Sociální péče v městě Ústí nad Labem o děti a mládež ve věku 0–18 let v době první republiky

Sociální péče vměstě Ústí nad Labem oděti amládež ve věku 0–18 let vdobě první republiky Hana Hokrová ABSTRAKT Následující příspěvek je výtahem zmé bakalářské práce, jejímž cílem je zmapování historie sociální péče vdobě republiky Československé, kterou realizovala tehdejší místní samospráva vÚstí nad Labem. Při jejím zpracování bylo využito metod studia aanalýzy dobových dokumentů. ABSTRACT The following contribution is an extract from my bachelor thesis aiming at mapping the history of social care during the Czechoslovak Republic, which was realized by the then local government in Ústí nad Labem. During its elaboration methods of study and analysis of periodical documents were used. SOCIÁLNÍ PÉČE VČESKOSLOVENSKU VLETECH 1918−1938 Po vzniku Československa vroce 1918, převzal nový stát poněkud zastaralý systém sociální péče zRakouska-Uherska. Ačkoli byly později přijaty zákony, které měly za cíl zvyšovat sociální ochranu občanů, nedokázala vsobě legislativa první republiky zahrnout zdaleka všechny individuality aalternativy ave své podstatě určovala pouze jakýsi rámec sociální péče. Navíc byla situace voblasti legislativy nepřehledná— povinnost jejího poskytování nebyla dána jednotně, ale ukládaly ji různé zákony (Houser 1968, s.14−16). Zorganizačního hlediska se sociální péče dělila na soukromou aveřejnou, aobě fungovaly ve vzájemné součinnosti. Stát si význam soukromoprávní péče velice dobře uvědomoval, přenášel na ni plnění úloh veřejné správy, spoléhal na ni apočítal sní (Deyl in Brnula 2012, s.96). Soukromá sociální péče byla realizována zejména skrze dobročinné spolky, nadace apod. (Houser 1968, s.28). Veřejná sociální péče byla zajišťována ze strany státu prostřednictvím vlastních úřadů, orgánů azařízení nebo prostřednictvím složek veřejné správy aúzemněsprávních celků aútvarů— zemí, okresů aobcí. Nárok na ni vznikal skrze domovskou příslušnost (Kodymová 2013, s.24). PÉčE OděTI aMLÁdEŽ Systém péče oděti amládež byl komplexně přejat zpředválečného období. Byl tedy zastaralý apochopitelně nemohl dostačovat potřebám nové doby azměněným sociálním iekonomickým poměrům. Nutnou péči ze strany obce vrámci jejích finančních možností. Ačkoli bylo vyvinuto velké úsilí ozásadní reorganizaci alegislativní sjednocení péče oděti amládež, byly přijaty pouze dílčí normy (Kodymová 2013, s.28). OPEN ACCESS 114 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2018 Zadministrativního hlediska se péče oděti amládež dělila na péči oděti zdravé apéči oděti postižené. Péče ozdravé děti byla svěřována Okresním péčím omládež. Finanční náklady na jejich péči (pěstounská aústavní péče) nesly obce, stát isoukromé instituce. Péče opostižené děti se dělila na další kategorie: péče opostižené děti, kterou vykonávala samospráva. Dále pak péče oduševně nemocné. Ti byli většinou odkázáni na pomoc dobrovolných spolků. Třetí kategorií byla nucená výchova „mravně narušené mládeže“. Ta byla sice financována státem, ale velmi nedostatečně (Kodymová 2013, s.27). Velkou slabinou péče oděti amládež byl systém financování. Stát nebo jednotlivé země sice budovaly ahradily buď všechny, nebo alespoň část provozních aosobních nákladů uněkterých zařízení, největší finanční zátěž však stále nesly obce asoukromoprávní korporace. Na zemských, okresních imístních úrovních působilo mnoho spolků, nadací ainstitucí, ovšem nejvýznamnější postavení měla Česká zemská komise pro péči omládež, která svou péči realizovala skrze Okresní péče omládež (OPM) ajejí německou obdobu (BJF) (Tvrdoň 1936, s.12−13). OPM vznikly počátkem 20.století jako dobrovolnické hnutí. Později se soustředily vjedné organizaci. Němci své Zemské komise sdružovali ve své organizaci. Vokresech snárodnostně menšinovým