Rodiny s jedním rodičem — vybrané ekonomické a sociální aspekty

Rodiny sjedním rodičem— vybrané ekonomické asociální aspekty1 Hana Pazlarová Zhlediska ekonomiky aprovozu patří rodiny sjedním rodičem mezi nejvíce ohrožené. Křehkost spočívající vtíze veškeré odpovědnosti na jediné pečující osobě se projevuje vřadě aspektů. Rodiny sjedním rodičem musí čelit prokazatelně vyšším rizikům chudoby asociálního vyloučení (např. Šťastná 2009, Aperio 2013). Jestliže je vrámci celé Evropské Unie ohroženo chudobou 19,3 % dětí žijících soběma rodiči, mezi dětmi sjedním rodičem je to polovina (49,8 %) (Lopez Vilaplana 2013). Současně počet těchto rodin stoupá nejen unás, ale ivcelé Evropě. Podpora rodin sjedním rodičem je proto nepochybně jednou zvelkých výzev pro sociální politiku isociální práci. Přestože není cílem tohoto textu analyzovat příčiny narůstajícího počtu rodin sjedním rodičem (více např. Šťastná 2009, Aperio 2013), je dobré mít na zřeteli, že se zdaleka nejedná ohomogenní skupinu. Vpoměrně nedávné historii bylo hlavní příčinou ztráty rodiče jeho úmrtí. Vdovy/vdovci, resp. sirotci dnes tvoří pouze malou část této skupiny. Naopak výrazně narostl počet rodin, ukterých je příčinou rozvod rodičů, nebo přímo narození dítěte mimo manželství. Fenomén velkého počtu dětí narozených mimo manželství je poměrně nový. Před několika málo desítkami let byl spojován svelkou stigmatizací asociálním vyloučením. Idnes můžeme vysledovat rozdílné postoje společnosti vrůzných zemích. Roli hraje mimo jiné síla náboženské tradice vdané zemi. Dlouhodobě nejvyšší počty dětí narozených mimo manželství vykazují některé nábožensky spíše vlažné severské země (Švédsko, Dánsko, Norsko). Naopak nejméně dětí se mimo manželství rodí vtradičně nábožensky silně založených zemích (Itálie, Španělsko, Řecko, Polsko). IvČeské republice došlo vposledních dvaceti letech kdramatickému nárůstu počtu dětí narozených mimo manželství. Vroce 1990 se narodilo svobodným matkám 8,6 % ze všech narozených dětí, vroce 2012 to bylo již 43,4 % (ČSÚ 2013a). Rozdíly můžeme sledovat podle vzdělání matek. Nejvíce dětí mimo manželství se rodí matkám se základním vzděláním, zatímco vysokoškolsky vzdělané matky výrazně upřednostňují narození dítěte do manželství 1 Text vznikl vrámci Programu podpory rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově, č.P07 abyl podpořen zmezinárodního projektu „Rodiče samoživitelé/ky atrh práce“, který je dotován grantem ESF ČR, operačním programem Lidské zdroje azaměstnanost. Projekt CZ.1.04/5.1.01/77.00353. HaNa PaZLaROvÁ 109 (Šťastná 2009). Dalším diferencujícím prvkem se zdá být příslušnost kminoritě. Podle amerických zdrojů (Current population Survey 2012) je trend života sjedním rodičem výraznější udětí zminorit. Zatímco umajoritní populace (studií označované jako „white“) žily soběma rodiči tři čtvrtiny dětí, mezi Hispánci to byla asi polovina auafroamerické populace jen třetina dětí. Pro českou populaci nejsou prozatím analogická data dostupná. Poslední rozšířenou příčinou vzniku rodiny sjedním rodičem je rozvod. Stejně jako vpřípadě dětí narozených mimo manželství byl rozvod do poloviny 20. století skutečností velmi řídkou. Míra rozvodovosti se vrůzných zemích Evropy liší. Nejméně manželství se rozvádí vzemích Jižní Evropy, nejčastěji naopak vseverských zemích aVelké Británii. Česká republika patří mezi země svysokou mírou rozvodovosti. Od roku 2000 se unás úhrnná rozvodovost pohybuje mezi 45–50 % (Kačerová 2012). Včele rodin sjedním rodičem stojí unás ivzahraničí vnaprosté většině případů žena. Nejtypičtějším příkladem je soužití matky snezletilým dítětem/dětmi. Tyto matky častěji pracují na plný úvazek, ale také jsou výrazně častěji ohrožené nezaměstnaností (ČSÚ 2013b). Společnost Aperio (Aperio 2013) provedla obsáhlou analýzu situace těchto rodičů, ze které vyplývá, že