Laická jazykověda

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.1, S. 24–35 Laická jazykověda1 Lucie Saicová Římalová (Praha) FOLK LINGUISTICS So-called folk linguistics, i.e. folk beliefs concerning language, may be avaluable source of information for various linguistic fields and for practical applications, e.g. in teaching practice. The author presents an analysis of folk linguistics as it can be reconstructed from Internet discussions by Czechspeaking women (especially mothers). The results show that the folk theory of language and its use is quite complex, with multiple connections to ascientific theory of language (probably acquired through school education) and with important evaluative features (including e.g. folk theories of correctness and errors). The author proposes anew Czech term (laická jazykověda) and suggests that the theory should be seen as dynamic (e.g. changing over time and during speakers’ lives) and structured (e.g. consisting of acentre and peripheries and containing several “layers” of shared sub-theories). KEY WORDS Czech language; folk linguistics; folk theory; Internet discussion; language KLÍČOVÁ SLOVA český jazyk; internetová diskuse; jazyk; laická jazykověda; laická teorie DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2020.1.2 X: Po ránu uvíznou rtuti teploměrů… nn je to správne, já vím že láká rtutě, ale to je právě tvar nespisovný. Y: […] me spis laka mit rtut vjednotnem cisle Z: Právě že mi nesedí to množné číslo, myslím že se tomu říká pomnožné(?) Jako mléko, voda atd. Taky neřeknu zamrzly vody vrybnících… No prostě mi to tam nesedlo. (https://www.babyonline.cz/diskuzni-klub/jak-je-spravne-cesky?site=2&id= 335520#r335520)2 1. ÚVOD Výše uvedený příklad zinternetové diskuse obsahuje několik typických projevů tzv.laické či lidové jazykovědy, jíž se zabýváme vtéto studii. Zajímá nás totiž, jaké představy ojazyce mají mluvčí bez specializovaného lingvistického vzdělání ajakým 1 Vzniklo spodporou projektu PROGRES Q10, Jazyk vproměnách místa, času, kultury. 2 Doklady edičně neupravujeme, ponecháváme ijazykové nedostatky; normatizujeme pouze mezery kolem interpunkčních znamének, pokud úprava nemění význam. (Vdokladech často např.přebývá mezera před interpunkcí nebo chybí mezera po ní.) OPEN ACCESS LUCIE SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ 25 způsobem ojazyce komunikují. Jsme přesvědčeni, že téma si zaslouží více odborné pozornosti, než se mu dostává, neboť může být důležitým podkladem pro rozmanité výzkumy odborné ipro různé, např.pedagogické, aplikace. Vnásledujícím textu shrneme poznatky zodborné literatury, které se laické jazykovědy dotýkají (1.1–1.4), představíme část dlouhodobějšího výzkumu té verze laické teorie jazyka akomunikace, kterou lze rekonstruovat zdiskusí česky hovořících mluvčích na tzv.mateřských webech (2), ana základě výsledků výzkumu apoznatků zliteratury nabídneme komplexnější pojetí zkoumaného jevu (3). 1.1 TERMINOLOGIE Téma, oněž se zajímáme, se vliteratuře označuje adjektivy jako lidový, naivní či folkový,3 která však mají včeském kontextu nepříliš vhodné konotace. Někteří autoři také váhají usubstantiva jazykověda, neboť příslušné projevy nepokládají za „vědu“ (např.