Vypravování a převypravování vzpomínek bulharských Čechů („Vzpomínky na život Čechů ve Vojvodově“ Božidara Popova v převodu Barbory Čížkové)

Vypravování apřevypravování vzpomínek bulharských Čechů („Vzpomínky na život Čechů ve Vojvodově“ Božidara Popova vpřevodu Barbory Čížkové)1 Marek Jakoubek2 Telling and retelling of memories of Bulgarian Czechs (Božidar Popov’s “Memories of the life of Czechs who lived in Voyvodovo” in the translation of Barbora Čížková) The contribution has three layers. The first one, that is not presented here, is atext “Memories of the life of Czechs who lived in Voyvodovo” written in Bulgarian by an inhabitant of the only Czech village in Bulgaria— Voyvodovo, and aneighbor of Voyvodovo Czechs, Bulgarian Božidar Popov, ason of the local Methodist pastor. The second layer— the core of the contribution— is awork of aVoyvodovo Czech and Popov’s peer Barbora Čižková. She translated Popov’s memoirs, or better to say she rather strongly interprets it and supplements it by her own commentaries and memoires. The last layer, written by the editor, is the analysis and commentary of the two preceding layers, each of them in itself and in mutual comparison. The contribution presents not only new information on history of Voyvodovo, but also aconfrontation of Czech and Bulgarian views of the local Czech community. KEYWORDS: Bulgarian Czechs; compatriots; Bulgaria; Voyvodovo; memoires PROLOG ANEB DVA PŘEKLADY JSOU LEPŠÍ NEŽ JEDEN Rukopis překladu, který přinášíme níže, byl autorovi zapůjčen někdy vlétě 2010 při jedné znávštěv uB.Čížkové (roz. Karbulové; nar. 19213) vMikulově. Vté době již existoval jiný překlad daného textu (publikovaný záhy jako Popov 2010), okterém ovšem B.Čížková zjevně nevěděla a(proto) překládala zcela nezávisle. Právě fakt, že náš překlad Vzpomínek na život Čechů ve Vojvodově byl záhy publikován, práci na převodu B.Čížkové na dlouho odsunul atento tak existoval pouze vrukopise ajediné kopii; otom, že daný překlad vůbec existuje, tak prakticky ani nikdo nevěděl. Přestože již jeden překlad bulharského originálu sepsaného B.Popovem máme kdispozici, přikročili jsme nyní ke zveřejnění druhého. Důvod?— on to totiž překlad je inení, lépe řečeno, převod zpera B.Čížkové je něčím vřadě ohledů mnohem 1 Tato práce vznikla za podpory projektu Kreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734 financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj. 2 Ústav etnologie FF UK, kontakt: [email protected]. 3 Více kosobě B.Čížkové viz in Jakoubek 2010: 275–279. OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 37 více než jen prostým překladem zbulharštiny do češtiny. B.Čížková uměla bulharsky perfektně— ostatně, stejně jako umí B.Popov česky— její kompetence kpřekladu bulharského originálu je mimo diskusi; kromě toho ale B.Popovem popisované události aosoby také sama zažila apamatuje. Ajsme ujádra věci— B.Čížková si totiž vněkterých případech B.Popovem uváděné skutečnosti pamatuje jinak (anebo si pamatuje jiné skutečnosti?— ktéto otázce viz níže). Vtakových případech ovšem B.Čížková nijak neváhá, knastalé situaci se staví čelem aoriginál koriguje, ato tak, že namísto toho, co stojí vtextu B.Popva, uvádí rovnou abez komentáře verzi vlastní. Kromě těchto „úprav“— či vperspektivě B.Čížkové spíše „náprav“— originál B.