Proces a míra invalidizace seniorů

Proces amíra invalidizace seniorů Marcela Malá ABSTRAKT Stať se zabývá stárnutím populace jako nejcharakteristějším rysem demografického vývoje České republiky idalších vyspělých zemí. Cílem je poukázat na současný globální jev stárnutí jako jeden znejvýznamnějších aktuálních problémů aanalyzovat, do jaké míry zasahuje do života seniorů invalidita. Výsledkem jsou doporučení pro postup udržitelnosti akvality důchodového systému. ABSTRACT This study deals with population aging as the most characteristic feature of demographic development in the Czech Republic and other developed countries. The aim is to highlight the current global aging phenomenon as one of the most important current problems and to analyze the extent to which disability affects the lives of elderly people. The outcome of the paper is aset of recommendations for quality improvement and sustainability of the pension system. ÚVOD Podle střední varianty projekce demografického vývoje zpracované Českým statistickým úřadem by měli vČR lidé starší 65 let vroce 2030 tvořit 22,8 % populace, vroce 2050 pak 31,3 %, což představuje přibližně 3 miliony osob. Nejvyšší počet obyvatel ve věku 65 avíce let se očekává v50. letech 21. století, kdy by mohl být až dvojnásobný ve srovnání se současným stavem. Relativně nejrychleji se přitom bude zvyšovat počet osob nejstarších. Vroce 2013 bylo 0,2 mil. osob starších 85 let, vroce 2060 se předpokládá nárůst na 0,8 mil, tedy 4 krát více (MPSV 2008). Stárnutí obyvatelstva je bezesporu sociální proces, který společnost musí kontinuálně řešit. Musí jej však vnímat jako metamorfózu životního cyklu anikoliv jen jako „přibývání“ starých lidí. Musí reformovat procesy zaměstnání, vzdělávání, zdravotní péče, rodinné politiky anikoliv jen některé aspekty tohoto procesu… jen jeho demograficky viditelnou koncovku— starobní důchody (Tomeš 2012). VĚKOVÁ STRUKTURA OBYVATELSTVA Zjišťování věkové struktury obyvatelstva je výsledkem dlouhodobého demografického vývoje, změn vúrovni porodnosti, úmrtnosti azahraniční migrace. Hlavním činitelem ovlivňujícím věkovou strukturu populace České republiky byla měnící se intenzita porodnosti vprůběhu 20. století, která spolu strvalým zlepšováním úmrtnostních poměrů, vyústila vtzv. stárnutí populace. To potvrdily také výsledky ze sčítání lidu vroce 2011. Počet obyvatel celkem ivjednotlivých věkových skupinách měl vpoválečné historii vývoj značně nepravidelný, přičemž pro kategorie produktivního (15 až 64 let) apostproduktivního věku (nad 65 let) platily trendy spíše růstové (srozdílnou inOPEN ACCESS MaRCELa MaLÁ 23 tenzitou). Dětská složka 0 až 14 let častěji vykazovala pokles; přírůstky byly pouze vpoválečném období avsedmdesátých letech vdůsledku přijatých krátkodobých pronatalitních opatření. Po roce 1980 se růst osob ve věku 65 a79 let (tj. osob snárokem na starobní důchod, nicméně většinou schopných ekonomické aktivity) dočasně zastavil. Touto kategorií procházeli muži aženy ze slabých populačních ročníků první světové války. Teprve ve druhé polovině devadesátých let, kdy se narození za první světové války postupně dožívali osmdesátky, se dlouhodobý růst této věkové skupiny obnovil. Vývoj osob ve věku 65 avíce let byl ovlivněn jednak úmrtností ve středním věku ajednak početností generací do daného věku vstupujících. Mezi lety 2001 a2011 přešly do postproduktivní složky populačně silné generace osob narozených za druhé světové války. Procentuální nárůst je nejvýraznější vnejvyšších věkových skupinách, tj. 95 avíce