Češtině cizí fonémy jsou ovšem nahrazeny nejbližšími českými (jako ve výše uvedeném případě je obouretné [w] nahrazeno retozubným [v], dvojhláska [əʊ] dvojhláskou [ou] a koncové [z] neznělým [s]), je uplatněna česká fonotaktika a přízvuk je v češtině i u cizích slov vázán na první slabiku bez ohledu na to, na jaké slabice byl původně. Již v tomto mechanismu můžeme sledovat první zdroj možného variování, protože některý původní cizí foném může být nahrazen různými fonémy českými, např. anglický foném /θ/ v anglickém pravopise zachycený kombinací písmen th se může v češtině nahradit fonémem /t/, srov. např. výslovnost thriler jako [trılεr], Thatcherová jako [tεt󰋦ʃrovaː] apod., či fonémem /s/, např. Smith vysloveno jako [smıs] či Heathrow jako [hiːsrou], nebo dokonce /f/, např. think tank vysloveno jako [fınk tεnk]. Na začátku slova je přitom doporučena výslovnost [t] a uprostřed či na konci slova může výslovnost kolísat mezi [s] a [t] (srov. Palková, 1994, či Kučera — Zeman, 1998). * Tento příspěvek vznikl s podporou grantového projektu GA ČR č. 13–00372S. 158 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS Výslovnost může být adaptována i podle jiných principů (ve výše citovaném textu Dubědy et al., 2014a, bylo stanoveno celkem 8 adaptačních principů), např. výslovnost [fodbal] vychází z původního pravopisu, nikoli z původní výslovnosti. Zdrojem variování přitom nejsou jen mechanismy adaptování a střet různých jazyků na poli jednoho slova (srov. k tomu Calabrese — Wetzels, 2009, či van Coetsem, 1988), nýbrž i rozdíly mezi mluvčími. Ve výslovnosti cizích slov je totiž mj. reflektováno vzdělání mluvčího, a to nejen jeho znalosti cizích jazyků, ale v daleko větší míře i vzdělání obecně kulturní. Mluvčí často dokáží vyslovit cizí slovo, resp. vlastní jméno nápodobou výslovnosti užívané v médiích či ve společnosti obecně, aniž by nutně museli znát konkrétní cizí jazyk, např. francouzštinu při výslovnosti jmen známých fikčních detektivů Poirota či Maigreta. Výslovnost tedy může variovat nejen v závislosti na vzdělání, ale i na věku a zřejmě i na dalších sociálních proměnných. Variování výslovnosti přitom není jevem, který mluvčí berou v potaz jen jako prostou skutečnost, jíž si sotva povšimnou. Výslovnost cizích slov je naopak často povšimnuta, hodnocena, komentována, vysmívána, případně může být i sankciována (zejména v případě profesionálních mluvčích, srov. Havlík — Jílková — Štěpánová, 2015). Výslovnost cizích slov tedy přitahuje pozornost uživatelů jazyka, kteří si všímají zejména (údajně) nesprávné výslovnosti, ač není vždy jednoznačné, jak by se dané cizí slovo či jméno mělo vlastně vyslovovat (má se např. výše uvedené jméno Smith vyslovovat [smıs], či [smıt]?). Klíčové je, že variování výslovnosti může korelovat se sociálními proměnnými a že lze tedy zjišťovat, zda různá výslovnost neodráží i různé sociální rozvrstvení, neboli zda výslovnost cizích slov variuje v závislosti na sociálních proměnných. V následujícím textu se nejprve krátce zmíním o variační sociolingvistice a uvedu, v čem je výzkum výslovnosti cizích slov vzhledem k ní specifický. Pak stručně představím výzkum výslovnostního úzu cizích slov provedený v roce 2014 (podrobněji viz Duběda et al., 2014b). V ústřední kapitole článku předložím ty výsledky vycházející z tohoto výzkumu, jež ukazují variování výslovnosti některých cizích slov v závislosti na sociálních proměnných. Komplexní výsledky výzkumu, včetně grafů zobrazujících rozložení výslovnostních variant podle sledovaných kategorií, jsou zveřejněny na internetové adrese: http://dvucs.ff.cuni.cz. 2. VARIAČNÍ SOCIOLINGVISTIKA Výzkum variování lingvistických proměnných v závislosti na proměnných sociálních je předmětem variační sociolingvistiky, jež je někdy chápána jako sociolingvistika vůbec (srov. např. Nekvapil, 2012). Ústředním motivem pro vznik a vývoj variační sociolingvistiky byla snaha vědecky uchopit a popsat změny v jazyce, jazykový vývoj (srov. Tagliamonte, 2006). Podle