Města, výstavy a výstaviště: vliv výstavnictví na města

MĚSTA, VÝSTAVY A VÝSTAVIŠTĚ: VLIV VÝSTAVNICTVÍ NA MĚSTA CITIES, EXHIBITIONS AND EXHIBITION GROUNDS: HOW EXHIBITIONS AFFECTED THE CITIES Štěpánková Lenka Klíčová slova: Československo; Česko; výstaviště; výstavy; veletrhy; urbanismus; vývoj měst; tvorba měst; plánování měst; výstavnictví; historie Ing. arch. Lenka Štěpánková, Ph.D. [email protected] Trade Fairs Brno Výstaviště 405/1, 603 00 Brno, Czech Republic The author is an architect of trade fair venue responsible for p lanning and development of the exhibition grounds. She is engaged in research of exhibition industry legacy and p romotes its architectural heritage. Abstrakt: Pořádání všeobecných i specializovaných výstav se ke konci devatenáctého století stalo neodmyslitelnou součástí hospodářského a společenského života v řadě menších českých a moravských měst. Po dočasných areálech následovala první stálá výstaviště, a později v meziválečném období se výstavní areály staly běžnou součást í městské vybavenosti. Změna režimu po druhé světové válce československé výstavnictví zásadně poznamenala, což mělo druhotně dopad také na podobu sítě regionálních výstavišť v republice. Dalš í z ásadní proměna oboru výstavnict v í souvisela v devadesátých letech s rozpadem socialistického bloku, globalizací ekonomiky a nástupem nových komunikačních technologií. V této době docházelo někde k neřízeným a živelným transformacím území a nevratnému ničen í nerozpoznaných kulturních hodnot. Budoucí výzkum výstavních areálů by se v oblasti urbanismu měl soustředit na komplexní zmapován í p rostorového vývoje výstavišť v jednotlivých městech a na způsob jejich ukotvení v územně plánovací dokumentaci. Závěry tohoto výzkumu b y p ak posloužily jako vodítko pro péči o historické výstavní areál y a p řípadně jako podklad pro návrh jejich ochrany. Vzhledem k mezioborovému charakteru výstavnictví by související výzkum měl p robíhat také v souvisejících oborech jako hospodářské dějiny, dějin y umění, teorie architektury nebo event management a cestovní ruch. Recenze | Review doc. Ing. arch. Ivo Boháč, Ph. D. Ing. arch. Kateřina Pazderková Dokoupilová, Ph.D. 216 Počátky oboru výstavnictví a vznik prvních výstavišť Historie průmyslových výstav se začala psát na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Zpočátku byly tyto přehlídky pořádány v nejrůznějších k tomu účelu vhodných budovách. S nárůstem počtu vystavovatelů, exponátů a návštěvníků přestávaly prostory v existujících objektech vyhovovat a pro výstavy začaly být budovány zvláštní pavilony a výstavní areály, které by dokázaly bohatý program pojmout. První takové areály vznikly v Paříži už v první polovině devatenáctého století, v Londýně byl v roce 1851 postaven slavný Křišťálový palác, pavilon o celkové výstavní ploše přes 9 hektarů. Ve druhé polovině devatenáctého století už po vzoru Paříže a Londýna budovala zvláštní haly i rozlehlé výstavní areály řada měst a států napříč Evropou. Výstaviště v tomto období bývala zřizována pouze dočasně, často na místech parků, vojenských cvičišť, odstraněných pevnostních staveb a podobně. Na základě zkušeností a příkladů výstav konaných v jiných městech, zejména v metropolích jako Vídeň (světová výstava 1873) nebo Budapešť (výstava roku 1885), bylo v Praze při přípravě celonárodní výstavy v roce 1891 rozhodnuto o vybudování stálého výstavního areálu, na němž by mohly být následně výstavy pořádány opakovaně. Pro tento účel bylo zvoleno místo bývalé královské obory, kde se první hospodářská výstava konala už v roce 1856 [1] . Pražská Jubilejní výstava 