Čmejrková, 2019/1992, navrhuje výraz jazykozpyt). Téma se rovněž částečně překrývá skognitivnělingvistickými výzkumy (např.Vaňková akol., 2005) amohlo by být označeno ijako jazykový obraz jazyka, popř. konceptualizace jazyka. Pro naši studii jsme zvolili jako základní termín laická jazykověda, protože jej pokládáme za nejméně příznakový, ikdyž ani on není ideální. Termínem označujeme teorie jazyka akomunikace, které je možné zrekonstruovat zprojevů těch uživatelů jazyka, kteří nemají specializované (tj.zejm. vysokoškolské) lingvistické vzdělání. Předpokládáme, že jedním ze specifik laické jazykovědy je včeském prostředí to, že většina mluvčích má alespoň základní vzdělání aže vrámci školní výuky byli seznámeni sjistou výsečí vědecké teorie jazyka, byť vrůzných didaktických transformacích. Laická jazykověda je tedy včeském prostředí směsí teorií laických avědeckých. 1.2 HISTORIE zÁJMU OLAICKÉ TEORIE Nárůst odborného zájmu olaické teorie korespondující srozmanitými vědeckými obory je možné sledovat přibližně od poloviny 20.století (srov.Sedláková, 2004, s.181–202). Vrámci jazykovědy bývá počátek intenzivnějšího studia otázky, jak ne- -lingvisté rozumějí jazyku, spatřován vpráci H.Hoenigswalda ze 60.let 20.století (Niedzielski— Preston, 2003; Čmejrková, 2019/1992), přičemž zájem odanou oblast se projevuje dodnes, ikdyž srůznými přestávkami. Vsoučasnosti bývá výzkum laické jazykovědy vymezován jako samostatná (pod)oblast lingvistiky (zejm. Niedzielski— Preston, 2003), ale objevují se idiskuse (např.Stegu akol., 2018) ojejím propojení slingvistikou aplikovanou, popř. steorií jazykového povědomí či uvědomění (language awareness). Olaických teoriích se uvažuje ivrámci teorie jazykového managementu adalších sociolingvistických teorií, ve výzkumech osvojování druhého jazyka (např.Albury, 2017a, 2017b; Bijvoet— Fraurud, 2016; Kliuchnikova, 2015) či některých komunikačních jevů (Pálinkás, 2014). Poznání laických teorií je též důležité např.pro výuku jazyků, zejména cizích (např.Preston in Stegu akol., 2018). 3 Vangličtině mj.folk linguistics (např.Niedzielski— Preston, 2003). OPEN ACCESS 26 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.1 Včeském kontextu existuje minimum prací, které by používaly termíny typu laická jazykověda, výjimkou je např.text S.Čmejrkové (2019/1992) olidovém jazykozpytu ajazykovém vědomí, práce olidové etymologii (např.monografie Rejzek, 2009; např.Machek, 1947, užívá též označení „bakalářská“ etymologie) či zmínky I.Vaňkové onaivní lingvistice (Vaňková, 2007, s.112–127). Řada témat, která patří koblasti, jíž se zde zabýváme, je však zkoumána pod jinými označeními. Příkladem mohou být výzkumy postojů mluvčích kvybraným jazykovým jevům (např.Daneš, 2009/1997, s.74–75, viz i1.4), včetně analýz internetových diskusí adotazů vjazykové poradně (např.Hošková— Šmídová, 2005; Smejkalová, 2005; Mžourková, 2006; Beneš akol., 2017), či výzkumy metajazyka (srov.Vaňková, 2007, s.123–131). Relevantní jsou např.ivýzkumy mluvních aktů (např.Grepl, 2011/1991–1992) či druhů textů ažánrů, neboť mj.poukazují na to, které jazykové či komunikační jevy byly pro česky hovořící společenství natolik podstatné, že pro ně vzniklo lexikální označení. Za důležité pokládáme ikognitivnělingvistické analýzy, vjejichž rámci se mj.sledují různá metaforická ztvárnění daných jevů (např.Vaňková, 2007; viz 1.4). Na tyto idalší výzkumy lze při úvahách olaické jazykovědě navazovat apoznatky získané vrámci různých jiných výzkumů také případně integrovat. 