Sali Tagliamonteové (2006, s. 5n.) závisí variační sociolingvistika na třech faktech o jazyce: 1. uspořádaná heterogennost — jazyky variují v tom smyslu, že mluvčí mají možnost různým způsobem říci prakticky totéž, toto variování však není zcela neuspořádané a lze v něm nacházet jisté vzorce; 2. jazyková změna — jazyky se v průběhu let neustále mění; 3. sociální identita — mluvčí si v komunikaci nejen předávají informace, případně provádějí nějaké jednání, ale zároveň MARtIN HAvLÍk 159 OPEN ACCESS i formou svých výpovědí či replik vypovídají o sobě, o svém věku, pohlaví, vzdělání, příslušnosti k určité třídě, komunitě apod. Historicky jsou základy variační sociolingvistiky spojovány především s pracemi Williama Labova, který své výzkumy začal provádět na konci 60. let 20. století. Prvním jeho významným výzkumem byl výzkum provedený na ostrově Martha’s Vineyard v americkém státě Massachussets (Labov, 1963). Labov zkoumáním výslovnosti místních obyvatel dospěl k poznatku, že převažující centralizovaná výslovnost jádra dvojhlásek ai a au v jejich projevech je v zásadě neuvědomělým příznakem příslušnosti k obyvatelům ostrova v kontrastu k mluvě turistů, kteří ostrov zaplavují v letních měsících. Dalšími výzkumy W. Labova, dnes již klasickými, byly výzkumy realizované ve městě New York. Cenným poznatkem bylo, že prestižnější formy nejčastěji vyslovují příslušníci nižší střední třídy usilující postoupit na sociálním žebříčku o příčku výše, nikoli mluvčí pocházejících z vyšších tříd. Labov svými výzkumy v New Yorku přesvědčivě prokázal, že na první pohled nesystematické variování výslovnosti vykazuje určitý řád, korelují-li se výslovnostní podoby se sociální třídou, z nichž zkoumaní mluvčí pocházejí, a stylem promluv (viz Labov, 1966). Od těchto průkopnických prací se variační sociolingvistika mohutně rozvíjela výzkumy v dalších městech Spojených států amerických, Kanady, Spojeného království a postupně i v dalších zemích (srov. např. 37 výzkumů, které Labov uvádí v závěrečné, nově napsané kapitole 1966–2006 rozšířeného vydání své klasické práce — Labov, 2006) a zároveň cizelováním svých metod (srov. např. Tagliamonte, 2006 a 2012, či český překlad příručky Milroyové a Gordona, 2012). 3. VARIOVÁNÍ VÝSLOVNOSTI CIZÍCH SLOV A VARIAČNÍ SOCIOLINGVISTIKA V případě výpůjček se na poli jednoho slova střetávají jazykové systémy dvou, případně i více jazyků, přičemž s touto skutečností se nějak musejí vypořádat i monolingvní mluvčí, případně mluvčí, kteří neznají původní jazyk výpůjčky (variační sociolingvistika je přitom od počátku zaměřena na výzkum variování uvnitř jednoho jazyka, srov. Nekvapil, 2012, s. 229). Tato skutečnost vede k tomu, že výslovnost výpůjček kolísá v mnohem větší míře než domácí ustálená slovní zásoba. Větší míra kolísání výslovnosti cizích slov má pro zkoumání tohoto variování v závislosti na sociálních proměnných dva závažné důsledky: 1. počet lingvistických proměnných, které variují, je značný, a proto 2. konkrétní výslovnost cizích slov nelze v mnoha případech jednoznačně spojit s nějakou jazykovou komunitou, z níž daná mluvčí pochází. Vezměme si za příklad českou výslovnost běžně užívaného a známého amerického jména Washington. V tomto jméně jsou tři proměnné, které v české výslovnosti běžně variují: 1. počáteční w, které může být vysloveno jako české retozubné [v], nebo mluvčí mohou napodobit původní obouretné [w], 2. výslovnost samohlásky a kolísá mezi [a] a [o], 3. z poslední slabiky buď bývá samohláska [o] vypuštěna, nebo je naopak vyslovena. Jen kolísání těchto proměnných nám dává osm možných výslovnostních variant: [waʃıŋktn], [woʃıŋktn], [woʃıŋkton], [waʃıŋkton], [voʃıŋkton], [vaʃıŋkton], [voʃıŋktn], [vaʃıŋktn]. Možných variant může být pochopitelně ještě více; v našem výzkumu úzu výslovnosti cizích slov (viz níže) jsme zaznamenali 23 výslov- 160 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS nostních variant tohoto jména (všechny varianty jsou samozřejmě uvedeny ve