1891 měla v národním měřítku dopad srovnatelný s ohlasem londýnské výstavy roku 1851 na světové scéně, a navázala na ni řada dalších všeobecných hospodářských i prvních specializovaných výstav v českých a moravských městech. V posledních desetiletích devatenáctého století tak začalo výstavnictví trvale poznamenávat podobu měst. Přestože byly první výstavní areály zpravidla koncipované jako dočasné, často se na ně výstavní provoz později vracel. Některá z těchto nejstarších výstavišť se později stala místem konání pravidelných trhů a o mnoho let později se pak některé z těchto lokalit transformovaly ve stálé výstavní areály. Přehled nejvýznamnějších výstav konaných ve zvláštních, k tomu účelu vybudovaných venkovních výstavních areálech v tomto nejstarším období až do vypuknutí první světové války ukazuje (bez nároku na úplnost) tabulka 1. Progresivní charakter národního výstavnictví v meziválečném období V nově vzniklém československém státě hrálo výstavnictví významnou roli nejen při šíření pokrokových tendencí v oblasti kulturní i hospodářské, ale nově také na poli mezinárodního obchodu a propagace mladého státu v zahraničí. Kritická reflexe výstav následně přispívala ke zvyšování umělecké úrovně oboru. Výstavní architekturou a návrhy expozic a výstavních areálů se v meziválečném období intenzivně zabývali přední architekti své doby. V regionálních centrech přitom výstavy mnohdy sloužily jako prostředek osvěty, jehož prostřednictvím se šířily aktuální trendy v architektuře a tvorbě města [3] . Nejdůležitější výstavy meziválečného období konané v areálech zvlášť pro účel vystavování vybudovaných, stálých nebo dočasných, shrnuje tabulka 2. Rozvoj veletržního výstavnictví v Československu Kromě častého a v některých případech pravidelného nebo opakovaného pořádání výstav (Trowa v Opavě, Dělnická, Obrázek 1 – Pražské výstaviště z roku 1891 na pozdějším snímku z třicátých let (zdroj: [2] ) 217 živnostenská a hospodářská výstava v Plzni) se fenoménem meziválečného období staly každoročně konané mezinárodní vzorkové trhy. Největší význam v meziválečném Československu přitom měly vzorkové trhy v Praze a Liberci. Zatímco jednorázové výstavy organizovaly za tím účelem dočasně ustavené výstavní výbory, pravidelné vzorkové trhy pořádaly trvale působící instituce. V Praze to byla společnost Pražské vzorkové veletrhy (PVV), která vznikla už v roce 1919 a od svého založení měla konkurenční výhodu v existenci stálého výstaviště v Praze. Přesto usilovala o vybudování nového moderního veletržního City v sousedství stávajícího areálu. Ačkoliv se tyto ambiciózní plány nepodařilo uskutečnit v plném rozsahu, vznikl díky nim Veletržní palác, ve své době jedna z největších staveb svého druhu v Evropě, kde se následně Pražské vzorkové veletrhy pravidelně s výjimkou let 1942–1945 konaly až do začátku padesátých let [4, s. 11–14] . V Liberci pořádal trhy od roku 1920 spolek Reichenberg Messe jehož ambicí bylo vytvořit z Liberce obchodní centrum srovnatelné s Lipskem a Prahou. O úspěšnosti tohoto počínání a významu libereckých trhů vypovídá fakt, že při vzniku mezinárodní profesní veletržní asociace Union des Foires Internationales (UFI) v roce 1925 patřila liberecká veletržní správa spolu s pražskou společností PVV mezi zakládající členy, tedy mezi dvacet nejvýznamnějších veletržních společností své doby [5] . V Brně společnost Brněnské vzorkové trhy (BVT) rovněž organizovala od roku 1922 na různých místech ve městě každoroční trhy zaměřené na podporu místních výrobců. Jako vážná překážka dalšího rozvoje přitom byla pociťována neexistence adekvátních vlastních