Indiánská identifikace jako politický nástroj? Aztlán a bronzová rasa v procesu politizace mexické diaspory v USA

Indiánská identifikace jako politický nástroj? Aztlán abronzová rasa vprocesu politizace mexické diaspory vUSA Kateřina Březinová Metropolitní univerzita Praha katerina.brezinov[email protected] https://orcid.org/0000-0002-1421-913X INDIGENOUS IDENTIFICATION AS APOLITICAL TOOL? AZTLÁN AND THE BRONZE RACE IN THE PROCESS OF POLITICIZATION OF THE MEXICAN DIASPORA IN THE USA The paper explores the use of ethnicity as astrategic tool in the politicization of the Mexican diaspora in the United States of America in the late 1960s and early 1970s. Referring to the example of the 1969 founding manifesto entitled “The Spiritual Plan of Aztlán” (El Plan Espiritual de Aztlán), it pays attention to the ways in which asection of the Mexican diaspora in the United States— Chicanos— came to identify themselves with the indigenous peoples of the United States and Mexico in the construction of their new collective identity. The text further examines the symbols of the Aztlán and the Bronze Race, the meanings attributed to them, and the question of authorship. In doing so, it draws on the interpretive frameworks of S.Hall, B.Anderson, R.Barthes and M.Castells. It concludes that the manifesto represents ahighly selective, strategic narrative which mirrors both the Chicano movement’s claims for recognition in the US and the ways the Mexican diaspora interpreted its past to serve its current and future goals between the 1960s and early 1970s. KLÍČOVÁ SLOVA: Identifikace— etnicita— indián— původní obyvatelé— Mexičané vUSA— Chicanové— hnutí Chicanů— Aztlán— bronzová rasa— americká identita— diaspora— chicanská identita— Rodol fo „Corky“ Gonzales— Alurista Process of identification— ethnicity— Native Americans— Mexicans in the United States of America— Chicano— Chicano movement— American identity— Chicano identity— Aztlán— la raza de bronce— diaspora— Rodolfo „Corky“ Gonzales— Alurista. DOI https://doi.org/10.14712/23366729.2024.2.4 OPEN ACCESS KATEřINA BřEzINOVá 51 it is said that MOTECUHZOMA ILHUIOCAMINA SENT AN expedition Looking for the NortherN mYthical land wherefrom the AZTECS CAME la TIERRA dE AztláN1 Ve druhé polovině šedesátých let 20.století bodoval vamerických hudebních žebříčcích hit „Respect“ vpodání Otise Reddinga aArethy Franklinové. Text písně žádal konec diskriminace, rovnoprávné zacházení na úřadech, ve školách ipřed soudy, respekt ke kultuře amerických černochů. Ktomuto apelu se připojili ičlenové mexické diaspory žijící ve Spojených státech amerických. Stali se součástí sílící kritiky způsobů, které domorodé obyvatele, černochy, Mexičany aostatní čímsi „jiné“ Američany stavěly na okraj společnosti. Boj za občanská práva lidí mexického původu vUSA na přelomu šedesátých asedmdesátých let 20.století doprovázel proces etnické identifikace spojený sformulováním nové, „chicanské“ identity. Tato studie zkoumá roli etnicity aztotožnění spůvodními obyvateli USA aMexika uMexičanů žijících vUSA na příkladu zakladatelského manifestu hnutí Chicanů roku 1969 snázvem „El Plan Espiritual de Aztlán“ (Duchovní plán zAztlánu). Jeho prostřednictvím sleduje, kým je diskurz okolektivní identitě Chicanů konstruován, jaké podoby na sebe ve formulaci kolektivní identity bere indiánská identifikace, jaké významy získává asjakým cílem. Konceptuálně se text opírá ointerpretační rámce vyvinuté kulturními teoretiky asociology Stuartem Hallem, Benedictem Andersonem, Rolandem Barthesem aManuelem Castellsem. 