Jan Dlask, humanista a filolog

Jan Dlask, humanista afilolog Viola Parente-Čapková University of Turku, Finsko [email protected] Ktextům, které píší univerzitní pracovníci, by neměly patřit nekrology avzpomínky na mladší kolegy abývalé studenty. Události prosince roku 2023 bohužel mnohé znás donutily věnovat se itomuto žánru. Aby se ze slibu „nezapomeneme“ nestalo jen klišé, je třeba co nejvíce připomínat osobnosti idílo těch, kteří nás tak předčasně opustili, ačerpat sílu ainspiraci zjejich odkazu. Paměť má být dlouhodobá, trvalá, ato jak vkonkrétním, tak vobecnějším slova smyslu. Literární vědec, doktor filozofie, učitel finské literatury avedoucí oddělení finských studií Jan Dlask zahynul tragicky při střelbě na Filozofické fakultě vPraze 21.prosince 2023. Bylo mu padesát let, narodil se 5.září 1973 vPardubicích. Naštěstí nám zůstalo mnoho vzpomínek aJanovy texty, okterých je abude možno debatovat, připomínat je vkruhu jeho kolegů, přátel astudentů, těch současných ibudoucích, ivkruhu širším. Jan studoval finštinu ašvédštinu na Karlově univerzitě vPraze vletech 1992–2000; později studoval také teologii. Absolvoval stitulem magistra vroce 2000 avroce 2010 získal doktorát filozofie. Přes dvacet let (2002–2023) byl oblíbeným ainspirativním učitelem na Karlově univerzitě, vedl mnoho bakalářských idiplomových prací (více zde) avychoval několik generací studentů. Jako externí učitel ahostující přednášející působil ina jiných univerzitách vČeské republice apracoval jako redaktor. Překladatelské činnosti zfinštiny išvédštiny se věnoval okrajově (zprózy např.Eeva Kilpi, Mirjam Tuominen), systematicky kní však vedl své studenty. Aktivně přispíval do různých periodik asvou publikační činností šířil vČeské republice povědomí ofinské, švédské išíře severské literatuře akultuře, ale iohistorii apolitice. Na stránkách Přítomnosti (https://www.pritomnost.cz/author/jandlask/) se věnoval otázkám školství, srovnával finskou ačeskou politickou aveřejnou scénu ahledal „momenty, ve kterých by severské zkušenosti mohly být inspirativními ipro středoevropský prostor“ (tamtéž). Studijní kombinace finština— švédština azájem oliteraturu vedly Jana ke specializaci na finskošvédskou literaturu, tj.literaturu švédsky mluvící menšiny ve Finsku. Literatura této menšiny byla často analyzována ainterpretována vrámci „švédské literatury“, kterou především švédští badatelé chápali— aněkteří dosud chápou— jako literaturu ve švédském jazyce. Ztohoto pohledu bylo napsáno mnoho kvalitních studií, nejhlubší anejmnohostrannější vhledy do díla finskošvédských autorů však OPEN ACCESS 222 SLOVO A SMYSL 44 představují analýzy ainterpretace, které jsou schopné zohlednit kontext finskošvédského psaní aspecifika finskošvédské identity, tj.její postavení vrámci Finska aokolnosti, které působí na tvorbu švédsky píšících Finů. Jan měl už vdobě základního studia na FF UK velmi vyvinutý smysl pro čtení literatury vkulturním aspolečenském kontextu abyl neobvykle vnímavý vůči mocenské dynamice vrámci kulturní aliterární historie. Stejnou citlivost projevoval vsouvislosti sotázkami sociálními, což nebylo v90.letech moc běžné: komunistická vulgarizace těchto témat tehdy sociální problematiku aotázky sociální spravedlnosti pro mnohé zdiskreditovala. Jan byl však vždy originálním myslitelem ašel svou vlastní cestou; tím nás— učitele oddělení finštiny FF UK— zaujal už vprvních letech studia. Ač byl samozřejmě více než kritický krétorice azpůsobu uvažování typickým pro totalitní režim, společenské aspekty literatury byly jednoznačně vcentru jeho zájmu. Byl rovněž otevřený uvažování ogenderu apřístupům, které můžeme označit za intersekcionální; to vše je patrné vjeho textech akademických ipublicistických. Nejvíce ho oslovila literární sociologie asvé hlavní teoretické zázemí nalezl vmyšlení