výše zmíněné internetové databázi). Zdá se být tedy smysluplné zjišťovat variování jednotlivých fonetických jevů, nikoli variování výslovnosti jednotlivých slov. Problémem je ovšem to, že výslovnost konkrétních hlásek se může lišit slovo od slova v závislosti na tom, kdy cizí slovo bylo do češtiny adaptováno. Vezměme si např. anglické názvy míčových her: zatímco v češtině máme pravopisně i výslovnostně adaptované varianty fotbal, basketbal a volejbal, u novějších sportů už se někdy uplatňuje původní pravopis a výslovnost vycházející z původní výslovnosti: slovo baseball je obvykle psáno s nepočeštěným pravopisem a vyslovováno je jen jako [bεjzbol] či [bεjzboːl], takže výslovnost [basεbal] či [bazεbal] by byla velmi příznaková; ovšem pravopis i výslovnost slova softbal kolísá, a to navzdory kodifikovanému počeštěnému pravopisu a výslovnosti [sovdbal]. Obdobná situace je s anglickým komponentem man: na jedné straně se v češtině vyslovuje např. [barmaŋka], [kamεraman] či [manʒεstraːkı], na druhé už máme [parmεŋku] [spajdrmεna] či [mεnʧεstr junajtıt] (Manchester United). Zřejmě jediným schůdným řešením je sledovat variování jednotlivých cizích slov a jmen a v konkrétních slovech pak zjišťovat variování jednotlivých fonetických jevů. Jenže i v případě tohoto postupu se musíme vypořádat s další skutečností, kterou je heterogennost zkoumaného materiálu. Ve vzorku slov, jejichž výslovnost jsme zjišťovali, jsou totiž jak obecná jména (apelativa), tak i vlastní jména (propria) a zkratky. Výslovnost jednotlivých typů slov se může řídit trochu odlišnými principy. Heterogennost je ještě umocněna tím, že se jedná o slova pocházející z různých jazyků. A tak zatímco je smysluplné zjišťovat např. variování [a]/[ε] ve slovech anglického původu, v případě galicismů může být dostačujícím zjištěním rozdíl ve variování mezi přibližnou nápodobou původní výslovnosti a výslovností ovlivněnou jiným cizím jazykem, zejména angličtinou. Můžeme např. zjistit, že zatímco starší lidé vyslovují jméno fikční postavy komisaře Maigreta jako [mεgrεː] či [mεgrεt], mezi mladší generací se začíná objevovat výslovnost [majgrεt]. Podstatné tedy pro variování výslovnosti tohoto jména v závislosti na sociálních proměnných nebude, zda variuje výslovnost s dlouhým [ε] či vyslovení koncového [t], ale zda se mluvčí snaží o výslovnost napodobující výslovnost původní, či zda o původní výslovnosti nemají ani ponětí. A konečně poslední problém, který cizí slova skýtají pro variační sociolingvistiku, spočívá v tom, že se jedná o okrajovou slovní zásobu. Z tohoto důvodu není prakticky možné získat větší množství týchž cizích slov vyslovených větším množstvím mluvčích ve víceméně přirozených (roz)hovorech, které pro své výzkumy upřednostňují variační sociolingvisté (srov. např. Chromý, 2014). V našem výzkumu výslovnostního úzu cizích slov jsme tedy museli přistoupit k záměrné elicitaci cizích slov, abychom získali výslovnost týchž 300 cizích slov od 300 lidí. 4. VÝZKUM VÝSLOVNOSTNÍHO ÚZU PROVEDENÝ V ROCE 2014 Celý výzkum je poměrně podrobně popsán jinde (viz Duběda et al, 2014b), zde proto uvedu jen skutečnosti důležité pro tento text. V prvé řadě je potřeba zdůraznit, že se primárně jedná o lingvistický výzkum, nikoli o výzkum sociologický. Tomu byl MARtIN HAvLÍk 161 OPEN ACCESS podřízen jak výběr testovaných slov, tak i výběr mluvčích. K testování jsme vybrali slova a slovní spojení na základě jejich frekvence v korpusu SYN2010. Výběr mluvčích rovněž nebyl náhodný, neboť jsme je rozdělili do čtyř sociálních kategorií nabývajících dohromady deseti hodnot: 1. místo: Praha a Brno; 2. pohlaví: muži a ženy; 3. věk: 18–39, 40–59, nad 60; 4. vzdělání: základní, středoškolské a vysokoškolské. Počet mluvčích v každé skupině byl stanoven tak, aby procentuálně náš vzorek odpovídal rozložení obyvatel obou metropolí podle údajů z posledního sčítání obyvatel ČR, přičemž v Praze jsme měli 230 mluvčích a v Brně 70. Naším primárním záměrem bylo, aby získané výslovnostní