Jak psát dějiny trampingu?

Jak psát dějiny trampingu?1 Jan Randák How to write history of Czech tramping? e essay investigates possibilities and limits of writing history of Czech tramping based on examples from inter-war and the 1960s tramping. e text presents three modes of both existing and possible writing of history of tramping. 1. Historical topography of tramping inspired by Dějiny trampingu by Bob Hurikán which focuses on documentation of particular tramp settlements and camps and their histories while revealing ideas about tramping of the period. 2. History of tramping as academic narrative-synthesis working with ideas of continuities and historically constant phenomena about tramp communities through last decades of contemporary history. 3. Genealogy of tramping, deconstructing tramping phenomenon by showing several inspirations, irregularities, motives and events which created its lasting forms and contents. Genealogy helps to historize tramping by its closer connections with political, social, cultural and economical events. Keywords: tramping, historical topography, historiography, genealogy, Bob Hurikán Vříjnu 1967 ocitoval Bohuslav Čepelák alias Irčan na stránkách ústředního časopisu Ministerstva obrany Obrana lidu dopis Pepana zT.O. Modrá liška. Pepan se vněm sostatními čtenáři podělil ozážitek zčetby publikace Rudana Nohy Odlesky táborových ohňů. Pisatel dílo označil za seriózně pojatý příspěvek kdějinám trampingu. Při čtení si však uvědomil, „že tak velké hnutí, jakým tramping bezesporu je akteré vhistorii posledních čtyřiceti let sehrálo nemalou roli, se dosud nezmohlo na poctivě fundovanou studii osvé historii.“ (Irčan 1967: 9) Pepanův hlas nebyl ojedinělý. Už zkraje předcházejícího roku 1966 Irčan čtenářům sděloval, že dosti podstatnou část korespondence určené trampské rubrice Obrany lidu „Zúdolí aosad“ tvoří dopisy dožadující se článků zhistorie trampingu. Obrana lidu zareagovala pružně. Tehdy populární rubriku začaly obratem plnit vzpomínky starších trampů na počátky trampování aprvorepublikové časy trávené vpřírodě na toulkách aosadách. Meziválečnou améně iválečnou dobu evokovali Irčan, Pavla Brochesová, Wendy zT.O. Westend, Banán zOld Pardů, Richard Falbr, Ryšavec— šerif Osady vlků severu adalší. Pamětnické exkurzy do minulosti tvořily koláž, jež přinejmenším vočích správců rubriky nahrazovala ucelené akademické či jiné odborné vyprávění. Že šlo ovzpomínky není žádným překvapením. Vzpomínání totiž představuje zdánlivě pravdivý, respektive pravdu si nárokující vhled do časů minulých přinášející správné líčení událostí aprožitků srozumitelné apřístupné laické veřejnosti. Připamatováním získává minulost „lidskou tvář“— vzpomínání přibližuje emoce, 1 Tato studie/publikace vznikla spodporou grantového projektu GAČR č.16-15962S snázvem Tramping včeských zemích vletech 1918 až 1989: subkultura vinterakci se státem aspolečností řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. OPEN ACCESS 52 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 překonává nahodilost isložitost spletité minulé skutečnosti. Nese různorodá poselství, potvrzuje jisté normy ahodnoty, jež se po čase mohou stát vdaném případě součástí trampských tradic. Ahlavně, jako kouzlo působí ono byl jsem při tom snadno relativizující odlišné pohledy na konkrétní události či osoby spjaté vtomto případě sminulostí trampingu (Randák 2014: 36 an.). Zveřejňování trampské paměti reagovalo na identitotvornou potřebu mladých lidí asoučasně formovalo představu osprávné podobě hnutí, jež se tehdy nadechlo knovému životu. Publikované vzpomínkové exkurzy překonávaly propast oddělující uvolňující se léta 60. od legendárních časů zrodu aformování trampského hnutí asoučasně pomáhaly utvářet nové kontinuity.2 Mladší generace náctiletých chtěly navazovat. Podle zpráv Irčanovy rubriky však ve svém okolí postrádaly starší autority, od nichž se mohly učit, respektive, jimiž mohly být vedeny. Obrana lidu tudíž uspokojovala touhu trampského mládí po návaznosti atradici. Na stránkách listu mu trampští pamětníci nejen obsahem vyprávění, ale již ze samotného principu svých osobností— ozlatém čase vypovídali očití svědci— potvrzovali trvání hnutí aplatnost jeho idejí napříč etapami státních dějin.3 Množství dopisovatelů hovoří ozájmu nejen mladé generace oIrčanovu rubriku. Ta tak měla potenciál formovat mládež začínající strampingem— mladé kluky aholky, kteří by jinak podle trampských současníků zůstali bez výchovného vedení, tedy bez pomyslného dozoru amohli by snadno