Hugo Siebenschein — představitel dvou období dějin pražské germanistiky

HUGO SIEBENSCHEIN— PŘEDSTAVITEL DVOU OBDOBÍ DĚJIN PRAŽSKÉ GERMANISTIKY Vdobě, kdy se konstituování české germanistiky na pražské univerzitě po jejím rozdělení na českou aněmeckou část završilo založením germanistického semináře, se narodil 6.dubna 1889 ve Strážnici uHodonína jeden z pozdějších představitelů tohoto oboru HUGO SIEBENSCHEIN (1889–1971). Stejně jako dějiny české germanistiky poznamenala Siebenscheinovu germanistickou dráhu 2.světová válka, která je přerušila vjejich vývoji arozdělila do dvou rozdílných etap podmíněných stavem společenského vývoje asamotného oboru. První etapa Siebenscheinovy germanistické cesty začala vr. 1907 zahájením studia germanistiky abohemistiky na české filozofické fakultě vPraze, kde patřil kžákům germanistů Arnošta Krause (1859–1943) aJosefa Janka (1869–1947) abohemistů Emila Smetánky (1875–1948) aJaroslava Vlčka (1860–1930). Oba představitelé české germanistiky zásadně ovlivnili svým odborným zaměřením imetodologií Siebenscheinovu vědeckou práci, ato vjazykovědné iliterárněhistorické oblasti. Vletech 1909–1910 studoval H.Siebenschein na proslulé univerzitě vBerlíně upředních německých germanistů aliterárních historiků Maxe Roedigera (1850–1918), Ericha Schmidta (1853–1913) aGustava Roetha (1859–1926). Vysokoškolská studia dokončil vr.1911 vPraze. Do 1.světové války učil na středních školách: vletech 1911–1914 byl profesorem na Československé obchodní akademii vPraze ana státní reálce vJičíně. Vletech 1914–1918 sloužil vrakousko-uherské armádě. Po válce se vrátil kpedagogické činnosti jako profesor na gymnáziu vRoudnici nad Labem (1918–1928) aod r.1928 jako profesor na dívčím reálném gymnáziu vPraze. Vletech 1928–1939 působil jako lektor německého jazyka aprotestantské literatury na Husitské evangelické bohoslovecké fakultě vPraze avletech 1931–1939 zastával pozici lektora německého jazyka a metodiky vyučování cizích jazyků na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; ředitelem německých jazykových kurzů byl vletech 1932–1939. Po uzavření vysokých škol vr. 1939 vyučoval Hugo Siebenschein na dívčím reálném gymnáziu vPraze-Holešovicích ana reálném gymnáziu vPraze 2; vr. 1943 byl však zdůvodu „nepřátelského smýšlení vůči říši“ penzionován. Jeho situaci zkomplikovaly velkou měrou rasové důvody, protože jeho adoptivní otec Šalomoun Siebenschein byl židovského původu. Po nuceném odchodu ze školství byl H.Siebenschein totálně nasazen do kovoprůmyslu apřeškolen na strojního zámečníka. Poslední měsíce okupace žil vilegalitě. Svým návratem na pražskou univerzitu po 2.světové válce zahájil Hugo Siebenschein nejen druhou etapu svojí germanistické činnosti, ale také zajišťoval vprvních poválečných letech jako jediný kontinuitu předválečné germanistiky, která procházela vtéto době zásadní proměnou: obor poznamenala po stránce personální úmrtí Otokara Fischera (†1938), Arnošta Krause (†1943), Vojtěcha Jiráta (†1945) avr. 1947 iposledního předválečného profesora německého jazyka aliteratury Josefa Janka. Ztrátou dvou generací germanistů vznikla mezera, kterou obor nemohl zamezením výchovy nových nástupců z důvodu uzavření českých vysokých škol zaplnit. Zároveň nastal vprvních poválečných letech pochopitelný odliv zájmu ostudium germanistiky, který souvisel svšeobecným odmítáním německého jazyka akultury. SiebenLenka Vodrážková OPEN ACCESS LENkA vODRÁŽkOvÁ 255 scheinova poválečná univerzitní dráha započala žádostí oobnovení habilitačního řízení pro obor dějin německé literatury zr. 1939. Při posouzení žádosti byla kladně oceněna Siebenscheinova snaha pokračovat ve stopách předchozích českých germanistů azájem přihlížet ve své práci ikčeským souvislostem vgermanobohemistickém pojetí, kterým se předválečná česká