Jugendbegegnung anlässlich des Gedenktages für die Opfer des Nationalsozialismus (Berlín, Pirna, 23.—27. ledna 2017)

190 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 mané období komplexně na tak malém prostoru. Téměř úplně stranou, svýjimkou jedné malé podkapitoly, tak zůstává například kulturní výměna mezi katolickou církví ačeskými zeměmi, která, idíky italské menšině sídlící především vPraze, vzkvétala přes dvě stě let apřinesla řadu barokních uměleckých skvostů, jimiž se Česká republika chlubí dodnes. Stálo by za zvážení, zda by si zmíněné téma nezasloužilo vlastní, soběstačnou publikaci, ačkoliv by spadala spíše do dějin umění než do historiografie. Jedním dechem je však nutno dodat, že kromě nastíněných drobných neduhů kniha Černušáka aspol. předsevzatý úkol splnila. Za zmínku stojí citlivé včlenění více než šedesáti různorodých vyobrazení, která jsou přirozenou součástí textu anetvoří pouze obrazovou přílohu na konci knihy nebo změť křídového papíru uprostřed publikace, jak bývá zvykem vanglosaském prostředí. Čtenář dostává do rukou ucelenou akvalitní publikaci, která slouží jako vstupní přehled do problematiky, jíž se mohli začít historici zabývat skutečně kvalifikovaně až na konci 19. století, když se rozhodl papež Lev XIII. konečně otevřít brány Vatikánského tajného archivu odborné veřejnosti. Michael Durčák Jugendbegegnung anlässlich des Gedenktages für die Opfer des Nationalsozialismus (Berlín, Pirna, 23.—27. ledna 2017) Upříležitosti Dne památky obětí nacismu, který každoročně připadá na 27. leden, uspořádal německý Spolkový sněm na konci ledna 2017 již dvacáté první setkání mládeže— Jugendbegegnung. Ve spolupráci návštěvnického centra Spolkového sněmu aněmeckých izahraničních občanských iniciativ, spolků apamátníků bylo do Berlína pozváno 80 mladých lidí zvíce než deseti zemí, kteří se vrámci svého studia či dobrovolnické činnosti aktivně zabývají obdobím nacionálního socialismu. Pozvání obdrželi rovněž mladiství, kteří se ve škole či místě svého bydliště angažují proti projevům antisemitismu, rasismu axenofobie. Díky spolupráci Památníku Terezín aÚstavu českých dějin se Jugendbegegnung pravidelně účastní istudenti astudentky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.21 Vrámci rozmanitého pětidenního programu se mezinárodní skupina mladistvých intenzivně zabývala tématem, kterému bylo Jugendbegegnung zasvěceno, tentokrát tzv.nacistické „eutanazii“. Mezi lety 1939 a1945 bylo na území „třetí říše“ systematicky zavražděno přibližně 300 000 osob spsychickým či fyzickým postižením. Ve většině případů se jednalo opacienty léčebných ústavů. Nacistický režim vnich spatřoval „balastní existence“ a„neužitečné žrouty“, jejichž životy nejsou „hodny žití“. Podáním smrtící injekce, cíleným vyhladověním či zplynováním měla být těmto lidem zprostředkována „smrt zmilosrdenství“. Kromě těchto „eutanazních“ programů byly vnacistickém Německu ve snaze ozachování „zdravého národního těla“ prová21 Oposledních dvou setkáních informovali vHOPu 8, 2016, č.1 Michal Kurz aJiří Neminář, vHOPu 8, 2016, č.2 Andrea Stehlíková. OPEN ACCESS KaROLína BuKOvSKÁ 191 děny inucené sterilizace statisíců žen amužů, kteří neodpovídali nacionálněsocialistickým rasovým aeugenickým ideálům. Jugendbegegnung se vpředešlých letech věnovala jak tématům spojeným svýznamnými výročími (například 70. výročí osvobození vyhlazovacího tábora Osvětim vroce 2015), tak aspektům období nacionálního socialismu adruhé světové války, které se nacházejí spíše na okraji pozornosti široké veřejnosti (například téma nucené práce vroce 2016). Jedno ztěchto okrajových témat představovalo právě itéma posledního setkání mládeže. Psychicky afyzicky handicapovaní patří například spolu shomosexuály kmnohdy opomíjeným skupinám obětí nacistického režimu, jejichž památce se veřejného uznání dostává teprve vposledních několika letech. Důvodů, proč se ozločinech nacistické „eutanazie“ na veřejnosti dlouhá léta takřka nemluvilo, je několik. Na rozdíl od židovských obětí, bývalých politických vězňů koncentračních táborů či obětí jednotlivých národů postrádaly oběti zřad psychicky či fyzicky handicapovaných jakoukoli oporu instituce či zájmové skupiny, která by za uctění