Květen 1945 v Krkonoších: narativy pamětníků aneb od koho byl kdo osvobozen

Květen 1945 vKrkonoších: narativy pamětníků aneb od koho byl kdo osvobozen1 Libor Dušek May 1945 in the Krkonoše Mountains: narratives of witnesses or from whom was who liberated The area of the Krkonoše Mountains and the nearby was for several centuries aregion in which both Czech and German-speaking inhabitants coexisted. Radical socio-demographic changes came with the year 1945, when the vast majority of German-speaking inhabitants were displaced on the basis of the principle of collective guilt for the Second World War. The subject of the article is the analysis of narratives relating to May 1945, which is perceived and celebrated as “liberation” in the Czech ethnic-language context, while in the German context as the beginning of the post-war trauma associated with involuntary leaving home. The subject of the analysis will be primarily the contemporary memories of the May events, but also the period press and other sources reflecting on the changes in narratives of the end of the war over the last 75 years. The aim of the text is to interpret the reception and retrospective reflection of the period events, whose perception and interpretation changes over the course of time and time, i. e. to capture the way in which the phenomenon of “liberation” is presented, transmitted and retrospectively perceived within the Czech and German ethno-linguistic context over the course of 75 years. KEY WORDS: May 1945, Krkonoše Mountains, Czech-German relations, Sudeten Germans, narratives, media discourse ÚVODEM KTÉMATU, POVAZE AMETODĚ TEXTU „Chceme-li pochopit druhé lidi anárokovat si, že je skutečně chápeme, je značně nerozumné ahrubé nevěnovat pozornost tomu, co říkají… Rozhodně nemůžeme vážně tvrdit, že víme, že jim nebo jejím činům rozumíme lépe než oni sami, pokud nemáme přístup kpopisům, které oni sami nabízejí“ (Dunn, 1979, s.152). Okvětnových událostech roku 1945 asnimi úzce souvisejícím tématem— nuceným vysídlením německy hovořících obyvatel Československa po druhé světové válce2, 1 Studie vznikla spodporou Ministerstva kultury České republiky, programu na podporu aplikovaného výzkumu voblasti národní akulturní identity NAKI II na období let 2020–2022, projekt DG20P02OVV010 „Prameny Krkonoš. Vývoj systému evidence, zpracování aprezentace pramenů khistorii akultuře Krkonoš ajeho využití ve výzkumu aedukaci“. 2 Včeském poválečném diskursu byl vrámci nuceného vysídlení, resp.nucené migrace tzv.sudetských Němců (tedy německy hovořících obyvatel československého pohraničí) OPEN ACCESS 46 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2022 byly napsány již stohy knih, natočeny hodiny dokumentárních snímků avneposlední řadě zaznamenány výpovědi mnoha pamětníků apamětnic3. Vtomto ohledu nelze nezmínit především historiky aetnology, kteří se tématem dlouhodobě zabývají. Vrámci historiografie jsou klíčové obsáhlé práce kolektivu okolo dvojice historiků Tomáše Staňka aAdriana von Arburga (Arburg, Staněk, 2010; Arburg, Dvořák, Kovařík, 2010; Staněk, 1991) či novější publikace zahraničních badatelů Eagle Glassheima (Glassheim, 2019) aAndrease Wiedemanna (Wiedemann, 2016). Aktuální diskurs tématu prizmatem etnologie reprezentují zejména texty Sandry Kreisslové, Jany Noskové aMichala Pavláska (za všechny Kreisslová, Nosková, Pavlásek, 2019). Kritickou reflexí česko-německých dějin avztahů se zabývá též spolek Antikomplex4 avregionu Krkonoš ablízkého Podkrkonoší členové projektu Prameny Krkonoš5 azapsaného ústavu Paměť Krkonoš6. Právě voblasti Krkonoš ablízkého Podkrkonoší, která je středobodem této regionální sondy, žily do roku 1945, resp.1946 zhruba dvě třetiny německy hovořících obyvatel, kteří byli na základě obecně známých příčin po válce zvelké většiny vysídleni vtzv.divokém iorganizovaném odsunu. Doposud nejuceleněji problematiku vysídlení vrámci regionu zpracoval Martin Bartoš vpětidílném pokračování pro časopis Krkonoše— Jizerské hory (Bartoš, 2005a; 2005b). Bartošova studie vychází především zdobových archivních dat, tematicky relevantní českoiněmeckojazyčné literatury apřehledně popisuje situaci zejména na Vrchlabsku avdalších částech Krkonoš aPodkrkonoší. Nejprve připomíná souvislosti spojené se záborem pohraničí vroce 1938, poté chronologicky spodporou statistik akonkrétních čísel mapuje události od května 1945 až do odjezdu posledních antifašistických transportů zpočátku roku 1947, které se výrazněji nevymykají jiným pohraničním částem ČSR. Ambicí tohoto stručného textu není komplexní analýza průběhu adůsledků vysídlovacího procesu vnámi sledovaném regionu, ani publikace nových zásadních zjištění zhlediska „velkého historického příběhu“, ale spíše pokus odoplnění několika málo střípků do trojrozměrné mozaiky dějinných událostí akonkrétních lidských osudů na příkladu nevelké oblasti, ve které se spolu sdalšími pohraničními