Čížková rovněž na mnoha místech doplňuje, tj., ktomu, co stojí vtextu B.Popova, dodává další, upřesňující arozvíjející informace, jakoby originál na daném místě používala spíše jako jakýsi „odrazový můstek“ pro vlastní vzpomínání. Zhlediska translatologie jde opoměrně těžké, ba zásadní prohřešky, zperspektivy zkoumání vojvodovské historie se ale jedná ojednoznačné plus. Ono je tomu totiž tak— avrámci metodologie (nejen) sociálních věd je daný poznatek už dlouho známý aakceptovaný—, že „dva [odlišné] popisy [téhož] jsou lepší než jen jeden“ (Bateson 1980: 150). EDIČNÍ POZNÁMKA První vrstva přepisu byla pořízena jako věrná transkripce originálu, vzhledem kmnožství zjevných chyb, chybějící interpunkci, občasnému přechodu do cyrilice adalším prvkům, které četbu textu výrazně znesnadňovaly, jsme se rozhodli text před zveřejněním vjistých hledech upravit. Snažili jsme se přitom na straně jedné ozachování maximální míry specifického rázu převodu B.Čížkové, ponechali jsme tak veškeré bulharismy adalší charakteristické výrazy, resp.formy řeči vojvodovských Čechů, přičemž jsme na příslušných místech přidali vysvětlující poznámky pod čarou, na straně druhé jsme ovšem eliminovali překlepy, sjednotili aopravili interpunkci adiakritiku aučinili další drobné úpravy napomáhající četbě, atedy iporozumění textu. Výsledkem je do jisté míry kompromisní verze, jejíž četba sice vyžaduje vyšší míru pozornosti, než by bylo nutné uzcela standardního českého překladu (jaký byl např.již publikován), na druhou stranu je ale oproti takové variantě vmnoha ohledech bohatší, neboť obsahuje mj.rovněž mnohé prvky vojvodovštiny (která je jednou zreálií vojvodovské historie, resp.etnografie), ato zpera jejího (někdejšího) mluvčího, asama tak může sloužit jako svého druhu pramen. Vpřípadech, kdy B.Čížková voriginálu uváděnou informaci pouze ajednoznačně nahrazuje jinou, uvádíme původní formulaci vpoznámce pod čarou, suvozením „BP“ (tj.Božidar Popov) anáslednou citací odpovídající části originálu. Kjiným úpravám originálu, zejm. pak kjeho rozvíjení, viz níže oddíl „Kpřevodu Vzpomínek na život Čechů ve Vojvodově B.Popova zpera Barbory Čížkové“. OPEN ACCESS 38 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 VZPOMÍNKY NA ŽIVOT ČECHŮ VE VOJVODOVĚ4 Napsal 2010 r. vkvětnu Božidar Popov. Převedla B.Čížková Ještě jako dítě jsem sledoval lidi anechápal jsem, proč jedni jsou chudí adruzí bohatí. Proč jedni jsou dobří adruzí zlí. Jedni jsou radostní adruzí stále nazlobení. Vždyť všichni si přejí žít šťastně. Aživot na této zemi je tak krátký, mě se zdá jako sen. Bible nám říká člověk je jako květ. Rozkvete avykvétá, vítr ho odnáší, ani místo ho nepoznává. Apoštol Jakub napsal: Život náš je jako pára5. Co bychom mohli proti tomu učinit. Aby život byl krásný amy byli šťastný? Závisí to od nás, nebo od někoho jiného? Od rodiny kde žiju akde jsem se narodil, od národa kde žiju, od rodičů, anebo od Boha? Stvořitel, který mě poslal na tuto zem, On určil můj osud? Otázkou je cíl asmysl lidského života na této zemi. Byl jsem požádán napsat některé vzpomínky oVojvodově. Těžko už píši, protože jako šestiletý chlapec jsem pracoval vzemědělství, spotem na tváři jsem vydělával svůj chléb vezdejší. Ale chléb byl pro mě sladký asen příjemný. Proto čas na psaní se nedostával. Ale pokusím se napsat něco krásného prožitého aněkoho potěšit ipoučit. Vím, že dvacátý první věk je moderní, přesto málokdo ho využívá kčetbě. Kdo by chtěl dostat odpověď na mé předešlé otázky achtěl žít spořádanej život zde na zemi, musí hodně číst abude požehnaný. Krásné vzpomínky asilné prožitky zůstávají jako pečeť anedají se zapomenout. Byl jsem veselé azvědavé dítě. Češi mě měli rádi azvali mě do svých domovů. Jednou mě pozvali kŠtěpánu Kopřivovum na oběd. Všeci byli moc milí, ale já se moc styděl jíst. Přinutili mě ke stolu. Vařili omáčení6. 