Substantiva podle vzoru kuře ve výuce ČCJ

Substantiva podle vzoru kuře ve výuce ČCJ Dagmar Žídková-Gunter ABSTRAKT: Přestože zdaleka ne všechny učebnice ČCJ pracují explicitně se vzory, je jasné, že autoři při jejich koncepci systém vzorů nějakým způsobem reflektují. Substantiva podle vzoru kuře jsou však většinou na samém okraji zájmu. Argument, že se včeštině nevyskytuje větší množství substantiv, která takto skloňujeme, je sice pravdivý, když se však detailněji podíváme na to, která substantiva jako kuře deklinujeme, zjistíme, že některá znich patří nejen kzákladní slovní zásobě, ale navíc jsou velmi frekventovaná. Tato skutečnost vede autorku ktomu věnovat se těmto substantivům ve výuce na úrovni B1 přece jen intenzivněji. Vpříspěvku jde na jedné straně opředstavení několika pro tuto práci vhodných textů, na straně druhé opředstavení některých vpraxi osvědčených cvičení, která mohou doplnit nabídku vučebnicích ČCJ, příp. napomoct těm kolegům, kteří preferují výuku bez konkrétního výukového materiálu adávají přednost práci sautentickými texty. KLÍČOVÁ SLOVA: názvy mláďat, názvy malých dětí, deklinace, vzor kuře, vzor město, kmenotvorné přípony, literární texty ABSTRACT: Although not all textbooks of Czech as aforeign language teach grammatical paradigms, the textbooks are clearly designed in away that shows the authors have these paradigms in mind. Nouns that decline according to the pattern of kuře (“chicken”) are often given short shrift because there are few of them; however, the words from this declension are both essential and frequent. As aresult, the author of this article devotes considerable attention to these nouns when teaching at the B1 level. This article introduces texts suitable for this focus, as well as exercises that have worked in practice. These can both supplement Czech textbooks and help those who prefer to forego textbooks in order to work with authentic texts. KEYWORDS: Baby names, Children names, Declension, Kuře paradigm, Město paradigm, Root-altering suffixes, Literary texts Baganče, batole, cikáně, čtyřče, čuně, děvče, dítě, dobytče, doupě, dráče, dvojče, hádě, hejble, holoubě, house, hříbě, jehně, jezevče, káče, kachně, káně, klíště, koště, kotě, kuře, kůzle, lišče, lvíče, medvídě, mládě, morče, mrně, nadvarle, nedochůdče, nemluvně, novorozeně, pachole, paraple, páže, pimprle, pískle, pláně, podsvinče, poupě, práče, prase, pravnouče, ptáče, pukrle, rajče, robě, saranče, sele, slůně, srnče, škvrně, šoupě, štamprle, štěně, štokr(d)le, šuple, tele, trojče, varle, vimrle, vlče, vnouče, vole, vyžle, zvíře. Tento seznam neuter, která včeštině deklinujeme podle vzoru kuře, najdeme vMluvnici současné češtiny (Cvrček 2010), která vznikla na základě materiálu českých jazykových korpusů. Seznam singulárových forem je zde doplněn oněkterá pluralia OPEN ACCESS DAGMAR ŽÍDKOVÁ-GUNTER 67 tantum (čtyřčata, paterčata, sedmerčata, šesterčata, škatulata, šprťouchlata, trojačata, vícerčata) aoživotná maskulina hrabě, kníže, mar/falckrabě, velkokníže adóže, která jsou rovněž řazena ktomuto vzoru (Cvrček 2010: 189). Na první pohled nevypadá tento výčet substantiv pro výuku češtiny jako cizího jazyka (dále ČCJ) nijak zajímavě. Část zuvedených slov je používána poměrně zřídka, např.proto, že patří ke knižnímu nebo archaickému lexiku (např.pachole, pimprle, práče nebo robě). Některá slova jsou nespisovná, přináležejí kobecné češtině (např.čuně, štokrle), nebo jsou značně kolokviální (např.paraple, pukrle), jiná jsou používána jen terminologicky (např.