nejčastějšími potížemi, se kterými se potýkají, jsou: — Ohrožení chudobou — Vysoká nezaměstnanost, resp. problémy se získáním zaměstnání — Možnost aschopnost kombinovat práci arodinu — Výkon práce za nízkou mzdu — Zajištění péče oděti vdobě výdělečné činnosti — Neplacení výživného druhým rodičem ajeho špatná vymahatelnost Ze stejné studie vyplývá, že hlavními překážkami pro získání zaměstnání jsou: — Upřednostnění péče ovlastní dítě před nástupem do práce — Nedostatek dostupných zařízení pro děti — Zdravotní problémy rodiče nebo dítěte — Výše finanční odměny za vykonanou práci (pracující rodič na tom není omnoho lépe než ten, který pobírá dávky) — Nedostatečná kvalifikace azkušenosti — Diskriminace na trhu práce (předsudky zaměstnavatelů, skrytá diskriminace) — Nedostatek pracovních míst na částečný úvazek Na úrovni sociální, resp. rodinné politiky státu činí Česká republika jen minimální rozdíly vpodpoře či ochraně rodin sjedním rodičem vporovnání súplnými rodinami. Vminulosti, kdy byl statut osamělého rodiče více zohledňován, docházelo kjeho účelovému zneužívání. Nebyly nástroje, které by umožnily ověřit faktický stav. Proto postupně došlo krušení ustanovení, která se týkala specificky osamělých rodičů. Voblasti sociálních dávek se nyní na rodiny sjedním rodičem pohlíží stejně jako na rodiny soběma rodiči. Jedinou výjimkou tvoří ošetřovné pro rodiče pečující onemocné dítě, které je běžně poskytováno vrozsahu 9 dnů. Osamělý rodič, který 110 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2014 má vtrvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, může čerpat ošetřovné až 16 kalendářních dnů (zákon č. 187/2006 onemocenském pojištění). Voblasti pracovně právní je Česká republika vedena všeobecným zákazem diskriminace apovinností rovného zacházení zaměstnavatele se všemi zaměstnanci, které se týkají rovněž osamělých rodičů. Řada evropských směrnic ztéto oblasti, počínaje Základní listinou práv asvobod, byla implementována do českého právního řádu. Otázkou pracovně právních vztahů se zabývá především Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.), který rovněž obsahuje ustanovení zaměřená na zamezení diskriminace arovné zacházení. Specificky na osamělé rodiče dětí myslí pouze ustanovení § 240, které říká, že osamělý rodič pečující odítě do 15 let může být vyslán na pracovní cestu mimo pracoviště amísto bydliště pouze se svým souhlasem. Další ochranná ustanovení se vztahují ke všem rodičům dětí ajsou diferencována podle věku dětí, nikoliv podle rodinného stavu rodiče. Historicky zažitou výjimkou vpodpoře rodin sjedním rodičem vnašem systému tvoří rodiny, ve kterých došlo kúmrtí rodiče. Tato situace je tradičně vnímána jako natolik traumatická, že si zasluhuje mimořádnou podporu ze strany státu. Prostřednictvím sirotčích důchodů se stát spolupodílí na zabezpečení dětí, které přišly orodiče smrtí. Prakticky isymbolicky se stát tímto způsobem hlásí ke spoluzodpovědnosti za vývoj avýchovu osiřelých dětí. Pro ekonomické zajištění chodu mnoha rodin sjedním rodičem je důležitým příjmem výživné hrazené druhým rodičem. Výživné stanovuje soud na základě posouzení potřeb dítěte na jedné straně amožností rodiče na straně druhé. Rodiče se mohou na výši výživného dohodnout. Vtom případě soud jejich dohodu schválí. Ve většině případů je ovšem výživné stanoveno soudním rozhodnutím. Od roku 2010 mají soudy kdispozici doporučení Ministerstva spravedlnosti pro stanovování výživného (Ministerstvo spravedlnosti 2010), které by mělo přispět ke sjednocení praxe vtéto oblasti. Přesto zůstává výše výživného pro mnoho rodin sjedním rodičem nedostatečná. Dalším souvisejícím problémem je vyplácení výživného. Je poměrně časté, že výživné není vypláceno pravidelně, příp. není vypláceno vůbec. Neplacení výživného je podle české legislativy trestným činem (§ 196 trestního