2) Pan domácí mi dal chléb a– Jez jako my, ponukl, apřímo zkotlíku na stole. Všeci omáčeli ajedli. Se smíchem, vtipkováním amě to moc chutnalo. Když jsem přišel domů, hned jsem zvěstoval své prožitky. Maminko, uČechů je to daleko chutnější než unás. Doma jsme museli při jídle tiše sedět, každý svůj příbor. Už tenkrát jsem pochopil, že moderní život nejni nejlepší. Naopak, je to břemeno, které bere to nejlepší, svobodu aradost. UKopřivů ijinde mě často volali, abych jím prováděl koně. Tvrdili, že kůň potřebuje každý den chodit. Oni byli né jen dobří zemědělci, ale idobří živočicháři. Skoňmi dobře trhovali, na zimu kupovali mladé koně, přes zimu je dobře krmili ana jaře je dobře prodali. Ke koňum vstávali ve 3 hodiny vnoci, aby je krmili, jen tak dosáhli úspěch. Naučili je ve voze poslouchat, tahat. Prodávali je istátu za velké peníze, do dolů kde sněma vyváželi uhlí zpodzemí. Nebyl ještě proud. Jen tak, suměním atěžkou náročnou prací dovedli zpeněžit svůj trud. To nebyla náhoda, to nebylo jejích štěstí, to bylo Boží blahoslavenství. Dnes už je technika amoderní zemědělství. Proto je velký div, jak ta malá hrstka lidí ve Vojvodově, kolem 1000 duší, mohli obdělávat 500 hektarů země. Musím upozornit, že zde nebyli lidi svysokou školou, ba ani smaturitou. Ale všichni byli přírodně inteligentní, rozumní apraktický avýjimečně pracovití. Zmalého kouska pole měli velké výnosy. Traktory ani jiná technika, ani umělá hnojiva unich neexistovaly. Panoval tam ale velký pořádek apředháněli se, kdo líp. 4 Názvu předchází vrukopise poznámka „Překládám 5.6.” 5 Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže apotom zmizí! (List Jakubův 4,14). 6 Omáčení— řídký guláš, resp.hustá omáčka konzumovaná schlebem. OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 39 To byla jejích hrdost aměli autoritu. Všechny noviny, aj dobré izlé, hned se ve vesnici rozhlásily. Každý hospodář věděl, že vbřeznu se musí každé semínko zaset. Do 15dubna vše vzemi, kukuřice na řádky ado ní se sázely fazole, to bylo hlavní pokrm lidí adyně též do kukuřičných řádků. Vletě jsme sbírali pytle fazolí 3) zralých, doma loupali asušili, jídlo na celý rok. Dýně jsme měli pro dobytek ina jídlo. Též se sázela měřice7 slunečnice, vyměňovala se ve fabrice za hotový olej ze semen aťuspe8 pro dobytek. Mlátičky tam byly na mlácení obilí, uSupkových. Pří mlácení bylo potřeba 15 lidí. Po mlácení se přichystal oběd pro všechny pracující ato bylo špásu, smíchu dost. Vzájemná práce vždy probíhala vradosti, špásu azpěvu. To bylo přijatelné hlavně pro mládež, která pomáhala. Když byl deštivý rok, hned po sklizni ječmena se zaorala kukuřice na hustou setbu pro dobytek na podzim. Musím podotknout, že všechno pole bylo čisté od nežádoucího plevele. Rostliny se okopávaly na čas. Po dešti se přihrnovala hlína krostlinám, aby se udržela vláha. Na jaře celé lány zaseté se vláčely sprknem, které se zatížilo, když na něj člověk vstoupl, aby uhladil ornou půdu atak se zachovala vláha, to tahal dobytek. Kdo dřív měl práci ukončenou, pomáhal tomu, kdo nestačil. Musím napsat moc vážnou věc, faktem byl ten, kdo dával štěstí vesnici, byla to jejich upřímná víra vBoha. Ve Vojvodově byly 3 kostely. Jedna9 svobodných bratří, druhá metodystská10 atřetí pravoslavná, ale ta se nezúčastňovala. Nepsaný zákon se dodržoval. Na poli se pracovalo ode tmy do tmy. Češi moc brzy ráno byli na svých nivách. Ve žních se chodilo ve 3–4 hodiny ráno časně dělat pobřísla, pokud byla rosa, aby se vázaly snopy. Sekalo se skosou. Naposledy už tam byly idvě sekačky, tahaly se sdobytkem. Sláma pšeničná se ukládala, topilo se sní astlala se pod dobytek, tak byla moc vzácná. Plevami se krmil dobytek. Spěchalo se ze žněmi, do 14 dnů muselo byt zesečeno, jinak zrní padalo na zem. Tak bylo vše naplánováno, za 14 dní, aby bylo po žních. Dělalo se všechno možný, aby se to stihlo ispomocí odjinud. 