1.3 VYMEzENÍ „OBORU“ AOBVYKLÉ zDROJE VÝzKUMNÝCH DAT Laická jazykověda bývá typicky definována jako soubor představ ojazyce ajeho užívání apostojů kjazyku umluvčích (tzv.folk beliefs, např.Niedzielski— Preston, 2009), kteří nemají specializované lingvistické vzdělání. Vjejím rámci pak bývají vymezovány různé podobory, jako je např.laická teorie zvukové stránky jazyka, laická morfologie, syntax, pragmatika, sociolingvistika, etymologie, ale třeba iteorie srovnávání jazyků (např.Niedzielski— Preston, 2003; Niedzielski— Preston, 2009; Rejzek, 2009). Obsah laických podoborů, jejich šíře ihloubka se však od podoborů vědeckých liší. Např.ulaické (lidové) etymologie se zdá, že jde spíše ospecifický psycholingvistický proces (Rejzek, 2009, s.18–19 a21–22), popř. olaickou teorii znaku. Laická pravidla pravopisu bývají pojímána šířeji azahrnují např.ijevy morfologické či stylistické (Mžourková, 2006, s.129). Někdy se však mohou laické avědecké teorie ido značné míry shodovat— srov.např.„laickou“ metaforu komunikace jako předávání informací jistým kanálem (tzv.conduit metaphor; Maćkiewicz, 2008) atzv.informační model komunikace zteorie vědecké. Výzkumy laické jazykovědy se většinou soustřeďují na analýzy explicitních vyjádření vybraných mluvčích ojazyce akomunikaci. Je přitom známo (Niedzielski— Preston, 2009, s.147–148), že reakce ne-lingvistů se mohou pohybovat na škále od reakcí nevědomých po vědomé ataké schopnost ne-lingvistů rozpoznat apojmenovat jisté jazykové jevy je omezená. Některé jevy mluvčí rozpoznají snadno aspontánně, některé dokážou okomentovat, jen pokud jim jsou přiměřeně odborníkem vysvětleny, aněkteré uchopit nedokážou. Podobnou dynamiku sledujeme ivnašem materiálu (viz 2). Zdroji dat (srov.Niedzielski— Preston, 2003) mohou být např.rozhovory na relevantní témata, experimentálně získané reakce na jisté jevy (respondenti jsou např.požádáni oohodnocení či opravení vybraných výpovědí), ale idotazníky adalší OPEN ACCESS LUCIE SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ 27 (např.různé texty týkající se jazyka, srov.výše např.dotazy vjazykové poradně). Vrámci teorie jazykového obrazu světa (Vaňková akol., 2005; Vaňková, 2007) bývají zkoumány lexikální, frazeologické, popř. gramatické prostředky, které jsou vjazyce kvyjadřování vdané oblasti kdispozici, aněkdy ispecifické texty, např.lidová slovesnost (kní viz též Čmejrková, 2009/1992) nebo texty umělecké. 1.4 zÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY LAICKÉ JAzYKOVĚDY Laická jazykověda je vodborných pracích charakterizována různě. Je uní možné očekávat některé rysy sdílené sjinými laickými teoriemi— např.podobně jako ulaické psychologie (Sedláková, 2004, s.189–190) se jeví jako strukturovaná, předávající poznatky vpodobě modelů aprovázaná sprostředky mateřského jazyka (Sedláková, 2004, s.190). Důležitým rysem je též zaměření na praktičnost apragmatický rozměr— součástí laických teorií bývá to, co je pro uživatele potřebné vkaždodenním životě atp. (např.Čmejrková, 2019/1992; Vaňková, 2007, s.123–124; Hausenblas, 2003/1981). Pro laickou jazykovědu specificky je pak podstatné, že mluvčí si za běžných okolností jazyk neuvědomují, je pro ně jakoby neviditelný (srov.Vaňková, 2007), aže ojazykových jevech obvykle komunikují opět pomocí jazyka, tj.využívají svůj jazyk ipro metajazykové funkce. Jevy mohou být uvědomění ne-lingvistů přístupny do různé míry (viz 1.3) amluvčí je můžou popisovat synkreticky, hyperbolicky, bez přihlížení ke kontextu atp. (Čmejrková, 2019/1992, s.24–25). To, čeho si mluvčí všímají, je ovlivněno nápadností (salience; Niedzielski— Preston, 2009, s.148) avýznamným měřítkem bývá mluvčí sám (např.se zabývá jevy, které sám neužívá nebo užívá jinak; např.