Před 150 lety byl založen germanistický seminář na pražské univerzitě

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 106, 2024, Č.1, S. 81–96 Před 150 lety byl založen germanistický seminář na pražské univerzitě Lenka Vodrážková (Praha) 150 YEARS AGO, ADEPARTMENT OF GERMAN STUDIES WAS FOUNDED AT THE UNIVERSITY OF PRAGUE The article deals with one chapter in the history of German Studies as ascholarly pursuit at the University of Prague. Specifically it attempts to describe the circumstances of the foundation of the Department of German Studies in 1874 and its development until 1882, when, after the division of the University of Prague, two autonomous Departments of German Studies, responsible for academic philological research into German, as one of the national languages and literatures in the Czech Lands, were established at the German and Czech Universities of Prague respectively. The establishment of the Department of German Studies meant the definitive institutionalization of German Studies at the University of Prague and at the same time the full integration of German Studies into the system of scholarly disciplines. Attention is also paid to the personalities of the founders— Johann Kelle and Ernst Martin— and their colleague Hans Lambel. KEYWORDS German Studies, philology, history, university, Prague KLÍČOVÁ SLOVA germanistika, filologie, historie, univerzita, Praha DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2024.1.5 1. ÚVODEM „Sradostí avděčností musíme uznat, že Jeho Veličenstvu má být předložena žádost odruhou profesuru německého jazyka aliteratury vPraze, jak to stojí ve výnosu ministerstva ze dne 21.listopadu minulého roku [tzn.1872; pozn.L.V.], kterým je zároveň profesorský sbor žádán opředložení návrhů na obsazení této profesury,“1 uvedli včervenci 1873 zástupci filologických oborů na pražské filozofické fakultě, germanista Johann Kelle (1828–1909) aklasičtí filologové Georg Bippart (1816–1883) aGustav Linker (1827–1881), vžádosti profesorskému sboru ohledně jmenování druhé profesury německého jazyka aliteratury. Zastoupení oboru dvěma řádnými profesory bylo podmínkou založení samostatného semináře, který představoval završení 1 AUK, FF NU (1882–1945), sign. R XVII, Německý jazyk aliteratura na pražské univerzitě do r.1915: Žádost oobsazení profesury novějšího německého jazyka aliteratury na pražské univerzitě (červenec 1873). Všechny původní německé citáty přeložila do češtiny autorka příspěvku. OPEN ACCESS 82 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 106, 2024, Č.1 institucionalizace oboru na univerzitách započaté vněmecky mluvících zemích během první poloviny 19.století. 2 2. KPROCESU INSTITUCIONALIZACE PRAŽSKÉ GERMANISTIKY KONCEM 40.LET 19.STOLETÍ Proces etablování oboru německé filologie3 souvisel spolitickými ahospodářskými poměry, kulturním rozvojem asociálními aspolečenskými změnami, zejména se sílícím zájmem ojazyk, literární památky, kulturu atradice, spojenými snárodním uvědoměním aemancipací. Základem pro vědecké odůvodnění založení germanistiky vprvní polovině 19.století byly edice textů středověkých rukopisů, které umožňovaly solidní adůkladný výzkum vývoje německého jazyka. Vpočátečním stádiu rozvoje oboru bylo nutné dosáhnout uznání arovnocenného začlenění německé filologie mezi společenskovědní obory azajistit jí jmenováním mimořádných ařádných profesorů, kteří obor zastupovali agarantovali, pevné místo na univerzitách. Mezi prvními zástupci oboru, kteří se jako germanističtí samoukové profilovali znefilologických oborů historie, knihovnictví, archivnictví apod., se na základě korespondence avědecké spolupráce (např.na edicích starších rukopisů atisků) postupně vytvořila síť vzájemných kontaktů. Od čtyřicátých let se tento kruh první generace germanistů začal postupně rozšiřovat o jejich nástupce a čerstvé absolventy německé