Hudební oddíly československých legionářů v Rusku 1914–1920

Hudební oddíly československých legionářů vRusku 1914–1920 Tomáš Drábek CZECHOSLOVAK LEGION REGIMENTAL MUSIC BANDS IN RUSSIA, 1914–1920 The paper discusses the regimental music bands of the Czechoslovak Legion in Russia. It focuses mainly on their tasks, functions and importance. Attention is also paid to the fact that the legionary bands combined elements of Russian and Austro-Hungarian military music. The text addresses the question of which cultural influence ultimately prevailed. KEYWORDS: military music; Czechoslovak Legions; legionaries; culture within the army „Dlouhá odloučenost hudby od štábního vlaku iostatních zde stojících rot měla za následek, že hoši po přestálých bojích tělesně iduševně unaveni avyčerpáni nehledě naší únavy, nedali nám pokoje— dle jejich zvyku postavili se před naše vagony akorporativně, na komando spustili: ‚My chceme muziku.‘ Konečně nás zvozů vytáhli ahudba ačkoliv bídně, přece jenom musela hráti. Přitom hoši zvedlejších vlaků nedbajíce únavy, vyskakují zvozů, jeden sdruhým tančí provolávajíce slávu azdar hudbě.“1 Výše uvedený zápis zkroniky hudebního oddílu 1.čs. střeleckého pluku zachycuje drobnou epizodu zdruhé poloviny roku 1918, kdy českoslovenští legionáři vRusku sváděli těžké boje svojsky sovětské vlády. Nejedná se opopis žádné zásadní události této dramatické doby. Přesto však přináší doklad ovýznamné součásti života československých legionářů— vypovídá zcela jasně ojejich lásce khudbě ajejím významu jako nástroje relaxace vdobě všudypřítomného násilí. Obdobných záznamů by bylo možné předložit nespočet. Zejména deníky či po válce sepsané paměti legionářů téměř bez výjimky na hudbu více či méně vzpomínají. Není divu. Muzika byla vkaždodenním životě čs. vojáků takřka všudypřítomná. Legionáři přitom ani vnejmenším nebyli pouhými pasivními posluchači, závislými na hudební produkci svého okolí (ačkoliv tuto složku kulturního vyžití rovněž nelze zcela opomenout). Sami ve vojsku pěstovali značně rozsáhlou kulturu vojenských hudebních uskupení. Paralelně sprodukcí těchto těles, onichž bude pojednáno níže, navíc neustále docházelo knejrůznějším dalším hudebním projevům— například ke spontánnímu zpěvu na pochodech či při práci.2 Ten často nebyl nikterak organizovaný avyznačoval se vy1 Ferdinand BARTOŠ akol., Stručný nástin historie hudby 1.stř. pl. „Jana Husi“ od r.1914— až do dneška t. j. do příjezdu do vlasti, nevydáno, 1920, sbírka autora, s.110–111. 2 Karel FIBICH, Povstalci I.Stopami ke Zborovu, Praha 1933, s.154. OPEN ACCESS TOMÁš DRÁBEK 39 sokou měrou živelnosti.3 Kupříkladu starodružiník Antonín Malý tuto situaci velice pregnantně shrnul, když ve svých pamětech označil písně za „[…] nedílnou součást našeho odboje na Rusi, to se prostě nedá zapomenout aodmislit [sic]“.4 Ivpřípadě odhlédnutí od tohoto (ve vojenském životě běžného) prozpěvování zůstává pestrá paleta nejrůznějších typů hudebních těles, které ve vojsku vznikly. Zpětně by je jistě bylo možné uměle členit podle různých klíčů. Jednalo se ouskupení jak vokální, tak instrumentální, snejrůznějším počtem hráčů, obsazením, výběrem repertoáru, životností avneposlední řadě isrozdílnými uměleckými kvalitami. Pro účely tohoto pojednání však postačí nejjednodušší dělení na tělesa oficiální 3 Kromě toho byl cíleně využíván organizovaný zpěv (stejně jako instrumentální hudba) coby nástroj kpodnícení patriotismu. Tato metoda byla mimo jiné praktikována již během období výzvědné činnosti České družiny. Vojáci nezřídka chodili do zákopů vblízkosti nepřátelských pozic zpívat české národní písně (velmi často hymnu Kde domov můj), čímž cílili na vrakousko-uherské armádě hojně zastoupené vojáky české národnosti. Právě unich zcela evidentně zamýšleli zpěvem apelovat na vlastenecké cítění či alespoň upozornit na svou přítomnost. František PAŘÍZEK, Jak jsem se stal členem bratrstva „České družiny“, in: Emanuel Eugen Lauseger (ed.), Pod slavnými prapory starodružiníků (historické vzpomínky) I, Praha 1927, s.113. Srov.Metoděj CHYTIL, VPetrohradě roku 1914, in: E.E.Lauseger (ed.), Pod slavnými prapory starodružiníků (historické vzpomínky) II, Praha 1928, s.24. 