regiony asubregiony vkvětnu 1945 odehrávaly události, které měly následně fatální dopad na demografickou, hospodářskou, politickou avnejširším slova smyslu kulturní podobu území třetiny poválečné ČSR avkonečném důsledku celého státu. Zmizčeskoslovenského pohraničí do Německa, oficiálně používán nepříliš šťastný termín „odsun“ (Transfer / Abschiebung), který vširší rovině českojazyčného prostředí zvalné většiny přetrval doposud. Vněmeckojazyčném prostředí, zvlášť vrámci reflexe samotných vysídlenců, je zpochopitelných důvodů používán termín „vyhnání“ (Vertreibung / Austrei bung). Čechy je obvykle termín „vyhnání“ vnímán jako příliš expresivní apřehnaný, zatímco Němci termín „odsun“ většinou považují za eufemismus. Někteří autoři vkontextu nucené migrace používají idvojici „odsun“ / „vyhnání“. Vtomto textu se budu držet relativně neutrálního termínu „(nucené) vysídlení“. 3 Vrámci textu užívám dále generické maskulinum coby souhrnné označení mužů ižen. 4 Spolek se prezentuje na webových stránkách https://antikomplex.cz/. 5 Projekt se prezentuje na webových stránkách https://www.pramenykrkonos.eu/. 6 Ústav se prezentuje na webových stránkách https://www.pametkrkonos.cz/. OPEN ACCESS LIbOR DUšEK 47 ňovanými střípky jsou výpovědi německy hovořících pamětníků7 sodstupem sedmi desetiletí společně scitacemi zdobového českojazyčného tisku. Cílem není jejich komparace, ale především upozornění na skutečnost vjak diametrálně konfliktní relaci se vůči sobě nacházejí. Cílem statě je tedy konfrontace interpretace niterných, autentických avesměs traumatických prožitků pamětníků sdobovým mediálním diskursem. Vyznění textu má čtenáře spíše „vybudit“ kinter či intrapersonální polemice nad nejednoznačným uchopením historických událostí arůznorodým výkladem osob, které byly jejich přímými aktéry, atéž zamyšlením se nad pojmy „osvobození“ a„utrpení“. Prostředkem ktomuto „vybuzení“ je právě inkongruentní interpretace dobových událostí prostřednictvím médií vprůběhu času vkonfrontaci sunikátními vzpomínkami pamětníků tady ateď. Terénním etnologickým kvalitativním výzkumem mezi krkonošskými pamětníky se intenzivně zabývám od dubna 2010 doposud. Během tohoto období jsem realizoval více než 200 polostrukturovaných rozhovorů8 spamětníky (nejstarší narozen vroce 1917, nejmladší vroce 1942), kteří vKrkonoších či blízkém Podkrkonoší žijí, žili, nebo se zde narodili adomov (Heimat) poté opustili; buď vrámci nuceného vysídlení, nebo později dobrovolně.9 Jedná se očesky iněmecky hovořící muže iženy, vysídlence10 aněmecky hovořící osoby, které mohly zrůzných důvodů vČSR zůstat. Témata rozhovorů, realizovaných vrámci komparativního aholistického přístupu, se většinou týkají široké škály odvětví lidské činnosti avzájemně provázaných vztahů (rodina, zemědělství, zvyky aobyčeje atd.), mají přesah do historicko-politických oblastí, ale vždy jsou nahlíženy skrze osobní prožitky pamětníka-narátora, jsou tudíž značně autobiografické, což implikuje jejich subjektivně zabarvený charakter. Všechny rozhovory, které trvají obvykle vrozmezí tří až pěti hodin, jsem zaznamenal na diktafon, přepsal amnohé (vlehce stylisticky upravené formě, která nenarušuje obsah sdělení) publikoval včasopisu Krkonoše— Jizerské hory avknihách Krkonošští rodáci 7 Pamětníci byli vkvětnu 1945 dětmi či dospívajícími ahovořili vesměs jen německy. Sodstupem času si většina znich osvojila češtinu arozhovory snimi už byly většinou vedeny včeštině. 8 Uvedených polostrukturovaných rozhovorů jsem se snažil podporovat narativní charakter výpovědí. Pojem narativ pak vnímám jako příběh, resp.vyprávění, do kterého se promítá osobní (případně izprostředkovaná) zkušenost vypravěče nebo pisatele. Srov.např.Novotná, Špaček, Šťovíčková Jantulová, 2019, s.328–330. Narativ souvisí isvizualizací, případně hudbou, která jeho význam vrámci určitých situací umocňuje. 9 Mnozí německy hovořící obyvatelé pohraničí mohli po válce vČSR zůstat, zejména díky potřebě jejich profesních znalostí adovedností (tzv.specialisté) či zpolitických důvodů (tzv.antifašisté— předváleční sociální demokraté akomunisté). Někteří znich se posléze do Německa (zpravidla za vysídlenými příbuznými) odstěhovali dobrovolně, nejčastěji koncem šedesátých let. Tento jev byl vrámci námi sledovaného regionu charakteristický zvlášť pro oblast vesměs německojazyčného Žacléřska, kde probíhala už dlouho před válkou až do počátku devadesátých let těžba uhlí. 10 Vysídlenci často hovoří pouze německy. Na rozhovorech snimi spolupracovala Hana Jüptnerová (1952–2019) aŠtěpánka Šichová, kterým srdečně děkuji, stejně jako všem pamětníkům ajejich příbuzným, se kterými jsem vuplynulých dvanácti letech spolupracoval. OPEN ACCESS 48 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2022 vzpomínají.11 Křadě pamětníků se opakovaně vracím, což přináší nová zjištění aprohloubení již probraných témat. Samozřejmě mám vrámci etického stanoviska od pamětníků