O velikosti keltského nádobí

STUDIA HERCYNIA XIX/1–2, S. 149–168 ovelikosti keltského nádobí Vladimír Salač Von allen Werken die liebsten, sind mir die gebrauchten. Bertold Brecht aBStrakt Der vorliegende Beitrag befasst sich mit Gefäßgrößen der keltischen Keramik. Anhand der Analyse der Siedlungskeramik in NW ‑Böhmen, der ganzen Gefäße im Oppidum Manching sowie des Durchcheckens von Gefäßen in Publikationen hat sich herausgestellt, dass in West‑ und Mitteleuropa Miniatur‑ und Kleingefä‑ ße für den persönlichen Bedarf in der Latènekultur fast fehlen. Da solche Gefäße im Mittelmeerraum und auch in den Kulturen nördlich vom Bereich der Latènekultur geläufig sind, wurde die Hypothese aufgestellt, dass gerade die Keramik und die damit verbundenen Ess‑ und Trinkgewohnheiten evtl. Riten einen sehr konservativen Indikator der keltischen Identität darstellen, die allerdings teilweise regionsabhängig ist. SCHlüSSElwörtEr Kelten; Größen der Keramikgefäße; Ess‑ und Trinkgewohnheiten; kulturelle und ethnische Identität. Laténská keramika, která se, byť svýhradami, připisuje Keltům, představuje nejčetnější ar‑ cheologický nález zmladší doby železné. Její zlomky se ve středoevropském prostředí používají především kdatování objektů, sídlišť anásledně krekonstrukci vývoje astruktury osídlení jednotlivých oblastí (např.Venclová 2001), vypracovávání stylových (např.Waldhauser 1996) či distribučních (Hanykýř– Ticová– Salač 1998) okruhů akhledání vztahů mezi nimi (např.Salač 1992; Salač– Carnap ‑Bornheim 1994). Samotná funkce keramiky, tedy otázka, kčemu vlastně mohly nádoby na sídlištích resp. vjednotlivých domácnostech sloužit, zůstává zpravidla stranou zájmu badatelů. Jednu zmála možností, jak se zamýšlet nad funkcí nádob bez chemických atechnologických analýz, představuje hodnocení jejich velikostí, především objemů. Pro tento účel se pokusí‑ me využít údajů okeramice na sídlištích vseverozápadních Čechách ana sídlišti aoppidu vbavorském Manchingu. Nedávno byla zveřejněna data olaténské sídlištní keramice vSZ Čechách, která registrují údaje o46 000 střepech z21 otevřených sídlišť zobdobí stupňů LT B–D (cca 400–50př.Kr.). Pro naše úvahy jsou významné především okraje, kterých bylo zaznamenáno 5700, přičemž u3800 znich bylo možné spolehlivě určit tvar nádoby azměřit průměr ústí. Ze zlomků se však podařilo úplně rekonstruovat pouhých 60 nádob (Salač– Kubálek 2015). Ze sídliště vMan‑ chingu jsou kdispozici rozměry dosud publikovaných 652 celých či plně rekonstruovaných nádob (Salač– Neruda– Kubálek 2013).1 1 Pozn.Pokud není výslovně uvedeno jinak, pocházejí veškeré údaje okeramice ze SZ Čech azManchingu zprávě citovaných prací; všechna data získaná okeramice zobou prostředí jsou dostupná na internetové adrese http://pravek.vse.cz. 150 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 vElikoSti něktErýCH kEraMiCkýCH tvarů vSz ČECHáCH MÍSY 2 Nejčastěji se vyskytujícím tvarem laténské keramiky je mísa. VSZ Čechách bylo ve zpracova‑ ných souborech registrováno 3089 okrajových střepů zmís, přičemž u2150 znich bylo možné změřit průměr ústí. Velikostní skladbu předkládají Obr.1, 9 a10. Průměrné ústí mísy měří 24 cm, nejčastěji se vyskytují mísy sprůměrem ústí od 20 do 30 cm (75%). Abychom se alespoň trochu přiblížili pohledu na mísy jako na nádobí, je třeba znát jejich objemy. Bohužel ze zpracovaných kolekcí se podařilo sestavit pouze 44 celých mís, tedy pouze zhruba u3% okrajů víme, zjak objemných nádob pocházejí. Využili jsme proto údaje oprů‑ měru ústí aobjemu 373 celých mís ze sídliště vManchingu a44 kusů ze sídlišť vSZ Čechách ksestavení grafu závislosti objemu mísy na velikosti průměru ústí, ato pro všechny tři zá‑ kladní typy (Obr.2). Jedná se oprvní pokus určování objemů laténských mís zprůměrů ústí, který tak trpí nedostatkem dat zvláště pro kónické mísy anádoby sústím větším než 25 cm. Vytvořený graf (Obr.2) tak představuje pouze kvalifikovaný odhad poplatný zpracovaným datům. Takovéto určování objemu také odhadem vždy zůstane, neboť ten pochopitelně závisí ina výšce nádoby, kterou ze samotných okrajových střepů nikdy přesně nezjistíme. Na druhou stranu je takovýto odhad právě umís touto skutečností poznamenán ze všech tvarů nejméně, neboť výška mís není nijak dramaticky proměnlivá, na rozdíl např.od hrnců či zásobnic. Graf byl sestaven na základě rozměrů reálných mís, jejichž tvary jsou vcelé oblasti laténské kultury shodné, proto jej používáme kodhadu objemů severočeských mís. 2 Názvy keramických tvarů, popisný systém akód vizSalač– Kubálek 2015. Obr.1: Velikostní skladby základních typů mís na sídlištích vseverozápadních Čechách. Abb. 1: Größenzusammensetzung der Schüsseln‑ grundtypen in nordwestböhmischen Siedlun‑ gen (ks– Stück; Achse x– Mündungsdurchme‑ sser). 