upadnout vpouhé chuligánské kovbojíčkování4 budící zájem Veřejné bezpečnosti5 či její Pomocné stráže dohlížející například vturisticky frekventovaných oblastech na klid apořádek. Čtenost atedy ifor2 Nutnost přiblížit mladým generacím začátky trampování, opět tedy překonat nástrahy času azapomnění, vedla iJuru Cancáka ksepsání regionální historie trampingu na řece Jihlavce: „Těch, kteří prožívali trampské začátky vkrajinách postupně trampy objevovaných, je stále méně améně abylo by nenahraditelnou škodou, kdyby tyto události trampského dávnověku upadly vzapomnění atím byly pro nové generace trampů nenávratně ztraceny. (…) Ti, kteří před desítkami let prožívali zlaté dny trampování vkrajinách svého mládí, jsou dnes trampskými veterány ana jejich místa nastoupili astále nastupují noví anoví kamarádi. Pro ně je třeba uchovat tyto historie starých trampských osad ahistorie objevování prvních osadních campů.“ (Cancák 1996: 2–3) 3 „Včervenci jsme založili osadu Fleming Star. Zatím jsme vosadě čtyři. Každému je 14 let. Nemáme žádné zkušenosti, ale rádi bychom se zařadili mezi dobré trampy. Vlétě mezi sebe chceme přijmout další kamarády, ale mastňáky ani kovbojíčky mezi sebou nestrpíme. Velmi by nás potěšilo, kdybys nám (tj.Irčan. pozn. JR) napsal něco ohistorii trampingu, ojeho vzniku azakladatelích. Dále bychom se rádi dozvěděli otrampských zákonech azvyklostech aotom, co správný tramp má anemá dělat.“ (Irčan 1966: 6) 4 „Nevydává se trampská literatura, proto vmyslích mladých lidí se tvoří zkreslené představy otrampování. Kdyby tito povykující hulvátci četli něco zhistorie trampingu, pak by se dozvěděli, že tramping je hnutí ane módní přehlídka na plošinách nebo soutěž otom, kdo je hrubější aneurvalejší kostatním.“ (Severák 1965: 6) 5 „Proč tohle všechno píši? Protože bych chtěl doporučit všem trampům, aby si také všímali mladých lidí, kteří jezdí do přírody. Čím více si jich budou všímat dobří trampové, tím méně se oně budou muset starat příslušníci VB. Za osadu Rio Jindřich Čejka zMostu.“ (Čejka 1963: 11) OPEN ACCESS JAN RANDáK 53 mativní potenciál rubriky nepřímo potvrzuje ikorespondence Irčana sJaroslavem Foglarem týkající se Foglarovy přítomnosti na stránkách ministerského časopisu: „Milý kamaráde Irčane, děkuji Ti za časté zmínky ičlánky omých knížkách, uveřejňované vtrampském sloupku. Velmi to oceňuji— anadto mne samozřejmě těší, že tolik mladých lidí trampů mne tak hezky vzpomíná! (…) Hlídka vObraně lidu, ikdyž je zatím malá, je moc dobrou věcí— aděláš ji pěkně! Nevím, čí zásluhou vznikla, kdo ji navrhl akdo ji vObraně prosadil apovolil. Ale všichni ti lidé, kteří se oto jakýmkoliv způsobem přičinili, udělali záslužný čin.“6 Na rozdíl od řady dalších časopisů, novin, veřejných akcí věnovaných trampské písničce či debatám osoudobém trampingu ajeho společenské (ne)vhodnosti, snimiž se vprůběhu 60. let takříkajíc roztrhl pytel, lze pokládat ministerský časopis kvůli vzpomínkovým textům věnovaným trampské minulosti pro několik let ave vztahu kzačínajícím trampům za jedno zmédií momentálního utváření trampské tradice, identity apaměti. Třeba dnes zapomenutý měsíčník Krásy domova, který od konce 50. let přinášel texty otáboření itrampingu, vyloženě trampskou rubriku ještě vroce 1963 zamítl. Vkorespondenci se členy T.O. Rio vedoucí redaktorka Olga Šumberová totiž tramping označila za věc minulosti: „Jde nám skutečně očinnost, tu dnešní, odnešní lidi, nikoliv ohistorii. Ikdyž je vní mnoho pěkného azajímavého, těžko ji někdo vzkřísí, protože všichni žijeme jinak.“ (Kronika T.O. Rio 1957–1963.)7 Paměť není synonymem kdějinám apouze na individuálních příbězích nelze vystavět syntézu trampské historie. Kdo by se touto cestou vydal, došel by pouze kpestré, byť jistě zajímavé paletě dílčích vyprávění. Vnásledujících odstavcích budou představeny teze věnované možnostem psaní otrampské minulosti (vedle připomenuté paměti) atedy odpovídající na jen zdánlivě banální otázku: jaké jsou vlastně možnosti psaní dějin trampingu? Představeny budou tři způsoby existující imožné tvorby trampské historie: 1. historická topografie trampingu; 2. dějiny trampingu vpodobě odborného příběhu-syntézy a3. genealogie trampingu. Předkládaný text je pracovní esejí, vníž se ponejvíce na příkladech konfrontujících výpovědi ze dvou pomyslných zlatých ér trampingu— první republiky a60. let minulého století— konfrontuji smožnostmi alimity ošemetné tvorby otrampské minulosti. Text si neklade nárok na vyčerpávající podání problematiky, stejně tak se místy spokojí svolnějším pojmovým aparátem. Text chce totiž spíše otevřít prostor pro tázání aproblematizaci zdánlivých jistot. HURIKÁNOVA OSADOLOGIE— HISTORICKÁ TOPOGRAFIE TRAMPINGU „Je tu, pravda, kniha Boba Hurikána; nejsou to však dějiny vpravém slova smyslu. Bob se spokojil sjakýmsi soupisem trampských osad. Ito má svou cenu pro budoucího historika, ale je nezvratnou skutečností, že vjeho soupisu jsou četné nepřesnosti apoměrně velké mezery.