čtyřče jako označení zbraně nebo šoupě jako označení uzávěru potrubí), což znamená, že jejich použití je přinejmenším vpsaných textech značně omezeno. Největší podíl mají substantiva, která označují mláďata zvířat amalé děti, jedná se tedy ovýrazy, jež také zpravidla nepatří kzákladní slovní zásobě ave výuce ČCJ jsou relevantní až vpozdějších fázích. Podíváme-li se však na nejčastěji používaná neutra skloňovaná podle vzoru kuře, tedy na děvče, dítě, kuře, mládě, prase azvíře (všechna patří podle frekvence mezi prvních 300 substantiv středního rodu), vypadá situace úplně jinak ačlověk si uvědomí, že by deklinace podle vzoru kuře ve výuce ČCJ neměla být zanedbávána ani na nižších jazykových úrovních, přestože vmnoha učebnicích ČCJ jsou tato substantiva traktována poměrně macešsky (pokud vůbec).1 Je pravda, že substantiva podle vzoru kuře tvoří víceméně uzavřenou skupinu. Apravdivé je itvrzení, že tato substantiva nemají vlastní inventář koncovek, že jde vlastně osmíšený deklinační typ, protože vsinguláru mají tato substantiva koncovky stejné jako substantiva deklinovaná podle vzoru moře, vplurálu potom stejné jako substantiva podle vzoru město (Petr 1986: 317–318). Ztohoto pohledu je možné pochopit postup autorů některých učebnic, při kterém dochází ke zredukování čtyř vzorů pro neutra na tři typy substantiv středního rodu zakončené na -o, -ea-í (např.Hirschmann 2011: 30; Brčáková–Berglová 2004: 44; Remediosová–Čechová 2005: 31; Švarcová–Wenzel 2020: 10). Toto rozhodnutí je jistě možné akceptovat vpočátečních fázích výuky při probírání nominativu aakuzativu singuláru (příp. ivokativu). Vnepřímých pádech avplurálu jsou však mezi substantivy podle vzorů moře akuře rozdíly právě ve struktuře kmene, proto tato simplifikace, pokud není nahrazena diferencovanějším přístupem (kčemuž bohužel ne vždy dochází),2 přináší vprůběhu další výuky spíše problémy anení podle mého názoru cestou kzvládnutí deklinace českých neuter. 1 Materiálovou základnou pro toto tvrzení jsou především učebnice ČCJ pro německé dospělé rodilé mluvčí, ať už německé či české provenience. 2 Např.vučebnici Wollen Sie Tschechisch sprechen 1?, která studenty provází od začátků až ke středně pokročilým, nenajdeme vdeklinačních tabulkách žádnou zmínku oneutrech zakončených na -e/-ě, která deklinujeme podle vzoru kuře (uváděny jsou pouze formy podle vzoru moře). Teprve vsouhrnných gramatických tabulkách na konci učebnice je vzor kuře deklarován jako výjimka deklinace (Remediosová–Čechová 2005: 364). Udeklinačního paradigmatu kuřete jsou zde doplněna substantiva zvíře, děvče, kotě adítě (vsg.). Podobně postupují iautorky učebnice Tschechisch im Alltag. Kompletní deklinační paradigma substantiva kotě najdeme v10.lekci spoznámkou, že takto deklinujeme mláďata zvířat OPEN ACCESS 68 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 Pro cizince učící se češtině nemusí být informace osmíšeném deklinačním typu vpřípadě vzoru kuře relevantní— jednak proto, že zdaleka ne všichni si takovou abstraktní informaci zapamatují, jednak proto, že ne všichni se deklinaci učí jen spomocí tabulek obsažených vučebnici, sníž se vdaném vkurzu právě pracuje. Navíc kmenotvorné přípony -etvsinguláru a-atvplurálu, které usubstantiv skloňovaných podle vzorů moře aměsto nemáme, mohou být pro slavisty, kteří se vedle češtiny učí idalší slovanský jazyk, zajímavý morfologický fenomén, jenž může podpořit zapamatovatelnost této specifické deklinace.3 Jak je známo, zůstaly včeštině do dnešních dnů zachovány právě tyto staročeské konsonantické kmeny, ostatní konsonantické deklinace téměř beze stopy zanikly, což znamená, že srozšířeným kmenem se při deklinaci (tedy kromě substantiv podle vzoru kuře) jen tak nesetkáme.4 Proto podporuji postup těch autorů učebnic ČCJ pro dospělé, kteří od samého začátku pracují se systémem čtyř vzorů iuneuter (např.Maidlová–Nekula 2009; Holá 2005),5 přestože