filologie. Mezi ně patřili izakladatelé oboru na pražské univerzitě. Vhabsburské monarchii byla institucionalizace oboru zahájená vroce 1849,4 kdy se vrámci rakouské školské reformy ustanovila na pražské filozofické fakultě— stejně jako ve Vídni nebo na jiných rakouských univerzitách— profesura němec2 Proces institucionalizace germanistiky na univerzitách zahrnuje následující fáze: I. etablování oboru od počátku roku 1810 (= jmenování Friedricha Heinricha von der Hagena prvním mimořádným profesorem germanistiky vBerlíně) do konce 40.let 19.století, kdy započala výuka německého jazyka aliteratury, II. počátek konsolidace oboru v50.letech 19.století, který se vyznačuje příchodem prvních profesorů aabsolventů oboru německého jazyka aliteratury na univerzity, III. ukončení konsolidace oboru aplná integrace oboru do vědeckého systému v60.a70.letech 19.století, které charakterizuje stabilizace zastoupení oboru na univerzitách, aIV. stabilizace adiferenciace oboru germanistiky od 80.let 19.století, které představuje vlna zakládání seminářů arozvoj specializace vrámci oboru. Srov.Kolk (1994, s.55–79), Meves (1994b, s.118–150) aHermand (1994, s.28–66). 3 Označení „německá filologie“ zahrnuje německý jazyk aliteraturu vjedné disciplíně. Ve čtyřicátých letech 19.století se objevil pojem „germanista“ jako označení odborných zástupců německé filologie. Do poloviny 19.století patřily do okruhu germanistiky podle pojetí Jacoba Grimma kromě německého jazyka aliteratury také německé dějiny aněmecké právo. Viz Meves (1994a, s.25–47). 4 Ještě před zřízením profesury německého jazyka aliteratury vídeňským ministerstvem kultu avyučování se obrátil vlednu 1849 výbor studentů vPraze na ministerstvo speticí ohledně založení oboru německé filologie. Vpetici se uvádělo, že „není normální, aby se vPraze, kde je nejstarší německá univerzita, vyučovaly téměř všechny jazyky ajejich literatury […], jen německý ne!“, cit.podle Egglmaier (1981, s.368). Zřízení profesury OPEN ACCESS LENKA VODRÁŽKOVÁ 83 kého jazyka aliteratury.5 Vzhledem knedostatku domácích odborníků na německý jazyk aliteraturu byl jmenován prvním profesorem německé filologie na pražské univerzitě Karl August Hahn (1807–1857), který vystudoval germanistiku na univerzitě vHeidelberku.6 Po Hahnově odchodu na vídeňskou univerzitu vroce 1851, kde se nepodařilo obor německé filologie stabilně personálně obsadit, zůstala pražská germanistika bez řádného profesora. Aby se udržela kontinuita oboru na univerzitě, bylo zastoupení profesury německé filologie od podzimu 1853 přechodně rozdělené mezi srovnávacího jazykovědce Augusta Schleichera (1821–1868), který přednášel německý jazyk, ahistorika Constantina von Höflera (1811–1897), který převzal výuku dějin německé literatury. Toto provizorium trvalo do roku 1857, kdy začal vPraze působit německý germanista aznalec staroněmecké literatury Johann Kelle, považovaný za zakladatele pražské germanistiky ataké za jednoho ze zakladatelů oboru vrakouské monarchii. 3. POČÁTEK KONSOLIDACE OBORU V50.A60.LETECH: OSOBNOST ZAKLADATELE PRAŽSKÉ GERMANISTIKY Působení Johanna Kelleho na pražské univerzitě spadalo včasovém rozmezí od konce padesátých do počátku sedmdesátých let do procesu konsolidace oboru. Sjeho jmenováním řádným profesorem německého jazyka aliteratury byl na pražské univerzitě garantován obor německé filologie. Tento stav daný zastoupením oboru jedním řádným profesorem představovalo dostatečné záruky pro germanistiku až do doby zakládání seminářů, kdy byly stanoveny nové podmínky personálního obsazení adalšího rozvoje oboru. Řezenský rodák Johann Kelle patřil kprvní generaci univerzitních germanistů svystudovanou německou filologií. Tito absolventi germanistiky získali bezprostřední podněty kvýzkumu německého jazyka aliteratury od těch, kteří byli „ kmotry německého jazyka aliteratury podpořil také akademický senát pražské univerzity vdubnu 1849 (srov. Petráň, 1983, s.160–161). 