“ (Irčan 1967: 9) Apřece odhalení mezerovitosti osadního výčtu 6 Literární archiv Památníku národního písemnictví, fond Foglar Jaroslav, korespondence odeslaná, Foglar Jaroslav— Čepelák Bohuslav, dopis ze dne 31. března 1965. 7 Kronika T.O. Rio je vosobním archivu Jindřicha Čejky (Jima Severáka) zLitvínova. OPEN ACCESS 54 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 neotupuje badatelskou atraktivitu Hurikánova díla, jak soudil Pepan. Nepřesný Hurikánův text má totiž vrámci trampského milieu i jiný, než evidenční smysl afunkci. Peterka tramping jen zdánlivě pouze nedostatečně eviduje. Význam Hurikánova díla spočívá vautorově snaze osvětlit původ, vývoj acíle meziválečného trampingu (Krško 2016: 171.)8 na stránkách jedné knihy. Jeho výčet nejen potvrzoval, ale vyloženě tvořil mohutnost fenoménu, jemuž pomocí příběhů osad vpisoval konkrétní tvář. Složitému jevu přisoudil určitou, byť selektivní celistvost. Hurikán možná pracoval nesystematicky, soustředil se na osady vpražském okolí avoblastech, jež sám znal, výběr osad podřizoval osobním sympatiím. Rovněž byl schopen vymyslet si vlastní název osady, jak učinil vpřípadě Údolí čmoudů, respektive Údolí hříchů (Krško 2016: 176). Zkreslující může být itvrzení otom, že to byl právě tramping, který mladým ukázal cestu ze zakouřených lokálů do přírody, atím ikčistému lidství. Hurikán, sám původně skaut, vtomto soudu opozitivním vlivu trampingu na mládež zdánlivě zapomněl, že ještě před meziválečným trampováním to byl právě skauting, kdo vyvedl zájemce do přírody. Pravdou však je, že Hurikán zachytil vývoj trampingu, respektive narýsoval jistý trend pobytu vpřírodě, jehož momentálním evolučním vrcholem se stal tramping vyvinuvší se ze skautingu— tramping je mu něčím, co implicitně obsahuje skauting, ale současně jej překračuje ve smyslu jeho kvalitativního zdokonalení.9 Mimochodem imladí neorganizovaní výletníci si dokázali užít zbožňování přírody vlesích jižně od Prahy na Sázavě, Berounce ive Svatojánských proudech již před Velkou válkou, jak potvrzuje vzpomínka Maxe Broda na putování sFranzem Kafkou aFranzem Werfelem— je by ale za trampy označil skutečně málokdo.10 Stímto momentem navíc souvisí kritická poznámka, jež se Hurikánovu dílu dostala prakticky hned po vydání na stránkách časopisu Světozor: „Vyjmenoval vknize na sta osad ajmen jejích zakladatelů, tu atam umístil vlastní 8 Spisovatel aautor publikující rovněž v„progresívním“ Mladém světě, Pavel Mareš vkorespondenci sJimem Severákem zT.O. Rio konkrétně píše: „Ovšem, jak jsem si dnes sám ověřoval ustarých pamětníků, Dějiny trampingu jsou historicky velmi nepřesné. Není to vina Bobova— neměl čas ani peníze, aby mohl důkladně studovat archivy osad atak se obvykle spokojil stím, že vyzpovídal jednoho— dva zosadníků apodle jejich neúplných, často zkreslených výpovědí napsal „Dějiny“.“ (Kronika T.O. Rio 1957–1963) 9 Obdobnou tendenci výkladu dějin ageneze trampingu ze skautingu identifikuje čtenář také vtextu Bohuslava Čepeláka vydaného rovněž vprotektorátní době (Čepelák 1941). 10 „Weltsch, Kafka ijá jsme byli zdatní chodci aneděli co neděli, často už ivsobotu, nás bylo vídat vpražském okolí vlesích, jejichž krása nás vyzývala knevinně zanícenému kultu. (…) Jezdívali jsme parníkem do Svatojánských proudů nebo dráhou do Senohrab, kde se otvíralo líbezné údolí prudce tekoucí Sázavy; nebo na Berounku, odkud jsme putovali na slavný Karlštejn. Koupávali jsme se vlesních potocích— neboť Kafka ijá jsme byli podivně přesvědčeni, že se krajiny nezmocníš, dokud sní přímo fyzicky nenavážeš spojení koupelí vjejích živoucích aproudících vodách. (…) Uvedli jsme tedy Werfela do svého tajného spolku radostných zbožňovatelů přírody. Jedné krásné neděle jsme si zajeli ke stříbrným proudům Sázavy, svlékli jsme se vlese, na „volném koupališti“, jemuž jsme vždycky dávali přednost před civilizovanými plovárnami, naslouchali jsme jako říční alesní bohové novým zvonivým Werfelovým veršům z„Přítele světa“, apak jsme celé hodiny plavali vpříbojích řeky.