výstavních prostor [6] . V roce 1923 padlo na vládní úrovni rozhodnutí uspořádat v Brně velkou celostátní výstavu k desátému Obrázek 2 – Výstaviště postavené v roce 1931 pro pardubickou výstavu tělovýchovy a sportu (zdroj: [8] ) 218 výročí vzniku republiky a vybudovat při této příležitosti nové stálé veletržní výstaviště. V roce 1928 byl nový areál skutečně uvedený do provozu a Brno v něm získalo špičkové moderní výstaviště světové úrovně a společnost BVT vlastní výstavní pavilon [7, s. 38] . Pořádané akce nicméně v předválečné době nikdy neměly skutečně mezinárodní charakter a Brno v tomto směru zůstávalo ve stínu Prahy a Liberce. Podoba výstavišť a jejich postavení ve městech V meziválečném období začala být stálá výstaviště definitivně považována za standardní prvek městské vybavenosti. Po urbanistické stránce byla tehdy vesměs řešena v tradičním stylu, nicméně u jednotlivých staveb a expozic se výrazně prosadilo moderní pojetí architektury, jak ukázaly výstavy v Mladé Boleslavi, Pardubicích nebo Táboře. Ve vztahu ke stávající sídelní struktuře pozorujeme při vzniku výstavních areálů dva možné přístupy. Někde bylo pro pořádání výstav od počátku vymezeno rozlehlé území, zpravidla v okrajové poloze města (Brno, Plzeň). Jinde se výstavní areál krystalizoval kolem už existujících výstavních kapacit, které mohly být i pozůstatkem dřívějších výstav. V Praze tak Veletržní palác vyrostl v sousedství výstaviště z roku 1891, v Liberci trhy v tomto smyslu navázaly na velkou výstavu roku 1906 a konaly se přímo ve městě. Toto živelné prorůstání trhů městem přitom pozorujeme i v historii jiných významných veletržních měst v zahraničí, například v Lyonu, Lipsku, Frankfurtu nad Mohanem nebo Basileji. Jedná se tedy o fenomén pro rozvoj veletržního města do jisté míry typický. Válečná léta a jejich dopad na výstaviště Po vypuknutí druhé světové války byla výstavní činnost i pořadatelství mezinárodních veletrhů postupně na celém evropském kontinentu utlumena. Výjimku představovaly propagandistické výstavy organizované národně-socialistickým režimem. V Německu se tyto říšské výstavy konaly už od poloviny třicátých let, ve čtyřicátých letech byly tyto výstavy jako putovní přeneseny i do okupovaných a ovládaných zemí. Na pražském výstavišti tak byla v roce 1942 k vidění výstava Das Sowjet Paradies z dílny propagandistického oddělení NSDAP [9] . Tabulka 1 – Výstavy pořádané na území dnešní České republiky v období před první světovou válkou (zpracování autorka) Rok Město V ýstava 1884 České Budějovice Krajinská výstava 1887 J aroměř Hospodářská a krajinná výstava 1889 České Budějovice Gewerbe Ausstellung Budweis 1893 Přerov Průmyslová, hospodářská, národopisná a umělecká výstava v Přerově 1898 Cheb Krajinná výstava 1899 Beroun J ubilejní výstava národo-hospodářská Červený Kostelec Krajinská výstava Cheb Feuerwehr-Fachausstellung in Eger 1900 Kutná Hora Kutnohorská krajinská výstava 1902 Kladno Krajinská výstava T ábor J ihočeská hospodářsko-průmyslová a národopisná výstava V yškov V ýstava Olomouc Zweite Industrieund Gerwerbeausstellung 219 1903 Ústí nad Labem Labem Allgemeine Deutsche Ausstellung Aussig Kroměříž J ubilejní výstava Pardubice V ýchodočeská výstava průmyslová, zemědělská, národopisná a umělecká Hořice V ýstava českého severovýchodu v Hořicích 1904 Plzeň V ýstava kuchařského umění a hostinství 1905 Hodonín Slovanská výstava 1906 Liberec Deutschböhmische Ausstellung Reichenberg 1907 Lomnice nad Popelkou Hospodářsko-průmyslová výstava 1908 Praha J ubilejní výstava 1909 Klatovy V ýstava 1911 Kladno J ubilejní dělnická výstava Nový Rousínov