Na hranici kultur: krymský Chersonésos, místo setkávání klasického a barbarského světa

STUDIA HERCYNIA XIX/1–2, S. 227–239 na hranici kultur: krymský Chersonésos, místo setkávání klasického abarbarského světa Martina Čechová aBStraCt Crimean Chersonesos was located on the geographical border where the “Classical” civilization met the “Barbaric” world. Alot of Nomadic tribes went through Crimea over time, which naturally influenced life both in the Crimea and in Chersonesos. This paper focused on which impact had the movements of these tribes on the inhabitants of Chersonesos, in particular regarding agriculture, but also its administration. Furthermore, the importance of Chersonesos for the Byzantine Empire is discussed. kEywordS Crimea; Chersonesos; Byzantine Empire; Nomads; Khazars; agriculture; garum; Crimean Goths. …praecipue cum in confinibus ille sit Romani locus imperii et adiversis barbarorum quam maxime nationibus frequentetur.1 Anastasius Bibliothecarius2 Těmito slovy popsal polohu Chersonésu asituaci vně jeho hradeb středověký učenec ve druhé polovině 9. století. Většina Krymu– kromě Chersonésu– byla tehdy pod nadvládou kmene Chazarů. Ačkoli právě Chazaři ovlivnili život obyvatel Krymu zdaleka nejvíce, byli jen jedním zmnoha nomádských kmenů, které se na Krymu objevovaly po celá staletí před příchodem Chazarů ajejichž příslušníci přicházeli do styku sřeckým obyvatelstvem severního Černo‑ moří. Ve svém příspěvku se pokusím popsat, jak přítomnost neřeckých, jazykem Anastasia „barbarských“ kmenů na Krymu ovlivňovala jednak život obyvatel Chersonu, jednak severo‑ pontskou politiku Byzantské říše, ato vobdobí od prvních kontaktů Chersonésu se Skýthy až po polovinu 9. století n. l. Aby bylo možné porozumět specifické pozici Chersonésu vrámci Byzantské říše, je nutné vúvodní části přiblížit jeho polohu ageografickou situaci Krymu. Poloostrov Krym (Obr.1) má rozlohu 27 000 km2 aje téměř ostrovem; spevninou ho na severu spojuje pouze úzký isthmus– Perekopská šíje. Pobřeží Krymu je velmi členité atvoří hluboké zálivy, znichž nejvý‑ znamnějším je Sevastopolský záliv na západním pobřeží jižního cípu ostrova. Severovýchodní 1 …zejména když ono místo leží na hranicích říše římské aje co nejvíce navštěvováno různými barbarskými kmeny (PřekladD. Bartoňková.) Dopis Gauderichovi, biskupu ve Velletri. Magnae Moraviae Fontes Historici III, 176–181. Pro přehled řeckých, latinských astaroslověnských pramenů týkajících se Krymu vbyzantské době vizAlbrecht 2012. 2 Anastasius Bibliothecarius (asi 800–879) byl správcem papežského archivu vletech 867–872. Protože byl upapežského dvora považován za největšího znalce poměrů vByzantské říši anavíc uměl řecky, byl jako papežský vyslanec posílán kcísařskému dvoru. Byl také osobním přítelem aobdivovatelem Konstanina Filosofa (Cyrila), oněmž zanechal různé zprávy, azejména přeložil do latiny Konstantinův spis onalezení ostatků sv.Klimenta vChersonésu (Vavřínek 2011, 29). 