“ (Brod 1966: 21–22) OPEN ACCESS JAN RANDáK 55 nebo převzatou sentimentální básničku, pro trampské hnutí stejně typickou jako obhroublá řeč nevázaná. Pokusil se také po svém vysvětlit příčiny tohoto hnutí, ale ačkoli snad chtěl, nedostal se hlouběji pod povrch této významné doby vhistorii poválečných hnutí aduševních pochodů české mládeže.“ (Světozor 1941: 132a) Zásadní je třeba skutečnost, že Hurikán opomíjel tábořiště prokomunistických trampů. Spředstavou otom, co je správný tramping Peterka vdůsledku prosazoval jen zdánlivě nepolitickou podobu hnutí orientovaného vjeho pojetí na únik zjedovatého městského prostředí arekreaci, potažmo výchovu člověka ksilným aušlechtilým charakterům, aniž by na rozdíl od levicových trampů zásadně napadal prvorepublikový liberálně-kapitalistický řád jako takový. Form(ulo)val obraz eliminující avzávěru Dějin vyloženě dehonestující levicový tramping,11 amísty klesající až kantisemitskému tónu.12 Vkonečném vyznění tedy nečinil nic jiného, než že aktem psaní dějin přisoudil vlastní koncepci trampingu vybraným místům aosadám, čímž zároveň iurčoval, kdo je akdo není součástí trampského společenství (Krško 2016: 171, Pohunek 2015: 22–24). Striktně vyjádřeno, vypovídáním ominulosti isoučasnosti trampingu se vůči němu itrampskému společenství dostal do mocenské pozice. Hurikán propojil topografii trampingu vpodobě výčtu oblastí aosad svyprávěním okořenech, formování apodstatě hnutí, tedy sjeho identitou. Tramping prostorově ukotvil vdomácí krajině, čímž jej potvrzoval jako fenomén existující anavýsost rozšířený akonečně jej takto stabilizoval. Osady totiž nelžou, jsou vterénu dohledatelné, jsou fyzickým atudíž neoddiskutovatelným potvrzením existence trampingu! Je otázkou, jakou životnost jednotlivé osady měly. Jistě bylo obtížné uchovat si onich přehled. Hurikán jej však vytvořil ato bez jeho levicové tváře. Každá uvedená osada stvrzovala zpohledu čtenáře svou existencí životnost aatraktivitu hodnot aideálů, jež byly Hurikánem strampingem spojovány. Vjistém ohledu mohl jeho text působit taktéž jako bedekr umožňující vzájemné návštěvy osad atedy ipersonální tužení hnutí. Absenci dlouhého trvání trampingu vynahradil hustotou, rozšířeností anepolitickou kvalitou jeho prostorové sítě. Nezodpověditelnou otázkou zůstává, zda je Peterkova koncepce trampských dějin záměrná či spíše intuitivní. Vkaždém 11 „Snad se vývoj bral jinými cestami, snad by vzal na sebe již před léty jinou tvářnost, kdyby nebylo rušivých vlivů, které hodlaly celý tramping strhnout do politiky, ato do záměrné politiky. Byl to především časopis Tramp, vedený víceméně nedostudovanými studenty poblouzněnými politikou, než trampy. My, kteří jsme měli možnost nahlédnout do zákulisí tohoto obchodu smládím, semkli jsme se proti těmto lidem, ale neměli jsme prostředky, abychom mohli úspěšně čelit peněžnímu koncernu, jehož nitky se sbíhaly vKarlíně.“ (Hurikán 1940: 357) 12 Zmínka odrzosti židovského živlu vsouvislosti sosadou Texas (Hurikán 1940: s.157), kterou vnovém vydání vroce 1990 editor Stanislav Motl znějakého důvodu vynechal. Ostatně právě kvůli antisemitskému akcentu Hurikánova líčení nutno dodat, že levicově orientovaný Rudan Noha srovnal Peterku vrovněž ceněných Odlescích táborových ohňů sWalterem Jacobim, tedy německým právníkem, důstojníkem SS, který sloužil uvedoucího úseku SD (Sicherheitsdienst) Praha, vletech 1942–1945 ijako jeho velitel. Pro své zločiny byl Jacobi popraven 3. května 1947 vPraze (Noha 1969: 48). OPEN ACCESS 56 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 případě se mu podařilo vytvořit dílo zhlediska pozdějšího formování identity apaměti trampingu zásadní. Čtenářům srozumitelně sděloval, že tramping jednoduše patří do české krajiny aspolečnosti. Ukázal jim, čím tramping je, kde se vzal ajaká by měla být jeho role ve společnosti. Současně mohlo být dílo významné ipro prosazení Hurikánovy osobnosti jakožto trampské autority, jak naznačují tvrdá slova Gézy Včeličky vdobě, kdy byl Bob již sužován těžkou nemocí: „Nerad otom dnes hovořím, poněvadž je těžce nemocen, ale vzhledem ktomu, že až dodnes přežívají vtrampském hnutí hurikánovské legendy, považuji přece jenom za nutné říci několik slov. Hurikán chorobně toužil po trampské popularitě aslávě. Zanášel do trampského hnutí lacinou sentimentalitu (…).