1. KOLEKTIVNÍ IDENTITA Vprůběhu šedesátých let minulého století došlo ve Spojených státech amerických kcitelnému posunu vnímání, jenž vedl ktolerantnějšímu postoji kreetnizaci původních obyvatel ipřistěhovalců.2 Do té doby se mělo za to, že se původní etnická identita automaticky skaždou další generací narozenou vUSA vytrácí.3 Také část mexické diaspory vUSA začala smýšlet osvé kultuře aidentitě jinak. Vnové identifikaci jako „Chicanové“ čerpali Mexičané žijící vUSA zněkolika zásadních zdrojů inspirace. Mezi nimi vynikala hrdost na mexickou kulturu ahistorii, provázanost svnitropolitickým děním vUSA včetně kontrakulturních konfliktů amírového hnutí, jakož 1 Alurista 1970, s. ix. „Říká se, že Motecuhzoma Ilhuiocamina vyslal expedici pátrající po severní mytické zemi, odkud pocházejí Aztékové země Aztlánu.“ Volný překlad autorka studie. 2 Smith 1994, s.186–198. 3 Park 1950, s.138. OPEN ACCESS 52 SVĚT LITERATURY 70 i inspirace procesy dekolonizace.4 Jako určující prvek své kolektivní identity spatřovali Chicanové právě etnicitu, tedy jednu zhlavních příčin dosavadní marginalizace Mexičanů vamerické společnosti. Stuart Hall definoval kulturní identitu jako cosi, čím „jsme“, asoučasně ito, čím se teprve „stáváme“. Vjeho chápání se nejedná ožádnou „autentickou“ esenci dřímající vminulosti ačekající, až bude odhalena. Naopak, kulturní identita podle něj „patří budoucnosti stejně jako minulosti“:5 je výsledkem neustálé interakce mezi minulostí, kulturou, mocí aspecifickým společenským postavením daného subjektu. Procesy identifikace zde proto vsouladu sHallem navrhujeme chápat jako strategické narativy, které určují, jak se vkonkrétním společenském ahistorickém kontextu vztahujeme kminulosti, akteré podléhají změnám. Hallovy postřehy rezonují spřístupem sociologa Manuela Castellse. Také on ve své typologii zohledňuje specifické mocenské konstelace asituovanost menšinových skupin, které strategicky formulují svou novou identitu coby projekt vopozici ke skupinám ainstitucím, které se knim staví nepřátelsky.6 Sémiotik Roland Barthes konstatoval rozmanitost amnohost sociálních praktik akulturních forem zastoupených vkaždém lidském společenství, ať se jedná onárod, menšinu či zájmovou skupinu. Ztěchto důvodů je podle něj třeba chápat každé veřejné vyjádření kolektivní identity jako nezbytně zužující, vybírající jen takové rysy, jež byly upřednostněny aprohlášeny za reprezentativní. Barthes vybízel kpozornému, kritickému čtení „oficiální“ verze dějin USA coby souboru dominantních narativů, které podle něho představují účelovou interpretaci formulovanou sohledem na zájmy společenských elit na úkor „jiných“ Američanů— například členů mexické diaspory vUSA—, kteří tak jsou vytěsňováni mimo veřejný prostor.7 Náš přístup ke studiu imaginace kolektivní identity amerických Chicanů rezonuje také sbádáním Benedicta Andersona. Ve své zakladatelské studii otom, co spojuje národy, skupiny ajiná lidská společenství vpředstavách jejich členů, doporučil zkoumat nikoliv pravdivost nebo doloženou zakotvenost těchto symbolů či tradic vhistorii, ale především způsob, kterým je symbolická reprezentace kolektivní identity vytvářena, kým je „vysněna“ aprostřednictvím jakých symbolů konstruována.8 Jak uvidíme vdalší části studie, některé kulturní tradice apraxe, prostřednictvím nichž se Chicanové identifikovali jako etnická skupina, patří ktakto „vymyšleným“ tradicím. Rozhodující podle Andersona však je, nakolik tyto symboly fungují strategicky. Článek dále představí mexickou diasporu vUSA aokolnosti, které utvářely její pozici vamerické společnosti poloviny minulého století. Následně zkoumá společensko-politický kontext, ve kterém část Mexičanů žijících vUSA formulovala svou kolektivní identitu. Poslední, praktická část studie zkoumá diskurz ochicanské kolektivní identitě vmanifestu „Duchovní plán zAztlánu“ zroku 1969. Soustředí se zejména na identifikaci spůvodními obyvateli USA aMexika atémata vlastní indigenistickému hnutí. 