Čmejrková, 2019/1992, s.23–24). Můžeme také vysledovat některé rysy, které F.Daneš (2009/1977, s.74–76) předpokládá upostojů kjazyku— např.polárnost (postoje racionální versus neracionální; bránění se změnám versus jejich přijímání; touha po jednotnosti jazyka versus vnímání variantnosti atp.); vnámi zkoumaném materiálu (viz 2) se polárnost projevuje při hodnocení toho, co mluvčí akceptují či odmítají. Výrazným rysem, typickým pro lidské uvažování osložitých (abstraktních) jevech, knimž patří ijazyk, je také využívání konceptuálních metafor, popř. metonymií (srov.např.Vaňková akol., 2005). Vaňková (2007, s.140–148 a210–213) např.zmiňuje metafory (některé se týkají především mluvené podoby jazyka) ŘEČ JE BYTOST, DAR, VODA; KOMUNIKACE JE VÝMĚNA; SLOVO JE VĚC, NÁDOBA, MÁ VÁHU, JE NÁSTROJEM aj. Častá je též metonymie SLOVO ZA JAZY KOVÝ PROJEV (Vaňková, 2007, s.123). Řada metafor se objevila ivnaší analýze (viz 2). Včeskojazyčném prostředí (ale jistě to lze očekávat ijinde) je opakovaně pozorována emocionálnost reakcí mluvčích, hodnocení estetické (např.Čmejrková, 2019/1992) azmínky ointuici, popř. tzv.jazykovém citu (např.Hošková— Šmídová, 2005, s.115). Za zvláštní rys českojazyčného prostředí bývá pokládán důraz na pravopis, ato často až přílišný. Např.A.Stich (2004/1990, s.17) uvádí, že již K.Havlíček hovořil ochorobě zvané „furor orthographicus“, která se dle Sticha objevuje dodnes. Diskuse opravopisných jevech se včeském prostředí také stávají záminkou kvyjadřování názorů jiných (Stich, 2004/1990, s.18), např.ke snižování kvalit jiných účastníků diskuse či jako nepřímé vyjádření nesouhlasu sobsahem kritizovaného OPEN ACCESS 28 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.1 komunikátu (Mžourková, 2006, s.128–129). Některé (ne nutně jen pravopisné) nedostatky nebo hromadění více nedostatků mohou přitom fungovat jako tzv.stigmatizující chyby, které vedou kvýrazně negativnímu hodnocení autora textu (např.Bedřichová— Šormová, 2013, s.42–43). Ivnašem výzkumu jsme pozorovali zvýšený zájem otémata pravopisná aněkteré výrazněji negativní reakce na jisté typy chyb (viz 2). Kčeskojazyčném prostředí se vztahuje též Hausenblasův text očastých „pověrách“ ojazyce (Hausenblas, 2003/1981, s.32–36). Autor zmiňuje např. představy, že jazyk trvale upadá; nové jevy jsou špatné; jazyk má být „čistý“; rozhodující je osobní jazykový cit; na Moravě se mluví lepší češtinou než vČechách; není možné více vhodných způsobů vyjádření; hodnocení má být binární (správné— nesprávné); jazyk něco snáší či nesnáší; jazyk lze libovolně měnit nařizováním. Některé zuvedených „pověr“ se shodují srysy laických teorií, které zmiňují ijiní autoři (viz výše) apozorovali jsme je ivnámi analyzovaném materiálu (viz 2). Některé se však vnašem materiálu neobjevily (např.představa, že jazyk má být čistý, apředstava, že na Moravě se mluví lepší češtinou). 2. LAICKÁ JAZYKOVĚDA: REKONSTRUKCE NA ZÁKLADĚ INTERNETOVÝCH DISKUSÍ ČESKY HOVOŘÍCÍCH ŽEN 2.1 ANALYzOVANÝ MATERIÁL Materiál pro výzkum čerpáme zčesky psaných webových stránek určených matkám, těhotným ženám aženám plánujícím rodinu. Ktéto sféře nás přivedl zájem onázory rodičů na osvojování jazyka udětí (srov.Saicová Římalová, 2019), vtéto studii naši pozornost přesouváme kobecnějším diskusím ojazyce udospělých mluvčích. Vycházíme přitom znového vzorku celkem 300 příspěvků ze stránek www.babyonline.cz (150 textů) awww.modrykonik.cz (150 textů), které byly dostupné vlistopadu 2019 až lednu 2020 (řada textů však byla zveřejněna dříve— časově pokrývají období od roku 2010 do roku 2019). Příspěvky jsme vyhledávali pomocí klíčových frází typu správně česky, jak se píše, poté jsme prohledávali diskuse sdanými či podobnými tématy. Příspěvky mají rozmanitou délku— od krátkých výpovědí až po texty vrozsahu cca 180 slov. Je třeba uvést, že materiál zkoumaných internetových