151VLADIMÍR SALAČ Obr.2: Vztah mezi průměrem ústí aobjemem ucelých exemplářů hlavních typů laténských mís ze sídlišť vManchingu avSZ Čechách. Abb. 2: Das Verhältnis zwischen den Größen des Mündungsdurchmessers und Volumens der Haupttypen latènezeitlicher Schüsseln bei ganzen Gefäßen aus der Siedlungen in Manching und NW ‑Böhmen. Nejméně početné jsou vSZ Čechách kónické mísy (kód 210), jejichž okrajové střepy tvoří pouhých 10% všech měřitelných okrajů mís. Nejmenší průměr ústí kónické mísy činí 5 cm, největší 40 cm, průměrný 22 cm; rozdělení četností dle velikosti ústí přináší Obr.1A. Dle do‑ chovaných celých tvarů zManchingu (Obr.2) lze předpokládat, že objem průměrné kónické mísy se blížil 1,5 litru. Všechny konické mísy byly vyrobeny vruce. Nejpočetněji jsou zastoupeny mísy se zataženým okrajem (kód 220), jejichž okrajové střepy představují 75% všech měřitelných okrajů (Obr.1B). Nejmenší průměr ústí těchto mis činí 6 cm, největší 52 cm. Průměrná mísa má ústí ovelikosti 24 cm ajejí objem se pohybuje okolo tří litrů. Naprostá většina mís se zataženým okrajem byla vyrobena vruce, pouze 9% okra‑ jových střepů pochází zjemných na kruhu točených nádob. Okraje mís sesovitou profilací (kód 230) představují 15% všech měřitelných okrajů (Obr.1C); nejmenší zjištěný průměr ústí činil 12 cm, největší 36 cm aprůměrný 23 cm. Objem mísy sprůměrně velikým ústím se blíží 3 litrům. Celkově jsou tyto mísy oněco objemnější než tva‑ ry se zataženým okrajem. Významné je zjištění, že 87% okrajů pochází zjemných na kruhu točených nádob. Kónické mísy se svým nejmenším objemem zjevně sloužily kzacházení smenším množ‑ stvím látek, ať již tekutých či sypkých. Mohly být používány především kindividuálním potřebám (např.při stravování), nebo vzhledem ke svému tvaru iknabírání, přelévání či přesypávání různých tekutin či sypkých materiálů. Také mísy se zataženým okrajem sústím menším než 18 cm mohly pokrývat potřeby jednotlivců při stolování. Větší exempláře těchto mís, které převažovaly, zajišťovaly při přípravě či servírování pokrmů spíše potřeby kolek‑ tivní (nádoba společná pro více stolovníkůapod.). Mísy se zataženým okrajem ovšem jistě plnily mnoho další úloh vdomácím hospodářství– sušení plodů, uchovávání azpracování potravinapod. Velké kusy také sloužily jako nádoby kudržování ohně. Za tímto účelem bývaly někdy zahlubovány do podlah polozemnic (např.Salač 1984). Některé tvary mohly sloužit také jako pokličky. 152 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 Obr.3: Velikostní skladba mís se zataženým okrajem vyrobených na kruhu (A) avruce (B) na sídlištích vseverozápadních Čechách. Abb. 3: Größenzusammensetzung der gedrehten (A) und handgemachten (B) Schüsseln mit einbiegen‑ dem Rand in nordwestböhmischen Siedlungen (Achse y– Stück; Achse x– Mündungsdurchmesser). Mísy se zataženým okrajem představovaly běžné nádoby vyráběné na každém sídlišti, ato především vruce (91%). Točené exempláře pocházejí nejspíše zvýrobních center (např.Lo‑ vosice), apředstavují tak na většině sídlišť dovezené zboží. Tyto mísy jsou menší (Obr.3), jejich průměrná velikost ústí dosahuje 22 cm, kdežto uvruce robených činí 24 cm. Ovšem iobjemy průměrných na kruhu točených kusů se pohybují okolo dvou litrů, atedy patrně nebyly určeny pro jednotlivce. Přitom je zarážející, že exempláře smenším průměrem ústí než 12 cm (objem ca. 0,5 l) jsou zcela ojedinělé utočených iručně vyrobených kusů. Mísy esovité profilace byly rovněž na většinu sídlišť dováženy zněkolika málo center. Vzhle‑ dem kjejich menšímu počtu akvýrobě zjemné plavené hlíny za pomoci hrnčířského kruhu zřejmě představovaly prestižnější zboží, snad určené ke stolování. Některé kusy, byly ‑li prázd‑ né, mohly plnit především určitou estetickou či symbolickou roli, neboť nesou vhlazovanou výzdobu na vnitřním povrchu, viditelnou jen když je nádoba prázdná. Velikosti resp. objemy esovitě profilovaných mís se od zatažených nijak výrazně neliší, pouze mísy sprůměrem ústí větším než 28 cm jsou uesovitě profilovaných tvarů vzácné. Iesovité mísy kryly spíše kolektivní potřeby, protože velká většina znich (cca 80%) měla objem větší než dva litry. Objemově jsou oba tvary do značné míry zastupitelné, zjevně se tedy musely lišit svými funkcemi. Významné ztohoto hlediska je, že zatímco zesovitě profilovaných mís lze tekutý obsah pohodlně přelévat avneposlední řadě pít, zmís se zataženým okrajem je to naopak obtížné. Ovšem např.pro přípravu pokrmů je zatažený okraj výhodou, neboť mísa lépe „drží“ svůj obsah. Mísy sesovitou profilací byly jen zřídka vyráběny vruce, což ukazuje, že jejich vzhled hrál důležitou roli, neboť kusy vyrobené vruce byly jistě schopny vpraktických záležitostech exempláře vyrobené na kruhu plně zastoupit. Tato skutečnost rovněž naznačuje, že sídliště vSZ Čechách měla dobrý přístup kdistribuci na kruhu točeného zboží. Potřeboval ‑li někdo mísu esovité profilace, bylo pro něj snazší apatrně prestižnější obstarat si její vzhledově kva‑ litní provedení na trhu, než ji vyrábět vruce. SOUDKY, HRNCE ASITULY Odhadnout objem soudků (kód 100), hrnců (kód 300) asitul (kód 400) pouze zprůměru ústí je obtížné, neboť jejich výška je velmi proměnlivá. Spokojme se tedy pouze skonstatováním, že průměrný soudek vSZ Čechách má ústí ovelikosti 18 cm, přičemž usoudků stakovýmto ústím na 153VLADIMÍR SALAČ Manchingu kolísá výška od 18 po 30 cm aobjem od 3,4 po 11,5 l, celkový průměr všech exemplářů potom činí 3,9 l. Průměrný rozměr ústí hrnců vSZ Čechách činí 21 cm; výška hrnců stímto ústím se na Manchingu pohybuje mezi 22 a33 cm ajejich objem kolísá od 5,9 po 16,2 l, celkový průměr manchingských hrnců je 5 litrů. Průměrné ústí situly vSZ Čechách dosahuje 19 cm. Na Man‑ chingu mají nečetné dochované situly průměrné ústí 17 cm aprůměrný