228 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 pobřeží Krymu je omýváno Azovským mořem, které je propojeno sČerným mořem úzkým Kerčským průlivem. Krym je ze tří čtvrtin tvořen stepmi, které se rozkládají od severu kjihu ajihovýchodu, až na nejvýchodnější část, kterou tvoří Kerčský poloostrov, zatímco vseverní části Krymu vybíhá směrem na západ kopcovitý Tarchankutský poloostrov. Stepní oblasti jsou chudé na vodu, jejich řeky vlétě vysychají, ale půda je velmi úrodná. Asi pětinu zcelkové plochy Krymu tvoří hory. Podél pobřeží od Sevastopolu na východ směrem kměstu Feodosiji se táhnou tři horská pásma, která oddělují pobřeží Krymu od jeho stepní části. Nejvyšší ztěchto horských pásem leží nejblíže mořskému pobřeží ajeho vrchol Roman Koš dosahuje výšky 1545mn.m. Střední pás hor je nižší, smaximální výškou 700 m anejnižší pás je vysoký pouze 250 m. Oblasti, rozkládající se mezi středním anejnižším pás‑ mem hor jsou velmi úrodné, vhodné pro zemědělství. založEní CHErSonéSu aJEHo PoČátEČní rozvoJ Na rozdíl od jiných severopontských kolonií, které byly založeny na počátku 6. stoletípř.n.l. (jako např.Pantikapaion) nebo vpolovině téhož století (např.Olbia) ziónského Mílétu, byl Chersonésos založen mnohem později, až ve 20. letech 5. stoletípř.n.l., ato Hérakleiou Pont‑ skou. Hérakleia byla sama kolonií, která vznikla na jižním pobřeží Černého moře po polovině 6. stoletípř.n.l. ajejíž zakladatelkou bylo město Megara. Po polovině 5. stoletípř.n.l. Hé‑ rakleia prosperovala natolik, že si mohla dovolit založit vlastní kolonii dále na severu atím Obr.1: Poloostrov Krym (podklad http://awmc.unc.edu/awmc/applications/alacarte/ upraveno). Fig. 1: The Crimea (map after http://awmc.unc.edu/awmc/applications/alacarte/ modified). 229MARTINA ČECHOVÁ zvýšit svůj vliv vČernomořské oblasti; dalším důvodem byla snaha onalezení nových oblastí sdobrými podmínkami pro zemědělství arybolov. Vhodné místo pro založení nové kolonie bylo bezpochyby pečlivě vybráno. Pozornosti zakladatelů nové kolonie neušel malý, ze tří stran mořem chráněný poloostrov, navíc ležící vzátoce vhodné pro vybudování bezpečného přístaviště. Tento poloostrov, který se nachází na nejzápadnější části jižního cípu Krymu nedaleko dnešního Sevastopolu, se stal centrem starověkého Chersonésu (Pl. 9/1). Prostředí vbezprostředním okolí vypadalo též velmi slibně: kromě dobrých podmínek krybolovu byl vokolí dostatek pastvin ahlavně dostatek vhodné zemědělské půdy. Nová kolonie tak začala brzy prosperovat. Na konci 4. stoletípř.n.l. Chersonésos ovládal celou západní část Krymu včetně řeckých osídlení Kerkinitis (dnešní Jevpatorija) aKalos Limen (Černomorskoje). Obě kolonie byly místními zemědělskými centry, ze kterých bylo obilí sváženo do Chersonésu, odkud bylo poté exportováno do Řecka. Otom, že Chersonésos ovládal obchod sobilím pocházejícím ze západního ajihozápadního Krymu svědčí dva řád‑ ky ztzv.Občanské přísahy, jejíž obsah se dochoval na stéle (Pl. 9/2) zkonce 4. nebo raného 3. stoletípř.n.l. Do přísahy byla vložena následující klauzule: „Neprodám obilí, které pochází zplanin aje vhodné pro vývoz, ani nebudu vozit toto obilí jinam, nežli do Chersonésu.“ 3 Chersonésos tedy byl zemědělským centrem jihozápadního Krymu. Vtéto době (na přelomu 4. a3. stoletípř.n.l.) město disponovalo 10 000 ha půdy ve své choře adále 80 000 ha půdy na západním Krymu apodél Tarchankutského poloostrova. Zatímco půda západního Krymu byla vhodná pro pěstování obilí, chora sloužila vtéto době zejména pro pěstování vinné révy, ale iovoce. Zejména díky obchodu sobilím, ale isvínem Chersonésos zbohatl, což se projevilo na stavebním rozvoji města. Právě na přelomu 4. a3. stoletípř.n.l. byly nově stavěny nebo rekonstruovány hlavní stavby města jako byly hradby, divadlo, mincovna, chrámy aagora; vznikly také nové soukromé domy (Mack– Carter 2003, 25). Chersonésos se díky obchodu