let, je potřeba ale přihlédnout kvelmi malé početnosti této věkové skupiny vroce 2001. Souhrnně se populace 65 avíceletých od roku 2001 rozrostla o17 % apopulace 85 avíceletých o37 %. Typickým rysem starší populace je výrazná feminizace, která se spostupujícím věkem ještě prohlubuje. Zatímco ve věkové skupině 65 avíce let tvoří ženy necelých 60 %, ve věkové skupině 85 avíce let je to již 72 %. Zároveň však tím, jak se tyto věkové skupiny stávají početnější, hodnota indexu maskulinity včase mírně stoupá. Mezi lety 2001 a2011 se zvýšila hodnota průměrného věku o2,2 roku. Znamená to, že tempo růstu setrvalo zhruba na úrovni předchozího intercenzálního období. Zhlediska pohlaví byl oněco výraznější nárůst zaznamenán umužů. Vzrostla také hodnota věkového mediánu, čili věku, který dělí populaci na dvě stejně velké části. Polovina mužů byla starší 38,5 let apolovina žen 41,6 let. Vzrůstající tendenci měly iindexy vyjadřující poměr tří základních věkových složek populace svýjimkou indexu závislosti I. Index stáří překročil poprvé vhistorii sčítání lidu hodnotu 100, tzn., že poproduktivní složka převážila nad dětskou (ČSÚ 2014). 2001 2011 Ukazatel Muži Ženy Celkem Muži Ženy Celkem Průměrný věk 37,1 40,3 38,8 39,5 42,4 41 Věkový medián 35 38,6 36,6 38,5 41,6 39,9 Index stáří164 107,6 85,4 86,9 135,3 110,5 Index závislosti I2 23,7 22,6 23,1 20,9 20,1 20,5 Index závislosti II315,1 24,3 19,7 18,1 27,2 22,6 Index ekonom. zatížení438,8 46,8 42,8 39 47,3 43,1 tab. 1Ukazatelé věkové struktury ze sčítání lidu vletech 2001 a2011 1 Index stáří vyjadřuje, kolik je vpopulaci obyvatel ve věku 65 let avíce na 100 dětí ve věku 0–14 let 2 Index závislosti Ivyjadřuje počet dětí ve věku 0–14 let na 100 osob ve věku 15–64 let 3 Index závislosti II udává počet osob ve věku 65 avíce let na 100 osob ve věku 15–64 let 4 Index ekonomického zatížení udává počet dětí ve věku 0–14 let apočet obyvatel ve věku 65 avíce let na 100 osob ve věku 15–64 let Zdroj dat: ČSÚ, 2014 Svýjimkou sedmdesátých let rostl průměrný věk do devadesátých let vintercenzálním období vždy přibližně ojeden rok. Po sčítání vroce 1991 se tempo růstu začíná OPEN ACCESS 24 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2016 zrychlovat ado roku 2001 se průměrný věk zvýšil už o2,5 roku. Vroce 2011 pak dosáhl průměrný věk, medián iindex stáří historického maxima. Uvedený dlouhodobý vývoj se promítá do věkové sktruktury obyvatel České republiky, která je výrazně nepravidelná (ČSÚ 2012) graf 1Očekávaná věková struktura obyvatelstva vporovnání svýchozí věkovou strukturou zroku 2008 Zdroj: Burcin, 2010 INVALIDITA Se zvyšováním věku narůstá invalidita. Nejvýrazněji jsou senioři postihováni těmito nemocemi (MKN 2008): IV. skupina (E00–E90) — nemoci endokrinní, výživy apřeměny látek (cukrovka— diabetes) OPEN ACCESS MaRCELa MaLÁ 25 V. skupina (F00–F99) — duševní poruchy aporuchy chování VI. skupina (G00–G99) — nemoci nervové soustavy IX. skupina (I00–I99) — nemoci oběhové soustavy (srdce, mozkové infarkty) X. skupina (J00–J99) — nemoci dýchací soustavy XI. skupina (K00–K99) — nemoci trávicí soustavy XIII. skupina (M00–M99) — nemoci svalové akosterní soustavy Do 31. 12. 2009 byl přiznáván invalidní důchod vrežimu částečné aplné invalidity, od 1. 1. 