diskusí je vřadě ohledů specifický. Jde oprojevy veřejné, zdánlivě anonymní, které však zároveň vytvářejí iluzi komunikace až přátelské či důvěrné. Za výhodu pokládáme, že jde odata spontánní, odrážející aktuální zájmy aživotní situace mluvčích. Anonymita je však spojena stím, že informace omluvčích lze jen inferovat (např.na základě obsahu textů, gramatických prostředků adalších jevů předpokládáme, že autorkami daných textů jsou především ženy).4 Nemáme též vliv na obsah textů ana to, která témata se vnich objeví. Do podobných diskusí se také zapojuje jen jistá část populace, získané výsledky tedy nejsou zobecnitelné. Důležité podle nás rovněž je, že jde často oosoby, 4 Protože však nelze vyloučit, že mezi mluvčími jsou imuži, rozhodli jsme se dále vtextu ponechat označení mluvčí vmaskulinu. OPEN ACCESS LUCIE SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ 29 které jsou (podle informací inferovaných ztextů) vkontaktu sdětmi, které si jazyk teprve osvojují nebo které ve škole získávají základy nauky ojazyce. Tato životní situace vede mj.kobrácení pozornosti mluvčích ke specifickým, pro danou situaci relevantním částem laické jazykovědy. Materiál tak mj.hodnotíme jako dobrou ilustraci dynamického aindividualizovaného charakteru laické jazykovědy (viz dále). 2.2 LAICKÁ JAzYKOVĚDA UČESKY HOVOŘÍCÍCH MLUVČÍCH Předchozí výzkum, který se na podobném materiálu (diskuse na „mateřských“ webech www.modrykonik.cz, www.babyonline.cz, www.emimino.cz zjara 2018; viz Saicová Římalová, 2019) věnoval laickým teoriím osvojování jazyka, mj.ukázal, že laická jazykověda může mít až překvapivě komplexní podobu. Jako její základní rysy, které jsou relevantní ipro stávající studii, se přitom jeví následující: a) Mezi jazykem ane-jazykem (např.gesty ane-jazykovými zvuky jako prskání, frkání) je vnímána relativně jasná hranice (např.sjazykem se pojí slovesa jako mluví, říká, sne-jazykem dělá). b) Pozornost uživatelů se soustřeďuje na produkci, vcentru zájmu je jazyk jako komunikační prostředek (naopak porozumění, popř. role jazyka jako prostředku myšlení jsou upozaděny). c) Výrazné jsou metafory JAZYK JE STAVBA aJAZYK JE NÁSTROJ. d) Jednotlivé oblasti jsou různě propracovány (důležitá je v daném kontextu např.laická teorie slovní zásoby) acentrální jednotkou se zdá slovo. Ve stávající studii však můžeme poukázat na řadu dalších rysů „české“ laické jazykovědy, jako je např.rozdílný přístup kjevům různého typu, provázání laické avědecké teorie akomplexní aparát sloužící khodnocení (viz dále). Analýza témat ve zkoumaném vzorku ukazuje, že nejčastější jsou témata pravopisná (psaní s/z, i/y, ě atp.), což odpovídá pozorováním zodborné literatury (viz 1.4). Dosti častá jsou však itémata morfologická (např.tvoření vybraných tvarů substantiv zádrhel, Odolena Voda, jmenný rod substantiva Olomouc), popř. slovotvorná (např.deminutivum od piha) atémata týkající se slovní zásoby, zejména jejího regionálního nebo stylového rozvrstvení (např.jak se kde říká hadru). Individuálně se objevila itémata speciální, většinou ovlivněná potřebou vyřešit okamžitý problém (např.volba druhu psacího písma uprvňáčka); některé případy byly inetypické (např.odmítání vykat). Častěji, než bychom očekávali, se objevovala témata dialektologická, obvykle spojená sosobní zkušeností mluvčích apovědomím oněkterých nářečních oblastech, ikdyž vymezení oblastí neodpovídalo pojetí odbornému (šlo oPlzeň aplzeňštinu, Jižní Čechy ajihočeštinu, Východní Čechy, Moravu, Brno).5 Velmi málo se objevovaly zmínky ozvukové stránce mluvené podoby jazyka, pozornost se