4) Vdovám anemocným se pomáhalo. Kdo byl lenivý, byl kposměchu. Nehledě na napětí apráci, důsledně panoval nepsaný zákon, který platil po celý rok. Na poli se pracovalo pět dní apůl. Vsobotu odpoledne všeci byli doma. Uklízelo se vdomě, na dvoře, osobní hygiena, vše připraveno na neděli. Vneděli všicky navštěvovali shromáždění, dopoledne od 9–11h aodpoledne ve 2–3h, ve čtvrtek večer v7–8 h modlitební. Tej musím říct, že všichni byli hudebně nadaný, spřekrásnými hlasy. Vkostele se zpívalo čtverhlasně. Po večerech mládež zpívala na ulicích ve skupinách, atak stále se zpívalo, inárodní písně. Svelkou přípravou se slavily křesťanské svátky. Vánoce, Nový rok, Velikonoce, Svatodušní svátky. Na narození Páně, štědrej večer, se zpívalo celou noc pod každým oknem věřících. Ina Nový rok se vnoci zpívalo, skupina mládeže neb starší sbor, křesťanské písně. Na pomlázky po bohoslužbě odpoledně ve 3 hoď. Roku 1947 děti, mládež, ženy, muži, všechny se odebrali na nádraží apak si starší nasedali po skupinách na trávu, mládež vnových šatech, která lepší, 7 Měřice— plošná míra užívaná (nejen) na jižní Moravě (tj.nikoli na Vojvodově). 1 měřice = 1918 m2. 8 Ťuspe— slunečnicové pokrutiny (bulharsky kjuspe). 9 Přechod do ženského rodu je dán originálem, kde kostel (cărkva) je ženského rodu. 10 Bulharismus (metodistka = metodistická). OPEN ACCESS 40 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 odcházeli do blízkého lesa na procházky. Děvčata snaškrobenýma sukněma akrajkovýma zástěrama, jak motýli. Vlak měl obyčejně zastávku 1–2 minuty. Teď se stala výjimka, zpívající sbor na pomlázku uvlaku zazpíval svedením br. Simeona Popova píseň na 4 hlasy Zazvoňte zvony, dnes je veliký svátek vzkříšení acelý vlak vystoupil, stál půl hodiny avšeci poslouchali, co se to děje, mnozí ani nevěděli, že jsou Velikonoce. To byly nádherné hlasy, Nančí aAdolf Klepáčkovi11 Štěpán aRozi Kopřivovi. Barči aMiroslav Čížkovi adalší. Oslavovali mohutně Boha. Ve vesnici žili iBulhaři, ale oni vneděli měli nejvíc práce, neslavili neděli. Když si srovnáme vpaměti, Bulhaři 5)měli víc půdy než Češi avíc úrodný, kolem řeky, ale neměli ani úrodu, ani pořádek doma, ani pořádek na poli, jako Češi, ani finančně se neměli jako Češi. Proč? Zdaliž někdo skrytě jim pomáhal? Držel někdo nad nimi svou pravici? Jistě, že ano, byl to veliký svrchovaný stvořitel, sám Bůh. Atak mi dovolte, abych vám sdělil, jak ty neumdlévající Češi uměli být vděční Bohu. Dnes lidstvo je zatíženo velkou krizí. Ale proč? Co mu schází? Má elektriku, rádio, televizi, telefon, počítače, stroje, těžká práce je snadnější stěmi vymoženostmi, život je snadnější. Život je lehčí než jindy, ale lidstvo žije vjiných parametrech, je náročný anevděčný, sobecký, lačný po bohatství ato vše vede ktotální krizi. Podívejte se, co dělali Češi ve Vojvodově. Každý podzim, po sklizni úrody vříjnu, jednu sobotu12 večer vkostele se slavil den díku vzdání (obžínky). Každý dones ty nejkrásnější, nejlepší plody země, hrozny, jablka, hrušky, dyně, rajčata, bochníky chleba adalší. Sláskou avděčnosti přinášeli spoděkováním za úrodu, né jenom za déšť, slunce, život, ale že nás chrání adává požehnání. Češi né jen, že byli pracovití, ale irozumní, chytří. Například Josef Skládal ve dvoře postavil budovu anakoupil stroje, byl totiž řezník, zpracovával masný průmysl. Salámy, špek, párky udíval aměl zaměstnaných 12 lidí. Měl možnost dostat petrolej do lamp, které poháněly stroje na maso. On tajně dával do kostela petrolej na osvícení svelkou lampou. Vkostele se svítilo s2 lampami 500 vol. Chlapci tomu říkali sluníčko. Když jsem po 50 letech přišel do Čech, Venco Čížek říká: „Božidare, pamatuješ, jak svítilo slunce vkostele slampami?“ Říkám: „Jak by né“. Hned jsem si představil před padesáti lety chvíle prožité, duchovní itělesné, zážitky zůstávají trvanlivé anezapomenutelné. 