objem 4,2 litru (Obr.4). Soudky asituly jsou vzhledem kzataženému okraji zaměnitelné nejen objemově, ale ifunkčně ajejich úloha byla nejspíše poněkud jiná, než jakou plnily hrnce. Tomu nasvědčují imenší rozměry, atedy iobjemy, než jaké zjišťujeme uhrnců. Bez patřičných chemických analýz arozborů pracovních stop ovšem funkční rozdíly nelze blíže specifikovat. Jisté je, že hrnce sloužily pro práci světším množstvím „hmoty“ než soudky asituly. Soudě dle dat zManchin‑ gu, mají pouze soudky, situly ihrnce sprůměrem ústí menším než 11 cm objem pod jeden litr. Hrnce stakovýmto objemem jsou ovšem vSZ Čechách ojedinělé (1,8% všech hrnců) asoudky asituly poměrně vzácné (6% všech soudků asitul). Potřeba soudků/situl na severočeských sídlištích byla zřejmě oněco vyšší než hrnců (Obr.7). Vzásadě se lze domnívat, že tyto vyšší nádoby sloužily kpřípravě auchovávání potravy ajistě inápojů. Vneposlední řadě byly některé znich určeny kvaření. Soudky asituly jsou patrně vhodnější kdelšímu uchovávání svého obsahu, který se znich obtížněji vyjímá, kdežto hrnce mohly sloužit spíše ke každodenním činnostem, neboť se znich obsah snáze vysypává avylévá. POHÁRY Vkeramickém materiálu ze SZ Čech bylo shledáno 49 měřitelných okrajů pohárů, které ovšem pocházejí jen z26 jedinců. Vzhledem ktomuto velkému rozdílu upřednostníme vnásledujících úvahách práci sjedinci. Průměr ústí pohárů se pohybuje od 12 do 34 cm, průměrná hodnota činí 21 cm (Obr.5). Rekonstruovaný pohár oprůměru ústí 18 cm ze Soběsuk měl objem 2 litry, Obr.4: Velikostní škály soudků (A), hrnců (B) asi‑ tul (C) na sídlištích vseverozápadních Čechách. Abb. 4: Größenskalen der Fässchen (A), Töpfe (B) und Situlen (C) in nordwestböhmischen Siedlungen. 154 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 exemplář zPohlod (průměr ústí 25 cm) takřka 7 litrů (Salač– Kubálek 2015, Tab.169:1; 244:7). Na sídlišti vManchingu se pohybují rozměry ústí pohárů mezi 11 a27 cm (průměr 18 cm) aobjemy kolísají od 0,5 do 7 litrů (průměr 3 l). Obdobné rozpětí hodnot objemů můžeme tedy očekávat iutvarově shodných severočeských exemplářů. Rozpoznat pohár ve střepovém materiálu je obtížné, aje proto pravděpodobné, že část okra‑ jových střepů zpohárů byla přisouzena esovitě profilovaným mísám. Přesto se zdá, že poháry byly poměrně vzácné, jejich zastoupení se na sídlištích pohybuje mezi 1,7 a2% určitelných střepů. Na druhou stranu byly zjištěny na 7 z8 osad, na kterých bylo prozkoumáno alespoň 5 objektů. Tento typ nádob nebyl vázán pouze na určité chronologické období, neboť se vy‑ skytuje vcelém sledovaném období LT B–D. Na sídlišti se jich však zřejmě vjednom okamžiku vyskytovalo velmi málo. Například vBřezně uChomutova se 13 objekty byl pohár nalezen pou‑ ze vjedné polozemnici, vRadovesicích s52 objekty (bez kůlových jamek) byl zastoupen pouze ve 4 avSoběsukách se 64 objekty (bez kůlových jamek) v6 znich. Výjimku představují Lovosice spoháry v5 ze 6 objektů, což je zřejmě odrazem skutečnosti, že se zde vyráběly. Poháry tedy představovaly poměrně vzácné nádoby, na sídlišti jich zřejmě býval omezený počet, avšak žádné se bez nich neobešlo. Část úloh, které plnily, spočívala zřejmě spíše vsym‑ bolické aprestižní rovině, čemuž by nasvědčoval jejich občasný výskyt vkostrových hrobech (Waldhauser ed. 1978, II, 172–174)3 ifakt, že všechny byly vyrobeny na kruhu zjemné plavené hlíny. Vzhledem kpoměrně velkým objemům zřejmě rovněž sloužily pro kolektivní potřeby. Vrámci laténské keramiky výjimečný tvar, nadto vzácně se vyskytující, mohl být vhodný krůzným rituálům, stejně tak ale mohl sloužit jako nádoba pro více osob, ze které se při slavnostních setkáních rozléval nápoj jednotlivcům, případně která kolovala mezi stolovníky. Ti zní ostatně mohli popíjet současně např.pomocí slámek či různých rourek zorganických materiálů (Dietler 1992, 401, 405). ZÁSOBNICE Na zpracovaných severočeských sídlištích bylo nalezeno 165 okrajů zásobnic, znichž u138 bylo možné změřit průměr ústí. Měřitelné okraje náleží 95 nádobám. Zásobnice se na sídlištích začínají objevovat až vmladší apozdní době laténské (LT C2–D1). Vtomto období pak jejich okraje představují 4,9% všech tvarově určitelných okrajových střepů. Zjejich rozměrů mů‑ žeme určit pouze průměry ústí, jejichž průměrná hodnota činí 33 cm, to je ale dáno samotnou definicí tvaru, neboť nádoby sústím menším než 25 cm jsou považovány za hrnce. Velikosti 3 Poháry, původem nejspíše zLovosic, byly užívány iceněny také vpodmokelské skupině vlabské průrvě, kde se vkládaly do žárových hrobů (např.Mähling 1944; Spehr 1999). Obr.5: Velikostní škála pohárů na sídlištích vse‑ verozápadních Čechách. Abb. 5: Größenskala der Pokale in nordwest‑ böhmischen Siedlungen (ks– Stück; Achse x– Mündungsdurchmesser). 