svolení kuveřejnění jejich vzpomínek. DVA ÚHLY POHLEDU NA KVĚTEN 1945 Zřejmě nejvýmluvnějším dobovým dokladem osituaci bezprostředně po květnu 1945 vKrkonoších ablízkém Podkrkonoší je úvodník kprvnímu poválečnému číslu časopisu Horské prameny. Autorem je snejvětší pravděpodobností Emil Flégl, vlastivědný pracovník, už před válkou přesvědčený prosovětský komunista. Narativ reflektující poválečný většinový český pohled vsobě explicitně iimplicitně obsahuje signifikantní témata ajejich povětšinou schematický, vyhrocený ačasto až agresivní výklad. Konkrétně zpochopitelných důvodů ukřivděnou reminiscenci podzimu 1938, zarputilé vlastenectví prostoupené slovanskou vzájemností ilokálním patriotismem, adoraci partyzánů, Rudé armády avšeho sovětského stojícího vostré opozici sčímkoliv německým aoslavu nové překotné doby, která nám prostřednictvím tvrdé poctivé práce, včetně té duševní, zajistí svobodu, radost, blahobyt amír: „Velké dějinné chvíle adnešní převratná doba, jichž jsme současníky ajejichž revoluční obsah vběhu řítících se událostí jakoby nám přerůstal přes hlavu, staví nás denně před nové anové úkoly. My vpohraničí cítíme takřka před rukama sílu amoc nového řádu, který bude spravedlivě hodnotit kulturní tvorbu avšem pracujícím přinese osvobozenou práci… Nemůžeme než poděkovati našim zahraničním vojskům, partyzánům ahrdinné Rudé armádě ze slovanské Rusi. Spomocí lidové Rudé armády… zbavili jsme se nejodpornější hlízy, jakou kdy poznalo lidské pokolení— německého nacismu abarbarského fašismu. Krkonoše akraj nejblíže pod horami měly to štěstí, že přežily válečné události bez velkých materiálních škod. Duchovní škody, vzniklé hrubým zásahem cizáckých uchvatitelů, pokusíme se odstranit zvýšením kulturní úrovně na horách azpřístupněním sociálních ahospodářských otázek širším vrstvám lidu. Když jsme před sedmi lety vzářijové noci opouštěli posledním vlakem Vrchlabí, svítily nám na cestu dohasínající pochodně horských bud. Vsrdcích bolest avzdor, vsevřených pěstích ruční granát apřipravenou pušku… Dnes, kdy vrátili jsme se zpátky do našich očištěných, větrných kopců ahor, uvědomujeme si všichni, jak knám byl osud milostiv adal nám možnost tvořit nový život vnových poměrech, abychom programově snovou vůlí, pevnou vírou aúčinnou láskou pokračovali na kulturní, sociální ahospodářské výstavbě českých Krkonoš“ (Anonymous, 1945, s.1). 11 Jelikož vzpomínky pamětníků publikované vtěchto knihách koincidují stématem tohoto textu, bude znich hojně citováno. Vodborné literatuře prozatím vzpomínky citovány nebyly, tudíž jsem je mohl citovat coby výsledky vlastního výzkumu, ale tato varianta se mi jeví smysluplnější. Vpoznámce pod čarou je vždy uvedeno, kde akdy byl uskutečněn rozhovor, jehož pasáže jsou citovány. OPEN ACCESS LIbOR DUšEK 49 Dlužno poznamenat, že na Vrchlabsku, které autor textu výše zmiňuje, byla do roku 1945 přinejmenším pro 85 % obyvatel rodným jazykem němčina12 asjazykem korespondovalo jejich etnicko-kulturně-sociální zázemí, které však pochopitelně mělo svá širší iregionální specifika související především súzemní příslušností kČSR ablízkostí českého etnika, které bylo vrámci subregionu minoritou. Pro český narativ května 1945 aostatně idalších poválečných let je nutné počítat straumatem vnitřního vysídlení na podzim 1938, během něhož byla řada rodin zpřevážně německojazyčného pohraničí nucena odejít „do kraje“13, tedy do vnitrozemí ČSR aběhem války žít na území protektorátu Čechy aMorava. Vkontextu tohoto textu vnímám vrámci určitého zjednodušení (které však nikterak zásadně neovlivňuje jeho fundament) Krkonoše ablízké Podkrkonoší jako geograficky homogenní celek vymezený dobovými soudními okresy snásledujícími počty obyvatel14: Rokytnice (Němci 6 645, Češi 1 404, jiné národnosti 18), Vysoké n. Jizerou (Němci 556, Češi 10 010, jiné národnosti 6), Jilemnice (Němci 1 243, Češi 23 988, jiné národnosti 12), Vrchlabí (Němci 20 975, Češi 2 174, jiné národnosti 53), Hostinné (Němci 16 658, Češi 1 492, jiné národnosti 27), Maršov (Němci 8 886, Češi 326, jiné národnosti 23), Žacléř (Němci 10 001, Češi 278, jiné národnosti 203) aTrutnov (Němci 38 103, Češi 5 642, jiné národnosti 99). Problematická je však homogenita Krkonoš zhlediska nejen etnicko-jazykového, ale ispolečensko- -politického, což spolu vždy nutně souvisí. Ostatně čísla uvedená vzávorkách za jednotlivými soudními okresy hovoří jasně, poměr česky aněmecky hovořících obyvatel byl vnámi sledovaném do regionu do konce války přibližně 1:2.15 12 Proto působí paradoxně už některé názvy poválečných článků, např.Vrchlabsko opět české (Flégl, 1947). 13 Termín „do kraje“, „vkraji“ je doposud lidmi vKrkonoších aPodkrkonoší používán jako označení oblasti, která se nachází vrámci především Královéhradeckého aLibereckého kraje, někdy icelé ČR, jižně od blízkého Podkrkonoší. 