sobilím stal obchodní křižovatkou, ato ipro Skýthy, kteří žili ve vnitrozemí Krymu. Jejich centrem bylo město Neapolis (dnešní Simferopol). Skýthové vChersonésu prodávali své produkty anakupovali naopak jak místní, chersonéské výrobky, tak izboží importované zjižního pobřeží Černého moře ize Středomoří, jako například víno, olivový olej, keramické produkty, luxusní výrobkyatd. (Měljukova 1989, 138). Kolem roku 300př.n.l. ale poprvé výrazně zasáhly do klidného života obyvatel Chersoné‑ su icelého jihozápadního Krymu útoky „barbarů“. Byli to právě Skýthové, kteří zaútočili na državy Chersonésu na tomto území ina město samotné apouze silné hradby, kterými Cherso‑ nésos disponoval, ho zachránily před zkázou. Skýthské nájezdy učinily konec velkoobchodu sobilím, protože Chersonésos nejenže ztratil kontrolu nad úrodnými stepmi jihozápadního Krymu, ale dočasně inad vlastní chorou. Pod oCHranou říMa Jelikož skythské útoky na Krymu neustávaly, Chersonésos hledal ochranu aspojence, ato nejdříve uBosporského království aposléze raději vŘímě, když se postavil na stranu Caesara ve válce proti FarnakoviII., synovi MithridataVI. Nejistá situace vkrymském vnitrozemí, způsobená po přelomu letopočtu boji mezi Sarmaty aSkýthy, vedla představitele Cherso‑ 3 Latyšev 1902; Mack– Carter 2003, 136; http://www.chersonesos.org/?p=museum_coll_ep3 & l=eng. (získáno 20.10.2015. PřekladM. Čechová.) 230 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 nésu ktomu, že před polovinou 1. století n. l. požádali Řím ovojenskou pomoc. Tuto žádost zopakovali znovu osto let později, vprvní polovině 2. století n. l. aŘím zareagoval tím, že do Chersonésu byli posláni příslušníci římských legií,4 kteří se tam natrvalo usadili. Přítomnost legionářů měla pozitivní vliv na klid voblasti atím se opět zlepšily možnosti pro zemědělství aobchod. Ačkoli byl vývoz obilí ve velkém po vpádu Skýthů definitivně ukončen, probíhal vel‑ mi pravděpodobně dál vmenším měřítku, byl ‑li vokolí města dostatečný klid na provozování zemědělství. Chersonésos je také vpramenech 4. století n. l. popisován jako místo, které má zemědělskou tradici. Například řečník Themistius (317– cca 390n.l.) zmiňuje vjedné ze svých řečí (Themistius, Disc. XXVII, 336d), že lodi jezdí pro obilí do Egypta, Thrákie, Bosporu aCher‑ sonésu (srov. Dagron 1974, 531; Durliat 1995, 24). Ačkoli Themistius nespecifikuje, mluví ‑li oChersonésu Thráckém nebo Krymském, dle geografického pořadí jmenovaných oblastí lze soudit, že má na mysli právě Chersonésos na Krymu, případně Krym jako celek. IAmmianus Marcellinus (325/330–po 391n.l.) zmiňuje Krym ve spojení se zemědělstvím, když popisuje obyvatele Krymu následovně: „Tamější lidé jsou proto klidní ausedlí, zabývají se rolnictvím aživí se výtěžky svých sklizní“ (Amm. XXII, 8. 32). 4 Byli to vojáci z1. Italské, 5. Makedonské a11. Klaudijské legie, vizMack– Carter 2003, 70. Obr.2: Plán Chersonésu. Vyznačeny jsou insuly XX aXVIII aZenónova věž (podle Romančuk 2005). Fig. 2: Plan of Chersonesos. Insulae XX and XVIII and the Zeno’sTower are highlighted (after Romančuk 2005). 