jejich památky bojovala. Opamátku osob zavražděných vrámci „eutanazních“ programů nacistického režimu se navíc často nezasazovali ani jejich pozůstalí. Rodiny, které tímto způsobem přišly ojednoho ze svých členů, vnímaly samotnou existenci postižení vrámci příbuzenstva jako stigma, okterém se mnohdy nemluvilo ani vrodinném kruhu, natož pak na veřejnosti. Kpotlačení vzpomínky na oběti nacistické ideologie zřad handicapovaných do jisté míry přispěla iskutečnost, že ani vpoválečné době nebyl přístup klidem spostižením zcela zbaven jistých předsudků atabuizace. Kprvním veřejným debatám ovraždách handicapovaných vobdobí nacio nálního socialismu došlo vNěmecku teprve vprůběhu osmdesátých let, přičemž památník uctívající oběti nacistické „eutanazie“ byl vBerlíně zbudován až vroce 2014. Tematické zaměření setkání tedy nenabízelo jen bližší faktografické seznámení stouto opomíjenou kapitolou dějin nacistického režimu. Vzhledem kdlouholetému mlčení, které toto téma obklopovalo, byli účastníci vystaveni ičetným otázkám ohledně obtížného vyrovnávání se sminulostí ipřístupu současné německé společnosti klidem shandicapem. Rozmanitý pětidenní program poskytl účastníkům khledání odpovědí na tyto otázky mnoho příležitostí. Po úvodním setkání arozdělení do pracovních skupin vPaul-Löbe-Haus, funkční budově německého Spolkového sněmu, se všichni účastníci vdoprovodu lektorů aorganizátorů přesunuli do saské Pirny. Zdejší bývalá psychiatrická léčebna nacházející se vareálu zámku Sonnenstein se vletech 1940–1941 stala jedním ztzv.„ústavů smrti“, vněmž bylo systematicky zplynováno více než 14 000 lidí spsychickým onemocněním či postižením. Vrámci komentovaných prohlídek rozsáhlého areálu, přednášek aworkshopů vedených pedagogickými pracovníky místního památníku měli účastníci Jugendbegegnung možnost seznámit se nejen spohnutou minulostí bývalé léčebny Pirna— Sonnenstein, ale také sjejím současným využitím. Pár kroků od sklepení, do něhož byly po příjezdu vzatemněných šedých autobusech vehnány oběti nacistického „eutanazního“ programu, se dnes nachází chráněná dílna. Díky zaměstnání vtéto dílně mohou lidé shandicapem dosáhnout určité míry soběstačnosti asnadněji se tak začlenit do většinové společnosti. Umístění tohoto sociálního podniku není náhodné. Spolu se zdejším památníkem má dílna na místě bývalého „ústavu smrti“ zdůraznit radikální odklon od nacistické ideologie. Karolína Bukovská OPEN ACCESS 192 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 Účastníci Jugendbegegnung se vPirně ovšem neseznamovali pouze spochmurným místem paměti, ale také sostatními mladistvými navzájem. Velká část zástupců zNěmecka absolvovala vdobě konání Jugendbegegnung tzv.„freiwilliges soziales Jahr“ („dobrovolný sociální rok“) se zaměřením na kulturu. Většina působila vpamátnících při bývalých koncentračních táborech, kde se věnovala provázení návštěvníků, pedagogické činnosti či vlastnímu studiu arešerším. Další poměrně početnou skupinu účastníků setkání tvořili mladí lidé, kteří se kromě zájmu ozločiny minulosti aktivně angažují vboji proti současným projevům antisemitismu, rasismu axenofobie. Některé znich, jakožto mladistvé smigrační minulostí, ktomu motivuje mimo jiné ijejich vlastní zkušenost spodobnými projevy nenávisti. Letošního setkání se vrámci integračního programu účastnili také tři mladiství ze Sýrie, kteří do Německa přišli vprůběhu minulých dvou let, súčelem blíže se seznámit sněmeckou historií. Kromě účastníků zNěmecka pozval Spolkový sněm na svou již tradiční akci převážně studenty vysokých škol zČeska, Polska, Ukrajiny, Běloruska, Ruska, Francie, Lucemburska, Izraele či USA. Vrámci programu vpamátníku Pirna— Sonnenstein měla tato rozmanitá skupina mnoho příležitostí kdiskuzím, během nichž se mnohdy odrážel vliv země aprostředí, zněhož jednotliví účastníci pocházeli. Například uvětšiny mladistvých zNěmecka bylo patrné, nakolik jsou citliví aobezřetní vůči myšlenkovému dědictví nacistické ideologie (což ostatně platí pro celou německou společnost). Nejlépe to dokládá například skutečnost, že německý výraz „Euthanasie“ se vněmčině používá výhradně vuvozovkách apouze vkontextu nacistického systematického vraždění handicapovaných. Pro eutanazii, tak