4 Antonín MALÝ, Starodružiník vzpomíná. Prvopis, nevydáno, 1973, sbírka autora, s.5. Volnočasový smyčcový soubor neznámého původu (hráč na kontrabas je desátníkem 3.čs. střeleckého pluku). Ruský ostrov, druhá polovina roku 1919 (sbírka autora). OPEN ACCESS 40 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2024 a neoficiální. První skupinou jsou míněna hudební uskupení zřizovaná avydržovaná „shora“— tedy především jednotlivými útvary, popřípadě ijinými orgány, povětšinou na základě řádných statutů. Příslušníci těchto těles měli tedy jako hlavní služební náplň právě muzicírování. Druhou skupinu, tedy neoficiální uskupení, tvořily volnočasové hudební kroužky složené zvojáků, pro něž hudební produkce představovala „pouhou“ zábavu. Ať se jednalo ovojáky strojové či nestrojové služby,5 jejich služební povinnosti ležely jinde ahudbě se tak mohli věnovat výhradně ve svém volném čase. Navzdory upřímnému nadšení apíli, se kterou se volnočasové soubory ve většině případů dávaly do práce, ležela většina hudební produkce čs. vojska stále na bedrech oficiálních uskupení. Až na pozoruhodné výjimky, hudební komandu asymfonický orchestr Informačně-osvětového odboru Ministerstva vojenství (IOO),6 se jednalo otělesa jednotlivých útvarů, zpravidla pluků. Předkládaná studie se zaměřuje právě na tyto hudební oddíly7 jakožto nejtypičtější legionářská hudební uskupení. Hlavním cílem je zachytit místo, funkce avýznam plukovních hudeb vrámci celého čs. vojska vRusku azároveň nastínit jejich jistou specifičnost— tedy to, jak se vyrovnávaly srůznými kulturními vlivy, kterým byly během válečných let 1914–1920 vystaveny. ORGANIZACE HUDEBNÍCH ODDÍLŮ Vpřípadě hudebních oddílů čs. legie vRusku nelze vžádném případě mluvit ojednotné struktuře, zvláště pokud by byla snaha ji vztáhnout na celé zkoumané období. Jasné instrukce, které měly sjednotit austálit organizace plukovních hudeb, byly vydány až na přelomu let 1918 a1919, kdy už bylo jen těžko možné jejich zaběhnuté různorodé fungování změnit aplně unifikovat. Situace však nebyla jednoznačná ani vzačátcích, kdy byly čs. jednotky součástí ruské armády. Prvním ana delší dobu jediným tělesem byla hudební komanda České družiny. Ta byla vytvořena již krátce po zformování samotné dobrovolnické jednotky.8 Ačkoliv by se mohlo zdát jako přirozené, že hudební komanda bude vycházet ze systematiky ruských vojenských hudeb, 5 Strojovou službou se míní služba určená kboji. Nestrojovou představovaly ostatní typy služeb, ukterých se nepředpokládal výkon na frontě. Josef KUDELA (ed.), Deník plukovníka Švece, Praha 1926, s.358. 6 TÝŽ, Informačně osvětový, in: Vincenc Červinka (ed.), Naši na Sibiři. Kapitoly vlastní acizí, Praha 1920, s.58–59. 7 Nejčastěji bylo pro útvarová tělesa využíváno dvou pojmenování. Prvním byl „hudební oddíl“, vycházející zruského pojmenování „hudební komanda“ (музикантская команда). Druhou variantu představovala „plukovní hudba“, nejspíše odvozená zněmčiny (Regimentsmusik). Zejména vneúřední komunikaci se také používaly varianty jako „hudba“, „kapela“, „orchestr“, „kutálka“ atd. 8 Za den vzniku České družiny bývá označován 28. (15.) srpen 1914, kdy byl vydán její první rozkaz. Hudební komandu bylo přitom nařízeno vytvořit již 3.října (20.9.) 