231MARTINA ČECHOVÁ Také víno zůstalo vývozním artiklem Chersonésu. Vinná réva byla zpracovávána– pokud situace dovolila– jak přímo na choře, očemž svědčí nálezy vinných lisů vzemědělských sta‑ veních chory, tak ivbezpečí uvnitř městských hradeb, kde byl nedaleko Basiliky 1935 (Insula XX) nalezen dům se zařízením potřebným kvýrobě vína, jako jsou vinné lisy anádrže na víno, vtomto případě celkem tři (Obr.2; Pl. 9/3). Tato výrobna vína byla vprovozu mezi 2. a4. stoletím (Mack– Carter 2003, 84–85). Další dva domy spodobným vybavením (již nedocho‑ vané) byly nalezeny vinsule XVIII; tyto domy byly užívány od poloviny 3. století až do období po polovině 6. století (Ajbabin 2010, 51). Římští vojáci zůstali usazeni vChersonésu asi 100let, pravděpodobně až do poloviny nebo třetí čtvrtiny 3. století. Právě vtéto době, vpolovině 3. století, ovšem na Krym přitáhla další skupina barbarů. Byli to Gótové, kteří migrovali od břehů Baltského moře směrem do jižního Ruska aČernomoří (Vasiliev 1936, 3). ByzantSký CHErSonéSoS Po svém příchodu na Krym Gótové postupně ovládli území Bosporského království (kromě Pantikapaia) ave 4. století byla většina území Krymu pod gótskou nadvládou. Opevněný Chersonésos ovšem zůstal na Gótech nezávislý adále fungoval jako centrum obchodu, jehož Obr.3. Mapa krymských sídlišť, vyznačeny jsou: 1– Chersonésos, 12– Gurzuf (Gorzubity), 17– Alušton, 19– Eski Kermen, 24– Mangup, 25– Tepe Kermen, 26– Bakla, 43– Čufut Kale (podle Ajbabin 2011). Fig. 3. Map of the settlements in the Crimea, marked are: 1– Chersonesos, 12– Gurzuf (Gorzubity), 17– Alushton, 19– Eski Kermen, 24– Mangup, 25– Tepe Kermen, 26– Bakla, 43– Chufut Kale (after Ajbabin 2011). 232 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 obchodní styky byly spjaty převážně, ovšem nikoli výlučně,5 snovým centrem říše– Kon‑ stantinopolí. Již v70. letech 4. století se voblasti severního Černomoří objevila nová skupina nomádů– Hunové, znichž část prošla na přelomu 4. a5. století iKrymem (Ajbabin 2011, 68), ato směrem od Kerčského poloostrova, kde pobořili Pantikapaion, přes Perekopskou šíji zpět do černomořských stepí. Chersonésos, na rozdíl od zmíněného Pantikapaia, zůstal opět nedotčen, stranou hunského pochodu. Vjeho průběhu došlo samozřejmě ike střetům Hunů sGóty, kteří byli buď podmaněni, nebo vytlačeni vysoko do krymských hor, kde se iusadili. Jejich domovem se stalo území poměrně nedaleko Chersonésu, vhorách kolem skalních měst Mangup (Doros) aEski ‑Kermen (Obr.3). Právě přítomnosti Gótů vkrymském vnitrozemí se snažili využít byzantští císaři aučinili znich své spojence. Tato aliance byla oboustranně výhodná: archeologické nálezy zgótských skalních měst svědčí otom, že jejich pevnosti byly postaveny spomocí byzantské vzdělanosti aumění. Území krymských Gótů naopak sloužilo Byzanci jako nárazníkové pásmo před nebezpečím, přicházejícím ze stepí.6 CHERSONÉSOS– VýSPA BYZANTSKÉ ŘÍŠE Po přesunutí hlavního města říše zŘíma do Konstantinopole stoupla důležitost severního Černomoří, zejména pokud se týká otázky bezpečnosti Konstantinopole. Římští (byzantští) císaři se snažili upevňovat si svou vládu nad tímto severním územím, aměl ‑li Chersonésos vprvních dvou staletích našeho letopočtu zŘíma povolenou určitou míru samostatnosti anezávislosti, konstantinopolští císaři se naopak snažili připoutat Chersonésos co nejvíce do rámce Byzantské říše. Poté, co bylo Pantikapaion zničeno aobsazeno Huny, vzrostl význam Chersonésu jako jediného byzantského území na Krymu. Byzantská říše investovala v5. století do obnovy obranných prvků Chersonésu, tak aby byl dobře zabezpečen vůči nepřátelským vpádům, takže po hunském vpádu do stepí severního Černomoří přibyla do Chersonésu jednotka balistarii pod vedením tribuna (Ajbabin 2011, 50) avdobě panování císaře Zenóna (474–491) došlo květší rekonstrukci hradeb (Pl. 9/4), jak je zřejmé zdalší epigrafické památky, tzv.Zenónova nápisu na tabulce zbílého mramoru ve tvaru tabuly ansaty, která pochází zroku 487/488. Její rozměry jsou 70 × 121 × 16 cm abyla nalezena unejvětší obranné věže Chersonu, dominanty přístavní čtvrti města (Obr.2). 