5 Vhabsburské monarchii byly zřízeny profesury německého jazyka aliteratury ve Vídni avPraze současně vroce 1849. Vpadesátýchletech pokračoval proces institucionalizace germanistiky na dalších univerzitách vmonarchii až do roku 1859, kdy byla schválena profesura německého jazyka aliteratury na univerzitě vInnsbrucku. Srov.Egglmaier (1981, s.372). 6 Vzhledem kobdobí počátečního rozvoje ainstitucionalizace oboru na univerzitách zastupoval německou filologii vHeidelberku zdůvodu absence vystudovaných germanistů historik Franz Joseph Mone (1796–1871). Karl August Hahn se věnoval vsouladu sdobovým profilem oboru staršímu německému jazyku aliteratuře. Během studia aakademické dráhy byl vkontaktu sprvními představiteli germanistiky— Jacobem Grimmem (1785–1863) aKarlem Lachmannem (1793–1851). Vrámci vědecké činnosti zpracoval německé historické gramatiky (např.Mittelhochdeutsche Grammatik, 2 sv., 1842–1847; Althochdeutsche Grammatik. Mit einigen Lesestücken und einem Glossar, 1852) avydával německou středověkou literaturu (např.Otte mit dem Barte von Cuonrat von Würzeburc, 1838, Kleinere Gedichte von dem Stricker, 1839). Srov.Wiesinger— Steinbach (2001, s.33–36) aBurkhardt (1976, s.232). OPEN ACCESS 84 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 106, 2024, Č.1 ukolébky mladé germanistické vědy“,7 avědecky apedagogicky navázali na tyto zakladatele oboru. Kromě germanistiky absolvoval klasickou filologii. Kprofesorům na mnichovské univerzitě, kteří zásadně ovlivnili jeho vědeckou dráhu, patřil Johann Andreas Schmeller (1785–1852), autor stěžejních dialektologických alexikografických prací vázaných na bavorskou provenienci Die Mundarten Bayerns grammatisch dargestellt (1821) aBayerisches Wörterbuch (4 sv., 1827–1837).8 Po studiích se Johann Kelle vletech 1855–1856 věnoval vBerlíně rozsáhlé vědecké práci zaměřené na osobnost adílo jednoho znejstarších německy píšících autorů— Otfrida von Weißenburg (kolem 800–kolem 875). Během berlínského pobytu navázal osobní kontakty spředními osobnostmi oboru, knimž patřili Jacob (1785–1863) aWilhelm Grimmové (1786–1859). Jejich podporu pak připomněl vpředmluvě kmonografii oOtfridovi zroku 1856: „Zasloužilí mistři filologie, bratři Grimmové, mě často podporovali radou vmém náročném úkolu. Jak neskutečně moc [jim] vděčím […] za jejich povzbuzení alaskavost, pochopí každý, kdo měl to štěstí jako já, že směl být stěmito muži vbližším kontaktu více než rok“ (Kelle, 1856, s. VI).9 Zatímco Johann Kelle nastoupil vroce 1856 jako mimořádný profesor německého jazyka aliteratury na univerzitu ve Würzburku, vyvíjelo vídeňské ministerstvo kultu avyučování marné úsilí oobsazení pražské profesury německé filologie.10 Snahy ministra Leopolda Lva zThun-Hohensteina (1811–1888) cílily na podporu arozvoj německé, slovanské arománské filologie na rakouských univerzitách, aby se zhlediska obsazení filologických oborů vyrovnaly německým univerzitám aaby zastoupením tzv.národních filologií, tzn.oborů zaměřených na jazyk aliteraturu národů žijících vhabsburských zemích, reflektovaly poměry vrakouské mnohonárodnostní monarchii. Vpřípadě německé filologie pak spatřoval ministr školství vnedostatku odborně zdatných germanistů následek zanedbání studia němčiny na rakouských vysokých školách (Egglmaier, 1981, s.385).11 Když se ipřes veškerou snahu nepodařilo ministerstvu kultu avyučování obsadit vPraze profesuru německého jazyka aliteratury některým zdomácích odborníků, padla 3.března 1857 volba na „mladého, nadaného apro dané účely vhodného extra7 Johann Kelle. In: Almanach der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, roč. 59, 1909, s.351. 8 Kvlivu Johanna Andrease Schmellera na Johanna Nepomuka Kelleho voblasti germanistiky viz Pokorná (2005, s.103–105). 