1914. Jako samostatný oddíl byla pak hudba potvrzena rozkazem z12.listopadu (30.10.) téhož roku, kdy ovšem již delší dobu řádně fungovala. Vojtěch PRÁŠEK, Česká družina. Psáno k20.výročí jejího založení, Praha 1934, s.21. Také Vojenský ústřední archiv— Vojenský historický archiv (VÚA-VHA), f. Česká družina, kart. 3. Приказъ № 37, s.38; Приказъ № 77, s.60. OPEN ACCESS TOMÁš DRÁBEK 41 realita byla odlišná. Už samo vytvoření hudby utak malého taktického celku bylo značně překvapivé, nehledě navíc kokolnosti, že po vypuknutí války ruská armáda vznik nových těles běžně nepovolovala. Ba přímo naopak jejich počet redukovala.9 Hudební komanda České družiny po svém vzniku nesplňovala početní stavy dle platné systematiky ruských vojenských hudeb zroku 1910 aivjiných ohledech se od nich značně lišila. Navzdory oficiálnímu statusu, který byl komandě přiznán, nebyly hudebníkům armádní nástroje zapůjčeny, nýbrž je obdrželi darem.10 Instrumenty však neodpovídaly předepsanému obsazení, což se nezměnilo ani vnásledujících letech, kdy se těleso rozšiřovalo odalší hudebníky, kterým byly zakupovány nové nástroje. Hudba České družiny tak „žila“ poměrně nesvázaně sruskými vojenskými předpisy. To ovšem platilo ivdobě, kdy díky rozšiřování vojska docházelo ke vzniku hudebních oddílů iunově založených jednotek. Každé uskupení fungovalo značně svébytně, zejména vzávislosti na materiálních možnostech aosobnosti, která hudbu řídila. Jasně stanovené početní stavy čs. plukovních hudeb byly vydány až vdobě, kdy čs. vojsko již nespadalo pod ruské velení. Nejprve byla rozkazem z13.listopadu 1918 vydána systematika pro hudby jízdních pluků, které měly čítat celkově 27 mužů.11 Hudební oddíly střeleckých pluků měly podle rozkazu z1.února 1919 předepsány 9 Bohumil PEŠEK, Hudba vruských legiích, nevydáno, 2005, s.1. 10 TÝŽ (ed.), Rudolf Houra. Hudba České družiny, Historie avojenství 48, 1999, č.3, s.619–630, zde s.624. 11 Rozkaz Československému armádnímu sboru číslo 122, s.3, in: Rozkazy čsl. vojsku na Rusi 1917–1918. Rozkazy Čs. armádnímu sboru aČs. vojsku na Rusi (užívané idále vtextu) jsou dostupné z: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo [náhled 15.9.2024]. Hudební komanda České družiny pod taktovkou staršího hudby, šikovatele Karla Cyrila Doležala (uprostřed). Místně neurčeno, pravděpodobně období do května 1916 (sbírka autora). OPEN ACCESS 42 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2024 značně vyšší početní stavy— celkem 51 vojáků.12 Jednotlivými oddíly však tyto počty hráčů, stejně jako exaktně rozepsané rozložení hodností, nebyly příliš respektovány. Včele každého hudebního oddílu stál kapelník, který soubor řídil. Jednalo se opatřičně hudebně vzdělaného důstojníka.13 Velká část kapelníků se rekrutovala zabsolventů konzervatoří. Kromě řízení zkoušek iveřejných vystoupení či obstarávání arozepisování not nesli jako řádní velitelé oddílu14 zodpovědnost za „[…] vnitřní pořádek, hudební výcvik iuměleckou úroveň […]“.15 Nutná byla zároveň iparticipace či přímo úplné zajišťování oddílového hospodářství. 12 Příloha krozkazu českosl. vojsku na Rusi čís. 10 ze dne 1.ún. 1919: stav střeleckého pluku, nestránkováno, in: Rozkazy čsl. vojsku na Rusi 1919–1920. 13 Zpočátku mohlo dojít iktomu, že byl kapelník například poddůstojníkem. Až roku 1919 byla kapelníkům systematizována hodnost podporučíka správní služby. Rozkaz Československému vojsku na Rusi číslo 40, s.3, in: tamtéž. 14 Jednalo se ovelký rozdíl vporovnání skapelníky ruské arakousko-uherské armády, kteří byli pouze civilními osobami vykonávajícími funkci na základě smlouvy. Josef SCHÁNILEC, Za slávou. Čtení očeských hudebnících vRusku, zvláště od druhé poloviny XVIII. do počátku XX. století, Praha 1961, s.176. Také Eva VIČAROVÁ, Rakouská vojenská hudba 19.století aOlomouc, Olomouc 2002, s.31. 