“ (Spisovatel nezůstával doma 1964: 8) Včeličkova slova potvrzuje isdělení publicisty Pavla Mareše. Vdopise členu T.O. Rio, Jimu Severákovi, mimochodem pravidelně dopisujícímu do Irčanovy rubriky, se Mareš rozepsal právě oHurikánovi. Kromě vzpomínky na to, že sám byl od svých jedenácti let členem osady Hurikán aBoba znal osobně adůvěrně, Jimovi sděloval, že Peterka je postava složitá arozporuplná. Na jedné straně výborný hráč na kytaru, společník, znalec přírody, na stranu druhou člověk, jenž se dostal během 30. let do vlivu polofašistické strany Jiřího Stříbrného akterý ze své pověsti dovedl ohromně těžit.13 Před vydáním Dějin, ale iTrampských zkazek (Hurikán 1933)14 byl tramping tematizován na stránkách trampských ipolitických časopisů či brožur. Teprve však Hurikán jej dokázal kombinací historického úvodu aprostorotvorné topografie ustavit jako dějinný fenomén hodný knižní podoby. Jeho psaní historie nicméně nemá mnoho společného s kritickou historiografií. Sdílí sní pouze zájem odějiny, nikoliv metodu práce. Každý pokus osepsání trampských dějin se bude muset vkaždém případě sHurikánovým dílem faktograficky iinterpretačně popasovat, vymezit se vůči němu, ale tím současně potvrzovat jeho dobovou důležitost atak jej chránit před zapomenutím, které více méně potkalo zajímavý protektorátní počin Bohuslava Čepeláka (Čepelák 1941). Důležité rovněž je, že sám Hurikán se na žádné předcházející texty věnované trampingu neodvolává. Jakoby to byl teprve on, kdo svázal tramping do podoby textu. Opomíjí časopisecké počiny, novinové články ibrožury věnované trampingu na přelomu 20. a30. let předcházející jeho Trampským zkazkám apozději iDějinám. Jakoby právě jeho dílo mělo stát, zjednodušeně vyjádřeno, na čele psaní otrampské historii. Samozřejmě není prvním pisatelem otrampingu jako takovém. Jeho teze opodobě apodstatě hnutí nevisí ve vzduchoprázdnu. Mnohé bylo řečeno anapsáno již před ním. Jeho Dějiny jsou proto neviditelnými nitkami svázány sjinými promluvami otrampském prostředí. Peterka představuje jen jeden hlas mohutného trampského diskurzu. Nezmiňuje nic kvalitativně nového. Ony vazby ovšem nezohledňuje, čímž 13 „[T]en skvělý sroubený ranč mu celý postavili zadarmo trampové, kteří kněmu houfně jezdili. Vsobotu večer pro ně uspořádal táborák, vyprávěl jim spoustu zajímavých příběhů ze svých cest (které si většinou vymýšlel), acelou neděli se pak „budovalo“.“ (Kronika T.O. Rio 1957–1963) 14 Trampské zkazky přinášejí iHurikánovu beletristickou tvorbu. Vtéto publikaci tak tramping spojuje asoučasně tedy implicitně definuje skrze masovou zábavu. OPEN ACCESS JAN RANDáK 57 současně čtenářům upírá možnost alternativních interpretací trampského fenoménu.15 Pro budoucí časy se stal Hurikánův text autoritou.16 Peterkou reprezentovaná koncepce se stala vlivnou. Jeho původně účelná topografická metoda se proměnila vtradovanou podobu zpracování regionalizovaných dějin trampingu. Jan Krško dokonce zaznamenává názor řady minulých isoučasných trampů, že studium trampingu dosáhne naplnění ve chvíli, kdy budou evidovány všechny kdy existující osady: „Postavení trampingu ve společnosti se odvíjí od kvantity jejich osad.“ (Krško 2016: 182) Ikdyž Hurikán podle šetření StB zpočátku 60. let údajně ztratil vliv na trampskou mládež,17 výňatky zHurikánových Dějin byly později přetiskovány vtrampském samizdatu doby normalizace, jak dokládají úryvky oprvorepublikovém trampování na Brdech včasopise Dým (např.Historie Brdského trampingu 1977: 8, Historie Brdského trampingu II. 1977: 8–9). Podobně byly vybrané pasáže přepisovány na stránkách osadních kronik, jak potvrzuje Tramp book osad Neptun, Gold Klondyk, Sergeant aHobo.18 Hurikán je respektován také jako autorita ve věcech trampských reálií, průběžně se na něj odvolává vknize Stopou toulavou Fredy Schubert (Schubert 2009) či hlasy televizního dokumentu Zvláštní znamení touha. Samizdatové, kronikářské ipolistopadové Peterkovy ozvuky současně překrývají tendenci postřehnutelnou během 60. let preferovat levicovou prvorepublikovou tradici trampování reprezentovanou kromě jiných iGézou Včeličkou či Rudanem Nohou. Alze předpokládat, že když se vprůběhu ústřední tábornické školy ČSM na Sluneční pasece pod Křemešníkem na Pelhřimovsku probírala vroce 1964 vrámci večerních teoretických rozprav historie trampingu, akcentován byl jeho pokrokový prokomunistický obraz (Skauting nesmí být 1968: 8). Český tramping se může pochlubit publikačním zmapováním trampské minulosti třeba Posázaví, Brněnska, Valašska, řeky Jihlavy, Českobudějovicka aLužnice, východních Čech, Jizerských hor. Domácí tramping zná osudy Hurikána, Včeličky, Packarda, Brochese, Irčana, Rudana, Čermáka. Chybí mu však odborná syntéza jeho dějin vneklidném 20. století. 15 „Moderní historikové navrhnou určitou interpretaci událostí aposkytnou svému čtenáři prostředky, aby si mohl jejich informace ověřit aformulovat vlastní interpretaci (…).