varianty byly reprezentativní pro dospělou populaci v obou městech. Pro zjišťování variování výslovnosti v závislosti na daných sociálních kategoriích má takovéto složení vzorku mluvčích své nevýhody, spočívající především v tom, že rozložení mluvčích není rovnoměrné. Z tohoto hlediska je nejproblematičtější kategorie vzdělání, neboť mluvčích se základním vzděláním je ve vzorku velmi málo, konkrétně 33, tedy o něco více než jedna desetina. Na druhé straně 267 mluvčích je rozděleno do skupin se středním a vysokoškolským vzděláním, a to ještě dosti disproporčně s převahou lidí se středoškolským vzděláním. Ve skupině lidí se základním vzděláním nadto mají největší podíl lidé ve věku mezi 18. a 39. rokem života, konkrétně jich je 16 (tj. téměř polovina). Většinou se přitom jednalo o středoškolské studenty jen několik týdnů či měsíců před maturitou. Konkrétní počty pro jednotlivé skupiny jsou následující: Praha: 230 mluvčích, Brno: 70, muži: 146, ženy: 154, mladí lidé: 131, lidé ve středním věku: 88, starší lidé: 81, lidé se základním vzděláním: 33, se středoškolským vzděláním: 186, vysokoškoláci: 81. Od každého mluvčího máme vyplněn dotazník, v němž je uveden jeho přesný věk, konkrétní vzdělání, současné zaměstnání, délka pobytu v dotyčném městě a znalost cizích jazyků zjišťovaná na třech úrovních. V následující tabulce, která je převzata z výše citovaného textu Dubedy et al. (2014b), je přehledně uvedeno rozložení informantů podle jednotlivých kategorií: Základní vzdělání Středoškolské vzdělání Vysokoškolské vzdělání Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy Praha 18–39 let 6 6 30 32 13 13 40–49 let 4 4 21 22 9 9 60 a více let 3 4 18 20 8 8 Brno 18–39 let 2 2 9 9 4 4 40–49 let 1 1 6 7 3 3 60 a více let 1 1 6 6 2 3 tabulka 1. Demografické složení vzorku mluvčích Vzorek mluvčích v našem výzkumu je tudíž dán kvótním výběrem, k němuž Soukup s Rabušicem (2007, s. 384) explicitně poznamenávají, že „v praxi tolik oblíbený kvótní výběr není výběrem náhodným, a tudíž statistická indukce nemá při jeho používání místo“. Výběru slov ani lidí nadto nepředcházela žádná nulová ani pracovní hypotéza 162 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS týkající se variování lingvistických proměnných v závislosti na proměnných sociálních. V některých případech přesto uvedu jako doplňující informaci výpočet pravděpodobnosti výskytu podle Fisherova testu, který na rozdíl od chí-kvadrátu udává přesnou pravděpodobnost, nikoli jen její odhad. Na závěr této kapitoly ještě poznamenejme, že výslovnostní varianty byly stanoveny poslechovou analýzou, kterou prováděli všichni čtyři autoři výzkumu, tj. Tomáš Duběda, Lucie Jílková, Veronika Štěpánová a autor tohoto příspěvku (pro podrobnější informace k transkripci výslovnostních variant viz Duběda et al., 2014b, s. 137n.). 5. VARIOVÁNÍ VÝSLOVNOSTI VÝPŮJČEK V ZÁVISLOSTI NA VĚKU, VZDĚLÁNÍ, POHLAVÍ A LOKALITĚ Počet zjištěných výslovnostních variant jednotlivých slovních výrazů kolísá od slov s jedinou podobou (např. reagovat, kurzu či euro) až po slova s 51 (Los Angeles, Jacques, CIA) či dokonce 54 (world) variantami. Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že výslovnostní rozkolísanost mnoha testovaných slov je značná, ve skutečnosti většina z nich má jen jednu většinovou výslovnostní podobu s více než dvoutřetinovou četností a několik, případně mnoho menšinových až marginálních podob (219 slovních výrazů). Z celkového počtu 300 slov má jen 34 slov dvě výslovnostní varianty s více než třetinovým počtem výskytů (tj. více než sto výskytů) pro každou z nich. Jedná se o následující slovní výrazy, které jsou seřazeny podle fonetického jevu, jenž v nich variuje: milion, sezona, stadion, salon, kamion, balon, balkon, penzion, pavilon, citron, trénink, tréninkový, leasing, Sally, Patrick, BBC, play-off, software, procedura, kontejner, evangelium, Augustin, benzinový, hypermarket, Afghánistán, Pákistán, newyorský, standard, Louis, menu, Smith, Chris, Andrew, Nisa. Sedm