4 Březinová 2014, s.124–176. 5 Hall inRutherford 1999, s225. 6 Castells 1998, s.30. 7 Barthes 1972, s.11. 8 Anderson 1983. OPEN ACCESS KATEřINA BřEzINOVá 53 2. MEXICKÁ DIASPORA VUSA Vroce 1960 žilo ve Spojených státech amerických přibližně pět milionů lidí mexického původu.9 Obývali zejména Kalifornii, Texas, Nové Mexiko aArizonu. Žili ve městech ina venkově. Část znich přišla nedávno, jiní patřili kněkolikáté generaci, někteří byli dokonce potomky prvotních komunit Mexičanů, kteří zůstali ve svých domovech na teritoriích, okteré Mexiko přišlo po prohrané válce sUSA (1846–1848). Jejich postavení se napříč americkým Jihozápadem lišilo. Úřady sice oficiálně registrovaly Mexičany jako bílé, ve skutečnosti byli však téměř všude vystaveni diskriminaci. Jejich vzezření, exoticky znějící jména či jazyk předurčovaly, vjakých čtvrtích mohou bydlet, jakou práci dostanou, kam budou jejich děti chodit do školy, za sportem nebo za zábavou.10 Vprvní polovině 20.století hájily zájmy Mexičanů žijících vUSA krajanské spolky. Mezi nejvýraznější patřila dodnes činná Liga latinskoamerických občanů (League of Latin American Citizens), která své členy nabádala kpříkladnému životu, ke znalosti dějin Mexika iUSA, krespektu kamerickým zákonům iktomu, aby se naučili bezchybně vyjadřovat španělsky ianglicky.11 Po druhé světové válce se stali hlasitými zastánci občanských práv mexické diaspory váleční veteráni. Organizace The American G.I. Forum nejprve vymáhala pro mexické veterány zTexasu přístup ke zdravotnímu pojištění, půjčkám na bydlení, studiu adalším benefitům, na něž měli ze zákona nárok. Následně se zasadila ořadu důležitých soudních vítězství: jejím přičiněním například Nejvyšší soud USA postavil vroce 1957 mimo zákon zvykovou segregaci školáků mexického původu, vTexasu zcela běžnou. Vroce 1960 podpořilo The American G.I. Forum vyšší míru registrace atím pádem vyšší volební účast lidí mexického původu vTexasu aNovém Mexiku. Významnou měrou tak přispělo kvítězství demokrata Johna F.Kennedyho. Během šedesátých let minulého století lze vmexických komunitách vUSA sledovat různé formy politické radikalizace. Jako první vystoupili sezónní zemědělci vKalifornii. Pod vedením Cesara Chaveze založili vroce 1962 odborovou organizaci NFWA (National Farm Workers Association). Žádali zvýšení minimální mzdy azlepšení nedůstojných azdraví škodlivých podmínek na polích avinicích. Volili nenásilné formy konfrontace, ale ibojkoty ahladovky. Vroce 1965 vyhlásili stávku auspořádali protestní pochod do hlavního města Kalifornie, Sacramenta. Odlišný způsob konfrontace zvolil kazatel Reies López Tijerina vNovém Mexiku. Požadoval revizi pozemkového vlastnictví, zejména vrácení nezákonně konfiskovaných rančů, oněž jejich původní mexičtí majitelé přišli poté, co se Nové Mexiko přičlenilo kUSA. Svou kampaň vedl López Tijerina— inspirativní řečník amuž činu— na rozhlasových vlnách, vsoudních síních iprostřednictvím symbolického vyhlášení nezávislé republiky San Joaquín. Za svůj podíl na ozbrojeném záboru soudní budovy vměstečku Tierra Amarilla vNovém Mexiku vroce 1967 byl odsouzen.12 9 Noe-Bustamante— Flores— Shah 2017. 10 Acuña 1981, s.40–53. 11 García 1989, s.30. 