15 Příloha krozkazu čsl. vojsku na Rusi č.77 § 18: instrukce oplukovních hudbách, nestránkováno, in: Rozkazy čsl. vojsku na Rusi 1919–1920. Hudební oddíl Úderného praporu během cesty do vlasti. Nad bubnem sedí kapelník, správní podporučík Jaroslav Janovský. Po jeho pravici sedí dirigent, jehož slavnostní bandalír je vyzdoben symbolem lebky se zkříženými kostmi— označením Úderného praporu. Kanada, červen či červenec 1920 (sbírka autora). OPEN ACCESS TOMÁš DRÁBEK 43 Kapelník však velmi často nebýval jediný, kdo těleso řídil. Uvětšiny hudebních oddílů byla zavedena ifunkce kapelníkova zástupce— tedy staršího hudby, který byl nazýván také dirigentem. Jednalo se ošikovatele, který svými úkoly de facto kopíroval služební náplň plukovních bubeníků (Regimentstambor) rakousko-uherské armády. Starší legionářských hudeb, tak jako jejich protějšky vrakousko-uherské armádě, pomáhali například se zkouškami či řídili těleso koncertující ve zmenšené sestavě. Nejviditelnější však bývali během hry za pochodu, kdy hudbu vedl právě dirigent, zatímco kapelník do hry nijak nezasahoval. Iběhem slavností byla hudba, nastoupená vrámci útvaru, často řízena dirigenty. Podobnost srakousko-uherskými plukovními bubeníky byla zřejmá ive vizuální rovině. Českoslovenští dirigenti bývali často vybaveni klasickými atributy plukovních bubeníků— zdobenou holí aslavnostním bandalírem. Zvláště bandalíry, někdy označované jako šerpy, bývaly velice zdobné— kromě dekorativních ornamentů často obsahovaly národní, husitskou či přímo vlastní plukovní symboliku. HUDEBNÍ NÁSTROJE Základní nutností všech nově založených hudebních oddílů bylo obstarat dostatek hudebních nástrojů. Pro účely vojenské hudby byly nejvhodnější různé dechové nástroje, především nátrubkové žestě. Ty bývaly doplňovány nástroji bicími. Zejména během statických vystoupení se navíc zapojovaly idalší nástroje, například triangly.16 Hudba 8.čs. střeleckého pluku dokonce vlastnila (jako pravděpodobně jediná) itympány.17 Zapomínat nelze ani na smyčcové nástroje, které byly uněkterých hudeb také zastoupeny. Vpřípadě statických účinkování tak někteří zhudebníků vyměnili svůj primární nástroj za instrument smyčcový. Smyčcové „partie“ přitom byly značně populární auněkterých plukovních hudeb představovaly natolik významnou složku, že těleso bývalo spýchou označováno jako symfonický orchestr.18 Obstarávání instrumentů vdrtivé většině případů zůstávalo vgesci samotného uskupení. Jelikož hudby byly často limitovány materiálními možnostmi, pořizovaly se většinou nástroje, které byly právě kdispozici, ato ivpřípadech, že se nejednalo onejkvalitnější kusy. Vzhledem krůznorodému pořizování aprodávání nástrojů si lze domyslet, že situace byla ukaždé hudby zcela odlišná. Postupně se však stav zlepšoval adařilo se zakupovat kvalitní hudební nástroje, povětšinou19 od české firmy V.F.Červený & synové. To samo osobě nebylo překvapivé— zakladatel podniku, vynálezce hudebních nástrojů Václav František Červený, již dlouho před válkou expandoval na ruský trh, přičemž byl dokonce pověřen, aby vypracoval návrh na reorganizaci ruských vojenských hudeb. Ačkoliv první návrh zroku 1872 nebyl přijat, jeho 16 F.BARTOŠ akol., Stručný nástin, s.19. 17 Archiv města Ostravy, f. Československá obec legionářská, místní jednota Moravská Ostrava, kart. 2. Nenadepsaná práce odějinách plukovní hudby 8.čs. střeleckého pluku, inv. č.58, nestránkováno. 18 Tamtéž. 19 Miroslav BLÁHA, Povídání ovojenské hudbě, nevydáno, 1980, s.149. OPEN ACCESS 44 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2024 druhá, odva roky mladší verze se již schválení dočkala.20 Tři typy zpředepsaných nástrojů přitom byly přímo Červeného vynálezem.21 Červeného syn Otakar, který zajišťoval ruskou filiálku otcovy firmy, dokonce roku 1908 získal prestižní postavení dvorního dodavatele hudebních nástrojů („Dodavatel Dvora jeho Imperátorského Veličenstva“).22 Prostředí, ve kterém hudby působily, bezpodmínečně ovlivňovalo jejich instrumentální složení. Hudebníkům se dostávaly do rukou instrumenty běžné na ruském trhu, které ovšem nebyly čs. hudebníkům, uvyklým na rakousko-uherskou vojenskou hudbu, příliš blízké. Tělesa tedy velmi často, pokud to situace umožňovala, dokupovala nástroje užívané spíše vrakousko-uherské armádě, zatímco ruských speciálních „modelů“ se postupně zbavovala. Pasáž zkroniky hudebního oddílu 1.