6) Po válce byly krizový leta 1944–1949. Potraviny byly na příděl alístky na chléb. Rozumní apraktický Češi, kterým se říkalo Banátčani, protože se přistěhovali zBanátu zRumunska, trhovali spokrmem, jídlem. Co vypěstovali, vozili do Sofie židům ibohatým Bulharům. Salámy, klobásy, vajčka, drůbež, sádlo, máslo, tvaroh. Na oplátku dostávali plátno, vobchodech nedostatečné. Divím se těm pracujícím včeličkám, jak si uměli poradit vtěžkých situacích. Sobdivem se dívám na Češi zVojvodovi, jak vtěžkých dobách si pomáhali. Byli ne jen jedotní, ale iobětaví. Například, když se stavěl dům pro mladou dvojici, sešlo se celé příbuzenstvo pomáhat, 10–15 lidí. To byly první leta, když se dům truploval. Jedni dělali základy, jedni připravovali hlínu splevami, rosený vodou, na kamenný základ truplovali stěny zhlíny mezi prkna, šířka 50cm., se dávala hlína aspalicema se truplovalo, aby se to utěsnilo atak vznikla stěna, která trvala i150 let amoc ve vnitř bylo teplo. Za 14 dní stěny byly hotový aza 11 BP: „… Nančiny aRudolfa Klepáčkových …“ 12 BP: „… jednu znedělí vlistopadu …“ OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 41 měsíc celý dům byl hotov. Zázrak byl celá stavba ve Vojvodově. Zato vjinejch bulharskejch vesnicích stavba trvala několik let, ato bez fasád. To ve Vojvodově za půl roku ze vnitř izvenčí byla olíčená, hotová. Stavba obyčejně začala na jaře ado podzimu byla dobře vyschlá. Alidé se stěhovali do nových domovů. Stěny byly 50 cm. široký smalými okny. Stropy se dělaly moc prakticky. Dřevěný tyče 80 cm. Dlouhé, agátové, omotané vžitné dlouhé slámě, natřené sblátem, jak válečky, tloušť 10 cm. Akladly se jedna vedle druhý na stropní trámy. Ato bylo velice levný atrvanlivý. Dřevo na stavbu se dávalo agátové. Agáty rychle rostou, jsou pevný aodolávají hnilobě. Agáty si pěstovala celá vesnice. Po dvou řadách na ulici byly agáty vysázený. To bylo iza okrasu ina stavbu avlétě poskytovaly krásný chládek. 7) Vpokojích každý měl postavenou pec 2 m. vysokou ustěny, aby zkuchyně se mohla vytápět slámou ráno ivečer. Hodinu se topilo, apak se zandala sotvorem, atak bylo ústřední topení celý den acelou noc. Byly velké mrazy 30 st.Izde byla vidět moudrost lidská aekonomie. Lesy tu nebyly anebylo by čím se hřát. Uhlí teprve né. Astále se ptáme, kdo je ktomu vedl, kdo to řídil, kdo je učil, kdo jim pomáhal? Izde vidíme Boží vedení. Nemohu nevzpomenout rozumné apraktické jejich činy. Vkaždým měsíci srpen13, chodili, jezdili až 5–10 kilometrů hledat ařezat chebdinky, nízkej porost chebdí. Do vozu postlaného stébly rostlin se sypaly hrozny zchebnin. Doma se rozvařily, presovaly acelou noc se vařily bez cukru ažádných přísad, zhotovil se tekutý džem. Jedl se se šlehačkou aplackami. Až po létech jsem se dozvěděl, že lékaři ho doporučují při chudokrevnosti apři kašli, potížích dýchacích cest. Po jedné lžíci každý den 1 měsíc užívat akrev se celá obnoví. Každá rodina sela 50 m2 cukrovou třtinu, zkteré se na podzim vařil džem (madžun14). Stím se sladilo, mléko to obarvilo jak káva iosladilo, do vhodných jídel se to dávalo. Neb se do něj dalo při vaření na kostky dyně, bylo to dobrý. Vařívalo se to vKrušovici, vblízké vesnici, byly na to stroje. Dost pracný džem, ale laciný aužitečný. Obdivuji ten lid, že tak zdravoslovně15 uměli vše využít azdravě žít. Jedno pořekadlo hlásí, jsme takoví, sčím se sytíme astím co myslíme. Vroku 1937 se naše rodina přistěhovala do Vojvodovi zkrásného města Loveč. Zde začal život se slzami atěžkostmi. Přestěhovali jsme se do nejkrásnějšího kouta naší drahé země Bulharska. Slzy brzy přestaly, protože jsme byli vřele přijatý svelkou láskou od lidí. Potkali nás celá Vojvodova, nastrojený svátečně, což mi udělalo krásný dojem. Ale měl jsem 6 let amoc jsem plakal 8) pro krásné město Loveč astrach, jak budu žít vté