slov pak nemá ani jednu většinovou variantu s více než třetinovým počtem výskytů, jsou to slova Poirot, Christina, Grand, Hugh, World, Warren a Stephen. U zbývajících 40 výrazů má jedna varianta četnost mezi 33 % a 67 % a ostatní jsou zastoupeny méně než 33 % (podrobný popis výsledků výzkumu viz Duběda, 2016). Na následujících stránkách se zaměříme zejména na ona slova, jež mají dvě varianty s více než třetinovým počtem výskytů. Probereme je postupně podle fonetického jevu, který v nich výslovnostně kolísal. Prvními deseti slovy, v nichž variuje délka samohlásky [o], se zde však zabývat nebudeme, neboť tuto problematiku již podrobně zpracovala V. Štěpánová (2015). 5.1 vARIOvÁNÍ [ɡ] vS. [k] 5.1.1 NECHTĚL BYS PO tRÉNINkU ZAJÍT NA PIVO? Slovo trénink bylo informantům představeno v počeštěné pravopisné podobě, a to ve větě uvedené v nadpisu tohoto oddílu (rovněž následující oddíly jsou většinou uvedeny větami, jež jsme prezentovali našim informantům). Celkový počet zaznamenaných variant s [ɡ] je 145, zatímco s [k] o deset více, tj. 155. Podívejme se nyní, které skupiny preferovaly podobu s [k] a které s [ɡ]. MARtIN HAvLÍk 163 OPEN ACCESS V kategorii vzdělání je počet obou variant u středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných mluvčích velmi vyrovnaný, zato u lidí se základním vzděláním je výrazná převaha výslovnosti s [k] (64 %). Mohli bychom tedy předpokládat, že lidé se základním vzděláním se nechali více vést písemnou podobou slova, jenže jak uvidíme, u adjektiva tréninkový se tato tendence nepotvrdila. U kategorie věk je významný rozdíl v rozložení výslovnosti [k] a [ɡ] mezi mladými lidmi a lidmi ve věku nad 40 let: mluvčí do 40 let preferovali výslovnost s [ɡ] (56 %), zatímco lidé nad 40 i nad 60 let preferovali výslovnost s [k] (58 % a 57 %). Největší zjištěné rozdíly jsou ovšem mezi muži a ženami, kdy ženy preferují výslovnost s [k], konkrétně 92 žen (60 %) vyslovilo ve slově tréninku [k], zatímco [ɡ] o třetinu méně, a to 62 (40 %); u mužů byl poměr opačný: [ɡ] v daném slově vyslovilo 83 mužů (57 %), kdežto [k] 63 (43 %); podle Fisherova testu je variování v kategorii pohlaví statisticky významné: p = 0,0055. Dále uveďme, že v Brně je větší podíl výslovnosti s [ɡ] (56 %), zatímco v Praze je tomu naopak; [ɡ] ve slově trénink vyslovilo 46 % Pražanů. Rozdíly jsou tedy nižší než mezi muži a ženami a podle Fisherova nejsou statisticky významné: p = 0,1186. 5.1.2 MARIE ODJELA NA tRÉNINkOvÝ POBYT. Celkový počet výslovnostní podoby s [ɡ] byl zaznamenán u 152 mluvčích, kdežto podoby s [k] u 148. V kategorii vzdělání můžeme pozorovat zásadně jinou situaci u lidí se základním vzděláním oproti výslovnosti podstatného jména trénink. V případě adjektiva tréninkový se poměr mezi výslovností s [ɡ] a [k] vyrovnal, dokonce s mírnou převahou pro výslovnost s [ɡ] (51 %). U vysokoškolsky vzdělaných lidí se zvýšila preference pro výslovnost s [ɡ] (58 %), zatímco variování u středoškoláků je obdobně vyrovnané jako u slova trénink s nepatrnou preferencí podoby s [k] (53 %). Rozdíly v kategorii vzdělání tedy nejsou příliš významné. U kategorie věk jsme zaznamenali stejné preference jako v předchozím případě, poměry jsou ale nižší, vyrovnanější: [ɡ] ve slově tréninkový vyslovilo 55 % mladých mluvčích, 45 % středního věku a 50 % nad 60 let. V případě rozdílu mezi muži a ženami je situace velmi podobná předchozímu případu: zatímco ženy výrazně preferují výslovnost s [k], kdy 90 z nich (58 %) vyslovilo [k], zatímco [ɡ] jen 64 (42 %), u mužů je to přesně obráceně, 88 mužů (60 %) vyslovilo [ɡ] a 58 (40 %) [k]; podle Fisherova testu je rozdíl mezi muži a ženami vysoce signifikantní, p = 0,0014. Výslovnost s [ɡ] také výrazně narostla u mluvčích z Brna (63 %), zatímco u Pražanů je podíl výslovnosti s [ɡ] prakticky stejný jako u slova trénink (47 %); rozdíl mezi mluvčími z Brna a Prahy je tentokrát statisticky signifikantní, p = 0,0298. Jak by bylo možné zjištěné údaje interpretovat? Především je důležité, že v testu byly užity psané varianty s počeštěným pravopisem, tedy s [k]. Jedna možná hypotéza by tedy mohla být, že starší lidé, případně lidé s nižším vzděláním a ženy, mají tendenci vyslovovat podle toho, co je v písmu, aspoň tedy v případě souhláskové skupiny nk. Je tu ještě možná druhá hypotéza vzhledem k tomu, že výslovnost fonému /ɡ/ má v případě slov trénink a tréninkový přídech cizosti a zřejmě i nespisovnosti. Výslovnost [k] oproti výslovnosti [ɡ] může být považována za správnější, prestižnější, a to tím spíše, že má oporou v písmu. 