2010 je odstupňován do třech stupňů invalidity. PŘEHLED DO 31.12.2009 — ČÁSTEČNÁ APLNÁ INVALIDITA Iv. SKUPINa — NEMOCI ENdOKRINNÍ, vÝŽIvy aPŘEMĚNy LÁTEK Částečné invalidní důchody, které byly přiznány zdůvodu nemocí přeměny látek, mají vobdobí 2004–2009 stoupající křivku již ve věkové skupině 45–49 let, která kulminuje vobdobí 50–54 let. Od 55 let nastává mírně klesající tendence. Uplného invalidního důchodu je stav přiznávání utéto skupiny obdobný, stoupající tendence ale probíhá dále ipo období věku nad 55 let. Částečná invalidita IV. skupina — nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek (cukrovka — diabetes) Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 12 28 30 40 57 87 208 345 266 19 1 092 2005 10 22 45 47 61 123 186 318 259 26 1 097 2006 7 19 39 70 66 105 187 365 345 41 1 244 2007 16 31 37 59 90 120 152 307 335 42 1 189 2008 9 21 32 60 65 129 149 290 310 45 1 110 2009 15 22 40 74 72 110 181 282 304 34 1 134 tab. 2Částečná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 Plná invalidita IV. skupina — nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek (cukrovka — diabetes) Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 9 11 22 31 58 87 171 364 408 36 1 197 2005 3 14 27 34 50 76 129 313 377 51 1 074 2006 8 9 19 20 32 57 146 288 377 56 1 012 2007 5 9 22 33 41 67 109 230 355 70 941 2008 4 14 16 19 37 41 88 185 284 72 760 2009 6 11 14 23 28 52 81 197 314 69 795 tab. 3Plná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 OPEN ACCESS 26 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2016 v. avI. SKUPINa— dUŠEvNÍ PORUCHy aNEMOCI NERvOvÉ SOUSTavy UV. aVI. skupiny (souhrnně duševní choroby) je nejvyšším nárůstem invalidity věkové rozhraní 50–54 let. Poté dochází kpoklesu. Více se přiznávají invalidní důchody pro diagnózu V. skupiny, tedy duševních chorob aporuch chování. Unemocí nervové soustavy je počet diagnóz přibližně opolovinu nižší. Plná invalidita se ve skupinách těchto diagnóz od částečné invalidity liší. Po celkově vysokém počtu invalidních ve věku 0–19 let následuje pokles, stoupající křivka nastává od 45–49 let, kulminuje mezi 50–54 rokem apoté opět klesá. Částečná invalidita V. skupina — duševní poruchy a poruchy chování Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 73 139 158 172 190 266 400 515 284 11 2 208 2005 69 134 158 161 219 263 367 580 296 19 2 266 2006 63 125 141 159 201 278 403 564 368 32 2 334 2007 67 170 198 251 235 352 427 651 435 30 2 816 2008 61 124 156 223 222 355 413 579 402 39 2 574 2009 91 167 172 235 312 342 380 623 482 36 2 840 VI. skupina — nemoci nervové soustavy Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 37 52 78 105 107 140 213 282 145 7 1 166 2005 21 51 95 109 102 156 172 269 195 11 1 181 2006 33 60 81 120 139 173 203 272 195 22 1 298 2007 53 70 73 142 127 164 219 296 200 28 1 372 2008 27 66 76 145 129 132 166 254 197 26 1 218 2009 48 83 101 159 164 168 166 298 249 21 1 457 tab. 4Částečná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 Plná invalidita V. skupina — duševní poruchy a poruchy chování Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 484 232 283 253 253 332 530 791 549 36 3 743 2005 466 220 273 242 244 301 414 659 515 60 3 394 2006 407 215 233 240 222 337 407 684 572 65 3 382 2007 437 235 225 233 180 267 374 665 539 71 3 226 2008 428 197 209 270 206 219 298 553 506 70 2 956 2009 444 208 205 210 231 248 298 449 478 66 2 837 OPEN ACCESS MaRCELa MaLÁ 27 Plná invalidita VI. skupina — nemoci nervové soustavy Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 154 53 70 72 85 98 180 296 205 19 1 232 2005 158 34 64 85 86 99 150 221 220 24 1 141 2006 146 38 57 86 69 115 149 223 235 27 1 145 2007 140 33 67 95 78 98 144 220 210 35 1 120 2008 184 31 50 76 88 86 114 209 216 40 1 094 2009 210 36 51 75 78 95 94 171 215 31 1 056 tab. 