obyvatelstvem působily tyto komise současně, akaž - dý se staral o„svou“ národně příslušnou mládež. Každá znich si také sama obstarávala finance aněkdy bylo jejich vzájemné chování vnímáno jako rivalitní (Musil 2005, s.56−57). Navzdory koordinaci zústředí nebyly OPM rozmístěny po území státu rovnoměrně. Postupně na ně stát uvalil povinnost součinnosti smístními orgány státní správy amusely přijmout určené stanovy. Jejím úkolem bylo organizovat akoordinovat spolupráci všech složek činných voblasti péče omládež azároveň monitorovat jejich činnost ainformovat otom veřejnou správu. Její činnost byla zaměřena na praktickou aplikaci sociální péče oveškeré děti amládež potřebující ochranu apéči ato ve věku od narození do plnoletosti jedince. Věnovala se všem segmentům péče oděti amládež (Musil 2005, s.56−57). SOCIÁLNÍ PÉČE VÚSTÍ NAD LABEM VLETECH 1918−1938 Městu se během dvaceti meziválečných let podařilo vybudovat velkorysý systém sociální asociálně-zdravotní péče, na což bylo patřičně hrdé apovažovalo to za jeden ze svých velkých úspěchů (Pőlzl 1938, s.76–7). Už vroce 1919 město Ústí nad Labem zřídilo zdravotní úřad, který měl organizovat obecní zdravotní péči apečovatelský úřad, organizující péči ochudé, nemocné, děti amládež avšeobecnou péči. Náklady na sociální péči město každým rokem navyšovalo avnejhorších krizových letech tvořily téměř deset procent celkového rozpočtu města (Pőlzl 1938, s.87). Hned vpoválečném období začalo město svelkorysou výstavbou komunálních bytů pro chudé občany (Pőlzl 1938, s.98). Velkou pozornost věnovalo město také péči ozdravotní stav obyvatelstva. Vjejím rámci vznikla síť poraden aambulatorií zaměřené zvláště na nakažlivé choroby. Jednalo se např.oPoradnu pro pohlavně nakažlivé choroby, Poradnu pro nemocné tuberkulózou, Poradnu pro duševně nemocné aj. OPEN ACCESS HaNa HOKROvÁ 115 Vdobě Velké hospodářské krize se městu podařilo udržet nezaměstnanost pod pětiprocentní hranicí, ačkoli vněkterých průmyslových městech RČS dosahovala i30 % (Kaiser aKaiserová 1995, s.174). Bylo to zejména zaměstnáváním nezaměstnaných na městských stavbách či při úklidu veřejných prostranství aj. Nezaměstnaným byla také změstských zdrojů poskytována podpora ve formě poukazů na potraviny, obuv, ošacení aúhradu nájmu (Pőlzl 1938, s.296). ÚSTÍ Nad LaBEM vLETECH 1918−1938 Situace vpoválečném Ústí nad Labem byla velice problematická. Německá většina se nikdy nesmířila se vznikem Československa. Česká menšina tvořená převážně nejchudšími vrstvami byla po první světové válce ve městě zcela bez vlivu. Obrat nastal se vznikem Československa. VÚstí nad Labem byly postupně zřízeny české školy. Počet Čechů ve městě stoupl na téměř dvojnásobek (cca 25 %). Inadále však obě hlavní národnosti ve městě existovaly víceméně odděleně. Měly své organizace, spolky, školy aobytné čtvrti. Česká intelektuální vrstva zde téměř neexistovala. Po celé meziválečné období zde byla zřetelná silná orientace na německé prostředí anedůvěra kpražské vládě (Kaiser aKaiserová 1995, s.137−8). Po poválečné hospodářské krizi došlo krozkvětu ve všech oblastech života ve městě. Do Ústí nad Labem se stěhovalo velké množství lidí za prací, ato nejenom zčeskoslovenského vnitrozemí, ale izpřilehlých zemí (Die Sudetendeutschen … 1929, s.21). Odvrácenou tváří blahobytu byl, kromě národnostních třenic, iživot nejchudších vrstev. Přes mohutnou bytovou výstavbu nebylo nájemních bytů tolik, aby nasytily poptávku. Vdobě krize se ve městě rozšířilo bezdomovectví. Pro město bylo také charakteristické neustálý „chemický“ zápach aovzduší plné škodlivin jako důsledek koncentrace průmyslových podniků vcentrální části města. To vše mělo samozřejmě devastující vliv na zdraví místního obyvatelstva (Vaverka 1967, s.155). Vletech 1919−1931 ve městě „vládla“ německá sociální demokracie (dále