14 Čísla pochází ze sčítání lidu 1.prosince 1930. (Statistický lexikon obcí vzemi České, úřední seznam míst podle zákona ze dne 14.dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. anař. Vydán ministerstvem vnitra aStátním úřadem statistickým na základě výsledků sčítání lidu z1.prosince 1930: 1934). Údaje korespondují většinou skolonkou „národnost“, vněkterých případech „obcovací řeč“. Sčítání nereflektuje přesný počet smíšených manželství, (kterých bylo vregionu ve třicátých letech 20.století minimálně 15 %) de facto tedy „počeštěné“ či naopak „poněmčené“ osoby. Sporný je ipočet Židů, kteří se často hlásili kněmecké národnosti či obcovací řeči. Nicméně tyto údaje relevantně vypovídají oetnicko-jazykové situaci vregionu. Další sčítání lidu zkvětna 1939 už zpochopitelných důvodů nereflektuje národnost ani obcovací řeč. 15 Dlužno poznamenat, že drtivá většina obyvatel námi sledovaného regionu byla (alespoň velementární znalosti druhého jazyka) bilingvní. Až do období vyhrocené polarizace mezi Čechy aNěmci vpohraničí implikované především nacionalistickou rétorikou Konrada Henleina ajeho stoupenci, kterou pamětníci vymezují roky 1935–37, běžně fungovala instituce „handl“. Zpravidla vdevátém či desátém roku dítěte bylo české, resp.německé dítě na půl roku až rok posláno do německé, resp.české rodiny aškoly vsousední nebo nedaleké obci. Tato „výměna“, charakteristická ipro jiné pohraniční oblasti, probíhala obousměrně, často se rodiny apřátelé z„handlu“ stýkali ivdospělém věku; jejím cílem nebylo jen osvojení si jazyka, ale iprohloubení vzájemných sociokulOPEN ACCESS 50 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2022 Stěžejním obdobím této stati je však květen 1945, respektive proces několika květnových dní, ve kterých probíhalo „osvobození“, respektive frenetický achaotický proces počátku demografické výměny obyvatelstva vregionu; aproměna narativů, které události vprůběhu let až doposud interpretují. Průběžně budu analyzovat pro tuto práci pouze několik kruciálních reflexí, ilustrujících ambivalentní přístup k„Zeitgeist“ za poslední tři čtvrtiny století. Komplexní analýza všech dostupných použitelných zdrojů by zaměstnala tým badatelů na několik let apublikace výsledků by vydala na tisíce tištěných stránek. Vzpomínky aktéra květnových dní, tehdy sedmiletého chlapce Vinzenze Horsta Spindlera (*1938, po válce Jan Špindler) zJeleních bud nad Špindlerovým Mlýnem, po sedmdesáti letech vyznívájí diametrálně odlišně než výše citované proklamace českého regionálního intelektuála své doby: „My byli ubabičky adědy na chalupě čp. 172. Přišli tam chlapi vkoženym voblečení. Nás vyhnali celou rodinu na Petrovku, děda byl dokonce bosej. Tam jsme stáli utý kamenný zdi na rohu, jak vede kolem cesta, ruce nad hlavou, vopřený vo zeď. Nevěděli jsme, co se bude dít. Zezadu přiběh domovník aněco jim řikal česky, tomu jsem tenkrát nerozuměl, ale pozdějc jsem se dozvěděl, že řikal: ‚Proč to děláte, co zamejšlíte?‘ Nebo něco vtom smyslu. Ten domovník nám zachránil život, protože nás měli postřílet. Všichni ti chlapi měli pušky nebo samopaly amířili na nás. Ale pustili nás amy šli domů atam řádila druhá garda. Všechno vybrakovaný, záclony strhaný, co se jim hodilo, sebrali, krávy chodily po chodbě apo kuchyni. Bylo to krátce po válce, nevim přesně kolikátýho, ale jedni nás vyhnali ven aměli nás zastřelit adruhý vykrádali. Byli to Češi, gardisti, dozvěděl jsem se iněkterý jména, ale teď už jsou všechny po smrti. Ve Vrchlabí na Střelnici byl obrovskej sklad materiálu, velkej sál byl napěchovanej všim možnym, tam se nedalo ani projít. Perský koberce, motocykly, vobrazy, hodiny, zkrátka veškerý možný cennosti. To se různě rozprodávalo do aukcí, ataky si tam lidi nakradli… Strejc měl fungl novou Jawu, teta byla švadlena, tak tam všude byly látky, mašiny na šití, všechno to tam zůstalo, kdo to zabral, měl obrovskej majetek. Ti lidi, co přebrali tenkrát hotely po Němcích, tak zbohatli. Vod sklepu po půdu to prohledali avždycky něco našli“ (Dušek, 2018, s.117–119).16 Právě pocity nepochopení, deziluze, smutku, neúcty, nedůstojnosti, křivdy, okradení atd. jsou po letech synonymem květnových událostí roku 1945 pro všechny „krkonošské Němce“17. Vmenší míře pro ty, kteří vČeskoslovensku zůstali, více pro ty vysídturních vazeb mezi Čechy aNěmci, které byly vdruhé polovině třicátých let 20.století cíleně shora paralyzovány. 16 Jan Špindler, Jelení boudy, duben 2015, dále srovnej sJaro 1945. Když unás končila válka, 15/20, Krkonošské příběhy. 25 min., scénář arežie: Jiří Podlipný, Česká televize 2015. Online at https://www.ceskatelevize.cz/porady/11059888231-jaro-45/215411033110015/ (accessed 28May 2022). 