zaměřovala často jen na podobu psanou. Vyskytly se ilaické teorie, které ve vědecké jazykovědě neexistují, jako je např.komunikace pomocí snů, intuice, smrtvými atp. Zapodstatné 5 Reflektován byl inegativní vztah mluvčích zMoravy kněkterým obecněčeským jevům. OPEN ACCESS 30 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.1 pokládáme, že různé oblasti jsou zpracovány různě detailně, různým způsobem alze vnich pozorovat odlišné vlivy teorie vědecké (nejspíše zprostředkované školní výukou; materiál však zdroje vlivu neodhaluje). Např.otématech pravopisných mluvčí diskutují spíše na obecnější rovině „pravidel“ ajako ooblasti, kterou se lze (nebo je třeba) naučit pomocí memorování. Utémat morfologických, slovotvorných (popř. izvyšších jazykových rovin) naopak převládají zmínky ojednotlivých, obvykle méně typických, příkladech (často by šlo otzv.výjimky) azájem o„pravidla“ se neobjevuje. Důvodem je patrně kombinace dvou faktorů: různé jevy jsou pro mluvčí různě složité kpozorování apřípadnému zobecňování (viz 1.3 a1.4), ale vliv může mít ito, jak je příslušná oblast mluvčím představována zhlediska odborného, patrně zejména ve škole. Prezentace pravopisu ve formě „pravidel“ je např.při školní výuce běžná. Někteří mluvčí uvádějí ize školy zapamatované různé mnemotechnické pomůcky charakteru pravidel, např.: já si taky zae (sic) školy pamatuji hlášku „abychom nezapomněli, stavíme pomníky“ atam kde jde říci mne, skočí n nad e je to jen mě (https://www. babyonline.cz/diskuzni-klub/jak-je-spravne-cesky?url=jeste-mneme-ve-slovech-jak -si-zapamatova-320216#r320699).6 Umorfologických, slovotvorných či syntaktických otázek jsme však jen ojediněle zaznamenali pokusy uchopit je pomocí např.gramatických kategorií či přiřazení ke vzoru, převládalo hodnocení založené na intuitivní znalosti jazyka, na vlastním „jazykovém citu“, emocích atp. (Aněkdy byl vztah mezi intuitivní (implicitní) aexplicitní znalostí jazyka ireflektován, např.: Vy si fakt ty pády, vrozy (sic), vyjmenovaná slova arůzné pomůcky pamatujete? Já teda ne. Píšu všechno tak nějak automaticky, ale proč je to správně nebo špatně to netuším. Možná tak i/y jsem si schopná zdůvodnit; https://www. babyonline.cz/diskuzni-klub/jak-je-spravne-cesky?site=1&id=320827#r320827). Časté bylo také využívání obecnějších aobrazných vyjádření či uvádění příkladů místo přesnějšího popisu (viz též dále). Pokládáme to za obvyklý projev laického ztvárnění komplikovaných jevů, které jsou pro laické mluvčí obtížně uchopitelné. Prezentace pomocí „pravidel“ je také uřady jevů obtížná či není možná. Rovněž školní výuka je představuje jen vjistém rozsahu auněkterých komplexnějších jevů (např.zoblasti textové syntaxe, stylistiky či pragmatiky) možná ani dostatečný aparát nenabízí.7 Za další projev provázání laické avědecké jazykovědy pokládáme užívání lingvistických termínů, které naznačuje, sčím se mluvčí setkali patrně ve škole avjaké podobě danou problematiku začlenili do svého chápání jazyka. Opakovaně se objevují především termíny morfologické (podstatné jméno, sloveso, pád, rod, číslo, vzor aj.), občas i jiné (odvozený, osnova, podmět, přísudek). Užití termínů ale často naznačuje neúplné či deformované pochopení— zaznamenali jsme např.použití termínu pomnožné podstatné jméno místo termínu látkové, směšování interpunkce a„čárek 6 Někteří také znají kodifikační příručku Pravidla českého pravopisu, jež má „pravidla“ ive svém názvu. 