jen DSAP). Díky její internacionální ideové podstatě se většinou dařilo ve městě udržovat mezi českou menšinou aněmeckou většinou smír (Chrz 2002, s.18−24). Vroce 1931 se začaly vÚstí nad Labem projevovat důsledky Velké hospodářské krize, která mj.způsobila zostření národnostních rozporů. Vroce 1933 vznikla nacionalistická Sudetoněmecká strana (SdP), která získávala ve městě stále větší počet stoupenců, akterá cíleně pracovala na destabilizaci poměrů vČeskoslovensku. Starosta Leopold Pőlzl inicioval řadu velkých antinacistických demonstrací aDSAP se ktomuto účelu podařilo dokonce vnejkritičtějším roce 1938 spojit všechny antinacisticky naladěné síly ve městě. Vkontextu celostátního aevropského dění to však byla pouhá kapka vmoři. Vkomunálních volbách vroce 1938 získala většinu mandátů SdP aoněkolik měsíců později bylo území Sudet na základě mnichovského diktátu přičleněno kněmecké Třetí říši (Kaiser aKaiserová 1995, s.184). vÝZNaMNÉ OSOBNOSTI vOBLaSTI SOCIÁLNÍ PÉčE vÚSTÍ Nad LaBEM Na prvním místě je třeba zmínit starostu města Leopolda Pőlzla. Tento rakouský rodák, novinář, internacionál, přesvědčený marxista avýznamný člen DSAP půOPEN ACCESS 116 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2018 sobil vměstském zastupitelstvu vletech 1920−23 a1931−38 jako starosta avletech 1923−31 jako zástupce starosty. Při výkonu svých funkcí vkomunální politice kladl sociální záležitosti vždy na první místo. Byl to právě on, kdo byl zásadním hybatelem astrůjcem sociálních vymožeností vmeziválečném Ústí nad Labem (Chrz 2002, s.24−43, 72). Vdobách sílícího německého nacionalismu se nebál veřejně vystupovat na obranu československé demokracie aproti nacismu, pořádal četné antinacistické demonstrace, organizoval pomoc uprchlíkům znacistického Německa avroce 1938 pořádal finanční sbírku na obranu republiky. Po zabrání Sudet vroce 1938 odmítl emigrovat. Byl opakovaně zatýkán gestapem, vyslýchán amučen aveřejně ponižován. Zemřel vroce 1944 následkem dlouhodobých útrap vměstské nemocnici (Chrz 2002, s.39, 43, 59). Další významnou osobností komunální politiky byl příbramský rodák azakladatel aředitel ústeckého českého gymnázia Dr. Jaroslav Kubista. Aktivně zasahoval do téměř všech oblastí veřejného života, byl iniciátorem mnoha sportovních akulturních akcí avýznamně se angažoval vzáležitostech české menšiny avzáležitostech sociálních. Po záboru Sudet se odstěhoval do Prahy. Zemřel vroce 1944 ase zkázou svého díla se nikdy nevyrovnal (Kaiser aKaiserová 1995, s.184). Některé projekty by se neobešly bez zásadní pomoci soukromoprávní sféry. VÚstí nad Labem se na tomto poli angažovalo hned několik osobností, ato především prostřednictvím svých nadací. Za všechny lze jmenovat např.velkopodnikatele Ignatze Petschka, Eduarda Jacoba Weinmanna či Carla Friedricha Wolfruma (Kaiser aKaiserová 1995, s.185). PÉčE OděTI aMLÁdEŽ vÚSTÍ Nad LaBEM vLETECH 1918–1938 Město chápalo péči oděti amládež jako jednu ze svých priorit (Pőlzl 1938, s.77). Vmeziválečném období se dvakrát potýkalo snepříjemnými důsledky hospodářských krizí, během kterých svou péči oděti amládež vždy zintenzivnělo. Zvlášť úctyhodné je, že vtěchto dobách se přes vypjatý oboustranný nacionalismus podařilo prosadit, aby byla podpora apéče vdobě krize byla ve stejné míře poskytována ičeským dětem vmenšinových školách. Ačkoli je zřejmé, že na organizaci avýkonu péče oděti amládež se musely podílet OPM aBJF, které ve městě prokazatelně působily adokonce obě sídlily vbudově okresního úřadu (Tvrdoň 1936, s.163), vpísemných materiálech magistrátu nejsou téměř zmiňovány. Postavení obou komisí vpředválečném ústeckém systému péče oděti amíra jejich participace se zmateriálů, které jsem měla kdispozici, nepodařilo zjistit. PÉčE OMaTKy SděTMI Vysoká úmrtnost novorozenců akojenců do jednoho roku věku byla