zákona) amůže být potrestáno odnětím svobody až na dva roky. Vroce 2012 bylo podle údajů Ministerstva spravedlnosti spácháno 13 857 trestných činů kvalifikovaných jako zanedbání povinné výživy, 779 osob bylo odsouzeno aztoho 86 osob knepodmíněnému trestu odnětí svobody (Statistická ročenka MV 2013). Takový trest ovšem neřeší aktuální životní situaci rodiny sjedním rodičem, která se ocitá bez prostředků zvýživného. Vymáhání výživného lze řešit buď soudním rozhodnutím, nebo návrhem na nařízení exekuce, což je zpravidla rychlejší varianta (více viz www.ochrance.cz). Výživné je ze zákona tzv. přednostní pohledávkou. To znamená, že pokud je proti rodiči vedeno více exekucí, musí být přednostně uspokojena pohledávka na výživné. Od ledna 2013 lze dlužníkovi exekučně pozastavit řidičské oprávnění, což je pro některé neplatící rodiče motivace kuhrazení dlužné částky. Nový občanský zákoník nepřináší voblasti výživného zásadnější změny. Přestože se vposledních letech mírně zlepšuje prostředí pro vymáhání výživného, stále zůstává pro rodiny sjedním rodičem velkým ekonomickým problémem. Vrámci Evropy se můžeme podle Šťastné setkat se dvěma základním přístupy kpodpoře rodin sjedním rodičem. První znich přímo či nepřímo podporuje setrvání HaNa PaZLaROvÁ 111 pečujícího rodiče vdomácnosti. Sociální dávky dosahují výše dostatečné kekonomickému fungování rodiny asoučasně nejsou příliš podporované adostupné služby péče oděti. Osamělé matky nejsou příliš motivovány knávratu na trh práce aplní společensky akceptovanou roli pečovatelky odítě sfinanční podporou státu. Příklady zemí stímto přístupem mohou být Nizozemsko, Norsko či Velká Británie. Ikdyž zejména ve Velké Británii dochází vposledních letech postupně kodklonu od tohoto přístupu. Druhý model se snaží oto, umožnit matkám sladění rodinného aprofesního života. Motivuje kbrzkému návratu do zaměstnání, ale současně podporuje služby pro rodiny, které to umožňují. Tento model, uplatňovaný např. ve Švédsku aFrancii, předpokládá, že každá žena by měla mít možnost pracovat (více viz Šťastná 2009). Na závěr lze konstatovat, že přestože statisticky jsou rodiny sjedním rodičem ohroženy vyšším rizikem, existují mezi nimi značné rozdíly plynoucí mimo jiné zpříčin daného stavu. Důležité jsou imechanismy, jakými se rodina se situací vyrovnává. Zhlediska příjmů anároků na provoz bývají tyto rodiny často znevýhodněné. Samotná skutečnost nižších příjmů nemusí ale znamenat zvýšené riziko špatné péče oděti. Mnoho může vykompenzovat příznivá osobnostní výbava matky nebo široká sociální podpůrná síť kolem rodiny. LITERATURA Doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů votázkách výživného na nezaopatřené děti (2010). Ministerstvo spravedlnosti ČR. Kačerová, E., 2012. Jaká byla vČeské republice sňatečnost arozvodovost? Statistika amy. 6/2012. Český statistický úřad. Lopez Vilaplana, C., 2013. Children were the age group at the highest risk of poverty or social exclusion in 2011, Statistics in focus 4/2013. Eurostat. Sami na děti, sami na vše ostatní? Analýza situace sólorodičů ve Velké Británii, Irsku, na Slovensku avČeské republice. 2013. Praha: Aperio. Šťastná, A., 2009. Neúplné rodiny vČeské republice ave vybraných evropských zemích, Praha: VÚPSV. Current Population Survey, U.S. Census Bureau. 2012. Dostupný z http://www. childstats.gov/americaschildren/surveys2. asp?popup=true#cps (cit. 31. 3. 2014) Český statistický úřad, 2013a. Mimo manželství se rodí stále více dětí. Dostupný z http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ coby091113.doc (cit. 31. 3. 2014) Český statistický úřad. 2013b. Téměř vpětině rodinných domácností žijí závislé děti jen sjedním rodičem. Dostupný z http://www.czso.cz/csu/csu. sf/1e01747a199f30f4c1256bd50038ab23/ 7c4f2185474d7e42c125742c1257b04003 868c4/$FILE/czam020113analyza.pdf (cit. 31. 3. 2014)