9 Zcela patrný vliv především Jacoba Grimma na Johanna Kelleho dokládá srovnávací gramatika germánských jazyků Vergleichende Grammatik der germanischen Sprachen (des Gothischen, Hochdeutschen, Niederdeutschen, Angelsächsischen, Englischen, Niederländischen, Friesischen, Altnorwegisch-Isländischen, Schwedischen, Dänischen, sv.I, 1863). Právě voblasti srovnávací jazykovědy uplatnil J.Kelle vdané době poplatnou historicko-srovnávací metodu, která vychází zkoncepce Jacoba Grimma aFranze Boppa (1791–1867). Kvědecké spolupráci Johanna Kelleho sbratry Grimmy viz Pokorná (2005, s.106–107). 10 Profesura byla nabídnuta např.Franzi Pfeifferovi (1815–1868) ze Stuttgartu, který byl ale vroce 1857 jmenován profesorem německého jazyka aliteratury na vídeňské univerzitě. Srov.Nagl— Zeidler (1930, s.58) aEgglmaier (1981, s.375). 11 Kproblematice etablování německé filologie na univerzitách vhabsburské monarchii v19.století viz tamtéž. OPEN ACCESS LENKA VODRÁŽKOVÁ 85 ordinaria zWürzburku“ Johanna Kelleho (Egglmaier, 1981, s.375). Ikdyž se Johann Kelle zabýval vduchu dobových tendencí německým jazykem aliteraturou nejstaršího období 8.–11.století, snažil se vrámci výuky pokrýt celou obsahovou šíři oboru, tzn.starší anovější jazyk aliteraturu. Vedl přednášky ke gótské aněmecké historické gramatice, které prezentoval ve formě přehledu aintepretací germánských astaroněmeckých písemných památek, zabýval se ale také novějším německým jazykem adějinami německé literatury od počátků až do 19.století avneposlední řadě věnoval sohledem na pedagogické uplatnění posluchačů germanistiky pozornost dějinám ametodice gymnaziální výuky němčiny.12 Označení Johanna Kelleho za zakladatele pražské germanistiky souvisí především sjeho vědeckými iorganizačními zásluhami opevné zakotvení oboru mezi filologickými disciplínami na pražské univerzitě, svýchovou dalších generací germanistů, které pomáhaly rozvíjet obor na gymnáziích, středních školách auniverzitách, ale také sjeho na tehdejší dobu nezvykle dlouhodobým působením vPraze,13 kde byl profesorem německého jazyka aliteratury vPraze až do svého penzionování vroce 1899.14 4. DOKONČENÍ INSTITUCIONALIZACE OBORU: ZALOŽENÍ GERMANISTICKÉHO SEMINÁŘE Po zřízení profesur na univerzitách se postavení německé filologie na univerzitách od šedesátých let 19.století dále upevňovalo založením seminářů. Zhlediska dějin vědy je založení univerzitních seminářů německé filologie považováno za indikátor plné integrace oboru do systému vědních disciplín azároveň za ukončení fáze institucionalizace oboru. Postupný rozmach zakládání seminářů ve druhé polovině 19.století odrážel rozvoj oborů, pokrok vědy aintenzitu výzkumných procesů. Vkontextu univerzitních oborů znamenal seminář jednak instituci daného oboru vuniverzitní sféře ajednak byl označením pro formu výuky, jejíž těžiště spočívalo vpraktické spolupráci pedagogů se studujícími. Cílem seminářů bylo uvedení studentů do vědecké práce, metod aúkolů vědy. Zatímco přednášky obsahovaly systematický přehled ourčité pro12 AUK, Ordnung der Vorlesungen der k. k. Universität zu Prag, 1857/58–1873/74 (do založení semináře německé filologie). 13 Pražská univerzita byla většinou německých arakouských profesorů považována za přestupní stanici vjejich akademické dráze před odchodem na prestižnější vídeňskou univerzitu nebo na univerzity vněmeckých zemích. Proto bylo vPraze vzhledem kčastým personálním změnám obtížné zajistit audržet kontinuitu výzkumu avýuky na univerzitě (srov.Vodrážková-Pokorná, 2007, s.69). 14 Vědecká práce Johanna Kelleho se soustředila na starší německý jazyk aliteraturu: zabýval se staroněmeckou literaturou nejstaršího období 8.