155VLADIMÍR SALAČ ústí zásobnic kolísají od 26 po 60 cm (Obr.6).4 Průměrné ústí celých zásobnic na sídlišti vManchingu vykazuje rovněž hodnotu 33 cm, přičemž tamní velikosti ústí kolísají od 27 do 44 cm avýšky od 32 po 73 cm. Objemy manchingských zásobnic dosahují úctyhodných hodnot od 15 po 201 l, vprůměru potom 98 l. Vzhledem ke shodným tvarům istejným průměrům ústí můžeme předpokládat, že objemy zásobnic byly vSZ Čechách obdobné. Zásobnice tvoří na severu Čech nedílnou součást keramických souborů na všech sídlištích stupňů LT C2–D1, na kterých se podařilo prozkoumat alespoň dva objekty. Žádné sídliště, po‑ čínaje osamocenými usedlostmi (např.Radovesice Na Vyhlídce), přes vesnice (např.Soběsuky, Radovesice), až po výrobní adistribuční centra (Lovosice), se bez nich neobešlo. Podobně je tomu vcelé laténské Evropě, ato včetně oppid (např.Manching, Stradonice; Stöckli 1979). Přitom zatím nebylo zaznamenáno, že by se výskyt těchto velkých nádob na sídlištích vázal na určitý typ objektů. Uzásobnic se tradičně předpokládá, že sloužily kuchovávání potravin, především obilí (např.Garcia 1987; 1992; 1997). VGalii ale obdobné nádoby (dolia) sloužily také kvýrobě vína (např.Brun– Laubenheimer 2001). Zhlediska skladování obilí je zajímavé, že se zásobnice vyskytují na sídlištích vobdobném množství bez ohledu na to, zda se na nich nacházejí jiná zařízení na skladování obilí či nikoliv. Známe je ze sídlišť sčetnými nadzemními špýchary (např.Manching) ize sídlišť, kde tyto stavby nebyly zachyceny (SZ Čechy). Objevují se na sídlištích se zahloubenými zásobními jámami/obilnicemi (např.Lovosice, Radovesice Na Vyhlídce) stejně jako vosadách bez sil ašpýcharů (např.Březno). W. Stöckli (1979, 59) se domnívá, že keramické zásobnice vzhledem ke svému sporadickému výskytu nemohly na Manchingu představovat jediný způsob uchovávání zásob. Na sídlištích vSZ Čechách se zdá být situace obdobná, ikdyž je velmi obtížné stanovit množství těchto nádob současně užívaných vživé kultuře, neboť je nutno očekávat jejich delší životnost oproti tvarům, se kterými se často manipulovalo (např.stolní nádobí). Jestli se vSZ Čechách resp. ve střední Evropě vzásobnicích skutečně uchovávalo obilí, pak se zjevně nejednalo ojediný apravděpodobně ani hlavní způsob jeho uskladnění. J. Kudrnáč (1958) předpokládá, že pro výsev, zajišťující sklizeň obilí kryjící potřeby jedné osoby na rok, bylo nutné uskladnit 178 l zrna (zhruba dvě běžné zásobnice). Vtom případě by nalézané zásobnice nepostačovaly ani pro osivo, natož pro veškeré na sídlišti potřebné obilí. Vyloučit ovšem nemůžeme, že zásobnice sloužily (také?) kvýrobě auchovávání kvašených alkoholických nápojů (piva).5 Pro tuto mož‑ nost by svědčila nezávislost jejich výskytu na ostatních skladovacích zařízeních na sídlištích. 4 Graf zachycuje iexempláře, jejichž průměr ústí nedosahoval požadovaných 25 cm, ale jejich okraje jsou pro zásobnice typické. 5 Byť izde vyvstává otázka, zda by zjišťovaná množství nádob postačovala. Obr.6: Velikostní škála zásobnic na sídlištích vse‑ verozápadních Čechách. Abb. 6: Größenskala der Vorratsgefäße in nord‑ westböhmischen Siedlungen (ks– Stück; Achse x– Mündungsdurchmesser). 156 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 Za zmínku stojí, že zásobnice byly např.nalezeny na vysoké skále nad Labem na Střekově (Cvrková– Salač 2002), kde si lze zásobárnu obilí jen obtížně představit. Splnými zásobnicemi se zřejmě již nehýbalo azjevně nebyly určeny ktransportu. Tomu nasvědčuje samotný tvar irozměry. Ostatně hmotnost prázdných nádob dosahovala desítek kilogramů6 aplné tekutin či např.obilí by často vážily více než 100 kg.7 Zůstává také otázkou, zda zásobnice mohly po naplnění stát volně nebo zda musely být zpevněny nějakým rámem, či nebývaly částečně zahloubeny do země, jak je to známo zmediteránního prostředí (např.Gar‑ cia 1992). Dosud ovšem podobné uložení zásobnic ve střední Evropě nebylo zjištěno. tvarová avElikoStní SkladBa kEraMiky vSEvErozáPadníCH ČECHáCH ana ManCHingu Škála typů keramických nádob na sídlištích vSZ Čechách je poměrně úzká. Omezuje se na pouhých 5 až 8 základních tvarů.8 Mezi nimi dominují mísy, jejichž zlomky tvoří zhruba 60% všech tvarově určitelných střepů. Porovnání keramiky ze dvou největších severočeských sídlišť vRadovesicích aSoběsukách ze dvou odlišných geografických regionů zároveň ukázalo, že tvarová skladba je na nich prakticky identická (Obr.7A). Život azvyky vobou vesnicích vzdá‑ lených od sebe dva až tři dny cesty tedy vyžadovaly stejné hliněné nádobí. Vobou vesnicích lze pozorovat shodné tvary, jejich stejné zastoupení adokonce iobdobné velikostní složení. Rovněž technologie výroby je totožná. Nádoby byly na obou sídlištích vyráběny vruce. Jemná na kruhu točená keramika byla dovážena zněkterého výrobního centra abyla vSoběsukách (5,6%) oněco vzácnější než vRadovesicích (7,5%). Keramika na obou sídlištích se přitom liší výzdobou imorfologickými detaily (např.zčásti odlišně utvářené okraje či dna). Obr.7: Tvarová skladba keramiky na venkovských sídlištích vRadovesicích, Soběsukách (100%– všechny tvarově určitelné zlomky) ana centrálním sídlišti vManchingu (100%– celé nádoby). Abb. 7: Formzusammensetzung der Keramik in den Dorfsiedlungen Radovesice und Soběsuky (100%– alle Scherben bestimmbarer Form) und in der Zentralsiedlung Manching (100%– ganze Gefäße). 6 Středně velká zásobnice (výška 60 cm; průměr ústí 40 cm) uložená vmuzeu vKolíně váží 19 kg; zásobnice zbratislavského hradu váží 60 resp. 35 kg (1. výška 70 cm, průměr ústí 40 cm; 2. výška 68 cm, průměr ústí 42 cm: Čambal 2004, Tab.LVIII:1 aLIX:1). Za zvážení těchto exemplářů jsem zavázán R.Čambalovi aI. Bazovskému ze SNM vBratislavě. 