7 Nápis nám prozrazuje, že císař Zeno finančně pod‑ pořil rekonstrukci hradeb, aby bylo město vbezpečí.8 Je zřejmé, že ve třetí čtvrtině 5. století vokolí Chersonésu existovalo nebezpečí, kvůli kterému bylo třeba hradby (možná poničené zemětřesením vroce 477 nebo 480; Vasiliev 1936, 45) opravit. Kromě investic do obranných prvků podporovala Byzantská říše ihospodářství vCher‑ sonésu, ato jak dovozem, tak ipřijímáním jeho produktů. Dovážet bylo nutné nejen obilí, ale idalší základní potraviny, kterých se na Krymu nedostávalo, jako byl například olivový olej nebo víno. Neustávající pohyby různých nomádských kmenů vbezprostřední blízkosti Chersonésu měly za trvalý následek, že nebylo možné věnovat se soustavně zemědělství. Proto také začal stoupat význam chovu zvířat apole vokolí města byla změněna na pastvi‑ ny; vpřípadě nutnosti bylo možné jednoduše zahnat stáda do bezpečí hradeb. Chersonésos 5 Tradičně dobré styky měl Chersonésos ise syropalestinskou oblastí asamozřejmě isjihopontskými městy. 6 Pro více informací ooblasti, kde sídlili krymští Gótové vizAlbrechtetal. 2013. 7 Díky tomuto nápisu se věž (č.XVII) dnes nazývá „Zenónovou věží“, ačkoli byla postavena až v6. století. Věž je kruhová, vdobě stavby byl její průměr 15,5 m, zdi byly 3,5 m tlusté. Po rekonstrukci, která proběhla v8.–9. století, byla zvětšena až na 22 m vprůměru. Vsoučasnosti věž dosahuje výšky 6–8 m (Romančuk 2005, 48–49). 8 IOSPE: Ancient inscription of the Northern Black Sea. http://iospe.kcl.ac.uk/5.6. html (získáno 14.10.2015). 233MARTINA ČECHOVÁ si ovšem dokázal zajistit prosperitu ibez možnosti rozsáhlé zemědělské činnosti, ato díky své výhodné poloze apřístupu kmoři. Stálým zdrojem příjmů byl vývoz soli znedalekých salin, jejichž existenci popsal již Strabón (Geografika VII, 4.7). Sůl byla všeobecně potřebnou komoditou aje pravděpodobné, že zChersonésu byla vyvážena po celé období prvních deseti staletí našeho letopočtu.9 Hlavním zdrojem bohatství Chersonésu byl ale rybolov azpracování ryb vrybí pastu, garum. Ovysoké úrovni rozvoje této činnosti svědčí zejména početné nálezy hlubokých nádrží, používaných pro nakládání ryb anáslednou výrobu gara (Pl. 9/5). Na prozkoumané ploše Chersonésu (asi 1/3 celkové rozlohy města) bylo dosud objeveno více než 100 takových cisteren. Nejstarší znich pocházejí z1. století n. l., nejmladší až z10. století apodle archeologických nálezů se zdá být zřejmé, že výroba gara tímto způsobem probíhala vChersonésu nepřerušeně po celé toto období (Romančuk 2005, 105, 108–109).10 Garum bylo velmi oblíbeným potravi‑ novým doplňkem jak ve starověku, tak ive středověku. Recept na přípravu gara byl popsán např.vkuchařce římského autora Apicia (Coquinaria I, 8), ale ivdíle Geoponica, což je soubor rad ozemědělství, pocházející z10. století (Geoponica 20, XLVI). Počet cisteren, které byly do‑ sud nalezeny, naznačuje, že zpracování ryb bylo vysoce rozvinutým průmyslem aže garum bylo vyráběno vtakovém množství, 11 že muselo být určeno na vývoz. Rybí ijiné produkty byly už od 4. století vyváženy