5.Plná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 IX. SKUPINa— NEMOCI OBĚHOvÉ SOUSTavy Onemocnění oběhové soustavy, tedy zejména nemoci srdce amozkové infarkty, vysoce stoupá od věkové skupiny 50–54 let. Vporovnání svěkovou skupinou 45–49 let, kde je počet postižených již také poměrně vysoký, je nárůst více než dvojnásobný. Uplné invalidity počet nemocných, stejně jako učástečné invalidity, prudce stoupá od 50–54 let apokračuje dalším vzestupem, který je výraznější, než-li uinvalidity částečné. Částečná invalidita IX. skupina — nemoci oběhové soustavy (srdce, mozkové infarkty) Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 4 17 45 62 105 219 492 1 071 1 075 111 3 201 2005 5 17 37 54 107 166 473 898 1 065 144 2 966 2006 6 20 35 55 71 160 386 781 1 104 173 2 791 2007 6 16 32 75 104 202 371 821 1 038 217 2 882 2008 5 25 26 69 100 190 306 686 926 201 2 534 2009 2 15 30 54 93 173 309 634 982 226 2 518 tab. 6Částečná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 Plná invalidita IX. skupina — nemoci oběhové soustavy (srdce, mozkové infarkty) Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 7 14 38 54 103 171 478 1 089 1 676 230 3 860 2005 18 26 40 50 82 152 373 995 1 488 302 3 526 2006 8 21 29 43 70 147 336 865 1 481 324 3 324 2007 6 13 31 53 80 138 251 683 1 207 344 2 806 2008 11 16 25 35 59 97 239 516 927 300 2 225 2009 20 14 13 44 49 120 195 471 913 281 2 120 tab. 7Plná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 OPEN ACCESS 28 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2016 X. SKUPINa— NEMOCI dÝCHaCÍ SOUSTavy Onemocnění soustavy dýchací bylo vrámci částečného důchodu vletech 2004–2009 zastoupeno vpoměrně nízkém počtu, vporovnání sostatními skupinami je nejnižší. Vyšší výskyt je zaznamenán od věkové kategorie 50–54 let. Od období 55–59 let následuje pokles. Totéž se projevilo uiinvalidních důchodů plných. Částečná invalidita X. skupina — nemoci dýchací soustavy Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 4 13 24 33 41 71 99 190 122 15 612 2005 0 15 21 40 47 52 85 169 116 12 557 2006 3 8 15 32 46 62 98 183 140 19 606 2007 7 10 23 33 53 57 106 163 139 10 601 2008 4 7 13 24 45 60 67 142 160 10 532 2009 2 8 15 32 40 50 83 120 124 24 498 tab. 8Částečná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 Plná invalidita X. skupina — nemoci dýchací soustavy Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 3 8 13 16 29 35 99 212 230 29 674 2005 2 3 8 15 20 29 75 183 229 32 596 2006 2 5 12 21 29 38 71 176 219 40 613 2007 0 5 8 17 29 31 55 145 211 37 538 2008 1 4 9 11 20 30 47 115 177 47 461 2009 2 4 5 8 19 30 43 101 168 45 425 tab. 9Plná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 XI. SKUPINa— NEMOCI TRÁvICÍ SOUSTavy Další, celkově nízká invalidita, spadá pod nemoci trávicí soustavy, kde více začíná stoupat počet nemocných již uvěkové kategorie 45–49 let, pokračuje rozmezím 50–54let, poté, stejně jako uX. skupiny následuje pokles. OPEN ACCESS MaRCELa MaLÁ 29 Částečná invalidita XI. skupina — nemoci trávicí soustavy Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 6 33 61 58 77 95 154 196 116 3 798 2005 1 41 52 59 79 98 125 197 123 8 783 2006 7 25 50 84 74 90 126 173 132 7 768 2007 9 38 58 90 94 97 114 199 121 13 833 2008 3 45 55 98 97 80 130 174 138 17 837 2009 10 49 52 80 98 92 121 161 130 10 803 tab. 10Částečná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 Plná invalidita XI. skupina — nemoci trávicí soustavy Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 3 26 44 54 62 82 185 238 187 20 901 2005 7 32 33 45 64 84 132 