Sociální služby dnes a zítra

Sociální služby dnes azítra Igor tomeš Je nesporné, že sociální služby vEvropské unii jsou na vzestupu. Souvisí to jednak se stárnutím evropského obyvatelstva, jednak srůstem kvality života jako důsledkem dlouhodobého postupného hospodářského aspolečenského rozvoje. Se stárnutím obyvatelstva přibývá lidí, kteří potřebují sociální služby. Důsledkem hospodářského aspolečenského rozvoje roste kvalita života všech obyvatel, tedy itěch, jenž se neobejdou bez společenské podpory apomoci. Sociálním službám je proto přiznán statut veřejně prospěšných služeb ajsou zahrnuty do systému volného pohybu služeb vEvropě. Sociální služby různé úrovně provázejí evropskou společnost od dob, kdy se Evropou rozšířilo křesťanství. První sociální služby nabízely kláštery poutníkům do Jeruzaléma, později všem nemocným ve svém okolí. Soudobé sociální služby byly iniciované křesťanstvím, jeho institucemi, astaly se neopomenutelnou hodnotou evropské civilizace asoučástí našeho každodenního života. Na území českého království máme první zprávy ozakládání útulků pro nemocné z19. století, tedy zdoby, kdy unás zdomácnělo západní křesťanství. Zpočátku se stavěly útulky pro nemocné, později města nabízela tulákům iambulantní služby. Máme zprávy např. zPrahy, kde město nabízelo stravu alázeňskou péči již ve 14. století. V16. století se zavedlo „domovské právo“ obyvatel vůči obci svého narození, ato na přístřeší astravu. Začala se kontrolovat chudoba přiznáváním „práva žebrat“. Po náboženských válkách se stavěly chudobince asirotčince pro postižené. Práceschopným se nabízely veřejné práce. Poprvé to bylo vPraze za Karla IV. (14. století). Po zrušení poddanství koncem 18. století asrostoucí industrializací v19. století, se sociální péče stává součástí povinností obcí. Vedle veřejných služeb poskytovaly sociální péči idobrovolnice. Máme zprávy z16. století ohnutí obětavých věřících žen, které vJižních Čechách pečovaly ochudé nemocné. Podobný vývoj jistě byl ivostatních státech Vyšegradské čtyřky. Smyslem této krátké reminiscence je upozornit na to, že služby sociální péče mají vevropském prostoru dlouhou tradici, jsou její inherentní součástí avyvíjely se podle potřeb evropské společnosti. Není to tedy produkt současnosti. Každá vize budoucích trajektorií vývoje sociální péče stím musí počítat. 68 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2014 Vsoučasnosti mají sociální služby tvar, který se snaží reagovat na soudobé problémy společnosti. Vnašich zemích se po pádu komunismu vyvíjely rychle aživelně. VČR vroce 1990 jsme je začali rozvíjet aprivatizovat, avroce 2006 systematicky regulovat. Vsoučasné době jsme ve stadiu retuše naší právní úpravy. Vedou se diskuse otom, co ajak dál. Nejčastěji se soustřeďují na technické problémy současné praxe apostrádají úvahy obudoucnosti sociálních služeb, ojejich tvaru za několik, možná několik desítek let. Nezřetelně se vnímá politika deinstitucionalizace, kdy se více zdůrazňuje problematika „odstranění ústavní péče“ před problematikou dalšího rozvoje přímé aambulantní péče, která by umožnila klientům volbu mezi „péčí doma“ a„péčí vústavu“. Mnoho osamělých klientů dává přednost ústavní péči, tak proč ji likvidovat. Spíše jde oto sociální služby lépe regulovat azaměřit na specifické potřeby definovatelné klientely na straně jedné adoplnit je oefektivní formy přímé aambulantní péče na straně druhé. Základní problém dalšího rozvoje sociálních služeb je jejich financování— jak je financovat. Vmezinárodním rejstříku základních sociálních práv člověka je zapsáno iprávo na zdravotní asociální služby. Jejich poskytování je tedy nezadatelným právem, které veřejný sektor musí respektovat. Ve své základní podobě musí být proto financovány zveřejných prostředků vrámci povinné sociální solidarity. Vzniká však otázka, které znabízených sociálních služeb patří do základního souboru nezadatelného vybavení, jež se musí hradit zveřejných prostředků. Souběžně vzniká další otázka, jaký rozsah ajaké náklady na takové služby poskytovat, protože financování zveřejných rozpočtů je otázkou daňové zátěže ostatního