7 Hmotnost pěti zosmi celých dochovaných zásobnic na Manchingu by po naplnění překročila 100 kg ahmotnost největší znich by se po naplnění blížila 250 kg. 8 Soudky, hrnce asituly lze také považovat za varianty jednoho základního tvaru. 157VLADIMÍR SALAČ Překvapivě byla zjištěna obdobná tvarová skladba také na významném centrálním sídlišti aoppidu vManchingu vzdáleném zhruba 350 km (Obr. 7B). Izde dominují mísy se zastoupe‑ ním takřka 60%. Sečteme ‑li podíly vyšších tvarů, tedy soudků, hrnců asitul, tedy obdobných vyšších tvarů, dostaneme jejich srovnatelné zastoupení vobou prostředích. Velmi obdobný je také výskyt ostatních tvarů. Výjimku ovšem představují láhve, které na severu Čech neshle‑ dáváme, zatímco na Manchingu tvoří 9% celých nádob. Sady nádobí na velkém centrálním sídlišti vManchingu sdalekosáhlými aintenzivními nadregionálními kontakty (Pierrevelcin 2012) se do značné míry podobají souborům zmalých vesnických adosti izolovaných agrár‑ ních sídlišť na severozápadě Čech. Velikosti většiny typů nádob, soudě alespoň dle průměrů ústí, jsou podobné, vněkterých případech totožné (zásobnice). Keramická výbava sídlišť byla zhlediska funkčnosti vhlavních rysech obdobná. Zdá se tedy, že základní charakter laténské keramiky nestírá ani různá funkce sídlišť ani znač‑ ná vzájemná vzdálenost apříslušnost krůzným geografickým oblastem. Tvarovou skladbu nemění ani odlišná technologie výroby. Na sídlišti vManchingu se totiž prakticky veškerá keramika vyráběla na kruhu, kdežto vSZ Čechách naopak především vruce. VManchingu resp. obecně vBavorsku se při výrobě hrubé keramiky hojně užívalo organické ostřivo, kte‑ ré je naopak vSZ Čechách neznámé. Rovněž zastoupení tuhové keramiky je vManchingu několikanásobně vyšší než vseverních Čechách. Technologie výroby se tedy podřizovala praktickým potřebám, ke kterým byla keramika určena. Ztoho lze patrně odvodit, že základní činnosti azvyky, při nichž se keramika používala (vaření, stolování, uchovávání askladování potravin), byly na rozsáhlých územích laténské kultury obdobné atedy typické pro kulturu, která je připisována Keltům. Keramika ajejí užívání je pak spolu sjinými znaky odlišovaly od okolních etnik. Na druhou stranu některá podrobnější pozorování naznačila, že mezi SZ Čechami aMan‑ chingem, potažmo mezi jednotlivými oblastmi laténské kultury, panovaly vužívání keramiky také odlišnosti. Již při porovnání objemů celých nádob dochovaných na sídlištích vSZ Čechách ana Manchingu vidíme určité rozdíly (Obr.8). Bohužel ze SZ Čech není kdispozici statisticky relevantní množství dat. Výjimku snad tvoří 44 kusů mís, jejichž objem činí vprůměru 2,2 l, kdežto průměrný objem mís zManchingu je 1,8 l. Také průměrné velikosti ústí se vobou prostředích nemálo liší (SZ Čechy 24 cm; Manching 18 cm; Obr.9). Při konfrontaci objemů odhadnutých zvelikostí průměrů ústí (Obr.2) se rozdíly zákonitě ještě zvýrazní (Obr.10). Na Manchingu má polovina mís objem menší než 1 litr, přičemž nejčastější je objem mezi 0,5 a1 litrem (31% všech exemplářů). VSZ Čechách mají vtomto rozpětí svůj objem pouze necelá 4% mís anejčastěji se vyskytují objemy mezi 1,5 a2 litry resp. mezi 2,5 a3 litry (obojí 19%). Takto velké exempláře jsou naopak na Manchingu mnohem méně časté (7 resp. 8%). Mísy jsou tedy vSZ Čechách výrazně objemnější než na sídlišti vManchingu. Data zMan‑ Obr.8: Objemy celých nádob ze sídlišť vSZ Čechách avManchingu. Abb. 8: Volumina der ganzen Gefäße aus den Siedlungen in NW ‑Böhmen und Manching. 164 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 Ina základě výše uvedených jednoduchých pozorování velikostí nádob avelmi hrubého nástinu historického kontextu jejich výskytu však lze vyslovit následující hypotézu. Keramika astravovací apicí zvyky jsou patrně daleko konzervativnější avíce vázané na regionální tradice, než většina ostatních artefaktů ačinností snimi spojených. Protože je keramika úzce vázána na domácí tradice kuchyňské, hospodářské apředevším společenské, je daleko odolnější proti vnějším módním akulturním zvykům než například šperky. Ač tedy bývají přejímány módní vlivy na kovových či skleněných ozdobách stejně jako hospodářské atechnické vymoženosti, zůstává keramika často stále stejná. Její význam při vytváření identity obyvatel určité oblasti tedy mohl být větší než například uarcheology tolik oblíbených spon. Je ‑li tomu tak, pak získáváme další možnost, jak ověřovat názory na etnicitu obyvatel určitých regionů, pohyby kmenů či jejich částíapod. Nejprve však bude nutné tuto hypotézu dále ověřovat. Ve střední Evropě zatím není zkoumání funkčnosti keramiky apotažmo tedy jejího užití při transportu, skladování, přípravě ikonzumaci potravin anápojů příliš rozšířeno. Ani vnašem českém bádání se příliš nepěstuje archeologie jídla anápojů rozvinutá především ve Francii (např.Bats 1988; Brun 2004/2005; Poux 2004). Práce na témata stravy anápojů zůstávají výjimečné akupodivu zaměřené na jejich méně příjemné stránky– konzumaci žaludů aar‑ cheologii žízně (Vencl 1985; 1994b). Přitom se zdá, že rekonstrukce stolování, jídelních api‑ cích zvyků, tedy pohled na keramiku jako na užitné nádobí skýtá dosud nevyužité možnosti zkoumat některé okruhy problémů nejen doby laténské znového úhlu pohledu. BiBliografiE Bats, M. 1986: Le vin Italien en Gaule aux II ème –I er s.av. J.