na úrovních A1 aA2 tuto deklinaci moc efektivně procvičovat možné není. Ikdyž se autoři rozhodnou uneuter pracovat se všemi čtyřmi základními vzory (vučebnicích často reprezentovanými jinými substantivy, než na jaká jsme zvyklí zčeských gramatik),6 narážíme na další problém. Jen málokterá učebnice poskytuje adále substantiva zvíře, děvče adítě vsinguláru (Brčáková–Berglová 2004: 157). Vučebnici Lehrbuch der tschechischen Sprache je vzor kuře (zastoupen substantivem zvíře) poprvé zohledněn uG sg. (Hirschmann 2011: 79), dále také uIsg. (tamtéž: 133, tady je uvedena forma substantiva děvče), uN aApl. (tamtéž: 55–56), L sg. (tamtéž: 99–100) auD sg. (tamtéž 237) však informace kdeklinaci podle tohoto vzoru hledá uživatel marně (Hirschmann 2011). Učebnice Czech it UP! věnuje pozornost substantivům podle vzoru kuře až ve 4.dílu, který je určen pro úroveň B2. Voddílu Deklinace substantiv sméně obvyklým zakončením se explicitně hovoří oskloňování neuter se zachovaným kmenotvorným sufixem (Hradilová akol. 2020: 8). 3 Kmenotvorné přípony jsou vučebnicích češtiny pro cizince bohužel poměrně často ztotožňovány skoncovkami. Kpochopení celé problematiky nepřispívá ani nedůsledné zvýrazňování: někdy je zvýrazněna jen koncovka, jindy kmenotvorná přípona včetně koncovky (např.Lehrbuch der tschechischen Sprache / Hirschmann 2011: 79, 133), někdy části, které nemají ani charakter koncovky, ani kmenotvorné přípony (např.Czech it UP! A1 /Hradilová 2020: 93/), jindy dochází ke kombinaci různých postupů (vTschechisch Schritt für Schritt jsou uněkterých pádů barevně zvýrazněny kmenotvorné přípony včetně koncovky (např.Holá 2005: 105, 175, 195), jindy je tematizována pouze koncovka (např.uL sg. /tamtéž: 145/), vdalších pádech pak není zvýrazněna žádná část deklinovaných forem (např.N aApl., /tamtéž: 94/). 4 Rozšířený kmen zůstal ivpodobě ženského příjmení Dítětová, odvozeného od mužského příjmení Dítě, které můžeme skloňovat podle vzoru kuře, tedy srozšířeným kmenem (bez pana Dítěte) ibez něj (bez pana Dítě), což napomáhá kpochopení existence paralelního ženského příjmení Díťová. 5 Zde sproblematickou poznámkou, že se vpřípadě -ejedná okoncovku vyskytující se zřídka; tato poznámka je vztažena jak na neutra, tak na maskulina afeminina stímto zakončením aje důsledně uváděna ve všech deklinačních tabulkách. 6 Je pochopitelné, že autoři volí taková substantiva, se kterými je možné pracovat už od prvních hodin (např.vTschechisch Schritt für Schritt /Holá 2005/ jsou to auto, moře, kuře anádraží, vLehrbuch der tschechischen Sprache / Hirschmann 2011/, pokud jsou uvedena čtyři OPEN ACCESS DAGMAR ŽÍDKOVÁ-GUNTER 69 učícím se češtině informaci otom, která neutra podle vzoru kuře vlastně skloňujeme, což platí ipro učebnice ČCJ pro vyšší úrovně. Proto se není čemu divit, když se studenti ptají, proč má čeština pro neutra dva vzory se stejnou koncovkou, před kterou stojí notabene stejný konsonant. Předpokládám, že ito je jeden zdůvodů, proč se někteří autoři uchylují kredukovanému pojetí deklinace neuter, což má za následek, že se neutrům takto skloňovaným spíše vyhýbají nebo je prezentují jako výjimky. Na úrovních A1 aA2 je jistě možné pracovat stezí, že podle vzoru kuře deklinujeme jen jednotlivá substantiva, která je třeba naučit se zpaměti. Vdalších fázích výuky, pokud studenti narazí na některé ze substantiv podle vzoru kuře av„jejich“ učebnici tento typ neuter tematizován není, dávají vyučující zřejmě tip ‚Podle vzoru kuře deklinujeme názvy mláďat amalých dětí‘. Je však tato informace dostačující? Anení zavádějící? Také kvůli těmto otázkám jsem se zaměřila na substantiva podle vzoru kuře ve výuce detailněji. Přestože jde především ogramatický fenomén, jistě není nutné