germanistika výrazně profilovala. Jediná výtka se týkala prací psaných vněmčině, tedy ihabilitačního spisu Deutscher Humor in der Aufklärung, které „měly být psány česky vzájmu rozvoje asoběstačnosti své vědy, pak iproto, že tu tvoříme pro Čechy“1, abyly tak chápány jako prohřešek vůči pojetí české vědy jako vědy národní. Po jmenování docentem pro obor dějiny německé literatury vr. 1945 následovalo hned vdalším roce jmenování profesorem německé literatury na FF UK, ato mimořádným (1946–1950) apozději řádným profesorem (1950–1959); vyřízení návrhu Siebenscheinova profesorského řízení bylo urychleno, protože „obsazení této [= germanistické; pozn.L.V] stolice jest naléhavou potřebou filosofické fakulty— neníť na fakultě vůbec germanisty anezbytného odborníka pro posouzení disertací.“2 Sohledem na své oborové zaměření přednášel H.Siebenschein zejména odějinách německé literatury od 12.do 19.století aoněmecko-slovanských literárních vztazích. Vletech 1946–1951 řídil seminář aproseminář pro germánskou filologii (od r. 1950 katedru germanistiky); jako politicky nespolehlivý musel ale vedení katedry na pražské filozofické fakultě opustit agermanistika byla vr. 1952 zdůvodu nedostatku kvalifikovaných odborníků sloučena sanglistikou pod vedením prof. Zdeňka Vančury (1903–1974). H.Siebenschein zůstal na katedře až do svého penzionování vr. 1959. Kjeho žákům patřil pražský germanista Emil Skála (1928–2005), kterého H.Siebenschein podporoval vjeho univerzitní dráze avědeckých aktivitách ase kterým také odborně spolupracoval, zejména vlexikografické oblasti. Siebenscheinova vědecká činnost na poli germanistiky byla zaměřena na lexikografii aliterární historii. Lexikografii se začal intenzivněji věnovat poč. 30.let po svém nástupu na pražskou univerzitu. Spolu sJosefem Jankem, se kterým úzce spolupracoval až do jeho smrti vr. 1947 akterý ho také podnítil khabilitační práci, vedl redakci čtyřdílného Příručního slovníku německo-českého (Deusch-tschechisches Handwörterbuch, 1936–1948). Vedle prof. Janka jako garanta tohoto lexikografického projektu se na slovníku redakčně významně podílely tehdejší autority oborů germanistiky abohemistiky— germanista, překladatel, literární historik akritik, básník apublicista Pavel Eisner (1889–1958), germanista, překladatel abásník Otokar Fischer (1883–1938) abohemista alexikograf Jiří Haller (1896–1971); širší okruh spolupracovníků zahrnoval ovšem řadu dalších českých univerzitních amimouniverzitních germanistů abohemistů. Vprůběhu vzniku díla ocenili Josef Janko aOtokar Fischer Siebenscheinův organizační iodborný přínos pro slovník: „[…] bez Siebenscheinovy mnohonásobné práce heuristické aredakční by nebylo mohlo vznikat dílo“.3 Během 2.světové války se zrasových důvodů nesmělo objevit Siebenscheinovo jméno ve druhém atřetím svazku slovníku aipřes Jankovu snahu se oficiálně nesměl H.Sie1 Archiv Univerzity Karlovy, fond FF UK (1882–1966), i. č.645, kart. 56: H.Siebenschein (1931–1959). 2 Tamtéž. 3 Tamtéž. OPEN ACCESS 256 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 benschein zrozhodnutí ministra školství aosvěty protektorátní vlády Emanuela Moravce (1893–1945) jako „nespolehlivý“ zapojovat do redakční práce na slovníku: „Když jsem byl přinucen zredakce vystoupit azásah do slovníkové práce mi byl zakázán, pracoval jsem oněm dál adodával rukopisy profesoru Jankovi, který je nosil do tiskárny. Rozumí se, že jsem tempo všemožně zpomaloval. Když to Moravcovi bylo podezřelé anakladatel na popud jeho úřadu musel žádat rychlejší vydavatelské tempo, vymlouval se Janko na nemoc astáří, takže vyšel jen malý počet čísel narušených přítomností Němců aslovník zůstal téměř bez úhony.