164 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS Preferování výslovnosti [k] ženami s tím, že se jedná o správnou, resp. spisovnou formu, by odpovídalo i tomu, co s oporou o provedené výzkumy píší Milroy — Milroyová (1998), totiž, že ženy preferují prestižnější, tj. standardní výslovnostní formy, zatímco muži spíše formy svých sociolektů („It can be said that females favour „prestige“ norms and males vernacular norms“). Nesmíme přitom zapomenout ani na možný vliv významů obou slov trénink a tréninkový, které bychom mohli snad spojovat více s mužským světem. To se zejména týká věty Nechtěl bys po tréninku zajít na pivo?, v níž je „mužský svět“ evokován kombinací slov trénink a následně pivo, přičemž tento mužský kontext je explicitně vyjádřen gramatickým rodem (nechtěl bys). Jenže druhá věta zněla Marie odjela na tréninkový pobyt a viděli jsme, že rozdíly ve variování variant s [k] a [ɡ] jsou prakticky stejné. Takže pokud přistoupíme k interpretaci, že ženy preferují prestižnější, spisovnější výslovnostní podoby slov trénink a tréninkový, zatímco muži formy ležérnější, nestandardní, dodejme, že je to bez ohledu na to, zda je evokován spíše mužský, či ženský způsob žití. 5.1.3 POLOVINU LEASINGU JSME JIŽ SPLATILI. Zajímavý kontrast ke slovům trénink a tréninkový představuje slovo leasing, jež bylo informantům prezentováno v nepočeštěném pravopise. Celkově oproti předchozím slovům narostl počet variant s [ɡ], konkrétně 189 informantů vyslovilo v tomto slově [ɡ], zatímco [k] jen 111 z nich. S výjimkou lidí nad 60 let a mluvčích se základním vzděláním ve všech skupinách převažuje výslovnost s [ɡ]; u mužů, mladých lidí, vysokoškolsky vzdělaných lidí i lidí z Brna tato výslovnost přímo dominuje; konkrétně 104 mužů vyslovilo ve slově leasingu [ɡ] (71 %), kdežto [k] jen 42 z nich; [ɡ] rovněž vyslovilo 102 mladých mluvčích (78 %), kdežto [k] jen 29 z nich; [ɡ] vyslovilo 61 vysokoškolsky vzdělaných mluvčích (73 %), naproti tomu [k] vyslovilo jen 20 z nich; a konečně poměr v Brně byl 49 (70 %) ku 21. Výslovnost s [ɡ] tentokrát převažuje i u žen, ačkoli v porovnání s muži je poměr obou výslovností menší, konkrétně 85 žen vyslovilo [ɡ] (55 %), zatímco [k] jen 69 (45 %). Mírná převaha výslovnosti s [k] je tedy zaznamenána jen u dvou sledovaných skupin: u lidí starších 60 let (56 %) a u lidí se základním vzděláním (52 %). V případě slov trénink a tréninkový jsme mohli uvažovat o vlivu pravopisu na výslovnost, který se projevil zejména u žen, starších lidí a lidí s nižším vzděláním. Přestože ve slově leasing se v nepočeštěném pravopise píše [ɡ], vyšší podíl výslovnostních podob s [k], v porovnání s ostatními skupinami, pozorujeme ve stejných třech skupinách jako u předchozích slov, tj. u žen, mluvčích nad 60 let a se základním vzděláním. Tuto tendenci bychom mohli vysvětlit tím, že foném /ɡ/ zde opět může nést příznak cizosti, přičemž starší lidé a lidé se základním vzděláním tíhnou spíše k výslovnosti využívající běžné české fonémy, v menší míře to platí i pro ženy, ty jsou ale zřejmě více ovlivněny pravopisnou podobou sledovaných slov. Pokud by tomu vskutku tak bylo, měla by být tato tendence potvrzena i u výslovnosti dalších podobných slov. 5.1.4 DALŠÍ PŘÍPADY vARIOvÁNÍ [ɡ] vS. [k] Ve vzorku 300 testovaných slov jsou ještě slova marketingový a marketing, v nichž lze sledovat variování výslovnosti [ŋɡ] vs. [ŋk]. U obou výrazně převažovala výslovnost MARtIN HAvLÍk 