při jeho probírání pracovat pouze sgramatickými tabulkami. Pokud se vyučující navíc brání značně zjednodušujícímu pohledu na substantiva podle vzoru kuře jako na jakousi výjimku či „rušivý“ element anespokojí se ani sjedním či dvěma substantivy tohoto deklinačního typu, která učebnice nabízejí (zpravidla jde ovzorové substantivum kuře doplněné oneutrum dítě a/nebo zvíře), nabízí se do výuky zařadit literární text. Takovým textem může být Čapkova povídka Případ sdítětem, která je kdispozici ivadaptované podobě (Čapek 2009: 26–29). Vtomto místy opravdu zábavném textu totiž najdeme mj.celou řadu substantiv, která označují malé děti akterá (zčásti) skloňujeme podle vzoru kuře. Aprávě tato povídka je výchozím textem hodiny, vníž se se svými studenty na úrovni B1 detailněji věnuji problematice výskytu, identifikace adeklinace takových neuter, protože do úrovně A2 neměli téměř šanci se stěmito substantivy ve výuce setkat (kromě zmíněného kuřete, dítěte azvířete). Na následujících řádcích představím několik aktivit, textů acvičení, která za tímto účelem využívám. Adaptace vybraných Čapkových povídek jsou podle jejich autorky určené pro učící se češtině na úrovni B2, přesto je možné přinejmenším spovídkou Případ sdítětem pracovat už na úrovni B1, pokud studenti mají dostatek času na přípravu. Před samotným čtením textu je vhodné promítnout filmovou podobu této povídky,7 která kporozumění ze zkušenosti poměrně dobře přispívá. Pokud není kdispozici filmová ukázka, je dobré před čtením textu zařadit cvičení, která se zaměřují na méně známé lexikum. Zhlediska gramatiky je adaptace zvládnutelná bez větších obtíží už na úrovni B1. substantiva, pak to jsou kolo, moře nebo pole, nádraží azvíře). Tento postup má však tu nevýhodu, že alternativní „vzory“ ztěžují orientaci, pokud studenti hledají informace imimo danou učebnici. Klasické vzory město, kuře, moře aaktualizované nádraží (stavení je přece jen poměrně málo frekventované) najdeme např.vTschechisch kommunikativ, ato hned v1.lekci (Maidlová–Nekula 2009: 18). Dále důsledně ve všech gramatických tabulkách. 7 Čapkovy povídky (1947), režie: Martin Frič (povídka Případ sdítětem je druhá zpěti zohledněných povídek vtomto vůbec prvním povídkovém filmu československé kinematografie; 00:18:45–00:36:35). Alternativně lze filmovou povídku zařadit ipo přečtení textu jako možnou kontrolu jeho porozumění. OPEN ACCESS 70 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 Seznámení se sadaptovanou verzí povídky zadávám jako domácí přípravu. Pokud jsou ve skupině ipokročilejší studující, je kdispozici také originální Čapkův text (Čapek 1978: 45–52 /silustracemi C.Boudy/ nebo Čapek 1993: 205–213), pokud jsou mezi studenty itakoví, kteří mívají srecepcí textů větší problémy nebo se při přípravě dostanou do časové tísně, dávám kdispozici také překlad povídky do jejich mateřštiny (Čapek 1972: 254–263),8 kterou je zpravidla němčina.9 Spomocí překladu si studenti mohou sami ověřit, nakolik čtenému textu porozuměli. Čtení je spojeno súkolem— zadaptace mají studenti vypsat všechna označení pro malé děti amláďata zvířat, která se vpovídce rovněž objevují, azaměřit se na jejich gramatický rod (děťátko, dítě, harant, holčička, kojenec, mrně, nemluvně, škvrně, štěňátko, štěně; voriginálu jsou navíc děcko, diťátko, fakan, chlapeček, mládě, mrcek, nejmladší, nemluvně, nunátko, potěr vpeřinkách, potomek, prcek, robátko, spratek). Pokud studenti nejsou schopni určit rod zkontextu, mají za úkol zjistit danou informaci vInternetové jazykové příručce, se kterou pracujeme běžně přímo vkurzech češtiny. Při společné kontrole je brzy jasné, že ne všechna označení malých dětí amláďat jsou středního rodu, aikdyž středního rodu jsou, ne