–11.století (Otfrid, Notker III.) asestavil soupis německy psaných rukopisů uložených vpražských knihovnách. Ve své práci se Kelle opíral vliterárně historickém výzkumu ivoblasti srovnávací gramatiky germánských jazyků odůkladné studium pramenů apreferoval nutnost vycházet způvodních pramenů, ne zjejich pozdějšího zpracování. Srov.Wengel (2003, s.910–911) avon Kraus (1907/08, s.388–392). OPEN ACCESS 86 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 106, 2024, Č.1 blematice vdané vědní disciplíně, semináře nabízely studujícím možnost sami se učit vědecky pracovat. Na významu nabývala praktická cvičení nebo experiment.15 Vsouvislosti stěmito změnami probíhala od sedmdesátých let vrámci německé filologie vnitřní diferenciace oboru na starší anovější německý jazyk aliteraturu, přičemž do konce 19.století zahrnoval starší německý jazyk aliteratura po obsahové stránce vývoj jazyka, gramatiku, mytologii adějiny literatury od počátků do 15., resp.do počátku 16.století anovější německý jazyk aliteratura od 16.století do současnosti, tzn.do 19.století (Vodrážková-Pokorná, 2007, s.62–63). Pražská germanistika směřovala kzaložení semináře od počátku sedmdesátých let sukončením procesu konsolidace oboru na univerzitě garantovaného stabilním personálním obsazením řádného profesora. Vývoj vedoucí kzaložení semináře vPraze odpovídal změnám vinstitucionalizaci oboru vněmecky mluvících zemích, kde vznikaly germanistické semináře od konce padesátých let akde proces zakládání seminářů vrcholil vsedmdesátých letech.16 Ozaložení germanistického semináře vPraze usiloval opětovně Johann Kelle od roku 1869.17 Kromě významu zřízení semináře německé filologie poukazoval také na potřebu personálního posílení oboru, ato zejména voblasti novějšího německého jazyka aliteratury, neboť „[…] novější německá literatura ajazyk jsou na rakouských aněmeckých univerzitách zastoupeny pouze okrajově. Všude je [tato specializace; pozn.L.V.] danému germanistovi buď přímo přidělena, nebo je jím příležitostně dobrovolně zastoupena. Stejně tak se musí zpravidla germanista zabývat kromě úzce souvisejících starších období hornoněmeckého adolnoněmeckého jazyka aliteratury také skandinávskými jazyky, ikdyž si tento obor, stejně jako novější německá literatura ajazyk, nárokuje ataké vyžaduje sohledem na rozsah adůležitost samostatného odborníka. Spoznáním tohoto stavu se postupně začalo uvažovat odělbě oborové práce, která je zde [tzn.vPraze; pozn.L.V.] přinejmenším stejně potřebná jako kdekoli jinde.“18 15 Kprocesu zakládání seminářů německé filologie zhlediska periodizace dějin vědy srov.Bonk (1995, s.6–8) aHermand (1994, s.57–58). Kcílům aobsahové náplni seminářů srov.Rzach (1909, s.237–239). 16 První seminář německé filologie vznikl roku 1858 vRostocku pod vedením Karla Bartsche (1832–1888). Kvlně zakládání seminářů došlo vsedmdesátýchletech. Poslední semináře byly založeny vdevadesátýchletech (Mnichov 1892, Münster 1894). Vrakouských zemích se začaly zakládat semináře vzhledem politickým aspolečenským poměrům později, ato od sedmdesátýchlet (1873 Graz, 1876 Innsbruck, 1881 Vídeň). Srov.Kolk (1994, s.78), Meves (1994b, s.196) aEgglmaier (1994, s.219). 17 Kžádostem ozaložení semináře vPraze srov.NA, MKV/R, sign. 5A Prag Philosophie (1882–1919) inv. č.20, karton 124–126: Seminare in genere. Dále srov.AUK, FF NU (1882–1945), sign. R XVII, Německý jazyk aliteratura na pražské univerzitě do r.1915: Žádost oobsazení profesury novějšího německého jazyka aliteratury na pražské univerzitě (červenec 1873). 18 NA, MKV/R, sign. 5A Prag Philosophie (1882–1919) inv. č.20, karton 124: Seminare in genere. OPEN ACCESS LENKA VODRÁŽKOVÁ 87 Vnávrhu, který Johann Kelle předložil včervenci 1873 profesorskému sboru filozofické fakulty spolu sklasickými filology Georgem Bippartem aGustavem Linkerem, opětovně zdůraznil— sodkazem na situaci na německých arakouských univerzitách— význam samostatného semináře německé filologie apožadoval rozdělení profesury německé filologie, které bylo podmínkou vzniku semináře. Vžádosti zdůvodňoval nutnost zastoupení novějšího německého jazyka aliteratury za účelem vědeckého