velkým problémem nejenom vÚstí nad Labem, ale vcelém tehdejším Československu. Vrámci boje ojejí snížení byla zaváděna mnohá opatření. Po celé zemi byla zřizována síť poraden pro těhotné, matky akojence, útulky pro rodičky, pro batolata ataké jesle aopatrovny. Kdalším opatřením patřilo izpřístupnění lékařské předporodní, porodní apoporodní péče všem rodičkám (Musil 2005, s.68−9). Velkým problémem byl nedoOPEN ACCESS HaNa HOKROvÁ 117 statek odborného personálu. Ovšem vÚstí nad Labem byl ve všech zařízeních vždy angažován profesionální personál ato zvýrazně větší části. Městští lékaři byli, stejně jako většina lékařů té doby, přesvědčena oblahodárných účincích kojení na zdravotní stav jedince. Město se proto snažilo kojení ze všech sil podporovat (Pőlzl 1938, s.192). Snahu osnížení kojenecké úmrtnosti ve městě vyvíjel magistrát ještě před první světovou válkou, ato především prostřednictvím osvětových letáků. Ty měly matky informovat ovhodné výživě jejich dětí. Tyto akce se však nesetkaly súspěchem atak musel magistrát přistoupit ksystematičtějším opatřením. Zcela jistě díky jim se podařilo již vpolovině 20. let snížit kojeneckou úmrtnost pod celostátní průměr (Pőlzl 1938, s.192). MěSTSKÝ ÚSTav PRO šESTINEděLKy Tento ústav nechala postavit vdnešní Štefánikově ulici č.246 vroce 1921 manželka velkoobchodníka uhlím Jakoba Weinmanna Louisa apoté jej předala do správy města Ústí nad Labem. Vroce 1924 díky dalšímu peněžnímu daru od paní Luisy Weinmannové rozšířen atéž bylo zakoupeno nové vybavení (Die Sudetendeutschen … 1929, s.79). Ústav pro šestinedělky sloužil jako moderně vybavená městská porodnice slékařskou asistencí ústavního lékaře aporodních asistentek. Interiéry byly zařízeny útulně adomácky abyly zde: porodní sál, operační sál, několik koupelen, společenské místnosti, izolované oddělení aobytné prostory pro personál (Die Sudetendeutschen… 1929, s.79). Ústav spravovalo kuratorium, ve kterém byli zastoupeni dva spolupracovníci rodiny Weinmannů, tři zástupci městského zastupitelstva, stavební ředitel aměstský lékař Ústí nad Labem. Všichni měli zároveň hlasovací právo. Poradní hlas měl vrchní lékař zařízení (Die Sudetendeutschen … 1929, s.79). Pobyt vústavu byl zpoplatněn. Nemajetné rodičky měly službu zdarma, akromě vyplnění přihlášky nebyly vyžadovány žádné jiné formality (Pőlzl 1938, s.193). MěSTSKÝ ÚTULEK PRO KOJENCE (KOJENECKÝ ÚSTav) Vroce 1917 byly otevřeny vÚstí nad Labem vJateční ulici na Klíši první městské dětské jesle, které byly vroce 1919 přeměněny na útulek pro kojence. Magistrát poskytl jeslím bezplatné prostory, osvětlení avytápění, ostatní náklady byly hrazeny zdobrovolných darů podporovatelů. Kapacita byla 15 dětí ve věku od šesti týdnů do jednoho roku. Přijímány byly pouze kojené děti. Město se tímto způsobem snažilo pobízet matky ke kojení aumožnit jim kojení svých dětí, ikdyž pracovaly mimo svůj domov. Jesle byly vprovozu pouze přes den. Děti ošetřovala pečovatelka se zkouškami aběžnou péči obstarávaly dobrovolné pomocnice, které se tímto způsobem chtěly naučit praktické ateoretické péči okojence, aby mohly vbudoucnu usilovat oprofesionalizaci jako ošetřovatelky kojenců. Zájem oumístění kojenců vjeslích neustále narůstal— byla válka aženy musely prací mimo domov nahrazovat výpadek manželovy mzdy. Postupně se věk přijímaných kojenců zvýšil na dva roky. Vnaléhavých případech (např.