Pierra Bourdieua. To vše bylo zřejmé už vjeho diplomové práci (2000), jejímž tématem byl finskošvédský autor Christer Kihlman (1930–2021) aspolečenská problematika vjeho díle. Kihlman patřil do generace finskošvédských levicových radikálů středostavovského původu, která vstoupila na finskou literární scénu všedesátých letech 20.století. Proslavil se romány sautobiografickými prvky, vnichž provokoval tehdejší literární establishment kritickým pohledem na „vlastní“ menšinu, tj.finské Švédy, itematizací bisexuality aalkoholismu; Kihlmanův první román Människan som skalv (1971, Člověk, který se chvěl, nebo Člověk, který ztratil kontrolu) vyšel vroce, kdy byla ve Finsku dekriminalizována homosexualita. Janova diplomová práce ajejí tehdy „odvážné“ neboli sociálně zaměřené téma zaujaly ioponenta, překladatele adlouholetého učitele finské literatury na FF UK Jana Petra Velkoborského (1934–2012), snímž se Jan později setkával ijako kolega. Kromě východočeského původu je spojoval zájem onáboženskou tematiku iobecněji otematiku spirituality avíry vliteratuře. Vdruhém desetiletí nového tisíciletí pak Jan studoval teologii křesťanských tradic na Evangelické teologické fakultě UK, otázky náboženství avíry ho však zajímaly už za studií. Kihlmanovský výzkum sblížil Jana iskolegy ve Finsku ave Švédsku. Inspiroval ho například finskošvédský badatel Trygve Söderling, který se věnoval Kihlmanovi mj.vpráci nazvané Medelklass med mänskligt ansikte (2008, Středostavovský radikalismus slidskou tváří), kde pracoval steoriemi Pierra Bourdieua, Jürgena Habermase aMichela Foucaulta. Janovy interpretace zaujaly finského literárního badatele Mikka Carlsona, jehož dizertace Paikantuneita haluja: Seksuaalisuus ja tila Christer Kihlmanin tuotannossa (2014, Lokalizované touhy: sexualita aprostor vdíle Christera Kihlmana) pojednává otematizaci prostoru vKihlmanově díle zqueer hlediska (konkrétně odějišti jeho románů, které se postupem času částečně přesouvá zprostředí švédsky mluvícího Finska do Latinské Ameriky), ioprostoru literární instituce, do kterého Kihlmanova próza vstupovala na přelomu sedmdesátých aosmdesátých let 20.století. Kihlmanovi asociologickému přístupu kliteratuře zůstal Jan věrný ivdizertační práci Debata Tikkanen— Kihlman. Preludium. Díla— přijetí— polemika (2010), kterou věnoval mnohostranné analýze literární debaty ajejímu kontextu. Disertace pojednává otématu, které nebylo vtomto rozsahu dosud zpracováno nejen včeských pramenech, ale ani vpramenech severských (finskošvédských, finských ašvédských), OPEN ACCESS VIOLA PARENTE-ČAPKOVá 223 ač autoři, na které se práce zaměřuje, Kihlman aHenrik Tikkanen (1924–1984), patří už dlouho mezi klasiky švédsky psané literatury. Jan se vdizertaci soustředil na polemiku anáslednou debatu, která začala vpolovině sedmdesátých let vsouvislosti sTikkanenovými aKihlmanovými díly aokteré se ve finských afinskošvédských literárních historiích hovoří jako ojedné znejvýznamnějších „literárních válek“ (šv. bokkrig, fin. kirjasota, doslova „knižní válka“) vdějinách literatury Finska. Ve své doktorské práci si Jan položil na nejobecnější rovině otázku, proč „debata Kihlman–Tikkanen“ vznikla aočem vlastně pojednávala. Mnoho badatelů před ním vyslovilo domněnku, že debata se netýkala pouze literatury, či dokonce že literární díla sloužila vdebatě jako pouhá záminka kpolemikám obecnějšího charakteru. Žádná studie se však tuto hypotézu nepokusila dokázat ani vyvrátit analýzou samotných pramenů (dobových kritik ajiných článků ztisku, záznamů ztelevizního vystoupení Kihlmana aTikkanena atd.), což Jan ve své práci učinil. Teoretickometodologický rámec práce vycházel zBourdieuovy teorie literárního pole anavazoval tak na studie výše zmíněného finskošvédského badatele Trygve Söderlinga, který tímto způsobem zmapoval pole finskošvédské