237 163 19 816 2006 3 18 38 43 57 93 113 230 199 14 808 2007 6 30 34 42 70 78 129 179 169 27 764 2008 7 22 36 50 49 78 104 161 167 30 704 2009 6 27 29 56 52 67 74 148 139 27 625 tab. 11Plná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 XIII. SKUPINa— NEMOCI SvaLOvÉ aKOSTERNÍ SOUSTavy Vůbec nejčastější diagnózou přiznávání částečných důchodů patří do XIII. skupiny, tedy nemocí svalové akosterní soustavy. Patrnější zvyšování začíná již ve věkové skupině 30–34 let, poté následuje prudký vzestup, kdy nejvíce postiženou věkovou kategorií jsou roky 50–54 let. Částečná invalidita XIII. skupina — nemoci svalové a kosterní soustavy Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 29 103 251 499 748 1 162 2 096 3 500 2 396 140 10 924 2005 21 68 203 430 673 992 1 717 3 077 2 262 214 9 657 2006 12 81 198 482 725 1 097 1 731 3 290 2 755 314 10 685 2007 20 93 249 579 852 1 325 1 831 3 553 3 089 447 12 038 2008 35 133 232 571 854 1 229 1 839 3 415 3 126 467 11 901 2009 35 105 198 527 876 1 239 1 742 3 315 3 170 461 11 668 tab. 12Částečná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 OPEN ACCESS 30 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2016 Plná invalidita XIII. skupina — nemoci svalové a kosterní soustavy Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2004 18 86 182 327 462 625 1 143 2 058 2 043 241 7 185 2005 26 50 159 275 332 542 934 1 681 1 658 223 5 880 2006 24 62 136 304 411 589 891 1 752 1 946 289 6 404 2007 28 86 142 304 421 659 888 1 775 2 025 424 6 752 2008 27 76 150 329 435 629 852 1 783 1 999 473 6 753 2009 31 72 127 283 458 549 824 1 528 2 128 464 6 464 tab. 13Plná invalidita Zdroj dat: ČSSZ, 2014 PŘEHLED OD 1. 1. 2010— TŘI STUPNĚ INVALIDITY Iv. SKUPINa— NEMOCI ENdOKRINNÍ, vÝŽIvy aPŘEMĚNy LÁTEK Pro diagnózu IV. skupiny, zejména cukrovky, bylo od 1. 1. 2010 přiznáno nejvíce invalidních důchodů pro invaliditu I. stupně. Nejvyšší nárůst je zaznamenán od věku 50 let. Vporovnání sinvalidními důchody přiznanými do 31. 12. 2009 je ale pro tuto skupinu výskyt výrazně menší. Invalidita I. stupně IV. skupina — nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek (cukrovka — diabetes) Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2010 6 19 26 32 43 59 99 153 179 19 635 2011 14 19 13 32 55 58 84 152 194 20 641 2012 13 22 31 33 51 78 88 140 184 27 667 2013 11 27 23 36 54 76 81 134 184 24 650 tab. 14Invalidita I. stupně Zdroj dat: ČSSZ, 2014 Invalidita II. stupně IV. skupina — nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek (cukrovka — diabetes) Rok 0–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60+ Celkem 2010 2 5 10 9 9 22 33 67 91 13 261 2011 4 6 7 9 20 20 28 67 95 18 274 2012 1 5 4 12 16 21 40 59 83 16 257 2013 5 4 2 6 10 13 35 60 94 10 239 tab. 15Invalidita II. Stupně Zdroj dat: ČSSZ, 2014 OPEN ACCESS MaRCELa MaLÁ 37 IX. SKUPINa— NEMOCI OBĚHOvÉ SOUSTavy Vpočtu postižení nemocemi srdce amozkových infarktů jednoznačně dominují muži, ato ve všech sledovaných letech ivěkových rozmezí. Vůbec nejvyšší rozdíl vpoměru kženám nastává po 55. roku života. graf 4Nemoci oběhové soustavy Zdroj dat: ČSSZ, 2014 X. SKUPINa— NEMOCI dÝCHaCÍ SOUSTavy Nemocemi dýchací soustavy byly ve všech sledovaných obdobích postiženy více ženy do věkové kategorie 45–49 let. Mezi 50–54 lety byla situace mezi pohlavími střídavá aod 55 let věku jsou dýchacími potížemi výrazně více postiženi muži. graf 5Nemoci dýchací soustavy Zdroj dat: ČSSZ, 2014 XI. SKUPINa— NEMOCI TRÁvICÍ SOUSTavy Strávicí soustavou má více problémů mužská populace, kdy je vletech 