všechna jsou zakončena na -e/-ě, atedy skloňována jako kuře. Ktomuto faktu se ještě vrátíme. Než spovídkou pracujeme dále, nechávám studenty přemýšlet nad tím, se kterými označeními malých dětí azvířecích mláďat podle vzoru kuře se už setkali. Nejde pouze osubstantiva zadaptace Čapkova textu (dítě, nemluvně, mrně, škvrně, štěně), ale také osubstantiva, která už studenti slyšeli nebo četli, ať už vkurzech češtiny nebo mimo ně (učebnice jsou vtomto směru na příklady skoupé ina úrovních vyšších než A2). Zpravidla netrvá dlouho astudenti uvádějí kotě (asamozřejmě kuře), méně často si někdo vzpomene na vnouče (téma Rodina). Tím je většinou repertoár známých substantiv vyčerpán. Abychom přece jen získali trochu obsáhlejší materiál kdalším cvičením, jsou studenti vyzváni, aby uvažovali nad dalšími známými slovíčky, která jsou středního rodu avplurálu mají formy se sufixem -at-, tedy srozšířeným kmenem, podobně jako je tomu uplurálové formy kuřata. Už několikrát se mi totiž potvrdila hypotéza, že si studenti usubstantiv podle vzoru kuře pamatují spíše plurálové formy, pokud se snimi už setkali, ahned si neuvědomí, jak vypadá jejich základní, singulárová forma. Zpravidla jsou poměrně rychle doplněna zvířata (domácí zvířata, oblíbená zvířata), rajčata (rajčatový salát, kečup zrajčat), někdy také morčata (domácí mazlíčci) aprasata (prarodiče mají ovce aprasata), apokud studenti mají sourozence dvojčata, pak tedy idvojčata (jsem zdvojčat, mám sestru dvojče). Nejednou jsou uváděna také témata, dramata či schémata, tedy neutra řeckého původu, která však vsinguláru neskloňujeme podle vzoru kuře, proto vgramatikách ke vzoru kuře zařazována nejsou. Jejich plurálové formy ale kopírují deklinaci vzoru kuře avnepřímých singulárových pádech vykazují itato substantiva rozšířený kmen, tentokrát však ne sformantem -et-, ale s-atjako vplurálu. 8 Vpřípadě Čapkových Povídek zjedné azdruhé kapsy není problém obstarat překlad do celé řady dalších jazyků. 9 Vpřípadě Čapkových Povídek zjedné azdruhé kapsy není problém obstarat překlad do celé řady dalších jazyků. OPEN ACCESS DAGMAR ŽÍDKOVÁ-GUNTER 71 Na takto sesbíraných substantivech je možné ukázat, že podle vzoru kuře deklinujeme mnohem různorodější substantiva, protože ani zvíře, ani morče, ani prase, ani rajče neoznačují malé děti či mláďata asubstantiva dvojče adítě zdaleka nejsou jen označeními pro malé dítě. Také všestici nejfrekventovanějších substantiv podle vzoru kuře zúvodu, tedy děvče, dítě, kuře, mládě, prase azvíře, odpovídá tomuto zjednodušení pouze kuře apříp. mládě, které je generickým označením jakéhokoliv nedospělého živočicha, ato jen tehdy, když se zaměříme na nepřenesený význam. Poukázání na skutečnost, že podle vzoru kuře včeštině deklinujeme mnohem širší spektrum substantiv, než jsou názvy mláďat amalých dětí, je jedním zcílů sledovaných vtéto práci. Tuto různorodost odráží ivýběr příkladů, se kterými se studenti seznamují vprůběhu dalších cvičení. Ale vraťme se ještě kPřípadu sdítětem. Vdalším kroku práce stextem jsou analyzovány deklinované formy substantiva dítě zadaptovaného textu povídky, ato podle pádu. Ivtomto ohledu je tato adaptace vhodná, protože kromě lokálu jsou zde zastoupeny všechny pády.10 Velmi rychle je zřejmé, že substantivum dítě deklinujeme jako kuře jen vsinguláru, plurálová deklinace se orientuje podle vzoru kost. Že plurálová forma děti je skutečně femininum, jak otom zpravidla informují iučebnice, vidí studenti např.ve větě Všechny děti vkočárcích vypadají stejně, kterou můžeme uvést také jako Všechny tyhle děti jsou stejné, jak se vyjadřuje komisař Bartošek ve filmové podobě povídky. Akdyž už přijde řeč na rodovou anomálii vsouvislosti se substantivem dítě, je