“4 Vydání Příručního slovníku německo-českého vrozsahu 3500 stran aca 70.000 hesel, označovaného tehdy jako „reprezentativní dílo české lexikografie“, pak bylo dokončeno čtvrtým svazkem vr. 1948. Plán čtyřsvazkového Příručního slovníku česko-německého, který byl připravován od prosince 1945, nebyl po únorovém převratu 1948 zpoliticko-ideologických důvodů již zrealizován. H.Siebenschein později vedl za spolupráce sautorským kolektivem redakci Německo-českého slovníku I–II (1.vyd. 1964), který byl výtahem čtyřsvazkového vydání doplněného odobově tendenční slovní zásobu; očtyři roky později ho následoval Českoněmecký slovník I–II (1.vyd. 1968). Přestože slovníky vzhledem kproměně slovní zásoby ajejího aktuálního stavu vlivem společenského vývoje obecně rychle stárnou, dosáhlo Siebenscheinovo lexikografické dílo vr. 2002 již 7.vydání. Během poválečné univerzitní dráhy se Hugo Siebenschein zabýval literárněhistorickými tématy, kterým věnoval pozornost již od 30.let, ato německým humorem v18.a19.století ačesko-německými literárními vztahy, kde ho zvláště zaujala tematika vztahu Johanna Wolfganga Goetha aČech. Osobnost tohoto německého básníka aT.G.Masaryka, okterém napsal práci T.G.Masaryk. Der Mensch (1938), protnul vkomparativní eseji Masaryk aGoethe (1946). Zdalších německých autorů patřil jeho zájem m. j. osobnosti adílu Gerharta Hauptmanna (např.Gerhart Hauptmann. Pokus orozbor psychologický, 1913). V50.letech vedl edici nového sedmisvazkového českého vydání spisů Heinricha Heina (1951–1967), které opatřil předmluvou akomentářem. Filologickou šíři jeho zájmů dokládá istudium historického vývoje němčiny vzávislosti na vývoji hospodářských poměrů (Abhandlungen zur Wirtschaftsgermanistik, 1936). Sohledem na dlouholetou pedagogickou činnost na středních školách ana pražské univerzitě byl Hugo Siebenschein také poradcem Státního pedagogického nakladatelství, iniciátorem vydávání učebních pomůcek pro německý jazyk aprůkopníkem rozhlasových jazykových kurzů (Rozhlasové texty kursu německého jazyka pro české posluchače, 1932). Jeho jméno nesou učebnice němčiny (např.Německy sluchem astudiem pro školu asamouky, 1934; Německy od Ado Z, 1939), německé konverzační příručky (např.Deutsches Leben in Gesprächen I–II, 1933), učebnice češtiny pro Němce (např.Čechisch durch Gehör und Studium, 1934) aedice literárních textů pro školy (např.Heinrich von Kleist. Prinz von Homburg, 1912). V50.letech redigoval sbírky školní četby zněmecké, české afrancouzské literatury asbírku jazykových příruček Brána jazyků. Jako metodik zdůrazňoval celistvou jednotu předmětu, tj.jazyka, literatury areálií, aspolečenskou funkci jazyka. Po 2.světové válce se stal Hugo Siebenschein členem významných domácích izahraničních vědeckých institucí: vr. 1946 byl jmenován mimořádným členem Králov4 Siebenschein, H. (1948): Člověk Janko. Časopis pro moderní filologii 31 (1947), č.1, s.1–10. OPEN ACCESS LENkA vODRÁŽkOvÁ 257 ské české společnosti nauk, vr. 1959 byl zvolen dopisujícím členem Saské akademie věd vLipsku (Sächsische Akademie der Wissenschaften zu Leipzig) apatřil ke členům kuratoria Archivu Thomase Manna při Německé akademii věd vBerlíně (Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlin). Na pozvání Josefa Janka spolupracoval H.Siebenschein úzce také sKlubem moderních filologů apo Jankově smrti vr. 1947 převzal jako redaktor germanistickou sekci Časopisu pro moderní filologii. Ikdyž pro mnohé dnes představuje Hugo Siebenschein většinou jen autora německo-českého ačesko-německého slovníku, patří tato osobnost, od jejíhož narození uplyne letos 130 let, neodmyslitelně kdějinám oboru germanistiky, který pomáhala spoluvytvářet akontinuálně rozvíjet zejména vnelehkých dobách po 2.světové válce. Lenka Vodrážková | Ústav germánských studií, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, | nám. J.Palacha 2, 116 38, Praha 1 ORCID ID: 0000-0003-3984-385X [email protected] OPEN ACCESS