“ (Veyne 1999: 23) 16 „Protože je historik pro své následovníky autoritou, stává se často terčem jejich kritiky. Ne snad proto, že by chtěli jeho práci od základů předělat, ale proto, že odhalili jeho omyly achtějí je napravit; netvoří něco nového, nýbrž jen opravují. Nebo také pranýřují; neboť soupis omylů nemusí být ničím jiným než tendenčním sporem ovýběr vzorků.“ (Veyne 1999: 21) 17 „Svazek byl zaveden vlednu 1958 na PETERKU, který jako zakladatel trempinku již vIrepublice apo roce 1945 měl prozápadní tendence. Rozpracováním bylo zjištěno, že kolem sebe soustřeďoval mládež aměl na ní značný vliv. Vroce 1963 bylo ověřeno, že již na mladé lidi nemá vliv aže mládeží není uznáván.“ Archiv bezpečnostních složek, fond Rozhodnutí skartační komise, návrhy na skartaci, sign. SK-6-21 MV. 18 Národní muzeum— Etnografické oddělení, fond Tramping, inv. č. H4-T-4093, nestránkováno. OPEN ACCESS 58 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 SYNTÉZA DĚJIN AOŠIDNOST HLEDÁNÍ NEMĚNNÝCH PODSTAT AKONTINUIT Vdoslovu Dějin trampingu Hurikán napsal: „Oslavujeme své dvacetiletí! Pouhé dvacetiletí, ale jak těžké kzachycení, přestože trampští pracovníci se navzájem znají aléta navzájem spolupracují. Je to proto tak těžké, že každá osada vlastně prožívá své dějiny, takže zápisky by naplnily celé desítky knih.“ (Hurikán 1940: 370–371) Zhruba opadesát let později vúvodu práce očeském trampingu vletech 1918 až 1945 Marek Waic aJiří Kössl deklarovali, že jejich kniha „není aani nemůže být jeho dějinami (trampingu, pozn. J. R.). Těžko postihnout historii tisíců osad, těžko popsat hnutí, které nemělo vpodstatě žádnou organizaci, jež bylo neustálým kvasem.“ (Waic, Kössl 1992: 7) Achvíli poté sděloval Jura Cancák vTrampské historii řeky Jihlavky, že se tramping „za dobu svého trvání rozrostl do takové velikosti, že snad ani není možné zaznamenat všechny události od jeho vzniku vrůzných částech našich zemí, ani není možné vědět ovšech osadách, které kdy vznikly, nebo otrampských samotářích, kteří se kdy po stezkách trampingu potulovali.“ (Cancák 1996: 2) Napříč dějinami zní pochopitelná skepse ohledně možnosti sepsání trampské historie zvládajícího mnohost apestrost dějů isoučasné rozdílnosti arozpory, které odkryjeme příslovečnou archeologií zvolených časových vrstev trampské minulosti. Zároveň lze uvažovat, nakolik reflektovaná neexistence dějin trampingu souvisí sjednou zjeho ústředních (sebe)identifikačních hodnot, totiž sneorganizovaností. Možná právě absence syntézy dějin asoučasně průběžně artikulovaná nemožnost jejich tvorby vlastně potvrzuje trampskou identitu jakožto neorganizovaného společenství. Historická syntéza předpokládá jednotu, návaznosti, kontinuity, trvání. Zmlhoviny minulosti si vybírá prizmatem zvolené perspektivy to, co zapadá do líčení časů minulých, respektive do představy toho, kdo ominulosti (trampingu) hovoří či píše. Kdokoliv se osepsání trampské historie znadregionálního hlediska pokusí, nutně přisoudí trampingu jistý řád či vlastnosti apodřídí ho organizaci. Neodmyslitelným aspektem historické re-konstrukce je totiž výběr, třídění ahierarchizace skutečností, jež vytváří posloupnost událostí či soudržný dějinný obraz. Tvůrce syntézy bude hledat společné prvky, původ ačasové kauzality. Historický příběh trampingu musí dospět klogickému akoherentnímu celku nesoucímu význam (Vašíček 2006: 76). Limitován bude navíc dosavadní tvorbou otrampské minulosti, jež orientuje přemýšlení otématu aurčuje interpretační možnosti ahranice. Dosud neaplikované koncepty atázání se mohou snadno setkat snepochopením, nedůvěrou aodmítnutím. Napsat syntézu dějin trampingu znamená generalizovat, tudíž vykročit proti regionalizovanému psaní evidujícímu různorodé osobní alokální zážitky či děje důležité pro konkrétní osadu amístní prostředí. Aktuální je přitom patrný rozpor historie, jak jej nastínil francouzský historik Jacques Le Goff. Předmětem historie „je jednotlivost, totiž událost, sled událostí či osobnosti, jež se vyskytnou jen jedenkrát,“ zatímco cílem historie, „stejně jako všech věd, je dosáhnout toho, co je univerzální, obecné, pravidelné.“ (Le Goff 2007: 125) Tvořit syntézu trampské historie zkrátka znamená vybírat si, rozhodovat o(ne)významu událostí, postav, osad. Anakonec ipřiznat vlastní představu otom, co tramping je, co patří kjeho konstitutivním rysům, co OPEN ACCESS JAN RANDáK 59 dělá zminulého aktéra trampa anaopak co od něj trampskou identitu odnímá. Výsledek takové práce nebude nikdy vyčerpávajícím odrazem minulosti, odhalením nějaké pravdivější pravdy odějinách trampování. Výsledek takové práce bude zrcadlit „proces výběru založený na důležitosti zhlediska problémů aotázek, jež si historik nad svým předmětem pokládá.