výzkumu ipro potřeby uceleného vzdělání budoucích učitelů, které vyžaduje rovnocenné zastoupení přednášek aseminářů ze staršího anovějšího německého jazyka aliteratury. Vsouvislosti se zevrubnou adůkladnou výukou novějšího německého jazyka aliteratury, která by nebyla pouhým všeobecným přehledem poskytovaným vrámci přednášek, vyzdvihl ve své žádosti nepostradatelnost odborníka svýlučným zájmem onovější německý jazyk aliteraturu. „Kompletní zastoupení novější německé literatury ajazyka na univerzitách však nevyžaduje jen péče ovědu, vyžadují si to ipraktické potřeby. Zejména studenti, kteří se věnují studiu německého jazyka akteří jej chtějí později vyučovat, musejí být také zasvěceni do přednášky knovější literatuře ajazyku, což může konat každopádně pouze ten, který si sám tento předmět učinil výhradním předmětem svého výzkumu.“19 Komise zároveň připojila na výzvu profesorského sboru filozofické fakulty kžádosti ozřízení semináře inávrh na obsazení profesury novějšího německého jazyka aliteratury. Navrhovaným odborníkem byl německý literární historik, divadelní kritik aorientalista Richard Gosche (1824–1889), který působil jako univerzitní profesor vBerlíně apoté vHalle akterý byl jedním zeditorů Lessingova díla (Lessings Werke, 1875).20 Jméno Richarda Goscheho zůstalo nakonec pouze vnávrhu jmenované komise, ale cesta kzaložení semináře se tím už neuzavřela. Institucionální vývoj oboru germanistiky na pražské univerzitě byl završen 11.května 1874, kdy vznikl seminář německé filologie ve dvou odděleních pod vedením dvou řádných profesorů: jedno oddělení se věnovalo novějšímu německému jazyku aliteratuře, úkolem druhého oddělení byl starší německý jazyk aliteratura.21 Do roku 1874 byla vPraze jedna profesura zastoupená sedmnáct let Johannem Kellem, vroce 1874 nastoupil na druhé místo řádného profesora německého jazyka aliteratury Ernst Martin (1841–1910).22 Tento germanista byl do Prahy povolán zFre19 AUK, FF NU (1882–1945), sign. R XVII, Německý jazyk aliteratura na pražské univerzitě do r.1915: Žádost oobsazení profesury novějšího německého jazyka aliteratury na pražské univerzitě (červenec 1873). 20 Richard Gosche byl také zakladatelem avydavatelem časopisů Jahrbuch für Literaturgeschichte (1865n.) aArchiv für Literaturgeschichte (1870n.). Srov.Kosch (1978, s.611). 21 Dokumenty kzaložení semináře německé filologie na pražské univerzitě viz NA, MKV/R, sign. 5A Prag Philosophie (1882–1919) inv. č.20, karton 124–126: Seminare in genere. Dále srov.Die deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung seiner Majestät des Kaisers Franz Josef I.Prag 1899, s.459; Rzach (1909, s.240–241). 22 Ernst Martin byl jmenován profesorem německé filologie na pražské univerzitě už 21.ledna 1874. Viz Tvrdík— Vodrážková (2006, s.164). OPEN ACCESS 88 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 106, 2024, Č.1 iburku apražskou profesuru dostal na přímluvu svého přítele Wilhelma Scherera (1841–1886), který ho doporučil na vídeňském ministerstvu kultu avyučování. Pro Prahu se Ernst Martin rozhodl také zřejmě zfinančních důvodů. Jmenování řádným profesorem na pražské univerzitě obdržel totiž dříve než zuniverzity vGreifswaldu, kde se oprofesorské místo také ucházel.23 Do Prahy přišel už ověnčený zkušenostmi se zakládáním semináře, okterý žádal ve Freiburku od roku 1872 akterý byl na zdejší univerzitě zřízen krátce po jeho odchodu do Prahy vroce 1874. Po založení semináře německé filologie na pražské univerzitě byli vjeho vedení dva ředitelé pouhé tři roky. Po Martinově odchodu do Štrasburku vroce 1877 pak řídil Johann Kelle seminář sám ave funkci ředitele setrval až do svého penzionování vroce 1899. Seminář byl dle stanovených podmínek zastoupen dvěma profesory sčistě formálním rozdělením kompetencí podle specializace: starší německý jazyk aliteraturu do 16.století zaštítil Johann Kelle anovější