zejména do Konstantinopole; ryby byly základem jídelníčku Řeků aChersonésos mohl být pro hlavní město důležitý nejen jako hraniční pevnost, ale také jako zdroj levných, ale výživově důležitých potravin. Spolohou Chersonésu na hranici souvisí ito, že sloužil jako centrum obchodu. Podobně jako Skýthové se chovali idalší nomádi, kteří přicházeli do města, aby tam prodali své produkty, většinou vzešlé zpastevectví, anaopak nakoupili výrobky hotové nebo luxusní. Chersonésos také fungoval jako obchodní partner pro spřátelené Góty (Ajbabin 2011, 142). PŘÍCHOD TURKICKýCH KMENů NA KRYM Na konci 5. století byli tedy pány východokrymských stepí Hunové, což se ale pokoušeli zvrátit byzantští císaři šestého století. Situaci na krymském Bosporu se snažil vyřešit již císař JustinI. ve dvacátých letech 6. století. Podařilo se mu dobýt město Pantikapaion/Bospor azískat ho zpět pod byzantskou vládu, nebyl ale schopen Huny změsta vyhnat aoněco později, vprv‑ ních letech vlády císaře Justiniána, byla byzantská vojenská posádka sídlící vBosporu Huny poražena. Na pomoc se však vté chvíli již blížilo byzantské vojsko, kterého se hunští válečníci zalekli aměsto opustili, čímž se Byzantinci znovu usadili ina východním Krymu (Jakobson 1973, 17–18; Ajbabin 2011, 72, 94; Bemmann 2008, 206–209). Byzantská moc na Krymu se vobdobí vlády císaře Justiniána ovšem podle všeho omezovala na okolí Chersonésu ana Pantikapaion. Kromě toho byli významnými byzantskými spojen‑ ci krymští Gótové. Podle svědectví Justiniánova současníka Prokopia (I, I, xii, 7–9; V, VIII, 9 Zatímco Strabón popsal polohu místa, kde obyvatelé Chersonésu dobývali sůl, vývoz soli do Konstanti‑ nopole je doložen vdopisu papeže Martina, který byl do Chersonésu vyhnán krátce po polovině 7. stole‑ tí (PmbZ #4851; Borodin 1991, 189). Další zmínka osalinách nedaleko Chersonésu pochází zdíla De Administrando Imperio císaře Konstantina Porfyrogennéta (905–959), který přímo píše oexistenci míst, na kterých Chersonští dobývají sůl (Konst. Porf., De Adm. Imp., 42, 120). 10 Více orybím průmyslu vChersonésu viz: Romančuk 1973, 247; Romančuk 1977, 20; Romančuk 1997, 70–71; Sazanov 2000, 123–149; Čechová 2014, 229–235. 11 Podle odhadů (Romančuk 2005, 109) mohlo být vChersonésu vyrobeno až půl kilogramu gara na jednoho obyvatele města aden. 234 STUDIA HERCYNIA XIX/1–2 v, 26–28) ovládali Hunové krymské stepi ažili na celém území, které se rozprostíralo mezi městy Cherson (starověký Chersonésos) aBospor (starověké Pantikapaion).12 Vdalším ze svých děl, ve kterém se věnuje stavitelským úspěchům císaře Justiniána, Pro‑ kopios popisuje obnovu hradeb jak vBosporu, tak ivChersonu (Prokopios, De aedificiis III, vii, 10–13); Justinián ve svém programu Renovatio Imperii nezapomněl na severní hranici. Vdobě jeho vlády se vseverním Přičernomoří objevovaly různé kočovné apolokočovné kmeny (Sa‑ birové, Utigurové, Kutrigurové, Bulhaři, Antové, Slovanéatd.). Pro udržení klidu vtéto oblasti Justinián používal zejména diplomacii. Mírové řešení situace zahrnovalo obvyklé byzantské způsoby– podplácení, dary nebo podněcování sporů mezi jednotlivými kmeny tak, aby se obrátily proti sobě, nikoli proti Byzanci. Tyto metody fungovaly dobře do té doby, než se na samém sklonku Justiniánovy vlády objevili voblasti severního Kavkazu Avaři, kteří sem byli vytlačeni zcentrální Asie rozpínavými turkickými kmeny. Vroce 558 došli Avaři na východ‑ ní pobřeží Černého