‑C. Problèmes de chronologie et de distribution. Dialogues d’ histoire ancienne 12, 391–430. Bats, M. 1988: Vaisselle et alimentation à Olbia de Provence (v. 350–v. 50 av. J.-C.). Modèles culturels et catègories céramiques. Paris. Benadík, B. 1957: Keltské pohrebiská na juhozápadnom Slovensku– Keltische Gräberfelder der Südwestslowakei. Bratislava. Benadík, B. 1983: Maňa. Keltisches Gräberfeld. Fundkatalog. Nitra. Bouzek, J. 2002: Die Bronzelekythos vom Typ Talcott aus Hurbanovo und andere vorrömische mediterrane Bronzegefässe aus der Slowakei. Anodos: Studies of Ancient World 2, 53–57. Bouzek, J. 2007a: La destruction de Pistiros, les Thraces et les Celtes en Bulgarie. Studia Hercynia XI, 76–82. Bouzek, J. 2007b: Keltové našich zemí vevropském kontextu. Praha– Kroměříž. Bouzek, J.– Koutecký, D. 2000: The Lusatian Culture in Northwest Bohemia. Most. Bouzek, J.– Sklenář, K. 1987: Jáma středobronzové mohylové kultury vHorních Počáplech, okr. Mělník– Eine Grube der mittelbronzezeitlichen Hügelgräberkultur in Horní Počáply bei Mělník. Archeologické rozhledy 39, 23–39. Brun, P.2004/2005: Archéologie du vin et de l’ huile 1–3. Paris. Brun, J.P.– Laubenheimer, F. eds. 2001: La viticulture en Gaule. Gallia 58, 1–260. Bujna, J. 1991: Das latènezeitliche Gräberfeld bei Dubník. II. Analyse und Auswertung. Slovenská archeológia 39, 221–256. Cvrková, M.– Salač, V. 2002: Laténské sídlištní nálezy na Střekově (Ústí n. L.)– Latènezeitliche Siedlungsfun‑ de von Střekov (Ústí n. L.). In: Čech, P.– Smrž, Z. (eds.): Sborník Drahomíru Kouteckému. Most, 67–91. Čambal, R.2004: Bratislavský hradný vrch– akropola neskorolaténskeho oppida. Der Bratislavaer Burghügel– Die Akropolis von spätlatènezeitlichem Oppidum. Zborník Slovenského národného múzea. Archeológia, Supplementum 1. Bratislava. 165VLADIMÍR SALAČ Čižmář, M. 1993a: Keltská okupace Moravy (doba laténská). In: Podoborský, V. (ed.): Pravěké dějiny Moravy. Brno, 380–423. Čižmář, M. 1993b: Příspěvek kpoznání vlivů Karpatské kotliny vdobě laténské na Moravě. Časopis Moravského muzea 78, 91–96. Čižmářová, J. 2005: Keltské pohřebiště vBrně -Maloměřicích– Das keltische Gräberfeld in Brno -Maloměřice. Brno. Dąbrowska, T. 1988: Wczesne fazy kultury przeworskiej. Chronologia– zasięg– powiązania. Warszawa. Dietler, M. 1990: Driven by Drink: the Role of Drinking in the Political Economy and the Case of Early Iron Age France. Journal of Anthropological Archaeology 9, 352–406. Dietler, M. 1992: Commerce du vin et contacts culturels en Gaule au premier Age du fer. In: Bats, M.– Ber‑ tucchi, G.– Cinges, G.– Treziny, H. (eds.): Marseille grecque et la Gaule. Marseille, 401–410. Dietler, M. 2005: Consumption and Colonial Encounters in the Rhône Basin of France. AStudy of Early Iron Age Political Economy. Lattes. Dizdar, M. 2013: Zvonimirovo -Veliko polje. Groblje latenské kulture 1. Zagreb. Dobesch, G. 1993: Die Kelten in Österreich nach den ältesten Berichten der Antike. Wien– Köln– Weimar. Eggert, M.K.H. 1991: Prestigegüter und Sozialstruktur in der Späthallstattzeit: Eine kulturanthropologische Perspektive. Saeculum 42, 1–28. Ender, W. 1998: Das Gräberfeld von Liebersee, Lkr. Torgau ‑Oschatz. Von der Bronzezeit zur Eisenzeit– Kontinuität und Wandel an der sächsichen Elbe. In: Hänsel, B. (ed.): Mensch und Umwelt in der Bronzezeit Europas. Kiel, 531–541. Fitz, J.– Farkas, Z. eds. 1975: The Celts in Central Europe. Papers of the II. Pannonia Conference, Székesfe‑ hérvár. Alba Regia 14. Garcia, D. 1987: Observations sur la production et le commerce des céréales en Languedoc méditerranéen durant l’âge du Fer: les formes de stockage des grains. Revue archéologique de Narbonnaise 20, 43–98. Garcia, D. 1992: Du grain et du vin. Apropos des structures de stockage de l’agglomération portuaire de Lattes. In: Py, M. (ed.): Recherches sur l’économie vivrière des Lattarenses. Lattara 5. Lattes, 165–182. Garcia, D. 1997: Les structures de conservation des céréales en Méditerranée nord ‑occidentale au premier millénaire avant J.‑C. Innovations techniques et rôle économique. In: Garcia, D.– Meeks, D. (eds.): Techniques et économie antiques et médiévales. Le temps de l’innovation. Actes du colloque d’ Aix ‑en ‑Provence, 1996. Paris, 88–95. Hanykýř, V.– Ticová, E.– Salač, V. 1998: Chemicko ‑technologický průzkum laténské keramiky ze severo‑ západních Čech– Zur chemischen und technologischen Untersuchung latènezeitlicher Keramik aus Nordwestböhmen. Archeologické rozhledy 50, 106–115. Jansová, L. 1986/1988/1992: Hrazany. Das keltische Oppidum in Böhmen I–III. Praha. Krämer, W. 1985: Die Grabfunde von Manching und die latènezeitlichen Flachgräber in Südbayern. Die Ausgra‑ bungen in Manching 9. Stuttgart. Kruta, V.– Szabó, M. 1982: Canthares danubiens du III e siècle avant notre ère. Un exemple d‘influence hellénistique sur les celtes orientaux. Études Celtiques 19, 51–67. Kudrnáč, J. 1958: Staroslovanské obilnářství včeských zemích– Die altslawische Getreidewirtschaft in den böhmischen Ländern. Památky archeologické 49, 478–498. Kysela, J. 2010: Kimitacím (?) středomořské keramiky ze středočeských oppid– Notes on Imitations (?) of Mediterranean Vessels from the Central Bohemian Oppida. Archeologické rozhledy 62, 523–534. Kysela, J. 2014: Est ‑ce que les Boïens se lavaient? Objets de toilette méditerranéens en Bohême à La Tène finale. In: Alberti, G.