12 López Tijerina 2000. OPEN ACCESS 54 SVĚT LITERATURY 70 Ve stejném roce se vměstském prostředí Los Angeles, konkrétně vmexické čtvrti Eastside, zrodila organizace Hnědé barety (Brown Berets). Po vzoru Strany černých panterů (Black Panther Party for Self-Defense) si Bareti předsevzali svépomocně bránit mexické komunity před policejním násilím. Žádali právo na sebeurčení akonec války ve Vietnamu, která způsobovala vysoký počet obětí vmexické diaspoře. Carlos Montes, jeden ze spoluzakladatelů Baretů vLos Angeles, přirovnal boj Chicanů za osvobození od nadvlády USA kosvobozeneckému boji ve Vietnamu, Kongu ana Kubě.13 Násilí pokládali Bareti za legitimní prostředek pro obranu mexických komunit vUSA ipro dosažení svých politických aspolečenských cílů. Na konci šedesátých let se jejich přítomnost rozrostla na několik desítek místních organizací vKalifornii, Coloradu, Novém Mexiku avTexasu. Vtomto kontextu se koncem šedesátých let minulého století zformovalo vUSA hnutí Chicanů (Movimiento Chicano). Úzce souviselo sdalekosáhlými společenskými, legislativními akulturními změnami ve Spojených státech amerických po schválení souboru zákonů oobčanských (Civil Rights Act, 1964) avolebních právech (Voting Rights Act, 1965), které postavily diskriminaci zdůvodu rasy aetnicity mimo zákon. Politická mobilizace mexické diaspory ve Spojených státech amerických získala vhnutí Chicanů nový rozměr. Od předchozích snah mexické diaspory ozačlenění do amerického hlavního proudu se lišila zejména tím, jak Chicanové smýšleli osvé kultuře, etnicitě amožnostech plného občanského začlenění do americké společnosti.14 Nemínili se nadále stydět za to, jak vypadají ajakým jazykem hovoří. Žádali respekt. Stali se součástí hlasité kritiky dosavadního chápání americké národní identity, které až do šedesátých let částečně či zcela vytěsňovalo mimo veřejný prostor hlasy „jiných“ Američanů: černochů, domorodých obyvatel ilidí mexického původu. Ijimi zvolené pojmenování— Chicano— bylo dříve jedním zmnoha opovržlivých výrazů, jimiž většinová společnost vUSA označovala Mexičany žijící vUSA. Teď mu část mexické diaspory vdechla nový, hrdý význam. Stoupenci hnutí se stavěli kmožnostem rovnoprávné integrace Mexičanů vUSA značně skepticky. Odmítali nadále tolerovat rozdělení kinosálů, bazénů atančíren podle etnicity mezi bílé Američany aMexičany, běžné na Jihozápadě USA. Poukazovali na to, že přes veškeré trpělivé snahy generací jejich rodičů aprarodičů nepřestávají lidé zmexické diaspory narážet na předsudky adiskriminující chování většinové společnosti. Neskrývali své odhodlání řešit nerovné zacházení ve vzdělávání, na pracovním trhu avamerické justici jinak, radikálněji. 3. „DUCHOVNÍ PLÁN ZAZTLÁNU“ „Duchovní plán zAztlánu“ představuje jeden ze zakladatelských manifestů hnutí amerických Chicanů. Vznikl jako politické aprogramové prohlášení zprvní celostátní konference chicanské mládeže snázvem „Chicano Youth Liberation“ pořádané 27.–31.března 1969 vDenveru. Zúčastnilo se jí přes tisíc pět set lidí zcelých USA, ve13 Montes 2016. 14 Březinová 2014, s.93–114. OPEN ACCESS KATEřINA BřEzINOVá 55 směs studentů ačlenů mládežnických spolků, jako byly Mexican-American Youth Association, United Mexican-American Students aHnědé barety. Pořádající organizace Tažení za spravedlnost (Crusade for Justice) včele sRodolfem „Corkym“ Gonzalesem připravila pro účastníky přednášky adebaty na téma kulturní identity, sebeurčení, revoluční změny, nacionalismu, diskriminace abezpráví. Manifest zDenveru promlouvá kčlenům mexické diaspory vUSA jako k„Chicanům“. Vyzývá je kpolitické mobilizaci, jejíž hlavní cíl je získání politické, kulturní