7 Např.osnova slohové práce bývá mluvčími vnímána jako formální seznam ustálených bodů, ne jako pomůcka kfázi rozmýšlení auspořádávání obsahu. Nevíme přitom, zda jde odůsledek nesprávného pochopení učiva, nebo zda třeba funkce osnovy není mluvčím školou vhodně prezentována. OPEN ACCESS LUCIE SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ 31 aháčků“ (ve smyslu diakritických znamének), záměnu termínů věta rozvitá asouvětí, nesprávné vymezení termínů jako obecněčeský či spisovný (viz dále). Mluvčí si však zároveň podle svých potřeb vytvářejí terminologii vlastní, tj.vrámci laické jazykovědy můžeme sledovat ijistou terminologizaci. Ve zkoumaném materiálu se objevuje např.mateřský plurál (pro užívání 1.os. pl. místo 2.či 1.os. sg. vtzv.řeči orientované na dítě; např.Slančová, 1999), pejskařský plurál (obdobný jev vkomunikaci majitelů psů), smajl (pro emotikony, vedle běžnějšího smajlík) aněkteré termíny pro regionální varianty češtiny (viz výše). Laická avědecká jazykověda jsou propojeny (vedle již zmíněného vlivu školní výuky) také tím, že mluvčí se při ověřování své teorie často obracejí k„autoritám“ (srov.též Dovalil, 2016), jež jsou nebo by měly být ukotveny vjazykovědě vědecké. Zmiňovány jsou např.různé příručky (mj.Internetová příručka ÚJČ AV ČR), ale třeba irozhlasový pořad, vněmž vystoupil lingvista. Kopakovaně využívaným „autoritám“ patří i„naše/moje češtinářka“, tj.vyučující zdob školní docházky. To podle nás naznačuje, jak důležitá je kvalita vyučujících avýuky, neboť řada mluvčích patrně dále vživotě čerpá jen zpoznatků, které získali během školní docházky. Zmateriálu je též zřejmé, že mluvčí pozorují užívání jazyka kolem sebe avšímají si různých nejednoznačných, chybných (zejména snápadnými pravopisnými chybami), popř. zábavných příkladů. Výrazným tématem tak je hodnocení různých pozorovaných jazykových prostředků asouvisející laická stylistika či laická teorie jazykové kultury. Kzákladním kritériím hodnocení přitom patří „srozumitelnost“, „správnost“, „vhodnost“ avýraznými charakteristikami jsou emocionálnost ametaforičnost. „Srozumitelnost“ se tematizuje často vpřípadech, kdy mluvčí kriticky komentují to, že nějakému vyjádření je obtížné porozumět. Pro mluvčí je obvykle obtížné přesněji vymezit, čím je snížená srozumitelnost způsobena. Častá jsou tak různá globální tvrzení onízké kvalitě, přirovnání či obrazná vyjádření, např.: Aněkteré uživatelky píší jakoby to psal google překladač  (https://www.modrykonik.cz/forum/ od-te-doby-co-mam-dite/matersky-plural-je-zlocin-proti-recove-kulture-cestiny/?page=3). Zajímavá byla diskuse, vníž byla jako důvod nesrozumitelnosti uváděna chybějící interpunkce avníž někteří mluvčí usuzovali, že chybějící diakritická znaménka srozumitelnost nesnižují (https://www.modrykonik.cz/forum/volne-diskuze/interpunkce-v-textu-pojdme-se-nad-tim-zamyslet-a-pouzivat-carky-v-souveti-co-myslite/ ?page=3). Domníváme se, že jde opříklad toho, že názor mluvčích může být ovlivněn tím, nač jsou zvyklí (psaní bez diakritik bylo velektronické komunikaci obvyklé aidnes se objevuje). Přivyknutí jisté praxi pak unich může převážit nad pozorováním jazykových či komunikačních faktů (tj.že ichybějící diakritika mohou snadno vést knedorozumění). „Správnost“ patří ktématům častým adůležitým. Řada příspěvků přitom „správné“ ztotožňuje se „spisovné“ (ato hlavně stylisticky neutrální). Čeština se tak vdaných případech jeví jako ztotožněná sčeštinou spisovnou ajako dále stylově nečleněná. Uněkterých mluvčích také představa oútvarovém rozvrstvení češtiny neodpovídá pojetí vědeckému— setkali jsme se mj.snesprávným vymezením obecné češtiny jako spisovné, např.: Obecná čeština to stoprocentně není apozor— obecná čeština je spisovná