úmrtí matky nebo OPEN ACCESS 118 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2018 nevhodná péče odítě vrodině) zůstávaly kojenci vjeslích přes noc, což se vlivem válečných apoválečných poměrů stávalo častěji. Koncem roku 1919 byly jesle přeměněny na kojenecký útulek aposléze na kojenecký ústav aten byl vroce 1920 převzat do městské správy apřemístěn do ulice Prokopa Diviše do prvního patra sídla městského chudobince. Útulek vedl Obecní výbor pro dětské jesle amateřskou poradnu ustanovený městským zastupitelstvem. Vtomto výboru byli zakladatelé útulku/ústavu aústavní aměstský lékař (Die Sudetendeutschen … 1929, s.79). Jako personál zde sloužily dobrovolnice aněkolik školených pečovatelek, pro něž bylo vysvědčení zpraxe absolvované vtomto zařízení tou nejlepší možnou vizitkou. Ústav měl taktéž svou kojnou (Die Sudetendeutschen … 1929, s.79). MěSTSKÁ PORadNa PRO MaTKy SděTMI Toto zařízení bylo jedním zčlánků vboji proti vysoké kojenecké úmrtnosti. Bylo otevřeno roku 1917. Zprvu dal magistrát tomuto zařízení kdispozici zdarma tři velké pokoje ahradilo otop aosvětlení. Dobrovolný ženský výbor daroval pokojové zařízení aBJF darovala zařízení lékařské. Zařízení vedl stejně jako městský kojenecký útulek Obecní výbor pro dětské jesle amateřskou poradnu ustanovený městským zastupitelstvem azastoupený městským lékařem (Die Sudetendeutschen … 1929, s.79). Vroce 1917 se vlivem válečných poměrů zhoršila sociální situace obyvatel apanoval nedostatek potravin. Městská poradna proto pomáhala matkám nejenom odbornou radou, ale zajišťovala ipomoc materiální. Podařilo se jí sehnat především od soukromých dárců mléko, mýdlo, léky ajiné potraviny aspotřební zboží, které byly předávány potřebným matkám (Die Sudetendeutschen … 1929, s.80). Po stabilizaci poměrů poradna poskytovala poradenství voblasti péče odítě do věku 6-ti let. Pro nemajetné matky byly služby poradny zdarma, pro lépe situované byly hrazeny buď ze zdravotního pojištění či hotově (AMUL, Poradny, kart.č.154). Potřebné matky zde dostávaly materiální podporu ve formě léčiva, kojeneckého prádla avěcí potřebných pro péči odítě. (Die Sudetendeutschen … 1929, s.80, AMUL, Poradny, kart.č.154). Vporadně působila tzv.„sociální sestra“, což byla kombinace současné zdravotní sestry se sociální pracovnicí. Ta vordinaci pomáhala lékaři sadministrativou adalšími úkony (např.vážení dětí, předvádění různých úkonů, kterým se matka měla naučit aj.) avneordinačních dnech chodila navštěvovat rodiny, které potřebovaly pomoc při péči oděti. Jejím úkolem bylo dohlížet, zda matka dodržuje pokyny lékaře, případně jí pomoci sjejich realizací. Zároveň měla provádět terénní sociální šetření vrodině, na jehož výsledky určovaly šíři podpory, jaké se matce dostalo. Pokud byla matka vopravdu špatné sociální situaci aoděti se starala dle dobových norem, mohla bezplatně dostávat nejen léky, ale ioblečení pro své děti abylo-li to nutné iumělou výživu pro dítě. Tu ovšem mohl předepsat pouze lékař. Vzhledem ktomu, že poradna měla jako jeden zhlavních cílů podporovat dlouhodobé kojení matek, dělal to pouze vpřípadech, kdy dítě očividně, ipři matčině velké snaze kojit, neprospívalo. Umatek, které si péči hradily hotově či zpojištění, se sledovalo pouze dodržování instrukcí lékaře (Die Sudetendeutschen … 1929, s.80). Poradna se obzvláště snažila pomáhat matkám nemanželských dětí. Tyto děti většinou čekal život vbídě, protože vmeziválečném Československu neexistoval příliš OPEN ACCESS HaNa HOKROvÁ 119 účinný způsob, jak vymoci od jejich otců výživné. Vrámci dobových postojů anázorů jim byla nabízena ústavní výchova jejich dětí, ale té matky využívaly spíše sporadicky (PSPČR, [b. r.]). Celostátní průměr dětí narozených mimo manželství byl na konci 30. let 1,28 %, vÚstí nad Labem to bylo 1,51 % (Pőlzl 1938, s.212). Poradna poskytovala těmto matkám nejen materiální alékařskou pomoc, ale pomáhala jim spéčí oděti aposkytovala odborné poradenství ohledně získání finanční amateriální podpory ze strany státu (Pőlzl 1938, s.191). Jedním zdalších přínosů poradny bylo proškolování pečovatelek a„sociálních sester“, které byly vtehdejší době vzhledem kjejich velkému nedostatku velice žádané (Pőlzl 1938, s.191). Vroce 1926 byla vÚstí nad Labem ve školní budově vSolní