aekonomické nezávislosti. Text začíná programovým prohlášením, které označuje nacionalismus za prvek spojující Chicany všech profesí, různého společenského postavení, náboženského ipolitického přesvědčení. Druhá část definuje cíle hnutí azaměřuje se zejména na otázky emancipace Chicanů vrámci USA: instituce „musí sloužit lidu“ avzdělávací systém lépe odpovídat potřebám chicanské komunity.15 Na závěr manifest vytyčuje akční plán, který vyzývá kvytvoření nezávislé politické strany Chicanů, kpřípravě jednotek sebeobrany připravených bránit zájmy abezpečí chicanských komunit ake stávkovému hnutí ve školách upříležitosti vyhlášení nezávislosti Mexika. Prohlášení vrcholí heslem: „Duchovní plán zAztlánu je plánem osvobození!“16 Jakými prostředky definuje „Duchovní plán zAztlánu“ kolektivní identitu Chicanů? Jakým způsobem využívá etnicity aodkazuje na původní obyvatele USA aMexika? Jaké významy se těmto odkazům vManifestu amezi Chicany připisují? Jak symboly fungují akdo je vytváří? AzTLáN Prohlášení zDenveru hovoří jménem všech Chicanů. Představuje je jako „obyvatele anositele civilizačních hodnot“ vseverním území Aztlánu.17 Vůbec poprvé zde najdeme odkaz na Aztlán— imaginární vlast Chicanů—, který se napříště stane klíčovým symbolem kolektivní identifikace, jejich mytickým místem původu. Manifest definuje Aztlán jako pravlast Chicanů tímto způsobem: Vduchu rasy, která je hrdá na své historické dědictví aje si vědoma brutální invaze gringů na naše území, my, Chicanové, obyvatelé anositelé civilizačních hodnot severní země AZTLÁNU, odkud přišli naši prarodiče, žádáme zpátky půdu našich předků, světíme odhodlání našeho lidu slunce aprohlašujeme, že volání naší krve— grito de la sangre— je naší silou, naší odpovědností anaším osudem.18 „Duchovní plán zAztlánu“ vyšel tiskem nejprve včasopisu El Grito del Norte včervenci 1969. Otom, že tehdy málokdo tušil, co je Aztlán, svědčí vysvětlující poznámka vtextu, že vmezoamerickém indiánském jazyce nahuatl odkazuje Aztlán kzemi na 15 „Duchovní plán zAztlánu“ in Březinová 2014, s.219. 16 Tamtéž, s.220. 17 Tamtéž, s.218. 18 Tamtéž. Pokud není uvedeno jinak, jsou překlady dílem autorky studie. OPEN ACCESS 56 SVĚT LITERATURY 70 severu, tedy do oblasti dnešních jihozápadních států USA.19 Právě vKalifornii, Novém Mexiku, Arizoně ačásti Colorada, Utahu aNevady, které Mexiko postoupilo Spojeným státům americkým po prohrané válce vroce 1848, se všedesátých letech minulého století soustředila převážná část mexické diaspory vUSA. Význam Aztlánu je pro americké Chicany několikerý. Slouží jako připomínka, že jejich předkové žili na těchto územích dlouho před příchodem evropských osadníků. Vytváří přímou vazbu mezi dnešními Chicany akulturou Aztéků (Mexiků), jejichž původ situuje do jihozápadní části dnešních USA. Odsud odešli do centrálního Mexika, kde založili městský stát Tenochtitlan, centrum budoucí velkolepé říše Aztéků. Vazba mezi Aztlánem aChicany problematizuje pohled na mexickou diasporu jako skupinu přistěhovalců, která je vUSA považována za cizí. Naopak podtrhuje se její autochtonnost: Chicanové, potomci Aztéků, se „vracejí“ zMezoameriky do severních plání Aztlánu, někdejší domoviny svých předků. Manifest se zřetelně hlásí kodkazu mexické revoluce ajejímu projektu pozemkové reformy ve prospěch nemajetných Mexičanů aindiánských komunit. Vduchu prohlášení Emiliana Zapaty v„Plánu zAyaly“ (1911) ustavuje „Duchovní plán zAztlánu“ teritoriální nárok Chicanů na oblast Jihozápadu USA: „Aztlán náleží těm, kdo zasévají aobdělávají pole asklízejí úrodu, nikoliv cizincům zEvropy.