Krajinská výstava Příbor Krajinská výstava severovýchodní Moravy 1912 Mladá Boleslav Severočeská výstava Písek J ubilejní krajinská výstava Boskovice Krajinská výstava 1913 Chomutov Deutschböhmischen Landesschau Komotau Bruntál Gewerbe-Industrie Ausstellung Freudenthal 1914 Holešov V alašská výstava Choceň Živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava Tabulka 2 – Výstavy pořádané na území dnešní České republiky meziválečném období (zpracování autorka) Rok Město V ýstava 1922 Kroměříž Zemská všeobecná výstava Písek V ýstava v Písku 1923 Moravská Ostrava Průmyslová a živnostenská výstava Čelákovice Řemeslnicko obchodnická výstava 1924 Ústí nad Labem Kulturní a hospodářská výstava Brodek u Nezamyslic J ubilejní živnostenská a zemědělská výstava 1925 T urnov Krajinská výstava 1926 J aroměř Hospodářsko-průmyslová výstava Orlová V ýstava Těšínska a Ostravska 1927 Mladá Boleslav V ýstava severních Čech v Mladé Boleslavi Domažlice Krajinská výstava 1928 Brno V ýstava soudobé kultury 220 Kutná Hora V šeobecná krajinská výstava 1929 Litomyšl Krajinská výstava T ábor J ihočeská výstava a výstava čsl. válečnictví 1931 Pardubice V ýstava tělesné výchovy a sportu Louny V šeobecná krajinská výstava severočeská Holešov Živnostensko-průmyslová výstava 1932 Rožnov pod Radhoštěm Krajinská výstava Valašska a moravsko-slezského Pobeskydí 1934 Frenštát pod Radhoštěm Krajinská výstava moravskoslezského Pobezkydí Nový Bydžov V ýstava kraje novobydžovského 1935 Kostelec nad Orlicí Krajinská výstava Nová Paka Krajinská výstava Opava T rowa: Troppaer Wirtschaft Ausstellung 1936 Přerov Středomoravská výstava Opava T rowa: Troppaer Wirtschaft Ausstellung 1937 Praha Celostátní letecká výstava v Praze Uherské Hradiště V ýstava Slovácka Opava T rowa: Troppaer Wirtschaft Ausstellung 1938 Plzeň V I. dělnická, živnostenská a hospodářská výstava v Plzni Náchod V ýstava Náchod Výstaviště v Evropě během válečných let vesměs procházela nejtemnějším obdobím své existence. Některá sloužila pro válečnou výrobu nebo jako zajatecké a koncentrační tábory; ke konci války pak byla většina z nich poničena při náletech nebo osvobozovacích bojích. V Protektorátu Čechy a Morava sloužila výstaviště v Brně a Plzni jako vojenské sklady, z pražského Veletržního paláce byly vypravovány transporty do koncentračních táborů. Obecně patří válečná léta v historii jednotlivých výstavišť k těm nejméně připomínaným obdobím a mnohdy není dopad válečných událostí na stavební podstatu areálu zmapovaný vůbec. Výstavní provoz po roce 1945 V Liberci se v roce 1946 konala velká celostátní výstava s názvem Budujeme osvobozené kraje [10] , která městu i přes radikálně změněné národnostní poměry pomohla navázat na předválečnou výstavní tradici. V roce 1947 se konala na pražském výstavišti Slovanská zemědělská výstava [11, s. 47] , další velká výstava Obrázek 3 – Veletržní palác (zdroj: [13] ) 221 proběhla v Kroměříži v roce 1948 pod názvem 100 let národního života. Změna režimu v roce 1948 ovšem představovala velký zásah do pořadatelství veletrhů i výstav. Kvůli ní bylo po roce 1951 pozastaveno konání pražských vzorkových veletrhů a staré holešovické výstaviště bylo od roku 1953 provozováno jako Park kultury a oddechu Julia Fučíka. Výstavy, které se tu nadále pořádaly, už nesloužily primárně obchodním cílům, nýbrž měly mnohdy silně ideově zabarvený obsah. Kromě toho se Průmyslový palác stal místem konání sjezdů komunistické strany, odborů, zemědělských družstev a celé řady dalších organizací, jejichž působení bylo nedílnou součástí nových společenských pořádků. Nové impulsy a kontakt se světem