– Féliu, C.– Pierrevelcin, G. (eds.): Transalpinare. Mélanges offerts à Anne -Marie Adam. Bordeaux, 459–472. Kysela, J.– Danielisová, A.– Militký, J. 2014: Středomořské importy zoppida Třísov. Nálezy zpovrchové prospekce sdetektory kovů zlet 2007–2013– Mediterranean imports at the Třísov Oppidum Finds from Surface Surveys with Metal Detectors, conducted in 2007–2013. Archeologické rozhledy 66, 567–608. Lynch, K.M. 2011: The Symposium in Context. Pottery from aLate Archaic House near the Athenian Agora. Athens. 166 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 Mähling, W. 1944: Die Bodenbacher Gruppe. Prag. Maier et al. 1992 = Maier, F. – Geilengrügger, U. – Hahn, E. – Köhler H.‑J. – Sievers, S.: Ergebnisse der Ausgrabungen 1984–1987 in Manching. Die Ausgrabungen in Manching 15. Stuttgart. Meduna, J.– Peškař, I. 1992: Ein latènezeitlicher Fund mit Bronzebeschlägen von Brno‑Maloměřice (Kr. Brno ‑Stadt). Bericht der Römisch -Germanischen Kommission 73, 182–267. Metzleretal. 1991 = Metzler, J.– Waringo, R.– Bis, R.– Metzler ‑Zens, N.: Clemency et les tombes de l’ aristocratie en Gaule Belgique. Dossiers d‘Archéologie du Musée National d‘Histoire et d‘Art 1. Luxembourg. Middleton, P.1983: The Roman Army and Long Distance Trade. In: Garnsey, P.– Whittaker, C.R.(ed.): Trade and Famine in Classical Antiquity. Cambridge, 125–141. Motyková ‑Šneidrová, K. 1963: Die Anfänge der römischen Kaiserzeit in Böhmen. Fontes archaeologici pragen‑ ses 6. Praha. Müller, R.1985: Die Grabfunde der Jastorfund Latènezeit an unterer Saale und Mittelelbe. Berlin. Musilová, M.– Barta, P.– Herucová, A. eds. 2014: Bratislavský hrad dejiny, výskum aobnova. Bratislava. Oždáni, O.– Hečková, J. 1987: The La Tène Period Settlement at Čataj. Slovenská Archeológia 35, 391–416. Peschel, K. 1990: Die Billendorfer Kultur westlich der Elbe. Berlin. Pierrevelcin, G. 2012: Les relations entre la Bohême et la Gaule du IVe au Ier siècle avant J.-C. Praha. Pieta, K. 1982: Die Púchov -Kultur. Nitra. Poux, M. 2004: L’Âge du vin. Rites de boisson, festins et libations en Gaule indépendante. Montagnac. Poux, M.– Brun, P.– Hervé ‑Monteil, M.‑L. eds. 2011: La vigne et le vin dans les Trois Gaules. Gallia 68/1, 1–285. Py, M. ed. 1993: Dicocer. Dictionnaire des Céramiques Antiques (VIIème s. av. n. è– VIIème s. de n. è.) en Méditerranée nord -occidentale. Lattara 6. Lattes. Ramsl, P.2011: Das latènezeitliche Gräberfeld von Mannersdorf am Leithagebirge, Flur Reinthal Süd, Niederösterreich. Wien. Ratimorská, P.1975: Das keltische Gräberfeld in Chotín (Südwestslowakei). In: Fitz – Farkas eds. 1975, 85–95. Rieckhoff, S. 1998: Ein „keltisches Symposion“. In: Müller ‑Karpe A.etal. (eds.): Studien zur Archäologie der Kelten, Römer und Germanen in Mittelund Westeuropa. Rahden/Westf., 489–517. Rösch, M. 1997: Pollenanalysen an einem eisenzeitlichen Gefäßinhalt aus einem keltischen Fürstengrab am Glauberg in Hessen. Germania 75, 543–550. Salač, V. 1984: Laténské sídliště uBřešťan, okr. Teplice– Eine latènezeitliche Siedlung bei Břešťany, Kr. Teplice. Archeologické rozhledy 36, 261–278. Salač, V. 1992: Die Aussagen der Keramik zu Kontakten zwischen Böhmen und Mitteldeutschland in der Latènezeit. In: Beiträge zur keltisch -germanischen Besiedlung im Mittelgebirgsraum. Stuttgart, 69–112. Salač, V. 2011: Zum keltischen Erbe in der älteren Römischen Kaiserzeit in Böhmen und Mitteleuropa. Archeologické rozhledy 63, 256–283. Salač, V.– von Carnap ‑Bornheim, C. 1994: Die westlichen Beziehungen Böhmens in der Mittel‑ und Spätlatènezeit am Beispiel der Keramik. Germania 72, 95–131. Salač, V.– Kubálek, T. 2015: Laténská sídlištní keramika vseverozápadních Čechách– Die latènezeitliche Siedlungskeramik in Nordwestböhmen. Praha. Salač, V.– Neruda, R.– Kubálek, T. 2013: Zu quantitativen Charakteristika der Manchinger Keramik. In: Sievers, S.– Leicht, M.– Ziegaus, B. (eds.): Ergebnisse der Ausgrabungen in Manching -Altenfeld 1996–1999. Die Ausgrabungen in Manching 18. Wiesbaden, 637–668. Sankot, P.2014: Der Donauraum und Böhmen im dritten Jahrhundert vor Christus. In: Čižmářová, J.– Venc‑ lová, N.– Březinová, G. (eds.): Moravské křižovatky. Střední Podunají mezi pravěkem ahistorií. Brno, 255–271. Sladić, M. 1986: Keramika Skordiska. Beograd. Spehr, R.1999: Das Latènegräberfeld von Copitz bei Pirna. Arbeits‑ und Forschungsberichte zur Sächsischen Bodendenkmalpflege 41, 97–144. Stöckli, W. 1979: Die Grobund Importkeramik von Manching. Die Ausgrabungen in Manching 8. Wiesbaden. 167VLADIMÍR SALAČ Svobodová, H. 1983: Bronzové nádoby zkeltských oppid vČechách ana Moravě– Bronzegefässe aus kelti‑ schen Oppida in Böhmen und Mähren. Archeologické rozhledy 35, 656–677. Svobodová, H. 1985: Antické importy zkeltských oppid vČechách ana Moravě– Antike Importe aus den keltischen Oppida in Böhmen und Mähren. Archeologické rozhledy 37, 653–677. Szabó, N. 1992: Les Celtes de l’Est. Le Second Âge du Fer dans la Cuvette des Karpates. Paris. Tchernia, A. 1983: Italian Wine in Gaul at the End of the Republic. In: Garnsey, P.– Hopkins, K.– Whittaker, C.R.