jak jí rozumí český mluvčí, se vněmčině užívá výrazu „Sterbehilfe“ (volně přeloženo jako „pomoc vumírání“). Při debatách ozacházení slidmi shandicapem jindy vyšel najevo poměrně velký rozdíl mezi přístupem, který ktéto otázce zaujímá německý stát, astavem péče ohandicapované vzemích bývalého Sovětského svazu, jako je například Bělorusko. Právě vprůběhu diskuze opřístupu klidem spostižením někteří účastníci trefně upozornili na jeden paradox, který se obrazně vznášel nad celým programem Jugendbegegnung. Veškeré debaty ohledně přístupu khandicapovaným se odehrávaly ve společenství lidí, znichž nikdo žádným postižením netrpěl aznichž se zřejmě jen málokdo mohl opírat ozkušenosti například spéčí ohandicapované. Ztoho důvodu některé diskuze občas sklouzávaly klehce frázovitým prohlášením onutné pomoci a„správném“ přístupu klidem shandicapem, aniž by byl dán prostor těm, kterých se tato otázka bezprostředně týká. Tento rozpor bohužel potvrdil skutečnost, že ipřes všechny současné snahy ozapojení handicapovaných stále existují bariéry, které tyto lidi dělí od zbytku společnosti. Celkové vyznění celé akce zaměřené na zločiny spáchané na lidech spostižením by bylo možná daleko působivější, kdyby se tohoto setkání zúčastnili ihandicapovaní mladí lidé. Po dvou dnech strávených vPirně, věnovaných diskuzím azískávání faktografických znalostí týkajících se průběhu aokolností nacistické „eutanazie“, pokračoval program opět vBerlíně. Po společné návštěvě památníku vTiergartenstraße 4 (adresa bývalé centrály, ze které byly vraždy handicapovaných pod krycím názvem „T 4“ organizovány) se mezinárodní skupina mladistvých přesunula do areálu prestižní berlínské univerzitní kliniky Charité. Zde měla možnost vyslechnout přednášky dvou OPEN ACCESS KaROLína BuKOvSKÁ 193 předních profesorů zdejší lékařské fakulty, Heinze-Petera Schmiedebacha aThomase Beddiese. Ti téma nacistické „eutanazie“ doplnili operspektivu lékařské etiky. Byli to totiž právě lékaři, kteří vrámci „eutanazních“ programů rozhodovali otom, zda jsou handicapovaní „hodni života“, či jim má být poskytnuta „smrt zmilosrdenství“. Mnozí zlékařů apředních odborníků berlínské Charité se také vobdobí nacionálního socialismu podíleli na pokusech, které byly motivovány nacistickou eugenikou akteré se zásadně rozcházely shumánním posláním lékařů. Ze snahy vyrovnat se stouto tíživou minulostí prestižní kliniky vznikl vroce 2013 projekt „GeDenkOrt“, jehož hlavním mottem je „věda se zodpovědností“. Prostřednictvím veřejných přednášek, výstav, diskuzí avneposlední řadě izvýšeného důrazu na lékařskou etiku vrámci kurikula zdejšího studia medicíny chce Charité upozornit na to, že vědu může od zapletení se snebezpečnou ideologií často dělit jen drobný krůček. Vpředvečer Dne památky obětí nacismu, tedy během posledního večera celé akce, měli účastníci Jugendbegegnung možnost zhodnotit umělecké zpracování tématu, kterému byla doposud věnována pozornost spíše na odborné úrovni. Vberlínském muzeu „Topographie des Terrors“ skupina 80 mladistvých za přítomnosti tvůrců ahlavních představitelů zhlédla film režiséra Kaie Wessela Nebel im August („Mlha vsrpnu“), který vypráví příběh chlapce, jenž je vroce 1940 jako „problémové dítě“ umístěn do jihoněmecké psychiatrické léčebny, vníž pod vedením hlavního lékaře dochází, dle jeho vlastních slov, k„vysvobození“ dětských pacientů. Díky emotivnímu filmovému zpracování příběhu založeného na skutečné události se zúčastnění mohli lépe vcítit do tragiky osudu obětí nacistické „eutanazie“. Vpátek 27. ledna 2017 proběhl poslední apatrně nejvýznamnější bod programu celé akce. Odměnou za účast na celé akci byla participujícím možnost být přítomni pietního aktu německého Spolkového sněmu, který se každoročně koná právě vDen památky obětí nacismu. Shromáždění se kromě poslanců Spolkového sněmu zúčastnili inejvyšší představitelé státu včetně kancléřky Angely Merkelové aprezidenta Joachima Gaucka apromluvili tu Hartmut Traub aSigrid Falkensteinová. Oba řečníky spojuje nejen zkušenost se ztrátou člena rodiny vdůsledku nacistických „eutanazních“ programů, ale iaktivní snaha veřejně uctít památku jejich zavražděných příbuzných ivšech ostatních obětí stotožným osudem. Během pietní