čs. střeleckého pluku například popisuje odprodání posledního laokoonu:23 „[…] t. zv. jízdní 20 Jiří PAVLÍK, Václav František Červený. Doba, život, dílo, Praha 2006, s.127, 168–169 a174–175. 21 Jednalo se okontrabas in B, obligátní altovku in Es abaroxyton in B.J.SCHÁNILEC, Za slávou, s.173–174. 22 Jiří PAVLÍK, Otakar Červený. Mecenáš československých legií vRusku, Červený Kostelec 2014, s.57. 23 Laokoony (úředně nazývané Laokoon— Façon) byly basové nástroje vynalezené přímo konstruktérem Červeným, které zakoupila ještě hudba České družiny ve čtyřech kusech— dva vEs ladění adva vB ladění. F.BARTOŠ akol., Stručný nástin, s.12. Také Jiří PAVLÍK, Podnikatelské aspolečenské aktivity V.F.Červeného ajeho synů vkontextu rodinného Plukovní hudba 8.čs. střeleckého pluku se smyčcovými nástroji, vtomto obsazení označovaná jako „symfonický orchestr“. Nad bubnem sedí kapelník, správní kapitán Karel Krupa. Pravděpodobně Irkutsk, 17.ledna 1920 (sbírka autora). OPEN ACCESS TOMÁš DRÁBEK 45 kuchyně, nebo-li komíny bohudík zhudby vymizely, neboť pro posměch vojínů zrot ainašich bratrů pro tuto komickou formu nástroje nechtěl tento žádný foukati.“24 Vztah muzikantů kjejich instrumentům byl mnohdy více než formální. Někteří znich byli knástrojům vázáni silnou citovou vazbou. To dokládá mimo jiné vzpomínka jednoho zhudebníků Josefa Heřmanského na chvíli, kdy kvůli redukci železničních vozů dostala „jeho“ hudba rozkaz zbavit se velkých nástrojů: „Vyhoďte to, ve vlasti dostanete nové, řekl kapitán. Je vidět, že nejsi muzikant, řekl jsem. Žádný muzikant nástroj nezahodí. Basy jsme tedy dali na střechy vagónů kolem kouřových komínků, připevnili je řemeny, aby nespadly.“25 Snaha hudebníků zachovat nástroje za každou cenu je vúryvku zcela evidentní. Lásku khudebnímu nástroji zachytil ještě explicitněji legionář Josef Svobodný. Ten sice nebyl příslušníkem plukovní hudby, „pouze“ hrál na violu ve volnočasovém hudebním uskupení. Ipřesto však situaci vhodně dokresluje: „[…] já dokonce jsem si tu violu tak zamiloval, že dovolil jsem jí sdíleti se mnou společné lože, až někdy kamarád Vaníček je na ní žárliv.“26 REPERTOÁR Ačkoliv byl celkový vnější obraz plukovních hudeb tvořen nejrůznějšími aspekty, zcela klíčovým zůstával repertoár. Skladby, které hudební oddíly hrály, přitom nevypovídaly pouze ovkusu legionářů-hudebníků (respektive kapelníků). Mohly vurčitých případech sloužit ijako pomyslná výkladní skříň ideologie čs. vojska. Na rozdíl od rakousko-uherských vojenských hudeb, které měly některé kusy vyloženě zapovězeny,27 nebyl repertoár nijak ideologicky omezen, už jen zdůvodu charakteru dobrovolnického vojska, které mělo spět za společným cílem. Skladby sice měly být oficiálně předkládány ke kontrole IOO, lze se však domnívat, že tak bylo ustanoveno spíše zuměleckých, nikoliv ideologických důvodů. Repertoár hudebních oddílů býval základně rozdělen do dvou kategorií. Jednalo se oskladby služební akoncertní.28 Služební repertoár se skládal především zpochodů, které byly ze všech hudebních forem pro vojenské hudby nejcharakterističtější. Pochodů přitom existovalo značné množství druhů— od slavnostních až po smuteční. Často byly hrány pochody sokolské.29 Zapomínat nelze ani na plukovní pochody, tedy života apoliticko-hospodářského rozmachu národně uvědomělé české společnosti, disertační práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2005, s.123. 24 F.BARTOŠ akol., Stručný nástin, s.120–121. 25 Josef HEŘMANSKÝ, Paměti legionáře Josefa Heřmanského zDobrovice, doplněné osoupis legionářů okresu Mladá Boleslav, Mladá Boleslav 1997, s.97. 26 Josef SVOBODNÝ, Válečný deník, Brno 2019, s.76. 27 Jednalo se například opíseň Hej, Slované. Hrány ovšem nebyly ani například sokolské či jiné národní písně. Otto BOŠEK, Vyprávění ostarých vojenských hudbách, převážně pražských (sdodatkem odudácích píseckého pluku), Praha 1997, s.8 a34. 28 Každý hudebník tedy vlastnil dvě knihy sručně rozepsanými notami— pochodové (služební) akoncertní. 