“20 Manifest se vtomto pojetí Aztlánu blíží narativu Cesara Chaveze ajím vedených zemědělských odborů NFWA, kterým byla jinak snaha okolektivní identifikaci na základě etnicity vzdálená.21 Vprůběhu sedmdesátých let minulého století se odkazy na Aztlán staly běžnými ve studentských akomunitních organizacích. Dokládá to například MEChA (Movimiento Estudiantil Chicano de Aztlán). Aztlán se zabydlel vliteratuře ina murálních malbách vSan Diegu, Los Angeles, Denveru adalších místech spočetným zastoupením Mexičanů vUSA. Vroce 1970 si Aztlán zvolil za svůj název inově vznikající chicanský odborný časopis Aztlán: Journal of Chciano Studies, který na Kalifornské univerzitě vLos Angeles vychází dodnes. Jeho historicky první číslo vroce 1970 otisklo dvojjazyčnou verzi „Duchovního plánu Aztlánu“ spředmluvou básníka Aluristy, citovanou jako motto této studie.22 Aztlán funguje jako literární metafora, politická ikona, idealizovaný prostor isymbolický zdroj kulturní identity Chicanů. Vyznačuje se mnohoznačností, která závisí na kontextu, vněmž je použit. VAztlánu— tedy na dnešním Jihozápadě USA— je mexická diaspora domorodým národem. Tato domovina nemusí mít vždy konkrétní lokaci. Například vAluristově poezii nabývá významu spirituálního rozměru, prostoru duchovního utrpení či mučivých prožitků („mytická země pro ty, kdo sní orůžích apolykají trny“23). Současně Aztlán jasně vymezuje hranice mezi Chicany agringos, Severoameričany, kteří Aztlán ajeho obyvatele odcizují kořenům apřírodě („ti, kdo polykají trny vsušeném mléku acítí se provinile, že chtějí přivonět ke květinám, že hledají AZTLÁN“24). 19 ICAA Documents of Latin American and Latino Art 1969, s.2. 20 Tamtéž. 21 Chavez— Huerta 1966, s.4. 22 Alurista 1970, s. ix. 23 Tamtéž. 24 Tamtéž. OPEN ACCESS KATEřINA BřEzINOVá 57 Chicanové, potomci Aztéků, setrvávají na svém historickém území, ale podmanili si je gringos apřekročily je „fronteras caprichosas“, hranice svévolně vytvořené vetřelci, kteří Aztlán okupují.25 Odsud také častá zmínka vchicanském kolektivním narativu: „my jsme hranice nepřekročili, hranice překročily nás.“26 „Generaci zAztlánu“— jak se také bude přezdívat mladým lidem, studentům aaktivistům, kteří se účastnili konference vDenveru— umožnil aztécký mýtus opravlasti hájit právo na národní akulturní sebeurčení ve Spojených státech amerických. BRONzOVá RASA „Duchovní plán zAztlánu“ dále označuje Chicany za „bronzovou rasu“ (la raza de bronce) vzřejmém odkazu na myšlenky porevolučního ministra školství Mexika Josého Vasconcelose, jinak také filozofa, pedagoga aautora vlivného pojednání La Raza Cósmica (Kosmická rasa, 1925) omíšenecké kulturní identitě Latinské Ameriky. Podle Vasconcelose se vLatinské Americe utvářela pátá, univerzální lidská rasa, kloubící to nejlepší zkulturních agenetických zdrojů. Charakteristická je pro ni láska ke všemu krásnému ihluboká křesťanská víra.27 Bronzová rasa současně definuje Chicany jako mestice (mestizos) či „národ míšenců“ odrážející zjevnou inspiraci národní imaginací avládní rétorikou porevolučního Mexika.28 Stojí za pozornost, že vrámci tohoto synkretického mixu je uChicanů zvlášť vyzdvihovaným komponentem právě ten indiánský. Slovy „Duchovního plánu zAztlánu“ pojí Chicany adomorodé kultury vUSA tělesné apokrevní pouto bratrství (carnalismo).29 Značně upozaděné jsou naopak ty části kulturního aetnického dědictví Chicanů, které odpovídají španělským aseveroamerickým vlivům označeným nejednou sdespektem jako gringos nebo gabachos. Do jaké míry bylo toto selektivní uvažování ochicanské kolektivní identitě přítomné ivdalších textech ateoretických