2005 i2009 vysoký nárůst případů umužů od 50 let výše. Vroce 2013 se tato věková hranice posunula okategorii po 55 roce života. graf 6Nemoci trávicí soustavy Zdroj dat: ČSSZ, 2014 OPEN ACCESS 38 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2016 XIII. SKUPINa— NEMOCI SvaLOvÉ aKOSTERNÍ SOUSTavy Obecně trpí nemocemi svalů akostry častěji ženy do věku 54 let, po 55. roce života dochází kobratu apostiženi jsou častěji muži. graf 7Nemoci svalové akosterní soustavy Zdroj dat: ČSSZ, 2014 SHRNUTÍ Je patrné, že populace České republiky prochází dlouhodobě proměnou, která se označuje jako populační stárnutí. Zekonomického asociálního hlediska jde ozměnu, která má dopad na ekonomickou zátěž obyvatelstva vproduktivním věku. Nepříznivě se vyvíjí zejména relace mezi složkou postproduktivní aproduktivní, kde se počet osob ve věku 65 avíce let připadajících na 100 osob vproduktivním věku od roku 1950 téměř zdvojnásobil— vroce 2011 dosáhl hodnoty 23 osob. Vnávaznosti na to přibývá starobních důchodců azvyšují se ináklady na fi nancování důchodové agendy. Co se týče invalidních důchodců, jejich počet vobdobí posledních třech let sledovaného období mírně klesá, což je dáno nižším počtem došlých žádostí amůže zde hrát úlohu izpřísnění vposuzování invalidity. Obecně jsou lidé spřibývajícím věkem nejčastěji postihováni nemocemi přeměny látek, duševními chorobami aporuchami chování, nemocemi nervové, oběhové, dýchací, trávicí akosterní soustavy. Absolutně nejvyšším počtem invalidních seniorů je pro XIII. skupinu, tedy nemoci svalové akosterní soustavy. Naopak mezi skupiny snejnižším výskytem diagnóz patří problémy sdýcháním atrávením. Invalidita obecně začíná prudce stoupat již od 55 roku věku. Podíváme-li se na poměr diagnóz mezi pohlavími, užen jednoznačně převažují duševní choroby anemoci nervové soustavy, vnižší věkové kategorii (do 54 let) trpí ženy více nemocemi svalů akostry. Muži trpí častěji než ženy cukrovkou, mají větší problémy sdýcháním atrávením aod věkové kategorie nad 55 let jsou častěji postiženi nemocemi svalů. Vyplácené invalidní důchody zaznamenávají nejvyššího stoupání ve věkové kategorii 50–59 let. Uinvalidity III. stupně tento nárůst ještě pokračuje, ato až do věku 65 let, kdy dochází ktransformaci důchodů. Hodnoty průměru délky pobírání důchodu se zvyšují (muži 18,92 let, ženy 26,90 let), průměrný věk starobních důchodců je 69 let, vporovnání sostatními státy EU aOECD je to jeden znejnižších důchodových věků. Průměrná výše invalidních istarobních důchodů sice roste, ovšem vporovnání sprůměrnou mzdou azejména invaliditou III. stupně, kdy je člověk omezen vmožOPEN ACCESS MaRCELa MaLÁ 39 nostech výdělečné činnosti, je tento nárůst značně nedostačující. Výše starobních důchodů je ovíce než polovinu nižší, než je průměrná mzda, uinvalidních důchodů III. stupně je průměrná výše ještě oněco nižší. Ve sledovanosti ekonomické aktivity je patrné zvyšování. Pracujících důchodců ve všech věkových kategoriích, nevyjímaje důchodce 80 avíceletých, přibývá. Pracovní aktivita starobních důchodců velmi výrazně ovlivňuje příjmy domácností starších osob. Vzhledem ktomu, že rychlé stárnutí populace vytváří finanční tlak na veřejné důchodové systémy, zavádí mnoho zemí EU opatření na podporu zapojení pracovníků starších 55 let na trhu práce. Mezi nejčastější přijímaná opatření patří zvýšení běžného důchodového věku, zvýšení požadovaného počtu příspěvkových let, zavedení pobídek pro pracovníky pro setrvání vpracovní činnosti ipo dosažení běžného důchodového věku, odrazování od