literatury vobdobí předcházejícím debatě Tikkanen— Kihlman. Janova disertace byl psána česky apředevším finskošvédští badatelé vyjadřovali opakovaně přání přečíst si výsledky Janova bádání vjazycích, kterými vládnou. Vícekrát jsme sJanem diskutovali ojazykové otázce vsouvislosti sakademickými ineakademickými publikacemi; jak vyvážit publikování vjazyce, který je člověku nejbližší, v„povinné angličtině“, která osloví nejširší možné publikum, avjazyce literatury či literatur, které zkoumá. Jan publikoval ve všech těchto jazycích ahlavní myšlenky své doktorské práce představil mj.vpředních finskošvédských publikacích (např.https://samk.finna.fi/BrowseRecord/arto.013291801). Vdisertaci propojil Jan interpretační přístup steoriemi mnohostranné kontextualizace, literární recepce aliterárního pole. Tomuto přístupu zůstal věrný ivdalších pracích. Již vDebatě Tikkanen— Kihlman (ado jisté míry ivdiplomové práci) projevil Jan intenzivní zájem oliterární historii. Tento zájem vyvrcholil pak vknize, která směřovala kJanově habilitaci: Dějiny finskošvédské literatury vperspektivě bourdieuovské sociologie (2018). Shumorným nadhledem sobě vlastním věnoval Jan tuto práci „všem studentům kombinace finština ašvédštiny, znichž by snad někdo vbudoucnu mohl také začít inklinovat kúchylce finskošvédské“. Kniha není jen první historií finskošvédské literatury včeštině, nýbrž ivýznamným příspěvkem kmetodologickým debatám vliterární historii. Jako samozřejmost bral Jan metodu ad fontes, kterou vyznával už ve své disertaci. Ač by měl být tento přístup kliterárnímu bádání, především kliterární historii, naprosto běžným východiskem vdobě, kdy Jan na disertaci pracoval, tomu tak nutně nebylo. Vseverských zemích, především ve Finsku, tehdy doznívala móda poststrukturalismu aozvuky „archivního obratu“ (Archival Turn) měly teprve přijít. Jan však patřil kbadatelům, kteří žádné „obraty“ seslané shůry nepotřebovali. Vposledním desetiletí nového tisíciletí zahrnul Jan do svého zájmu omenšinové kultury iliteraturu sámskou aliteratury ugrofinských národů. Toto je opět patrné ivjeho publicistice arecenzích, například když představil knihu Ville Roponena Uralilainen ikkuna (2012, č. Uralské okno. Esej omenšinách Ruska, 2018). Kihlmanovi zůstal však věrný, zčehož měli ve Finsku všichni radost. Hluboká znalost Kihlmanova díla umožnila Janovi objevovat stále nové aspekty jeho textů apostupem času prohloubil isvá bádání oHenriku Tikkanenovi (např.https://hls.journal.fi/article/view/99940). OPEN ACCESS 224 SLOVO A SMYSL 44 Vrámci kontextuálního čtení literárních děl zajímaly Jana ipostkoloniální teorie. Díky tomu vznikly články apříspěvky na konferencích, vnichž se Jan soustředil na Kihlmanovy „romány oArgentině“, tj.na díla Alla mina söner (Všichni moji synové, 1980) aLivsdrömmen rena (Čistý životní sen, 1982). Jan je analyzoval prizmatem Saidovy teorie orientalismu, opět ovšem vintersekcionálním rámci, sohledem na sociální aspekty, aspekty genderu, sexuality avěku. Janův příspěvek na téma Kihlmanových „románů oArgentině“ vzbudil ohlas na konferenci finské literárněvědné společnosti vTampere vkvětnu 2022. Vdůsledku pandemie byla konference hybridní aiJan se účastnil online. Jeho příspěvek vyvolal živou diskusi oetických iteoreticko- -metodologických aspektech postkoloniálního čtení textů spisovatele menšinové literatury vyjadřujícího se ktématům, která se týkají zcela jiného kontextu než toho, zněhož on sám pochází. Vté době byl Jan už dlouho známý jako aktivní ahojně diskutující účastník konferencí aměl širokou síť spolupracovníků ve střední Evropě (na FF UK intenzivně spolupracoval— samozřejmě kromě nejbližších kolegů finštinářů— skolegy ze skandinavistiky azčeské literatury), ve Finsku ive Švédsku. Mnozí ho znali zjeho badatelských pobytů ve švédském Lundu či ze stipendijních