Po útlumu výstavnictví počátkem padesátých let docházelo ve druhé polovině padesátých let a v šedesátých letech k postupné adaptaci sítě výstavišť na nové společenské uspořádání ve státě i na mezinárodní scéně. Svou roli v celkovém oživení výstavního provozu sehrál nepochybně i ohlas velmi úspěšné prezentace Československa na Expo v Bruselu v roce 1958. Na výstavišti v Brně se v letech 1955-1957 uskutečnily z rozhodnutí centrálních orgánů tři velké celonárodní strojírenské výstavy. Logickým navazujícím krokem bylo pořádání každoročního mezinárodního veletrhu za účelem podpory zahraničního obchodu, jako tomu bylo běžné v řadě okolních zemí. Toto rozhodnutí však bylo nejprve potřeba obhájit na mezinárodní úrovni proti námitkám zástupců Německé demokratické republiky a Sovětského svazu [12] . Městu Brnu nakonec úloha hlavního veletržního města státu spojená s pořadatelstvím mezinárodního veletrhu skutečně připadla, a to zejména díky existenci kvalitního a dostatečně rozlehlého výstavního areálu. Formování sítě regionálních výstavišť v socialistickém Československu Pořadatelství mezinárodních veletrhů na brněnském výstavišti a účast československých podniků na zahraničních veletrzích centrálně řídilo Ministerstvo zahraničního obchodu. I díky tomu se podnik Brněnské veletrhy a výstavy od prvního ročníku Mezinárodního veletrhu Brno v roce 1959 rychle vypracoval mezi přední evropské veletržní správy a členem UFI se stal už v roce 1961. Regionální výstaviště ovšem zůstávala v gesci místních národních výborů nebo komunálních podniků a pořadatelství akcí včetně celonárodních vycházelo často z místní iniciativy. V některých případech se jednalo o města, která měla už před válkou silnou výstavní tradici spojenou s průmyslem a disponovala vhodným výstavním areálem (Plzeň, Liberec). Jinde bylo zřízení nebo dobudování výstavního areálu v tomto období podpořeno a vznikala tak nová výstaviště i nové výstavní akce. To byl případ Ostravy, Olomouce [14, s. 36–37] a Českých Budějovic [15, s. 20– 26] , ale také Trenčína, Nitry a Bratislavy ve slovenské části státu. Kromě pořádání kulturních výstav se jednotlivá menší regionální výstaviště specializovala na akce reflektující hospodářský charakter regionu (zemědělské výstavy Země živitelka v Českých Budějovicích a Zahrada Čech v Litoměřicích, zahradnická výstava Flora v Olomouci, Liberecké výstavní trhy zaměřené na textilní produkci a spotřební zboží, výstavy bižuterie na výstavišti v Jablonci). V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo československé výstavnictví jako obor v zásadě stabilizované a nedocházelo k žádným zásadním změnám. Pokud jde o výstavní areály, vedla se v této době debata především o jejich vybavenosti nebo lepším a efektivnějším využití v průběhu celého roku. Přehled stálých výstavišť v České republice a hlavních akcí na nich pořádaných ukazuje tabulka 3. 222 Tabulka 3 – Nejvýznamnější výstaviště v České republice a akce na nich konané před rokem 1989 (zpracování autorka) Město / výstaviště V ýstava / veletrh Od roku Praha PKO Julia Fučíka Matějská pouť v PKO JF od roku 1963 České Budějovice Z emě živitelka od roku 1960, od roku 1973 pod názvem Země živitelka Ostrava Černá louka Ostravské výstavní trhy 1958 Brno Mezinárodní veletrh Brno, později Mezinárodní strojírenský veletrh 1959 Liberec Liberecké výstavní trhy 1956 J ablonec v ýstavy bižuterie 1965 Olomouc Flora Olomouc od roku 1958, od roku 1967 pod názvem Flora Olomouc Litoměřice Z ahrada Čech 1972 Plzeň prezentace potravinářského průmyslu Ex Plzeň 1965 Od roku 1990 do současnosti Pád železné opony, konec studené války