hodiny vplenárním sálu německého Spolkového sněmu vystoupili také Sebastian Urbanski, herec sDownovým syndromem, ahudebník Felix Klieser, který ipřes svůj handicap (narodil se bez paží) patří ksoučasným nejtalentovanějším mladým hráčům na lesní roh. Vystoupení těchto dvou umělců lze chápat jako klín, který němečtí političtí představitelé vráží do ideologie, která před více než 70 lety těmto lidem upírala právo na život. Snaha ukázat, jaký hodnotový posun německá společnost učinila od dob nacionálního socialismu, byla patrná ve všech projektech, snimiž se skupina mladistvých během těchto pěti dnů seznámila. Vzhledem kpoměrně velké mediální pozornosti, která početnou skupinu mladých lidí po celou dobu obklopovala, je patrné, že tato kaž doroční událost částečně slouží ikvytváření obrazu, kterým se německý Spolkový sněm apotažmo icelá vrcholná německá politika navenek prezentují. Pravidelné Jugendbegegnung je pro všechny zúčastněné bezpochyby jedinečnou zkušeností, ato hned vněkolika ohledech. Němečtí azahraniční mladiství se zájmem OPEN ACCESS 194 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 ohistorii iaktuální dění mohou během několikadenního programu blíže poznat nejen charakter nacistického režimu, ale také přístup, který kněmu německá společnost vsoučasnosti zaujímá. Díky účasti na pietním aktu německého Spolkového sněmu vDen památky obětí nacismu mají mladiství navíc unikátní možnost setkat se sněmeckými nejvyššími politickými představiteli. Akce představuje také výjimečnou příležitost knavázání kontaktů svrstevníky zjiných zemí. Neméně zajímavým aspektem celé události je ovšem iskutečnost, že vrámci účasti na tomto setkání se mladí lidé vlastně podílejí na utváření politiky dějin současného Německa. Karolína Bukovská Subkultura trampingu ve světle vědeckého výzkumu (Lány, 26.–27. dubna 2017) Málokterá vědecká konference začíná hromovým „Ahoj!“. Pokud se ovšem jedná osetkání věnované trampingu, je takový pozdrav namístě. Na konferenci konanou 2017 vMuzeu T.G. Masaryka vLánech se vedle vědeckých pracovníků vypravili isamotní trampové. Rozvíjející se výzkum vdaném oboru tedy může počítat se zájmem trampské komunity, což ssebou nese jak nové možnosti bádání, tak plodný střet mezi vědeckou aaktérskou perspektivou. Akci společně pořádaly Ústav českých dějin FF UK, Katedra archeologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity vPlzni, Státní okresní archiv Rakovník, Etnologický ústav Akademie věd České republiky, Muzeum T.G. M.Rakovník aÚstav historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity vOpavě asvé příspěvky přednesli pracovníci všech uvedených ústavů. Konference byla rozdělena na dva bloky. Vprvní části se příspěvky týkaly trampingu vhistorické perspektivě, ve druhém bloku byl tento fenomén pojednán zhlediska etnologie aarcheologie. Zhlediska organizace lze vytknout pouze rozhodnutí poskytnout prostor pro diskusi až vzávěru konference. Pro bezprostřední reakce na jednotlivé příspěvky tak nebylo místo, ač by jistě mohly přinést zajímavé podněty ikontroverze. Příspěvek Martina Pelcla Amerikanismus vmeziválečné československé tělesné kultuře se trampingu dotýkal spíše nepřímo, pojednával orozšíření tábornictví anových sportů jako byl volejbal, basketbal či ping-pong. Amerikanismus podle Pelcla nebyl jednotným proudem, ale rozděloval se na několik názorových směrů. Otázkou zůstává, do jaké míry byl obdiv kamerické kultuře awesternová romantika opravdu konstitutivním rysem trampingu. Příspěvek Jana Randáka Fenomén tramping: konstanta či proměnná vmoderních českých dějinách? se věnoval historiografii trampingu aproblémům, které psaní odějinách trampingu přináší. Referující rozlišil tři základní roviny psaní trampské historie: historickou topografii trampingu, odbornou syntézu agenealogický přístup. Nejvlivnější případ historické topografie trampingu představují Dějiny trampingu Boba Hurikána, jakýsi výčet trampských osad, které Bob navštívil. Přestože se jedná opůvodně účelovou metodu, topografický styl do značné míry dosud dominuje knižní produkci otrampingu. Regionalizované pojetí dějin trampingu znesnadňuje možnost vytvoření odborné syntézy, jež vyžaduje hledání dějinných kontinuit, jedOPEN ACCESS