17 Uvědomuji si, že pojem „krkonošský Němec“ je ve své podstatě problematický, ane zcela výstižný, už jen proto, že většina německy hovořících obyvatel Krkonoš přišla vmiOPEN ACCESS LIbOR DUšEK 51 lené. Netřeba zdůrazňovat, že snominativy svoboda, osvobození, radost či mír souzní pramálo, resp.jsou snimi vnaprostém rozporu. Znarativu pana Špindlera je zřejmé, že dětský prožitek situace, ve které on ijeho nejbližší unikli ovlásek smrti, ho poznamenal na celý život. Bez výjimky uvšech pamětníků (nejen zněmeckojazyčného prostředí), hovořících okvětnových událostech, jejich zpětné zpřítomnění často po více než sedmdesáti letech vyvolává značné emoce. Na místě je jistě otázka, jak velkou měrou se během mnoha desetiletí úhel pohledů, výklad ainterpretace námi sledovaných událostí proměnila či zdeformovala. Během rozhovorů tento fakt vždy beru vpotaz ajeví se, že drtivá většina krkonošských Němců se domnívá, že zpřítomněnou situaci vsoučasnosti vnímají vesměs totožně jako vroce 1945. Dokládají to ijejich emoce, které jsou na papír jen těžko přenositelné, ale můžeme je vyčíst zaudio avideo záznamů. Česky hovořící pamětníci oproti tomu zhruba ve dvou třetinách případů uvádí, že vobdobí poloviny 40. let situaci vnímali radikálněji avyhroceněji. Dílem zkušeností apochopitelnou frustrací zvnitřního vysídlení vroce 1938 nebo účastí vtotálním nasazení vříši či životě vprotektorátu Čechy aMorava, dílem vlivu poválečné protinacistické aprotifašistické propagandy akcentující kolektivní vinu, také kvůli projevům prezidenta Beneše adalších, astím spojeným nadšením pro „nové zítřky“. Sodstupem času adostupností informací, které přinesly další souvislosti aúhly pohledu, svůj pohled ve stáří přehodnocují, zvlášť kpřístupu ke kolektivní vině. Jsou ochotni citlivěji reflektovat jednotlivce akonkrétní příběhy namísto Němců, potažmo nacistů. Opět zdůrazňuji, že cílem tohoto textu není objevovat či rozkrývat nové historické souvislosti, ale vrámci oboustranné dichotomie „my aoni“ připomenout prostřednictvím dobových isoučasných narativů nejednoznačnost výkladu několika dní, které výrazně ovlivnily demografickou stránku asocio-kulturní tvář nejen střední Evropy. BEZPROSTŘEDNÍ REAKCE NA KVĚTEN 1945 Obě výše uvedené výpovědi asouvislosti snimi spojené ilustrují důležitý přesah do minulosti ipřítomnosti aukazují, jak jsou tyto dvě kategorie ipo pětasedmdesáti letech provázány, jak uvidíme dále vtextu. Neoddělitelnost minulého asoučasného spatřuji především vprožitku událostí, které větší či menší měrou určovaly celoživotní dráhu jejich aktérů. Možná to zní sentimentálně či pateticky, ale pamětníci to tak doposud vnímají. Události spojené skvětnem 1945 významně ovlivnily celosvětové dějiny, anejen jejich dobové narace obsahovaly značnou porci patosu, jak to obvykle ostatně bývá uvšech „velkých“ dějinotvorných momentů. Právě zjejich patosu asentimentality obě strany dlouhá desetiletí těžily atento fakt vurčitých kruzích či nulosti zregionu rakouských Alp. Nicméně ho vtomto textu budu vrámci jeho délky používat. Obšírnější definice „krkonošských Němců“ by zněla nejvýstižněji následovně: Německy hovořící obyvatelé ČSR žijící včeskoslovenském pohraničí, vregionu Krkonoš ablízkého Podkrkonoší. Více ktéto problematice např.Nováková, Hájková, Dušek, 2021, s.52–55. OPEN ACCESS 52 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2022 částech světa značně rezonuje doposud.18 Prožitek tedy musel být opravdu velmi silný aintenzivní, to může těžko kdokoliv zpochybnit. Oficiální reflexe krkonošských Němců týkající se května 1945 či období krátce po něm, jsou vtomto textu reprezentovány právě osobními prožitky, lýčenými ve vzpomínkách pamětníků, tedy formou narativů tady ateď. Tato konfrontace ssebou zajisté přináší určitá úskalí (vzpomínkový optimismus, resp.vtomto případě spíš intenzivnější pachuť při vzpomínce na vesměs negativní zážitky atd.), nicméně umožňuje netradiční, ale relevantní interpretaci introspekce pamětníků vrelaci kdobovému mediálnímu diskursu. Takto uchopený výklad regionálních historických událostí nabízí experimentální rovinu pohledu na ně. Včeskojazyčném „osvobozeném“ prostředí vnámi sledovaném regionu byl nejvýznamnější tištěnou platformou týdeník Jednota vydávaný Národní frontou vTrutnově.19 Ten pochopitelně vedle aktuálních klíčových dobových projevů prezidenta avlády otiskoval články atexty regionálních (často do regionu čerstvě přistěhovaných) novinářů, ale ipostav „zlidu“, kteří se drželi oficiálního celorepublikového diskurzu. Hned vprvním čísle se ve verších vyjadřuje kožehavému tématu vpohraničním regionu jakýsi Josef Fikar (Fikar, 1945, s.2): „Devadesát devět procent hlasů vůdci dali, když knim mluvil, tak mu ryčně Sieg! Heil! Hajlovali. Teď ať mluvíš skterýmkoli, kamkoliv ať zajdeš, vždycky Němce toho stého procenta jen najdeš.“ Nechybí rubriky Zpartyzánského deníku, líčící dramatické události květnových dní adalší dostatečně patetická (lidová) poezie oslavující konec války avzývající budování nové spravedlivé vlasti vzáři vítězných pěticípých hvězd, např.báseň Budování Blaženy Zemanové zdruhého čísla Jednoty (Zemanová, 1945, s.2). Doboví regionální novináři nešetří obraty typu: „nacističtí katané“, „sukovice bestiálních průvodců“ atd. Např.