29 B.PEŠEK, Hudba, s.2–3. OPEN ACCESS 46 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2024 povětšinou jakési „exkluzivní“ pochody konkrétních útvarů, zpravidla zkomponované některým zpříslušníků.30 Mimo to byly do služebního repertoáru započítány ihymny adalší hudební kusy (během působení vrámci ruské armády například chorál Kol Slaven, hraný kvečerní modlitbě).31 Koncertní repertoár byl opoznání pestřejší. Jednalo se onejrůznější hudební kusy, často například předehry či směsi zoper aoperet. Nejvíce byl ovšem určován dostupností hudebnin. Hudby vmnoha případech uváděly nejen díla českých, ale isvětových klasiků. Čeští hudební skladatelé byli zpochopitelných důvodů preferováni, skladeb zahraničních autorů se ovšem nacházelo vrepertoáru plukovních hudeb nemalé množství. Objevovala se přitom idíla německých autorů (kupříkladu Richarda Wagnera),32 což může ve zcela protiněmecky smýšlejícím vojsku působit až zarážejícím dojmem. Mimo to plukovní hudby často hrály taneční kusy— zejména valčíky apolky,33 které byly zvláště oblíbené už jen zdůvodu socializačního aspektu tanečních zábav. Nejčestnější místo mezi všemi skladbami během let 1914–1920 zaujímala hymna Kde domov můj. Ještě na větší vážnosti nabyla, když se stala po vzniku Českosloven30 Vojtěch PRÁŠEK, 1.jízdní pluk „Jana Jiskry zBrandýsa“, Praha 1938, s.48. 31 B.PEŠEK, Hudba, s.2–3. 32 F.BARTOŠ akol., Stručný nástin, s.253. 33 Tamtéž, s.53. Část příslušníků plukovní hudby 7.čs. střeleckého pluku před vyzdobenou těpluškou. Místně neurčeno, 1918 (sbírka autora). OPEN ACCESS TOMÁš DRÁBEK 53 kapelníků (při celkovém počtu 692 vojenských hudeb) ruské armády představovali Češi.50 To spolu sčeskými podnikateli obchodujícími vRusku snástroji ahudebninami, kteří měli na ruské vojenské hudby také značný vliv, dává tušit, že armádní hudba vrámci Ruska byla do značné míry formována českou hudební kulturou. Přes výše uvedené skutečnosti si ovšem ruské muzicírování zachovávalo mnohá specifika. Hudební oddíly zakládané včs. vojsku během válečných let prožívaly nejmasivnější vystavení ruskému kulturnímu vlivu během působení vojska vrámci ruské armády, především tedy do roku 1917. Na začátku tohoto období ovšem intenzita dosahovala zcela jiné úrovně než na jeho konci. Důvody je možné spatřovat zejména ve složení vojska jako takového. Zpočátku bylo totiž tvořeno takřka výhradně Čechy usídlenými dlouhodobě vRusku.51 Iřízení hudeb tak připadlo ruským Čechům, kteří pracovali tak, jak bylo vruském vojsku zvykem. Postupem času však mnoho znich vojsko opustilo, atak jejich podíl slábl, až poměr ve složení armády zcela převážil ve prospěch dobrovolníků přihlásivších se ze zajateckých táborů, do kterých se dostali původně jako rakousko-uherští váleční zajatci.52 To se pochopitelně týkalo ihudebníků, kterým byl ruský způsob fungování hudebních oddílů zcela cizí. Poměrně 50 J.SCHÁNILEC, Za slávou, s.177. 51 František ŠTEIDLER— Jaroslav BOHÁČ— František BEDNAŘÍK, Československé legie za světové války, Praha 1928, s.9. 52 Aleksandr Charitonovič KLEVANSKIJ, Českoslovenští internacionalisté alegionářský sbor vRusku, Praha 1973, s.58. Nejspíše přehlídka České družiny velitelem III. armády generálem Radko Dmitrijevem. Za pozornost stojí velký buben, umístěný po ruském vzoru vrámci tělesa vepředu. Jaroslav, 8.listopadu (26.10.) 1914 (sbírka autora). OPEN ACCESS 54 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2024 logicky tudíž preferovali změnu zažitého systému. Ta byla následně založena na zkušenosti srakousko-uherským způsobem vedení vojenské hudby. Zněkterých záznamů je možné pozorovat ijakýsi despekt, který kruské hudební kultuře voblasti vojenské hudby chovali jako kněčemu méně preciznímu.53 Na každý pád zejména po odchodu Čs. armádního sboru zUkrajiny tvořili čs. hudby až na některé výjimky bývalí zajatci. Tou dobou už většina znich fungovala na rakousko-uherském principu, což se projevovalo nejen výměnou