obyvatelstva. Porušením rovnováhy mezi příjemci aplátci těchto služeb vyvolá nové sociální problémy na straně plátců jako např. chudnutí rodin sdětmi či střední třídy. Proto jakékoliv budoucí řešení musí být systémové, finančně asociálně udržitelné. Vbudoucnosti bude společnost muset rozložit tyto náklady mezi stát, sponzory, rodinu auživatele. Pravděpodobně se vrátíme kprincipu „dávka nebo služba“ auživatel za službu zaplatí svou dávkou. Pravděpodobně se vrátíme kzásadě alimentační povinnosti dětí ke svým rodičům aprarodičům, jak předpokládá naše nové občanské právo, aveřejné prostředky nastoupí na podporu sociálních služeb pro příslušníky rodin somezenými příjmy. Pravděpodobně uplatníme myšlenky sociální společnosti apromyslíme různé formy motivace sponzorů kparticipaci na financování sociálních služeb. VUSA patří sponzorování sociální služby kdobrému jménu firmy auvádí se vjejí prezentaci. Sfinancováním sociálních služeb souvisí iotázka jejich poskytování. Vnašich zemích došlo ke zrovnoprávnění veřejných, církevních asoukromých poskytovatelů akčástečnému financování církevních asoukromých poskytovatelů. Se znalostí výkonů veřejných asoukromých poskytovatelů si kladu otázku, zda soukromí poskytovatelé neumí spenězi lépe hospodařit. Začátkem devadesátých let jsme vKošicích řešili oprávněné stížnosti rodičů na domov pro mentálně postižené děti. Domov byl veřejnou službou. Navrhli jsme, aby si rodiče ustavili občanské sdružení, atomuto sdružení jsme správu domova svěřili za stejných finančních podmínek, jako měl tento domov, když byl veřejným zařízením. Výsledek byl povzbudivý. Sdružení rodičů poskytlo dětem se stejnými penězi důstojné prostředí apéči, nesrovnatelně lepší, než jakou poskytovala veřejná správa. To mne přivedlo na myšlenku, že stát by měl financovat sociální služby, které spadají do rámce povinné sociální solidarity, ale ne IgOR tOMEš 69 je poskytovat. Poskytovat by je měla soukromá sdružení zainteresovaných občanů, jejichž výkon by kontrolovala státní inspekce, akterým by byly periodicky (ročně) prodlužovány subvence jen vpřípadě, že svým výkonem přesvědčí. VBelgii jsem si ověřil, že je to možné aoperacionalizovatelné. Vedle otázek souvisejících sfinanční dostupností sociálních služeb vzniká iproblém jejich regionální dostupnosti. Jak služby vznikaly živelně, soustředily se do velkých měst. Důležitým principem je iprincip subsidiarity, tedy dostupnost sociálních služeb všem obyvatelům bez ohledu na to, kde žijí. To se pravděpodobně bude regulovat zásadou „domovského práva“, kdy obce budou organizovat základní pečovatelské služby pro své obyvatelstvo, tedy pro obyvatelstvo, které je unich registrováno jako rezidenční. Zavede se možná opět zásada, že bude člověk oslužby vbudoucnosti žádat tam, kde má volební právo. Obce však nemohou být zatíženy poskytováním jakýchkoliv sociálních služeb. To si pravděpodobně vyžádá regulaci toho, co je nezbytné kzabezpečení práva na sociální službu aco lze označit jako nadstandardní, apodle toho iuplatnění různých pravidel pro odpovědnost za poskytování péče ajejího financování ze zdrojů veřejné správy. Pomohla by ipodpora dobrovolnictví vposkytování sociální péče. Vzakavkazských zemích jsme před několika léty úspěšně experimentovali sintrageneračním dobrovolnictvím. Vněkolika horských vesnicích, kde mladí odešli za prací azůstali jen staří, jsme zorganizovali péči zdravých seniorů aseniory nemocné. Zdraví senioři dostávali ke svým důchodům stravu zdarma aúspěch se dostavil. Snížilo to veřejné náklady na sociální péči. Takové aktivity mohou obce organizovat spodporou nestátních sociálních služeb. Další otázkou je kvalita poskytované péče. Vztah mezi klientem aposkytovatelem, ač formálně rovnoprávný, ve je skutečnosti nerovný. Jako lékař nad pacientem, tak iposkytovatel sociální služby ajeho zaměstnanci rozhodují obytí či nebytí člověka sprofesionálním vybavením, které pacientovi iklientovi chybí. Proto se zavádí veřejná regulace poskytovatelů aveřejný dozor nad jejich výkonem. VČR krajské úřady povolují sociální služby, jen pokud plní zákonné požadavky. Nedostatkem českého