(eds.): Trade in the Ancient Economy. London, 87–104. Vencl, S. 1979: Nádoby zlátek živočišného původu– Gefäße aus Stoffen tierischen Ursprungs. Archeologické rozhledy 31, 530–570. Vencl, S. 1985: Žaludy jako potravina. Kpoznání významu sběru pro výživu vpravěku – Acorns as Food. Asse‑ ssing the Significance of Food ‑gathering for Prehistoric Dietary Habits. Archeologické rozhledy 37, 516–567. Vencl, S. 1994a: Nádoby zorganických hmot varcheologických nálezech– Containers Made of Organic Materials in Archaeology. Archeologické rozhledy 46, 527–532. Vencl, S. 1994b: Archeologie žízně– The Archaeology of Thirst. Archeologické rozhledy 64, 283–305. Venclová, N. 1990: Prehistoric Glass in Bohemia. Praha. Venclová, N. 2001: Výroba asídla vdobě laténské. Projekt Loděnice– Production and Settlement: The Loděnice Project, Central Bohemia. Praha. Venclová, N.– Valentová, J. 2012: Oppidum Stradonice. Výzkum Albína Stockého r.1929– The Stradonice Oppidum. Investigations of Albín Stocký in 1929. Fontes archaeologici pragenses 38. Praha. Vierneisel, K.– Kaeser, B. eds. 1992: Kunst der Schale– Kultur des Trinkens. München. Waldhauser, J. 1996: Regionale keramische Kreise der jüngeren Latènezeit in Böhmen. Anfänge der For‑ schungen. In: Jerem, E. – Krenn ‑Leeb, A.– Neugebauer, J.‑W.– Urban, O.H. (eds.): Die Kelten in den Alpen und an der Donau. Budapest– Wien, 335–357. Waldhauser, J. ed. 1978: Das keltische Gräberfeld bei Jenišův Újezd in Böhmen I–II. Teplice. Zirra, V. 1975: Influence des Geto ‑Daces et de leurs voisins sur l’ habitat celtique de Transylvanie. In: Fitz – Farkas eds. 1975, 47–63. Zirra, V. 1976: Über die Henkelgefäße im ostkeltischen Raum (Transsilvanien). In: Mitscha ‑Märheim, H.– Friesinger, H.– Kerchler, H. (eds.): Festschrift für Richard Pittioni zum siebzigsten Geburtstag. Archeologia Austriaca Beiheft 13, 777–818. zur gröSSE dES kEltiSCHEn gESCHirrS Die keltische Keramik Nordwestböhmens unterscheidet sich von der in anderen böhmischen Regionen etwa ab 3. Jh. v. Chr. deutlich durch ihre Formen, Verzierung, Bearbeitung der Oberfläche und auch dadurch, dass sie vorwiegend handgemacht wurde (ca. 85%). Es ist ge‑ lungen auf Grund von Verzierungs‑ und Formdetails drei Keramikkreise (Salač– Kubálek 2015) für die jüngere Latènezeit in NW ‑Böhmen zu bestimmen. Ein Vergleich der Größen einzelner Gefäßtypen aus diesen Kreisen hat allerdings darauf hingewiesen, dass überall die gleichen Typen und Größen von Gefäßen verwendet wurden. Aus diesem Aspekt ist die Keramik in NW ‑Böhmen einheitlich. Die mit der Benutzung der Tongefäße verbundenen Gewohnheiten waren im ganzen Gebiet gleich oder sehr ähnlich. Beim Vergleichen mit der Keramik aus Manching sind Übereinstimmungen im Formbestand der Gefäße zu beobach‑ ten, nicht immer aber in ihren Größen (Schüsseln). In beiden Gebieten überwiegen zwar identische Gesamtcharakteristika (z. B. Mehrheit von Schüsseln, Absenz von Gefäßen mit Henkel), trotzdem können bestimmte Differenzen beobachtet werden, z. B. bei Benutzung der Flaschen sowie Schüsseln oder bei der Größenzusammensetzung einiger Gefäßtypen. Die 168 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 Keramik des westlichen Teiles von Mitteleuropa erfüllte in der Latènezeit anscheinend ähn‑ liche Aufgaben, trotzdem weist sie in einzelnen Gebieten bestimmte Unterschiedlichkeiten auf, die wahrscheinlich verschiedene Ess‑ bzw. Tafelsitten aber vielleicht auch verschiedenen wirtschaftliche Aktivitäten und Gewohnheiten widerspiegeln. Es ist von Bedeutung, dass in NW ‑Böhmen, in Manching und auch in weiteren keltischen Siedlungen in Mittel‑ und Westeuropa Miniaturgefäße abwesend sind und Kleingefäße für den individuellen Bedarf nur in beschränkter Zahl vorkommen. Ein weiteres spezifisches Merkmal der keltischen Keramik in diesem Gebiet ist die Absenz der keramischen Schöpf‑ löffel und Henkel bei den Gefäßen. Mit allen diesen Erscheinungen kamen die Kelten ja bei ihren Nachbarn vor allem im Mittelmeerraum in Kontakt, trotzdem übernahmen sie diese Gewohnheiten nicht. Selbst auf Grund einfacher Beobachtungen der Gefäßgrößen und eines sehr groben Abrisses des historischen Kontextes ihres Vorkommens kann etwa folgende Hypo‑ these aufgestellt werden. Keramik sowie Ess‑ und Trinkgewohnheiten in der Latènezeit sind wohl weitgehend konservativer und an regionale Traditionen mehr gebunden als die meisten anderen Artefakte und mit deren verbundenen Tätigkeiten. Da Keramik an die einheimischen Sitten und Traditionen in der Küche, Wirtschaft und vor allem Gesellschaft eng gebunden ist, ist sie gegenüber äußeren modischen und kulturellen Einflüssen viel widerstandsfähiger als z. B. der Schmuck. Trotz dass modische Einflüsse auf Metall‑ und Glasschmuck genauso wie wirtschaftliche und technische Errungenschaften übernommen werden, bleibt Keramik oft immer die gleiche. Ihre Bedeutung für die Entstehung und Erhaltung der Identität der Bevöl‑ kerung eines bestimmten Gebietes konnte also größer sein als z. B. die der bei Archäologen so beliebten Fibeln. Falls dies der Fall ist, dann gewinnen wir eine neue Möglichkeit Hypothesen zur Ethnizität der Bevölkerung bestimmter Regionen, Wanderungen der Stämme u. ä. zu überprüfen. Zuerst wird aber nötig sein, dieser Hypothese nachzugehen. Vladimír Salač Archeologický ústav AV ČR, Praha,v.v.i. Letenská 4, CZ‑118 01, Praha 1 [email protected]