možné zmínit se iofaktu, že životná maskulina zúvodu, tedy historické tituly hrabě, kníže adóže, ukterých se na rozdíl od substantiv podle vzoru kuře neshodují nominativní aakuzativní formy vsinguláru, zůstávají vplurálu formálně neutry (např.Všechna hrabata iknížata jedla schutí kuřata /Karlík akol. 2003: 267/), čímž můžeme vysvětlit, proč jsou tato slova (na rozdíl od výše uvedených grécismů) vgramatikách řazena ke vzoru kuře. Knáslednému procvičení kompletní deklinace podle vzoru kuře je možné využít např.substantiva mrně, které se vadaptaci objevuje třikrát, ale pouze vakuzativu singuláru, takže ostatní pádové formy musejí studenti vytvořit sami. Při tvoření plurálových forem se mohou opřít oformy nemluvňata, štěňata, štěňat, která vadaptaci také najdeme, nebo oformy substantiva kuře, pokud se naučili kompletní deklinační paradigma zpaměti. Případ sdítětem lze smysluplně využít ikdalší práci. Jak voriginálu, tak vadaptaci je ksubstantivu dítě synonymně použito iděťátko, ke štěně štěňátko. Malé dítě tedy může být včeštině označeno dvěma různými substantivy se stejným (vtomto případě alomorfním) kořenem, stejně jako mládě psa. Tyto dvojice slov jsou podnětem kspontánnímu tvoření podobných odvozených slov akujasnění si faktu, že názvy malých dětí amláďat se zdaleka nedeklinují jenom podle vzoru kuře, ale iměsto. Tímto se ke slovu dostává islovotvorba, která je vučebnicích češtiny pro cizince rovněž většinou na okraji zájmu (přinejmenším do úrovně B1, což je pro studenty filology jistě škoda). Pro rodilé mluvčí češtiny je slovotvorná stavba velké části názvů mláďat poměrně zřetelná— ke kořeni připojujeme konverzní formant -e/-ě (tygř-e, kachn-ě), ojediněle rozšířený do podoby -če (srnče), -íče (lvíče) nebo -le (kůzle). Otvoření názvů mláďat 10 Lokálovou formu je možné doplnit podle filmové verze, např.Už je to vnovinách otom ukradeném dítěti, nebo zoriginálního Čapkova textu. OPEN ACCESS 72 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 však studenti ČCJ zpravidla poučeni nejsou, navíc mnohá pojmenování jsou slovotvorně nemotivovaná (už zmíněné štěně, dále třeba hříbě nebo tele). Výhodnější proto je, když učitel sám uvede několik označení mláďat skoncovkou -e/-ě (jestli odvozených nebo neodvozených, to vtomto cvičení nehraje žádnou roli) astudenti doplňují synonymní substantiva, ke kuřeti tedy kuřátko, ke kotěti koťátko, kteleti telátko11 atd. Vsouvislosti stímto cvičením je vhodné upozornit na to, že sufix -átk(o) je spolehlivý marker středního rodu.12 Tuto pasáž je možné doplnit dalšími literárními texty, sjejichž pomocí lze vysvětlit, že při tvoření párů slov jako tele–telátko nejde jen ohraní si se slovíčky, ale že toto odvozování má ipraktické využití, např.ve veršovaných textech. Pro úroveň B1 se poměrně dobře hodí báseň Kuřátko aobilí (Hrubín tady pracuje se substantivy kuře–kuřátko /Hrubín 1995: nestránkováno/) nebo ukázky zErbenovy balady Vodník (substantiva dítě–děťátko) (Erben 1930: 71–78). Při čtení těchto literárních textů si studenti mohou uvědomit, že zmíněnou slovotvorbou, tedy odvozováním diminutiv pomocí sufixu -átk(o), se básníkům, ale nejen jim, otevírají široké možnosti při práci srýmem arytmem. Apři hravém zacházení sjazykem můžeme pomocí sufixu -átk(o) odvozovat dokonce iod feminin amaskulin, kčemuž se ještě dostaneme. Vedle Fričových Čapkových povídek, které mohou přispět kporozumění textu adaptace (asamozřejmě ioriginálu), je možné zapojit médium film do výuky také vsouvislosti stematizováním expresivity, kterou se řada substantiv řazených ke vzoru kuře vyznačuje. Vhodným textem ktéto exemplifikaci je dialog zpohádky Tři oříšky pro Popelku (Text 1). Vněm je možné poukázat ina personifikaci, která je se substantivy podle vzoru kuře také poměrně často spojená.13 Text 1: Kamil: To je ona? Vítek: Jiná tu není, jak račte vidět. Princ: Dyť je to malá holka… Vítek: Neopeřený kuře! Kamil: Holátko! Princ: Pískle! Vítek: Ajejej. Podívejme. 