“ (Berger, Feldner, Passmor 2016: 175) Vždy bude moci být zpochybněn odkazem na jiný dochovaný doklad ominulosti, který koliduje sdaným tvrzením. Jenže nebude nám vpřípadě generalizace unikat řada jen zdánlivých marginálií, jež by při alternativním tázání atřeba izmíněné archeologické metodě odkazovaly kzapomenutým souvislostem apřehlíženým aspektům dobového trampingu? Nebudeme například trampskou identitu předpokládat ulidí, kteří třeba vdobě vznikání neměli onějakém trampingu vůbec tušení? (Moidl, Moidlová, Smlsal 2008: 128) Anebudeme ji naopak upírat aktérům, kteří by se sní ipřes náš dnešní nesouhlas identifikovali, jako vpřípadě taky-trampů aastrachánů první republiky či závadových výrostků achuligánů 60. let kritizovaných vIrčanově rubrice či zápisech komisí pro veřejný pořádek krajských, okresních, městských imístních národních výborů? Přiznáme autentické trampství jak proklamativně nepolitickým trampům, tak jejich komunisticky orientovaným souputníkům okolo prvorepublikového Trampa, čímž se ocitneme vnapětí vůči kanonickým Hurikánovým Dějinám? Pohled do pozdější trampské tvorby 60. let ičasů normalizace ipolistopadových ba dnešních ukazuje, že obě tyto podoby trampingu se mohly potkávat na stránkách časopisů isamizdatu, aniž by pozdější autoři vjejich vzájemném sousedství spatřovali problém. Apokud zmíněnou autenticitu levicovému politickému trampingu přiznáme, měli bychom být stejně vstřícní ike členům řady osad, zakládaných vprůběhu 30. let vpodstatě jako sportovní kluby apodléhajících státem schváleným statutům, někdy také vybavených členskými legitimacemi evidujícími placení příspěvků, jak tomu bylo vpřípadě přerovské T.O. Kamarádi osady smrti.19 Přitom právě ono sportovní, tudíž obecně akceptovatelné vyústění trampingu v30. letech možná pomohlo— spolu skulturní produkcí trampů, pro trampy aotrampech— překonat jeho původní společenskou nepřijatelnost. Víra vobjektivní rozlišení pravého anepravého trampingu může být na konec vlastně vrozporu strampskou svobodomyslností, jak naznačuje sympatický názor Bílého bobra otištěný na stránkách pardubického časopisu Les: „Tramping je široké, různorodé hnutí, jehož pojítkem je příroda avolnost, hraničí na jedné straně sanarchismem, odporem proti společnosti aútěkem zní, na druhé straně téměř přechází vhnutí Lesní Moudrosti. Jeho různorodost je způsobena nejen příčinami vzniku, historickým vývojem adalšími vlivy, ale ifaktem, že „název tramp nemá právo nikdo nikomu odebrat ani udělit, neboť by to odporovalo duchu trampingu. Trampem se člověk cítí (zvýraznění autora).“ (Bílý bobr 1969: 7) Vdaném kontextu je na místě idalší tázání— jakou podstatu trampingu dohledáme třeba uT.O. Grey Grizzly zHořic vPodkrkonoší, podle úředně schválených stanov rovněž vyžadující měsíční příspěvky, mezi jejíž první podniky patřila organizace I.podkrkonošské ploché dráhy vzáří 1933 či později motocyklový závod 300 zatáček 19 Státní okresní archiv Přerov, fond. T.O. Kamarádi osady smrti, karton č.1502, inv. č.2, Legitimace členů T.O. KOS. OPEN ACCESS 66 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 tovat rozmach trampingu na počátku 60. let aakcentovat pouze trampskou rubriku vMladém světě či přemýšlet otom, že se tramping jen tak vynořil zúdajné temnoty 50. let, ale je třeba se ptát, jaké všechny aspekty azájmy mohly stát za jeho vzmachem arozšířením českým prostorem, tudíž přiznat jistý podíl třeba istátní podpoře turistiky atáboření mládeže.31 Odborné psaní bude snad některými trampy vnímáno jako vetřelec, respektive historik jako příslovečný antropolog zkoumající „zvenčí“ indiány (Tony 2017: 17), aproto bude někdy již zprincipu odmítán, či přinejmenším brán srezervou či shovívavým úsměvem jako ten, který stejně nikdy pořádně nepochopí. Jenže poznávat znamená rovněž analyzovat ainterpretovat. Činí tak nejen akademici, ale isami trampové třeba tím, jak osvé minulosti či tradicích píší ahovoří, čili sjakou představou kvíce iméně dávným časům přistupují. Je jen otázkou, nakolik tuto skutečnost reflektují. Odborná tvorba by však neměla spočívat na bezstarostném přesvědčení oodhalení jakési pravdivější historie trampingu, stejně tak by měla ktrampskému společenství přistupovat srespektem ataktéž svědomím, že bude vždy nabízet pouze vlastní verzi jeho dějin, ovšem sco nejlepším možným svědomím kminulé skutečnosti včetně jejích aktérů. LITERATURA 31 Např.vládní usnesení č.783/1962 omasovém rozvoji turistiky dětí amládeže, Usnesení 42.schůze sekretariátu ÚV KSČ ze dne 8.dubna 1964: Uvolnění finanční částky zFondu solidarity kpodpoře turistiky mládeže. Vrámci této podpory byly financovány itábornické školy Československého svazu mládeže usilující opodchycení trampské mládeže. Berger S., H.Feldner, K.Passmore (eds.) 2016. Jak se píšou dějiny: teorie apraxe. Brno: Centrum pro studium demokracie akultury. Bílý bobr 1969. „Kousek historie.