165 OPEN ACCESS s [ɡ], konkrétně 263 výskytů v případě marketingu (ve větě Základy marketingu se ti budou hodit.) a 253 v adjektivu marketingový (Ta sleva byla skvělý marketingový tah.). Z rozložení výskytů výslovnosti s [k] jsou ovšem stále patrné tytéž tendence: Mezi příslušníky nejmladší zjišťované kategorie byla tato výslovnost řídká (5 %, resp. 6 %), obdobně u vysokoškolsky vzdělaných informantů (7 %, resp. 10 %), nejvýraznější podíl byl pak u lidí nad 60 let (18 %, resp. 30 %) a u mluvčích se základním vzděláním (rovněž 18 %, resp. 30 %). V případě žen se však podíl podob s [k] příliš nelišil od podílu u mužů a celkově byl poměrně nízký: 11 %, resp. 19 %. Uvažujeme-li o možnosti, že ženy častěji než muži vyslovují v závislosti na pravopisu, můžeme se podívat na výsledky dalších testovaných slov, u nichž může mít pravopis výrazný vliv na výslovnost, to se např. týká slov standard a standardní, přičemž bychom u žen měli zjistit vyšší počet výslovnostních variant [standardu], resp. [standardɲiː] oproti [standartu], resp. [standartɲiː]. V porovnání s muži ale výslovnost s [d] u žen výrazně nepřevažuje: podobu [standardu] sice vyslovilo 40 % žen, zatímco „jen“ 34 % mužů, ale podobu [standardɲiː] zase vyslovilo o 3 % více mužů než žen, konkrétně 18 % vs. 15 %. O možném vlivu pravopisu na výslovnost tedy můžeme v případě žen bezpečně hovořit jeden v případě slov trénink a tréninkový. Silnější vliv na výslovnost tedy může mít snaha dávat přednost [k] před [ɡ]. Vraťme se ještě ke skupině mluvčích nad 60 let, u nichž lze v porovnání s ostatními skupinami pozorovat zřejmou tendenci vyslovovat [k] v anglicismech. V případě dlouhodobě adaptovaných slov řeckého či latinského původu je tato tendence přesně opačná: zatímco ve všech pozorovaných skupinách dominuje výslovnost s [k], u lidí starších šedesáti let můžeme naopak pozorovat, že obvykle 30–40 % z nich vyslovuje [ɡ], viz následující tabulku (více k variování znělosti souhlásek v přejatých slovech viz Štěpánová, v tisku): Výslovnostní podoba Celkový počet Praha Brno Muži Ženy 18–39 40–59 60< ZŠ SŠ VŠ [dɛɡrɛt] 27 10 % 4 % 7 % 11 % 1 % 2 % 30 % 18 % 10 % 4 % [dɛmoɡrat] 38 13 % 11 % 12 % 13 % 2 % 7 % 36 % 12 % 15 % 9 % [dɛmoɡratsɪjɛ] 45 16 % 11 % 12 % 18 % 2 % 10 % 41 % 15 % 17 % 11 % [cɪrɡus] 53 22 % 4 % 18 % 17 % 14 % 19 % 22 % 9 % 22 % 11 % [motocɪɡl] 56 17 % 24 % 27 % 11 % 2 % 19 % 44 % 30 % 20 % 11 % [cɪɡlɪsta] 57 17 % 26 % 25 % 14 % 5 % 16 % 46 % 21 % 22 % 12 % [frɛɡvɛncɛ] 97 29 % 44 % 39 % 26 % 24 % 38 % 40 % 21 % 35 % 31 % [plaɡaːt] 214 68 % 81 % 73 % 70 % 68 % 73 % 75 % 82 % 76 % 57 % tabulka 2. Počet výslovnostních variant s [ɡ] u slov řeckého a latinského původu Slova jsou v tabulce uspořádána od slova s nejmenším počtem výskytů výslovnosti s [ɡ] až po slovo s největším počtem výskytů výslovnosti s [ɡ]. Zároveň se daná slova seřadila do několika skupin: Na prvním místě jsou tři slova z veřejně-politického života, v jejichž pravopisné podobě je souhlásková skupina kr. V tomto případě jsou největší rozdíly právě u kategorie věk, kdy mluvčí z nejmladší věkové kategorie variantu 172 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 98, 2016, Č. 2 OPEN ACCESS v tom, že to byli spíše mluvčí se vzděláním nižším vysokoškolského, kteří vyslovovali cizí slova podle pravopisu. 3. Vliv pohlaví se výrazněji projevil jen u variování [ɡ] vs. [k], nejvýrazněji u slov trénink a tréninkový, v nichž muži preferovali výslovnost s [ɡ], zatímco ženy s [k]. Ačkoli bychom mohli uvažovat o tom, že ženy více než muži dávají přednost prestižnějším či formálnějším výslovnostním podobám (srov. např. Milroy — Milroyová 1998), popřípadě, že se více snaží přizpůsobit svým komunikačním partnerům, jimiž v případě výzkumu byli zástupci Akademie věd či některé ze dvou filozofických fakult, vliv pohlaví na výslovnost cizích slov byl ve skutečnosti velmi malý. 4. Vliv lokality se projevil zejména u délky vokálů, v upřednostňování znělých fonémů mluvčími z Brna. Vliv lokality