vesnici, když je tak odlišná od jiného světa, jiný kroj anerozumím jim. Ale čas léčí. Obklopili nás takovou láskou, kterou jsme doposud nepoznali, hned jsme se spřátelili. Podělím se svámi oněkteré zážitky. Když jsem byl vejrostek, jedno odpoledne začal nervozně zvonit zvon. Jdu na ulici avidím, lidé utíkají skýblama kmístu, kde se valil kouř. Jdu se podívat ažasl jsem, nikdy jsem to neprožil. Lidem hořel stoh slámy, plameny 5 m vysoký, vblízkosti stoh splevami. Sláma byla pro ně vzácná ktopení apodestýlali sní dobytek, ztoho byl hnůj na pole, aby byla větší úroda, plevy krmený 13 BP: „… každý podzim vměsíci září …“. 14 Madžun— sirup zcukrové třtiny používaný (nejen) na Vojvodově jako sladidlo. 15 Bulharismus (zdravoslovno— bulharsky zdravě). OPEN ACCESS 42 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 pro dobytek. Rodina byla všoku, strašně plakali. Celá vesnice skýblama hasila, vodu vážili16 ze studních 24 m. hluboko, od všech sousedu vážili vodu, hlídali jen kolem, aby nechytlo barák aco bylo vblízkosti požáru. Požár nechali, až sám dohořel. Ivoda ze studní byla vyčerpaná. Vzpomněl jsem si na národní pořekadlo (Soused podpaluje ale isoused hasí). Stalo se to tak, že mamka prala ručně, jinak nebylo možné. Ave velkém kotli na trojnožce hřála vodu, topila pod kotlem slámou amalý synek to zkusil se stohem, kterej podpálil. Lidi pomáhali, atak se potvrdilo pořekadlo (Kamarád vnouzi se pozná). Též jsem měl tu čest, abych navštívil hodně svateb. To bylo jako atrakce pro celou ves. Dva dny před svatbou 3 chlapci chodili zvát na svatbu, když každého častili sčernou kávou, koho zvali17. Druhý den se nosil přídavek, slepice, 1–2, mouka, vejce, máslo, povidla, mák, co kdo měl. Aten den se připravovalo těsto, buchty, rohlíky18 akoláče. Dělali se nudle, zabíjely slepice, 2–3 telata se zabíjela, přinášely děvčata nádobí od pozvaných. Chlapci skoňma nastrojenýma přiváželi stoly astolice. 9) Jedny stavěli šátro19 asousedé pekli bochníky chleba, 15–20 velkých bochníků, tak 70 kg. Třetí den je svatba, mládež, seřazená po dvou vpáru arodiče jim dají požehnání apo snídani se jde kvodavkám. Tam se sejdou celá ves. Zpívá se, modlí avhodné kázaní. Když se vychází zkostela, nevěsta hází bombony dětem, kterých je vždy dost. Projdou se některé ulice smládeží, která zpívá svatební písně křesťanský ajde se kobědu. Obědvá se slepičí polévka, maso, křen arajská omáčka, na svačinu guláš nebo čorba20. Kvečeři pečeně telata anádivka, pak buchty ačerná káva ajde se domů eště za světla. Svatby bývají vdubnu akvětnu. Po večeři se sbírají dárky pro mladou dvojici. Většinou potřeby do kuchyně. Všem se ukazujou, když ktomu se něco připomíná akritizuje jen tak pro smích ašpás. Moje štěstí bylo, že jsem byl na všech svatbách, proto že otec byl kazatel, který vodával mladou dvojici. Nejvíc jsem se těšil na polívku slepičí amaso aomáčku. Musím potvrdit, že jsem nikde na svatbě neviděl někoho opilého, nebo aby kouřil cigarety ani nikde ve vesnici. Poslední čas večer si někdo zmládeže zapálil, ale skrytě, veřejně se to nikdo neodvážil. Respekt před veřejností, zvlášť před rodiči. Veliký důraz se kladl na mladé rodiny, aby byly zdravé aprosperující. Na svatbě mládež zpívala české národní písně: Hořela lípa, hořela, pod ní má milá seděla. Teče voda ze skalky do tý naší zahrádky. Když sem plela len, nevěděla jsem. Travička zelená pokosená, už je má šavlenka nabroušená. Ožeň se synečku sPánem Bohem, vyber si cerečku pod javorem21. 16 Vážit— čerpat vodu (ze studny). 17 BP: „…podávají malé stopečky rakije mládeži, která se ve svatební den připojí knovomanželům …“. 