moře, do Laziky, avten samý rok přišel kJustiniánovi avarský vyslanec, který požadoval finanční pomoc výměnou za zničení všech severních barbarských sousedů Byzantské říše. Justinián tuto nabídku rád přijal, nepředvídal ovšem, že tím Byzantské říši vznikne velmi silný potenciální nepřítel. Avaři se spojili sKutrigury aprošli stepmi severního Černomoří, kde zničili všechny barbarské kmeny, které obtěžovaly Byzantskou říši (Pohl 2005, 470–471). Včernomořských stepích ovšem nezůstali ausídlili se na severozápadní hra‑ nici Byzance. Ačkoli se při svém pochodu Avaři vyhnuli Krymu, přece jejich přítomnost vseverním Černomoří zásadně ovlivnila život na Krymu. Stepi, ve kterých před avarským vpádem žili Kutrigurové, Utigurové, Anti, Slované apříslušníci dalších kmenů, byly Avary uvolněny apřipraveny na příchod velmi silných turkických kmenů, před kterými Avaři původně prchli. První příslušníci turkických kmenů dorazili na Krym již ve čtvrté čtvrtině 6. století zoblasti mezi Kavkazem aAzovským mořem, kde se objevili v60. letech 6. století. Sjejich příchodem pravděpodobně souvisela snaha olepší opevnění severní hranice Byzantské říše, kterou ovšem inicioval už císař Justinián, za jehož vlády začala nejen již zmíněná rekonstrukce hradeb jak Chersonu, tak iBosporu, ale také výstavba systému pevností na Krymu, jejichž úkolem mělo být bránit nájezdům nomádů na byzantská území. Podle posledních archeologických bádání spadá do Justiniánovy vlády výstavba pevností Alušton aGurzuf (Gorzubity), zatímco Man‑ gup, Eski ‑Kermen, Čufut ‑Kale, Tepe ‑Kermen aBakla (Obr.3) byly postaveny nebo opevněny vposlední čtvrtině 6. století (Ajbabin 2011, 130). Vroce 576 příslušníci turkických kmenů částečně poničili Bospor avroce 580 vytáhli smě‑ rem kChersonu. Orok později ale zemřel turecký vůdce, kagan, což Turky uvedlo do chaosu amezi jejich nobilitou vzplál boj omoc. Poté Turci zKrymu znovu odtáhli aiměsto Bospor se opět stalo byzantským územím (Vasiliev 1936, 74; Ajbabin 2011, 120–128). Na konci 6. století tedy Byzantská říše disponovala na své severní hranici opevněnými měs‑ ty Cherson aBospor. Kromě těchto hlavních opěrných bodů stále spoléhala ina své spojence krymské Góty, žijící ve skalních městech jihozápadního Krymu. Stepní oblasti Krymu byly na konci 6. století avprvní polovině 7. století vrelativním klidu, ovšem již před polovinou 7. století se do stepí vokolí Azovského moře ana Tamanský poloostrov přesunul kmen Bulharů akrátce po polovině 7. století zažily stepi severního Černomoří iKrym samotný další kočov‑ nický vpád, tentokrát velmi silného abojovného kmene Chazarů. 12 Zkrácení názvu města je doloženo vpramenech: od 6. století se vnich již neobjevuje název Chersonésos, ale jeho kratší varianta– Cherson. Ztohoto důvodu se nadále oChersonésu bude hovořit jako oChersonu. 235MARTINA ČECHOVÁ KRYM ACHAZAŘI Chazaři byli jedním zturkických kmenů, které se staly (stejně jako zmínění Bulhaři včele schánem Kuvratem) nezávislými po rozpadu původní říše Kök Turk ve 30. letech 7. století. Chazaři poté, asi vpolovině 7. století, založili vlastní říši, kaganát, jehož centrum leželo na severovýchodním Kavkazu, konkrétně voblasti mezi Azovským mořem ařekou Volhou (Golden 1980; Piatigorsky– Sapir eds. 2005, 143). Chazaři byli spojenci Byzantské říše od počátku své nezávislé existence, neboť pro ni byli užitečnými pomocníky vboji. Právě sje‑ jich podporou porazil císař Herakleios