německý jazyk aliteraturu převzal Ernst Martin, který zastupoval sgermánskou filologií zároveň také anglistiku aromanistiku. Podle formálního rozdělení obou oddělení germánského semináře obsahovala cvičení staršího oddělení gótskou, starohornoněmeckou, starosaskou astředohornoněmeckou literaturu ajazyk. Cvičení novějšího oddělení se vztahovala na období od 16.století až do současnosti. Předmět cvičení tvořily četby ainterpretace děl, diskuse nad problémy dějin literatury ajazyk ataké jazyková ametrická cvičení. Obsahová náplň přednášek aseminářů se zásadně nezměnila, sdruhou profesurou se rozšířila nabídka anavýšil se zejména počet vypisovaných seminárních cvičení.24 VPraze ovšem neproběhlo rozdělení oboru po vídeňském vzoru, kde byla profesura staršího německého jazyka aliteratury striktně oddělena od profesury novějšího německého jazyka aliteratury, neboť byl vpolovině sedmdesátýchlet ještě nedostatek odborníků výhradně zaměřených na novější německý jazyk aliteraturu. Protože se nově příchozí řádný profesor Ernst Martin nezabýval výlučně novějším německým jazykem aliteraturou, zastupovali oba profesoři Kelle iMartin ve svých přednáškách aseminářích celý obor, tzn.pedagogická činnost obou ředitelů zahrnovala cvičení zgótštiny, historické gramatiky němčiny, novější německý jazyk ataké výklad starších anovějších dějin německé literatury (Vodrážková-Pokorná, 2007, s.64–65). Výuka vsemináři Johanna Kelleho ke staršímu německému jazyku aliteratuře, které byly obsahově členěné podle periodizace vývoje jazyka, patřila nejdříve výkladu kvývoji jazyka vdaném období včetně popisu regionálních variet. Na charakteristiku navazovala rozprava opísemných památkách dané doby, na které se podíleli všichni seminaristé. Pak následovala práce svybranými druhy textů, které byly analyzovány zjazykově historického hlediska včetně otázky míry jazykové homogenity textu avlivu jiných regionálních variet na jazyk textu.25 Kelleho výuka staršího německého jazyka aliteratury se týkala gótské, starohornoněmecké astředohornoněmecké 23 Kokolnostem příchodu Ernsta Martina do Prahy viz tamtéž, s.163–167. Dále srov.Toischer (1910/1911, s.269–277). 24 Knáplni výuky germánského semináře viz AUK, Ordnung der Vorlesungen der k. k. Universität zu Prag, 1874/75–1882. 25 NA, MKV/R, sign. 5A Prag Philosophie (1882–1919) inv. č.20, karton 124–126: Seminare in genere. OPEN ACCESS LENKA VODRÁŽKOVÁ 89 gramatiky, interpretace starohornoněmeckých památek adějin starší německé literatury. Voblasti novějšího německého jazyka aliteratury se Kelle věnoval novohornoněmecké gramatice adějinám literatury od Klopstocka po Goetha.26 Ve výuce Kelle vycházel na univerzitě tradičně zmetodiky svých učitelů azakladatelů oboru, na které za celou dobu svého více než čtyřicetiletého působení na univerzitě navzdory vývoji jazykovědy ajejím novým směrům vytrvale lpěl: „Starogramatikem byl tehdáž tolikéž Johann Kelle, germanista pro jazyk astarší literaturu německou […] na univerzitě pražské. […] Že Kelle zůstal úplně nedotčen novými proudy lingvistického nazírání aposuzování, to dokázal hned vúvodě svého čtení ogotské mluvnici, které začínal Grimmovým trojúhelníkem samohláskovým […] (Janko, 1939, s.164). „Ještě [tzn.vdobě pražského působení; pozn.L.V.] si Kelle uchovává několik zažloutlých listů papíru, na které Schmeller [= Kelleho profesor vMnichově] zapisoval jemnými tahy písma zdřívějších časů nejrůznější gótské, starohornoněmecké astarosaské formy— skromná to učební pomůcka zlepší doby, kdy ještě neexistovaly žádné taháky, které studentovi uzavřely cestu ke zdrojům učení“ (von Kraus, 1907/1908, s.388). Martinův seznam přednášek zahrnoval od letního semestru 1874 do zimního semestru 1877/78 široké spektrum germánské filologie včetně anglosaské askandinávské literatury, např.německé dějiny literatury od nejstarší doby do současnosti, epos Píseň