žurnalista podepsaný zkratkou -bi- (-bi-, 1945, s.2) včlánku Naše pohraničí mimo jiné píše: „Tito zvrhlí šiřitelé programu hitlerovských hesel ovyhubení všeho slovanského ačeského přicházejí dnes na scénu spravedlnosti jako největší lháři azbabělci asnaží se zmírniti svůj trest, ať už jakýmkoliv způsobem. Dnes prosí amluví ne18 Jeden příklad zmnoha budiž každoroční velkolepé oslavy Velké vlastenecké války 9.května vRusku astředoasijských zemích bývalého SSSR. 19 Dlužno zdůraznit, že Jednota (vzáhlaví List Krkonošského kraje, od 10.srpna 1946 List národní fronty krkonošského kraje) je dobovou regionální politickou platformou Národní fronty. Nicméně se zde hojně objevují prohlášení prezidenta Beneše, mj.svytučněnými pasážemi ovysídlení Němců zpohraničí, aodkazy na TGM, Junák atd. OPEN ACCESS LIbOR DUšEK 53 náviděnou českou řečí asvalují vinu na ty druhé. Dnes se vymlouvají na spolupráci sČechy (nevím, zda tím myslí způsob koncentráků apoprav)— dnes však konečně přicházejí, kam již dávno patřili. Před lidový soud… nezapomínejme na všechny naše umučené, zavražděné, nevinné oběti, ženy aděti, na žaláře akoncentráky. Máme-li proto klidně, pokojně asvobodně žíti vnašem státě, nesmí být mezi námi žádný Němec. Svým jednáním, svými činy aúklady si sami Němci připravili svůj nečestný odchod znašeho území. Němec zůstal zase Němcem. Neříkejme, že jenom gestapo aesesáci zabíjeli. Zabíjeli všichni Němci, protože věřili ve své vítězství. Nečiňme proto žádného rozdílu mezi nacismem aněmectvím. Jest proto povinností všech věrných Čechů, aby se nejen mezi námi nepěstoval aneudržel žádný poměr kNěmcům, ale aby jejich transfer byl co nejdříve urychlen. Protože tisíce poctivých našich lidí je připraveno aodhodláno odebrati se do našeho pohraničí— ne snad ze zájmů kořistnických— ale vpoctivé snaze účinně pracovati při výstavbě Československé republiky“. Osvětový inspektor B.Rychlík20 (Rychlík, 1945, s.3) vprvním čísle Jednoty hřímá otom, že: „Vítězná revoluce květnová, toť jasný hlas polnice vzývající do jednoho šiku. Mohutná lípa slovanská, svlažená azúrodněná proudy prolité krve všech věrných synů adcer, poskytne navždy všemu sjednocenému slovanskému lidu bezpečnou ochranu“. Obdobně laděné názory postavené na principu kolektivní viny aztotožňování „němectví“ snacismem afašismem vdruhé polovině roku 1945 zněly ze státního rozhlasu ahojně vycházely vcelostátních iregionálních médiích. Celkový despekt kNěmcům avšemu německému byl patrný ivneveřejné, osobní rovině. Bohumil Žanta (*1903), účastník odboje na Vysocku, ve svém rukopise mapující odbojovou činnost včetně květnových událostí (Dušek, 2022, s.75–90), ostentativně vždy píše němci smalým n. Němci neměli prakticky žádný prostor veřejné opozice. Bylo by proto zásadní chybou, nenechat prostor alespoň vzpomínkám německojazyčných pamětníků. Erhard Slavíček (*1932) ze Špindlerova Mlýna pocházel zetnicky smíšeného manželství, ale jeho rodina byla brána jako německá, mimo jiné proto, že otec (ačkoliv měl české kořeny) narukoval do wehrmachtu. Své paměti sepsal vroce 2006 akvěten 1945, jehož reflexe si zaslouží obsáhlou citaci, vnímal takto: „Mezi 1.až 5.květnem 1945 procházely Špindlerovým Mlýnem tisíce vojáků wehrmachtu ve velmi zbídačeném stavu. Pokračovali směrem kVrchlabí achtěli se dostat na západ, aby nepadli do ruského zajetí. Na náměstí před poštou poslední vojáci odhazovali zbraně amy děti jsme nevěděly proč. 8.května 1945 byla vyhlášena bezpodmínečná kapitulace. Do Špindlerova Mlýna přijeli koňskými povozy aslehkými zbraněmi vojáci Rudé armády. Obsadili všechny domy ahotely, kde našli velké množství alkoholu ahojně ho užívali. Ženy adívky se bály 20 Rychlíkovo křestní jméno se bohužel nepodařilo zjistit. OPEN ACCESS 60 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2022 MÍSTO ZÁVĚRU KRÁTKÉ ZAMYŠLENÍ „Úkolem historie aspolečenských věd je velké historické události shrnout, kodifikovat, nebo nějak jinak ‚zabalit‘, aby byly čitelné apochopitelné. Navíc se ty události už staly, atak nikoho nepřekvapí, že historici adalší společenskovědní badatelé nevěnují příliš velkou pozornost skutečnosti, že zhlediska samotných aktérů— opřihlížejících ani nemluvě— jsou historické děje často zmatené, nezachytitelné anepředvídatelné“ (Scott, 2021, s.168). Předmětem tohoto textu nebylo rozkrýt veškeré souvislosti acitovat sumu všech dostupných zdrojů spjatých skvětnovými dny roku 1945 vKrkonoších ablízkém Podkrkonoší. Jednak by to ani nebylo dost dobře možné ajednak jsou tyto události zachyceny aanalyzovány vjiných historických aspolečenskovědních knihách, které itak popisují vždy jen určitý výsek historické reality, která je nutně více či méně ovlivněna metodickým přístupem autora azdroji, které použije a„modem operandi“, kterým je interpretuje. Proto jsem vrámci většího zachování autenticity nezatěžoval přílišnou vlastní interpretací současné výpovědi pamětníků. Předmětem