ulici zřízena česká poradna pro matky sdětmi. Původně byla provozována ze soukromých zdrojů askromné státní podpory, záhy ji však pod svou správu přijalo město astala se součástí stávající městské poradny. Ordinoval vní Dr. Čížek. Poradna byla vyhledávána matkami zcelého ústeckého okresu (Pőlzl 1938, s.191). Vroce 1934 byla vKrásném Březně zřízena pobočka, takže na konci 30. let byly ve městě celkem tři poradny pro matky sdětmi. Poradny byly pro veřejnost otevřeny dva dny vtýdnu, ato vpondělí avpátek. Česká poradna měla ordinační hodiny vúterý avpátek (Die Sudetendeutschen … 1929, s.81, AMUL, Poradny, kart. č.154). Koncem roku 1937 byla za pomoci dotace MSP otevřena poradna pro těhotné matky, kde byly bezplatně lékařsky sledovány těhotné matky scílem předejít poškození plodu. Jako personál zde působil lékař advě sestry (Pőlzl 1938, s.192). Ojejím fungování se bohužel nepodařilo získat žádné bližší informace. Poradny znejvětší části financoval magistrát, zmenší části přispívali dobrovolní dárci aobčasnými subvencemi přispíval istát (AMUL, Poradny, kart.č.154, Pőlzl 1938, s.192). šKOLSTvÍ Zák. č.292/1920 Sb. z. an. určoval, že obecné, měšťanské amateřské školy adětské jesle musí zřizovat afinancovat obec, přičemž ministerské nařízení ze dne 12.3.1888 stanovovalo přesné podmínky, kde ajak může být nová škola zřízena. Pouze menšinové školy aškolská zařízení platil stát. Tzn.takové školy, které byly zřízeny na základě zák. č.189/1919 Sb. z. an. vobcích, kde bylo podle tříletého průměru více než 40 žáků, pro něž dosud nebyla možnost vzdělávání vmateřském jazyce. VÚstí nad Labem byly takto státem zřízeny dvě české mateřské školy, dvě základní advě střední školy. Školství bylo vÚstí nad Labem důležitým článkem vtažení magistrátu za zlepšení sociálně-zdravotních poměrů ve městě. Povinná účast při školní výuce dávala městu možnost monitorovat zdravotní stav dětí apotažmo isociální prostředí, zněhož pocházely. Město také ze všech sil podporovalo vzdělávání dětí, neboť si uvědomovalo jeho důležitost pro jejich další život. Ve školách se snažilo vytvořit příjemné ainspirativní prostředí avynakládalo na to nemalé finanční prostředky. Např.jenom vroce 1928 město vydalo ze svého rozpočtu na jejich obnovu aúdržbu 1 100 000 Kč (Die Sudetendeutschen … 1929, s.46). Ipřesto, že to městu zákon neukládal, zřizovalo afinancovalo školská zařízení ipro českou menšinu. To se ne vždy setkávalo spochopeOPEN ACCESS 120 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2018 ním německé většiny— např.vroce 1925 se konala na Mírovém náměstí demonstrace proti financování českých menšinových škol magistrátem (Kaiser aKaiserová 1995, s.168). Školami, okterých pojednává tato část práce, jsou myšleny školy německé. Pokud půjde oškolu českou, bude to vtextu výslovně uvedeno. MaTEřSKÉ šKOLy První mateřská škola (dále jen „MŠ“) vÚstí nad Labem byla soukromá. Otevřena byla roku 1869 avroce 1904 ji odkoupil magistrát. Město svou první MŠ postavilo vroce 1883 na náměstí Richarda Wagnera (dnes Masarykova tř.). Vedla ji první učitelka, která dostávala od města mzdu. Vletech 1894−1939 vzniklo vÚstí nad Labem dalších deset MŠ, takže vroce 1939 bylo ve městě vprovozu celkem 12 městských MŠ. Při jejich zřizování město reagovalo na aktuální potřeby, proto byly vnejvětší míře budovány vdělnických čtvrtích sohledem na potřeby pracujících matek. Ve všech MŠ pracoval sdětmi profesionální pedagogický azdravotnický personál. Uškolek byly zřizovány zahrady vybavené pískovišti nebo např.dřevěnými domky, aby mohly děti co nejčastěji pobývat venku. Vroce 1923 město zřídilo českou městskou MŠ (mimo dvou českých státních). Vknize Leben und Kraft … je této MŠ věnován větší prostor než ostatním, zřejmě zdůvodu demonstrace přátelského postoje kčeské menšině (Pőlzl 1938, s.291−292). Veškeré náklady na provoz amzdy zaměstnanců městských MŠ hradil magistrát, děti měly pobyt istravu zdarma (Die Sudetendeutschen … 1929, s.46). ZÁKLadNÍ šKOLy Město zřídilo afinancovalo věcné náklady (věcnými náklady se rozuměly veškeré náklady na zřízení budovy ajejí provoz— topení, voda, opravy atd.) celkem jedenadvaceti základních škol. Ztoho bylo 11 tzv.