a nástup globalizace představoval dramatický zvrat v životě celé československé společnosti. Podmínky, v nichž výstavnictví a výstavní areály po desetiletí fungovaly, se radikálně změnily. Některé veletržní správy se na novou situaci dokázaly adaptovat, jiná výstaviště však bojovala o přežití, protože přišla o svůj tradiční program. Jako komunikační médium bylo výstavnictví dotčeno také digitální revolucí, kterou představovalo rozšíření internetu a mobilní komunikace na počátku milénia. Protože výstavnictví vždy představovalo mezioborovou disciplínou integrující v sobě prvky kulturní činnosti, propagace, obchodu a lidové zábavy, je do jisté míry pochopitelné, že v době převratných změn ve společnosti nebyla tomuto zdánlivě okrajovému oboru věnována pozornost na prvním místě. Většina měst řešila v devadesátých letech zcela jiné, naléhavější problémy a svou pozornost obrátila zpět k nevyužívaným nebo dokonce chátrajícím výstavním areálům až v prvních desetiletích jednadvacátého století. Nalezení nové rovnováhy Během první dekády nového milénia se situace ve výstavnictví v České republice postupně opět stabilizovala. Některé velké výstavní akce zanikly nebo se výrazně zmenšil jejich rozsah, v reakci na to zcela zanikly některé areály, jiné prošly přestavbou nebo změnily způsob fungování. Někde výstaviště přestala fungovat jako uzavřený a jednotně spravovaný areál, zachovaly se však jednotlivé výstavní pavilony nebo byly vybudovány nové. Poměrně často dnes mají dřívější výstaviště podobu veřejného parku nebo prostranství se solitérními multifunkčními pavilony, sloužícími pro společenské a kulturní akce (Ostrava – Černá louka, Flora Olomouc, Liberec, Praha-Holešovice). Při rekonstrukcích jednotlivých výstavních pavilonů je patrná jasná tendence využívat jejich univerzality a zachovávat variabilitu možného využití. Příkladem mohou být rekonstrukce pavilonu A na výstavišti Ostrava (architekt Ladislav Němec, 2002) [16, s. 70] , rekonstrukce pavilonu A v Lounech (architekt Ondřej Tuček, 2018), rekonstrukce pavilonu A v Olomouci (projektant sdružení Flora, architekt neuveden, 2014) [17] . Někdy se pro bývalé výstavní pavilony najde i vhodné stálé využití, například v několika pavilonech bývalého výstaviště Liberec sídlí od roku 2014 nově vzniklé Technické muzeum Liberec, pavilon G na výstavišti 223 Ostrava – Černá louka O využívá Národní divadlo moravskoslezské, které aktuálně (2023) připravuje jeho rekonstrukci. V kontrastu ke stavebnímu vývoji méně frekventovaných výstavních areálů si intenzivně využívaná veletržní výstaviště (Brno a České Budějovice, později také Praha-Letňany) zachovala po celou dobu charakter uzavřeného vyčleněného území. I v těchto areálech ovšem probíhaly od devadesátých let stavební změny, vznikaly nové pavilony a starší haly byly rekonstruované. Spolu s faktem, že i v dnešních podmínkách stále vznikají nové akce, a především nové výstavní areály, to vypovídá jasně o životaschopnosti výstavnictví a významu oboru. Už v roce 1994 vzniklo nové regionální výstaviště v Lysé nad Labem, nový komerční veletržní areál v Praze-Letňanech je v provozu od roku 2003 a po roce 2010 začal vyrůstat nový výstavní a volnočasový areál v Kroměříži. V řadě měst se o historické lokalitě sloužící dříve trhům nebo výstavám stále hovoří jako o výstavišti, přestože reálně je pro výstavní účely využívána pouze v malé míře. To svědčí o tom, že výstavnictví reprezentuje kulturní hodnotu, která charakter místa utváří a dlouhodobě se podepisuje na jeho identitě. Obrázek 4 – Moderní haly brněnského výstaviště postavené po roce 1995 (zdroj: [18] ) 224