nástrojů, ale iřazením samotných těles.54 Celkově by se tedy dalo říct, že na počátku svého působení fungovala hudební komanda České družiny (anebyla nejspíše jediná) podle zvyklostí ruské armády, které se ale spříchodem nového živlu bývalých zajatců začaly výrazně mísit srakousko- -uherskými návyky ametodami. Ty posléze díky personální obměně ansámblů zcela převážily, atak ke konci své zahraniční činnosti vypadaly hudební oddíly čs. legionářů vRusku jako jakési československé varianty předválečných rakousko-uherských hudeb.55 Ostatně imeziválečná čs. armáda principy fungování svých hudeb53 F.BARTOŠ akol., Stručný nástin, s.25 a52. 54 Zajímavá byla otázka umístění velkého bubnu ačinelů. Zatímco vrakousko-uherské armádě bylo zvykem řadit velké bicí za samotné těleso, ruská armáda je naopak umisťovala dopředu, ato jak za pochodu, tak iběhem hry na místě. Ačkoliv hudba České družiny nejprve užívala ruského řazení, postupně se včs. vojsku prosadil rakousko-uherský model. 55 Stále je však nutné držet na paměti odlišnosti mezi jednotlivými hudebními oddíly čs.vojska. Hudební oddíl 4.čs. střeleckého pluku nastoupený na přehlídce útvaru generálem Janem Syrovým. Před hudbou stojí sholí nejspíše dirigent, četař Sylvestr Holoubek. Kapelník, správní podporučík Václav Valter, stojí pravděpodobně vpravo od tělesa na úrovni první řady. Velký buben je umístěn po rakousko-uherském způsobu vzadu. Šadrinsk, 12.dubna 1919 (sbírka autora). OPEN ACCESS TOMÁš DRÁBEK 55 ních těles neměnila. Ty tak nadále vycházely zfunkčního modelu armádních hudeb rozpadlého mocnářství.56 Fungování vojenských hudeb včeském prostoru tak nezaznamenalo výraznější diskontinuitu. VÝZNAM Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že hudební oddíly byly ipřes veškeré výše uvedené záležitosti spíše zbytnými vojenskými částmi, ve vojsku udržovanými zpouhého rozmaru velení, zdaleka tomu tak nebylo. Velice důležitý byl reprezentační aspekt vystoupení plukovních hudeb, které utvářely obraz čs. vojska vočích spojeneckých představitelů. Neméně význačný byl tento faktor ve styku smístním obyvatelstvem, jehož náklonnost či naopak odpor vůči vojsku byl mnohdy klíčový. Vzbuzování sympatií ucivilistů za pomoci hudebních souborů by tak bylo možné označit za určitou formu kulturní diplomacie.57 Zvláště pro chudé venkovské obyvatelstvo, 56 Robert ŠÁLEK, Vojenská hudba. Stručné dějiny, Praha 1956, s.63. 57 Maja VASILJEVIĆ— Haris DAJČ, Between Courtly, Civil and Military Service. Military Musicians in the Principality and the Kingdom of Serbia, Istraživanja— Journal of Historical Researches 28, 2017, s.118–133, zde s.126. Hudební oddíl 5.čs. střeleckého pluku. Uprostřed se šavlí ataktovkou sedí kapelník, správní praporčík Václav Forman. Po jeho pravici sedí se slavnostním bandalírem aholí dirigent, nejspíše střelec Vladimír Strakerle. Na zadní stranu fotografie si neznámý příslušník 5.čs. střeleckého pluku zapsal: „Hoši nám zpříjemnili neveselý náš život.“ Vladivostok, 15.května 1918 (sbírka autora). OPEN ACCESS 56 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2024 které postrádalo výraznější kulturní vyžití, byl koncert dobře sehrané vojenské hudby velikou událostí. Je nutné rovněž znovu podtrhnout význam hudeb pro samotné čs. vojáky. Kromě ryze lidské potřeby odpočinout si ana chvíli se odpoutat od tvrdé každodenní reality přinášely výkony hudebníků rovněž zvyšování (či alespoň udržování) morálky ostatních vojáků apatřičný pocit hrdosti, kterou mohli pociťovat díky hudbě, ato jak na vojsko jako takové asvůj národ (jehož kulturní vyspělost byla mnohdy dokazována právě muzicírováním),58 tak třeba ina „svůj“ vlastní pluk. Spory mezi příslušníky jednotlivých pluků oto, který útvar má lepší hudbu, nebyly zdaleka řídkým jevem. Ačkoliv se vtakových případech vojáci tvářili, že hodnotí na základě uměleckých výkonů, ve skutečnosti se vymezovali de facto pouze na základě vlastní příslušnosti kpatřičnému útvaru.59 Vnejrůznějších soudobých textech pojednávajících mimo jiné odůvodech kbudování hudeb ajejich následných úkolech bývají uváděny nejčastěji důvody, dalo by se říci, vznešené: „Pracovaly […] aby naše vojsko zůstalo silné nejen fysicky, ale idu58 Rudolf KAREL, Symfonický orchestr ruských legií, in: Rudolf Medek (ed.), Za domovinu, Praha, nedatováno, s.288. 