vrstva jazyka (ač hovorová). Tedy obecná čeština je hovorová spisovná čeština. OPEN ACCESS 32 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.1 Třeba slovo brejle je hovorové ale spisovné! (Taky jsem ve škole kdysi valila oči) (https://www. modrykonik.cz/forum/od-te-doby-co-mam-dite/matersky-plural-je-zlocin-proti-recove-kulture-cestiny/?page=3).8 Množství příspěvků posuzuje také „vhodnost“, ato ve smyslu adekvátnosti kontextu, vněmž se prostředek objevuje. Zdá se, že častou tendencí je požadovat „správnost“ či „spisovnost“ utextů oficiálních aveřejných, zejména pokud jsou směřovány kširšímu publiku (např.vmédiích, vknihách, na vývěsních tabulích). Požadavek „správnosti“ (např.ve smyslu „nedělat chyby vpsaných textech“) je mluvčími kladen ina vyučující češtiny. Naopak ukomunikace na internetu (např.na daném diskusním fóru) mluvčí častěji vyjadřují jistou toleranci knedostatkům, pokud nenarušují srozumitelnost. Reflektován může být ivztah mezi kvalitou textu apředstavou, kterou si opisateli na jeho základě vytvoří čtenář, např.: Ja neresim hrubky zde, ale vmediich averejnych informacích, která mají vzdělávat narod! Tady je to vizitka každého, to me netrapi. Naopak, alespoň vim, skym se asi tak bavim (https://www.babyonline.cz/ diskuzni-klub/jak-je-spravne-cesky?site=4&id=448773#r448773). Vrámci laické teorie je výrazně rozpracována teorie chyby.9 Pojetí „chyby“ je přitom značně selektivní (jako chyby jsou chápány jen některé typy nedostatků, např.pravopisné nebo morfologické), strukturované (jsou rozlišovány chyby různé závažnosti, např.velké, horší či hrubky— srov.mj.metaforické připisování fyzických kvalit chybám), dosti široké (může zahrnovat jak případy porušení norem, např.pravopisných, tak ijevy, které jen mluvčí nezná, které pokládá za neobvyklé atp.) apolarizované (obvykle je hledána jen jedna „správná“ varianta, viz též 1.4). Vrámci sledovaných diskusí se utvářejí také jisté vlastní „normy“ závažnosti nedostatků. Např.jakýmisi prototypy „hrubek“ či zvláště negativně vnímaných chyb se zdají záměny tip atyp, holt ahold. Specifický je pak „osud“ tzv.mateřského plurálu (viz též výše): Ačkoli zodborného hlediska jde při adekvátním užívání ofunkční prostředek řeči orientované na dítě, ve sledované komunitě se rozvinula „norma“ jej odmítat jako nepřijatelný, popř. se za jeho užití omlouvat, např.: Mateřský plurál je podivný, ale zjistila jsem, že ho nakonec tu atam také použiju. Apak mi to hrozně vadí. (https://www.modrykonik.cz/forum/od-te-doby-co-mam-dite/matersky-plural-je- -zlocin-proti-recove-kulture-cestiny/?page=3). Laická teorie chyby má ipsycholingvistické složky: zahrnuje mj.některé předpokládané mechanismy vzniku chyb areakce na chyby. Při vzniku chyb jsou rozlišovány případy, kdy jde ovědomé rozhodnutí (např.používám; vrazím tam), kdy je chyba důsledkem neznalosti, nedostatečných schopností atp. (takto bývají vnímány často udruhých; viz též tzv.stigmatizující chyby výše), akdy jde oomyl, který se (typicky mluvčímu) „stal“ jakoby mimoděk (např.uklouzne mi; ujede mi to). Ureakcí na nedostatky je nápadné časté emoční zabarvení (což koresponduje spoznatky zodborné literatury, viz 1.3). Některé jevy mluvčí ztvárňují jako hrozné; podivné; popisují svůj postoj knim např.takto: jsem na pravopis pes, já bych se propadla hanbou atp. Chyby 8 Ukázka je též ilustrací nejistoty ve vymezení hovorovosti, která bývá vmateriálu ztotožňována snespisovností, ale někdy též smluvenou podobou jazyka či sexpresivitou. 9 Krůznému pojetí chyby srov.např.Šebesta akol. (2017, s.49–51) aNebeská (2016). OPEN ACCESS