pobytů Společnosti pro švédskou literaturu vHelsinkách. Několikrát hostoval vTurku (nejdéle vroce 2009), kde spolupracoval sbadateli zfinskojazyčné turkuské univerzity (Turun yliopisto) ise švédskojazyčnou Åbo Akademi. Se „svým“ autorem se setkal dvakrát vPorvoo vjižním Finsku, kde Kihlman na sklonku života bydlel vdomku vyhrazeném pro literáty, takzvaném „domově básníků“. Na tato setkání vzpomněl Jan ve svém nekrologu za Kihlmanem (https://www.iliteratura.cz/clanek/44313-kihlman-christer), na jehož konci ocitoval vpřekladu Dagmar Černohorské úryvek zKihlmanova románu Dyre prins (1975, č. Drahý princi, 1979): „Dobře, tak dobrou noc. Drahý princi.“ „Dobrou noc. Ale nezapomeň, začneme ráno, brzo ráno.“ „Je pozdě.“ „Ne, je brzo. Vím, že je dost času.“ * * * Všichni, kdo Jana znali, na něho vzpomínají jako na srdečného, milého, inspirujícího kolegu, učitele apřítele se smyslem pro humor, vždy ochotného pomoci. Dejme tedy alespoň stručně slovo Janovým finským kolegům aznámým ajejich vzpomínkám. Po 21.prosinci 2023 se na e-mailové diskusní skupině finské Literárněvědné společnosti (Kirjallisuudentutkijain Seura) objevilo více reakcí na tragické události vPraze, samozřejmě především vsouvislosti sJanovým odchodem. Společnost zaslala do Prahy společnou kondolenci aprojevy účasti; osobní dopisy zaslali někteří finští kolegové ijednotlivě. Zde je několik reakcí kolegů ve-mailové výměně: Jan byl úžasný asrdečný člověk, vždy nápomocný, podílel se na činnosti Literárněvědné společnosti, účastnil se našich konferencí aseminářů. Vždycky všechny ohromně povzbuzoval apodporoval. OPEN ACCESS VIOLA PARENTE-ČAPKOVá 225 — Jan byl hluboce lidský, laskavý asrdečný, prostě dobrý člověk, dobrý přítel akolega. — Neznala jsem ho blízce, ale setkala jsem se sním víckrát při různých příležitostech, jako určitě mnoho jiných finských literárních vědců. [--] Ijá vzpomínám na Jana jako na velmi laskavého člověka. — Byl vždy stejně milý, ochotný pomoci asrdečný. — Voddělení finské literatury na Helsinské universitě vzpomínáme na Jana jako na postgraduálního studenta apozději sympatického, milého kolegu na konferencích aseminářích. — Jan byl unás jako hostující badatel brzy po roce 2000, pamatuji si ho zté doby. Kromě toho jsme se víckrát setkali na konferencích. Byl to úžasně milý kolega, srdečný, pozorný aživě se zajímal ovše, čím se vsouvislosti sjeho specializací zabývali jiní literární vědci. Jeho práce oHenriku Tikkanenovi aChristeru Kihlmanovi jsou velmi podnětné aotevírají nové vhledy do finskošvédské literatury. * * * Jan Dlask, veskrze dobrý člověk— takto vyjádřil Janův kamarád Martin Valášek podstatu Janovy bytosti. Jak je patrné zpředchozích řádků, je ktéto charakteristice možno mnohé dodat, vystihuje však to nejdůležitější, co sJanem odešlo. Spojení odborné erudice sdůrazem na etické hodnoty zdůrazňují všichni Janovi přátelé akolegové. Janovo nadšení pro literaturu bylo příkladné. Byl humanista afilolog vtom nejlepším slova smyslu, sdůrazem na lidskost, empatii ilásku kjazyku, kultuře ahistorii. * * * Jako ukázku zJanova díla jsme vybrali článek, který byl otištěn ve finském literárněvědném časopisu Avain vroce 2015. Jan vněm analyzuje hru Lea (1869) finského klasika Aleksise Kiviho (1834–1872), průkopníka finsky psané prózy, dramatu ipoezie. Biblické téma hry Jana zaujalo už během pregraduálního studia, když napsal oLee OPEN ACCESS 226 SLOVO A SMYSL 44 seminární práci na podobné téma. Tehdy vyzdvihl vzávěru práce popularitu jména Lea ve Finsku ifakt, že díky Kivimu nalezneme narážky na dotyčnou biblickou pasáž vsoučasné literatuře ifilmu, například vKauas pilvet karkaavat (1996, Mraky odtáhly) režiséra Akiho Kaurismäkiho. Onecelých dvacet let později, po studiích teologie, zpracoval Jan toto téma znovu pod názvem „Evangelium Aleksise Kiviho?“. OPEN ACCESS