11 Telátko se jmenuje ijedna zpísniček Jaromíra Nohavici na CD Tři čuníci (http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/ texty/telatko_oblibene_1.htm), kterou je možné využít kprocvičování kolokability tohoto substantiva. 12 Stímto sufixem kreativně zachází isám Čapek, když ve svém Případu sdítětem používá výraz nunátko, ukterého se ovšem nejedná oodvozeninu vrámci češtiny, ale opřejímku zangličtiny. Čapek však využil zmíněného diminutivního sufixu avytvořil českou obdobu anglického výrazu nunnery (Váša–Trávníček 1937: 1099). 13 Tři oříšky pro Popelku (1973), režie: Václav Vorlíček (00:18:55–00:19:51). Pokud není ve výuce možné pracovat sfilmovou ukázkou, mohou ji nahradit úryvky zdalších klasických českých pohádek, jako jsou Zlatovláska či Pták Ohnivák ališka Ryška, kde najdeme třeba mluvící vráňata či krkavčata (Erben 1974). OPEN ACCESS DAGMAR ŽÍDKOVÁ-GUNTER 73 Princ: Ono by se to chtělo prát. Kamil: Ono by to možná chtělo pětadvacet. Vítek: Nebo vyválet vtrní. Popelka: Až naprší auschne, pitomci! Vprůběhu další práce dochází kdoplnění asystematizaci informací osubstantivech podle vzoru kuře— zdaleka totiž nejde jen onázvy mláďat a(malých) dětí, ale ionázvy některých zvířat obecně (např.prase, morče, klíště) aonázvy předmětů (např.koště, paraple, poupě).14 Iod nich je zpravidla možné utvořit odvozeniny pomocí sufixu -átk(o): prasátko, morčátko, košťátko, poupátko, mnohem méně často pomocí sufixu -íčk(o): paraplíčko. Jak již bylo zmíněno, slovotvorba stojí vučebnicích ČCJ nezaslouženě stranou. Aby si studenti její význam uvědomili anaučili se zní profitovat (např.při rozšiřování slovní zásoby), zařazuji do své výuky autentické texty, často právě básnické či písňové, sjejichž pomocí se studenti sčeskou slovotvorbou alespoň okrajově seznamují. Substantiva podle vzoru kuře nabízejí jazykovým kreativcům, kteří se občas najdou imezi studenty, obrovské pole působnosti. Ajazykovou kreativitou se vyznačují itexty, které jsou součástí tzv.„otázkového“ cvičení (Cvičení 1). Jeho první část je zaměřena na substantiva podle vzoru kuře, druhá pak na odvozená substantiva se sufixem -átk(o) skloňovaná podle vzoru město. Cvičení 1: a) VČesku je dobře známá písnička Prachovské skály zpěváka akomika Ivana Mládka. Ten vrefrénu použil iformu horolezčata (Horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu, co je hodně špičatá). Od jakého slova byla forma horolezčata odvozena? b) Jedna zpísniček Jaromíra Nohavici se jmenuje Afričančata azačíná takto: VAfrice, tam žijou sloni apodobná zvířata, mezi stromy je tam honí Afričančata.15 Jak zní singulárová forma od výrazu Afričančata? 14 Předměty jsou zde pojímány vširokém slova smyslu. Izgramatik je patrné, že sémantiku substantiv, která se skloňují podle vzoru kuře, není jednoduché specifikovat, což opět může být důvodem ktomu, že učebnice ČCJ osémantice těchto substantiv zpravidla mlčí. Podle PMČ jsou podle vzoru kuře primárně skloňovány názvy mláďat anedospělých nebo neplnohodnotných částí rostlin, sekundárně přešla ktomuto vzoru iněkterá další substantiva (Karlík akol. 2003: 267). VAGSČ se dočteme: „Ktomuto typu patří zejména— pravděpodobně bez výjimky— názvy lidí, zvířat ajejich mláďat středního rodu zakončené na -e; např.názvy nedospělých osob, jiné názvy osob (podle pohlaví, příbuznosti apod.), názvy osob podle sociální role, názvy zvířecích druhů, neodvozené názvy zvířecích mláďat, odvozené názvy zvířecích mláďat. Dále kdeklinačnímu typu kuře patří některá jednotlivá neutra jiných významových kategorií […]“ (Štícha akol. 2013: 352–353). 