“ Les. Plátek všech trampů, trapperů, táborníků, tuláků akrajánků (6): 7. Brod, M. 1966. Život plný bojů: autobiografie. Praha: Mladá fronta. Brochesová, P.1966. „První kroky vtrampingu2.“ Obrana lidu 25 (14): 6. Cancák, J. 1996. Trampská historie řeky Jihlavky. „Celostátní setkání mladých táborníků.“ 1967. Rudé právo 47–48 (228): 2. „Co přijde po trampingu?“ 1932. Ze soboty na neděli. Týdeník pro tramping, camping asport 1 (5): 1. „Co přijde po trampingu?“ 1932. Ze soboty na neděli. Týdeník pro tramping, camping asport 1 (6): 2. Čejka, J. (Jim Severák) 1963. „Dobrým slovem se dá udělat hodně.“ Mladý svět 5 (38): 11. Čepelák, J. 1941. „Dvacet roků trampování.“ Okno do světa. Sbírka aktuálních námětů (71): 1–44. Dreyfus H., P.Rabinow 2002. Michel Foucault: za hranicemi strukturalismu ahermeneutiky. Praha: Herrmann & synové. Foucault, M. 1994. Diskurs, autor, genealogie: tři studie. Praha: Svoboda. „Historie Brdského trampingu.“ 1977. Dým 11: 8. „Historie Brdského trampingu.“ 1977. Dým 14: 8–9. Hurikán, B. 1933. Trampské zkazky. Praha: Práce intelektu. Hurikán, B. 1940. Dějiny trampingu. Praha: Jaroslav Tožička. Irčan (Čepelák, B.). 1966. „Na zdraví těch, kdož jsou na cestě.“ Obrana lidu 25 (1): 6. Irčan (Čepelák, B.). 1966. „Imistr tesař.“ Obrana lidu 25 (11): 6. Irčan (Čepelák, B.). 1966. „První kroky vtrampingu.“ Obrana lidu 25 (13): 6. OPEN ACCESS JAN RANDáK 67 Irčan (Čepelák, B.) 1967. „Kolem dějin trampingu.“ Obrana lidu 26 (43):9. Jack zT.O. Lišáci 1965. „Ještě jsem vnaší rubrice.“ Obrana lidu 24 (14): 6. Jim Severák 1965. „Příhoda zvlaku.“ Obrana lidu 24 (7): 6. Kronika T.O. Rio 1957–1963, nestránkováno. Kronika T.O. Rio 1963–1965, nestránkováno. Krško, J. 2016. „Hledání pravého trampingu. Dějiny trampingu zpohledu Boba Hurikána aGézy Včeličky.“ Historie— Otázky— Problémy 8 (1): 171–183. „Krvavý potlach“ [cit.22.10.2017]. Dostupné z: http://www.trampsky-magazin.cz/blog/ krvavy-potlach-58.html Le Goff, J. 2007. Paměť adějiny. Praha: Argo. Moidl Z., O.Moidlová, J.Smlsal 2008. Kronika východočeského trampingu: Chrudimsko 1912–2008. Liberec: Rosa. „Návštěvou unudistů“ 1932. Ze soboty na neděli. Týdeník pro tramping, camping asport 1 (5): 1. Noha, R. 1969. Odlesky táborových ohňů. Vzpomínky na tábornictví, woodcraft, skauting atramping unás ive světě. Jílové uPrahy: Muzeum těžby azpracování zlata. Otrampingu ajeho historii. Omyl pátý: Hurikánovy Dějiny trampingu jsou skvěle napsaný ahistoricky věrný popis předválečného trampingu…“ [cit.11.9.2017]. Dostupné z: http://archivy. kftp.cz/index.php Pohunek, J. 2015. „Trampové atakytrampové.“ Dějiny asoučasnost 37 (9): 22–24. Randák, J. 2014. „Opaměti, osobním svědectví apolitice dějin.“ Theatrum Historiae 14 (1): 31–48. Schubert, F. 2009. Stopou toulavou. Praha: Sdružení Avalon. „Setkání vlesích.“ 1967. Rudé právo 47–48 (229): 12. „Skauting nesmí být zástěrkou pro omyly.“ 1968. Rudé právo 48–49 (81): 8. „Spisovatel nezůstával doma. Rozhovor sGézou Včeličkou, tentokrát jako strampem.“ 1964. Obrana lidu 23 (12): 1 a8. Světozor. 1941. Světová kronika současná slovem obrazem. Časopis pro zábavu ipoučení 41 (11): 132a. Šerif, F. 1931. „Povídka oplačících.“ Tramp 3 (2): 2. „Teprve teď na vojně.“ 1966. Obrana lidu 25 (10): 6. Tony (Michael Antony) 2017. „Konference subkultura trampingu ve světle vědeckého výzkumu.“ Puchejř 24 (131): 16–17. „VHradci to máme těžší.“ 1966. Obrana lidu 25 (8): stránka neuvedena. Vašíček, Z. 2006. Archeologie, historie, minulost. Praha: Karolinum. Veyne, P.1999. Věřili Řekové svým mýtům? Esej okonstitutivní imaginaci. Praha: Oikoymenh. Waic M., J.Kössl 1992. Český tramping 1918–1945. Praha: Práh. Jan Randák (1977) je historik Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se českými moderními asoudobými dějinami ve středoevropském kontextu, vsoučasnosti se věnuje problematice politiky dějin apaměti, výchově mládeže či dějinám zvláštního školství vobdobí státně-socialistické diktatury. OPEN ACCESS