předčasného odchodu do důchodu nebo eliminování této možnosti. Ač se lidé dožívají vyššího věku, důchodový systém se spíše nemění. Produktivně činných obyvatel, kteří přispívají do systému, bude ubývat, zatímco důchodců, čerpajících ze systému, přibývat. Jak vyplývá zdlouhodobých demografických prognóz vývoje obyvatelstva, zejména sohledem na osoby poproduktivního věku, lze vyjádřit obavy zneudržitelnosti systému, nebude-li se kvalitně reformovat. ZÁVĚR Starší lidé patří mezi zranitelné skupiny ve společnosti. Často musí čelit mnohým stereotypům spojených se stářím apotýkat se se zhoršeným přístupem ke svým právům. Se zhoršujícími se fyzickými apsychickými schopnostmi vdůsledku procesu stárnutí je vyvozována snížená společenská hodnota. Toto vše je oto vážnější ustarých lidí postižených invaliditou. Sotázkou diskriminace alidské důstojnosti pak úzce souvisí izacházení se staršími osobami. Především nejkřehčí senioři somezenou soběstačností závislí na pomoci rodiny, pracovníků zdravotních asociálních služeb adalších institucí mohou být vystaveni špatnému zacházení azneužívání. Důraz proto musí být kladen na vzdělávání pečujících osob. Jak vrodině, tak ive všech institucích musí být respektována achráněna fyzická, sexuální, duševní aemocionální integrita azaručené vyhovující životní podmínky. Jakékoliv nevhodné anedůstojné či ponižující zacházení se staršími osobami je naprosto nepřípustné (MPSV 2013). Dalším negativem je výše nastavení dávek poskytovaných ze základního systému. Jsou příliš nízké, aproto velkému procentu oprávněných osob hrozí „propad“ do systému sociální péče. Dále je nutná vysoká profesionalizace posuzování zdravotního stavu amaximální podpora zaměstnávání osob snepříznivým zdravotním stavem. Důležitý je vztah invalidního astarobního důchodu anemocenského adůchodového pojištění vsouvislosti sinvaliditou. Důraz by měl být též kladen na pracovní rehabilitaci, možnost dobrovolného doplňkového invalidního pojištění aindividualizaci poskytovaných peněžních dávek. Co se týká nastavení důchodového systému vČeské republice, důležitými daty jsou zejména porovnání adekvátnosti příjmů vdůchodu, ato ksociálním potřebám OPEN ACCESS 40 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2016 iindividuálnímu přičinění jedince, zvyšování požadovaného počtu příspěvkových let, zrušení tzv. náhradních dob pojištění, dosažení rovnováhy příjmů avýdajů průběžného důchodového pojištění, motivace zaměstnavatelů kpříspěvkům na spoření svých zaměstnanců. Dále správné nastavení věkové hranice odchodu do důchodu tak, aby byla udržena rovnováha mezi důchodci avýdělečně činnými. Čím dřívější odchod do důchodu ačím méně příspěvkových let, tím nižší penze. Ovšem není důvodu pro předčasné odchody do důchodu. Vtomto případě mají pojištěnci nárok na invalidní důchod (jsou-li nemocní) adávky vnezaměstnanosti (jsou-li nezaměstnaní). Problém nevyřeší ani imigrace. Po zestárnutí budou imigranti požadovat dávky zdůchodového systému, aniž by do něj během produktivního věku přispívali. Po odchodu do důchodu je důležitá naplánovaná spotřeba. Je zde ale problém sinflací, kde ochranu mohou nabídnout průběžně financované systémy, jejichž základní úlohou je, aby byla zajištěna přiměřená úroveň důchodů pro pojištěnce se středními anízkými příjmy azároveň byla zajištěna ochrana pojištěnců před chudobou. Pro zlepšení situace je možno prodloužit věk odchodu do důchodu, jelikož přizpůsobení věku odchodu vzhledem kprodlužující se délce života, je vpořádku. Dále zvýšit pojistné, ovšem za předpokladu odstranění