oNibelunzích, interpretaci rytířské poezie Walthera von der Vogelweide ataké anglosaského Beowulfa, skandinávskou Eddu nebo anglickou historickou gramatiku. Ve svém oddělení germanistického semináře vedl cvičení knovější německé literatuře, např.kLessingově dílu, Schillerovým estetickým spisům, ale ikněmeckým středověkým textům.27 4.1 PRAŽSKÉ GERMANISTICKÉ INTERMEZZO ERNSTA MARTINA Ernst Martin28 působil na pražské univerzitě pouze tři roky, ale přesto zanechal znatelnou stopu vdějinách pražské germanistiky, ato nejen jako jeden zprvních ředitelů germánského semináře, ale také svým zájmem oněmecky psanou středověkou literaturu zčeských zemí, který probudil iusvých žáků. Martinovo počáteční nadšení zpříchodu do Prahy spojené spůsobením vnově založeném semináři isočekáváním rozvoje vědecké aediční činnosti, které se chtěl 26 AUK, Ordnung der Vorlesungen der k. k. Universität zu Prag, 1874-1877/78. 27 Vakademickém roce 1875/76 převzal Ernst Martin vedení francouzsko-anglického semináře, kde se zaměřil na cvičení zhistorické gramatiky angličtiny askandinávských jazyků. KMartinově výuce na pražské univerzitě viz Toischer (1910/1911, s.271). Dále srov.AUK, Ordnung der Vorlesungen der k. k. Universität zu Prag, 1874–1877/78. 28 Ernst Martin studoval vJeně, Bonnu aBerlíně, kde vroce 1862 získal doktorát. Vroce 1863 se stal gymnaziálním profesorem avletech 1866–68 působil jako soukromý docent OPEN ACCESS 96 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 106, 2024, Č.1 Stuttgart— Weimar: J.B.Metzler, s.25–47. Meves, U. (1994b): Zum Institutionalisierungsprozeß der Deutschen Philologie. Die Periode der Lehrstuhlerrichtung. In: J.Fohrmann— W.Vosskamp (eds.), Wissenschaftsgeschichte der Germanistik im 19.Jahrhundert. Stuttgart— Weimar: J.B.Metzler, s.115–203. Nagl, J.W.— Zeidler, J. (1930): DeutschÖsterreichische Literaturgeschichte. Ein Handbuch zur Geschichte der deutschen Dichtung in Österreich-Ungarn. Sv. 3— Von 1848 bis 1890, Wien: Carl Fromme. Petráň, J. (1983): Nástin dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vPraze (do roku 1948). Praha: Univerzita Karlova. Pokorná, L. (2005): Zur Wissenschaftsgeschichte der Germanistik im 19.Jahrhundert: Die Anfänge der germanistischen Laufbahn Johann Nepomuk Kelles. In: Acta Universitatis Carolinae— Philologica 3, 2001, Germanistica Pragensia XVIIII, Praha: Univerzita Karlova vPraze, s.103–110. Red. (2003): Hans Lambel. In: Ch. König et al. (eds.), Internationales Germanistenlexikon. Sv. 2, Berlin— New York: de Gruyter, s.1049–1050. Rzach, A. (1908/1909): Seminare und Institute der humanistischen Disziplinen an der philosophischen Fakultät der deutschen Universität in Prag. Deutsche Arbeit, 8, č.3, s.237–243. Toischer W. (1876): Wilhelm von Wenden. Ein Gedicht von Ulrich Eschenbach. [Bibliothek der mittelhochdeutschen Litteratur in Böhmen, sv.I], Prag: Verlag des Vereins. Toischer, W. (1910/1911): Ernst Martin. Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 49, č.3, s.269–277. Tvrdík, M.— Vodrážková-Pokorná, L. (eds.) (2006): Germanistik in den böhmischen Ländern im Kontext der europäischen Wissenschaftsgeschichte (1800–1945). Wuppertal: ARCO Verlag. Vodrážková-Pokorná, L. (2007): Die Prager Germanistik nach 1882. Mit besonderer Berücksichtigung des Lebenswerkes der bis 1900 an die Universität berufenen Persönlichkeiten. Frankfurt/M.— Berlin— Bern— Bruxelles— New York— Oxford— Wien: Peter Lang. Wengel, P. (2003): Johann Nepomuk von Kelle. In: Ch. König et al. (eds.), Internationales Germanistenlexikon. Sv. 2, Berlin— New York: de Gruyter, s.910–911. Wiesinger, P.— Steinbach, D. (2001): 150 Germanistik in Wien. Außeruniversitäre Frühgermanistik und Universitätsgermanistik. Wien: Praesens. Lenka Vodrážková | Ústav germánských studií FF UK | nám. J.Palacha 2, 116 38 Praha 1 ORCID ID: 0000-0003-3984-385X e-mail: [email protected] OPEN ACCESS