pracích, dokazuje vlivný esej „On Culture“ (Okultuře) Juana Gómeze-Quiñonese zroku 1977: Geneticky se jedná oindiánsko-mesticko-mulatskou populaci, ale indiáni převažují. Vzhledem ktomu, že Mexičany sindiány pojí rasa aúzemí, je tento vztah obzvláště důležitý. Tento vztah měl různé podoby: od nepřátelské, přátelské až po neutrální. Mexičané cítí kindiánům historickou spřízněnost, tento postoj vůči bělochům nezastávají.30 „Duchovní plán zAztlánu“ současně označuje Chicany jako „lid Slunce“ (el pueblo del Sol), potomky nejrozvinutějších anejmocnějších kultur prehispánské Ameriky. Narativ ojejich kolektivní identitě je bohatý na odkazy kcivilizacím Aztéků, Mayů aToltéků ina jejich kosmovizi vpodobě božstev Coatlique, Tonantzin či Huitzilopochtliho. 25 „Duchovní plán zAztlánu“ inBřezinová 2014, s.218. 26 Březinová 2014, obrazová příloha č.36. 27 Olea— Kervandijan 2012, s.615; Housková 1998, s.27. 28 Březinová 2012, s.118–119. 29 ICAA Documents of Latin American and Latino Art 1969, s.2. 30 Gómez-Quiñones 1977, s.34. OPEN ACCESS 58 SVĚT LITERATURY 70 Explicitní identifikaci Chicanů spůvodními obyvateli Mezoameriky, kterou nalézáme vmanifestu zDenveru, předznamenala báseň Rodolfa „Corkyho“ Gonzalese zroku 1967 snázvem „Yo soy Joaquín“ (Jsem Joaquín).31 Vní se básník vydává na historickou pouť od conquisty Mexika přes mexickou revoluci až do současnosti. Poetické vyprávění definuje, kdo jsou Chicanové, alíčí obtíže, které zakoušejí vpřetechnizované, odlidštělé americké společnosti ajejím kapitalistickém hospodářství.32 Jsem Joaquín Ztracený ve světě zmatku, Chycený ve víru Americké společnosti gringů, Zmatený jejich pravidly, Opovrhovaný, Podrobený jejich manipulacemi, Azničený moderní společností. […] Jsem aztécký princ Akřesťanský Kristus Musím vydržet! Vydržím! Narativ ztotožňující Chicany spůvodními obyvateli USA aMexika charakterizuje romantický rozměr hraničící smýtem oušlechtilém divochovi nezkaženém civilizací inotná dávka esencialismu. Indiánští předkové Chicanů jsou vykresleni coby představitelé původních kultur nezasažených moderní civilizací. Historické odkazy fungují— jak poznamenali Hall iBarthes— značně selektivně. Namísto zkoumání jejich historické pravdivosti je proto vhodnější, řečeno sAndersonem, sledovat, jak aprostřednictvím jakých symbolů fungují. Ze všech domorodých kultur Mezoameriky jsou Mexičané vUSA nejčastěji vykreslováni jako potomci Aztéků, Mayů aToltéků. Izde lze vchicanském narativu vysledovat štědré výpůjčky zoficiálního diskurzu omexické národní identitě, hrdého na velkolepou indiánskou minulost Mezoameriky, ale současně přehlížejícího soudobé domorodé kultury.33 Ty přitom zakoušejí vMexiku společenskou aetnickou marginalizací přinejmenším srovnatelnou stou, proti níž se bouří Chicanové vUSA. Symbolika bronzové rasy poskytla Chicanům možnost pozitivní kulturní identifikace svlastní etnicitou. Na americkém Jihozápadě byli Mexičané většinovou společností označováni za chudé, špinavé, mentálně zaostalé, někdy inebezpečné. Ve spojení sfilozofií Kosmické rasy se zChicanů stávají dědici skvělých domorodých civilizací minulosti anositelé těch nejlepších vlastností, které bronzovou rasu utvářely. Etnicita, která byla původně důvodem pro vyčlenění mexické diaspory ze 31 Gonzales 1972. 32 Bruce-Novoa 1982, s.48. 33 Březinová 2017, s.891. Iam Joaquín Lost in aworld of confusion, Caught up in the whirl Of agringo society, Confused by the rules, Scorned by attitudes, Suppresed by manipulation, And destroyed by modern society. […] Iam an Aztec Prince And Christian Christ Ishall endure! Iwill endure! OPEN ACCESS