mezigenerační nespravedlnosti. Správnou cestou zcela určitě není snížení penzí, jelikož by se při odchodu do důchodu úroveň občanů neustále zhoršovala. Aktuálními jsou pobídky pro účast starších pracovníků ke zvýšení míry zaměstnanosti. Není vpořádku, aby byli pracovníci povzbuzováni kpředčasnému odchodu do důchodu abyli postihováni za setrvání na trhu práce po dosažení důchodového věku. Naopak za odložený odchod do důchodu by měly být nastaveny výhody. Je vpořádku, že důchodci pracují, současně se mzdou by se ale neměl vyplácet idůchod. Tím jsou poškozeni lidé, platící pojistné. Správné je čím dříve do důchodu, tím méně peněz anaopak. Toto je motivační řešení aobrovská rezerva pro stát. Je potřeba též zprůhlednit penzijní systémy, aby knim občané měli důvěru adostávali spolehlivé apravdivé informace. Problém je vnastavení pravidel pro spoření. Lidé neakumulují kapitál, příjmy částí domácností jsou nízké, jsou upřednostňovány krátkodobé spotřeby, nevytvářejí se důchodové úspory, informovanost je nízká. Problémem je též vnímání starobního ainvalidního důchodu. Více pilířové vnímání starobního důchodu nemůže řešit důchody invalidní. Uinvalidity není času na spoření, proto musí být zabezpečeny pojišťovací technikou, zatímco starobní důchody mohou být zajištěny technikou spořitelní. Výše invalidního důchodu by se měla odvíjet podle potřeby invalidní osoby, ne podle příspěvku vdůchodovém pojištění. Důchodová reforma je během na dlouhou trať. Její dopad se projeví za 30 až 50 let. Kvybudování systému stojícího na pevných základech je potřeba kvalitního týmu odborníků mající vzdělání azkušenosti vsociální politice. Krátkodobá apopulistická řešení vedou jen kvítězství ve volbách, ale společnost bohužel nikam neposunují alidem škodí. OPEN ACCESS MaRCELa MaLÁ 41 ZDROJE BURCIN, B., KUČERA, T. Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2008–2070. [cit. 2013-10-25]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/ files/clanky/8842/Prognoza_2010.pdf ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Statistické ročenky. [online]. Praha: ČSSZ. [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/ cz/o-cssz/informace/informacnimaterialy/ statisticke-rocenky.htm ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Demografické stárnutí. [online]. Praha: ČSÚ. [cit. 2012-913]. Dostupné z: https:// www.czso.cz/csu/ czso.htm ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Věková struktura obyvatel podle dat sčítání lidu. [online]. Praha: ČSÚ. [cit. 2014-411]. Dostupné z:https://www.czso.cz/ documents/10180/20551781/17021714. pdf/950d576-fb17-4b2a-a22101b0ff96ee3b?version=1.0 MINISTERSTVO PRÁCE ASOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Příprava na stárnutí. [online]. Praha: MPSV, 1.8.2008. [cit. 2013-01-18]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/2856 MINISTERSTVO PRÁCE ASOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017. [online]. [cit. 201311-04]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/ files/clanky/14540/III _vlada_Akcni_plan _ starnuti.pdf TOMEŠ, I. Obory sociální politiky. 1. vyd. Praha: Portál, s.r.o., 2011. s.182. ISBN 978-80-7367868-5. TOMEŠ, I. Širší sociální souvislosti stárnutí obyvatelstva— mýty askutečnosti. In: Fórum sociální práce. 1. vyd. Praha: Vydavatelství Filozofické fakulty UK vPraze, 2012, č. 2, s.63. ISSN 1804-3070. WORLD HEALTH ORGANIZATION. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí apřidružených zdravotních problémů: desátá revize. Geneva, 2008. ISBN 978-80-904259-0-3. OPEN ACCESS