acílem tohoto stručného článku bylo především upozornit na problematičnost výkladu „velkých“ historických událostí ivrámci regionálního kontextu, který by měl mít logicky blíž ke konkrétním jedincům ajejich příběhům. Může se snad ijevit, že po vyslechnutí pamětníků, kteří události pamatují skonfrontací dostupných historických dat, je situace zamotanější než předtím. Kruciální otázka „kdo byl od koho osvobozen“, vklíněná do názvu statě, má tedy několik odpovědí. Nepochybně vkvětnu 1945 byla řada lidí osvobozena od nacismu afašismu. Ale co ti, kteří na zrůdnostech nacismu afašismu neparticipovali, ani je neschvalovali, přičemž pro ně osvobození znamenalo opuštění domova anucené vysídlení jen proto, že primárně hovořili řečí poražených? Německy hovořící obyvatelé Krkonoš nepochybně prožili vkvětnových dnech aběhem následného vysídlení veliké trauma, jelikož se na základě principu kolektivní viny automaticky ocitli vroli těch, kteří se podíleli na komplexní mašinérii druhé světové války. Mnozí znich se do pozice viníků jistě dostali oprávněně, ale řada znich se po právu cítila vroli obětí, jelikož snacistickým režimem nespolupracovala vůbec, nebo jen do určité míry, jelikož musela, aniž by se ztotožňovala sjeho doktrínou, natož reálným uskutečňováním politických cílů.28 Míra pozdějšího utrpení, resp.prožitého traumatu na konkrétního jedince je velmi těžko měřitelná, nicméně se domnívám, že souvisí smírou jeho předchozí imanentní aktivní participace na činech, které způsobily traumata autrpení druhým. Na základě tohoto by se dala generovat jakási „škála míry utrpení“, vníž by vtomto ohledu byl rozsah individuálního traumatu přímo úměrný míře participace na válečných zločinech: čím nižší podíl na nich, tím negativnější prožitek anásledně horší vyrovnání se straumatem oběti kolektivní viny. Tento princip lze aplikovat ina fenomén poválečné msty anenávisti Čechů žijících (nejen) vpohraničí, kteří byli nuceni na podzim 1938 opustit své domovy, nebo zakoušeli perzekuci vobdobí protektorátu Čechy aMorava, vůči Němcům: čím větší trauma afrustrace během německé okupace, tím větší, azindividuální pozice též 28 Tím mám na mysli zejména muže, kteří byli nuceni narukovat na frontu. OPEN ACCESS LIbOR DUšEK 61 legitimnější, participace na květnových „partyzánských“ akcích anásledném bezohledném (zejména tzv.divokém) vysídlení. Ve vztahu kpoválečnému mediálnímu diskursu může tento princip korelovat smírou slovní agrese aútočnosti na poli publicistiky. Tento, řekněme filosoficko-psychologický konstrukt, je však zvlastní podstaty poněkud problematický, jelikož každý jedinec přistupuje ke konkrétním situacím odlišně ajinak se snimi vyrovnává. Navíc nelze odhlédnout od dalších společenských, politických, ekonomických ajiných motivací, apředevším mít na paměti, že se vždy jedná ootázku individuálního svědomí. Důležité je též hledisko časového odstupu od traumatických událostí, které spostupujícími lety většinou působí ve prospěch jejich snížení, tedy ke kýženému smíření snimi, což však opět ovlivňuje individuální přístup každého jedince. Ztoho vyplývá, že ať už jsou dobové narativy jakéhokoliv charakteru, námi sledovaný problematický fenomén „osvobození“ má za všech okolností vkonečném důsledku výraznou rovinu osobní. LITERATURA: Arburg, A., Dvořák, T., Kovařík, D. (eds.). 2010. Německy mluvící obyvatelstvo vČeskoslovensku po roce 1945. Brno: Matice moravská. Arburg, A., Staněk, T. (eds). 2010-. Vysídlení Němců aproměny českého pohraničí 1945–1951. Dokumenty zčeských archivů. I-VI. Středokluky: Zdeněk Susa. Brofta, M., Frajdl, J. 1975. Národně osvobozenecký boj ve východních Čechách ajejich osvobození sovětskou armádou. Pardubice: Krajské středisko státní památkové péče aochrany přírody vPardubicích. Dunn, J. 1979. „Practising History and Social Science on „Realist Assumptions.“ Pp.145–174 in C.Hookway, P.Pettit (eds.). Action and interpretation: Studies in Philosophy of the Social sciences. Cambridge: Cambridge University Press. Dušek, L. 2017. Krkonošští rodáci vzpomínají. Dramatické příběhy zválečných ipoválečných let. Praha: Víkend. Dušek, L. 2018. Krkonošští rodáci vzpomínají 2. Dramatické příběhy zválečných ipoválečných let. Praha: Víkend. Dušek, L. 2019. Krkonošští rodáci vzpomínají 3. Dramatické příběhy zválečných ipoválečných let. Praha: Víkend. Dušek, L. 2022. Krkonošští rodáci vzpomínají 4. Dramatické příběhy zválečných ipoválečných let. Praha: Víkend. Fink, W. (ed.). 2007. Heimat HOHENELBE. Geschichte und Geschichten. Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe / Riesengebirge, Marktoberdorf. Flégl, E. 1965. „Vítězný květen“. Pp.7–9 in Kolektiv autorů: Vítězné dny 1945. Trutnov. Glassheim, E. 2019. Očista československého pohraničí. Migrace, životní prostředí azdraví vbývalých Sudetech. Praha: Academia. Haller-Dommermuth, H. 2004. Die ferne Zeit. Meine Wege im Riesengebirge und im Harz. Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe / Riesengebirge. Just, A. (ed.). 1960. Patnáct vítězných let na Trutnovsku. 1945–1960. Trutnov: Okresní vlastivědné museum vTrutnově. Kmoníček, J. 1982. Návrat domů. Hradec Králové: Kruh. Kol. autorů. 1986. Protifašistický odboj očima pamětníků. Sborník vzpomínek pamětníků zokresu Trutnov. Okresní výbor Českého svazu protifašistických bojovníků. Kreisslová, S.2013. Konstrukce etnické identity akolektivní paměti vbiografických vyprávěních českých Němců. Na příkladu vzpomínek Němců na Chomutovsku. Praha: FF UK. Kreisslová, S., Nosková, J., Pavlásek, M. 2019. „Takové normální rodinné historky.“ Obrazy migrace amigrující obrazy vrodinné paměti. Praha: Argo. OPEN ACCESS 62 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2022 Lucke, W. 1994. Erinnerungen an ein bewegtes Leben (1913–1993) aufgezeichnet anlässlich meines 80.Geburtstages. Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe / Riesengebirge. Metelka, J. (ed.). 1965. Vítězné dny 1945. Osvobození trutnovského okresu. Trutnov: OVKSČ. Nováková, T., Hájková, O., Dušek, L. (eds.). 2021. Opevněná krajina. Lidé ve východních Krkonoších 1938. Praha: Historický ústav AV ČR. Novotná, H., Špaček, O., Šťovíčková Jantulová, M. (eds.). 2019. Metody výzkumu ve společenských vědách. Praha: Fakulta humanitních studií UK. Pichler, H. 2002. Die alte Heimat Oberhohenelbe im Riesengebirge. Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe / Riesengebirge. Richter, J. 1994. Die alte Heimat Spindelmühle St.Peter— Friedrichsthal im Riesengebirge. Marktoberdorf. Heimatkreis Hohenelbe / Riesengebirge. Richter, J.R.2011. Kinderjahre zwischen Paradies und Hölle. Ein Zeitzeuge berichtet. Bad Liebenzell: Josef Rudolf Richter. Rydval, O. 1985. Semilsko vboji za svobodu. Semily: Okresní výbor Českého svazu protifašistických bojovníků. Scott, J.C.2021. Dvakrát sláva anarchismu. Praha: Neklid. Staněk, T. 1991. Odsun Němců zČeskoslovenska 1945–1947. Praha: Academia— Naše vojsko. Wiedemann, A. 2016. „Pojď snámi budovat pohraničí!“ Osídlování aproměna obyvatelstva bývalých Sudet 1945–1952. Praha: Prostor. ČASOPISY, NOVINY: Anonymous (snejvětší pravděpodobností Flégl, E.). 1945. „Horským pramenům na cestu do 2.ročníku.“ Horské prameny. Časopis pro kulturní, sociální ahospodářský život Krkonoš, Ročník II, 1945–46, Místní osvětová rada ve Vrchlabí (Redigoval Emil Flégl): 1. -bi-. 1945. „Naše pohraničí“. Týdeník Jednota vydávaný Národní frontou vTrutnově 2: 2. Bartoš, M. 2005a. „Odsun Němců 1945–1946 (díl I. aII.)“. Krkonoše— Jizerské hory 4–5: 20–21. Bartoš, M. 2005b. „Odsun Němců 1945–1946 (díl III.–V.)“. Krkonoše— Jizerské hory 6–8: 16–17. Dohnal, V. 1965. „Dvacet let svobodné republiky“. Týdeník Krkonošská pravda, 6.5.: 1. Fikar, J. 1945. „Devadesát devět procent (báseň)“. Týdeník Jednota vydávaný Národní frontou vTrutnově 1: 2. Flégl, E. 1948. „Padlému bojovníku zKrkonoš.“ Horské prameny. Časopis pro kulturní, sociální ahospodářský život Krkonoš 3: 97–99; 119–120. Flégl, E. 1947. „Vrchlabsko opět české.“ Horské prameny. Časopis pro kulturní, sociální ahospodářský život Krkonoš 3: 35–36. Miškovec, I. 1975. „Osvobození města Vrchlabí.“ Krkonošská pravda, 15.5.: 2. Rydval, O. 1947. „Jilemnicko vodboji.“ Horské prameny. Časopis pro kulturní, sociální ahospodářský život Krkonoš 3: 24–27. Rychlík, B. 1945. „Slyš, polnice zní!“. Týdeník Jednota vydávaný Národní frontou vTrutnově 1: 3. Weiss, J. 1947. „Návraty.“ Horské prameny. Časopis pro kulturní, sociální ahospodářský život Krkonoš 3: 33–35. Zemanová, B. 1945. „Budování (báseň)“. Týdeník Jednota vydávaný Národní frontou vTrutnově 2: 2. Větrník, časopis vydávaný MěNV Vysoké nad Jizerou 7, ročník VII— č.5, 4.května 1975, číslo věnované 30.výročí konce 2.světové války. Větrník, časopis vydávaný MěNV Vysoké nad Jizerou, ročník XVII— č.5, května 1985, číslo věnované 40.výročí konce 2.světové války. OPEN ACCESS LIbOR DUšEK 63 AUDIOVIZUÁLNÍ PRAMENY AINTERNETOVÉ ZDROJE: Jaro 1945. Když unás končila válka, 15/20, Krkonošské příběhy. 25 min., scénář arežie: Jiří Podlipný, Česká televize 2015. Online at https://www. ceskatelevize.cz/porady/11059888231jaro-45/215411033110015/ (accessed 28May 2022). Antikomplex. Online at https://antikomplex.cz/ (accessed 28May 2022). Paměť Krkonoš. Online at https://www. pametkrkonos.cz/ (accessed 28May 2022). Prameny Krkonoš. Online at https://www. pramenykrkonos.eu/ (accessed 28May 2022). Libor Dušek (*1983) je etnolog asociokulturní antropolog. Působí jako odborný asistent na Katedře sociální akulturní antropologie Filozofické Fakulty Univerzity Pardubice. Vletech 2010–2019 pracoval jako etnolog Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí. Jeho odborný zájem spočívá zejména voblasti Vysoké Střední Asie atéž vKrkonoších, kde se věnuje regionálním společensko-politicko-kulturním tématům souvisejících nejčastěji s20.stoletím. Kontakt: [email protected] OPEN ACCESS