Peršany na Kavkazu (Zuckerman 2007, 399–432, 403) aipozději postupovaly vtéto oblasti obě říše ve shodě proti společnému nepříteli– Arabům. Když se po smrti chána Kuvrata rozpadla říše Bulharů, do oblasti Přiazoví aTamanského poloostrova expandovali aovládli ji právě Chazaři (Ajbabin 2011, 157; Pletneva 1986, 21). Nevyhnuli se ani Krymu, kde krátce po polovině 7. století pravděpodobně pobořili Bospor aod poslední čtvrtiny 7. století byli hlavní mocností poloostrova (Ajbabin 2011, 170; Zucker‑ man 2007, 431; Ajbabin 2006, 31, 32, 60). Byzantská říše, zaměstnaná bojem sAraby zejména vMalé Asii, totiž neměla dostatek finančních ani lidských zdrojů, aby mohla účinně bránit své severní území. Na přelomu 7. a8. století ovládali Chazaři východní polovinu Krymu, ale byli přítomni ivjeho západní ajihozápadní části (Soročan 2002, 511). Ikdyž jejich nadvláda voblasti byla neoddiskutovatelná, sByzantskou říší oKrym nevedli boj, ale raději na tomto území spolupracovali (Zuckerman 2007, 431). Forma spolupráce pravděpodobně spočívala vtom, že Krym se stal kondominiem, čili oblastí pod dohledem obou říší. Není jisté, kdy ktomu mohlo dojít, možná se tak stalo už na konci 7. století. Mír, přerušený vroce 711 vojenskými kampaněmi JustinánaII. na Krym, byl obnoven poté, co byl vChersonu spodporou Chazarů provolán císařem bývalý vyhnanec Filippikos Bardanes aJustinián byl následně svržen ztrůnu byzantského císaře.13 Jak přesně kondominium na Krymu fungovalo, není zcela zřejmé. Obvyklým závazkem bylo, že voblasti kondominia nesmí být přítomno vojsko ani jedné ze zúčastněných stran. Pokud byla tato podmínka splněna, vokolí Chersonu ana Krymu neprobíhaly žádné boje atím pádem byly zachovány příznivé podmínky pro udržení obchodních kontaktů. Vtom případě měly obě velmoci zisk zobchodu, který byl vChersonu provozován. Tento stav vydržel na Krymu až do 40. let 9. století, kdy již byla zahraničně ‑politická situace vByzantské říši stabilizována, abyzantský císař tak měl potřebné zdroje na to, aby opět obrátil pozornost kseverní hranici, kde se již na začátku 9. století objevili noví obyvatelé stepí. Byli to Maďaři, Pečeněhové azejména Rusové. Posledně jmenovaní vytvářeli silný tlak na Chazarskou říši, což vyústilo vžádost Chazarů (roku 838 nebo 83914) opomoc Byzance při stavbě pevnosti na dolním toku řeky Don, jejímž hlavním účelem měla být ochrana stepních oblastí severního Černomoří atak iseverní hranice Byzantské říše. Císař Theofilos chazarské žádosti vyhověl, neboť iByzanc pociťovala, že Rusové se stávají velmi nebezpečným protivníkem. Na sever byla tedy vyslána výprava pod vedením Petrona Kamatera apatrně vroce 841 byla na místě staré rozbořené pevnosti zbílého kamene postavena zcihel nová pevnost– Sarkel.15 13 Příběh JustinánaII. je popsán vmnoha primárních pramenech, nejlépe vkronikách Theofana Vyznavače aNikefora (Theofanés, 66–76 [369–380]; Nikeforos 97–111 [40.35–45.65]). Srovnej též Head 1972. 14 Opřesnější časové určení příchodu chazarského poselstva do Konstantinopole jsou vedeny spory, vizAj‑ babin 2011, 204; Golden 1980, 77; Treadgold 1988, 313; Zuckerman 1997, 212. 15 Události, týkající se rozmachu Rusů vseveropontských stepích, žádost opomoc při stavbě Sarkelu jsou, stejně jako cesta byzantské výpravy na sever azpět anásledné klíčové změny ve správě Chersonu, po‑ psány vsouboru kronik, který pokrývá období let 813–961 anazývá se Theophanes Continuatus, vizTheo‑