15 http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/africancata.htm; písnička Afričančata se do výuky hodí celá, protože jazykově není obtížná, je humorná adíky rýmům lehce zapamatovatelná. Vedle substantiva Afričančata jsou vní navíc další substantiva deklinovaná podle vzoru kuře, asice zvíře, saranče, děvče, částečně vsinguláru, částečně vplurálu. OPEN ACCESS 74 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 c) První zosmnácti autorských ilustrovaných průvodců po městech astátech světa malíře ailustrátora Miroslava Šaška se jmenuje To je Paříž. Šašek říkal, že psal tuto knížku „pro metropolčata ipro přespolní mrňata“. Kdo je tedy cílová skupina této půvabné knížky? d) Jazykový experimentátor byl dozajista ispisovatel Josef Škvorecký. Ve svém kultovním románu Zbabělci použil zajímavé označení pro jednu skupinu dívek, asice mädlata16. Co je na tomto slově zajímavého? e) Básník, překladatel aautor dětských knížek Pavel Šrut si pro jednu svoji básničku vymyslel slovo dýňátko (Šrut 2005: 32–33)17. Co myslíte, kdo by mohli být „rodiče“ dýňátka? f) Herec aspisovatel Jan Werich napsal pohádku snázvem Žluté mužátko (Werich 2010: 27–56). Imužátko je vymyšlené slovo, které vžádném slovníku nenajdete. Kdo asi je žluté mužátko, jak by postava podle vás mohla vypadat? Myslíte si, že půjde odětského hrdinu, nebo máte jinou hypotézu?18 g) Jeden učitel češtiny se při maturitě ptal svých žáků, jaký výraz má čeština pro označení mláděte prasete. Odpovědí mu bylo čuňátko avepřátko (Hoznauer 2004: 106–107). Předpokládám, že vy byste uvedli asi prasátko, které deklinujeme jako město. Včeštině však máme ioznačení mláděte prasete, které deklinujeme jako kuře. Pomůže vám při tomto úkolu váš slovník? Práce sliterárními apísňovými texty přináší někdy opravdu nečekané ovoce. Ataké práce sidiomatikou vede nejednou kzajímavým otázkám apovzbuzuje ustudentů jejich zájem očeštinu. Aprotože různě komplexní idiomy jsou často také překladatelské oříšky (avLipsku se učí ČCJ také budoucí translatologové), zařazuji do výuky poměrně často také cvičení, která by mohla studentům českou frazeologii aidiomatiku alespoň trochu přiblížit. První ze dvou cvičení, jejichž jazykový materiál se opírá očeskou idiomatiku, je zaměřeno na doplňování nominativních forem daných substantiv podle vzoru kuře— nejde tedy oprocvičování deklinace, ale osémantiku (Cvičení 2). Další cvičení je komplexnější, protože vedle sémantiky jsou ověřovány iznalosti gramatiky— je třeba doplnit správnou formu správného substantiva (Cvičení 3). Řešení je ztíženo tím, že počet vět neodpovídá počtu substantiv znabídky, navíc vidiomu d) je uadjektiva obecně česká koncovka (ani za zlatý prase).19 Idiomy vtěchto dvou cvičeních 16 „Takto jsem hned věděl, že to asi bude jedna ztěch mädlat od luftwafehilfefrauenfunkšůle, nebo jak se tomu říkalo.“ (Škvorecký 1966: 141). 17 Také tuto báseň lze zařadit do výuky celou, protože jazykově odpovídá zhruba úrovni B1 anavíc porozumění textu podporují ilustrace G.Miklínové. 18 Právě uokazionalismů dýňátko amužátko je možné upozornit na kreativní odvozování pomocí sufixu -átk(o) od feminin amaskulin. Tuto možnost odvozování potvrzuje isubstantivum princátko (vSSJČ je tato forma uvedena jako expresivní diminutivum /Havránek akol. 1964: 890/). Teoreticky je možné utvořit iformy hrabátko od hrabě aknížátko od kníže. 19 Tento jazykový jev se objevil už ve filmové scéně ze Tří oříšků pro Popelku (viz Text 1— neopeřený kuře). Na úrovni B1 je jistě vhodné studenty sproblematikou obecné češtiny postupně seznamovat (vpřípadě lipských studentů je to téměř nutnost, protože část znich OPEN ACCESS