škol obecných a10 tzv.škol měšťanských (občanských). Vdobě první republiky byly školy rozděleny na chlapecké adívčí, pouze vpřípadech, kdy bylo žáků málo se povolovaly školy smíšené. Jediná smíšená škola vÚstí nad Labem byla vměstské čtvrti Skřivánek. Magistrát vlastnil jedenáct tzv.„školních domů”, ve kterých tyto školy sídlily. Ve většině budov sídlilo hned několik škol. Např.ve školní budově na Masarykově třídě (nynější budova Muzea města), sídlila 1. a4. chlapecká měšťanská škola spolu s1. chlapeckou obecnou školou avletech 1921–27 zde také sídlila Škola pro ženská povolání (AMUL, Adressbuch, R 759a). Roku 1922 byla prosazena místní školní radou obnova všech městských školních budov (kromě nejstarší školní budovy vSolní ulici), která byla uskutečněna během pěti následujících let nákladem 5 milionů Kč. Vrámci této rekonstrukce byly ve všech budovách položeny nové parketové podlahy, všechny prostory byly nově vymalovány avšechna vnitřní zařízení byla nově natřena analakována. Čtyři školní budovy byly připojeny kměstskému dálkovému vytápění, ostatní budovy měly vytápění centrální. Místo školních zvonků byla pořízena automatická signalizační zařízení. Bylo zakoupeno zařízení „přizpůsobené na horkou vodu” (Die Sudetendeutschen … 1929, s.45), které se užívalo čtyřikrát ročně při hlavním úklidu budov. Vpěti školách byly vybudovány picí fontánky. Ve všech školách bylo zřízeno zatemňovací zařízení pro promítání. Dvě školy dostaly plně vybavené školní dílny avšechny školy dostaly náOPEN ACCESS HaNa HOKROvÁ 121 řadí apomůcky pro výchovné dělnické vzdělávání. Dvě školní kuchyně byly vybaveny sporáky na uhlí aplyn aveškeré potřebné nádobí pro potřeby vzdělávání voboru kuchařství. Chudé děti dostávaly zdarma cvičky na tělesnou výchovu aškolní tělocvičny dostaly nové švédské ribstole apianina (Die Sudetendeutschen … 1929, s.45). Město zajistilo pojištění proti úrazu všech dětí vmateřských, obecných iměšťanských školách nákladem 6 000 Kč ročně (Pőlzl 1938, s.290). Město pravidelně vybavovalo školy moderním technickým zařízením. Všechny školy dostaly epidiaskop (projekční přístroj na diapozitivy), dvě školy obdržely přístroje na mikroprojekci, fotoaparáty akamery. Školský úřad měl kdispozici tři fotoaparáty, které si mohli učitelé zapůjčovat na zdokumentování školních událostí. Takto pořízené diapozitivy byly pak shromažďovány ve speciální skladovací místnosti vsídle městského školského úřadu. Školský úřad zapůjčoval tři gramofony se sbírkou gramofonových desek. Pro všechny školní budovy byly zakoupeny radiopřijímače akaždá škola měla také svou hudební místnost. Místní učitelská knihovna byla pravidelně doplňována novými knihami abyla přístupná veřejnosti (Die Sudetendeutschen ... 1929, s.46). Vpátých ročnících obecných škol byla zavedena výuka plavání vměstských lázních, což bylo vEvropě vté době naprosto ojedinělé. Děti ze tří škol, které byly od městských lázní vzdálenější, byly na náklady města dopravovány do lázní azpět autobusem. Vstupné dětem vplné výši hradil magistrát. Chudé děti navíc dostávaly od města volné vstupenky do lázní na Klíši ana koupaliště ubřehu Labe (svýjimkou víkendů), aby se mohly procvičovat vplavání. Dále jim byly hrazeny náklady na školní výlety avýchovná filmová adivadelní představení. Vzimě dostávaly děti volné vstupenky na městské kluziště (Pőlzl 1938, s.290). Magistrát také pořádal pravidelné „rodičovské večery”, asetkání rodičů žáků zjednotlivých tříd sučiteli, tzv.