18 Rohlíky jsou vrámci vojvodovské české kuchyně typem sladkého pečivo zkynutého těsta („Vykynuté těsto se rozválí na asi 1–2 cm plát ahrníčkem se vykrojí kolečka. Vykrojená kolečka se pak rozválí do elipsy nebo trojúhelníku. Na jednu stranu se dá náplň— švestková povidla, ořechová, strouhaná jablka, maková směs atd. Těsto se svine do ruličky, ohne do tvaru rohlíku, potře se vajíčkem, nechá chvilku na pomaštěném plechu kynout. Peče se vtroubě nastavené na 180–190 stupňů asi 20–25 minut. Po upečení se povrch rohlíků potře cukrovou vodou“ /ze-mailové zprávy P.Klepáčka zaslané autorovi 15.1.2017/). 19 Šátro— přístřešek zplachty. 20 Čorba— hustá polévka (bulharsky). 21 BP: „…vyber si děvečku sobě roveň …“. OPEN ACCESS MAREk JAkOUbEk 43 Pamatuji se, vdruhé světové válce nebyl elektrický proud asvítilo se petrolejkami aten byl na příděl. Já jsem si psal úkoly při svíčce. Ve dne jsem musel pracovat srodiči na poli. Pěstovala se tam ve velkém pšenice a10) kukuřice. Bylo zde istroj na kukuřici drtit. Kdo měli ty stroje, dostávali petrolej atak mohli pomáhat, kdo byl vnouzi svítit. Takže jsme měli světlo dost ivkostele. Jak je dobře že né jen ve válce, ale ivosobním životě si pomáhali, zvládat těžkosti života, kterých bylo dost. Též byl zákaz zabíjet telata do 2 měsíců. Protože kravské mléko, máslo bylo jediná investice pro rodinu. Tak skrytě, jak mělo tele měsíc, se zabilo arodinsky se prodalo. To se praktikovalo zvelké nouze. Bulhaři krávy neměli, jen voly, takže ani mléko nebylo po vesnici. Leda až ovčí. Aj nezapomenu napsat, jak Vojvodovský chovali hodně husích na peří. Každé děvče zdomu dostalo výbavu dvě duchny po 4 kg. 6 polštářů po 2 kg. To byly moc lehké ateplé přikrývky. To uBulharů neexistovalo. Přikrývali se sdekami, které si utkali. Peří se sbíralo celý léto, když se husy 2 krát za rok škubaly, než se zabily. Avzimě se dralo peří. Vždy 10–12 žen, každý večer, vzimě se dralo vkaždom domě po řadě. Ta práce byla krásná, to se při tom vypravovalo, zpívalo ana dodělanou byla dodýrka. To se upekly buchty, káva, čaj, někdy iklobásy, ato bylo nejveselejší. Zajímavý byly vzimě mládežnické písničky ahry, když se vneděli odpoledne scházeli po domech po kostele. To bylo pro mě zajímavé. Když měl někdo narozeniny, zpívalo se Kdo jsi se vlednu narodil anásledovali všech 12 měsíců ve zpěvu aradosti. Ptáte se, jak sem se naučil česky? Češi měli pěkně spořádaný dvory. Hnojiště vycementovaný avždy na jaře se hnůj vyvážel na pole, protože půda byla slabá, jmenovalo se to Hladové pole.22 Hnůj byl shnilej adával dobrou pomoc půdě aprávě mě zvali obyvatelé, abych chodil pomáhat, nakládat hnůj bylo dost obtížné, já byl dost silnej, atak mě učili mluvit ataky 11) jsem chodil do české školy, ato dobrovolně. Češi doma mluvili zásadně česky. Vroce 1949 jsem byl vOrechově na gymnázii23. Právě se chystala vystupovat škola, divadlo (Svatba vMalinovce). Ředitel mě požádal, jesli bych mohl vypůjčit 7–8 párů dámských šatů od Čechů. Lidé mě měli rádi asdůvěrou je dali. Když jsem je od nich bral, byla se mnou ijedna profesorka. Když spatřila ten pořádek ulidí aty skříně sčistým prádlem azástěrami, samý krajky vyškrobený, vyžehlený, byla ohromená. Když je přišli vrátit, tak přišli sní eště 4 profesorky, aby to viděly, uBulharůch to chybělo. Pro Bulhaři to bylo neznámo. Když to viděly, profesorky se ptaly— Paní, když to vidíme, ten úžasnej pořádek, kolík dětí máte? Odpověděla 12. Jak jste je mohli takto vychovat? Řekla, já byla vdova s5-ti dětmi, manžel vdovec s6-tidětmi aeště jedno máme společné. Dnes už znich žádnej nežije, je 2010r. Byl to dům strejčka Franty aBarbory Hrůzový (Fráňovi). Jinak obyčejně měli od 3 do 6-ti dětí ostatní Češi. Ikdyž nebyl nikdo tak majetný, ale oděti se dobře starali, věřili vBoha, on jim pomáhal, to bylo vidět Jeho požehnání. Když se někde narodilo dítě, celá rodina se postarala omatku. Na domluvě mezi sebou každý den jedna žena nesla do kouta. Svátečně oblečená, vkrásných koutníkůch skrajkama, konce byly uvázaný, hrnek 3 l. slepičí polévka, slepice sbrambory, na hrnku postavené avdruhé ruce mísa sbuchtama nebo smaženice24. Aby žena se 22 Hladové pole (Gladno pole) byl název lokality, na níž bylo založeno Vojvodovo. 