řešení je však to, že takové povolení se pravidelně neobnovuje, což by poskytovatele nutilo stále dodržovat zákonné podmínky, aby jejich licence byla platná. Druhým účinným nástrojem jsou veřejně definované minimální standardy kvality poskytované služby. Aby měl tento nástroj smysl, musí být vybudována veřejná inspekce kvality, která bude nezávislá abude vybavena pravomocemi trestat prohřešky, iodebírat licenci, dojde-li kvýznamnému porušení právních předpisů. Sociální práce se od služeb dalších pomocných profesí liší především vtom, že komplexně diagnostikuje individuální případ azjišťuje jeho zdravotní, psychologické, sociální, ekonomické aprávní dimenze. Podle toho jej, ve spolupráci sdalšími odborníky, řeší. Američané hovoří o„case management“. To vede kindividualizaci vsociální práci. Naše sociální služby jsou ztohoto hlediska roztříštěné. Přispěla ktomu inezvyklá česká právní regulace tím, že místo obsahu sociálních služeb nabídla telefonní seznam služeb, které se mohou nabízet jako sociální. Služby pracují vedle sebe, místo aby pracovali „za sebou“. Co tím myslím? Víme zpraxe izněkterých výzkumů, že člověk se stává klientem sociálních služeb postupně. Méně je případů, kdy člověk „spadne“ do velkého sociálního problému vkrátkém čase. Nejčastěji sociální potřeba vzniká jako potřeba zasvěcené informace akompetentní sociální pora- 70 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2014 denství případ „vyřeší“. Pokud se to nestane, pak nastupují terénní, krizové ajiné ambulantní služby. Na konci této řady jsou specializované ústavy aústavní péče. Ztoho plyne, že jednotlivé služby by měly spolupracovat aklienta si předávat sveškerými informacemi ojeho případu. Ideální by bylo, kdyby se sociální služby volně spojovaly vjakási seskupení, která by ve všech stádiích vývoje sociálního problému jednotlivce byla schopná nabídnout řešení. Otakovou koordinaci se pokusili vLublani vprvní polovině devadesátých let, kdy vjedné budově soustředili vpřízemí poradenství adomácí péči, ve vyšších partech ambulance avnejvyšším patře lůžkové zařízení (jako týdenní stacionář). Na toto zařízení navazovala specializovaná ústavní péče vnedalekých domovech. Klienti otom věděli abyli spokojení, že mají služby dostupné asoustředěné, takže je nemusí různě hledat. Na závěr mi dovolte ještě jednu myšlenku, která nepochybně patří do vize budoucích sociálních služeb. Naší předkové rozlišovali mezi zaměstnatelnými anezaměstnatelnými (nemocnými) chudými. Zaměstnatelným nabízeli práci pro obec, vnaší soudobné společnosti bychom jí označili jako společensky prospěšnou práci nebo společenskou službu. Onezaměstnatelné pečovali. Evropská unie se vrací ktéto myšlence apraxi azdůrazňuje, že cílem společenského úsilí má být sociální začlenění nebo znovu-začlenění všech toho schopných občanů. Přeloženo do praxe sociálních služeb, měli bychom zřetelněji rozlišit sociální služby zaměřené na znovu-začlenění našich klientů, které pro toto začlenění připravují amotivují je kněmu, aslužeb, které pečují onezačlenitelné klienty azajišťují jim bezbolestný adůstojný život aumírání. Žel, jsou ještě sociální služby, které svým působením ipro začlenitelné vytvářejí bezvýchodné „sociální pasti“. Je pochopitelné, že začleněním nemyslíme jen zařazení do výdělečného procesu, ale účast ve všech formách společenského života, tedy důstojný život vpřirozeném sociálním prostředí. Pokusme se shrnout auspořádat uvedené myšlenky. Sociální služby porostou, avšak neporoste jejich veřejné financování bez růstu daňové zátěže obyvatelstva. Budou se proto hledat jiné další zdroje financování. Veřejné finance se vpodstatě omezí jen na sociální služby, které budou tvořit základ pro realizace povinné sociální solidarity. Rychleji porostou asistenční aambulantní formy sociálních služby, poskytující sociální podporu, spíše než péči, svýraznou snahou osociální začleňování klientů, na které budou větší měrou přispívat klienti ajejich rodiny. Vzroste veřejná regulace na ochranu klientů, která pravděpodobně povede kuzákonění práv klientů. To vše vyvolá potřebu změn vprávním rámci pro sociální služby.