„třídní rodičovské večery”. Tato setkání měla za úkol zlepšit komunikaci rodičů se školami (Die Sudetendeutschen … 1929, s.46). Jako náhradu za devátý školní rok město zřídilo pět vzdělávacích kurzů, jehož personální aprovozní náklady ve výši okolo 100 000 Kč hradilo. Stejně tak plně hradilo ivýuku těsnopisu na vybraných měšťanských školách, jehož personální amateriální náklady činily 14 000 Kč ročně (Pőlzl 1938, s.290). POMOCNÁ šKOLa Tato škola pro „hůře se učící děti” byla otevřena 20. září 1920. Poměrně záhy se stala uznávanou ajiž ve druhém roce její existence žádali opřijetí svých dětí do této školy imimoústečtí zájemci. Ve třicátých letech se počet žáků vyšplhal až ke 159 (Pőlzl 1938, s.293). Při umisťování dětí do Pomocné školy se nerozlišovalo mezi tělesným amentální postižením. Ve škole se tak učily smentální retardací iděti slabé, neduživé, chudokrevné aděti srůznými tělesnými vadami apostiženími ato bez ohledu na národnost anáboženství. Cílem výuky vtéto škole bylo zajistit co největší možné pozdější pracovní uplatnění těchto dětí. Ve škole se používaly jednoduché výukové metody svyužitím pomůcek Montesorri, což vté době nebylo rozhodně obvyklé. Škola také využívala nejnovější logopedické metody, protože velká část dětí měla problémy svýslovností. Všichni učitelé měli speciální zkoušku azúčastňovali se odborných stáží OPEN ACCESS 128 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2018 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Archiv města Ústí nad Labem, Adaressbuch der Stadt Aussig und des politischen Bezirkes Aussig. Ústí nad Labem, 1934, sign. R 759a Archiv města Ústí nad Labem, Péče omládež, karton č.154 Archiv města Ústí nad Labem, Poradny aútulky, karton č.153 BRNULA, Peter, 2012. Sociálna práca: Dejiny, teórie ametódy. 1. Bratislava: IRIS, vydavateľstvo atlač, s. r. o., 264 s. ISBN 9788089256914. Kolektiv autorů, 1929. Die sudetendeutschen Selbstverwaltungskőrper. Band 3. Aussig. 1.vyd. Berlín: Rudolf Lodgman von Auen aErwin Stein. HOUSER, Jaroslav, 1968. Vývoj sociální správy za předmnichovské republiky. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 75 s. CHRZ, Martin, 2002. Leopold Pölzl: osobnost ústeckého starosty. Ústí nad Labem: Městský úřad, [8] s. il. Memorabilia ustensis, 102 s. ISBN 80-902-8562-7. KAISER, Vladimír aKAISEROVÁ, Kristýna, 1995. Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Městský úřad Ústí nad Labem, 369 s., 104 s. il. příl. ISBN 80-901-7615-1. KODYMOVÁ, Pavla, 2013. Historie české sociální práce vletech 1918−1948. Vyd. 1. VPraze: Karolinum, 132 s. ISBN 978-80-246-2256-9. PŐLZL, Leopold, 1938. Leben und Kraft durch Kommunales Schaffen der Stadt Aussig 1918-1938. Nevydáno. Archiv města Ústí nad Labem, Sign. Rb 56. MUSIL, Jiří V., 2005. Cyril Stejskal— život adílo: rozvoj péče omládež vČechách do okupace. 1. vyd. Olomouc: Společnost J.L.Fischera, 126 s. ISBN 80-903-4490-9. RÁKOSNÍK, Jakub, 2008. Odvrácená tvář meziválečné prosperity: nezaměstnanost vČeskoslovensku vletech 1918−1938. Vyd. 1. VPraze: Karolinum, 461 s. ISBN 978-80-246-1429-8. TŮMA, Antonín, 1925. Právní základy sociální péče omládež vrepublice Československé. Praha: Česká zem. komise pro péči omládež vČechách, 273 s. TVRDOŇ, Antonín, 1936. Spolky, ústavy azařízení pro péči ochudé apéči omládež ochrany potřebnou vrepublice Československé: seznam podle stavu vroce 1934. VPraze: Státní úřad statistický, 340 s., 1 příl. VACULÍK, Jaroslav (ed.). Instituce školních lékařů vmeziválečném Československu. In: ŘEHULKA, Evžen, 2011. Výchova ke zdraví: Podněty ke vzdělávacím oblastem. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s.25−30. ISBN 9788021055339. VAVERKA, Marcel, 1967. Ústecké menšinové školství 1933−1938. In: Historický sborník Ústecka 1967, ed. Miloslav Košťál, Ústí nad Labem. OPEN ACCESS