23 Bulharismus— vbulharštině je gymnázium ženského rodu. 24 Smaženice, tj.koblihy. OPEN ACCESS 44 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 posilnila aměla mléko pro miminko. Aeště dárek pro malého. To byl velký důkaz přátelství adobré pospolitosti. Na čem to záleželo, odkud to bylo, to vzácné společenství, ta ochota, ta pomoc? Tak je Pán Bůh vedl, tak jim žehnal. Oni mu důvěřovali. 12) Chci zakončit těžkou zkouškou pro naší rodinu. Vletech 1947 bylo veliké sucho unás ve Vejvodově adaleko vokolí, takže se nám urodilo moc málo obilí, jen tak by se nám nedostalo ani na jídlo akde je osivo? Ato se měl odevzdávat narjad25 státu, určité množství státu. Nemohli jsme to dát. Co budeme jíst? Když přišli knám, že násilím si to vezmou, mamka se postavila sodporem, nedáme anedáme, co dám jíst dětem? Ale otec mi kývnul, abych vzal pytel ašli jsme na půdu pšenici odevzdat. Já držel pytel, otec slopatou nandaval, až zamet půdu, nezůstalo nic. Já prožíval takovou bolest, že jsem držel pytel aslzy mi kapaly do pytle. Byla kukuřice, tak se to míchalo stroškou mouky atak jsme bojovali. Měl jsem 14 let akaždá křivda abolest se vryla hluboko do mého srdce. Těžko jsem překonával násilí, křivdy atrýzeň, zvlášť uchudých bezbranných lidi. Ale jsem byl vychován kpráci, poslušnosti apokoře, jen pro to jsem se neprotivil proti nesvobodě. To bylo senzace ve vesnici, Je to pravda že jste museli dát všechno obilí násilím? Co budete dělat? My pokrčili rameny amlčeli. Za par dní někdo nám dal do dvora pšenici na osiv. P. starosta Karel Karbula nám dal kupony na chleba atak jsme přežili rok krize. Tak jsem si postěžoval, co člověk musel prožít ato je už dávno prožité avzpomínka zůstává na lidskou historku. Malá skupina lidí, asi 1000 pracovitých, šikovných apraktických, přirozeně inteligentních! SBulhaři mluvili bulharsky adoma česky. Uměli moc šetřit abyli moudří. Ve vojenské službě měli to vždy dobré, byli šoféři, kuchaři, unadřízených oficírům, generálům, měli knim důvěru pro jejich poslušnost. Všady úspěšný. Dám příklad, Rudolf Čížek hodně let byl šofér učeského velvyslance vSofii, nakonec ředitel národního českýho domu vSofii26, to bylo 1940–1950 r.13) Tehdy auta byly luxus apočítaly se na prsty. Ajá znovu se ptám, kdo že jim pomáhal, kdo je zastával, kdo jim tak žehnal? Byl to Bůh ato bylo ovoce víry vHospodina. Vždyť sám Bůh řekl: Co jste udělali jednému zmých nejmenších, mě jste to udělali (Matouš 25,40). Kdyby Češi zVojvodova nezachovali víru vBoha, nezachovali by svůj jazyk, povahu, jednotu, neměli by ani Boží požehnání vtěch těžkých letech stěhování, války, násilnictví atak by se smíchali astali by se cizími národy, ne Čechy Konečný úvahy Často si vzpomínám na jednoduchý akrásný život vmalé oáze vBulharsku, ve vesnici Vojvodově. Astále ta otázka, kdo vybudoval tu krásnou vesničku? Ne jen venšní27 krásou, ale ty široké ulice rovné, lemovaný alejí agátů, čistý dvory akrásný čistý domy? Tady nebyly chudí ani bohatý. Všichni žili ve velkém porozumění apřátelsky. Tak nepochopitelnej řád, kdo malý, velký, starý, mladý, kdo to vše spojoval, jak si pomáhali včas nouze, půjčovali si to skromný nářadí jeden druhýmu. Jak to, že se nevdávali aneženili sBulharama, až na výjimky. Na čem záleží úspěch jejich života. Jejich 25 Narjad— povinná dávka odváděná státu (bulharsky). 26 Tj.Československého domu TGM. 27 Bulharismus: vănšna— bulharsky vnější. OPEN ACCESS