59 F.BARTOŠ akol., Stručný nástin, s.159. Někteří legionáři-hudebníci pokračovali ve službě varmádě ipo příjezdu do Československa. Na fotografii je zachycena plukovní hudba čs. pěšího pluku č.6. Nad bubnem sedí kapelník Josef Háša (včs.legii vRusku kapelník hudebního oddílu 2.čs. jízdního pluku). Nad ním stojí dirigent, bývalý příslušník legionářské hudby 6.čs. střeleckého pluku Josef Knypl. Mezi hudebníky je možné rozpoznat iněkolik dalších legionářů. Místně neurčeno (posádkou byl pluk vOlomouci), nejspíše po roce 1921 (sbírka autora). OPEN ACCESS TOMÁš DRÁBEK 57 ševně asnažily se, aby válečný život aútrapy staly se snesitelnějšími.“60 Přitom však nelze opomenout iprozaičtější důvody— vojáci kupříkladu přikládali koncertům značnou váhu, jelikož mnohdy skýtaly příležitost knavázání kontaktu sopačným pohlavím. Podobných příkladů by jistě bylo možné vyjmenovat více. Závěrem lze shrnout, že plukovní hudby byly významnou součástí čs. vojska. Působily jak dovnitř armády, tak ivně, přičemž zastávaly nejrůznější výše uvedené úlohy. Jejich důležitosti si byl vědom ivůdce československé zahraniční akce Tomáš Garrigue Masaryk, jak dokládá následující vzpomínka: „Po obědě [během návštěvy 2.čs. střeleckého pluku vNovoselicích 19.srpna 1917; pozn.aut.] procházel se prof. Masaryk po zahradě vkruhu dobrovolníků vyptávaje se avyslýchaje jejich žádosti ibolesti. Zde právě vyslovil se prof. Masaryk, byv upozorněn, že se jedná orozbití plukovní hudby, že plukovní hudba jest právě tak nutná součástka pluku, jako dělo, že nesmí býti nikterak podceňována.“61 RÉSUMÉ: The aim of the paper is to briefly introduce the Czechoslovak Legion regimental bands in Russia between 1914 and 1920. Music played an important role in everyday lives of Czechoslovak legionaries in Russia. Anumber of different music ensembles were formed in the army. Apart from leisure music groups, these were mainly regimental music bands, i.e. official ensembles organised within individual units. They provided musical accompaniment at military ceremonies, funerals and other events. They also played to entertain the soldiers. The text starts by discussing their organisation (how many players they had, who managed them, etc.), which is not easy to describe in general terms, as their activities tended to be quite spontaneous. It then proceeds to discuss the instruments they played and their repertoire. It continues with acomparison of the Austro-Hungarian and Russian cultural influences, which the Czechoslovak Legion regiment bands were exposed to and which they combined in interesting ways. At the end of the day, as the composition of the entire army changed, the Austro-Hungarian influences prevailed and with them the Austro-Hungarian ways of organising military bands. The text concludes by discussing the tasks and functions performed by regimental bands, who were an important component of the Czechoslovak army in Russia and affected both the legionnaires themselves, the local population and the soldiers of the Entente powers. Bc. Tomáš Drábek je studentem navazujícího magisterského studia na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy apracovníkem Středočeského muzea vRoztokách uPrahy. Zaměřuje se na dějiny československých legií, především na kulturní činnost československé legie vRusku ([email protected]). 60 Arnošt CECHMAJSTR, Hudba, zpěv adivadlo v1.střel. pluku ruských legií (Dokončení), Československý legionář 15, 6.1.1933, č.1, s.4–5, zde s.5. 61 VÚA-VHA, f. PL2, kart. 55. Dějiny hudebního oddílu, s.30. OPEN ACCESS