se významně projevil u výslovnosti slova menu, kdy Brňané významně upřednostňovali variantu vycházející z pravopisu, a zejména u výslovnosti jména řeky Nisa. Shrneme-li ještě poznatky o variování délky samohlásek v sledovaných slovech, můžeme konstatovat, že variování délky vokálů v cizích slov nelze jednoznačně spojit s některými sociálními kategoriemi, nelze tedy např. konstatovat, že by mladší mluvčí měli tendenci vyslovovat cizí slova s krátkými vokály v porovnání k mluvčím starším a nejstarším. Velmi záleží na konkrétních slovech, jejich původu a také sémantické oblasti, z níž pocházejí. LITERATURA Calabrese, A. — Wetzels, W. L. (eds.) (2009): Loan Phonology. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins. van Coetsam, F. (1988): Loan Phonology and the Two Transfer Types in Language Contact. Dordrecht: Foris Publications. Duběda, T. (2016): Empirické mapování u cizích slov. Slovo a slovesnost, 77, 2, s. 123–142. Duběda, T. — Havlík, M. — Jílková, L. — Štěpánová, V. (2014a): Loanwords and foreign proper names in Czech: a phonologist’s view. In: J. Emonds — M. Janebová (eds.), Language Use and Linguistic Structure: Proceedings of the Olomouc Linguistic Colloquium 2013. Olomouc: Univerzita Palackého, s. 313–321. [http://olinco.upol.cz/assets/olinco-2013proceedings.pdf?0.9171551227060623] Duběda, T. — Havlík, M. — Jílková, L. — Štěpánová, V. (2014b): Průzkum výslovnostního úzu u výpůjček a cizích vlastních jmen — metodologické otázky. Jazykovědné aktuality, 3–4, 2014, s. 125–141. [http://www.jazykovednesdruzeni.cz/JA3414. pdf?0.9386141791474074] Havlík, M. — Jílková, L. — Štěpánová, V.(2015): Management výslovnosti pravopisně neintegrovaného lexika v Českém rozhlase. Slovo a slovesnost, 76, 2, s. 107–128. Chromý, J. (2014): Přístupy ke zkoumání jazykové variace a česká jazyková situace. Naše řeč, 97, s. 1–12. Jílková, L. (2016): K přízvukování ve zkratkách (na základě dokladů z korpusu DIALOG, výzkumu v České televizi a z Databáze výslovnostního úzu cizích slov). Časopis pro moderní filologii, 98, 1, s. 23-44. Kučera, J. — Zeman, J. (1998): Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině. Anglická osobní jména. Hradec Králové: Gaudeamus. Labov, W. (1963): The social motivation of a sound change. Word, 19, s. 273–309. MARtIN HAvLÍk 173 OPEN ACCESS Labov, W. (1966): The Social Stratification of English in New York City. Washington, DC: Center for Applied Linguistics. Labov, W. (2006): The Social Stratification of English in New York City. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, São Paulo: Cambridge University Press, 2.vydání. Milroy, L. — Gordon, M. (2012): Sociolingvistika: Metody a interpretace. Praha: Karolinum. Milroy, J. — Milroy, L. (1998): Varieties and Variation. In: F. Coulmas (ed.), The handbook of Sociolinguistics. Malden, Oxford: Blackwell. Nekvapil, J. (2012): O interních a externích kontextech variační sociolingvistiky (doslov k českému vydání): In: L. Milroy — M. Gordon, Sociolingvistika: Metody a interpretace. Praha: Karolinum, s. 225–236. Palková, Z. (1994): Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. Rejzek, J. (2015): Český etymologický slovník. Praha: Leda. Soukup, P — Rabušic, L. (2007): Několik poznámek k jedné obsesi českých sociálních věd — statistické významnosti. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 43, s. 379–395. Štěpánová, V. (2015): Vokalická kvantita v přejatých slovech v češtině: Výsledky výzkumu výslovnostního úzu. Naše řeč, 98, s. 169–189. Štěpánová, V. (v tisku): Kolísání znělosti souhlásek v přejatých slovech v češtině: Výsledky výzkumu výslovnostního úzu. Naše řeč. Tagliamonte, S. A. (2006): Analysing Sociolinguistic Variation. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Săo Paulo: Cambridge University Press. Tagliamonte, S. A. (2012): Variationist Sociolinguistics. Chichester, Malden, Oxford: Wiley-Blackwell. Martin Havlík | Ústav pro jazyk český AV ČR | Letenská 4, 118 51 Praha 1 [email protected]